Cyril Bouda (1901 – 1984) měl se ze svého domku na Petříně jedinečný pohled na Hradčany i na záplavu červených střech Malé strany. Pravda, bylo to dávno, v době kdy Praha ještě nebyla okupovaná turismem.

A v tomo poklidném čase přicházeli na jeho kouzelnou zahradu muzicírovat herec Josef Kemr a profesor Žilka, známý propagátor hry na flétnu.
A přitom málokdo ví, že Cyril Bouda vůbec neznal noty. Ty si pro jistotu značil barevnými tečkami. Například nota C byla modrá. A hrávat na flétnu začal, jak sám řekl: “když jsem byl mlád 48 let..” A když se ho ptali, jestli v něm hudba probouzí fantazii pro malování, usmál se: “to já nevím, já totiž hudbu nevidím, já ji poslouchám.”

Cyril Bouda měl vytříbený a přitom neokázalý vkus i výtvarný cit.
Jeho dům měl červenou omítku a bílé límce ostění kolem oken, zahrada byla plná keramických nádob s květinami, kolem dokola modravé koberce levandulí, kašna s bronzovou nymfou… takové zátiší s menšími obměnami fascinuje návštěvníky dodnes. Dominantou zahrady bylo trochu kýčovité sádrové sousoší nymfy s malým amorkem, které je prý replikou sochy z dílny francouzského sochaře Adriena de Vriese. Toto sousoší bylo naturálním honorářem za dílo, které si v dobách socialismu kdosi u Cyrila Boudy objednal, ale neměl pak hotovost. A tak Cyril Bouda přijal sochu za svou.

Cyril Bouda v roce 1932 a 1954

A uvnitř jeho krásného barokního domku to vonělo barvami, hromadami štětců a hlavně nápady, protože ty měl jak po tátovi, profesoru kreslení, tak po mámě, která byla z uměleckého rodu Suchardů a také po dědovi – sochaři. Navíc kmotrem byl Cyrilu Boudovi rodinný přítel, malíř Mikoláš Aleš. Na AVU pak studoval pod vedením prof. Maxe Švabinského. Takže čím jiným mohl Cyril Bouda být?

Z knihy Josefa Klempery: Cyril Bouda – Malá mořská víla

Nakonec se z něho stal vynikající český ilustrátor s osobitým rukopisem.
Knížek, které svými obrázky doprovodil, bylo skoro sedm stovek. Určitě znáte jeho Erbenovou Kytici, Andersenovy pohádky, Gulliverovy cesty Jonathana Swifta nebo Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy, Cibulovy Nové pražské pověsti, Nerudovy Malostranské povídky, Celliniho Vlastní životopis, Máchův Máj. Samé ilustrační skvosty. O svých obrázcích jednou řekl:
“Nemám rád mluvení, mluvím nerad. Ať se lidi koukají na moje obrázky, není o nich potřeba nic povídat. Jestli nic nevykoukají, tak jsou špatné.”
Dnes se málo ví, že nerad dával rozhovory. Ale přes jeho odpor k novinářům se nakonec přece jenom něco zachovalo. Jako tato věta.

Cyril Bouda se věnoval i jiným výtvarným technikám: malířským plátnům a akvarelům.
Známé jsou jeho cykly Jičínsko, Český ráj, Dalmácie. Věnoval se také grafikám, vitrážím, známkové tvorbě a na konci života taky gobelínům, z nichž jeden můžete i dnes vidět v kavárně hotelu Internacionál v Praze Dejvicích, kde jsou jeho milované pražské motivy. A pokud bychom došli až do nedaleké katedrály sv.Víta, tři okna v chrámu jsou jeho práce.

O jeho píli svědčí jeho obrobské dílo, které po sobě zanechal.
Do roku 1974 namaloval 344 olejů a temper, realizoval víc jak 1000 grafických listů, ilustroval a upravil 675 knih, nakreslil 15 plakátů, navrhl 1 bankovku, podle jeho návrhů bylo provedeno 49 vitráží a jedna mozaika, utkáno 9 gobelínů, natočen byl jeden kreslený film, vydáno 52 poštovních známek.

Bouda byl aktivní ve Svazu československých výtvarných umělců a od roku 1926 byl členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Od roku 1932 vyučoval figurální kresbu na ČVUT a v letech 1945 až 1972 byl profesorem pražské pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, obor výtvarná výchova.

Dobrá kniha o Cyrilu Boudovi…

Cyril Bouda, malířova malá mořská víla, Klempera, Josef, Vydal: Toužimský & Moravec, 2008
Vyprávění o Cyrilu Boudovi je povídání o velkém českém umělci i o vnitřně krásném člověku, jemuž příroda i rod daly nadání tvořit barvou, perem, tuší i rydlem neopakovatelné obrazy, grafiku a knižní ilustrace. Doplněno křídovou přílohou.

Ilustrace k pohádce Andersena, Císařové nové šaty

The post Jak vynikající ilustrátor Cyril Bouda muzicíroval s panem Kemrem a prof. Žilkou na Petříně first appeared on Čítárny.

Už jsou to desítky let, co odešel ilustrátor všestranný, pracovitý a stále velmi oblíbený. Připomeňme si alespoň jeho ilustrace, kterými doprovázel různé báje, pověsti a legendy např. Langer František: Pražské legendy nebo Cibula Václav: Pražské pověsti a méně známé – Radovan Krátký: Jihočeské pověsti, které se vyprávěly nebo ještě vypravují o starodávných událostech a lidech, jakož i neblahých umrlcích a bílých paních, o hastrmanech a světýlkách i čertech, skřítcích, ohnivých přízracích a jiných divuplnostech, a to v těch končinách, jež se na jihu Čech rozkládají na východ i na západ od řeky Vltavy, spějící od poledního cípu země k jejímu srdci.

O svých ilustracích  Cyril Bouda (1901-1984) jednou řekl:

“Nemám rád mluvení, mluvím nerad. Ať se lidi koukají na moje obrázky, není o nich potřeba nic povídat. Jestli nic nevykoukají, tak jsou špatné.”

Dnes už se málo ví, že nerad dával rozhovory. Ale přes jeho odpor k novinářům se nakonec přece jenom něco zachovalo. Jako tato, naprosto přesná věta.

Ilustrace Cyrila Boudy. Jonathan Swift: Gulliverovy cesty

Ilustrace k legendární pohádce Andersena: Císařovy nové šaty

Ve stínu lípy – kamenorytina s pětibarevnou litografií (1940), rozměr: 240 x 310 mm publikováno v knize Svatopluk Čech, Ve stínu lípy

The post Proč Cyril Bouda, vynikající český ilustrátor, nerad dával rozhovory first appeared on Čítárny.