Voda. Dva atomy vodíku a jeden kyslíku. Nejobyčejnější, nejhojnější substance na Zemi, nejvzácnější kapalina ve zbytku sluneční soustavy a snad i v galaxii. Proč měl by měla Země plýtvat tak drahocenným přírodním zdrojem, když tak málo vodních stop bylo nalezeno kdekoli na dosah našich dalekohledů nebo kosmických sond?
Jedna z důležitých otázek dneška je: Může moře pomoc lidstvu přežít? Může nám pomoc přežít, a vést plný a hodnotný život; jinými slovy, pomůže nám žít nebo existovat? To jsou slova oceánografa J.Y. Cousteaua (11.6. 1910 – 25.6. 1997).

Myslím, že stojí za to číst i jeho další názory, které řekl před rokem 2000, protože za dalších 20 let se ledascos změnilo a vyjasnilo. Dneska by Cousteau své názory musel revidovat.

JAK ZABRÁNIT MASAKRU

Prioritou priorit je snížení porodnosti. Ať budeme dělat cokoli, nepodaří se nám poskytnout slušné životní podmínky zdvoj – nebo ztrojnásobené populaci.
Což znamená, že zcela porušíme chartu, kterou právě OSN předkládám. Populační exploze je jediný problém, který nemá řešení, ale musíme je najít. Zhruba do roku 1400 byl počet lidí únosný. Pak nás začalo být moc a začali jsme vyčerpávat neobnovitelné zdroje planety. Působením lidí se z i obnovitelných zdrojů stávají neobnovitelné – je narušena regenerace.

Pralesy prakticky vymizely – mění se v poušť. Spějeme k vyhubení zdrojů ryb. Kdyby všechny problémy byly vyřešeny, zbyly by problémy sociologické – vnitřní. Jsme poškozováni uvnitř druhu. Bohaté země, v nichž žijí 2 miliardy obyvatel, se stávají ještě bohatšími. Životní úroveň v chudých zemích klesá. Pokrytecké je tvrzení, že bohaté země nákupem nerostů, dřeva a ryb pomáhají rozvojovým zemím. Vrcholem pokrytectví je transfer technologií. A nejlepší studenti třetích zemí zůstávají v zemi, kde studovali. Je to okrádání chudých zemí. Stávají se ještě chudšími.

Na otázku, zda lze ve třetím světě změnit životní styl díky rozvoji, pan Cousteau odpovídá:

“Samozřejmě nikoli, protože rozvoj neexistuje. Země, kterým říkáme rozvojové, jsou země zaostávající. Třetí svět vězí v naprosté chudobě. Pokud se budeme honit za rozvojem, budeme pronásledovat vlastní stín, tj. budeme se stále o rozvoj pokoušet, ale protože lidí bude čím dál víc… Každého půl roku na Zemi přibývá množství lidí, odpovídající počtu obyvatel Francie. Jak se nám naše věc může podařit? Je to nesmyslné. Navrhuji, abychom se ze všech sil snažili brzdit nárůst obyvatelstva. A po stabilizaci se pokoušet o snižování tak, abychom dospěli k počtu, který neznám, ale který by byl o hodně nižší než dnes.”

Nejde o opatření diskriminační. Musí to vyjít z lidí. A aby to lidí vyšlo, potřebují v prvé řadě pitnou vodu.
Používáme ji i na mytí toalet. Je to neuvěřitelné, když pomyslíme, že jedna miliarda 700 miliónů lidí na světě k pitné vodě nemá přístup!
Je to zrůdné! Začněme tedy odtud. Až bude pitná voda, budou moci jít děvčátka do školy. Výchova nejprve žen a pak mužů je základní součástí reformy. V pozadí, ale současně, je nutné vytvořit důchod, byť jen malí, uzpůsobený ekonomické situaci země, ale zkrátka důchod pro staré lidi. Ti v současné době nemají v rozvojových zemích žádní zdroj obživy. Spoléhají se pouze na své děti. Proto jich mají hodně. Je třeba dát jim možnost volby tím, že dostanou důchod. V Bangladéši se dá rodina zachránit se sedmi dolary měsíčně.

My ve Francii si nedovedeme představit takový stupeň nouze a bídy. Začněme pitnou vodou a zlepšením školství, ale nepokoušejme se tam vyvíjet zákonodárnou činnost, neboť možnost volby je věcí právě lidské důstojnosti. Dnes tato možnost neexistuje. Mladí lidé v rozvojové zemi nemají onu volbu, kterou si vyžaduje lidská důstojnost.

