Skončily, je to tak. Už se nepíšou. Už nečekáš na pošťačku jestli. Jestli dnes nějakou obálku přinese. List od milé.
Růžové psaníčko/znamená randíčko/ty moje zlatíčko/já mám tě rád….tak nějak byl ten starý šlágr z doby černobílých filmů, že?
Vydírání na základě milostných dopisů je v řadě detektivek.
Pomocí dopisů se psaly i celé romány.

Bylo to tak v našem světě zařízené. Napsali jste na papír dopis, dali do obálky, napsali adresu, přilípli známku, kterou jste předem koupili a olízli a pak jste to všechno hodili do kovové bedničky, která se jmenovala Schránka, bývala modrá a později oranžová. Měla takovou škvíru, kterou se dal prostrčit i tlustší dopis, ale ruka ne. A lidé od pošty tyhle schránky vybírali a….

A já tuhle myšlenku na milostné dopisy už nějakou dobu nosil v hlavě. Že skončily a nikdo neví a nezjistí, který byl ten poslední . (Leda by ještě dnes někdo nějaké psal – možné to je).
Jistě, že na začátku jich všech byla láska, jinak by se přece nikdo neobtěžoval. A tak já s touhle nostalgickou myšlenkou nějaký čas chodil a jak se mi často stává, ptal jsem se sebe sama – budeš o tom psát, hochu, nebo z toho uděláš obraz? Takhle to mám. Když totiž myšlenka nabere na síle, neumím se jí jinak zbavit.

Potom přišel základní nápad, měl jsem z něj radost a od něho to šlo už všechno jakoby samo. A teď budu pokračovat jako komiks.

Z vlastních i vyprošených milostných dopisů jsem si udělal ruční tlustý papír. (Roztrháte, namočíte a rozcupujete, masu prostřete na síto…)

Rám obrazu jsem zhotovil na soustruhu ze široké topolové fošny, když si (rám) odpočinul, asi deset dnů, srovnal jsem zkroucení na hoblovce. Na povrchu jsou ponechány stopy z katru (pily) a vykartáčoval jsem silonovým kartáčem, tónováno do starorůžova…

Na desku ze sololitu – mírně obarvenou rovněž do mírné růžové – jsem rozmístil prvky, které jsem hodlal použít a nalepil je.

Všechno kromě dřeva a vnitřních částí ručního papíru jsem překryl tenounkou vrstvou papírů a nalepil součásti (Leckterý milostný dopis mohl být klíčem k srdci milované bytosti, jiný třeba brokenheartoval).
A potom jsem desku zasadil do rámu, jak vidíte. Jediný detail chybí, mezi brkem a dřevem srdce ještě nalepím 60-ti haléřovou známku s květinami, z bývalého Československa.

A nakonec zbývá ještě vyřešit otázku sdělnosti – jak dát vědět ten základní nápad, že totiž ty milostné dopisy byly surovinou pro „výrobu“ ručního papíru?

Napadá mě že k obrazu připevním ještě průvodku, to byl pruh silnějšího papíru s dírkou s cvočkem, který se druhdy používal na poště k balíkům. Tak.
Prý jsou i návody jak psát milostné (i jiné) dopisy. Na vojně v nemocnici jsem milostné dopisy klukům psal – tedy koncepty. Oni si to pak přepisovali a dávali mi za to cigarety. Nekuřte, raději pohlaďte své milé a jestli je nemáte, tak dřevo.

The post Jak Martin Patřičný proměnil vlastní i vyprošené milostné dopisy v jedinečný obraz first appeared on Čítárny.

Srovnávat podobnou knihu u nás není s čím. Při srovnání s publikacemi o dřevu ze zahraničí se Patřičného pojetí  liší především důrazem na neopakovatelnost „materiálu“, který je s člověkem odjakživa, který byl živý. Dřevo se nevyrábí, bylo živé, dřevo, to jsou těla stromů.

Proto v knize najdete i strom, z něhož bylo dřevo získáno.  Kromě základních pohledů ( především středový a tečný řez kmenem) nahlédnete pod kůru (očka, rozdvojení kmene…). Přírodní záběry doplňují praktické výrobky: mísa,  amulet, hračka, stolek…. ale také využití dřeva pro výtvarnou práci. Publikace bude obsahovat zhruba 50 dřevin, 20 z nich podrobně, autor nezapomněl ani na ukázky málo používaných keřů a exotických dřevin.

