Dr. John Virapen a jeho šokující výpověď. Bývalý ředitel farmaceutického průmyslu o korupci, podplácení a podvodech. Knihu “Nežádoucí účinek smrt” napsal ji bývalý ředitel farmaceutického koncernu, který zná interní praktiky a postupy používané ve farmaceutických gigantech.

Pohroma lidstva ve formě chorob je v zájmu farmaceutických firem. Pokud lidi žádné nemoci netrápí, je vhodné, aby si alespoň mysleli, že je trápí.
Důvod je prostý: peníze.

První část knihy popisuje cestu dítěte z jednoho z koutů takzvaného třetího světa na globální scénu jednoho z farmaceutických gigantů.

Druhá část ukazuje, jak se farmaceutický průmysl počátkem osmdesátých let 20. století změnil na zkorumpovanou továrnu na sny a jak jsem se na této změně podílel já osobně.
Popíši i to, jak se neetická strategie prodeje farmaceutických společností dále rozvíjela, a to až do současnosti.

Ve třetí části najdete mé návrhy na zvýšení ochrany pacienta, slovník nejdůležitějších pojmů, jakož i adresy, na kterých můžete získat další informace.

Ničeho se farmaceutický průmysl nebojí tak velmi jako právě pozornosti veřejnosti.
Neboť negativní zprávy v tisku – o pacientech, kteří si během klinického zkoušení podřežou žíly, o pokusných osobách s hlavami nafouklými jako balón – mají svůj význam. Ovlivňují nejposvátnější ze všech cílů farmaceutického průmyslu – obrat.

Veřejnost, tedy VY, jste pákou, která může něco změnit. Pomozte zastavit tyto machinace. Máte na to.

• Víte, že velké farmaceutické koncerny vynakládají každoročně 35 000 EUR na každého lékaře s vlastní praxí, aby ho motivovali předepisovat jejich výrobky?
• Víte, že osoby s významným vlivem na veřejné mínění, tedy uznávání vědci a lékaři, dostávají drahé zájezdy, dary, případně přímo peníze jako úplatek za pozitivní posudky léčiv, jejichž závažné, někdy až smrtelné nežádoucí účinky pronikly na veřejnost, jen aby rozptýlily oprávněné obavy lékařů i pacientů?
• Víte, že pro celou řadu nových schválených léků existují pouze krátkodobé studie a nikdo neví, jaké jsou jejich účinky na pacienty při dlouhodobém nebo trvalém užívání?
• Víte, že výzkumné zprávy a statistické údaje, které státní zdravotnické úřady vyžadují ke schválení léku, se tak dlouho přikrášlují, až se z nich celkem vytratí smrtelné případy zapříčiněné daným lékem?
• Víte, že více než 75 procent předních vědců působících na poli medicíny platí farmaceutické firmy?
• Víte, že se prodávají léky, při schvalování kterých sehrálo svou roli podplácení?
• Víte, že farmaceutický průmysl si nemoci vymýšlí a propaguje jejich cílenými marketingovými kampaněmi, jen aby si rozšířil odbytiště pro své výrobky?
• Víte, že farmaceutický průmysl se stále více zaměřuje na děti?

www.transparency.de
www.arznei-telegramm.de
www.healyprozac.com
www.ahrp.com

Ukázka z knihy: Virapen / Nežádoucí účinek – smrt!

Víte, proč dnes mnohem více lidí trpí depresí než kdykoliv předtím?
Ne, důvodem není znečišťování životního prostředí, ani nehorázné účty za mobilní telefon ani pronikání velkých řetězců do center měst. Nejde ani o proces evoluce a pravděpodobně ani o nevysvětlitelné cesty boží. Ale když nic z toho není příčinou, je vůbec pravda, že dnes jsou lidé mnohem depresivnější než v minulosti? Tato otázka zní lépe.

A tato ještě lépe: Co se vlastně rozumí pod pojmem “deprese”?
Kdybyste chtěli zjistit, zda si dnes více lidí než v minulosti zlomí nohu v důsledku pádu z žebříku, stačí si nalistovat vhodné statistiky a hned to zjistíte. Žebříky existovaly a existují a lidé z nich padaly a padají. Situace je zcela jasná. Ne však v případě psychických a sociálních fenoménů. Neboť co je třeba považovat za depresi, je věcí interpretace. Není to takové očividné jako například při zlomené noze. Zde se stanoví diagnóza a definice podle vlastního uvážení.

Na deprese existuje standardní příručka. D SM – Diagnostic and Statistical Manuál of Mental Disorders, tedy diagnostický a statistický manuál psychických poruch. Nevyplynul z výzkumu, ale z konsensu skupiny psychiatrů, kteří zvážili, co by se do tohoto katalogu mělo zařadit. Už samotné složení skupiny je zajímavé.

“56 procent autorů (kteří přispěli k diagnostickým kritériím pro D SM IV, což je nejnovější verze manuálu, poznámka autora) bylo nebo je finančně propojených s farmaceutickými společnostmi, se kterými bylo propojených i 100 procent členů výboru pro” poruchy ovlivňující náladu “a” schizofrenní a jiné duševní poruchy “.

Odměny těchto lidí byly zařazeny hlavně do položek […] výzkumné granty (42%), poradenství (22%) a post mluvčího (16%). “
Nezdá se vám to být obehrát deska?

The post Nežádoucí účinek – smrt. Výpověď dr. Virapena, exředitele farmaceutického koncernu first appeared on Čítárny.

Profesor Mattias Desmet, belgický psycholog získal celosvětové uznání koncem roku 2021, kdy představil koncept psychologie „formování mas“ jako vysvětlení absurdního a iracionálního chování, které jsme byli svědky v souvislosti s pandemií COVID-19 alias kovidismu a jejími protiopatřeními.

Varoval také, že formování mas povede vždy k totalitě, což je téma jeho nové knihy „ Psychologie totalitarismu “. Desmetovu práci dále zpopularizoval Dr. Robert Malone, jehož vystoupení v podcastu Joea Rogana sledovalo přibližně 50 milionů lidí.

Ale jak popularita vyhledávacího výrazu „hromadná formace“ prudce vzrostla, Google reagoval manipulací s výsledky vyhledávače ve snaze zdiskreditovat Desmeta a zobrazit lidem ve výsledcích vyhledávání informace, které by je vedly k podceňování významu této práce.

Pochopení psychologie doby je klíčové!

Ti, kdo se odmítají poučit z historie, ji budou muset opakovat, říkají, a to se jeví jako obzvláště relevantní v dnešní době, protože, jak vysvětlil Desmet, pokud nechápeme, jak dochází k hromadnému formování a k čemu vede, nemůžeme mu zabránit. Jak Desmet dospěl k závěru, že se nacházíme v procesu hromadného formování? Vysvětluje:

„Na začátku koronavirové krize, v únoru 2020, jsem začal studovat statistiky o úmrtnosti na virus, úmrtnosti na infekce, úmrtnosti na případy a tak dále a okamžitě jsem nabyl dojmu – a spolu se mnou i několik světoznámých statistiků, například John Ioannidis ze Stanfordu – že použité statistiky a matematické modely dramaticky nadhodnocují nebezpečí viru.“

Okamžitě jsem napsal názorový článek, ve kterém jsem se snažil upozornit lidi na některé z chyb. Ale hned jsem si všiml, že se o nich lidé prostě nechtěli dozvědět. Jako by neviděli ani ty nejzjevnější chyby na úrovni použitých statistik. Lidé to prostě nebyli schopni vidět.“

Tato raná zkušenost ho přiměla zaměřit se na psychologické mechanismy fungující ve společnosti a přesvědčil se, že to, co vidíme, jsou ve skutečnosti důsledky rozsáhlého procesu formování mas, protože nejvýraznější charakteristikou tohoto psychologického trendu je, že lidi radikálně zaslepí vůči všemu, co jde proti narativu, v který věří.

V podstatě se stávají neschopnými distancovat se od svých přesvědčení, a proto nemohou přijímat ani vyhodnocovat nová data.
Desmet pokračuje:

„Dalším velmi specifickým rysem je, že tento proces masové formace vede lidi k ochotě radikálně obětovat vše, co je pro ně důležité – dokonce i své zdraví, své bohatství, zdraví svých dětí, budoucnost svých dětí.“

Když se někdo ocitne v sevření procesu masové formace, stává se radikálně ochotným obětovat všechny své individuální zájmy.
Třetí charakteristikou, abychom jmenovali alespoň některé, je, že jakmile se lidé ocitnou v sevření procesu masové formace, obvykle projevují sklon k krutosti vůči lidem, kteří se narativu nebudou držet v náručí nebo s ním nesouhlasí. Obvykle to dělají, jako by to byla etická povinnost.

Nakonec mají obvykle sklon nejprve stigmatizovat a poté eliminovat a zničit lidi, kteří nejdou s masami.

A proto je nesmírně důležité porozumět fungujícím psychologickým mechanismům, protože pokud těmto mechanismům porozumíte, můžete se vyhnout tomu, aby se masová formace stala tak hlubokou, že lidé dosáhnou kritického bodu, kdy jsou skutečně fanaticky přesvědčeni, že by měli zničit každého, kdo s nimi nesouhlasí.

Je tedy nesmírně důležité pochopit mechanismus.
Pokud mu porozumíte, můžete si být jisti, že dav, masa, se nejprve zničí sama nebo se vyčerpá, než začne ničit lidi, kteří s masou nesouhlasí.

Takže je to zásadní a přesně to moje kniha popisuje. Popisuje, jak se ve společnosti objevuje masa, dav, za jakých podmínek vzniká, jaké jsou mechanismy procesu formování masy a co s tím lze dělat. To je nesmírně důležité. Zmíním se o tom hned na začátku.

Obvykle je nemožné probudit masy. Jakmile se ve společnosti objeví proces formování masy, je nesmírně obtížné masy probudit. Ale [jejich probuzení je] důležité, [protože] se dá zabránit tomu, aby se masy a jejich vůdci tak fanaticky přesvědčili o svém narativu, že začnou ničit lidi, kteří s nimi nesouhlasí.“

Pro ty z nás, kteří nepropadli kouzlu iracionálního narativu o COVIDu, byla krutost, s níž se politické vedení, média a lidé obecně snažili vynutit dodržování předpisů, šokujícím způsobem odporná. Mnozí byli fyzicky napadeni a někteří dokonce zabiti jen proto, že neměli roušku, což, jak jsme věděli, byla zbytečná preventivní strategie.

Historický kontext masové hypnózy.

Je snazší pochopit, co je masová formace, pokud ji považujete za masovou hypnózu, protože nejsou jen podobné, jsou identické, říká Desmet. Masová formace je druh hypnózy, která se objevuje, když jsou splněny specifické podmínky. A znepokojivě tyto podmínky a hypnotický trans, který se objevuje, téměř vždy předcházejí vzestupu totalitních systémů.

Zatímco totalitarismus a klasická diktatura sdílejí určité rysy, na psychologické úrovni existují zřetelné rozdíly. Podle Desmeta je klasická diktatura na psychologické úrovni velmi primitivní. Je to společnost, která se bojí malé skupiny, diktátorského režimu, kvůli jeho agresivnímu potenciálu.

Totalitarismus na druhou stranu vzniká z velmi odlišného psychologického mechanismu. Je zajímavé, že totalitní stát ve skutečnosti neexistoval před 20. stoletím. Je to relativně nový fenomén a je založen na masové formaci neboli masové hypnóze.

Podmínky pro tento masový hypnotický stav (uvedené níže) byly poprvé splněny těsně před vznikem Sovětského svazu a nacistického Německa, takže to je náš historický kontext. Tyto podmínky byly opět splněny těsně před krizí COVID. To, co nyní vidíme, je jiný druh totality, a to především díky technologickému pokroku, který vytvořil extrémně účinné nástroje k podvědomému ovlivňování veřejnosti.

Nyní máme velmi sofistikované nástroje, kterými můžeme hypnotizovat mnohem větší masy lidí, než tomu bylo v dřívějších dobách. Ale i když je náš současný totalitarismus spíše globální než regionální a informační válka je sofistikovanější než cokoli, co dokázali Sověti nebo nacisté, základní psychologická dynamika je stále totožná.