Za 40 let se počet obyvatel země zdvojnásobí. A jen dvě miliardy budou mít z čeho žít. Povede to k expanzi. Země chudé proti bohatým. Musíme se snažit zastavit obrovský masakr této planety.

PŘEHŘÁTÍ PLANETY

Problém není vědět, zda je důležitější chránit ozónovou vrstvu nebo produkovat méně CO2.
To vše důležité je, ale mnohem méně ve srovnání s tím, že ničíme ozón a produkujeme příliš mnoho CO2, protože nás je moc. Už teď. Možnost přehřátí planety je druhou základní hrozbou: CO2, metan, odlesňování ale i ubývání ozónu, to vše tvoří jeden celek. K přehřívání planety přispívá i ničení korálů, ale nikdo o tom nemluví. Korálové útesy pohlcují více CO2 než všechny lesy na světě. V důsledku skleníkového efektu se již padesát let značně ohřívá planeta. Zrychlí-li se ohřev, bude-li stoupat hladina moří ještě rychleji, povede to ke katastrofě. Při zvýšení o jeden metr zmizí Holandsko a všechny velké přístavy. Kdyby roztály všechny ledovce, hladina by se zvýšila o 60 metrů. A ozón? Zjišťujeme, že jeho ubývaní je velmi závažné. Ultrafialové paprsky dokáží spálit mladé rostliny, ničí fytoplankton, zvyšují výskyt rakoviny kůže.K tomu je důležité poznání o tom, jak se historicky planeta ohřívala a ochlazovala i bez přítomnosti člověka.

Jaký by to byl život, kdybychom se vůbec nemohli koupat v moři, museli se skrývat před sluncem a vyhledávat stín? Stále bychom museli nosit klobouky s širokými okraji, žili bychom jako troglodyti. Ale to vše je řešitelné, freon je nahraditelný. Poslední země, která se bránila účinnějším opatřením, ustoupila a slíbila zastavit výrobu freonu do roku 1995. Je třeba vyhýbat se fosilním palivům. Využívat alternativní zdroje, energii moře, geotermální zdroje, energii řek, v ústí do moře i tu, jejímž zdrojem je Slunce. Celkové množství sluneční energie, které na Zemi dopadá, odpovídá produkci 115 milionů jaderných elektráren o 1000 megawattech, z toho 20 milionů dopadá na tropické oceány. Existují způsoby, jak ji převést na elektrickou energii. Je možné rozvíjet i přenosné a bezpečné jaderné techniky. S tím se zatím ještě nezačalo. Jednou z možností je například jaderná fúze. Kdyby peníze vynaložené na štěpení byly bývaly použity na fúzi, už bychom pravděpodobně měli pozitivní výsledky.

VYHUBENÝM DRUHŮM ŽIVOT NEVRÁTÍŠ

Třetí velmi významnou otázkou je ochrana živých tvorů. Milión druhů byl vyhuben provždy. A najdou se hlupáci, kteří říkají “ano, ale evoluce dá vzniknout novým”.
Vyvine se jedna nebo dvě formy za sto let, zatím co jich byl zničen milión za dvě století. Představuje to 8 procent všech známých druhů. To je zrůdné. Jde o zachování dědictví. Nelze opomíjet ani etickou a morální stránku věci ani půvab, jaký má život s motýly, s červenkami. Pak tu je možnost získávat léky, zachraňovat lidi před utrpením, jimž by možná bylo možné zabránit díky lepší znalosti druhů, které byly navždy vyhubeny.

Jaké jsou plány pana Cousteaua do budoucna ?
Říká, že znovuobjevování světa. Jeho vědecké týmy pokračují ve výzkumu obyvatel na různých kontinentech. Zkoumají vliv vody na lidské kultury – jak ovlivňuje náboženství, zvyky a naopak, jaký mají jednotlivé kultury vliv na stav vody v jezerech, řekách apod. Studii dokončují na Filipínách, v dubnu ve Vietnamu (řeka Mekong) v Číně (Jang Ce + pobřeží), zkoumají vody Madagaskaru, Jižní Afriky, Zaire, ale i Evropy. Studie Dunaje bude dokončena v květnu a do konce roku by měly dostat zprávu všechny země v jeho povodí. (Bude zahrnovat i stanovisko k vodnímu dílu Gabčíkovo – Nagymaros. Zástupci týmu, který se problémem zabývá, jednali o Gabčíkovu na federálním výboru pro životní prostředí.) Voda pro něj zůstává hlavním předmětem bádání. Připravuje však i knihu o písmu a životním prostředí – na základě výzkumu nejen bible, ale mnoha náboženství. Všechna náboženství tvrdí, že příroda je dílem Božím a dílem stvoření a hrozí tím nejhorším trestem všem, kteří poškozují životní prostředí. I Korán jim hrozí peklem.