I díky Martinu Patřičnému se v poslední době vrací obliba dřeva, konec konců jeho “dřevěná” výstava v Národním muzeu je ještě v živé paměti, poprvé u nás někdo vystavoval dřevo jako takové. Autor se také podílel v r. 2000 na vyhlášení Dne stromů.
Jeho předchozí kniha  Dřevo krásných stromů  byla na trhu nepřetržitě od r. 1998, dočkala se tří vydání a řady dotisků.

Práce s dřevem je voňavá…„Nikde nenajdu tak sladkou službu/ po nikom bych nebyl tak sám…
(parafráze z Kainara)

Martin Patřičný je autorem nejen mnoha knih o dřevě, ale píše i povídky a ze svých celoživotních čtenářských zážitků sestavil Patřičnou Čítanku.
Je také spoluautorem scénáře a hlavním průvodcem 26 dílného TV seriálu Kus dřeva ze stromu, odvysílaného ČT2 v letech 2008-10.

Knihy Martina  Patřičného…
Pracujeme se dřevem, v r. 2016 bude 5 (!) (vychází od roku 1998)
Dřevo krásných stromů, tři vydání, dotisky nepočítaje (poprvé 1998)
Monografie (2009)
Kus dřeva ze stromu (s Bedřichem Ludvíkem, 2011)
Jako v nebi. Sedm povídek. (2013)
Všecky krásy dřeva a Patřičná Čítanka (2014)
Velká kniha o dřevě (2016)

VELKÁ KNIHA O DŘEVĚ / autor: Martin Patřičný / 272 stran / Fortuna Libri, 2016

O dřevu s láskou
…Nejvíc právě dnes je potřeba mluvit o dřevě. Nemůžeme bez něho být, je nenahraditelné, bohužel bychom to mohli zjistit, až bude pozdě- řekněte mi- když už někdo pracovní dobu tráví u umělého počítače a někdy i za umělého světla, z jakého materiálu by měl mít desku stůl, desku, o niž opírá zápěstí?
…Zároveň s úžasným rozvojem technologií všeho druhu začne být za chvíli asi důležité psát o tom, že dřevo pochází se stromů- tj. nevyrábí se.
…Fyzické a duševní zdraví- jak souvisí se dřevem?
…Co všechno bylo, je a bude z nám nejbližšího „materiálu“ děláno. Od staveb a nábytku přes hudební nástroje a hračky a flešky či tužky až třeba k polévce ze špejle od klobásy… Ruce a dřevo patří k sobě jako žena a muž.
…Jenom člověk může zastavit přírodní proces a z jeho koloběhu vyzdvihnout dřevo. Usušit ho, opracovat a používat. Zachovat na dlouhou řadu let. A je to zase jen člověk, kdo se z něho může radovat… Kniha je osobním svědectvím o mnohaleté výtvarné i řemeslné práci.
Vlastnosti
Kolik váží dřevo? Která činka je těžší- modřínová, nebo javorová? Topolová nebo akátová?
Kromě vlastností popsaných v dřevařských příručkách, jako pevnost, (ve kterém směru růstu je největší a v kterém nejmenší? A proč?), tvrdost (co na ni má vliv) aj. vyprávíme i o teplu, barvách, pocitech a energii…
Představení dřevin
Představení více než třiceti našich nejznámějších dřevin- dvacet z nich bude mít samostatný medailon: základní dřevařské řezy, (proč jsou potřeba?) výrobky, zvláštnosti růstu a zajímavosti, typické použití, využití pro výtvarnou práci apod. Vždy bude snímek stromu, z něhož dřevo získáváme.…jehličnany- smrk, borovice, modřín…listnáče- kruhovitě usp. cévy- dub, jilm, jasan, akát, cévy roztroušené tvrdé- buk, javor, habr, bříza, měkké- lípa, olše, vrba, jírovec, topol…
Málo používané dřeviny či keře
Exoty, malá ukázka
Staré dřevo
A současné módní trendy! Nábytek z palet apod. Obecně o starém dřevu, změně jeho vlastností věkem- staré trámy…houby, plísně, hmyz…šednutí a zvětrávání.
O maskovaném dřevu- nátěry, polychromie, zlacení… Dřevo a my ve starých časech, nástroje.
Oheň a žárové teplo,  výhřevnost…topení romantické a každodenní.
Změna vnímání dřeva a jeho potřeba.

