Hlavním přínosem Lessigovy knihy Svobodná kultura a z ní vycházející iniciativy Creative Commons je, že poukazuje na způsoby, jak média zneužívají zákony a technologie k omezení kultury. Kniha nabízí také hlubší analýzu problému současného obsahového pirátství, prezentuje alternativu a ukazuje, proč a co je třeba dělat, aby se obnovila kulturní rovnováha.

Svobodnou kulturou je v knize myšlena společnost, která veřejnosti poskytuje dostatečný prostor využít a dále rozvíjet tvorbu minulosti (hudbu, film, knihy),
tzn. která vytváří a podporuje veřejné vlastnictví kreativního obsahu. Tomu odpovídá i nastavení systému ochrany duševního vlastnictví, který na jedné straně motivuje k tvůrčí práci tím, že po určitou dobu garantuje výhradní práva, ale na druhé straně vyžaduje, aby díla nakonec přešla právě do veřejného vlastnictví.

Kniha se zabývá udržitelností autorské ochrany v době Internetu.
Lessig upozorňuje, že je třeba rozlišovat několik druhů moderního ‚pirátství‘ a až pak je možné si udělat celkový obrázek o škodách a přínosech, které způsobuje. Příčiny současných sporů mezi mediálními společnostmi a ‚piráty‘ vidí zejména v tom, že zákony dávají autorům čím dál více práv, že technologie regulují a kontrolují přístup k obsahu a že zvyšování koncentrace vlastnictví médií zabraňuje šíření nezávislých názorů.

V závěru Lessig představuje filosofii sdružení Creative Commons, které prosazuje pružnější autorské licence, a poté navrhuje změnu stávajícího systému pomocí povinného označování a registrace děl a zkrácení ochranných lhůt.

Na překladu se podílela dlouhá řada lidí, kterým patří velký dík za korektury, opravy, diskuse, formátování atp.
Mimo jiných to jsou Ondřej Sláma, Seeker, Zdeněk Farana, Ondřej Bílek, Hynek Fabian, Petr Vysloužil, Radek Semrád, Martin Doucha, Dominik Opatrný, Miro, Jakub Vrána, Michaela Tetřevová, M. Chvalina, BLECH, francesco3, Radim, troolix, sirius, jezovec, Beret, HajdaM, uiii, pedro, lyon; poděkování patří i početné skupině anonymních přispěvatelů.

Ukázka z knihy:

Tahle kniha je o účinku Internetu za hranicemi Internetu, o jeho účinku na tvorbu kultury. Tvrdím, že Internet přivodil důležitou a dosud nerozpoznanou změnu do tohoto procesu. Změnu, která zásadně přetvoří tradici starou jako sama Republika. Kdyby tato změna byla jasně patrná, většina lidí by ji odmítla. Přesto si ji zatím málokdo uvědomuje.

Význam této změny postřehneme při rozlišení komerční a nekomerční kultury. Komerční kulturou míním část naší kultury, která je vyrobena a prodána, nebo je vyrobena, aby byla prodána. Nekomerční kulturou je pro mě vše ostatní. Dědové v parcích či na nárožích vyprávějící příběhy pro děti a jiné „spotřebitele“ představují nekomerční kulturu. Když Noah Webster vydal čítanku, či Joel Barlow svou poezii, byla to komerční kultura.
Na začátku našich dějin a pak v téměř celém jejich průběhu nebyla nekomerční kultura nijak regulovaná. Ovšemže když byly vaše historky obscénní nebo píseň narušovala veřejný pořádek, právo mohlo zasáhnout, ale nikdy se přímo netýkalo tvorby a šíření těchto forem kultury. Nechávalo kulturu svobodnou. Obvyklé způsoby, kterými lidé tvořili a měnili svou kulturu (vyprávění příběhů, přehrávání scén z divadelních her či televize, účast v klubech fanoušků, sdílení hudby, nahrávání kazet), zůstávaly bez zásahů.

Právo se zaměřovalo na komerční tvorbu. Autorům se dostalo nejprve nepatrné, později významné ochrany prostřednictvím přiznání výhradních práv, což jim umožnilo uplatnit se na trhu.8 To je jistě neodmyslitelná součást tvořivosti a kultury, která postupně nabrala v Americe na důležitosti, ale v žádném případě nedominovala naší tradici. Byla to jedna součást, regulovaná součást, protiváha svobodné kultury…
Lawrence Lessig

Soustředění moci, ať už politické, korporační, mediální, nebo kulturní by mělo být pro konzervativce nepřípustné. Rozmělnění moci prostřednictvím místních orgánů, čímž se podpoří individuální spoluúčast, je základem federalismu a nejlepším vyjádřením demokracie.
William Safire

„Myšlenky v této knize mají obecnou platnost. V žádném případě nejsou výlučně americké. Právě z tohoto důvodu je tak důležité je šířit pomocí překladů Svobodné kultury. Svoboda, o které se v knize hovoří, je univerzální, ale je ohrožena, a to především v Americe. Na americké půdě se této debaty zmocnily silné a extrémní zájmy. Rovnováha a lepší pochopení jsou proto klíčové jinde. Mám velkou radost a jsem vděčný, že váš projekt zpřístupní tyto myšlenky v češtině. . . . Díky za vaši pomoc a také za znalosti, které se tím podaří osvobodit. “
Lawrence Lessig

Kniha Svobodná kultura ke stažení v pdf (2Mb)
https://archive.org/details/SvobodnaKulturaLessig/page/n69/mode/2up

The post Kniha Svobodná kultura zdarma ke stažení. Jak média zneužívají zákony k omezení kultury first appeared on Čítárny.