Pochopení psychologie hypnózy

Takže, co je to za psychologickou dynamiku? „Formování mas“ je klinický termín, který by se laicky dal jednoduše přeložit jako druh masové hypnózy, která může nastat, jakmile jsou splněny určité podmínky.

Když jste hypnotizováni, první věc, kterou hypnotizér udělá, je odpoutání nebo odvedení vaší pozornosti od reality nebo prostředí kolem vás. Poté prostřednictvím své hypnotické sugesce – obvykle velmi jednoduchého vyprávění nebo věty pronesené nahlas – zaměří vaši plnou pozornost na jeden bod, například na pohybující se kyvadlo nebo jen na svůj hlas.

Z pohledu hypnotizované osoby se bude zdát, jako by realita zmizela.
Extrémním příkladem je použití hypnózy k znecitlivění lidí vůči bolesti během operace. V této situaci je mentální zaměření pacienta tak úzké a intenzivní, že si nevšimne, že je do jeho těla řezáno.

Stejně tak nezáleží na tom, kolik lidí je kvůli opatřením proti COVIDu zraněno, protože pozornost se soustředí na COVID a všechno ostatní psychologicky zmizelo.

Lidé mohou být zabiti za to, že nenosí roušku, a hypnotizovaní ani nezvednou obočí. Děti mohou zemřít hlady a přátelé mohou spáchat sebevraždu z finančního zoufalství – nic z toho nebude mít na hypnotizované psychologický dopad, protože pro ně těžký úděl druhých není registrován. Dokonalým příkladem tohoto psychologického zaslepení vůči realitě je to, jak jsou úmrtí a zranění v důsledku očkování COVID-19 jednoduše nerozpoznána a ani nejsou považována za příčinné faktory.

Lidé dostanou injekci, utrpí těžká zranění a řeknou: „Díky bohu, že jsem dostal injekci, jinak by to bylo mnohem horší.“ Nedokážou si představit možnost, že by je injekce zranila. Dokonce jsem viděl lidi vyjádřit vděčnost za injekci, když někdo, koho údajně milovali, zemřel během několika hodin nebo dnů po jejím podání! Je to prostě ohromující. Psychologická dynamika hypnózy sice vysvětluje toto iracionální a jinak nepochopitelné chování, ale stále je to dost surreálné.

„I když znám mechanismy, které fungují, jsem pokaždé zmatená, když se to stane,“ říká Desmet. „Skoro nemůžu uvěřit vlastním očím. Znám někoho, jehož manžel zemřel pár dní po očkování, během spánku, na infarkt.“

A já si pomyslela: ‚Teď otevře oči a probudí se.‘ Vůbec ne. Prostě pokračovala ve stejném fanatickém stylu – ještě fanatičtějším – a mluvila o tom, jak bychom měli být šťastní, protože máme tuto vakcínu. Neuvěřitelné, ano.“

Psychologické kořeny formování mas

Jak již bylo zmíněno, k masové formaci neboli masové hypnóze může dojít, když jsou u dostatečně velké části společnosti přítomny určité psychologické podmínky. Čtyři ústřední podmínky, které musí existovat, aby k masové formaci došlo, jsou:

Rozšířená osamělost a nedostatek sociálních vazeb, což vede k:
1. Prožívání života jako bezvýznamného, ​​bezúčelného a bezvýznamného a/nebo konfrontace s přetrvávajícími okolnostmi, které nedávají racionální smysl, což vede k:
2. Rozšířená, volně se vznášející úzkost a nespokojenost (úzkost/nespokojenost, která nemá zjevnou nebo jednoznačnou příčinu), která vede k:
3. Rozšířená, volně se vznášející frustrace a agrese (frustrace a agrese nemají zjevnou příčinu), která vede k pocitu ztráty kontroly

Jak se ve společnosti objevuje masová formace

Jakmile dostatečně velká část společnosti pocítí úzkost a ztrátu kontroly, stává se vysoce zranitelnou vůči masové hypnóze. Desmet vysvětluje:

„Sociální izolace, nedostatek smysluplnosti, volně plynoucí úzkost, frustrace a agrese jsou vysoce averzivní, protože pokud lidé cítí úzkost, aniž by věděli, z čeho se cítí úzkostně, obvykle se cítí mimo kontrolu. Mají pocit, že se před svou úzkostí nemohou ochránit.“

A pokud je za těchto podmínek prostřednictvím masmédií šířen narativ, který naznačuje objekt úzkosti a zároveň poskytuje strategii pro řešení tohoto objektu, pak by se veškerá tato volně se vznášející úzkost mohla s objektem úzkosti spojit.

A může existovat obrovská ochota podílet se na strategii pro řešení objektu úzkosti, bez ohledu na to, jak absurdní tato strategie je. Takže i když je od začátku jasné – pro každého, kdo to chce vidět – že strategie pro řešení objektu úzkosti si může vyžádat mnohem více obětí než samotný objekt úzkosti… i tehdy může existovat obrovská ochota podílet se na strategii pro řešení objektu úzkosti.

To je první krok každého významného mechanismu formování mas.
Ať už se jednalo o křížové výpravy, hon na čarodějnice, Francouzskou revoluci, počátky Sovětského svazu či nacistického Německa, tentýž mechanismus vidíme znovu a znovu.

Existuje spousta volně se vznášející úzkosti. Někdo poskytne příběh, který naznačuje objekt úzkosti a strategii, jak se s ním vypořádat. A pak se veškerá úzkost spojí s [navrhovaným] objektem úzkosti.

Lidé se účastní strategie, jak se vypořádat s objektem úzkosti, která jim přináší první důležitou psychologickou výhodu, a od té chvíle mají dojem, že dokáží svou úzkost ovládat. Je spojena s objektem a mají strategii, jak se s ní vypořádat.“

Problematické sociální propojení masové formace

Jakmile se lidé, kteří se dříve cítili osamělí, úzkostliví a bez sebe, začnou podílet na strategii, která jim byla předložena jako řešení jejich úzkosti, vznikne zbrusu nové sociální pouto. To pak posiluje masovou hypnózu, protože se již necítí izolovaní a osamělí.

Toto posilování je druhem duševní intoxikace a je skutečným důvodem, proč lidé tomuto narativu věří, bez ohledu na to, jak absurdní je.
„Budou na něj i nadále věřit, protože vytváří toto nové sociální pouto,“ říká Desmet.

I když je sociální vazba dobrá věc, v tomto případě se stává extrémně destruktivní, protože volně plynoucí frustrace a agrese stále přetrvávají a potřebují ventil. Tyto emoce je třeba na někoho zaměřit. A co hůř, pod vlivem masové formace lidé ztrácejí zábrany a smysl pro proporce.

Jak jsme tedy viděli během pandemie COVIDu, lidé budou útočit a útočit těmi nejiracionálnějšími způsoby na kohokoli, kdo se na jejich narativ nehlásí. Základní agrese bude vždy namířena proti té části populace, která není hypnotizována.

Obecně řečeno, jakmile dojde k masové formaci, obvykle je hypnotizováno asi 30 % populace – a to obvykle zahrnuje i vůdce, kteří veřejnosti pronášejí hypnotizující narativ – 10 % zůstává nehypnotizováno a narativu nevěří a většina, 60 %, má pocit, že s narativem něco není v pořádku, ale souhlasí s ním jednoduše proto, že nechtějí vyčnívat ani způsobovat potíže.

Dalším problémem se vznikajícími sociálními vazbami je, že pouto není mezi jednotlivci, ale spíše mezi jednotlivcem a kolektivem. To vede k pocitu fanatické solidarity s kolektivem, ale neexistuje žádná solidarita s žádným konkrétním jednotlivcem. Jednotlivci jsou tedy bezcitně obětováni pro „vyšší dobro“ beztvářného kolektivu.

„To například vysvětluje, proč během koronavirové krize všichni mluvili o solidaritě, ale lidé akceptovali, že pokud se někomu na ulici stane nehoda, už mu nesmíte pomoci, pokud nemáte k dispozici chirurgickou roušku a rukavice.“

„To také vysvětluje, proč, zatímco všichni mluvili o solidaritě, lidé akceptovali, že pokud jim umírá otec nebo matka, nesmí je navštívit,“ říká Desmet.

Nakonec skončíte v radikální, paranoidní atmosféře, ve které si lidé navzájem nedůvěřují a ve které jsou ochotni nahlásit své blízké vládě.

„Takže to je problém s masovou formací,“ říká Desmet. „Je to solidarita jednotlivce s kolektivem, a nikdy s jinými jednotlivci. To například vysvětluje, co se stalo během revoluce v Íránu. Mluvila jsem se ženou, která žila v Íránu během revoluce, která byla ve skutečnosti začátkem totalitního režimu v Íránu.“

Na vlastní oči byla svědkem toho, jak matka nahlásila svého syna vládě, jak mu těsně před jeho smrtí pověsila provaz kolem krku a jak se za to prohlašovala za hrdinku. To jsou dramatické účinky masové formace.“

Co se stane, když nebude vnější nepřítel?

Nyní čelíme situaci, která je složitější než kdykoli předtím, protože totalitarismus, který nyní vzniká, nemá žádné vnější nepřátele, s výjimkou občanů, kteří nejsou hypnotizováni a nevěří falešným narativům. Například nacistické Německo bylo zničeno vnějšími nepřáteli, kteří se proti němu povstali.

Na druhou stranu je v tom i výhoda, protože totalitní státy vždy potřebují nepřítele.
To je něco, co velmi dobře popsal George Orwell ve své knize „1984“. Aby proces formování mas mohl pokračovat, musí existovat vnější nepřítel, na kterého může stát zaměřit agresi hypnotizovaných mas.
Nenásilný odpor a otevřenost jsou klíčové

To nás přivádí ke klíčovému bodu, a to je potřeba nenásilného odporu a otevřeného vystupování proti tomuto narativu. Násilný odpor z vás automaticky dělá cíl agrese, takže „odpor zevnitř totalitního systému se musí vždy držet principů nenásilného odporu,“ říká Desmet. Musíte se však také i nadále vyjadřovat jasným, racionálním a neurážlivým způsobem. Desmet vysvětluje:

„Prvním a nejdůležitějším principem, kterého se musí odboj držet během procesu formování mas a nastupujícího totality, je, že lidé, kteří s masami nesouhlasí, musí i nadále promlouvat. To je nejdůležitější věc.“

Jelikož je totalitarismus založen na masové formaci a masová formace je druhem hypnózy, masová formace je vždy vyvolána hlasem vůdce, který udržuje populaci v procesu hypnózy.
A když se budou i nadále ozývat disonantní hlasy, nebudou schopny masy probudit, ale budou neustále narušovat proces masové formace.

Budou neustále zasahovat do hypnózy. Pokud existují lidé, kteří se i nadále ozývají, masová formace se obvykle nestane tak hlubokou, aby v populaci panovala ochota zničit lidi, kteří s masami nesouhlasí. To je klíčové.

Historicky vzato, pokud se podíváte na to, co se dělo v Sovětském svazu a v nacistickém Německu, je jasné, že právě v okamžiku, kdy opozice přestala veřejně promlouvat, se totalitní systém začal stávat krutým.

V roce 1930 se v Sovětském svazu opozice přestala ozvat a během šesti až osmi měsíců systém zahájil své rozsáhlé čistky, které si bohužel vyžadovaly mnohé lidské oběti.
A pak, v roce 1935, se přesně totéž stalo v nacistickém Německu. I když toto jednoduché srovnání není zdaleka přesné, protože se jednalo o dva rozdílné mocenské systémy, které vycházely z úplně jiných historických a kulturních kořenů.

V první fázi začnou totalitní systémy nebo masy útočit na ty, kteří s nimi nesouhlasí. Ale po chvíli prostě začnou útočit a ničit všechny, skupinu za skupinou.

Hannah Arendtová řekla, že totalitní stát je vždycky monstrum, které požírá své vlastní děti. A tento destruktivní proces začíná, když se lidé přestanou ozývat.

