Jaroslav Dušek a jeho Ze-mě. Cestu blázna a jeho vnitřní svět sepsala Pavlína Brzáková. Velmi zajímavé povídání / rozhovor s hercem a improvizátorem J. Duškem. Příjemně poučná koláž příběhů, asociací, samomluv a filozofických úvah o narození, životě, smrti, přítomnosti a setkávání se „Skutečností“. Název „Ze mě“ je slovní hříčka – zároveň „ze mě“ (z Duška) a „země“ nebo prostě „z nitra“. 

Výpisky z knihy Pavlíny Brzákové o Jaroslavu Duškovi.

Máme plnou pusu bezpečnosti na silnici, dítě strčíme do sedačky, spoutáme i psa, protože pes má mít také bezpečnostní pásy, a vedle toho jezdí naše auta dvě stě kilometrů v hodině!
To je to, co považuji za pokrytectví! Kdybychom chtěli opravdovou bezpečnost a záleželo nám na lidech, nikdo by tak rychle nejezdil. Nejezdily by kamiony po stejné silnici, jako jezdí malá auta. Ale tady nikomu o skutečnou bezpečnost nejde. Hlavní je, aby se autosedačky prodávaly, aby se prodávaly helmy! Možná budeme chodit v helmách dokonce i po ulicích, nebo nám přikážou nosit brnění, protože se to bude někomu hodit. Vhodná by byla třeba molitanová vrstva, kdyby do nás někdo narazil, aby to tak nebolelo. Když to někdo vymyslí, tak si to koupíme. Protože to bude předpis.

Taky se rádi věnujeme drogové problematice, protože to vypadá ušlechtile.
Když se však zeptáme skutečných odborníků na drogy, dozvíme se s úžasem, že největší negativní dopad mají léky a alkohol. Jenomže nenápadná, plíživá závislost na lécích a alkoholu je společností tolerována. Stejnou společností, která začne otravovat pěstitele kaktusů, aby v sobě náhodou neměly mescalin!
Za chvilku se jistě dozvíme, že si z pokojových rostlin můžeme vypreparovat nějakou látku, která by nás mohla nějak povzbudit, a pak zakážou i je. A nám to svým způsobem patří. Jestliže si to totiž my, lidé, necháme líbit, tak nebudeme pěstovat žádné kaktusy, ale klidně si necháme do sebe sypat léky ve velkém. Proč se na benzinové pumpě prodává alkohol? To nikomu nevadí? Vadí někomu herny? A co závislost na automatech? Nikomu nevadí ta ohromná závislost?
Tečou z toho prachy, pro stát zisky… Vždyť je to směšné a legrační.
Když přestaneme vidět celek a soustředíme se na detailní pitomosti, vymyslí nějaký blázen zákaz kaktusů určitého typu jen proto, že mu to jeho pozice v politické straně umožňuje.

Když se objevil záměr stavět Kaplického Chobotnici na Letné, všichni o ní diskutovali jako diví, aniž si všimli, že tam roste  víceúrovňová křižovatka jako kráva.
Zdá se, že celá akce okolo budovy Národní knihovny mohla být jenom zástěrkou, měla odvést pozornost. Protože – jak všichni víme – Chobotnice se nakonec nestaví. Byla to jenom taková legrace. Ale ta křižovatka tam nejspíš bude, pokud se tunel Blanka nepropadne celý úplně.

Když totiž předhodíš lidem problematiku kaktusů, jestli je mohou pěstovat, nebo ne, tak odvedeš jejich pozornost od jiných závažných problémů. Třeba od těch, které se týkají medicíny nebo fungování zdravotnictví vůbec, pojišťoven… Odvedeš pozornost od jádra problémů. Bude se řešit, jestli můžeš mít doma kaktus.

Myslím si, že obecně nejvíc vadí látky, které by mohli být lidem opravdu prospěšné.
Které by je vytáhly z celého farmaceutického kolosu, vyjmuly by je z působení černokněžníků. Najednou bychom se vyléčili sami pomocí přírodních látek, díky svému důvtipu. Protože takové ,,nebezpečí” tady skutečně existuje, pořádají se tažení proti těmto látkám. Lobby chce, abychom se cpali ibuprofeny, ibalginy, které má dnes v kabelce každá holka na střední škole. Když ji při menstruaci není dobře, tak šup, a všechno je v nejlepším pořádku. Člověk má pocit, že jde hlavně o to, abychom nezačali být nějak zdraví sami od sebe. Abychom si doma nepěstovali něco, co by nám pomohlo.

Když jsem se ptal kluků, kteří pěstují technické konopí, proč je proti němu takové tažení, řekli mi, že je to obrovský konkurent pro ropu.
Z konopí můžeme totiž vyrobit úplně všechno! Olej, mouku, provazy, látky, pohonné hmoty, laky, masti, krémy, stavební materiál, tepelné izolace, brikety. Je to univerzální materiál, najde využití v odvětví potravinářském, oděvním, energetickém a stavebním. Konopí je přímý konkurent ropy. Proto o něm debatujeme jako o droze, jenže jde hlavně o to, aby se náhodou nerozšířilo. Co kdyby narušilo zavedené hegemonie…

Slyšel jsem přednášku doktora Greena, která zazněla na konferenci v Barceloně v červnu roku 2009. Mluvil o tom, kolik se ročně protáčí peněz v petrolejářském průmyslu.
Pamatujte si to číslo: čtyři sta trilionů eur! Doktor Green je americký obvodní lékař, který celý život bojuje za rozšíření informací kolem tzv. volné energie reprezentované vynálezy Nikoly Tesly a dalších vědců. Hovořil o tom, že komunikoval s prezidenty Clintonem a Obamou, kteří mají snahu tyto informace uvolnit. Tento lékař tvrdí, že od roku 1902 už nemusel být spálen ani litr ropy, ani kilo uhlí. Přístroje, které by to umožnily, už tady v té době byly. Green dokládá, že v Americe je přijato 1600 patentů na volnou energii a na všechny je uvaleno národně bezpečnostní embargo, protože patentovací úřad má v případech některých vynálezů právo na jejich zmrazení. Přijmou je, patentují, ale dál už je nepustí. Green říká, že přístroje na výrobu volné energie viděl, že existují. Vyjmenovává lidi, kteří byli kvůli tomu zabiti, dokonce včetně ředitele CIA, jenž byl ochoten na takovouto komunikaci přistoupit a určité informace uvolnit – v případě malých generátorů pro rodinné domy. Nalezli jej mrtvého dva dny před důležitou schůzkou.

Pořád nějak nechápeme základní princip našeho manipulativního světa, který spočívá v tom, že nějací ,,chytřejší lidé” něco zakazují.
Nacpou nám na hlavy helmy, do těla strčí čipy, oočkují nás, přikážou nám povinnou péči v tom či onom jenom proto, aby se náhodou někdo ze systému nevymanil. To by se jim nehodilo, je přece potřeba pro nějakou úzkou vrstvu lidí, majitelů korporací, aby všichni makali a minimálně padesát procent svých příjmů odevzdávali na daních, pojistkách a poplatcích. Hra je jasná, není na ní nic složitého.