The post Velká kniha o dřevě Martina Patřičného je stále jediná svého druhu v Česku first appeared on Čítárny.

Dřevěná kniha pana Patřičného – cesta dovnitř stromu i pod kůru člověka. Najdete v ní jak využít obrazy ze dřeva a kresby ve dřevě ve výtvarné práci a jaký bonus mají sochy ze dřeva proti těm z jiných materiálů.
Kromě uměleckých objektů na cca 150 barevných fotografiich, najdete i oddíl o autorské knize – ze dřeva, nic takového nikdo jiný nedělá. A poslední kapitola? To je úsměv a vtip ve dřevě, všichni to v téhle době potřebujeme jako sůl.

Martin Patřičný – znáte ho z televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu, z jeho výstav a knih. Novinka – Umění dřeva přináší další řadu nápadů i námětů. – Od časů jeho první výstavy v Národním muzeu i vydání Monografie uplynula řada let a Patřičného experimenty – nejen – se skládáním dřeva už inspirovaly celou řadu výtvarníků i amatérů.
Mnozí si od něj razantně vypůjčují techniku i nápady. Zkuste to i vy.

Jednoduché popisy i hlubší osobní svědectví pro vás budou vodítko k další práci a návod ke vnímání dřevěných obrazů.

Martin Patřičný / Umění dřeva / vydal ISMC Bohemia 2022

Ukázky z knihy:

Kapitola ÚSMĚV A VTIP

Dnes, kdy chlapi v hospodě už nehovoří o ženách, sportu a politice, nýbrž o vaření, přichystali jsme i my jeden nový a báječný recept, abychom byli cool, zkrátka in, víte?
Bukový steak na houbách.
Takže – kus buku pěkně od prostředka, od dřeně, vyřízneme a přes noc naložíme do kořeněného nálevu. Ráno vyjmeme, opláchneme a osušíme. Potom důkladně naklepáváme z obou stran a necháme 5 min. odpočinout. Připravíme si pánev, zpěníme cibulku, přisypeme půl hrsti suchých hub a steak prudce osmahneme. A potom podlijeme a dusíme na mírném ohni. Jestli jste dočetli až sem a nepochopili, že je to humor, přímo satira, dobře vám tak, dejte si místo steaku bukvice.
Podáváme na nahřátých mísách a s brusinkami.
Podávat na bukové míse je zvlášť stylové.

Kapitola o výstavách.

V r. 1997- Dneska už se tomu směju, jak jsem se tehdy rozčiloval u pana Generálního ředitele Národního musea – i když – tehdy se mu ještě asi neříkalo generální a mohli jste se k němu objednat. A já jsem mu říkal, že Národní muzeum má nekonečné nudné sály šutrů (rozuměj – nerostů) spousty zvířat a podobně ale nemá žádné dřevo. Žádné. Vůbec nic! Nemá ani základní vzorník, na který by si děti mohly sáhnout! Hernajs!! Jakoby dřevo nebylo! Pro Národní museum asi dřevo ani neexistuje! Dřevo! Materiál člověku nejbližší, teplý, přátelský – a tady ho ignorují!

A pan ředitel neztratil klid, zvednul ruku a ptal se – Co navrhujete?
Navrhl jsem výstavu dřeva – prostě jen dřevo. Dřevo krásných stromů…
Později jsem zjistil, že to přede mnou ještě nikdo neudělal. Takže poprvé!

A když pak byla výstava ve dvou obrovských sálech v prvním patře, naproti Pantheonu odsouhlasena, napětí ze mě spadlo a já jsem si umínil, že ukážu nejen dřevo obyčejné, ale vůbec všecky krásy dřeva…
Je to úkol nesplnitelný, ale to jsem tenkrát ještě nevěděl.
A na téhle výstavě se na exponáty mohlo sahat. To bylo zřejmě v Národním muzeu taky poprvé.