To je pravděpodobně důvod, proč na začátku 20. století existovalo několik zemí, kde docházelo k masové formaci, ale nikdy neexistoval plnohodnotný totalitní stát.

Pravděpodobně se našlo dost lidí, kteří nezavřeli hubu a nadále se ozvali. To je něco, co je nesmírně důležité pochopit. Když se objeví masová formace, lidé si obvykle myslí, že nemá smysl se ozývat, protože se neprobudí. Zdá se, že lidé nejsou citliví na jejich racionální protiargumenty.

Nikdy bychom ale neměli zapomínat, že otevřené reakce vůči totalitním pokusům o formování mas mají  vždy účinek.
Možná ne tím, že by to probudily masy, ale tím, že to naruší proces formování masy a hypnózy. A tím se zabrání tomu, aby se masy staly velmi destruktivní vůči lidem, kteří s nimi nesouhlasí.

Děje se také něco dalšího. Masy se začínají vyčerpávat. Začnou ničit samy sebe dříve, než začnou ničit lidi, kteří s nimi nesouhlasí. To je tedy strategie, která se má použít pro vnitřní odpor vůči totalitním režimům.“

Odpor proti transhumanismu a technokracii

Jak již bylo zmíněno, vůdci, kteří hlásají tyto narativy, jsou také vždy hypnotizováni. V tomto smyslu jsou to fanatici. I když jsou však dnešní světoví vůdci fanatiky transhumanismu a technokracie, nemusí nutně věřit tomu, co říkají o COVIDu.
Konečnou výzvou nakonec není ani tak ukázat lidem, že koronavirus nebyl tak nebezpečný, jak jsme očekávali, nebo že narativ o COVIDu je mylný, ale spíše to, že tato ideologie je problematická – tato transhumanistická a tato technokratická ideologie je pro lidstvo katastrofou… Ukázat lidem, že transhumanistický pohled na člověka a svět nakonec povede k radikální dehumanizaci naší společnosti. ~ Mattias Desmet

Mnozí vědí, že lžou, ale tyto lži ospravedlňují jako nezbytné k uskutečnění ideologií transhumanismu a technokracie. Absurdní agenda COVID je prostředkem k dosažení cíle. To je další důvod, proč se musíme i nadále bránit a ozvat se, protože jakmile protiargumenty zmizí, tito vůdci se ve svém ideologickém hledání stanou ještě fanatičtějšími.

„Konečnou výzvou nakonec není ani tak ukázat lidem, že koronavirus nebyl tak nebezpečný, jak jsme očekávali, nebo že narativ o COVIDu je mylný, ale spíše to, že tato ideologie je problematická – tato transhumanistická a tato technokratická ideologie je pro lidstvo katastrofou; toto mechanistické myšlení, tato víra, že vesmír a člověk jsou jakýmsi materiálním mechanistickým systémem, který by měl být řízen a manipulován mechanistickým technokratickým transhumanistickým způsobem.“

To je ta největší výzva: ukázat lidem, že transhumanistický pohled na člověka a svět nakonec povede k radikální dehumanizaci naší společnosti. Myslím si tedy, že to je skutečná výzva, které čelíme. Ukázat lidem:
„Podívejte, na chvíli zapomeňte na narativ o koronaviru.“

Pokud budeme pokračovat stejným způsobem, směřujeme k radikálně, technologicky ovládané transhumanistické společnosti, která nenechá vůbec žádný prostor pro život lidské bytosti.

Než se to zlepší, bude to horší

Stejně jako já je i Desmet přesvědčen, že rychle směřujeme ke globálnímu totalitarismu a že se věci ještě mnohem zhorší, než se zlepší.
Proč? Protože jsme teprve v počátečních fázích procesu totality. Na obzoru se stále tyčí digitální identita a s ní přichází nepochopitelně silná kontrolní mřížka schopná zlomit prakticky kohokoli.

Záblesk naděje je tento:
Každý, kdo studoval masovou formaci a totalitarismus, dospěl k závěru, že oba jsou ze své podstaty sebedestruktivní. Nemohou přežít. A čím více prostředků má k dispozici k ovládání populace, tím dříve by se mohl zničit sám, protože totalitarismus ničí jádro lidské bytosti.

„Totalitarismus“ v konečném důsledku označuje ambice systému. Chce eliminovat možnost individuální volby a tím ničí jádro toho, co znamená být člověkem, „protože psychologická energie v lidské bytosti se objevuje v každém okamžiku, kdy si lidská bytost může vybrat, což je skutečně její vlastní volba,“ říká Desmet. Čím rychleji systém zničí jednotlivce, tím dříve se systém zhroutí.

Opět platí, že jedinou zbraní proti brutálnímu ničení lidstva je odporovat, promluvit a nenásilně se vzpírat.
Možná to nezastaví totalitarismus v jeho náhlých následcích, ale může to udržet na uzdě ty nejodpornější zvěrstva. Zároveň to poskytne malý prostor, kde se ti, kdo se vzpírají, mohou pokusit přežít společně a prosperovat uprostřed totalitní krajiny.

„Pak, pokud chceme uspět, budeme muset přemýšlet o paralelních strukturách, které nám umožní být trochu soběstační. Můžeme se snažit zajistit, abychom systém už tolik nepotřebovali. Ale i tyto paralelní struktury by byly během okamžiku zničeny, pokud by se lidé nebudou nadále ozývat. Takže to je klíčové.“

Snažím se na to upozornit všechny. Můžeme budovat paralelní struktury, jak chceme, ale pokud se systém stane příliš destruktivním a rozhodne se využít svůj plný agresivní potenciál, pak budou paralelní struktury zničeny. Systém však nikdy nedosáhne této úrovně hloubky hypnózy, pokud budou i nadále promlouvat disonantní hlasy. Proto jsem velmi odhodlán i nadále promlouvat.“

I když je nemožné dělat přesné předpovědi, Desmet má pocit, že pravděpodobně potrvá nejméně sedm nebo osm let, než se současný totalitní systém, který se vynořuje, vyhoří a sebezničí. Může to být více, může to být méně.
Společnost je složitý dynamický systém a ani jednoduché složité dynamické systémy nelze předpovědět ani o sekundu dopředu.
Toto je známé jako deterministická nepředvídatelnost složitých dynamických ekosystémů.

Více informací

Bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, klíčem bude přežít to všechno a udělat vše pro to, abychom minimalizovali masakr. Klíčovou výzvou na individuální úrovni bude zachování základních principů lidskosti. V rozhovoru Desmet hovoří o knize Alexandra Solženicyna „Souostroví Gulag“, která zdůrazňuje důležitost zachování lidskosti uprostřed nelidské situace.

„To je možná jediná věc, která nám může zaručit dobrý výsledek celého procesu – což je podle mě nezbytný proces. Tato krize není bezvýznamná. Není bezvýznamná. Je to proces, ve kterém může společnost zrodit něco nového, něco mnohem lepšího, než co dosud existuje,“ říká.

Chcete-li se o tomto skutečně zásadním tématu dozvědět více, nezapomeňte si pořídit výtisk Desmetovy knihy „Psychologie totalitarismu “.

Článek: Dr. Joseph Mercola převzatý z Articles.Mercola.com

The post Psychologie totality. Kovidismus, formování mas a degradace společnosti first appeared on Čítárny.

Lidstvo je ohroženo „pandemiemi“, ovšem ne z důvodů, jaké nám předkládají mainstreamové zdroje. Tato kniha se zabývá vědeckým fenoménem VIR. Zkoumá tvrzení týkající se údajných „nakažlivých“ onemocnění, jako je například covid-19, aby osvětlila, čím ve skutečnosti jsou, nebo možná spíše čím nejsou.

Přesvědčení, že na nás útočí choroboplodné zárodky z přírodního prostředí (či z laboratoře), vedlo většinu populace k tomu, že souhlasila s lockdowny, omezováním občanských práv, bezprecedentní cenzurou v době míru a dalšími vakcínami. Stačí však odhalit vědecký základ a pochopit, jak tyto případy onemocnění vznikají, a žádná „pandemie“ už nikdy nebude vypadat tak jako dřív.

Poslední Pandemie / dr. Mark Bailey a dr. Samantha Baileyová / počet stran: 248
vydavatel: Resetheus z.s.
Objednávka: https://linkup.shop/resetheus#!/POSLEDNI-PANDEMIE/p/693548805

Dr. Samantha Baileyová vystudovala konvenční medicínu a v oboru pracovala vice než dvé desetiletí, dokud ji nové pojetí a přístupy ke zdraví nepřiměly zavedeny lékařský
systém opustit. V roce 2020 spustila na platformě youtube vlastni kanál, který se stal na Novém Zélandu nejobsáhlejším kanálem věnujícím se problematice zdraví.
Její videa mezitím dosáhla miliony zhlédnuti a mezinárodní sledovanosti. Je spoluautorkou knihy Vírová mánie: Jak lékařský průmysl bez ustání vynalézá nové epidemie a na úkor veřejnosti vytváří miliardové zisky.

Dr. Mark Bailey dokončil studium medicíny v roce 1999. Jako lékař se věnoval mnoha specializacím a několik let působil také jako vědecký pracovník v oblasti klinických studii. Kvůli své nespokojenosti se systémem alopatické medicíny se v roce 2016 rozhodl klinickou praxi opustit.
Od počátku roku 2020 se věnuje problematice mikrobiologie, existence viru a historickým i epistemologickým otázkám lékařské védy.

The post Posledni pandemie. Vir a víra. Jaký je rozdíl mezi těmito slovy first appeared on Čítárny.

Advokátka Vendula Záhumenská podala k Ústavnímu soudu ČR žádost o poskytnutí informací.
Ptala se, kolik soudců Ústavního soudu bylo k datu podání žádosti naočkováno proti nemoci Covid 19. Ústavní soud tuto její žádost dne 18.11.2021 odmítl.

Ve zdůvodnění se mimo jiné píše:

Informace o očkování fyzické osoby proti nemoci covid-19 je považována za údaj o zdravotním stavu, neboť vypovídá o tom, že osobě byla poskytnuta určitá zdravotní služba poskytovatelem zdravotních služeb (že jí byla aplikována vakcína).

Tato informace je svou povahou vysoce důvěrná a je specificky chráněna. Očkování proti onemocnění způsobenému virem covid-19 je dobrovolné. Stejně jako u jiných zdravotních úkonů je pak na každé fyzické osobě, zda zdravotní úkon podstoupí a komu o této skutečnosti sdělí informace.