Viděl jsem film Home, který ukazuje, jakým způsobem ničíme planetu.
Všechno jsme ,,zobchodovali” a připadá nám to jako normální. Unikl nám pocit celku. Nechápeme, že když chceme hospodářský růst, roste náš dluh. Myslím hospodářský růst, jak je dnes definovaný. Tím pádem je logické, že nejvíc rostou dluhy. A protože se nedíváme na svět celostně, myslíme si, že je výhodné plundrovat Zemi. Dneska už jsou státy jako Gabon, jejichž představitelé říkají: ,,Ano, budeme těžit vzácné dřeviny z pralesa, ale na jeden hektar pokácíme jen jeden strom za rok. Najdeme způsob, jak udržet celek. Ne že vykácíme všechny krásné stromy na židle, na podlahy a trámy. Nebo že je ztopíme…”

Nemusíme přece krásné stromy zničit, dokud židle, podlahy, trámy slouží. Nemusíme mít přece každý půlrok nové židle. Je to nesmysl a choroba naší mysli. Toužíme po věcech, které nepotřebujeme. Necháme si naoktrojovat nějakou společenskou reklamní masáží, že potřebujeme zbytečnosti, bez kterých bychom se klidně mohli obejít.
Kvůli téhle dysfunkci naší mysli může nekonečně fungovat obrovská nadvýroba a celé se to bude hájit hrozbou nezaměstnanosti. Nakonec se vždycky najde někdo, kdo ti řekne: ,,No, hele, počkej, a co by dělali ti nezaměstnaní?” Já mu na to odpovím: ,,Dělali by to, co by bylo potřeba! Uklidili by ulici, zahrabali by vykopaný výkop, někomu by pomohli.”

Slyšel jsem takovou věc. Nějaký člověk údajně mluví s gorilami. Zná jejich posunkovou řeč.
Zeptal se jich: ,,Proč používáte nástroje mnohem méně, než to dělají šimpanzi?” A gorila mu odpověděla: ,,My používáme nástroje méně, protože od nich je příliš blízko ke zbraním.”
Když toto odpoví gorila, nastavuje nám zrcadlo. Uvidíme svůj strach, ztrátu bdělosti. Uvidíme, jací jsme pitomci. Slovo ,,pitomý” původně znamenalo ,,krmený”. ,,Husa pitomá” byla ,,husa vykrmená”. Naše pitomost spočívá v naší vykrmenosti. Zejména naše civilizace obchodující s čímkoli. A především s našimi dušemi. Pitomci, kteří ztratili bdělost. Neboť jestli gorila toto odpoví, je to vrchol bdělosti. Protože se obejde bez nástrojů, zvládne věci, které potřebuje, a neví, proč by si připravila problém, že se těmi větvemi začnou všichni nakonec mlátit. Téhle příhodě věřím, protože vím třeba od spisovatelky Anick de Souzenelle, že na planetě existují domorodé kmeny, jež ovládají metalurgii, ale záměrně ji nepoužívají. Říkají, že metalurgie je přílišný zásah do těla Země. Že nástroje si mohou vyrobit z kamene a z kostí, a to jim stačí. A viděl jsem filmový dokument o Křovácích, jak kamennými sekyrami pokácejí strom. Slyšel jsem, že dodnes v některých afrických vesnicích je kovář něco jako kat. Žije trochu stranou jako zvláštní bytost.

Při metalurgických procesech se musejí dodržovat velice přísná pravidla, zvyky a očistné rituály. Takže si dovedu připustit myšlenku, že gorily nepoužívají nástroje vědomě.
Stejně jako Mayové neužívali kolo, ačkoli ho museli znát, ale z nějakých důvodů ho nechtěli užívat. My, jak jsme lační a neklidní, nechápeme celek, začneme se rýpat v genech, protože chceme být bohy naší umolousané části světa, a vyrábíme umělé myši. Nenechaví černokněžníci chtějí štěpit atom, chtějí se cpát do genetického kódu. A proč? Co tím získáme? Že vyrobíme umělou myš? Nebo že rozštěpíme půl zeměkoule v atomu a že nebudeme kam pak mít uložit odpad? Že otrávíme všechny podzemní vody kyselinou sírovou, abychom mohli vytěžit uran? Získáme větší pocit důležitosti, který nás ještě více zaslepí? Jak dlouho ještě chceme pěstovat svou nepozornost?

Výpisky z knihy Pavlína Brzáková / Ze-mě /Vydalo nakladatelství Eminent, 2012, www.eminent.cz

The post Jaroslav Dušek Ze-mě. Proč se lidé stávají dobrovolně pokrytci a hlupáky first appeared on Čítárny.

Jaroslav Dušek se ptá: “Jak být svobodný? Když je svět tak hnusný, okolo samí blbci, jeden idiot vedle druhého, mafiáni, ilumináti, nad tím reptiliáni a všechno je řízeno z Měsíce. Jak nehrát jejich hru na oběti a tyrany?”

Od dětství se lidé stávají obětí myšlenkových konstrukcí, do kterých vstupují zcela dobrovolně. Učí se mluvit, ovládají jazyk, učí se myslet. Aniž si uvědomují, že se učí myslet, naučí se myslet.
To je jeden z největších triků, proč je spousta lidí zmateno.
Protože nevědí, že se učili myslet určitým způsobem a nenapadne je, že způsob myšlení, který používají vůbec nesouvisí s jejich existencí, jejich bytostí.
Tím odevzdávají svojí osobní moc jiným a v celém životě pak nerozhodují oni, ale někdo jiný, kdo jim říká, co je správné, co mají dělat…

Jaroslav Dušek v rozhovoru pro DTV 7.2. 2015

Textový obsah videa…

Jak být svobodný?! Her Got! Když je svět tak hnusný, okolo samí blbci, jeden idiot vedle druhého, mafiáni, ilumináti, nad tím reptiliáni a všechno je řízeno z Měsíce. Jak být svobodný? Jak být svobodný v tak složité situaci, kde oko číhá hypotéka, úvěr, úřad, pokuta, policista, který by měl chránit, ale pokutuje! Jak být svobodný v této zvláštní počítačové hře, kterou jsme si vymysleli. Je to hra na oběti a tyrany.

Od dětství se lidé stávají obětí myšlenkových konstrukcí, do kterých vstupují zcela dobrovolně. Učí se mluvit, ovládají jazyk, učí se myslet. Aniž si uvědomují, že se učí myslet, naučí se myslet. To je jeden z největších triků, proč je spousta lidí zmateno. Protože nevědí, že se učili myslet určitým způsobem a nenapadne je, že způsob myšlení, který používají vůbec nesouvisí s jejich existencí, jejich bytostí. Tím odevzdávají svojí osobní moc jiným a v celém životě pak nerozhodují oni, ale někdo jiný, kdo jim říká, co je správné, co mají dělat…
Jaroslav Dušek v rozhovoru pro DTV 7.2. 2015

Toltécka cesta k osvobození vede v tom, že se člověk všechno odnaučí. Odnaučuje se všechno, co se doposud naučil. Odvrátí pozornost od tohoto světa, o kterém nám bylo tvrzeno, že je to realita. Natolik jsme uvěřili v reálnost tohoto světa, že jsme si ani nevšimli, že je vlastně virtuální. Ve skutečnosti neexistuje. Je to jen virtuální projekt (výplod) lidské mysli. Jak je to ale možné, když je to všechno pravda. Vždyť to vidíme! Psali o tom v novinách, mluvili o tom v televizi: někoho zabili, někoho přejeli, na někoho byli sprostí… byli jsme toho svědky!