The post Martin Patřičný. Umění dřeva aneb cesta dovnitř stromu i pod kůru člověka first appeared on Čítárny.

My lidé jsme se naučili posuzovat přírodu podle délky svého života. Málokdo se dokáže kořenitě napojit na věk stromů. Pozvat je mezi své příbuzenstvo. Mezi lásky. Martin Patřičný je mužem z mé generace.
Dlouho jsme museli mlčet za doby komunizmu, ale vyplatilo se to. Byli jsme nuceni procházet různými londonovskými zaměstnáními, a zkušenostmi i překážkami jsme zráli. Kniha Tajemství dřeva je tedy výslednicí Patřičného cesty životem a také cesty k sama sobě.

Když jsem nedávno jeho nový titul otevřel, nemohl jsem se odtrhnout a dočetl až do konce. Bylo po půlnoci a tvář jsem měl mokrou slzami. Od smíchu i dojetí. Tajemství dřeva je totiž zároveň i tajemstvím našich životů. Tajemství zrání, stáří i lidské duše. A protože duše je jistě podobou ženy, jsou texty Patřičného také a především prostoupeny erotikou, láskou a vlídnou péčí o naši planetu.

My lidé jsme se naučili posuzovat přírodu podle délky svého života. Málokdo se dokáže kořenitě napojit na věk stromů.
Pozvat je mezi své příbuzenstvo. Mezi lásky. Martin Patřičný je mužem z mé generace. Dlouho jsme museli mlčet za doby komunizmu, ale vyplatilo se to. Byli jsme nuceni procházet různými londonovskými zaměstnáními, a zkušenostmi i překážkami jsme zráli. Kniha Tajemství dřeva je tedy výslednicí Patřičného cesty životem a také cesty k sama sobě. Když jsem nedávno jeho nový titul otevřel, nemohl jsem se odtrhnout a dočetl až do konce. Bylo po půlnoci a tvář jsem měl mokrou slzami. Od smíchu i dojetí.
Tajemství dřeva je totiž zároveň i tajemstvím našich životů. Tajemství zrání, stáří i lidské duše. A protože duše je jistě podobou ženy, jsou texty Patřičného také a především prostoupeny erotikou, láskou a vlídnou péčí o naši planetu. Styl knihy mi připomíná velké opusy – symfonie, ságy nebo fresky. Je to tedy vrchol v jeho tvorbě.

Za touto knihou však stojí mnoho lidí. Básník, prozaik, zpěvák, řezbář, recitátor, milovník knih, milenec, děda, bard, sochař, řemeslník, propagátor, přítel, spolužák, scénárista, vystavovatel, vášnivec – to všechno pod jménem Martin Patřičný. Kdo chce být v našem novém tisíciletí ,,in”, bez této krásy a moudrosti se neobejde. A my, jeho pokorní souputníci, jsme šťastní, že může mezi námi být velký muž, který bude nepochybně zapsán mezi druhy stromů, svými korunami mířícími do srdce všeho stvoření.

Styl knihy mi připomíná velké opusy – symfonie, ságy nebo fresky.
Je to tedy vrchol v jeho tvorbě. Za touto knihou však stojí mnoho lidí. Básník, prozaik, zpěvák, řezbář, recitátor, milovník knih, milenec, děda, bard, sochař, řemeslník, propagátor, přítel, spolužák, scénárista, vystavovatel, vášnivec – to všechno pod jménem Martin Patřičný. Kdo chce být v našem novém tisíciletí ,,in”, bez této krásy a moudrosti se neobejde.
A my, jeho pokorní souputníci, jsme šťastní, že může mezi námi být velký muž, který bude nepochybně zapsán mezi druhy stromů, svými korunami mířícími do srdce všeho stvoření.

Básník Ondřej Fibich:
Je členem Českého centra mezinárodního PEN klubu, spolunositelem titulu UNESCO Paměť světa a účastníkem III. odboje. Jeho texty jsou přeloženy do němčiny, holandštiny, francouzštiny a polštiny.

Tajemství dřeva / Martin Patřičný / Nakladatel: ISMC Bohemia 2018

The post Tajemství dřeva a jednoho života. O neobyčejné knize Martina Patřičného first appeared on Čítárny.