Zde si můžete ověřit celé rozhodnutí Ústavního soudu. PDF

Textová část:

R O Z H O D N U T Í
Generální sekretář Ústavního soudu, jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších
předpisů, rozhodl na základě § 15 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.,
o žádosti paní Mgr. Venduly Zahumenské, Ph.D., nar. 28. prosince 1981, bytem Lidická
700/19, 602 00 Brno, o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb.

t a k t o:
Žádost Mgr. Venduly Zahumenské, Ph.D. ze dne 2. listopadu 2021 o poskytnutí
informací dle zákona č. 106/1999 Sb. se z důvodu neexistence informací
o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:
Dne 2. listopadu 2021 byla Ústavnímu soudu doručena žádost o poskytnutí
informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „ZSPI“), ve které se Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.
(dále jen „žadatelka“) domáhala sdělení informací o tom, kolik soudců Ústavního soudu
a asistentů těchto soudců je očkováno proti nemoci covid-19 a kolik jich je
„rozočkováno.“
Generální sekretář Ústavního soudu (dále jen „povinný subjekt“) se s žádostí
seznámil a po jejím posouzení dospěl k závěru, že uvedené informace nelze žadatelce
poskytnout.
Dle článku 17 odst. 5 Listiny základních práva a svobod jsou státní orgány a orgány
územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.
Účelem a smyslem práva na informace je pak veřejná kontrola výkonu státní moci.
Dle § 3 odst. 3 ZSPI je informací pro účely tohoto zákona jakýkoliv obsah
v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného
záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového,
obrazového nebo audiovizuálního. Pouze takové informace lze jednoduše dohledat
a žadatelům poskytnout. Požadované informace však takovou povahu nemají.
Ze ZSPI vyplývá, že informační povinnost pro povinné subjekty nastává pouze
v případě informací reálně existujících, které má nebo by měl mít povinný subjekt
k dispozici.
Žádost o poskytnutí informací dle ZSPI pak může být odmítnuta za splnění dvou
podmínek, a to neexistence požadované informace a současně absence zákonné
povinnosti danou informací disponovat. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.
K tomuto komentářová literatura shodně uvádí, že „z hlediska hmotněprávního může být
žádost odmítnuta, jsou-li splněny dvě podmínky: požadovaná informace u povinného
subjektu neexistuje (nebyla vytvořena, resp. zaznamenána ve smyslu § 3 odst. 3)
a současně povinný subjekt nemá zákonnou povinnost danou informací
disponovat.“ (FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. § 2 [Povinnost poskytovat
informace]. In: FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš, JIROVEC, Tomáš. Zákon
o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 75.) Obdobně
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 115/2014-29 ze dne 21. ledna 2015.
Informace o očkování fyzické osoby proti nemoci covid-19 je považována za údaj
o zdravotním stavu, neboť vypovídá o tom, že osobě byla poskytnuta určitá zdravotní
služba poskytovatelem zdravotních služeb (že jí byla aplikována vakcína). Tato informace
je svou povahou vysoce důvěrná a je specificky chráněna. Očkování proti onemocnění
způsobenému virem covid-19 je dobrovolné. Stejně jako u jiných zdravotních úkonů je
pak na každé fyzické osobě, zda zdravotní úkon podstoupí a komu o této skutečnosti sdělí
informace.
Ústavní soud nezjišťuje a ani nemá právo zjišťovat tyto informace o zdravotním
stavu soudců či asistentů soudce, ledaže by bezprostředně souvisely s výkonem práce či
plněním povinností, které jsou ukládány zákony. Dobrovolné očkování však nemá vliv na
způsobilost k výkonu práce a ani právní předpisy s vakcinací/non-vakcinací soudce či
asistenta soudce nespojují žádnou povinnost ve vztahu k působnosti Ústavnímu soudu.
Povinný subjekt tak není povinen ani oprávněn pro potřeby poskytování informací
zjišťovat a shromažďovat výše uvedené osobní údaje.
Informace o zdravotním stavu se navíc řadí do zvláštní kategorie citlivých
osobních údajů a v tomto případě je třeba ctít zásadu minimalizace uvedenou v čl. 5
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně
fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto
údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „GDPR“), tedy zpracovávat pouze
nezbytně nutný obsah osobních údajů a uchovávat ho po nezbytně nutnou dobu. Článek
9 v odst. 1 GDPR navíc přímo zakazuje zpracování osobních údajů o zdravotním stavu
fyzické osoby a tyto údaje je možné zpracovávat pouze v případě, že je dána některá
z podmínek uvedených v čl. 9 odst. 2 GDPR. Výjimka dle čl. 9 odst. 2 GDPR však České
republice, jako členskému státu EU, nebyla udělena a povinný subjekt tak ani není
oprávněn, bez existence této výjimky dle čl. 9 odst. 2 GDPR, tyto citlivé údaje
o zdravotním stavu zpracovávat.
S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že jsou splněny hmotněprávní podmínky
pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací, neboť požadované informace
o očkování soudců a jejich asistentů u povinného subjektu nebyly zaznamenány
ve smyslu § 3 odst. 3 ZSPI a současně povinný subjekt ani nemá zákonnou povinnost
danými informacemi disponovat.
Na základě výše uvedeného tak generální sekretář Ústavního soudu vydal dle
ustanovení § 15 odst. 1 ZSPI toto rozhodnutí, kterým s odkazem na § 3 odst. 3 ZSPI
z důvodu faktické neexistence požadovaných informací žádost odmítl.

P o u č e n í:
Proti tomuto rozhodnutí lze dle § 16 odst. 1 ZSPI ve spojení s § 83 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat odvolání, a to ve lhůtě
15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Odvolání se podává k Ústavnímu soudu,
k rozhodnutí o něm je podle § 20 odst. 5 ZSPI příslušný Úřad pro ochranu osobních údajů.
JUDr. Vlastimil Göttinger, Ph.D.
generální sekretář Ústavního soudu

The post Pamatujte! Nejvyšší soud ČR 18.11.2021. Nikdo nemůže požadovat doklad o očkování ani vás omezovat first appeared on Čítárny.

Strach, nevědomost, naivita, sobectví jsou jezdci naší apokalypsy tzv. Nového světového řádu. Všechno je o lidech, kteří nedokáži uvěřit, že jejich vládní autority jsou schopné zla.

Ti, kteří pokorně přijali kovidové lockdowny, ctnostně si nasadili masky a dychtivě se postavili do fronty na vakcíny a posilovače, lidé, kteří si myslí, že jsem blázen, když naznačuji, že opatření proti tzv Covidu přijatá Novým Zélandem byla stejně odsouzeníhodná jako neúčinná, bezproblémoví polykači lží státu, sdíleli jednu důležitou vlastnost, možná tu, která přesně definuje jejich neochotu myslet sám za sebe.

Nedokáži uvěřit, že jejich vládní autority jsou schopné zla.
Tak je to jednoduché.

Navzdory téměř nekonečnému seznamu státních zvěrstev během délky života našeho lidského druhu, my zde na Západě po druhé světové válce odmítáme přijmout myšlenku vražedné mocenské elity maskující se za vládu pro dobro všech.

Jak ale k takovému přesvědčení o pravdomluvnosti státu došlo?
Jak si tolik lidí může být tak jistí neutuchající dobrotou Západu?
Ano, toto je západní fenomén. Vyspělý demokratický, ctnostný a rovnostářský Západ vyšších morálních hodnot, vedený Amerikou. Navíc je přímo spojen s druhou světovou válkou a zejména s mýtem pěstovaným západními vítězi, který zní takto:

V genocidním nacismu se soustředilo to nejohavnější a výjimečné zlo.
My, kteří jsme toto zlo porazili, jsme proto dobří a dobří vždy budeme, bez ohledu na naše občasné pochybení.
Státem podporované zlo je jen fenomén nacistického Německa a bylo ukončeno.

Amerika v padesátých letech, kdy jsem se narodil, přes sedmdesátá léta, kdy jsem vyrůstal, poskytovala pohodlí, příležitosti a dokonce bohatství nižším a středním vrstvám, faktory, které přispívaly k pocitu, že se v této zemi žije dobře a že je to dobré.

Když byl JFK zavražděn tehdejší CIA/Deep State, většina lidí si naivně koupila hloupý příběh o osamělém střelci a kouzelné kulce pohybující se po křivce.
Když se Dvojčata 11. září zhroutila rychlostí volného pádu naprosto přesně do svých základů, stačilo po krátkém čase šoku, použít zdravý rozum, aby byly vypsány desítky pochybnosti nejen o samotném zřícení tří budov!!, ale i o fanatických únoscích vedená arabským duchovním z jeskyně na Středním východě.

Incident v Tonkinském zálivu v roce 2. srpna 1964, který se stal záminkou pro americkou eskalaci ve Vietnamu, byl stejnou lží jako tvrzení Colina Powella v roce 2003 v OSN, že Irák vlastní zbraně hromadného ničení.

Kolik miliónů životů bylo ztraceno, kolik lidí bylo vysídleno, kolik utrpení následovalo v důsledku těchto bezcitných a zrůdných podvodů?
Dodnes ve Vitnamu umírají lidé na použití chemických zbraní Agent Orange, Agent Blue Spojenými státy.

Víte, americká vláda by se přece nikdy nemohla dopustit tak ohavných zločinů. Nikdy.
Jiné země anglicky mluvícího Západu a většina Evropy, i když rychle odhalovaly sovětskou kriminalitu a prostopášné pustošení komunistického Maa, zavíraly oči před americkým státním terorismem a vraždami a odmítly uznat soustavu tajných agentur zapojených do tajných destruktivní operace proti vlastním občanům.

Takže tady a právě teď zachvátila svět nadnárodní teroristická a genocidní operace v dosud nevídaném měřítku – mám samozřejmě na mysli koronské války.
Očkování proti nás zabíjí tiše, někdy i hlasitě a všude, a přesto lidé, kteří sami zažili nebezpečné nepříznivé účinky tohoto agenta, si to nemohou nebo nechtějí spojovat.

Například u mého úplně proočkovaného souseda se nedávno rozvinula hluboká žilní trombóza a o dva dny později život ohrožující plicní embolie.
Bylo to v době, kdy ani jeden praktický lékař nezpochybňoval roli očkování. Jenže o týden později zdravotnický personál zázračně zmoudřel a podařilo se mu přijít s teorií, že za to může zase ten kovidový vir, ze kterého se před měsícem zotavil. Prý žádné překvapení.

Jak jsem již mnohokrát psal, dobří lékaři na Novém Zélandu, kteří zpochybňovali univerzální očkování mRNA, kteří nabízeli léčbu místo očkování, kteří přizpůsobili svou péči individuálním potřebám pacientů a kteří se drželi nutnosti informovaného souhlasu, tak tito lékaři jsou pronásledováni, pronásledováni a pronásledováni zkorumpovanou lékařskou radou ve spojení se soukromou organizací se sídlem v Dallasu v Texasu.

Jeden výjimečně zodpovědný a informovaný lékař byl nedávno podroben zkoušce týdenního disciplinárního tribunálu pro zdravotníky. Lékařská rada Nového Zélandu ho obvinila z podkopávání důvěry veřejnosti v očkování Pfizer diskusí o prevenci a léčbě covidu.

Ano, čtete správně. Je to novodobý Hon na čarodějnice.

Vyrostl jsem v Americe plné příslibů. Zapálený tvrdě pracující člověk mohl získat vynikající vzdělání, aniž by zadlužil na celý život. Benzín byl levný, cestování bylo snadné.

Psychologicky vzato by se koncentrované zlo holocaustu s německými nacistickými tábory smrti a nepředstavitelnou hrůzou mohlo jednou provždy skončit. A netvářit se, že i jaderné vypálení dvou japonských měst bylo posvěceno jako akt milosrdné nutnosti.

Jenže strach, nevědomost, naivita, sobectví jsou jezdci naší apokalypsy, Nového světového řádu.
Abychom s nimi bojovali, potřebujeme jen trochu odvahy, zbavení se sobeckosti, nutnosti, že naše děti nemusí prožívat stále totéž… je to opravdu tak jednoduché.

Emanuel E. Garcia, M.D.
https://newzealanddoc.substack.com/
Psychoanalytik, psychiatr a autor narozený ve Filadelfii, který emigroval na Nový Zéland v roce 2006. V roce 2021 odešel z psychiatrické praxe a odmítl se nechat naočkovat poté, co pracoval ve veřejném sektoru na Novém Zélandu.
duben 2023

Pozn. redakce:
Na Novém Zélandu kovidismus dirigovala Jacinda Ardern, klon WEF. Ta nakonec záhadně rezignovala na svůj post premiérky. Stalo se tak v době, kdy se na veřejnost valily informace o stovkácjh mrtvých po očkování. Po roce však byla za svou práci odměněna vysokým státním vyznamenáním.
Dnes pracuje pro OSN a bojuje proti tzv. dezinformacím neboli nepříjemným pravdám pro státní instituce, OSN, WHO, WEF etc…
Nový preméíer se později vyznamenal ryze psychopatickým výrokem, že lidé se rozhodovali svobodně o očkování a žádný vládní úředník ani expert je k ničemu nenutil.

Překlad: Čítárny.com

The post Kovidismus. Strach, nevědomost, naivita, sobectví jsou jezdci této apokalypsy first appeared on Čítárny.