EKOTECHNIE

V petici Cousteau je povinnost opatrovat Zemi adresována kompetentním osobám, převážně politikům.
Ale Cousteau nečeká se založenýma rukama, až se do toho politici pustí. V lednu 1990 na svobodné Bruselské univerzitě otevřel Cousteauovu katedru, která studenty vzdělává v přijímání dlouhodobých rozhodnutí respektujících budoucí generace. Nyní takové katedry působí již na osmi univerzitách v Evropě a Latinské Americe. Studenti na nich získají mezinárodní osvědčení v oboru okotechnie, která může být přednášena na všech univerzitách. Je to více oborová záležitost, v níž je činitelem čas (trvání) spolu s ekonomikou, ekologií, technologií, sociologií… Posláním této univerzitní sítě je vytvářet myšlenkové laboratoře, jejichž výsledky by ovlivnily kompetentní osoby, aby přemýšlely jinak. Pan Cousteau doufá, že se síť rozšíří do celého světa, i na Karlovu univerzitu v Praze.

PEČLIVĚ STŘEŽIT PLANETU

Lidstvo potřebuje policii pro životní prostředí, která neexistuje a nikdo ji vytvořit nechce.
Proč? Na konferenci o životním prostředí v Haagu předseda francouzské vlády Michel Rocard předložil návrh smlouvy, který obsahoval i vytvoření souboru kontrolorů životního prostředí. 24 přítomných států dohodu podepsalo, ale za podmínky, že dotyčný článek bude vyškrtnut. To znamená, že za současného stavu – státy pokládají svou suverenitu za svatou a nedotknutelnou. To je ovšem tuze směšné. Jednotlivé země jsou čím dál víc vzájemně závislé. Bylo by třeba vytvořit oddíly “zelených přileb”, mezinárodní policii pod dozorem OSN, která by se řídila podle celosvětových pravidel ochrany životního prostředí. Ochrana planety by probíhala jednotně. Je třeba mít skoro každodenní zdravotnický bulletin celé planety, vydávaný nezávislými orgány, které by nebyly vázány pojmy zisku nebo státní suverenity.

KRACH KOMUNISMU I KAPITALISMU

Na otázku,zda se setkává při svém boji s hodnými a zlými,pan Cousteau odpovídá:

“Ne. Ale jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě. Komunismus také směřoval ke katastrofě, i když jiné. Je tedy nevyhnutelné a naléhavé, abychom si našli jinou formu společnosti. Jakou, to nevím. Nejsem věštec, ale cítím to. Myslím, že důvod, proč veřejnost odpovídá na naše výzvy s tak velkým zápalem je to, co lidé zmateně cítí: že mají dost této společenské formy s jejími politickýmistranami, které se mezi sebou perou, ale všechny dělají totéž a všechny lžou. Lidé toho nutně musí mít dost.”

VŠE MÁ ŘEŠENÍ

“Jsem relativní optimista ohledně všeho, s jednou výjimkou. Přes všechny pokroky v této oblasti je možné, že snaha předejít přelidnění bude marná. Kdyby se nám počet obyvatel podařilo stabilizovat, nějaká řešení by se našla. Když se opřeme o veřejné mínění, je možné najít řešení každého problému.”

Nechť jsou tato slova Jacquese – Yvese Cousteaua, živé legendy moří, vzpruhou všem, jimž se někdy zdá být boj za životní prostředí marný.

Jacques-Yves Cousteau
Narozen 11. 6. 1910 v St. André de Cubzac ve francouzském Gironde. Zemřel 25. 6. 1997 na srdeční selhání.
1930 vstoupil do Francouzské námořní akademie
1933 se stal důstojníkem ve Francouzském námořnictvu
1943 si dal společně s Emilem Gagnanem patentovat akvalung
1945 založil Skupinu pro podmořské výzkumy
1950 koupil na Maltě loď Calypso
1957 se stal ředitelem Oceánografického institutu v Monacu
1974 založil Cousteau Society, nadaci na ochranu oceánů a životního prostředí
1988 dostal Zlatou medaili National Geographic Society
1989 se stal členem Francouzské akademie
1992 promluvil k lidem v OSN na konferenci o životním prostředí
1992 byl jmenován předsedou Výboru pro práva budoucích generací
1996 se potopila Calypso v singapurském přístavu