„Na září jsem dal Tajemství života, aby si tam každý našel to své, které může být každý den jiné. V říjnu se přece pouští draci, tenhle nejhezčí podzimní měsíc má obraz nazvaný Nebe podzimu, Draci. Na listopad jsem dal sochu, reliéf – Srdce stromu z třešňového dřeva. Možná jen tak, možná proto, že stromy teď už spí. A pro prosinec, konec roku, budete mít Starou sbírku. Někdy v tuhle chvíli, před Silvestrem, procházíme zpětně, co všechno jsme za rok posbírali, ztratili a získali, vztahy, zážitky, emoce… ano, i věci. Proto Stará sbírka,“
přibližuje obsah svého „dřevěného“ kalendáře Martin Patřičný.

Pod vánočním stromečkem potěší také knihy Martina Patřičného:

Velká kniha o dřevě
Ojedinělá kniha se věnuje dřevu ze všech možných aspektů – od praktického využití přes jeho symboliku až po význam v umění. Obsahuje profily zhruba padesáti dřevin (včetně málo známých a exotických druhů), které doprovází množství unikátních barevných fotografií od Martina Patřičného bez aranží a dosvěcování. Velká kniha o dřevě je svědectvím o autorově mnohaleté výtvarné i řemeslné práci a potěší každého čtenáře, který se zajímá o dřevo nebo s ním přímo pracuje, třeba jako nadšený kutil.
Velká kniha o dřevě Martina Patřičného je stále jediná svého druhu v Česku

Akord a jiskry (novinka letošního roku i jako audio)
Texty povídek odrážejí Patřičného zkušenosti, sny a představy, zpracovávají neobvyklé příběhy, mnohdy provokují, což je autorovým záměrem, a samozřejmě v nich převažují vztahy mezi lidmi, láska, erotika a také humor. Knihu doplňují Patřičné „dřevěné obrazy“.
Akordy a jiskry. Martin Patřičný: Některé příběhy se tak dlouho vracejí, až je musíte napsat.

Tajemství dřeva
Kniha o dřevě, tentokrát i pro ženy. Vypráví příběhy, které stromy zapisují do svého těla. O tom, co potřebujete pro šťastný život. Co dřevo znamená pro člověka. Kde všude ho najdeme a proč není stejné. Autor ukazuje věci ze dřeva i obrazy ve dřevě a vypráví, jak možná vznikly. Najdete tu i malé povídky, nevídané obrazy, vtipy, staré dřevoryty a světlo. Tajemství dřeva je zároveň i tajemství nás, lidí. A proč je kniha pro ženy? Třeba jen pro dotyk přírody a hraní si s dětmi.
Tajemství dřeva a jednoho života. O neobyčejné knize Martina Patřičného

Čítanka (patřičná)
Subjektivní rádce na cestu labyrintem literatury, zábavná kniha o čtení a knihách, kterou Martin Patřičný psal několik let. Je to vlastně jeho celoživotní čtenářský deník, v němž vás zve do svých knižních vzpomínek. S obrovskou vášní vypráví o pevné součásti svého života – o knihách, které stojí za to. Které stojí za to vzít do ruky a do hlavy nejen podruhé, ale víckrát… mít je v knihovně.
Patřičného Čítanka vyšla jako E-kniha pro všechny čtenáře

Všecky krásy dřeva
Půvabná, bohatě ilustrovaná kniha o dřevu, stromech i lidech kolem nich. První kapitola se zabývá životem stromu, jeho bojem s okolím i kouzly, která v živém dřevě vytváří příroda. Druhá ukazuje, jak strom žije dál v dřevěných věcech a jak tyto věci vznikají. Ve třetí kapitole pak v humorných vyprávěních autora dřevěné věci – staré i dnešní, zdánlivě známé a běžné – ožívají. Autor si v této knize nekladl za cíl předložit čtenářům vědeckou práci či příručku, ale vážně nevážný pohled na „všecky krásy dřeva“.