Historici od Thucydidesa po Williama McNeilla poukazovali na souvislosti mezi nemocemi a rozvojem či degradací celé občanské společnosti. Politologové proto zkoumali vztah veřejného zdraví k veřejné správě a zavedli koncept zdravotní bezpečnosti. Andrew Price-Smith v knize Contagion and Chaos nabízí ale nejkomplexnější pohled na vliv pandemii na politiku státu optikou národní bezpečnosti. Přesto, že je tato vynikající kniha z roku 2009, nabízí právě nyní aktuální pohled na novou kovidovou pandemii a její vliv na destrukci společnosti i státu jak v politické, ekonomické či zdravotní rovině.

Price-Smith, který rozšířil analýzu uvedenou ve své dřívější knize Zdraví národů, a dokazuje, že epidemická nemoc představuje přímou hrozbu pro moc státu, narušuje prosperitu a destabilizuje jak jeho vnitřní politiku, tak její vztahy s jinými státy.
Tvrdí, že nebezpečí infekčního patogenu pro národní bezpečnost závisí na letalitě, přenositelnosti, strachu a hospodářských škodách. Válka a ekologické změny navíc přispívají k šíření nemocí a působí jako „zesilovače nemocí“.

Price-Smith svůj výzkum ilustruje na řadě příkladů, jako je španělská chřipková pandemie z let 1918-19 (o které tvrdí, že epidemie svým velkým dílem přispěla k porážce Německa a Rakouska; rozebírá vliv HIV / AIDS v subsaharské Africe, kde porovnává nejhorší scénář Zimbabwe se stabilnější Botswanou. Zajímavé je rozbor bovinní spongiformní encefalopatie, známé jako nemoc šílených krav nebo nákaza SARS z let 2002-03.

Price-Smith tvrdí, že nově vznikající infekční onemocnění nadále představují hrozbu pro národní a mezinárodní bezpečnost a globalizace a ekologické změny toto nebezpečí pouze urychlují. Poslední události z roku 2020 a pandemie nemoci Covid-19 jeho závěry svým způsobem paradoxně potvrzují.

Autor navrhuje následujících 5 hypotéz:
1) Epidemie může ohrozit prosperitu, legitimitu, strukturální soudržnost a v některých případech i bezpečnost suverénních států.
2) Epidemie a pandemie vznikajících nebo znovu se objevujících infekčních nemocí mohou podporovat hospodářský a politický nesoulad mezi zeměmi, ale je nepravděpodobné, že by způsobily vážný ozbrojený konflikt;
3) Pouze některé patogeny ohrožují národní bezpečnost podle kritérií, jako je letalita, přenositelnost, strach a ekonomické škody.
4) Válčení (vnitrostátní a mezistátní) zesiluje problémy způsobené chorobami.
5) Paradigma zdravotní bezpečnosti je filozoficky zakotveno v politické tradici republikánské teorie.

Autor zdůrazňuje, že souvislost mezi zdravím populace a vnímáním národní bezpečnosti je starodávná, ale do značné míry zapomenutá. Navrhuje, aby politická revize teorie mezinárodních vztahů na systémové úrovni poskytla optimální rámec pro zkoumání paradigmatu zdravotní bezpečnosti.

Osm kapitol knihy pojednává o údajích podporujících autorovy hypotézy.

První kapitola popisuje vztahy mezi patogeny, společností a státem z politologického hlediska. Pro nepolitické vědce je tato kapitola obtížná.
Kapitoly 2–7 jsou však zajímavé a poučné.
Kapitola 2 zkoumá historický vztah mezi státem a společností v kontextu nákazy. Autor poskytuje historickou perspektivu dlouhodobého vnímání, že infekční onemocnění představuje výraznou hrozbu pro stabilitu, prosperitu, materiální zájmy, a tedy i pro bezpečnost státu.
Kapitoly 3–6 představují případové studie týkající se chřipkové pandemie z roku 1918, HIV / AIDS, bovinní spongiformní encefalopatie a její lidské varianty, Creutzfeld-Jakobovy choroby a těžkého akutního respiračního syndromu.
Každá nemoc je diskutována v kontextu ničení a oslabování populace způsobeného chorobami, eroze produktivity a prosperity, sociální destabilizace vyvolaná strachem, narušení vládních institucí a následná eroze státní moci ve vztahu k nedotčeným soupeřícím státům.
V kapitole 7 jsou násilné konflikty a války ukázány jako zesilovače nemocí zkoumáním mechanismů, kterými mezistátní a vnitrostátní konflikty přispívají k šíření stávajících patogenů a vznikajících nových mikroorganismů.
Závěrečná kapitola zkoumá tvrzení, že zdraví přispívá k ekonomické prosperitě, která posiluje moc státu. Každá kapitola má rozsáhlé poznámky, které čtenáři pomáhají.

Autor navrhuje, že nejlepším způsobem, jak omezit budoucí epidemie (a pandemie), je rozšířit infrastrukturu zdravotní péče a zlepšit zdraví obyvatel.
Plnění těchto potřeb je obzvláště důležité pro rozvojové země, kde jsou příznivé podmínky pro vznik nemocí z důvodu globalizace, která vede ke zvýšené hustotě obyvatelstva, ekologické degradaci, rychlým dopravním technologiím a masové migraci a kvůli nízkému nebo neexistujícímu dohledu nad nemocemi a kapacitám pro zadržování.

Contagion and Chaos: Disease, Ecology, and National Security in the Era of Globalization / Andrew T. Price-Smith / © 2009 Massachusetts Institute of Technology

The post Nákaza a chaos. Price-Smithův rozbor pandemií a jejich vliv na destrukci státní politiky a společnosti first appeared on Čítárny.

Světově uznávaný profesor klinické psychologie Mattias Desmet v knize Psychologie totalitarismu popisuje společenské podmínky, které vedou ke kolektivní psychóze.
Ta se projevuje nelogickým chováním části populace, vede k jejich úzkosti a strachu, ke ztrátě soukromí a odevzdáváním svobod v domnění, že se tak vyřeší nějaké závažné problémy.

Katastrofa této společnosti je důsledkem stupidity, píše prof. Koukolík.
Jenže stupidita není hloupost, stupidita není nevědomost, stupidita není omyl ani nedostatek informací. Stupidita je rozpad takzvaných schémat mezi realitou a našim naučeným chováním.
Schémata jsou poznávací programy určené k řešení problémů. Čím více naše mysl žije v nereálném, ideologickém, vybájeném světě, tím více děláme špatných rozhodnutí. Míra dopadů těchto rozhodnutí do velké míry závisí na skutečném vzdělání, inteligenci a psychopatii jedinců. Ve spojení s mocí jsou velkým ohrožením stability společnosti.

Stupidita v chování a úzké propojení politiky a médii pak vede k různé míře kolektivní hypnózy, která u mnoha lidí vede k narůstajícímu strachu z budoucnosti, nespokojenosti, frustraci, pocitům osamělosti nebo až k agresi.

Klasickou ukázkou davové psychózy byla tzv kovidová pandemie a kovidismus
Zde na a základě nikým neprokázaných virů a jejich nebezpečí se rozjela celosvětová hysterická kampaň, která totálně utlumila jakékoliv svobody a demokratické principy společnosti. Strach, který se každodenně šířil z medií na základě falešných politických proklamací a a často ničím nepodložených hodnocení expertů, naprosto neprůkazných tzv. PCR testů a zfalšovaných medicínských údajů vyvolal nakonec skutečnou pandemii strachu u velké části populace.

Pandemická propaganda vedla u lidí k neuvěřitelnému chování:
Např. během koronavirové krize všichni mluvili o solidaritě, ale:
– lidé s klidem akceptovali, že když se někomu na ulici stane nehoda, není vám dovoleno mu pomáhat, pokud nemáte chirurgickou masku a rukavice
– pokud váš otec nebo matka umírá, nesmíte je navštívit
– lidé udávali i své nejbližší, protože nenosili masky
— akceptovali nesmysl, že neočkovaní ohrožují očkované

Desmet v knize varuje před nebezpečím našeho současného společenského prostředí, bezmyšlenkovité konzumace médií a jednoduchých řešení problémů.

Nabízí ale také jednoduchá řešení, jak individuální, tak kolektivní, jak zabránit dobrovolnému obětování našich svobod, jak se této zrůdné propagaci bránit a zachovat si zdravý rozum a rozhodování.

Desmetova kniha byla popularizována Dr. Robert Malonem, jehož vystoupení v podcastu Joea Rogana zhlédlo okolo 50 milionů lidí.

The Psychology of Totalitarianism / Mattias Desmet / 2022

Výpisky:

POCHOPENÍ PSYCHOLOGIE DOBY JE ZÁSADNÍ

Další velmi specifickou charakteristikou je, že tento proces masové formace nutí lidi k ochotě radikálně obětovat vše, co je pro ně důležité – dokonce i své zdraví, svůj majetek, zdraví svých dětí, budoucnost svých dětí.

Když je někdo v sevření procesu hromadné formace, stává se radikálně ochotným obětovat všechny své individuální zájmy. Třetí charakteristikou, abychom jmenovali alespoň některé, je to, že jakmile jsou lidé v sevření procesu masové formace, obvykle projevují tendenci krutosti vůči lidem, kteří se neřídí vyprávěním nebo se s vyprávěním neřídí. . Obvykle tak činí, jako by to byla etická povinnost.

Nakonec mají obvykle sklon nejprve stigmatizovat a poté eliminovat a ničit lidi, kteří nejdou s masami.

A to je důvod, proč je tak nesmírně důležité porozumět psychologickým mechanismům při práci, protože pokud porozumíte mechanismům při práci, můžete se vyhnout tomu, aby se masová formace stala tak hlubokou, že lidé dosáhnou tohoto kritického bodu, ve kterém jsou skutečně fanaticky přesvědčeni, že by měli zničit všechny, kteří s nimi nejdou.

Je tedy velmi důležité porozumět mechanismu. Pokud tomu rozumíte, můžete se ujistit, že dav, masa, se nejprve zničí, nebo se vyčerpá, než začne ničit lidi, kteří s masou nejdou.

Má tedy zásadní význam, a to popisuje moje kniha. Popisuje, jak ve společnosti vzniká masa, dav, za jakých podmínek vzniká, jaké jsou mechanismy procesu formování masy a co s tím můžete dělat. To je nesmírně důležité. Zmíním to od začátku.

Obvykle je nemožné probudit masy. Jakmile se ve společnosti objeví proces formování masy, je nesmírně obtížné masy probudit. Ale [probuzení je] důležité, [protože] můžete zabránit tomu, aby se masy a jejich vůdci tak fanaticky přesvědčili o jejich vyprávění, že začnou ničit lidi, kteří s nimi nejdou.”

…

JAK VZNIKÁ MASOVÁ FORMACE VE SPOLEČNOSTI,
KDYŽ DOSTATEČNĚ VELKÁ ČÁST SPOLEČNOSTI CÍTÍ ÚZKOST A STÁVÁ SE VYSOCE ZRANITELNOU VŮČI MASOVÉ HYPNÓZE.

Sociální izolace, nedostatek smyslu, volně se vznášející úzkost, frustrace a agrese jsou vysoce averzní, protože pokud lidé pociťují úzkost, aniž by věděli, z čeho mají strach, obvykle se cítí mimo kontrolu. Mají pocit, že se před svou úzkostí nedokážou ochránit.

A pokud je za těchto podmínek prostřednictvím masmédií distribuován příběh, který naznačuje objekt úzkosti a zároveň poskytuje strategii, jak se s předmětem úzkosti vypořádat, pak se všechna tato volně plovoucí úzkost může spojit s objektem. úzkosti.

A může existovat obrovská ochota podílet se na strategii, jak se vypořádat s předmětem úzkosti, bez ohledu na to, jak absurdní strategie je. Takže, i když je od začátku jasné – každému, kdo to chce vidět –, že strategie, jak se vypořádat s objektem úzkosti, si může vyžádat mnohem více obětí než samotný objekt úzkosti… i tak tu může být obrovská ochota účastnit se strategie, jak se vypořádat s předmětem úzkosti.

To je první krok každého hlavního mechanismu tvorby hmoty. Ať už se to týkalo křížových výprav, honů na čarodějnice, francouzské revoluce, začátku Sovětského svazu nebo nacistického Německa, stále znovu vidíme stejný mechanismus.