Jenže v tom spočívá ta hra. Jedna z těch cest je, být občas sám. Zůstávat sám, chodit do lesa k vodě. Být tam sám a odnaučovat se všechno. Odnaučovat se tam myslet a uvidět tu hypnózu…

Poslední kniha Richarda Bacha se jmenuje: Jak zhypnotizovat Marii. Je to o tom tématu dnešního setkání: Svoboda v nesvobodném světě. Svoboda – to božství, kterým jsme ve své podstatě, které se ocitá v tom nesvobodném světě, tedy v té lidské hře, kterou vytvořili.

Jak si uchovat vztah ke svému Božství? Když se narodíme, tak se rodíme jako čisté božství. Když vznikáme, tak vznikáme jako čisté božství. Spermie a vajíčko vědí, co mají dělat. Nemusí jim nikdo radit, doporučovat, vyučovat. Stačí se pomilovat – nejlépe muž s ženou. (To bývá učinější…) … a spermie a vajíčko vědí, co mají dělat.

Muži by si přáli tu představu, že spermie se probíjí tou vagínou, prodírají se k vajíčku a bohatýři – nejsilnější spermie tlučou na vajíčko a ten vítězný spermie se prodere dovnitř! Dneska se už ví, že je to jinak. Vagína přebírá spermie, vyhodnocuje, posunuje si ty vyvolené k tomu vajíčku. A pak se vajíčko otevře podobně jako se otevírá Matka Země, která zeslabuje svůj magnetický tok a spermie může vstoupit. A tak se celkem ví, co se má dít. Božství pracuje tiše ve tmě těla – v životě.

Na začátku je to velice dramatické. Jsou to různé geometrické útvary. Krychle, osmistěn, pyramida – to vše byl každý z nás. Naprosto nádherná božská geometrie – nádherné božství. Pak plyne devět měsíců plné pohody. Božství ví, co má dělat. Procházíme stádiem krevety, stádiem mimozemšťana, … a postupně se Božství propracovává k tomu novorozenci, až dojde k tomu zrození. Náhle je Božství na světě – nesvobodném světě, kde je spoutáváno předpisy, představami, názory a pocity. Toltéci tomu říkají, že si Božství obléká lidskou podobu. V tom oblékání mu pomáhají všichni ti hodní lidé – rodiče, maminka, táta, babička, děda, starší kamarádi, sourozenci, učitelé, … v neposlední řadě časopisy, televize, rádio, filmy, … všichni pomáhají tomu človíčkovi, aby pochopil, jak vypadá člověk a jak se má chovat. Jak se má oblékat – člověk. Jak se má zdravit – člověk. Jak si má mýt ruce – člověk. Jak si má sednout na záchod – člověk. To všechno se musí to božství naučit. A najednou se pod tím nánosem lidské podoby ztratí to božství. Naši pozornost zaměstná natolik ta lidská podoba…

Musíme studovat mnoho let ve škole. Posloucháme tam a koukáme vyjeveně jako co máme dělat. Fyzika, chemie – sice tomu nerozumí, vlastně ani učitel – ne, ale když on předává vzorce, vzorečky, poučky. Zpaměti spočítejte tlak vody v ústí trysky, ze které uniká voda. My mechanicky počítáme…

Není to jen tak být člověkem. Chacha :). Během získávání té lidské podoby, probíhá jeden podstatný proces proto, abychom jako lidé mohli být snadno manipulovatelní. Zavírá se srdce. Zavírá se lidské srdce. Učíme se, že život je nesvobodný a nebezpečný. Že člověk člověku vlkem je. Toto je průchod slzavým údolím. Jsme upozorněni na mnohá nebezpečí. Jsou tu velká nebezpeční, třeba například vosa. Tři nebo čtyři vosí píchnutí a jdete! Komár – může být infikovaný. Cizí pes – cizí pes může být nevyzpytatelný. Cizí kočka může škrábnout drápem a ošklivě infikovat. Kočka nemá jinou zábavu než-li se přehrabovat nějakých sračkách celé dny. Ale to nejsou všichni naši nepřátelé! Může to být kůň, který nás kopne nebo kráva, která nás trkne. Nějaký ošklivý brouk si na nás sedne – yeah! Dokonce někomu přeběhne přes nohu myš a má z toho trauma. Velice nepříjemné – pavouk. Pavouk se pohybuje po bytě sám! Sám tam leze. A nezapomeňme na celou sérii hadů… Život je plný nebezpečí. A pak je tu jedna taková zvláštní rasa – lidská rasa na planetě – nebezpečná rasa, zvaná cizí lidé. Cizí lidé – těch je plná planeta. Oni mají své zájmy a úmysly. Chtějí nás nějakým způsobem zotročit a nebo přechytračit. Chtějí nás získat na svoji stranu! Jsou to cizí lidé se svým cizím učením a nepřátelskou propagandou. Se svými zbraněmi a náboženskými systémy. Cizí lidé! Je to velmi nepříjemný pobyt na této planetě. Jeden aby nebyl ani v klidu ani v noci. Když by byl jeden náhodou v pohodě, tak přichází noční můra. Přichází podivný poďobaný uhrovitý mládenec a je pro nás velice těžké i ve snu, abychom ho objali. Abychom pochopili, že to jsme my sami. Že ten divný uhrovitý nepříjemný mládenec jsme my sami. Indiáni naproti tomu trénují ve snu, že se propojují s tím, co se běžném světě považuje za nebezpečné. Ve snu se sjednocují s celou sérií jakoby nebezpečných sil. Ty síly jsou nebezpečné ale jen tím, že jsou mocné. Ony nejsou ve skutečnosti nebezpečné, ale opravdu mocné. Kdyby je člověk získal na svou stranu, tak by v sobě probudil celé své božství.

Je to jako v pohádce. Vždyť víte, jak je to v té pohádce. Jdou osvobodit tu princeznu ti starší dva bratři. Oni se spojí, protože ten třetí nejmladší je takový jelimánek. Ti dva jsou chytří a silní. Vždycky nad ním vyhráli, ve všem nad ním zvítězili a porazili ho. Porazili ho v jízdě na koni, ve střelbě, v běhu – zkrátka ve všem. Nechtějí se nechat zdržovat a proto nechají jelimana někde stranou a uhánějí za princeznou, protože mají svůj úkol a své poslání. Nemají čas se zabývat dědkem, který má hlad, nebo mravenci, a nebo malými krkavci. Na to není přeci čas, je tady úkol. Je tady lidská podoba – lidský záměr. Myšlení pracuje a chroustá. Není vůbec čas zabývat se nějakou realitou – přítomností. A pak jde za nimi ten jeliman. Zastaví se s dědkem, dá mu něco k jídlu. Pohovoří s mravenci, popovídá si s bednou (reproduktor na jevišti), nakrmí krkavce, … a tím je získává jako spojence.Tím se vlastně dostává do svého prostoru božství.

Ti dva starší bratři reprezentují svět lidské podoby. Ten třetí, ten nepraktický, ten má jen to dobré srdce… Chudák, ten to daleko nedotáhne. Je to naivní člověk! Maximálně osvobodí tu princeznu… Asi víte, že v symbolice ta princezna je naše duše. Ti dva starší bratři jsou vlastně intelekt a ego. Ten nejmladší pak představuje naše duchovní srdce a princezna je pak naše duše. A tak každý z nás během svého života osvobozuje svou duši zakletou drakem, černokněžníkem, mágem, čarodějem, který vytváří hru nesvobodného světa.

Na oné náročné cestě nám může pomoci to naše srdce – to naše božství, protože naše božství je přítomno neustále. Neustále tiše tiká ve všech buňkách našeho těla. Naše božství přesně ví, co má dělat. Naše buňky přesně vědí, co mají dělat. Naše proteiny přesně vědí, co mají dělat. Tiknou, tiknou, tiknou – tisíckrát za vteřinu! Takhle jede každá buňka našeho těla.

