Lewis Carroll napsal mimořádné dílo, které ve své podstatě určeno nejen dětem, ale i dospělým. Jeho Alenka vysoce přečnívá všechna dobrodružná snění literatury pro děti a mládež. Je to příběh v němž logika dospělého světa je úplně převrácená, slovní hříčky vládnou a nic nedává „normální“ smysl.

„Kdo – kdo jsem teď, to prosím ani nevím – vím jen, kdo jsem byla, když jsem dnes ráno vstávala, ale od té doby jsem se už jistě několikrát proměnila.“

Co také měla Alenka Houseňákovi odpovědět?
Nehovoří ani tak o čase, ale o zkušenosti ze světa, v němž se dětsky prostá fantazie setkává ze světem dospělých.

Jedna z nejabsurdnějších pasáží knihy.
Nekonečný čajový dýchánek, kde se nikdy neuklízí nádobí a čas stojí.

Pod stromem u domu bylo prostřeno a svačili tam Zajíc Březňák se Ševcem. Mezi nimi seděl Plch a tvrdě spal a oni loktem o něho opřeni bavili se mu nad hlavou.
„Žádné místo! Žádné místo!“ vykřikli, když spatřili Alenku.
„Místa je spousta!“ řekla Alenka rozhořčeně a posadila se do velkého křesla na konci stolu.
„Napij se vína,“ řekl Zajíc Březňák přívětivě.
Alenka se rozhlédla po stole, ale byla tam jen čajová konvice.
„Já tu žádné víno nevidím,“ poznamenala.
„Není tu žádné,“ řekl Zajíc Březňák.
„Tak proč mi ho nabízíš?“ řekla Alenka rozmrzelá.
„Protože je slušné nabízet,“ odpověděl Zajíc Březňák.
„A je také slušné sedat si k lidem, kteří tě nepozvali,“ řekl Švec.

A pak přichází slavná hádanka, čistý nonsens.
„Proč je havran jako psací stůl?“

O čem je kniha: Lewis Carroll / Alenka?
Alenka sedí na břehu řeky se svou sestrou, nudí se a najednou uvidí Bílého králíka s vestou a kapesními hodinkami, jak spěchá a mumlá, že „se zpozdí“. Zvědavá Alenka ho následuje do králičí díry.
Propadne se hluboko dolů a ocitne se v podivném světě plném absurdity. Neustále mění velikost, zvětšuje se a zmenšuje díky magickým nápojům a koláčkům.
Setkává se s řadou bizarních postav:
Housenkou, která kouří vodní dýmku a radí jí,
Bláznivým kloboučníkem a Březnovým zajícem na nekonečné svačině (mad tea-party),
usmívajícím se Cheshirským kocourem, který mizí a zůstává jen jeho úsměv,
Vévodkyní s dítětem, které se promění v prase,
Srdcovou královnou, která neustále křičí „Sťat hlavu!“

Alenka prochází různými absurdními situacemi:
Hraje kroket s živými plameňáky a ježky, poslouchá podivné příběhy (např. o Humřím čtverylce) a nakonec se dostane k soudu, kde je obviněn Spodek srdcový z krádeže vdolků.
Když se Královna rozzuří a chce Alenku popravit, dívka se postaví na odpor, prohlásí všechny za pouhý balíček karet a… probudí se zpět na břehu řeky.
Celé to byl jen sen.

Kniha je plná slovních hříček, fantastického snění, logických paradoxů, nonsensu a satirických prvků na viktoriánskou společnost.
Je to klasika dětské literatury, kterou si užívají i dospělí.

Carroll dobře věděl, že skutečným uměním snění není totiž soukání vzdušných zámků, v nichž se všechno jeví tak, jak bychom chtěli, jak tomu rozumíme, jak nám to připadá zajímavé, ba vzrušující.
Teprve ten, kdo chce vystoupit z klece své omezenosti na sebe, kdo natahuje ruce ven do prázdna přes mříže vlastních sklonů a obrazů o světě, teprve ten se dotýká nekonečna, jež nelze (ani ve fyzice, ani v náboženství, ani v umění) uchopit jinak než fantazií.

Nejtěžší místa v knize Alenka v říši divů pro děti (zejména mladší, do 8–10 let)
jsou hlavně ty, které spoléhají na anglické slovní hříčky, parodie na viktoriánské básničky a absurdní logiku dospělého světa. Děti obvykle milují dobrodružství, zmenšování/zvětšování a bláznivé postavy, ale tady se často ztrácejí. 
Děti často nechápou parodie na básně a absurdní „dospěláckou“ logiku (proč věci nemají smysl a proč se o tom pořád mluví).
To vede bohužel k tomu, že se často vytvářejí zjednodušené verze příběhu, například v kýčovitém podání Disney produkce.

