V balíku knih, určených do sběru, ležela Charmsova kniha stejně absurdně a vyzývavě, jako text, který v sobě ukrývá. Když jsem ji náhodou otevřel, dočetl jsem ji až do konce. Velmi povedené snůšky absurdních textů a zdánlivě nesmyslných a spolu nesouvisejících blábolů a pokusů o povídku. Ale bavil jsem se víc než dobře u neuvěřitelně chytrých jinotajů.

Daniil Ivanovič Charms, vlastním jménem Juvačev, se narodil v Petrohradě 17. prosince 1905. Pseudonym “Charms” si vybral, neboť jeho osobnost byla, stejně jako jeho tvorba, rozporuplná. Rus toto slovo přečte jako хармс (anglicky “harms”), což znamená rány, jizvy, křivdy, ublížení  a angličan to přečte “ča:rmz”, (чуда), což znamená kouzla, zázraky. Byl zcela jistě pro tehdější společnost velmi nejistý a nebezpečný živel.

V roce 1931 byl poslán na Sibiř, aby byl umlčen. Prý za tuto větu:
“Budete nám asi vytýkat, že jsou naše syžety nereálné a nelogické. Kdo však řekl, že životní logika je pro umění povinná?… Požadavek obecně srozumitelného umění, svou formou dostupného i vesnickému školákovi, vítáme. Ale požadavek výhradně jen takového umění zavádí do hlubokého lesa nejstrašnějších omylů,”
Jak jistě někteří chápou, v době realistického socialismu to bylo naprosto nepřípustné.

Útlá knížka Bába obsahuje celkem 22 krátkých textů, které velmi vtipně vystihují tehdější sovětskou společnost. Občas s velmi vtipnými náznaky kritizující režim a komunistickou stranu, ale především na charaktery lidí, kteří za každým reřimem jsou. Například tento text se dá bez problému napasovat i na dnešní bezpáteřní demokratickou společnost:

“Byl jednou jeden zrzek, neměl oči, neměl ani uši. Neměl vlastně ani vlasy, takže mu tak spíše říkali. Mluvit nemohl, protože ani hubu neměl. A dokonce neměl ani nos. Dokonce neměl ani ruce ani nohy. Ani břicho neměl ani hřbet a páteř taky neměl, asi neměl ani žádné vnitřnosti. A vůbec nic vám neměl. Kdo tedy má vědět, o kom je tu řeč? Raději o něm přestaneme mluvit.”

Daniil Ivanovič Charms: Bába, 1996

UKÁZKY Z AUTOROVA DÍLA…

VYPADÁVAJÍCÍ STAŘENY
Nějaká stařena se z nadměrné zvědavosti vyklonila z okna,vypadla a potloukla se.
Z okna se vyklonila druhá stařena, začala se dívat dolů natu potlučenou, ale z nadměrné zvědavosti se také příliš vyklonila spadla a potloukla se.
Potom z okna vypadla třetí stařena, pak čtvrtá a pátá.
Když vypadla šestá stařena, přestalo mne to bavit a šel jsem na Malcelvský trh, kde prý jednomu slepci daroval upletenou šálu.

PŘÍBĚHY
Jednou se Orlov přejedl hrachovou kaší a umřel.
Když se to dozvěděl Krylov, umřel také.
Spiridonov umřel sám od sebe.
Spiridonova žena spadla s příborníku a také umřela.
Spiridonovy děti se utopily v rybníce.
Spiridonova babička se opila a zatoulala se.
Michajlov se přestal česat a dostal vyrážku.
Krylov nakreslil dámu s bičem v ruce a zešílel.
Perechrestov dostal telegraficky čtyři sta rublů a začal se tak naparovat, že ho vyhodily z práce.
Takoví dobří lidé a nedovedou se postavit na vlastní nohy.
(22. srpna 1936)

MAŠKIN ZABIL KOŠKINA
Soudruh Koškin poskakoval okolo soudruha Maškina.
S. Maškin dával pozor na soudruha Koškina.
S. Koškin mával uraženě rukama a protivně mrskal nohama.
S. Maškin se mračil.
S. Koškin hnul břichem a přidupnul pravou nohou.
S. Maškin vykřikl a vrhl se na s. Koškina.

TRUHLÁŘ KUŠAKOV
Byl jednou jeden truhlář. Jmenoval se Kušakov.
Vyšel si jednou z domu, aby v krámku koupil truhlářský klih. Byla obleva a na ulici bylo velmi kluzko.
Truhlář udělal několik kroku, uklouzl, upadl a rozsekl si čelo.
– Ech ! – řekl si truhlář a vstal, došel do lékárny, koupil náplast a zalepil si čelo.
Ale když vyšel z lékárny a udělal několik kroků, znovuuklouzl, upadl a rozbil si nos.
– Sakra ! – řekl si truhlář a šel do lékárny, koupil náplast a zalepil si nos.
Pak opět vyšel na ulici, znovu uklouzl, upadl a rozsekl si tvář.
Musil znovu do lékárny, aby si zalepil tvář náplastí.
– Když tak často padáte, – povídá truhláři lékárník, – pak vám radím koupit si náplastí několik.
– Ne, – řekl truhlář. – víc už neupadnu !
Ale sotva vyšel na ulici, znovu uklouzl, upadl a rozsekl si bradu.
– Zatracené náledí ! – vykřikl truhlář a znovu běžel do lékárny.
– Tak vidíte, – povídá lékárník, – že jste zase upadl !
– Ne ! – vykřikl truhlář. -Nechci nic slyšet. Dejte sem náplast !
Lékárník mu dal náplast; truhlář si zalepil bradu a běžel domů.
Ale doma jej nepoznali a nepustily ho do bytu.
– Já jsem truhlář Kušakov ! – křičel truhlář.
– Nevykládej ! – odpověděli mu z bytu a zavřeli dveře na háček a na řetěz.
Truhlář Kušakov postál na schodech, pak si odplivl a odešel na ulici.