Božství ví přesně co má dělat. Je s námi neustále přítomno. Neustále je s námi. A  ta cesta, jak se osvobozovat z toho takzvaně nesvobodného světa je, neposkytnut mu pozornost. Naopak obrátit pozornost ke svému projevu božství. Ke všem projevům božství. Uvidět všechny bytosti a všechny lidi jako součást sebe sama. Je to přeci společná planeta. Jsme tu spolu. Ten kruh života je tu společný. Jeden bez druhého nemůžeme být na živu. Všechny životní formy si navzájem pomáhají a spoluvytvářejí ten prostor.

Když se vrátíme do proudu božství, do čistého nádechu a výdechu. Pak se ptám: kde je ten nesvobodný svět? Kde je? Kam zmizel? V okamžiku ponoření do svého božství, v momentě dotyku se sebou samým, s Matkou Zemí a se Srdcem Galaxie, kterému nevím proč, se říká černá díra… Není to moc hezký název. Na jedná straně Srdce Galaxie na druhé Černá díra.

Je vůbec zajímavé pozorovat, jak už samotné termíny (označení) jsou různě emotivně zabarvené. Temná hmota. Černá díra.Osa zla. Ve Vesmíru je Osa zla, to byste nevěřili. Ona se jmenuje Osa zla proto, protože vyvrátila všechny dosavadní teorie o Vesmíru. Tak to vědci nazvali Osa zla, protože to je zlá zpráva. A to i přesto, že Vesmír je inteligentní bytost, která je tvořena souměrně. V jejím centru je cosi, co vibruje a ovlivňuje všechno okolo sebe. Nepříjemné zjištění. Měl to být přece mrtvý prostor, který je studený a naprosto nelidský. Až by se člověk bál, že by tam vyrazil. Jenže to jsme my!

Tak to si myslím, že je ta cesta.

Zdroj videa >>

The post Jaroslav Dušek. Jak se osvobodit v nesvobodném světě first appeared on Čítárny.

Kniha mého srdce 2009. Zpočátku nadšený, ale už během celé soutěže se naplňovaly moje obavy, že nejde o knihy, že nejde o propagaci čtenářství a vzdělávání, ale jakýsi pochybný projekt managerů ČT v honbě za úspěchem a kteří tímto projevili svoji trapnou neschopnost naplňovat požadavky veřejnoprávní televize.

To, mimo jiné potvrzuje i fakt, že sám projekt je kompletně přejatý, jakoby ve zmíněném médiu nebyly mozky vymyslet podobnou soutěž… a lepší.
A tak rádoby vtipný skeč s Jaroslav Duškem žeroucí knihy, chápu jako výmluvný důkaz toho, o čem soutěž byla.

Určitě jste si všimli i vy, že mezi vítěznými tituly, které by měly být dobrými knihami se neobjevili čtiví velikáni naší literatury
jako je Karel Čapek, Bohumil Hrabal, Milan Kundera, ale jakýsi brak o upírech, protože zrovna v kinech běžel nějaký film, Babička Němcové, kterou nikdo nečte, Foglar, protože skautů je u nás půl miliónu nebo zprofanovaný a průměrný Potter.
Na druhé straně aspoň potěší pozornost věnovaná geniální a světové knize Haškův Švejk či první místo Saturnina, i když zrovna ten vyhrál díky filmu a ne knize samotné.

Tím chci říct, že knihy nemůžeme srovnávat s tupými blondýnkami, které si říkají Miss a nemůže s nimi dělat ty samé věci.
Je to smutné, když forma je pro nás přednější jak obsah.
Když naše mozky, převálcované reklamou a zvykem, nejsou schopny samostatného logického myšlení.
Kdy začínáme věřit všemu, čemu věří většina.
Když začínáme být stádo bez vlastního názoru.
Když jsme schopni jakoukoliv formou podvádět, jen abychom zvítězili naším titulem, protože je to obchod a tak je to správné a tak to musí být.

Taky si myslím, že knihy nejsou jen zbožím, ale jedinečným odkazem našich předků o životech minulých, o našem chování a našich snech.
Databáze našeho kolektivního myšlení. Knihy jsou základem vzdělávání každé rozumné společnosti, která je schopna myslet a která ví jaké priority jsou důležité, aby přežila nejen stávající generace, ale i generace další. Málokdo si uvědomuje, že bez schopnosti uchovávat informace v knihách, bez schopnosti vzdělávat děti i sebe sama bychom ještě žili v době kamenné.

Soutěž Kniha mého srdce nás znovu ubezpečila,
že naše základní priority se pomalu vracejí k myšlení lidí bez vzdělaní, žijící ze svých pudů, přežívající v konzumu.
Vracíme se pomalu ale jistě zpět ke svým kořenům, abychom knihy jednou požívali k tomu, co nám předvedl Jaroslav Dušek v reklamním spotu.
Abychom jako cvoci propagovali na youtube knihy ve stylu: Tento týden jsem přečetla 7 knih a pak lidem přečtou záložky.

Někdo říká, že je lepší dělat něco než vůbec nic.
Nemyslím, že je to úplně smysluplný názor, zvláště když takové dělání nemá žádný směr, ale jen a jen cíl. Bláhový, hloupý, o ničem, stejně jako tento projekt.

Kniha mého srdce
byla multimediální čtenářská anketa o nejoblíbenější knihu českých čtenářů, kterou v roce 2009 organizovala Česká televize. Šlo o formát pořadu, který vytvořila britská BBC pod názvem The Big Read.

The post Kniha mého srdce. Davová psychóza v přímém přenosu. Vzpomínáte? first appeared on Čítárny.

Duchovní cesta je ta, kdy chceme být v životě šťastní. Ale štěstí bez pochopení vlastní duchovní cesty není možné.
Nevytvářejte si proto domněnky. Proč? Jaroslav Dušek a část jeho představení Čtyři dohody.

Kniha Čtyři dohody / Don Miguel Ángel Ruiz
Ve Čtyřech dohodách odhaluje Don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení. Čtyři dohody založené na stare toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.
Používá obrazných výrazů, aby přiblížila své poslání skrze pocit, spíše než slova.

Obsah knihy přenáší do svého vystoupení  herec Jaroslav Dušek / Divadlo Kampa.
ČTYŘI DOHODY
Nehřešte slovem, neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky, dělejte vše, jak nejlépe dovedete.
V hlavní roli tohoto divadelního představení je Jaroslav Dušek.
Spoluúčinkují: Pjér La Š´éz a Zdeněk Konopásek, světelný design Viktor Zborník, zvuk Martin Dušek.

The post Jaroslav Dušek. Čtyři dohody o domněnkách, lásce a milování first appeared on Čítárny.

Těžko říci, jestli na této audio knize Dědeček Oge lze vůbec najít nějaký nedostatek. Jestli tam někde vůbec je. Je to doslova posluchačský šperk, něco, co vás vtáhne a svou čistotou a zároveň syrovostí, vás doslova uhrane.
Mluvím tu za prvé o charismatickém hlasu Jaroslava Duška, který umí být chvílemi nesmírně a vzrušujícím způsobem naléhavý, stejně jako hudební podkres, který čas od času prosvítá celým vyprávěním.