Informace znamenají moc. A jako u každého zdroje moci i ve světě informací se najdou tací, kteří si tuto moc chtějí nechat pro sebe. Vědecké a kulturní dědictví celého světa, publikované po staletí v knihách a časopisech se postupně digitalizuje a následně zamyká do šuplíku několika málo soukromých společností. Chtěli byste si přečíst vědecké články, které vysvětlují ty nejslavnější vědecké závěry? Pak budete muset zaplatit neuvěřitelné částky vydavatelům, jako je Reed Elsevier.

A pak tu máme ty, kteří to chtějí změnit.

Hnutí za otevřený přístup (Open Access Movement)
bojuje za to, aby se vědci nemuseli vzdát autorského práva na své práce a aby tyto práce byly publikovány na internetu tak, že k nim bude mít přístup každý. Ale i v tom nejlepším případě se budou výsledky jejich aktivit vztahovat pouze na práce publikované v budoucnosti. Všechno, co se vydalo až doposud, bude i nadále ztraceno.

To je příliš vysoká cena. Nutit vědce platit za to, aby si mohli přečíst práce svých kolegů? Skenovat celé knihovny, ale dovolit jen lidem v Googlu, aby si v nich mohli číst? Umožnit přístup k vědeckým článkům elitním univerzitám v západním světě, ale dětem z jižních zemí jej odepřít? To je ostudné a nepřijatelné.

„Souhlasím,“ řeknou mnozí, „ale co s tím můžeme dělat?
Autorská práva patří firmám a ty díky placenému přístupu vydělávají ohromné peníze a všechno je to naprosto legální. Nemáme jak to zastavit.“ Ale my máme co udělat, dokonce se to už děje. Můžeme se vzbouřit.

Vám, kdo máte přístup k těmto zdrojům – studenti, knihovníci, vědci – se dostalo privilegia.
Můžete se cpát na této hostině vědění, zatímco zbytek světa je zamčený za dveřmi. Ale toto privilegium si nemusíte – a po morální stránce ani nesmíte – ponechat jen pro sebe. Vaší povinností je sdílet jej se světem. A už se to děje: sdílíte hesla s kolegy nebo přátelům stahujete, co potřebují.

A ani vy, kdo jste zůstali za dveřmi, nezahálíte. Vkrádáte se dovnitř dírami, přelézáte ploty, osvobozujete informace zamčené vydavateli a sdílíte je se svými blízkými.

Ale tohle všechno probíhá v undergroundu, ukryto před zraky veřejnosti. Je to označováno za krádež či pirátství, jako by sdílení tohoto myšlenkového bohatství bylo z morálního hlediska ekvivalentem oloupení lodi a vyvraždění posádky. Sdílení ovšem není nemorální – naopak, je to morální imperativ. Jen ti, kdo jsou zaslepeni chamtivostí, by odmítli přítele se žádostí o kopii.

Velké a halvně nadnárodní firmy chamtivostí samozřejmě zaslepeny jsou. Vždyť na tom je postavena celosvětová ekonomika.
Vyžadují to zákony, kterými se musí řídit. Kdyby firmy nevydělávaly maximum, jejich akcionáři by se vzbouřili. A politici, které si firmy koupily, jim v tom pomáhají. Vydávají zákony, které firmám dávají výhradní moc rozhodovat o tom, kdo smí pořizovat kopie.

Dodržování nespravedlivých zákonů ale ke spravedlnosti nevede. Je na čase vyjít na světlo a v duchu uznávané tradice občanské neposlušnosti veřejně vyhlásit náš nesouhlas s tím, že si soukromé firmy přivlastňují z veřejných peněz placenou kulturu.

Je potřeba vzít informace, ať už jsou uložené kdekoliv, pořídit vlastní kopie a nasdílet je světu. Je potřeba vzít díla, na která se už nevztahují autorská práva, a přidat je do archivu. Je potřeba skoupit tajné databáze a dát je k dispozici na webu. Je potřeba stahovat vědecké časopisy a zpřístupnit je ve sdílecích sítích. Za otevřený přístup je třeba bojovat.

Když nás bude na světě dost, nejen že vyšleme jasný signál proti privatizaci vědění, my ji můžeme dokonce zastavit.
Přidejte se!!!

Aaron Swartz
Červenec 2008, Eremo, Itálie

Překlad: kerray | Korekce: karen, tomas jedno

Zdroj: Archetypal http://archetypal.cz/2013/aaron-swartz-guerilla-open-access-manifesto/

The post Aaron Swartz. Manifest za svobodu vzdělávání pro všechny first appeared on Čítárny.