“Nejsnadnější pro starého mužského je začít s lichotkami u mládeže, aby se stal populární. Může se domnívat, že bude o to mladší. Staří dědkové, někdy spisovatelé, někdy herci, se chtějí omlazovat tím, že začnou nadbíhat mládeži. Ale to je omyl. Fyziologický stav neosvobozuje mládí od hlouposti, ale taky nezabraňuje chytrosti mladých. Není výsadou ani stáří, ani mládí být chytrý či hloupý. Ti co byli hloupí mladí, jsou obyčejně na stará kolena daleko hloupější. Ti, co byli v mládí chytří na stará kolena bývají chytřejší o zkušenosti, o které zbohatli”… napsal Jan Werich.

Zdá se mi, že není příhodnější srovnání pro slušného zpěváka, celý život odstrkovaného člověka, muže “pevných, ale gumových zásad”, a to i přesto, že se stal prezidentem. Naštěstí jen upadající značky PEN klubu. Ano, toho klubu, který se proslavil písni všech písní: Kníže má k lidu blíže, kde Dědeček sice nezpívá, ale svým podpisem stvrdil, že za kulturní agitkou výboru Pen klubu neochvějně stojí. Koneckonců kdo jiný na hrad než kníže.
O něco později je ale podespaný pod peticí, která pro změnu samotného knížete kritizuje, protože hodný monarcha a jeho TOP strana ubrala nevolníkům v kultuře sto miliónů korun. No, kdo by to před pár týdny řekl, že?

A to se stalo chvíli po té, co náš slušný zpěvák další peticí tvrdí celému národu, že demokratické volby nelze uznávat, pokud v ní náhodou zvítězí někdo z KSČM. Demokracie je tady jen pro strany, které se panu Dědečkovi líbí a ne, které byly občany demokraticky zvoleny. Podivná slušnost občana a předsedy PEN klubu. Bohužel skutek Dědečkův jen potvrzuje, že PEN klub býval organizací spisovatelů, hledajících porozumění mezi národy a názorovými skupinami. Už kdysi dávno zradil samotného Čapka v té nejhorší době. A dnes?

PEN klub je především klubem sklerotiků. Po dlouhé roky Klause na Hradě jim nevadilo jeho urážlivé rejpání do Václava Havla, který nezůstával v urážkách Klause pozadu, jak můžeme vidět na četných záznamech. A najednou, na konci Klausovy kariéry, se Dědečkovi a jeho exkluzivnímu sdružení intelektuálů, jak se sami nazývají, povedlo sepsat úsměvnou petici proti výrokům Klause. Přiznejme si však, že víc se PEN klub ztrapnit nemohl.

To, že slušný zpěvák Dědeček neuznává demokracii, potvrdil dalším podpisem pod petici na podporu člověka, který si spletl bulvární žumpu s veřejnoprávním médiem takovým způsobem, že ho pan Kotrba, ač sochař, musel veřejně pokárat, což potvrdila i Rada ČT a udělila Drdovi důtku…
Kdyby Drda pronesl svůj nevyvážený a hrubě zaujatý projev například na BBC, zavřely by se mu tam dveře na hodně let. A to BBC řeší hodně průšvihů… To by se ale Dědeček musel víc vzdělávat, aby pochopil.

Po dlouhé roky Dědečkovi nevadilo, že v Česke televizi dochází k porušování svobody slova a svobody vyjadřování.
Nevadilo mu to ani po dobu vládnutí ODS a TOP09. Jakmile byla pravicová parta ve volbách odstavena, objevila se najednou kulturní osvobozenecká fronta a revolucionář Dědeček, hřímající o svobodě slova. Paradoxní je, že členem PEN klubu jsou i radni ČT Uhde i prozaik Antonín Bajaja, kterří na korupční chování ČT nikdy nepoukazovali. “Máme velké podezření na klientelismus, neřku-li korupci ve smyslu dávání přednosti názoru jedněch politických proudů na úkor druhých. To by se ve veřejnoprávní televizi rozhodně dít nemělo,” řekl iDNES.cz komik a zpěvák Dědeček. No, když člověk stárne ztrácí paměť, i krátkodobou.