Byl autorem nebo spoluautorem více než 100 knih a publikací. Natočil 115 filmů, za některé dostal významná ocenění: Svět ticha (1957) – Zlatá palma v Cannes, Oscar za nejlepší dokument, Zlatá ryba (1959) – Oscar za nejlepší dokument, Svět bez slunce (1965) – Oscar za nejlepší dokument, mnoho cen Emmy

Podle biografické knihy „Jacques-Yves Cousteau – V oceánu života“ autora Yvese Paccaleta

The post J.Y.Cousteau o vodě a budoucnosti. Ovlivní moře existenctvi lidstva nebo přispěje k jeho zániku? first appeared on Čítárny.

Hozen do vody svým otcem ve věku sedmi let v roce 1945, brázdil Jean-Michel Cousteau čtyřicet let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu Vystudoval architekturu, aby mohl realizovat svůj sen – stavět podmořská města. V roce 1999 založil Ocean Futures Society a v únoru 2004 Océan Futur Europe, aby tak chránil mořské prostředí. Je producentem a režisérem filmů, žije v USA a ve Francií.

„Pravda člověka je především to, co skrývá.“ Zdůrazňoval Malraux ve svých Antipamětech,.

Až do své smrti v roce 1997 psal, filmoval, odsuzoval nehospodárnost člověka, předvídal ekologické katastrofy, stále bojoval; jeho „Deklarace práv příštích generací“ získala podporu více než devíti milionů občanů z celé planety.Mysleli jsme, že víme všechno o veliteli Cousteauovi, dnes nám jeho syn odhaluje člověka místo legendy. Nepředvídatelný Cousteau, zřídkakdy dodržující zákazy, schopný velkých věcí stejně jako velkého sobectví. I když byl Jean-Michel jeho spolupracovník a přítel, jak rádi na veřejnosti tvrdili, přesto se dozvěděl až z tisku, že jeho otec soudně daroval jméno Cousteau parku oddechu, který otevřel na Fidži v roce 1995.

Vypráví o problémech, které s sebou nesl život ve stínu ambiciózního otce, který měl jen příležitostné přátele, s nimiž se bez vysvětlení rozcházel poté, kdy ho doprovázeli celé roky na jeho projektech. Otec, který dělil část svého života mezi dvě ženy a rozbil dvě rodiny. Jean-Michel byl jedním z mála, kdo se mu odvážili postavit, a odhaluje člověka mnoha tváří, který poznamenal své století.

Od doby, kdy ho otec v sedmi letech hodil ve skafandru do vody, Jean-Michel stále zkoumá oceán. S Jacquem-Yvem a matkou Simonou brázdil 40 let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu. Pracuje na projektech školních budov, umělých ostrovů a střediska podmořského výzkumu v Marseille.

Odnedávna se zapojuje i do rozvoje rodinného turistického střediska na Fidži, kde uplatňuje koncepci turistiky, která respektuje místní kulturu a životní prostředí. Po smrti své matky v r. 1990 a otce v r. 1997 zakládá v roce 1999 Ocean Future Society, aby zachoval odkaz svého otce při ochraně oceánu. Produkoval více než 50 filmů.

Můj otec velitel / Jean-Michel Cousteau / Vydáno česky 2005

The post Můj otec velitel Jacques-Yves Cousteau. Biografie ochránce oceánu z pera jeho syna first appeared on Čítárny.

Byl první, který přišel s využitím akvalungu v potápění a byl první, který ve velkém pozitivně ovlivnil světovou veřejnost směrem k ochraně moří a oceánů, byl první, který zkonstruoval podmořskou kameru a produkoval natočení prvního barevného filmu pod mořem. Byl první, který natočil světově proslulý dokumentární tv seriál o oceánech. Jacques-Yves Cousteau se narodil 11. června 1910.

Jeho práce často postrádala vědeckou přesnost, ale jeho způsob “medializace” vědy a ekologie moře byl natolik fenomenální, že se stal i v této oblasti průkopníkem. Dokázál na svou stranu získat veřejnost i státníky. Byl charakteristický svými vítěznými úsměvy, červenou čapkou a prudkými gesty velitele. Byl ale také showman, který nerad přiznával chyby. Kontroverzní Cousteau si i přesto dokázal podmanit svět a zaměřit pozornost veřejnosti na ochranu životního prostředí oceánů.