Existuje spousta volně plovoucí úzkosti. Někdo poskytuje vyprávění, které naznačuje objekt úzkosti a strategii, jak se s ním vypořádat. A pak se všechna úzkost připojí k [navrhovanému] předmětu úzkosti.

Lidé se účastní strategie, jak se vypořádat s předmětem úzkosti, která přináší první důležitou psychologickou výhodu, a od té doby mají lidé dojem, že mohou svou úzkost ovládat. Je to spojeno s objektem a oni mají strategii, jak se s tím vypořádat.“

…

NENÁSILNÝ ODPOR A OTEVŘENOST JSOU ZÁSADNÍ, PROTŽE NÁSILNÝ ODPOR Z VÁS AUTOMATICKY ČINÍ CÍL AGRESE, TAKŽE „ODPOR ZEVNITŘ TOTALITNÍHO SYSTÉMU SE MUSÍ VŽDY DRŽET ZÁSAD NENÁSILNÉHO ODPORU.

„První a nejdůležitější zásadou, které se musí odpor držet během procesu formování masy a nastupující totality, je, že lidé, kteří nejdou s masami, musí i nadále mluvit. To je to nejzásadnější.

Jelikož je totalita založena na masové formaci a masová formace je druh hypnózy, je masová formace vždy provokována hlasem vůdce, který udržuje obyvatelstvo v procesu hypnózy. A když budou i nadále promlouvat disonantní hlasy, nebudou moci probudit masy, ale budou neustále narušovat proces utváření hmoty.

Budou neustále zasahovat do hypnózy. Pokud se najdou lidé, kteří budou i nadále mluvit, masová formace se obvykle neprohloubí tak, aby v populaci byla ochota zničit lidi, kteří nejdou s masami. To je zásadní.

Historicky vzato, když se podíváte na to, co se stalo v Sovětském svazu a v nacistickém Německu, je jasné, že právě ve chvíli, kdy opozice přestala veřejně mluvit, začal být totalitní systém krutý.

V roce 1930 v Sovětském svazu přestala opozice mluvit a během šesti až osmi měsíců zahájil Stalin velké čistky, které si vyžádaly desítky milionů obětí. A pak, v roce 1935, se přesně to samé stalo v nacistickém Německu.

Opozice byla umlčena nebo zastavena, aby promluvila. Raději šli do podzemí. Mysleli si, že mají co do činění s klasickou diktaturou, ale ne. Řešili něco úplně jiného. Měli co do činění s totalitním státem.

A tím, že se rozhodli jít do ilegality, to pro ně bylo osudné. Takže také v nacistickém Německu během jednoho roku poté, co opozice přestala veřejně mluvit, začala krutost a systém začal ničit nejprve své odpůrce. To je vždy stejné.

V první fázi začnou totalitní systémy nebo masy útočit na ty, kteří s nimi nejdou. Ale po chvíli prostě začnou útočit a zničit všechny, skupinu po skupině.

A v Sovětském svazu, kde proces masové formace zašel velmi daleko, mnohem dále než v nacistickém Německu, začal Stalin likvidovat aristokracii, malé farmáře, velké farmáře, zlatníky, Židy, všechny lidi, kteří podle nikdy by se z něj nestal dobrý komunista.

Ale po chvíli prostě začal eliminovat skupinu po skupině bez jakékoli logiky. Prostě všichni. Takže to je důvod, proč Hannah Arendtová řekla, že totalitní stát je vždy monstrum, které požírá své vlastní děti. A tento destruktivní proces začíná, když se lidé zastaví, aby promluvili.

To je pravděpodobně důvod, proč na počátku 20. století existovalo několik zemí, kde sice docházelo k masovému formování, ale kde nikdy neexistoval plnohodnotný totalitní stát.

Pravděpodobně se našlo dost lidí, kteří nezavřeli hubu a pokračovali ve vyjadřování. To je něco, co je tak zásadní k pochopení. Když se objeví masová formace, lidé mají obvykle pocit, že nemá smysl mluvit, protože se lidé neprobudí. Lidé se nezdají citliví na jejich racionální protiargumenty.

Nikdy bychom však neměli zapomínat, že promluvit má okamžitý účinek. Možná ne, že to probouzí masy, ale že to narušuje proces tvorby hmoty a hypnózy. A tímto způsobem zabraňuje masám, aby se staly vysoce destruktivními vůči lidem, kteří s nimi nejdou.

Stává se také něco jiného. Masy se začnou vyčerpávat. Začnou se ničit dříve, než začnou ničit lidi, kteří s nimi nejdou. Takže to je strategie, která má být použita pro vnitřní odpor vůči totalitním režimům.“

Zdroj výpisků >>

The post Psychologie totality. Jak vzniká kolektivní hypnóza s cílem degradovat společnost first appeared on Čítárny.

Celá současná virologie je založena na spekulativní publikaci amerického bakteriologa Johna Franklina Enderse (1897-1985) z roku 1954.
Endersovi byla krátce poté udělena Nobelova cena za medicínu za dlouholetou chybnou interpretaci domnělého polioviru, a jeho spekulace o domnělých virech spalniček tak byla povýšena na fakt, který od té doby zůstal nezpochybněn

Je to proto, že o výrocích nositele Nobelovy ceny se v naší společnosti nepochybuje.
To je naprosto protivědecké, protože hlavním úkolem vědce je neustále zpochybňovat sám sebe a vše, aby rozpoznal chybné předpoklady a vyhnul se jim. Žádná teorie v dějinách nevydržela.

Od té doby se uznává, že odumírající tkáň ve zkumavce je důkazem existence viru.
Kdyby se v tomto případě i ve všech ostatních uskutečnily dnes již mezinárodně uznávané kontrolní experimenty, které jsou uznávaným základem každého výzkumu, bylo by možné poznat, že k odumírání nemocné i zdravé tkáně vedou samotné podmínky pokusu.
Ve stuttgartském procesu o spalničkách v roce 2016 bylo nejvyšším soudem potvrzeno, že tato Endersova publikace neposkytuje důkaz o existenci virů.
Přesto je Endersova publikace dílem par excellence, na němž je dodnes založen celý obor virologie.

Ve vědě je to jasné: neexistenci něčeho NELZE dokázat. Pokud však pro existenci něčeho chybí důkazy, je jeho existence přinejmenším sporná.
Corona nám poskytuje jedinečnou historickou příležitost – pro všechny lidi současně – rozpoznat staré vědění virologie jako falešné nebo jako omezené a neúplné. Je čas jednat, lidsky a moudře, dalo by se říci, že i bohulibě.
Celý článek ke stažení  >>

Kniha Virová mánie
Virová mánie. Mýtus infekčních nemocí a germ theory. Na jakém základě fungují nemoci?

Doporučujeme:
Germánská Nová medicína: Pochopení spojení mysli a těla!!
https://www.symbiozazivota.cz/germanska-nova-medicina-pochopeni-spojeni-mysli-a-tela/

The post Kovidová pandemie otevřela mimořádně závažnou Pandořinu skříň first appeared on Čítárny.

Vzhledem k tomu, že Univerzita Karlova spadá pod instituce, které musí občanům zpřístupnit informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím (spadá mezi tzv. povinné subjekty), tak jsme se obrátili na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy – konkrétně na prof. Konvalinku, 24.2. 2021 s těmito konkrétními požadavky na poskytnutí informací:

1. Požadujeme poskytnutí relevantní vědecké informace ve formě citace vědecké publikace, která́ by ověřitelným způsobem dokládala, že při izolaci de novo viUKru SARS-CoV-2 (2019-nCoV) byla kompletní́ makromolekula RNA genomu tohoto viru získána ze vzorku od nemocného pacienta z izolované́ monokultury virových částic SARS-CoV-2, které́ bylo dosaženo centrifugací se specifickým hustotním gradientem. Celá kompletní́ makromolekula genomu viru SARS-CoV-2 byla změřena pomocí gelové́ elektroforézy, která́ by určila přesný počet bází virového genomu. Takto vyextrahovaná́ RNA byla osekvenována, aniž̌ by byl řetězec genomu doplňován softwarovými metodami.

2. Pokud neexistuje žádná práce, která by splňovala vědecké nároky na izolaci de novo viru SARS-CoV-2 z bodu 1, požadujeme informaci, na základě jaké vědecké publikace je možno považovat výsledek WGS – celogenomové sekvenace, která zpracovává různorodý biologický/genetický materiál (obsahující lidský materiál a celou řadu dalších, pozorovatelem neidentifikovaných neznámých složek), za skutečný, v přírodě se vyskytující genom patogenního viru, jako je to uvedeno v následující literatuře (viz odkaz pod článkem*), bez toho, aby byly provedeny kontrolní experimenty, které by vyloučily možnost, že stejný genom je možno sestavit sekvenací z odebraných vzorků zcela zdravých lidí? Jak je možné s jistotou tvrdit, že sekvence, ze kterých je v těchto studiích sestaven genom viru SARS-CoV-2, náležely zrovna tomuto viru, a ne jinému organismu, pokud došlo pouze k vyloučení doposud známých sekvencí srovnáním s databází BLAST, ale neznámé sekvence už nebyly nijak dále selektovány?

3. Požadujeme informaci, na základě jaké odborné publikace (prosíme přesnou citaci) byla vědecky prokázána existence patogenu SARS-CoV-2 a jeho příčinná souvislost s onemocněním COVID-19, tzn. doložte prosím citací vědeckou práci, která dokládá platnost hypotézy, že virus SARS-CoV-2 se přenáší z člověka na člověka a že u něj způsobuje onemocnění COVID-19.

4. Požadujeme poskytnutí relevantní vědecké informace, která by ověřitelným způsobem dokládala, že cílové sekvence RNA, detekované testy RT-PCR pro diagnostiku přítomnosti SARS-CoV-2, lze pokládat za součást genomu infekce schopného SARS-CoV-2, tzn. požadujeme citaci vědecké literatury, ve které byl genom o délce cca 30 kbp změřen gelovou elektroforézou, provedeno sekvenování celého řetezce a ten by se shodoval s kteroukoli z uvedených variant tohoto viru uvedených v NCBI?

5. Požadujeme poskytnutí relevantní vědecké informace, která by ověřitelným způsobem dokládala, že antigeny detekované antigenními testy, byly řádně biochemicky určeny na základě izolace viru SARS-CoV-2, resp. ve které vědecké publikaci je uveden popis, jak byly bílkoviny viru SARS-CoV-2 biochemicky určeny a popsány na základě extrakce z virové monokultury viru SARS-CoV-2.

UNIVERZITA, COBY POVINNÝ SUBJEKT, NÁM PO MĚSÍCI ODPOVĚDĚLA, RESP. ODPOVĚĎ ZAMÍTLA A ODŮVODNILA TO TĚMITO ARGUMENTY (CELÉ ZNĚNÍ ROZHODNUTÍ UK):

ODSTAVEC PRVNÍ:

Jedná se o specializované odborné otázky.
Existuje na ně mezinárodní konsensuální názor, který není ve vlastnictví povinného subjektu a ani jej povinný subjekt nemá k dispozici.
Vědecké informace jsou vlastnictvím autora/ů nebo vydavatele daných informací.
Univerzita Karlova jako povinný subjekt:
není povinna informace ve vědeckých publikacích přezkoumávat
není oprávněna z vědeckých informací vyvozovat hypotézy a úvahy
není oprávněna je předávat jako potvrzené dalším osobám
Vědecké poznání není uzavřeným systémem pravd, ale dynamickým procesem směřování k pravdě.
Nikdo není vlastníkem konkrétních vědeckých závěrů.
Na základě kritického zkoumání a na základě všech dostupných pramenů může učinit závěr kdokoli s erudicí v oboru.