A také za druhé, největší dík patří vůbec autorce, Pavlíně Brzákové, která neuvěřitelným způsobem stvořila dokonalý příběh, dokonalé vyprávění sibiřského šamana – od dítěte ke starci…
Zachytila s neskutečnou psychologickou přesností duši malého společností odvrženého  dítěte, které se muselo již v ranném věku o sebe postarat samo uprostřed tajgy… vyrovnávat se svými vnitřními duchovními schopnosti a cestováním do „cherbu buga“, světa zemřelých… a jeho dospívání, změna vnímání světa, jednoduchost a syrovost jeho prvního zážitku se ženou… až po moudrého starce, který se vrací do vesnice, do společnosti lidí a zjišťuje, jak se všechno neuvěřitelně změnilo.
Jak se mění jeho povaha, jeho vnímání, jak kousek po kousku dospívá a dozrává snad v nejmoudřejší možnou lidskou formu – nejen pro tunguzský lid, ale tak nějak vnitřně, pro každého, kdo si jeho příběh poslechne nebo přečte.

Byla jsem v každé chvíli na straně  Ogeho.  Je to skvělý spisovatelský tah, který Pavlína Brzáková učinila.
Umí nechat čtenáře na jedné straně a očima hlavního hrdiny nestranně pozorovat okolí. I kdybyste se chtěli jakkoliv odpoutat a získat si k Ogemu odpor, nejde to. Nejde to, protože on je dokonalým ztělesněním klidu lidské duše. Klidu, míru, lásky, ale i krutosti a syrovosti přírody, tak, jak to lidé v tajze zažívají. I když třeba vůbec nechcete, tak vás příběh zcela pohltí, upoutá, nenechá vydechnout, protože je prostě takový.
Vpravdě jsem se s něčím takovým setkala poprvé.

Snad podobně  strhující pro mne byla trilogie Millenium, ale i v ní bylo několik hluchých míst, díky kterým jsem rádio vypnula a dala si pauzu. Oge taková místa nemá. Žasla jsem i nad tím, jak autorka naprosto dokonale vybrala a vytříbila použitá slova, poskládala věty. Není tu naprosto nic navíc, nic, co by zbytečně plevelilo a ševelilo jen tak, aby „toho bylo víc“.
A to dává Ogemu přidanou hodnotu.

Stejně snad jako každou knihu Pavlíny Brzákové, jako každé čtení či knihu Jaroslava Duška, se nedá očekávat nic jiného  – i tady si jejich díla můžete pustit či otevřít kdykoliv. Kdekoliv.
Pokaždé na vás dýchne moudrost stejně jako když náhodně otevřete jinou moudrou knihu a hledáte v ní poučení nebo jen pohlazení duše. Poslouchala jsem Dědečka Ogeho několikrát. Nejprve v kuse… potom po částech, kam mne prsty na ovladači zanesly… Vím, že to budu ještě nějaký čas určitě dělat. I když ten příběh znáte, uhrane vás. Uhrane vás dokonale poskládaný příběh a dokonalý naléhavý hlas Jaroslava Duška.

Za vše mluví věta, kterou jsem si navždy zapamatovala, protože je pro mě ztělesněním klidu a moudrosti.
„Seděl uvnitř ve svém těle a celý mlčel.“

Kdy Dědečka Oge poslouchat:
– Pro relaxaci, před spaním (dokonale uvede vaši duši do usebraného stavu)
– Pro letní lenošení (Oge vám nehoní hlavou myšlenky, mysl odpočívá… pracují jen emoce)
– Pro srovnání duše a uklidnění, kdy chcete získat něco ze své vlastní hluboké moudrosti, ke kořenům své trpělivosti.

Pavlína Brzáková:
je spisovatelka a etnoložka, zabývá se studiem sibiřských kočovných pastevců. Vadala dvě knihy jejich pohádek a příběhů, v roce 2008 pak vydala volné pokračování Dědečka Oge  s názvem Dva světy. Ve spoluautorství napsala několik knih a působí jako šéfredaktorka měsíčníků Regenerace.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2015
Zdroj: www.cajovnaumodrekocky.cz

Pavlína Brzáková. Přednáška o šamanismu

The post Dědeček Oge. Učení sibiřského šamana. Příběh Pavlíny Brzákové first appeared on Čítárny.

Existuje způsob života, kdy nemusíte přijímat žádné potraviny. Žijete „ze světla” a jíte pránu. Je to tak zvané breathariánství. Vědci už několkrát zkoumali v čem je podstata, ale dodnes nejsou ochotni se k tomuto jevu vyjádřit. Pro současnou západní vědu je breathariánství nepřijatelná záležitost, proto se o tomto způsobu existence živého organimsu příliš nemluví ani nepíše. Faktem je, že existuje příliš mnoho lidí, kteří dokazují, že tento způsob života je opravdu jedinečná realita vztahu vědomí a těla.

Breathariánství není úplně hned přijatelné pro každého, nicméně pochopení tohoto procesu a směřování k němu vede k zásadní změně v myšlení člověka a jeho postojů k sobě samému i ke všemu živému na této planetě. Je to jedna z cest, jak se zbavit konzumity a násilí, jenž tento svět vrací zpět do doby otroků. Je to velká naděje pro mírumilovný žvot lidstva. Svět bez válek a násilí vůči lidem i přírodě.

Existuje legendární dokumentární film Na počátku bylo světlo (In the Beginning there was Light) od rakouského režiséra P. A. Straubingera o kterém mluvil na svých přednáškách v Česku i Francouz Monfort.
Film odkrývá naše dosavadní znalosti o brethariánství z různých pohledů, jak vědeckých, tak laických, a nastoluje nejen otázky k diskusím, ale i neobyčejnou naději, který tento způsob života lidstvu v budoucnu přinese.
Film je volně stažitelný, ale na youtube je pochopitelně často smazaný. ))

Tento film není jen o tom, jak nejíst fyzické jídlo. Je o přístupu k pochopení jak se chováme a myslíme a jaké máme možnosti žít jinak. Bez dlouhodobě trénovaného poctivého půstu a zásadní změny myšlení se k breathariánství ale nikdo nikdy nedostane. 

V roce 2015 dokončil Viliam Politikovič další film o brethariánství:
Žijeme z energie, jsme energie.
O filmu: I v našich krajích se začínají objevovat lidé, kteří nemusí přijímat pevnou potravu, a k žití jim stačí všudypřítomná vesmírná energie. Že je možné žít bez jídla, je pro mnohé nepředstavitelné i nepřijatelné. Stále však víme málo o možnostech, které člověk má. Ve filmu jsou zachyceni dlouholetí protagonisté tohoto směru výživy ve světě – Jasmuheen a Henri Monfort, dále mladá dvojice z Ekvádoru, která takto počala a porodila už dvě děti i Češky, které tímto způsobem žijí dva roky. Film se pokouší představit tuto tématiku v širokém záběru.

Další odkazy na české Brethariánství:
http://www.breatharian.eu

Textový záznam filmu Na počátku bylo světlo (In the Beginning there was Light) od rakouského režiséra P. A. Straubingera.

UŽ JSTE NĚKDY SLYŠELI O LIDECH, KTEŘÍ ŽIJÍ ZE SVĚTLA?
JE SNADNÉ TAKTO ŽÍT?
JE TO MOŽNÉ?

Nevěřil jsem, že je. Až do devadesátých let, kdy jsem viděl dokument ze Švýcarska o San Nicolasi z Flüe. Během posledních 20 let života nežil z ničeho jiného než z božského světla. Nikdy jsem se nesetkal s filmem o takovém jevu. Tento projekt zabral léta a provázel mě po celém světě. Zde je ten příběh.