Monografie
Kniha je přátelským a zaujatým pohledem na tvorbu – dílo Martina Patřičného. Součástí monografie je náčrt jeho uměleckého vývoje i galerie obrazů a artefaktů ze dřeva, které čtenáře přitahují svou teplou barevností. Částečně navazuje na knihu Dřevo krásných stromů – dnes již klasiku ve svém oboru. Vypráví, jaké to je, když se dřevo a člověk potkají a jdou kus cesty spolu…

Více informací včetně odkazů na e-shopy – www.patricny.com

Martin Patřičný (1955, Praha) je výtvarník–dřevař, autor mnoha knih a vypravěč. Žije a pracuje blízko Kralup nad Vltavou. Prošel několik středních škol a maturoval na gymnáziu. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník či řidič. Od roku 1989 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem a práci na knihách. Má za sebou přes 120 výstav v tuzemsku i v zahraničí. Je spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu. Napsal řadu úspěšných knih: Pracujeme se dřevem, Dřevo krásných stromů, Kus dřeva ze stromu (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva, Patřičná Čítanka, Velká kniha o dřevě či Tajemství dřeva.

Kontakty
http://www.patricny.com/

The post Knihy Martina Patřičného a Dřevěný kalendář 2022 first appeared on Čítárny.

Pražce (a koleje) se objevují ve spoustě trampských písniček, Pavel Dobeš má jednu písničku – hříčku celou o pražcích, jestli mě paměť neklame. Ti co se rádi toulají, ti …po kolejích táhnou bosí/ a na špagátu nosí / celej svůj dům… deku a co? (Wabi Daněk)
Vlak byl a pořád je, alespoň pro mě, symbolem cesty.
Vlak může být život a smrt!

Železnice ukradla Ameriku Indiánům a stala se Chobotnicí (Frank Norris). Graham Greene napsal slavný Vlak do Istanbulu. Vražda v Orient – Expresu a Agatha Christie, vzpomínáte si? Koneckonců i náš český Cimrman má Vraždu v salonním kupé. (Dáma na kolejích pana Blažka, film, se sem nehodí, nenapovídejte mi, to byly koleje tram-wayové!)
Přidávám teď zdarma změnu.

Změnu mezi dětstvím mým a dětstvím mých vnoučat – týká se dopravních prostředků. Jako my jsme v dětství toužili po svezení autem, byla to vzácnost, dnešní děti jezdí za odměnu – vlakem.
Hodně kilometrů těch vlakových cest lemuje dřevo – živé. A dřevo se „na dráze“ používá i jinde a jinak, ale o tom zas jindy.

Železniční pražce – ano, to jsou ty podklady pod kolejemi, někde se jim říká švele – se pořád ještě dělají ze dřeva. Dřív se o jiném materiálu jen přemýšlelo. I když dnes upravený beton vyhrál, s těmi dřevěnými se stále ještě můžete potkat.
Pražce se vyrábí z několika druhů dřev, borovice, buk, dub, modřín a dokonce snad prý i z některých dřevin exotických. Dřevo se nechá proschnout a potom se hloubkově impregnuje – chrání před vlhkostí či nadměrným suchem, houbami a hmyzem.

A teď – představte si – když se na takový pražec podíváte, můžete lehce určit, z jakého je dřeva. Jak?
Do každého je zaražen hřeb, který se liší tvarem hlavy – Borovice a modřín má čtverec. Dub a akát má kruhový tvar, buk a habr šestiúhelník. Trojúhelník patří exotickým dřevům. Na hřebu je uveden i rok výroby a způsob impregnace.

Tyhle – pro většinu z vás úplně zbytečné informace si budete pamatovat, vím to. A proto chci místo další trampské sloky upozornit, že do kolejiště vstupujete na vlastní nebezpečí! Že cestujícím se chození po kolejích zakazuje a pokud už mezi kolejemi náhodou budete, tak hlavně – nespouštěj oči z trati!

p.s.
Bedřich Ludvík mi k tomu fejetonu napsal:

Pro mne je vůně pražců snad ještě důležitější, než pražce samotné. Ta vůně se nezapomíná, stejně jako ty cesty po pražcích. Z pražců a kolejí je i pamatník z nejkrásnějších, památník českého holocaustu na nádraží Bubny. Jmenuje se Brána nenávratna a je od Aleše Veselého. Vztyčen byl roku 2015.

Tak vidíte. Je to pro fejeton obohacení, že?

The post Martin Patřičný. Železnice, pražce a dřevo aneb co o nich určitě nevíte first appeared on Čítárny.