Ale aby bylo jasno. Necítím vůči panu Dědečkovi zášť ani nenávist, ani zlobu. Některé jeho písničky budu mít pořád rád, a právě proto přeji jemu a vlastně nám všem, aby v dalších letech svého stáří udržel nejen napnutou kůži na tváři, ale hlavně pochopil, že rozdělovat lidi umí každý hlupák, ale jen moudrý dokáže lidi spojovat.
Nerozdělujte proto pane Dědečku své bližní ani podle barvy vlasů nebo stranické leigitimace či světového názoru, ale podle toho, jak jsou prospěšní pro celou společnost, ve které žijí, i když chápu, společně s Janem Werichem, že lidé mohou být chytří, ale i zlí, a také mohou být chytří, ale hodní, mohou být hloupí a zlí, ale i hloupí a dobří. Ale abychom to rozpoznali musíme se opírat o vlastní moudrost, kterážto je spojením naší zkušeností a slušnosti nejen vůči ostatním, ale hlavně vůči sobě samému.

A nenávist… tu v sobě vytrvale gumujme jako špatné rýmy… neboť s těmi je každá písnička falešná, stejně jako v životě je nenávist a hloupost falešným rádcem.

PS: Jak asi hlasoval Jiří Dědeček, když kandidoval bývalý rozvědčík a kovaný komunista Petr Pavel?

The post Jiří Dědeček, slušný zpěvák a PEN klub Kočičí pracky first appeared on Čítárny.

PROTEST PROTI PROHLÁŠENÍ PRAŽSKÉHO PEN KLUBU:

Výbor Českého centra Mezinárodního PEN klubu vydal 19. listopadu 2012 prohlášení, které formou otevřeného dopisu adresoval hejtmanovi Jihočeského kraje Mgr. Jiřímu Zimolovi. Stěžovatelé pokládají za nemorální „obsadit odbor školství, mládeže a tělovýchovy Krajského úřadu Jihočeského kraje Vítězslavou Baborovou, zastupitelkou za KSČM“, protože se tato strana „dosud nevypořádala se svou minulostí a nedistancovala se oficiálně od zločinů a politiky KSČ z doby před listopadem 1989“. Bylo by tedy „nemorální nechat její představitelku působit právě v tomto citlivém odvětví“.

Na názor mají představitelé českého PEN klubu jistě právo.
Je sice s podivem, že se ani slovem nezastali politických vězňů dnešní doby, že neodsoudili poměry, které nutí lidi rok co rok k živoření, v horším případě k sebevraždám, dokonce demonstrativním. Zoufalá doba plodí zoufalé činy; ovšem, vždy tomu tak bylo. Žalostný stav financí na kulturu a literaturu vůbec, hraničící s pohrdáním k literatuře, stavění spisovatelů na roveň ochotníků a živnostníků, nic z toho podepsané spisovatele neirituje? Ale i to je jejich právo. I mlčení je jejich právo, současně také výraz a stanovisko. Právem stěžovatelů je i neznat program KSČM a nepřečíst si desítky a stovky oficiálních vyjádření, která v minulosti spáchané zločiny představitelů KSČ mnohokráte odsoudily. Na jedno však pisatelé právo nemají, a to mluvit jménem všech nebo většiny „českých literátů“, jak je to interpretováno. Nemluví jejich jménem, jen jménem svým!

Dopis je psán jako „společné vyjádření názoru českých literátů“, kteří jsou přesvědčeni, že se „na výchově mladé generace podílejí svými díly“. Pokládáme za potřebné poopravit toto „neúplné“ a zavádějící tvrzení, bez ambicí být neomylnými morálními arbitry toho, co je a není mravné, a také bez předsudku, že bychom mladou generaci přetvořili k obrazu svému.

Nemyslíme si totéž, co podepsali Jiří Dědeček, Markéta Hejkalová, Ivan Klíma a Jiří Hájíček.
Pokládáme za scestné hodnotit člověka podle jeho politické příslušnosti, a ne podle jeho činů, autority, výsledků organizační, pedagogické a jiné práce. Toto „kádrování“ hodnotíme jako hluboce nemorální a podobnou optiku jako něco, co patří minulosti, v jejímž stínu Evropa živoří, místo aby se dokázala vyrovnat s výzvami budoucnosti.

Předělávat rozhodnutí voličů podle svého je nejen nedemokratické, ale silně zavánějící metodami, které pisatelé dopisu odsuzují. Demokracie buď je, nebo není. A nemůžeme ji zpochybnit, když se nám její důsledky nehodí do krámu.

Michal Černík
Alexej Mikulášek
Daniel Strož
Karel Sýs

Prohlášení PEN Klubu na jejich stránkách nebylo: http://www.pen.cz/cz/ 22/11/2012

Zpráva z CTK:

České centrum mezinárodního PEN klubu napsalo jihočeskému hejtmanovi Jiřími Zimolovi (ČSSD) dopis, v němž ho žádá, aby přehodnotil obsazení místa radní pro školství zástupcem KSČM. Otevřený dopis uvádí, že jde o názor českých literátů. Zimola dnes řekl, že ho PEN klub žádá o něco, co není podle zákona možné.  