NA POČÁTKU BYLO SVĚTLO.

Josef Banz: “San Nicolás z Flüe nejedl a nepil nic až do své smrti. Bylo to 20 let, více nebo méně. Jsou na to svědci, ale samozřejmě žádný důkaz. To je všechno.”

Od té doby, co jsem viděl ten dokument, jsem si na San Nicoláse už nevzpomněl. Zapomněl jsem na mýtus, že je možné žít bez jídla. Dokud jsem nepotkal Dietra.

DIETER, PRVNÍ KONTAKT

Dieter Hochegger: “Nemusím jíst žádné fyzické jídlo, piji jen tekutiny, ale někdy přidám koření. Dám si jen pár kapek tamari do vody na chuť. Nebo zázvor, atd. Přijímám pouze tekutiny.”

Takže nemusíte konzumovat žádné kalorie?

Dieter Hochegger: “Ne, žádné. Ale mám hodně kalorií z jiné úrovně.”

Kdy jste začal žít ze světla?

Dieter Hochegger: “V roce 1998. V roce 1998, koupil jsem si knihu a nenechal ji na polici příliš dlouho. Její titul zněl zajímavě, ‘Žití ze světla’. Nezdálo se mi být v rozporu, že jsme ‘světelné bytosti’. Lidé se mě často ptají: ‘Vy jste se dal na Slunce nebo jak to děláte?’ Já říkám, že to nemá nic společného s tímto druhem světla. Světlo je považováno za jednu z vyšších frekvencí. V srpnu 1998, jsem přešel na pránu za 21 dnů. Prvních sedm dnů je nejtěžších, protože nemůžete jíst ani pít, ani sklenici vody. Po prvním týdnu jsem začal pít několik kapek vody. Po 21 dnech, když se proces ukončil, jsem neměl žádnou chuť na jídlo. Tak jsem pokračoval bez jídla. 50. den jsem si řekl: ‘Neznám nikoho, kdo se postil 50 dnů.’ A pak jsem pochopil, k čemu jsem se dopracoval. Vaše sebevědomí roste. Pro mě to byl jen proces. Teď jsem si jistý. I když vše ztratím, hlady nezemřu. A pokud se někdy rozhodnu, že je čas na změnu, změním to, mohu kdykoliv skončit, není třeba nic dokazovat. Nikdy jsem nenabízel lékařské důkazy, pro mě by to bylo zcela proti mým zásadám. Když se podíváte na lékaře, nikdo z nich nechce brát tento problém vážně.”

KONVENČNÍ MEDICÍNA

Prof. Dr. Wolfgang Marktl: “Lidé potřebují energii pro své životní pochody. Pokud nechcete jíst, odkud vezmete energii pro vaše srdce, játra, plíce?”

Prof. Dr. Herbert Lochs: “Pokud někdo říká: ‘Nejedl jsem 4 roky a stále žiji’, především o jeho prohlášení pochybuji.”

Prof. Dr. Anton Luger: “Pro člověka je živé světlo mimo jeho chápání, protože my nejsme rostliny, my jsme lidé, a závisíme na příjmu energie tím, že jsme schopni ji zpracovat.”

Univ. Doc. Dr. Ingrid Kiefer: “Pokud by tento jev skutečně existoval, lidé by nehladověli. Jsou na světě místa, kde je hladomor a mnoho lidí tam hladoví. Proč tedy?”

Prof. Dr. Wolfgang Marktl: “Nejsou žádné potvrzené studie, které by prokázaly, že si můžeme vytvořit energetické rezervy na více než dva měsíce, takže pro mě jsou ty nároky neopodstatněné.”

Univ. Doc. Dr. Ingrid Kiefer: “Co to postrádá, jsou vědecké, empirické důkazy.”

Prof. Dr. Wolfgang Marktl: “Je to docela podezřelé.”

Šest let bez jídla. Australanka, 42 let, Jasmuheen, tvrdí, že nejedla nic od roku 1993. Žije ze světla, vzduchu a lásky.

Moderátor: “Díky vám všem… Paní Jasmuheen!”

Moderátor: “Díky za účast. Jste vyslanec tohoto učení, této praxe. Jaké je tajemství tohoto způsobu života?”

Jasmuheen: “Pravdou je, že je to zázrak, výsledek připojení k vyšší moci, kterou křesťané nazývají Bohem a my – Prána.

Moderátor: “Dr. Walter Ebm, Vedoucí interního lékařství na klinice Neue Wiener.”

Dr. Walter Ebm: “Ano.”

Moderátor: “Mluvila o šesti letech.”

Dr. Walter Ebm: “To není možné.”

Moderátor: “Je to podvod?”

Dr. Walter Ebm: “Ano.”

“Existují dva způsoby podvodů: Věřit v něco, co není pravda; nebo nevěřit něčemu,co pravda je.” Kierkegaard. Filozof.

Na internetu nacházím rozpory a zase rozpory ohledně breatharianismu. Nikam jsem se nedostal, ale na jednom z fór jsem se setkal s Axelem, který zkusil breatharianismus. Připravil zdokumentování a video deník o procesu 21 dnů.

Axel Kiesling: “Nemám tušení, co se mnou bude, ale budu nahrávat videa každý den.”

AXEL A VIDEO DENÍK

Axel Kiesling: “Od loňského podzimu jsem se připravoval na tento přechod. Byla to otázka času. Australanka Jasmuheen navrhuje proces po dobu 3 týdnů: První týden: bez jídla a pití. Další dva týdny můžete pít. A pak, už se žije bez jídla? Uvidíme.”

Axel Kiesling: “Teď si vypiji svou poslední sklenici vody… na týden. Je to tady. Na zdraví.”

Axel Kiesling: “Dnes je 27. březen. Je 19 hodin. Je to první den přechodu na breathariánství. Cítím se skvěle.”

Axel Kiesling: “Dnes je třetí den, asi tak 16 hodin. Včera jsem byl velmi unavený na dělání záznamu. Byl jsem vyčerpaný a spal jsem 14 hodin, až do dnešního rána. Dnes cítím, že jsem slabý a mám zpomalené pohyby…”

Axel Kiesling: “Dnes je 30. března. 4. den přechodu na breathariánství. Je poledne. Mám pocit, že jsem velmi slabý… od… od včerejška, po více než 12… 24 hodin. A tak si proces trochu upravím, a… přeskočím krok a začnu znovu pít vodu. Myslím, že je to rozumné, protože… Za prvé, to už není legrace. Začíná to být únavné a obtížné. Může to být v pořádku, ale ne na delší dobu a obávám se trochu, že nezískám zpět svou energii.”

Axel Kiesling: “Tak je to tu. Můj první drink. Je to úžasné.”

Den 5, proces přerušen. Axel Kiesling: “Ne, to není jídlo ze světla.”

Dr. Ruediger Dahlke: “Jako lékař nemohu doporučit nepít tekutinu po sedm dnů. Mnoho lidí by mohlo hodně získat objevením toho, co pro ně může udělat půst. Ale musíte hodně pít. Tím se aktivují ledviny a zabráníte riziku ohrožení zdraví. Když půstujete po delší dobu z duchovních nebo náboženských důvodů, řeknete si po 3 až 4 týdnech: ‘Nepotřebuji přibrat. Cítím se skvěle a mám dobrou náladu v souladu s přírodou a celým světem.’ A to je příčina toho, co se jim děje. Nedoporučoval bych najednou opustit všechno jídlo a strávit sedm dní bez tekutin. Pustíte-li se do půstu, budete zítra plní toxinů a pokud máte nějaké onemocnění, půst sám může být obtížný a lékařský dohled je nezbytný. Nepití vody může být nebezpečné. Jsem naprosto proti.”