ODSTAVEC DRUHÝ:

Dotazy, které žadatel pokládá, jsou zjevně založeny na dogmatickém pojetí tzv. Kochových postulátů.
Kochovy postuláty jsou 140 let starým souborem pravidel, který je již dávno překonaný.
Díky moderním molekulárně biologickým metodám není potřeba izolovat patogenní mikroorganismus, aby byla určena jeho molekulová struktura, přesná sekvence párů bází jeho DNA/RNA nebo i prostorová struktura všech jeho proteinů.

ODSTAVEC TŘETÍ:

Existuje široký vědecký konsensus o tom, že:
chorobu COVID 19 způsobuje virus SARS-CoV-2
virus SARS-CoV-2 lze specificky a citlivě detekovat pomocí biochemických metod včetně PCR (???????????????)
je známa detailní chemická i prostorová struktura všech proteinů viru SARS-CoV-2
je známa struktura viru SARS-CoV-2
je známa přesná sekvence jeho dědičné informace RNA
Tyto informace může poučená osoba snadno získat z otevřených zdrojů.
Povinný subjekt (UK) nemůže podat žadateli na položené dotazy odpovědi, které by mohly sloužit jako konečné, autoritativní a nesporné pravdy, resp. konečné vědecké informace.

PROTI TOMUTO ZAMÍTAVÉMU STANOVISKU JSME SE ODVOLALI S TÍMTO ZDŮVODNĚNÍM:

Ad 1.1: Jedná se o specializované odborné otázky.

Žadatel se obrací na povinný subjekt z důvodu, že se jedná o jednu z nejlepších a nejstarších evropských univerzit s vědeckou tradicí a řadou specializovaných pracovišť, u kterých se předpokládá schopnost jak analýzy, tak syntézy vědeckých informací.

Ad 1.2: Existuje na ně mezinárodní konsensuální názor, který není ve vlastnictví povinného subjektu a ani jej povinný subjekt nemá k dispozici.

Žadatel se obrací na povinný subjekt jako na vědecký ústav, jehož činností je mimo jiné kritická práce s vědeckými informacemi, aniž by je vlastnil nebo publikoval. Pokud by povinný subjekt pracoval pouze a jedině s informacemi, které vlastní nebo které publikoval, jistě by nebyl schopen plnit kritéria, které musí vysoká škola v systému pedagogickém a vědeckém splňovat.

Ad 1.3: Vědecké informace jsou vlastnictvím autora/ů nebo vydavatele daných informací.

Žadatel tento fakt nezpochybňuje a ani jeden z dotazů, který povinnému subjektu v rámci své žádosti položil, nesměřuje k tomu, že by bylo zpochybňováno autorské právo nebo naopak, že by bylo připisováno povinnému subjektu.

Ad 1.4: Univerzita Karlova jako povinný subjekt:

není povinna informace ve vědeckých publikacích přezkoumávat
není oprávněna z vědeckých informací vyvozovat hypotézy a úvahy
není oprávněna je předávat jako potvrzené dalším osobám

Tento argument žadatel nechává bez komentáře, ale pokud je to faktické konstatování stavu, v jakém se povinný subjekt nachází, mělo by na to být upozorněno Ministerstvo školství a rodiče studentů, kteří na půdě povinného subjektu studují nebo mají zájem studovat.

Ad 1.5: Vědecké poznání není uzavřeným systémem pravd, ale dynamickým procesem směřování k pravdě.

Argument se nevztahuje k žádnému žadatelovu dotazu. Přesto žadatel předpokládá, že povinný subjekt při své kritické práci s informacemi, během dynamického procesu směřování k pravdě, pracuje pouze s informacemi vědecky ověřenými a pravdivými.

Ad 1.6: Nikdo není vlastníkem konkrétních vědeckých závěrů.

Argument se nevztahuje k žadatelově žádosti, ale pokud je možné vědecký závěr považovat za vědeckou informaci, tak si povinný subjekt protiřečí se svým výše uvedeným argumentem – viz bod 1.3.

Ad 1.7: Na základě kritického zkoumání a na základě všech dostupných pramenů může učinit závěr kdokoli s erudicí v oboru.

Vzhledem k tomu, že povinný subjekt je institucí zabývající se kritickým zkoumáním a je možno nesporně předpokládat, že zaměstnává osoby s erudicí v oboru, tak sám povinný subjekt přiznává, že je schopen a může dané závěry, vztahující se k žadatelovým dotazům, učinit. Přesto tyto informace odmítá poskytnout.

Ad 2.1: Dotazy, které žadatel pokládá, jsou zjevně založeny na dogmatickém pojetí tzv. Kochových postulátů.

Povinný subjekt podsouvá žadateli tvrzení, které se nezakládá na pravdě a ani žádný z dotazů neopodstatňuje takovýto závěr, který povinný subjekt ve svém odůvodnění uvádí. Všechny dotazy žadatele jsou založeny na obecné vědecké metodologii a akceptovaných vědeckých standardech. Ty mimo jiné předpokládají, že ten, kdo něco ve vědě tvrdí, musí své tvrzení kriticky posoudit nejprve sám a poté poskytnout své hypotézy ke kritickému posouzení vědecké obci. Zde je vědecká metodologie neúprosná a jediný argument, který zkoumanou hypotézu vyvrací, má větší váhu než jakýkoli počet argumentů, které hypotézu potvrzují.

Žadatel vlastní rešeršní činností dostupných vědeckých informací nezískal informace, které by umožnily vědeckou akceptaci hypotéz:

A) Byla prokázána existence nového patogenu, jedná se o koronavirus 2019-nCoV/SARS-CoV-2.
B) Virus SARS-CoV-2 způsobuje onemocnění COVID-19.

Žadatel se proto dotazuje povinného subjektu, jenž se k tématice prostřednictvím svých zaměstnanců pravidelně vyslovuje ve veřejnoprávních médiích, aniž by naznačil nebo připustil, s ohledem na šíření a aplikaci těchto hypotéz v reálném životě, jakoukoli relativitu dosavadního poznání.

Žadatel po povinném subjektu požaduje uvedení primárních vědeckých zdrojů, které jsou podkladem pro tvrzení, že existuje nový virus SARS-CoV-2 a že tento virus způsobuje nemoc COVID-19. Z pohledu žadatele je zcela nepodstatné, zda tyto vědecké zdroje budou splňovat Kochovy postuláty, ale je nutné, aby byly publikovány formou, která umožní obsah vědecky ověřit a která splňuje základní vědecká kritéria (např. provedení kontrolních experimentů).

Ad 2.2. Kochovy postuláty jsou 140 let starým souborem pravidel, který je již dávno překonaný.

Povinný subjekt uvádí tuto informaci, aniž by měla jakoukoli relevanci vzhledem k dotazům žadatele. Analogicky k bodu 1.4 odkazujeme povinný subjekt k tomu, aby o této skutečnosti informoval především autory studií o SARS-CoV-2:

Zhu N at al.: A Novel Coronavirus from Patients with Pneumonia in China, 2019. N Engl J Med. 2020 Feb 20
Bao L at all.: The pathogenicity of SARS-CoV-2 in hACE2 transgenic mice. Nature. 2020 Jul;583(7818):830- 833. doi: 10.1038/s41586-020-2312-y. Epub 2020 May 7.

Z nějakého nepochopitelného důvodu je pro autory citovaných studií důležité tyto 140 let staré soubory pravidel dodržovat, jakkoli je evidentní, že se jim je splnit nepodařilo (jedni to přímo přiznávají a druzí sice tvrdí opak, ale publikované informace dokládají, že to není pravda).

Ad 2.3: Díky moderním molekulárně biologickým metodám není potřeba izolovat patogenní mikroorganismus, aby byla určena jeho molekulová struktura, přesná sekvence párů bází jeho DNA/RNA nebo i prostorová struktura všech jeho proteinů.

Všechna tvrzení v tomto argumentu tvoří informace, které žadatel po povinném subjektu požaduje, pouze je požaduje ve formě ověřitelných vědeckých informací, podložených citacemi vědecké literatury.

Žadatel ve vědecké literatuře nenalezl žádnou studii, ve které by byly použity moderní molekulárně biologické metody k určení neznámého patogenu (de novo) tak, aby správnost takového postupu byla prokázána kontrolními experimenty. V rámci své žádosti proto žádá povinný subjekt, aby mu alespoň jednu takovou práci citoval.

Ad 3.1: Existuje široký vědecký konsensus o tom, že:

chorobu COVID 19 způsobuje virus SARS-CoV-2
virus SARS-CoV-2 lze specificky a citlivě detekovat pomocí biochemických metod včetně PCR
je známa detailní chemická i prostorová struktura všech proteinů viru SARS-CoV-2
je známa struktura viru SARS-CoV-2
je známa přesná sekvence jeho dědičné informace RNA

Žadatel požaduje po povinném subjektu, pokud tento konsensus bezvýhradně sdílí, aby doložil, na základě jakých vědeckých (ověřitelných a kontrolovaných) pozorování se tento konsensus zakládá. Tzn. aby v takovém případě doložil odkazy na relevantní vědeckou literaturu.

Ad 3.2: Tyto informace může poučená osoba snadno získat z otevřených zdrojů.

Vzhledem k tomu, že žadatel oprávněně předpokládá, že:

Povinný subjekt zaměstnává velké množství „poučených osob“, které tyto informace mohou získat z otevřených zdrojů.
Povinný subjekt se touto problematikou přímo zabývá a pracuje s ní.

Z toho lze vyvodit, že povinný subjekt těmito informacemi disponuje a je povinen je na základě výše citovaného zákona poskytnout.

Ad 3.3: Povinný subjekt (UK) nemůže podat žadateli na položené dotazy odpovědi, které by mohly sloužit jako konečné, autoritativní a nesporné pravdy, resp. konečné vědecké informace.

Žadatel neklade povinnému subjektu za povinnost odpovědět formou, která by splňovala kritéria, jež si v odůvodnění stanovuje povinný subjekt sobě sám. Žadatel požaduje pouze, aby informace poskytnuté povinným subjektem byly vědecky verifikovatelné a verifikované.

Jeden z nejvyšších představitelů povinného subjektu, prorektor pro vědeckou činnost prof. Jan Konvalinka, se v jednom ze svých pravidelných rozhovorů ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu v listopadu 2020 vyjádřil v souvislosti s informovaností veřejnosti ohledně problematiky COVID-19 takto, cituji:

„Víte, mě vždycky znovu fascinuje, jak lidé, kteří když si kupují ojeté auto, tak jdou za třemi kamarády, nechají si prohlédnout auto od automechanika, dívají se na tloušťku laku a radí se s řadou lidí než ho koupí nebo nekoupí, tak první, promiňte, ale pitomost, kterou uvidí na internetu, tak rozešlou desítkám kamarádů. To jsou lidé s akademickými tituly. Mě to děsí a znepokojuje, když si uvědomím, že ti lidé mají volební právo a na základě toho budou rozhodovat ve volbách.“

Na jednu stranu by vysoký představitel povinného subjektu nejradši ubíral volební právo občanům ČR za to, že šíří neověřené informace ohledně problematiky SARS-CoV-2/COVID-19 a na stranu druhou, když se občan ČR snaží informace ověřit u nejprestižnější vzdělávací instituce v naší zemi, tak ta mu není schopna poskytnout jedinou relevantní odpověď a odkazuje tazatele na „otevřené“ zdroje, které prorektor Konvalinka označuje jako zdroj mimo jiné, s prominutím (cituji): „pitomostí“.

Žadatel trvá na tom, aby povinný subjekt pověřil některého ze svých zaměstnanců, kterého považuje za „osobu poučenou v oboru“, odpovědí na tyto základní otázky, které již déle než rok rezonují nejen vědeckými kruhy, ale celou naší společností. Vládní představitelé jistě nesou za tuto situaci odpovědnost politickou, vědecká obec by se jistě neměla zříkat své odpovědnosti odborné, zvlášť tehdy, jedná-li se o státem zřizovanou instituci. Věřím, že povinný subjekt, kterým je tak věhlasná instituce, jako je Univerzita Karlova, najde alespoň jednoho odborníka, který bude schopen vědecky na dotazy odpovědět a podepsat se pod své odpovědi.