SEN
Kalugin usnul a měl sen: sedí v křoví a okolo křoví se prochází milicionář.
Kalugin se probudil, poškrábal se na puse a znovu usnul a měl opět sen: prochází se okolo křoví, v kterém sedí schovaný milicionář.
Kalugin se probudil, dal si pod hlavu noviny, aby si neslintal na polštář, a znovu usnul a zase se mu zdálo, že sedí v křoví a okolo jde milicionář.
Kalugin se probudil, vyměnil noviny, lehl si a usnul. Usnul a znovu se mu zdál sen, jak sedí za milicionářem a okolo se procházejí keře.
Kalugin zařval, zazmítal sebou v posteli a už se neprobudil.
Kalugin spal nepřetržitě čtyři dny a noci, pátý den se probudil tak zesláblý, že si musel přivázat holinky provázkem k nohám, aby mu nespadly.
V obchodě, kde si vždycky kupoval pšeničný chleba, ho nepoznali a podstrčily mu položitný.
Zdravotní hygienická komise procházející byty shledala Kalugina hygienicky závadným a k ničemu se nehodícím a přikázala bytovému družstvu vyhodit Kalugina společně se smetím.
Kalugina přeložily na půl a vyhodily jako odpad.

ČTYŘI NÁZORNÉ PŘÍKLADY TOHO, KTERAK NOVÁ MYŠLENKA DOKÁŽE OHROMIT ČLOVĚKA, KTERÝ NA NI NENÍ PŘIPRAVEN.
l.
Spisovatel. Jsem spisovatel.
Čtenář. A u mě jsi hovno!
Spisovatel, otřesený touto novou
myšlenkou, několik minut stojí, pak
padne mrtev. Je odnesen.
ll.
Umělec. Jsem umělec.
Dělník. A u mě jsi hovno!
Umělec v okamžení zbledl jako
stěna, zachvěl se jako třtina a
nečekaně zhasl. Je odnesen.
lll.
Skladatel. Jsem skladatel.
Váňa Rublev. A u mě jsi …!
Skladatel, těžce dýchaje, zesnul.
Je bez meškání odnesen.
lV.
Chemik. Jsem chemik
Fyzik. A u mě jsi …!
Chemik už neřekl ani popel a těžce
se zhroutil na zem.
(13. dubna 1933)

ZAČÁTEK NÁDHERNÉHO LETNÍHO DNE
(SYMFONIE)
Sotva kohout zakokrhal, Timofej se vyhoupnul z okénka na střechu a vyděsil všechny, kdo šli právě kolem. Rolník Chariton se zastavil, zdvihl kámen a hodil ho po Timofejevovi.
Timofej zmizel. “Ten je ale mazanej!” zařvalo lidské stádo a někdo, snad Zubov, se ze všech sil rozběhl hlavou proti zdi. “Ach!”, vyjekla ženská s opuchlou tváří.
Komarov ji poplácal po tváři a baba s jekotem zalezla pod vrata.
Šel kolem Fetěljušin a poškleboval se. Přišel k němu Komarov a povídá: “Koukej, ty špekoune!”, a vrazil Fetěljušinovi jednu do břicha. Fetěljušin se opřel o zeď a začal dávit.
Shora z okna plival Romaškin a snažil se strefit do Fetěljušina.
Nedaleko odtud nosatá ženská řezala neckami své dítě.
Mladá vypasená maminka hoblovala obličejem hezounké holčičky cihlovou zeď.
Nějaký pejsek si zlomil ťapku a válel se po chodníku.
Malé klouče se krmilo z plivátka jakýmsi svinstvem.
Ke koloniálu se táhla dlouhá fronta na cukr. Ženské se hlasitě hádaly a šťouchaly do sebe košíky.
Rolník Chariton se zpil denaturákem, postavil se před ženské s rozepnutými kalhotami a vedl sprosté řeči.
Tak takhle začal ten nádherný letní den.

KARIÉRA IVANA JAKOVLEVIČE ANTONOVA
Přihodilo se to ještě před revolucí.
Jedna kupcová zívla a do úst jí vletěla kukačka.
Kupec přiběhl na volání své ženy, a když uviděl, co se stalo, situaci velmi rafinovaně vyřešil.
Od té doby se stal známým mezi všemi obyvateli města a byl zvolen do městské rady.
Když si odsloužil čtyři roky v radě, nešťastný kupec jednou večer zívnul a do úst mu vletěla kukačka.
Na volání svého muže přiběhla kupcová a situaci velmi rafinovaně vyřešila.
Sláva její vynalézavosti se roznesla po celé gubernii a kupcovou odvezli do hlavního města, aby ji ukázali metropolitovi.
Poté, co si vyslechl dlouhé vyprávění kupcové, metropolita zívl a do úst mu vletěla kukačka.
Na metropolitovo hlasité volání přiběhl Ivan Jakovlevič Grigorijev a situaci velmi rafinovaně vyřešil.
Ivana Jakovleviče Grigorejeva za odměnu přejmenovali na Ivana Jakovleviče Antonova a představili jej carovi.
A teď teprve začíná byt jasné, jakým způsobem Ivan Jakovlevič Antonov udělal kariéru.
(8. ledna 1935)

The post Bába mimořádně podivínského Rusa jménem Daniil Ivanovič Charms first appeared on Čítárny.