Moderátorka: “Nesmyslná dieta. Esoterický Heide Mayer chtěl žít sám ze vzduchu, světla a lásky. Zemřel za osm týdnů. Po smrti zodpověděl mnoho otázek, jak se to stalo během půstu bez stravy. Paní doktorko, co se stane, když nejíte a nepijete po dobu sedmi dnů?”

Dr. Karin Mellitzer: “Nepít je nejzávažnější problém. Naše tělo se skládá především z vody. Zbavíme-li se příjmu vody po více než 3 nebo 4 dnů, ve většině případů následuje smrt. Z toho důvodu nepít může být velmi nebezpečné.”

35letá žena zemřela při extrémním hladovění. Kromě smrti této rakouské ženy se vyšetřují další 3 případy úmrtí během procesu 21 dní. Procesy 21 dní mají společného jmenovatele. V Německu, učitelka v mateřské škole, Timo Degen upadla do komatu, poté co sedm dní nepila. O několik týdnů později zemřela. V Austrálii, Lian Morris, 53 let, trpěl krvácením do mozku zatímco procházel tímto procesem. Ale nejznámější je případ Verity Lynn, 48 let, která zemřela při zkoušení procesu 21 dní ve skotském Highands Escocesas.

Jasmuheen: “Pamatuji si, když Verity Lynn zemřela ve Skotsku. Zemřela v důsledku dehydratace. Moje kniha říká: ‘Během procesu 21 dnů nikam nechoď, nehýbej se. Zůstaň doma a šetři si energii.’ Rozhodla se jinak. Našli vedle ní mou knihu o žití bez jídla a pití a řekli: ‘Jasmuheen zabila tu ženu.’ Ve stejné době, lékaři v Anglii, Skotsku, Rakousku říkali: ‘Breathariánská guru Jasmuheen, hloupá blondýnka, zabíjí lidi.'”

JASMUHEEN, ŽITÍ ZE SVĚTLA – MEDIÁLNÍ FENOMÉN?

Jasmuheen: “V médiích se mluví o více než 900 milionech lidí na celém světě v posledních 10 letech, takže tato realita má své kořeny. Mnoho lidi, se kterými jsem hovořila, řekli: ‘Jsi blázen. To není možné.’ Ale můžeme si o tom popovídat. Předkládala jsem myšlenku, že je snad možné to praktikovat. Tak dlouho, dokud budeme akceptovat, že je něco možné, budou se otvírat další a další dveře. Proto, když jsem začala tento proces v roce 1993, byla jsem schopna s využitím kosmických částic opravdu uživit jimi své tělo. Začala jsem vyživovat své tělo úplně jiným způsobem. Podobně, poté, co jsem se naučila žít ze světla, jsem také vše pochopila. Pokud jsem měla potřebu pocítit nějakou unikátní chuť a vůni. pokud jsem opravdu chtěla, vzala jsem si kousek čokolády. A byla jsem spokojená. Ale lidé říkají: ‘Jak můžeš žít z prány a jíst přitom čokoládu?’ Protože, jak později zjistíte, je to prána která vám může zajistit všechny vitamíny, minerály a vše co potřebujete. Jakmile dosáhnete této svobody žití, nemáte už žádnou potřebu někomu něco dokazovat. A tak je to i u mne. Víte, mohla bych říct… že možná jsem opravdu udělala zásadní chybu, pokud se to dá chybou nazvat, předpokládat, že každý může projít proces 21 dnů a živit se pránou. Ale uvědomila jsem si, že to není pravda.”

Na internetu se objevilo mnoho příběhů o lidech, kteří úspěšně absolvovali proces 21 dnů. Jenom v Německu se předpokládá, že jich existuje několik tisíc. Ale, jak daleko se dostali a čím se stravují? Několik odpovědí najdeme v Berlíně.

Danu Ladysz: “Já jsem Dany, jsem z Polska. Zajímala jsem se pět let o breatharianismus. Během několika let jsem prošla třikrát procesem 21 dní. Z prány se mi podařilo žít po dobu 3 měsíců.”

Miroslav Grosser: “Existuje určité kouzlo, určité okouzlení, když myšlení spoléhá na fyzické potraviny a vůbec hmotné substance.”

Johannes “Rufus” Nieder: “Jedna moje část, vědecká, rozumová, řekla: ‘Ale ne, žití ze světla je hloupost.’ A pak další část, ta odvážnější, řekla: ‘Zkus a uvidíš co se stane. Může to být zajímavé.'”

ZKUŠENOSTI S PRŮBĚHEM BREATHARIÁNSKÉHO PROCESU 21 DNÍ

Csilla Hosszu: “Všimla jsem si, jak hluboce jsou zakořeněné myšlenky: ‘Zemřeš do 3 dnů.’ ‘4 dny bez jídla a vody a zemřeš.’ Tyto výroky jsem měla na paměti, ale zároveň bylo něco, co mi říkalo: ‘Měj víru. Jsi v dobrých rukou.'”

Bettina von Sanden: “Byla jsem ve skupině, ve které bylo 9 osob. Čtvrtý den se mi zastavil pokles ubývání na váze. Má váha se stabilizovala na něco méně než 50 kg. Věděla jsem, že jsem živená. Bylo to pro mě jako zjevení.

Csilla Hosszu: “Jsem si jistá, že to vypadalo velmi špatně během prvních 7 dnů, ale po prvním doušku vody to bylo jako konec období sucha.”

Bettina von Sanden: “První doušek vody… na to nikdy nezapomenu. Všechno co jsem chtěla, bylo půl roku bez jídla. Ale… Po třech týdnech se skupina rozpadla. Jela jsem do Bavorska ke své matce a další den už jsem znovu jedla. Nejdříve opatrně, ale chtěla jsem to zas zkusit. Cítila jsem se tak provinile! Můj Bože, dohodli jsme se, že už více jíst nebudeme! Obvolala jsem celou skupinu a všichni už zas jedli. Všichni jsme se cítili stejně špatně.”

Johannes “Rufus” Nieder: “Okamžitě jsme zas začali jíst. Byla to chyba, začít hned… Nečekali jsme ani na neděli, až byl konec. V neděli večer jsme se posadili a řekli si: ‘Připijeme si na to.’ Tak jsem se napil a pak si řekl: ‘Dobře, a teď sýrový sendvič.’ Pak jsem si řekl: ‘No, teď se šunkou a sýrem.’ A dokonce jsem to dal do mikrovlnky. Tak jsem to obnovil a vrátil se do normálního života.”

Johannes “Rufus” Nieder: “Můj současný stav se dá popsat jednoduše. Vidíte? Tak jako teď. To je všechno.”

Miroslav Grosser: “Také jsem byl v procesu a, jako výsledek, teď, když chci, používám ‘bez přemýšlení’, jen jako podnět a když se mi chce. Je to dobrý způsob, jak vyvolat: ‘Bez myšlení’.”

“Ano, máte pravdu.”

“Jako duševní vyjádření…”

“Přesně tak.”

Csilla Hosszu: “Představa, že musím jíst abych přežila… to už neexistuje.”

V Berlíně jsem slyšel o člověku z tohoto procesu, který už nezačal znovu jíst. Sledoval jsem ho do Rakouska.

