Jaroslav Choltický Tajná láska. Chcete, aby na vás dýchla atmosféra 19. století, pak doporučujeme knihu povídek Jaroslava Choltického Tajná láska. Kniha je krátká (kolem 80 stran), typicky „povídková“ – žádné velké romány, ale milé, úsměvné črty s nádechem nostalgie.

Sbírka humoristických a laskavě ironických povídek z venkovského života – plná svérázných postaviček z jeho rodného kraje, drobných lidských slabostí, lásky, chamtivosti a vesnických intrik.
Jaroslav Choltický jako dobrý pozorovatel svého okolí, humorným způsobem vykresluje svérázné postavy ze svého rodiště v Cholticích, ale také z pedagogického působiště ve Světlé nad Sázavou a Ledče nad Sázavou. Příběhy jsou psány s laskavým humorem, ale také s pochopením a vcítěním pro tragické životní situace a jistě čtenáře zaujmou.
Kniha obsahuje podobných 10–12 povídek, často s motivy lásky, která se skrývá nebo naopak přehání.

Jaroslav Choltický (1869 – 1955) vlastním jménem František Janouch. Pedagog a spisovatel.
Autor tří románů (Zámecký vychovatel, Přebytečný člověk a Dvě zlatá srdce) je autorem mnoha povídek, jež vycházely v dobovém tisku.
Humorná knížka z jeho rodiště: Příběhy z Povedené Lhoty, z níž vyšlo několik povídek, zůstává stále zatím v rukopise.
První kniha povídek „Belhavý kůň“, vyšla v roce 2012.

Kniha je ve stejném formátu a edici jako kniha Belhavý kůň, kterou také Ilustroval známý malíř, grafik a ilustrátor Josef Velčovský.
Kniha vychází v malém, exkluzivním, číslovaném vydání. (100ks). Vydal Ladislav Janouch Praha, 2018.

Ukázka:

Seděl starej Vojta na lavici před chalupou, kouřil fajfku a civěl přes plot na Aničku, jak mele obilí na ručním mlýnku. Anička byla vdova po půl druhýho roku, hezká, buclatá, s tvářema jako jablíčka.
„No jo,“ vzdychl si starej Vojta, „ta by mi slušela. Ale jak to říct? Tajně to mám v srdci už tři roky, a ona nic netuší.“
Najednou se Anička otočila: „Copak, strejdo Vojto, tak smutně koukáte? Zase se vám něco stalo?“
„Ale jo, Aničko,“ zakoktal starej, „já… já bych vám rád něco řek… něco důležitýho.“
„Tak povídejte, já poslouchám.“
Vojta se zvedl, popošel k plotu, zakašlal a najednou to vypadlo: „Víš, Aničko, já tě mám rád. Tajně. Už dlouho. A kdybys chtěla… no, abysme spolu…“
Anička se zarazila, pak se zasmála tak, až jí slzy tekly: „Ale strejdo Vojto, vy jste mi to mohl říct dávno! Já vás taky mám ráda – ale ne tajně! Veřejně! Jenže vy jste furt jen koukal přes plot a nic neřek!“
Starej Vojta zčervenal jako rak: „Tak to… tak to se vezmeme?“
„No jasně,“ řekla Anička a podala mu ruku přes plot. „Ale teď už žádný tajnosti, jo? Lidi musí vědět, že starej Vojta konečně našel svou lásku!“
A tak se na vesnici začalo mluvit o „té tajné lásce“, která nakonec byla nejvíc veřejná ze všech.

The post Choltický a tajná láska. Příběhy s laskavým humorem z 19. století first appeared on Čítárny.

Jako by se čas posunul do doby bez technických vymožeností a jako by se jen tak nezávazně povídalo a vyprávělo vážně i nevážně. Třináct humorných, smutných i milostných povídek z pera vnímavého pozorovatele Jaroslava Choltického z jeho vzpomínek z rodiště v Cholticích, ale i pozdějšího působiště jako pedagoga ze Světlé a Ledče nad Sázavou vychází s výtvarným doprovodem Niny Čampulkové v malém, exkluzivním, číslovaném vydání.

Jaroslav Choltický (*1869 Choltice – †1955 Humpolec),
pedagog a beletrista, vlastním jménem František Janouch, otec spisovatele a překladatele Jaroslava Janoucha (*1903 – †1970) je vydán svým vnukem Ladislavem Janouchem, sochařem, který sám přiznává, že tato editorská činnost mu činí stejnou radost, jako když vytvoří sochu.

Ukázka:

Ale po čase nápadníků ubývalo. Všiml si toho Aniččin otec, který tomu zprvu nevěnoval pozornost. Usoudil, že dceři asi někdo škodí a tajně ji pomlouvá. Marně pátral; teprve po čase zahlédl Víta, jak tajně obchází mlýn. Když však Vít zpozoroval, že pan mlynář na něho číhá, zanechal obcházení a přestal se kolem mlýna ukazovat.

Přišel podzim a s ním i václavská pouť. Pan otec se setkal se starostou sousední obce Novákem, jehož syn se dříve o Aničku ucházel. Slovo dalo slovo a zakrátko se oba rozhovořili o starých dobrých časech. Za hovoru se mlynář zeptal, proč k nim Václav nechodí. „Vždyť jsme ho všichni rádi vídali,“ dodal, hledě tázavě na Nováka, „nejvíce naše Anča.“

Novák pokrčil rameny. „Víš, jsi můj starý kamarád. Řeknu ti to přímo. Kdyby nebylo té vady u vaší dcery, milerád bych to chlapci dovolil, ale takhle to nejde!“
„Jaké vady?“ ptal se mlynář bez dechu, hledě ustrnule na starého Nováka.
„Inu. Nezlob se, chováte to v tajnosti – a přece se to proneslo, nu, nu, víš o té padoucnici!“
„Cože!“ žasl mlynář. „Kdo vám to povídal? Pravím ti jako upřímný kamarád a poctivý člověk, že jen lump mohl něco takového vymyslit! Anička žádnou takovou nemoc nemá!“

The post Belhavý kůň, třináct humorných, smutných i milostných povídek first appeared on Čítárny.