Zdroj: https://www.resetheus.org/2021/04/13/muze-byt-konsensus-nakazlivy/

* Literatura uvedená k dotazu č. 2:

I. Zhu N, Zhang D, Wang W, Li X, Yang B, Song J, Zhao X, Huang B, Shi W, Lu R, Niu P, Zhan F, Ma X, Wang D, Xu W, Wu G, Gao GF, Tan W; China Novel Coronavirus Investigating and Research Team. A Novel Coronavirus from Patients with Pneumonia in China, 2019. N Engl J Med. 2020 Feb 20;382(8):727-733. doi: 10.1056/NEJMoa2001017. Epub 2020 Jan 24. PMID: 31978945; PMCID: PMC7092803.

II. Prof Roujian Lu, MSc, Xiang Zhao, MD, Juan Li, PhD, Peihua Niu, PhD, Bo Yang, MSc, Honglong Wu, MSc et al.; Genomic characterisation and epidemiology of 2019 novel coronavirus: implications for virus origins and receptor binding, The Lancet, Published:January 30, 2020DOI:https://doi.org/10.1016/S0140-6736(20)30251-8

III. Wu, F., Zhao, S., Yu, B. et al. A new coronavirus associated with human respiratory disease in China. Nature 579, 265–269 (2020). https://doi.org/10.1038/s41586-020-2008-3

IV. Ren LL, Wang YM, Wu ZQ, Xiang ZC, Guo L, Xu T, Jiang YZ, Xiong Y, Li YJ, Li XW, Li H, Fan GH, Gu XY, Xiao Y, Gao H, Xu JY, Yang F, Wang XM, Wu C, Chen L, Liu YW, Liu B, Yang J, Wang XR, Dong J, Li L, Huang CL, Zhao JP, Hu Y, Cheng ZS, Liu LL, Qian ZH, Qin C, Jin Q, Cao B, Wang JW. Identification of a novel coronavirus causing severe pneumonia in human: a descriptive study. Chin Med J (Engl). 2020 May 5;133(9):1015-1024. doi: 10.1097/CM9.0000000000000722. PMID: 32004165; PMCID: PMC7147275.

V. Chan JF, Kok KH, Zhu Z, Chu H, To KK, Yuan S, Yuen KY. Genomic characterization of the 2019 novel human-pathogenic coronavirus isolated from a patient with atypical pneumonia after visiting Wuhan. Emerg Microbes Infect. 2020 Jan 28;9(1):221-236. doi: 10.1080/22221751.2020.1719902. Erratum in: Emerg Microbes Infect. 2020 Dec;9(1):540. PMID: 31987001; PMCID: PMC7067204.

VI. Chan JF, Kok KH, Zhu Z, Chu H, To KK, Yuan S, et al. Genomic characterization of the 2019 novel human-pathogenic coronavirus isolated from a patient with atypical pneumonia after visiting Wuhan. Emerg Microbes Infect. 2020Dec;9(1):221–36.

VII. Jennifer Harcourt at al.; Isolation and characterization of SARS-CoV-2 from the first US COVID-19 patient; bioRxiv 2020.03.02.972935; doi: https://doi.org/10.1101/2020.03.02.972935

VIII. Shutoku Matsuyama, Naganori Nao, Kazuya Shirato, Miyuki Kawase, Shinji Saito, Ikuyo Takayama, Noriyo Nagata, Tsuyoshi Sekizuka, Hiroshi Katoh, Fumihiro Kato, Masafumi Sakata, Maino Tahara, Satoshi Kutsuna, Norio Ohmagari, Makoto Kuroda, Tadaki Suzuki, Tsutomu Kageyama, and Makoto Takeda; Enhanced isolation of SARS-CoV-2 by TMPRSS2-expressing cells PNAS March 31, 2020 117 (13) 7001-7003; first published March 12, 2020; https://doi.org/10.1073/pnas.2002589117

IX. Danilo Licastro, Sreejith Rajasekharan, Simeone DalMonego, Ludovica Segat, Pierlanfranco D’Agaro, Alessandro Marcello The Regione FVG Laboratory Group on COVID-19; Isolation and Full-Length Genome Characterization of SARS-CoV-2 from COVID-19 Cases in Northern Italy, Journal of Virology May 2020, 94 (11) e00543-20; DOI: 10.1128/JVI.00543-20

X. Araujo DB, Machado RRG, Amgarten DE, Malta FM, de Araujo GG, Monteiro CO, Candido ED, Soares CP, de Menezes FG, Pires ACC, Santana RAF, Viana AO, Dorlass E, Thomazelli L, Ferreira LCS, Botosso VF, Carvalho CRG, Oliveira DBL, Pinho JRR, Durigon EL. SARS-CoV-2 isolation from the first reported patients in Brazil and establishment of a coordinated task network. Mem Inst Oswaldo Cruz. 2020 Oct 23;115:e200342. doi: 10.1590/0074-02760200342. PMID: 33111751; PMCID: PMC7586445.

XI. Park WB, Kwon NJ, Choi SJ, Kang CK, Choe PG, Kim JY, Yun J, Lee GW, Seong MW, Kim NJ, Seo JS, Oh MD. Virus Isolation from the First Patient with SARS-CoV-2 in Korea. J Korean Med Sci. 2020 Feb 24;35(7):e84. doi: 10.3346/jkms.2020.35.e84. PMID: 32080990; PMCID: PMC7036342.

XII. Pavel STI, Yetiskin H, Aydin G, Holyavkin C, Uygut MA, Dursun ZB, Celik İ, Cevik C, Ozdarendeli A. Isolation and characterization of severe acute respiratory syndrome coronavirus 2 in Turkey. PLoS One. 2020 Sep 16;15(9):e0238614. doi: 10.1371/journal.pone.0238614. PMID: 32936826; PMCID: PMC7494126.

XIII. Sarkale P, Patil S, Yadav PD, Nyayanit DA, Sapkal G, Baradkar S, Lakra R, Shete-Aich A, Prasad S, Basu A, Dar L, Vipat V, Giri S, Potdar V, Choudhary ML, Praharaj I, Jain A, Malhotra B, Gawande P, Kalele K, Gupta N, Cherian SS, Abraham P. First isolation of SARS-CoV-2 from clinical samples in India. Indian J Med Res. 2020 Feb & Mar;151(2 & 3):244-250. doi: 10.4103/ijmr.IJMR_1029_20. PMID: 32362649; PMCID: PMC7366528.

The post Resetheus žádal Univerzitu Karlovu o vědecké důkazy o nemoci Covid19. Nikdy je neobdržel! first appeared on Čítárny.

Propaganda je pokus nějaké autority, například státní, církevní nebo stranické, o něčem přesvědčit co největší lidské skupiny, jimž říká „cíl“. Propaganda často nadsazuje. Lhát může, ale nemusí. Nátlak propagandy bývá různě velký. Propaganda užívá postupy, které dokáží přimět lidské skupiny k povolnosti a souhlasu. Smyslem propagandy je dosažení nebo udržení politické moci.

Propaganda slouží mocenské elitě stejně jako skupinám, které o moc usilují.
Za příslušníky mocenské elity lze v politicky stabilních systémech považovat členy politického, policejního a vojenského vedení státu, finanční a korporační magnáty, špičky politických stran, některé celebrity a takzvané přední velkoměstské rodiny.
Ve státech s centralizovanou politickou mocí a cenzurou slouží veřejná propaganda pouze špičkám politické moci. Neveřejnou propagandou v těchto společnostech bývají informace sdělované od člověka k člověku. Kdysi se tomu říkávalo „šeptanda“.

Ve společnostech, kde jsou hromadné sdělovací prostředky v soukromých rukou a formální cenzura neexistuje fungují tyto média jako filtry a rozhodující o tom, co vhodná informace je, nebo není a jak se taková informace má sdělovat.
Zde se uplatňují čtyři základní skupiny vlivů:
Prvním je velikost jednotlivých společností, které vlastní sdělovací prostředek, jejich majetková koncentrace, osobní bohatství majitelů získané vlastnictvím sdělovacího prostředku, způsob, jímž majitelé docházejí ke zisku.
Stejně významná je závislost na reklamě jako primárním zdroji zisku soukromých sdělovacích prostředků, a samozřejmě skutečnost, že informačním zdrojem pro média jsou zdroje kontrolované mocenskou elitou.
Konečně vždy existují možnosti přímého a nepřímého nátlaku v případě, že média zveřejní „nežádoucí“ informace.

KAŽDÁ KLASICKÁ PROPAGANDA STOJÍ NA ČTYŘECH PILÍŘÍCH:
1. jednoduchosti
2. oslovení emocí
3. oslovení představivosti
4. opakování

1. Jednoduchost.
Propagované poselství musí být co nejjednodušší. Tak jednoduché, aby je co nejsnáze a nejrychleji pochopil co největší počet lidí. Náročnost propagovaného poselství proto nesmí překročit dolní mez intelektuálního průměru cílové skupiny. Propaganda vychází ze skutečnosti, že znalost příčin, hloubky, šířky a důsledků problému, o kterém propagandistické poselství mluví, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená. Další skutečností, ze které propaganda vychází, je, že dlouhodobá paměť většiny lidí je špatná a snadno manipuiovatelná. Dají se do ní vložit nebo z ní vymazat neuvěřitelná množství informací. Lidé si nepamatují nebo nechtějí pamatovat osobní katastrofální rozhodnutí a minulost, natož tu starší, která nebyla osobní.
Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež vždy porazí složitou pravdu.
Krajní zjednodušení propagované informace v porovnání s informacemi, které jsou pro mozek oslovených lidí příliš složité, znamená méně namáhavé, rychlejší, a tedy příjemnější zpracování. Cíl propagandy je z tohoto důvodu vděčnější. „Nemůžeme přece veřejnost přetěžovat tak složitými souvislostmi,“ zní příkaz. Dále: „Obyčejného člověka by to mátlo.“ Případně: „Lidé přece nemusí všechno vědět.“

2. Emoce.
Propaganda musí oslovovat emoce. Čím jednodušší a prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí oslovovat sympatie, antipatie, lásku, sexualitu, nenávist, závist, strach a úzkost.
Citově prostoupené informace stejně jako informace, které si je možné snadno – pokud možno barvitě – představit, se snáze pamatují a vybavují než informace citově neutrální. Úzkost a strach proto patří mezi nejúčinnější propagandistické nástroje. Vždyť je velmi dlouho známo, jak velké oči má strach.

3 Oslovení představivosti.
Kromě emocí musí propaganda oslovovat představivost. Není nad pohyblivé barevné obrazy kombinované s patřičnými zvuky. Kdo mohl před šedesáti lety tušit, co bude v každodennosti znamenat televize. Dobře vymyšlená jednoduchá metafora, nálepka, která se stane rozšířeným sloganem, je k nezaplacení. Socan nebo flanďák – za chvíli je probereme dle abecedy.

4. Opakování.
Opakování je matkou moudrosti, praví antické přísloví, které platí pro všechny podoby sociálního ovlivňování. Chce-li propagandista, aby oslovená populace žádoucím způsobem myslela a cítila, je nutné vychovávat ji podobně, jako to dělal Pavlov se svými psíky. Dobrý propagandista pak zazvoní. Mnoho oslovených lidí začne myslet i cítit v žádoucím směru, napíše o tom do novin, před kamerou sdělí svých osm až čtrnáct slov a budou do hloubi duše přesvědčeni, že sdělují vlastní názor. Kontroluje-li skupina, která propagandistu platí, alespoň některé klíčové hromadné sdělovací prostředky, není to příliš těžké. Důležité je, aby propagandista svému cíli říkal jen to, co cíl propagandy chce slyšet. Na skutečnosti přitom nezáleží ani trochu.
Dokonale úspěšný propagandista se pozná podle toho, že ani v případě katastrofy cíl propagandy nepozná, že k ní došlo, a věří tomu, co se mu povídá.

Z knihy František Koukolík, Jak si lidé hrají / Radioservis, 2009

The post Čtyři pilíře propagandy v dnešní době aneb jak hypnotizovat a udržovat lidi v nevědomosti first appeared on Čítárny.