Jean Arthur Rimbaud (*20.10. 1854 – 10.11. 1891). Osud mu bohužel nadělil jen 37 let. Své dílo hodlal zničit, ale díky svému milenci Verlainovi, který ho při rozchodu postřelil, se dílo zachovalo. Dál už geniální talent netvořil. Toulal se světem jako voják, cirkusák, obchodní agent. Nakonec umírá na rakovinu nádoru v koleně 10. listopadu 1891 v Marseille.

Rimbauda uvedl do Čech Jaroslav Vrchlický.
Ve své rozsáhlé antologii Moderní básníci francouzští (1894). Zásluhu o skutečnou popularizaci Rimbauda měla na počátku 20. století zejména Moderní revue a také S. K. Neumann.

V české literatuře existuje několik kvalitních překladů, ale dva z nich jasně dominují jak v počtu vydání, tak v citacích: překlad Vítězslava Nezvala a překlad Karla Čapka.

Má bohéma / překlad Lumír Čivrný

Tak jsem šel, pěstičky narvány do kapes,
a z mého svrchníku byl pomalu jen sen.
co lásek vysnil jsem, a jakých, jen jsi v plen
mě vzala, múzo má, a nesla do nebes.

Jediné kalhoty,a díra v nich jak dům.
Já, snivý Paleček, louskal jsem na pochodu
rýmy. A Velký vůz, ten jsem měl za hospodu.
Z mých hvězd tam na nebi snášel se lehký šum.

A já mu naslouchal u cesty, sám a sám
v těch rosných večerech v září, kdy na čelo
jak by mi po kapkách vínečko pršelo;

k tomu jsem rozehrál rej fantastických stínů,
jak jsem si veršoval a drnkal na pružinu
perka, jež o prsa jak lyru opírám.

 

Mé bohémství / překlad Karel Čapek

Tak šel jsem, v děrách kapes ruce sevřeny;
můj svrchník z sebe málem skutečnost už shodil;
tvůj přítel byl jsem, Múzo, pod nebem jsem chodil,
lala! co skvělých lásek znaly moje sny!

Široce roztrženou měl jsem kalhotu,
Paleček zasněný, já louskal jsem si v běhu
rýmy. Ve Velkém voze byl jsem na noclehu.
Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu.

A já jim naslouchal u silnic okraje
v ty dobré večery, kdy rosné krůpěje
jsem cítil na čele jak víno sílící,

kdy tiskna k srdci nohu, jako lyru v klínu,
rýmuje prostřed nočních, fantastických stínů
jsem brnkal na gumy v rozbitém střevíci.

 

Má bohéma / překlad Vítězslav Nezval

Chodil jsem po světě a měl jsem ruce v kapse.
Také můj svrchníček už byl jen vidinou.
Múzo, tys spolčila se s pěkným hrdinou.
A přitom snil jsem jen o samé velké lásce.

Mé prasklé kalhoty se splaskly v chumáč děr.
Zasněný Paleček, já louskal jsem si v běhu
rýmy. Ve Velkém voze dlel jsem na noclehu.
Mé hvězdy šuměly, když přišel podvečer.

A já jim naslouchal na kraji u silnice,
za dobrých večerů při svitu večernice,
a rosa stékala mi zvolna po čele,

když s nohou na srdci za fantastické luny
jsem tahal pérka z bot jak povolené struny,
drnkaje do taktu, a básnil vesele.

 

Moje bohéma / překlad Svatopluk Kadlec

Sem tam jsem chodíval, v děravých kapsách pěsti.
Můj kabát taky byl už jenom ideál.
Tvůj vasal, Múzo má, pod nebem jsem se bral.
O jakých láskách já to sníval v tichém štěstí!

Jediné kalhoty mi praskly na noze.
Blouznivec Paleček, já cestou louskal rýmy.
Hospodou Velký Vůz v těch dobrých dobách byl mi.
Mé hvězdy šustily na modré obloze.

A já jim naslouchal za krásných nocí září,
sedaje na mezích a cítě rosu v tváři:
jak víno ohnivé v maličkých kapičkách,

když s nohou na srdci, tak jako se svou lyrou,
jsem brnkal na gumy svých vetchých perek s dírou
a básnil o překot ve fantastických tmách.

 

Mé tuláctví / překlad František Hrubín

Šel jsem a rukama mnul kapsy rozedrané,
svrchník jen iluzí byl málem, přisámbůh.
A šel jsem pod nebem, tvůj, Múzo, věrný druh:
co lásek já však snil, oho, a jakých pane!

A kalhotami též už nebyl jsem si jist.
Dal, snivý Paleček, jsem rýmy louskal vchodě,
pod Velkým vozem byl noc co noc na hospodě.
Hvězdičky na nebi jsem slyšel něžně příst.

Tak jsem jim naslouchal za blahých nocí v září,
sedal jsem po škarpách a chytal horkou tváří
rosu jak vínečko, jež sílí nadmíru;

rýmuje uprostřed těch fantastických stínů,
s kolenem opřeným o srdce, na pružinu
zedraných perek jsem brnkal jak na lyru!

Originál:
Ma bohême / Jean-Nicolas Arthur Rimbaud

Je m’en allais, les poings dans mes poches crevées;
Mon paletot aussi devenait idéal;
J’allais sous le ciel, Muse! et j’étais ton féal;
Oh! là là! que d’amours splendides j’ai rêvées!

Mon unique culotte avait un large trou.
– Petit Poucet rêveur, j’égrenais dans ma course
Des rimes. Mon auberge était à la Grande-Ourse;
– Mes étoiles au ciel avaient un doux frou-frou.

Et je les écoutais, assis au bord des routes,
Ces bons soirs de septembre où je sentais des gouttes
De rosée à mon front, comme un vin de vigueur;

Où, rimant au milieu des ombres fantastiques,
Comme des lyres, je tirais les élastiques
De mes souliers blessés, un pied près de mon cœur!

The post Jean Arthur Rimbaud. Ma bohema a překlady Čapka, Hrubína, Kadlece, Nezvala, Čivrného first appeared on Čítárny.