“Tato strana (KSČM) se dosud nevypořádala se svou minulostí a nedistancovala se oficiálně od zločinů a politiky KSČ z doby před rokem 1989. Bylo by proto nemorální nechat její představitelku působit právě v tomto citlivém odvětví,” stojí v dopise, které podepsalo vedení PEN klubu.

Podle Zimoly se situace kolem jihočeské krajské radní Vítězslavy Baborové (KSČM) přeceňuje. “Radní pro školství nemění osnovy, nerozhoduje o ředitelích. Jde spíš o správcovskou funkci nad resortem,” řekl Zimola. Dodal, že Baborovou zvolilo do rady zastupitelstvo a pouze stejný orgán ji zase může odvolat. Uvedl, že si spisovatelů, kteří jsou pod otevřeným dopisem podepsáni, velmi váží. “Rád si s nimi sednu a celou záležitost můžeme osobně probrat,” řekl hejtman.

Obsazení resortu školství zástupcem komunistů vyvolává v Jihočeském kraji již několik dní emoce. Před zvolením Baborové učitel třeboňského gymnázia Martin Rosocha sepsal petici proti tomu, aby krajské školství vedl zástupce komunistů. Petici už podepsalo přes 8800 lidí. Studenti třeboňského gymnázia minulé pondělí vstoupili do stávkové pohotovosti a postupně je podpořily další školy včetně Jihočeské univerzity. Není vyloučeno, že žáci některých škol budou ve čtvrtek od 9:00 do 10:00 stávkovat. “O dalším postupu by mělo být jasno ve středu ráno,” uvedl student Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity Šimon Heller.

Volby v Jihočeském kraji vyhrála sociální demokracie, která vytvořila koalici s druhou KSČM. Zástupci ČSSD mají v radě osm křesel, zbylé tři pozice obsadili komunisté.
KSČM řídí školství i v Královéhradeckém kraji. PEN klub nevylučuje, že podobný dopis pošle i tamnímu hejtmanovi Lubomíru Francovi (ČSSD). “Naším úkolem ale není sledovat politická jednání. V případě Jihočeského kraje jsme hlavně chtěli podpořit studenty, kteří se proti komunistické radní postavili,” řekla dnes ČTK místopředsedkyně PEN klubu Markéta Hejkalová.

The post Pen klub. Výbor literárního klubu proti demokracii vyvolává nepodloženou nenávist first appeared on Čítárny.

Chování lidí v PEN klubu často hraničí z nedostakem zdravého rozumu. Ne, nepíši o českém PEN klubu zpěváka Dědečka, (viz. zde) tentokrát je řeč o mateřské organizaci v New Yorku. Ta se rozhodla udělit cenu PEN klubu za rok 2015 francouzskému satirickému časopisu Charlie Hebdo cenu za údajnou odvahu v boji za svobodu slova.

Podle mne, je to velmi neuvážené a hloupé rozhodnutí.
Souhlasím s tím, že ke svobodě slova patří možnost se svobodně vyjádřit a nebýt za to trestán, ale lidé kultivovaní a vzdělaní, kterými by novináři měli být, se nemusí vyjadřovat primitivně, vulgárně, nemusí člověka ponižovat způsobem, který je vlastní nevzdělatelným puberťákům a primitivům. Paranoidní a absolutní popření novinářské práce je navíc prohlášení redakce Charlie Hebdo o tom, že zodpovědný časopis může být takový, ve kterém vychází jen prázdné stránky.

Proti udělení ceny se okamžitě ozvala řada spisovatelů.
Např. Francine Prose, bývala prezidentka amerického PEN klubu byla zděšena, když se o nominaci dozvěděla. Řekla, že odmítá pozvání na udělení ceny, protože si nedovede představit, že by seděla v publiku, které nadšeně tleská redakci tohoto časopisu. Kanadský autor Michael Ondaatje je ve skupině nejméně šesti spisovatelů, kteří se odmítli předávání zůčastnit. Jediný, kdo se za rozhodnutí zatím postavil, je spisovatel Ruschdie, který k tomu má určitě víc než rozumné důvody. ))

Časopis Charlie Hebdo je podle obsahu i formy typický bulvár, který má vzbuzovat emoce, jež jsou primárně základem jejich marketingu.
Proto není divu, že časopis Charlie Hebdo zcela evidentně nenaplňuje ani v nejmenším základní stanovy PEN klubu, což její radě zcela uniklo. Je proto nepochopitelné, jak mohli k takovémun ocenění vůbec dojít.
Podívejme se na citaci z českých stanov PEN klubu:

“Posláním PEN klubu je plnění zásad Charty Mezinárodního P.E.N., která prohlašuje, že literatura musí vždy zůstat prostředkem vzájemného dorozumění mezi národy, že umělecká díla jsou dědictvím celého lidstva a nesmějí být vystavována ohrožení za žádných okolností. Členové PEN klubu se proto zavazují napomáhat odstraňování rasové, třídní a národnostní nenávisti, bránit všem formám potlačování svobody slova ve světě, vystupovat proti takovým formám zneužití svobody tisku, jakými jsou šíření lživých informací, záměrné podvádění a zkreslování skutečnosti ve prospěch osobních či politických cílů.”