Od roku 1937, kdy se poprvé ponořil pod hladinu, mu moře učarovalo. Vystudoval námořní učiliště a do roku 1957 sloužil ve francouzském námořnictvu. Během druhé světové války sestavil podmořskou kameru a s přáteli v roce 1943 potají vymyslel a zkonstruoval autonomní dýchací přístroj pro pobyt pod vodou. Protože Cousteau hodně experimentoval, přišel na to, že dýchání čistého kyslíku může být v hloubkách smrtelné, dvakrát málem přišel o život.

“Když se potápíte, začínáte se cítit jako anděl. Je to osvobození se od váhy, “popisoval svou vášeň ke světu pod hladinou.”
Jacques-Yves Cousteau, knihy, životopis

Na přestavěné minolovce Calypso, pojmenované podle Homérovy mořské nymfy a kterou mu pořídil pivovarník Leon Guiness, podnikl řadu výzkumných a dokumentačních expedic, které trvaly přes 40 let. Na její palubě byla i jeho manželka Simone, která ho provázela při jeho výzkumech, potápěla se s ním a byla jedinou ženou v jeho vědeckém a technickém týmu.

“Nejlepší způsob, jak pozorovat ryby, je stát se sám rybou. A nejlepší způsob, jak se stát rybou, je obléci si podvodní dýchací zařízení zvané akvalung.”
Jacques-Yves Cousteau

Poprvé se světově proslavil filmem “Svět ticha”, který byl dokumentem podmořského světa. Natočil ho v roce 1956 spolu s režisérem Louisem Mallem. Dostal za něj Zlatou palmu v Cannes. Za Svět ticha získali tolik financí, že s nimi vystačili až do roku 1972.

Na lodi Calypso vznikal i legendární televizní seriál Podmořský svět Jacqua Cousteaua, který se vysílal sedm let! Natočil 115 filmů, za některé dostal významná ocenění: Svět ticha (1957) – Zlatá palma v Cannes, Oscar za nejlepší dokument, Zlatá ryba (1959) – Oscar za nejlepší dokument, Svět bez slunce (1965) – Oscar za nejlepší dokument, mnoho cen Emmy.
Za svou práci byl od roku 1988  členem Francouzské akademie.

Moře zajímalo Cousteaua nejen z hlediska výzkumu hlubin, ale i jako ochránce životního prostředí. Sám o tom napsal:

“Když jsem zjistil, do jaké míry jsou oceány ohroženy, rozhodl jsem se dělat kampaně proti tomu, co ohrožovalo moře, které jsem miloval. “

V roce 1960 se zapojil do velké kampaně proti odklízení jaderného odpadu do Středozemního moře a v roce 1974 založil světově proslulou společnost Cousteau Society na ochranu životního prostředí.

Jacques-Yves Cousteau zemřel 25. června 1997 v Paříži. Je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Saint-André de Cubzac. Ale i po smrti překvapil svět svým utajovaným dlouholetým mimomanželským vztahem a ditětem. Dnes v jeho díle pokračuje jeho jediný žijící syn Jean-Michel. (starší syn Philippe zemřel při haváŕii vrtulníku)

Byl autorem nebo spoluautorem více než 100 knih a publikací. Nejznámější knihy:
Svět ticha, Živoucí moře, Velryby, Svět bez slunce, Život na konci světa etc. Více: Cousteau Jacques-Yves
Jedinečnou biografii o jeho životě napsal jeho blízký spolupracovník Yves Paccalet a jmenuje se Jacques-Yves Cousteau – V oceánu života.
{youtube}edTzRQljIZM{/youtube}
Z rozhovoru s Cousteauem
Na otázku, zda se setkává při svém boji s hodnými a zlými, pan Cousteau odpovídá:
“Ne. Ale jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě. Komunismus také směřoval ke katastrofě, i když jiné. Je tedy nevyhnutelné a naléhavé, abychom si našli jinou formu společnosti. Jakou, to nevím. Nejsem věštec, ale cítím to. Myslím, že důvod, proč veřejnost odpovídá na naše výzvy s tak velkým zápalem je to, co lidé zmateně cítí: že mají dost této společenské formy s jejími politickými stranami, které se mezi sebou perou, ale všechny dělají totéž a všechny lžou. Lidé toho nutně musí mít dost.”

Když jeden člověk, z jakéhokoliv důvodu, má možnost vést neobyčejný život, nemá žádné právo, si to nechávat pro sebe.
“When one man, for whatever reason, has an opportunity to lead an extraordinary life, he has no right to keep it to himself.”
 J. Y. Cousteau

The post Jacques-Yves Cousteau. Vynálezce potápěčského aqualungu, ochránce oceánů, filmař, spisovatel first appeared on Čítárny.