Dílo se dočkalo volného pokračování:
Za zrcadlem a co tam Alenka našla (též známé jako Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala; anglicky: Through the Looking-Glass and What Alice Found There, 1872).

Lewis Carroll (27.1. 1832 – 14.1. 1889), anglický spisovatel, matematik a učenec vydal svou Alenku 16. dubna 1865 v Londýně.
U nás ji nejspíše známe jako Alenku v říši divů. Kniha je pokládána za skvost klasické světové literatury.
Alenka (citováno podle Lewis Carroll: Alenka v kraji divů a za zrcadlem, Albatros Praha 1988, přeložili Aloys a Hana Skoumalovi, ilustrace Markéta Prachatická, grafická úprava Oldřich Hlavsa)

Vynikající ilustrace Markéty Prachatické.

Ukázka: Překlad: Aloys a Hana Skoumalovi / 6. kapitola Vepř a pepř

Jak uviděla kočka Alenku, jen se zašklebila. Napohled vypadala dobrácky, ale měla dlouhé drápy a spoustu zubů, a tak k ní byla Alenka raději uctivá.
„Číčo,“ spustila nesměle Alenka, protože si nebyla jistá, zda se jí to oslovení zalíbí. Ale kočka se ještě víc rozšklebila.
„Vida, ono se jí to líbí,“ oddechla si Alenka a pokračovala: „Řekla bys mi prosím, kudy se dostanu odtud?“
„Záleží na tom, kam se chceš dostat,“ řekla kočka.
„To je mi jedno kam – ,“ řekla Alenka.
„Pak je jedno kudy půjdeš,“ řekla kočka.
„ – jen když se někam dostanu,“ vykládala Alenka.
„To se jistě dostaneš,“ řekla kočka, „jen když půjdeš dost dlouho.“
Alenka měla dojem, že se to nedá popřít, zeptala se tedy na něco jiného. „Jací lidé bydlí tady v okolí?“
„Tamtím směrem,“ mávla kočka pravou tlapkou, „bydlí Švec . A tamtím směrem,“ a mávla druhou tlapkou, „bydlí Zajíc Březňák. Jdi si ke kterému chceš, oba jsou potrhlí.
„Ale já nechci mezi potrhlíky,“ bránila se Alenka.
„Málo platné,“ řekla kočka, „tady jsme všichni potrhlí. Já jsem potrhlá, ty jsi taky potrhlá.“
„Jak to víš, že jsem potrhlá?“ zeptala se Alenka.
„To je jisté, jinak bys sem nechodila.“
Alence se zdálo, že to žádný důkaz není; ptala se dál: „A jak víš, že ty jsi potrhlá?“
„Předně,“ spustila kočka, „pes potrhlý není, to uznáš ne?“
„Snad,“ odpověděla Alenka.
„Tak vidíš,“ pokračovala kočka, „pes vrčí, když má zlost, a vrtí ocáskem, když má radost. No, a já vrčím, když mám radost, a vrtím ocáskem, když mám zlost. Jsem tedy potrhlá.“
„Já tomu říkám předení a ne vrčení,“ řekla Alenka.

The post Lewis Carroll. Jak Alenka v kraji divů vystoupila z klece své omezenosti v ilustracích Markéty Prachatické first appeared on Čítárny.

Lewis Carroll nebyl jen spisovatel, ale především matematik a velmi slušný fotograf. Fotil hlavně děti a možná díky tomu napsal jedny z nejpodivuhodnějších knih pro děti o Alence a jejím dobrodružstvím za zrcadlem.

Byl také autorem několika matematických knih, ale jedině Euklidés a jeho moderní rivalové“ z roku 1879 je z historického hlediska zajímavá.

Známým se stal ale jen díky knihám pro děti ve kterých zúrodnil jednu ze svých velkých zálib, logiku a vymýšlení slovních hříček.
Alenka v říši divů (Alice’s adventures in wonderland, 1865)
Alenka za zrcadlem (Through the looking glass, 1872)
Dále napsal alegorickou báseň The Hunting of the Snark (Lovení Snárka) (1876) knihu Sylvie and Bruno (1889).

Zde jsou nejzajímavější ilustrace z jeho Alenky.

{youtube}3udGxR-ccyw{/youtube}

The post Nejzdařilejší ilustrace z Alenky v říši divů i za zrcadlem first appeared on Čítárny.