Zbývá proto jen otázka, kam posouvá takové rozhodnutí myšlenku PEN klubu a tím i prestiž klubu?
Na tuto otázku je snadná odpověď. Zajímavé by však bylo zjištění, zda rozhodnutí vzniklo na základě zdravé úvahy několika představených klubu nebo na něčí objednávku. Koneckonců není to tak dávno (1986), co si spisovatel E.L. Doctorow veřejně stěžoval, že Norman Mailer, prezident PEN klubu, evidentně směroval rozhodování PEN klubu ve prospěch Reaganovy administrativy, když pozval na shromáždění bývalou americkou ministryni zahraničí Shultzovou.

The post PEN klub hájí primitivnost a podporuje rasovou nesnášenlivost, když udělil cenu časopisu Charlie Hebdo first appeared on Čítárny.

Čítárny doporučují tři starší, ale velmi zdařilé básnické antologie nejen pro mládež. Asi je ve svých knihovnách nenajdete, zkuste ale antikvariáty. Za kvalitu ručí povolaní, touto múzu nadšení editoři a básníci.

Ach, ta láska nebeská
Nejstarší doporučený výbor pro mládež, a to pro mladé zamilované, uspořádali a vymysleli Jana Štroblová a Zdeněk Heřman: Ach, ta láska nebeská, SNDK, 1966. Vyšel celkem třikrát, ale druhé vydání bylo v roce 1970 rozmetáno. Naštěstí se k němu Albatros v roce 1992 vrátil, neboť „staré lásky nerezaví“. (česká poezie)

Malá antologie veršů a písňových textů orientovaných na milostné vztahy.
Knížka přesahuje úroveň čtrnácti let jak obsahem, tak poněkud specifickým uspořádáním – básně či jejich úryvky se střídají s úryvky blíže neurčených písňových textů nejrůznějšího původu.

Ostrov, kde rostou housle
Josef Brukner a Pavel Šrut zas chtěli svým „Ostrovem kde rostou housle“ potěšit mladé čtenáře světovou poezií. Je to skutečný počin, i co se týká výtvarného doprovodu. Sami posuďte! Výbor vydal Albatros v roce 1987.

Výběr krátkých básní autorů z celého světa, jejichž spojovacím tématem je pohoda, radost ze hry, fantazie a nonsens. Autor předmluvy označuje za výběrový princip umění nonsensu. Nezdá se mi to však přesné a dětské čtenáře to může svádět k mylným představám. Texty jsou doplněny výběrem grafiky a malby světových autorů. Vcelku působí kniha velice hezky, ale obal bude pro čtenáře málo přitažlivý. Je to výlučná záležitost pro školní děti všech věkových stupňů.

Strašidlo
Christian Morgenstern
Strašidlo, které
žere kapesníky,
doprovází tě
po cestách,
žere ti z kufru,
zpod polštáře, z nočního stolku,
z ruky, jako pták,
žere a žere
tak i tak –
a vybírá si, vždycky něco nechá.
S osmnácti kapesníky
vydal ses na moře
v končiny neznámé,
ó hrdý plavče,
s osmi či sedmi
vracíš se domů
zarmoutit hospodyni.

Kostkované ideály
Pro „puberťáky“ nebo teenagery nebo chcete-li  -náctileté, vybrala Marie Vodičková z české poezie básně pro osobitý výbor Kostkované ideály, vydal Amulet, 1999. Oslovení Mileny Lukešové na zadní stránce knížky mnohé napoví:
Výbor básní a písní z tvorby pro děti i dospělé (verše Svěráka, Lukešové, Žáčka, Vodňanského, Dědečka, Suchého, Hraběte,…)

Je vám dvanáct
a všelijak to bolí?
Vydržte.
Zaručeně to přejde.
Nemáte rádi básničky?
Čtěte nebásničky.

The post Ostrov, kde rostou housle a další zdařilé antologie poezie a básničky pro děti first appeared on Čítárny.