Walter “Omsa” Rohrmoser: “V Saalfelden žije mnoho lidí, kteří prošli tím procesem. Jak jsem pochopil, mnoho z nich začalo znovu jíst fyzické jídlo, jak vím. … Jaká byla Vaše otázka?”

WALTER “OMSA” ROHRMOSER, ALPÍNSKÝ JOGÍN

Walter “Omsa” Rohrmoser: “Rozhodl jsem se pustit do procesu 21 dní. Citově jsem se uvolnil když jsem si říkal: ‘Když máte hlad nebo si chcete vychutnat potěšení z jídla, pak jezte.’ Nicméně, nejedl jsem sedm let, abych si upravil způsob, jak získávat energii. Není třeba se vrátit k původní stravě. Místo toho si můžu zajít do Vídně. Můžu si dělat co chci. A to je hlavní: svoboda.”

Walter “Omsa” Rohrmoser: “Není třeba utrácet 300 euro měsíčně za jídlo. Na 300 euro musíte tvrdě pracovat a bere vám to svobodu. Nemusíte pracovat abyste jedli. Mohu si vylézt na horu zatímco jiní podřimují. Budu tam zcela sám. Lidé si myslí, že potřebují materiální věci… Je jasné, že v takových případech to nefunguje. Ale existuje mnoho jevů, které nejsou viditelné. A musíte jim věřit, aniž byste byli schopni je vysvětlit… Lidé se bojí toho, co nedokážou vysvětlit. Rostliny rostou díky fotosyntéze. Metabolizují světlo a lidé jedí světlo už metabolizované dalším zpracováním. Jinými slovy, když jíte brambory, jíte světlo už metabolizované skrze brambory. V trávení je odstraněn materiál a zůstane původní světlo. Jakoby váš žaludek prováděl fotosyntézu.”

Jak jste na tom vy?

Walter “Omsa” Rohrmoser: “Zachycuji světlo přímo. Nemyslím, že je třeba znovu jíst hmotu. Ani nic neprodukuji, to je vše.”

Walter “Omsa” Rohrmoser: “Když jsem ve městě, všímám si, že pevné formy prány začínají houstnout. Není pochyb. Když chci strávit 4 dny ve Vídni, je dobře se vybavit litrem sójového mléka na noc.”

Walter “Omsa” Rohrmoser: “Pokud budete trávit příliš mnoho času v přírodě, zhutněná prána se začne rozšiřovat, a vše, co potřebuji k životu, je vzduch a voda.”

Univ. Doc. Dr. Ingrid Kiefer: “Pro mě je to zajímavý fenomén, ale přála bych si, aby byl tento jev prozkoumán v klinickém prostředí, podroben přísně vědeckému vyšetření, a tak opravdu sledovat co jedí a měřit jejich parametry.”

Dr. Michael Werner: “Sledovali mě a pozorovali 24 hodin denně v experimentu po 10 dnů. Každý den sesbíráno mnoho informací. Mám zvláštní zájem na zodpovězení otázek ohledně tohoto jevu vědeckou cestou a zcela nekonvenčně.”

Dr. Michael Werner: “Jmenuji se Michael Werner. V lednu 2001 jsem podstoupil proces 21 dní. Od té doby jsem se už nevrátil k jídlu.”

DR. MICHAEL WERNER – VĚDEC, KTERÝ ŽIJE ZE SVĚTLA

Dr. Michael Werner: “Jsem vědec a kdysi mě zajímalo: ‘Jak je to možné? To co říkám svým kolegům a co říkám ve vědeckých kruzích? Nezesměšňuji se tím?’ Chcete, aby vás lidi brali vážně. Začalo to jako nějaký New-Age, ne každý to chápe nebo sdílí. Tvrdohlavý materialista by řekl: ‘Ne, děkuji.’ Ale to nemohu změnit. Moje první setkání bylo náhlé a nečekané. Bylo to před 6 lety, byla svatba mého syna, přišel se na nás podívat starý rodinný přítel, a zůstal s námi. Nic nejedl a já se ptal, co se děje. ‘Nic’, řekl, ‘přešel jsem na výživu pránou.’ Zůstal jsem stát jako kámen, jak jsem byl ohromený. A pak jsme mluvili o knize od Jasmuheen. Přečetl jsem ji, ale neudělalo to na mne moc silný dojem. O půl roku později jsem se rozhodl to zkusit. Prošel jsem procesem 21 dní a od té doby tak už žil. Byl jsem skeptický k tomu, co kniha vysvětlovala. Nikdy jsem nezažil v sobě ‘nebeské sblížení’. Alespoň ne přímo. Ale až v noci, mezi třetím a čtvrtým dnem jsem zažil změnu. Ráno čtvrtého dne jsem byl překvapen, že jsem už necítil hlad. Zcela zřejmě, bylo to, jako bych jedl a byl plný.”

Angelika Werner: “Nebyla jsem z toho u vytržení, ale pochopila co chce udělat. Chce zkoumat zajímavé věci, které nejsou běžně, jak pro sebe, tak pro všechny ostatní.”

A jak se stravujete vy?

Angelika Werner: “Má stráva se skládá z toho co jí ostatní, a můj manžel přičichává k mému stolu, a pak se jen napije. Je to jen sociální složka. Sedíme u jídla a povídáme se… Jediné, co spolu neděláme, je jíst.”

Jak jste spolu stolovali předtím?

Angelika Werner: “Miloval jídlo a jedl hodně.”

Dr. Michael Werner: “Cítím se skvěle když žiji bez jídla. Cítím se dobře, vím to. Nejezení… je cena, kterou rád zaplatím. Cítím se zdravý, jsem ve formě. Myslím, že jsem na tom mnohem lépe z hlediska pevností a odolnosti. Čím více něco dělám, tím více mám energie. Rostou mi dobře vlasy, vousy, nehty. Tak jakto že tomu tak je? Normální věc je, že: Když chceme jíst, jíme látky, trávíme je, rozpadají se na složky, skládají se a naše tělo je pak šťastné a spokojené…. Samozřejmě, že to takhle funguje dobře. Ale, neexistuje nějaký jiný způsob, jak to udělat?”

Thomas Stöckli: “Mé jméno je Thomas Stöckli a jsem jedním z hlavních přátel Michaela Wernera. Podporuji jeho zvláštní způsob života. Říkám to sice s nedůvěrou, ale s velkým zájmem. Jak jsem zjistil, je to velmi fascinující.”

Dr. Ruediger Dahlke: “Když vědec slyší něco o breathariánech, touží je hned studovat a ptá se: ‘Jak je to možné?'”

Thomas Stöckli: “Tak jsem se chtěl zabývat Michael Wernerem, pro získání důkazů.”

Dr. Michael Werner: “Oba jsme věděli, že pokud bychom mluvili o “výživě pránou” nebo o “breathariánství”, nedostali bychom k tomu povolení.”

Thomas Stöckli: “Byl jsem velmi překvapen, jak silný je jejich odpor. ‘Obranný mechanismus,’ jak já tomu říkám.”

Dr. Michael Werner: “Představili jsme náš projekt Etické komisi. Nicméně, trvalo to dlouho, 2 roky, než byl schválen.”

Dr. Michael Werner: “Experiment trval rok a půl. Deset dní pod dohledem. Zajistili, abych nemohl jíst. Můj pokoj byl na jednotce intenzivní péče, odkud jsem nemohl odejít. Okna byla uzavřena. Vyhodnocování informací bylo příliš komplikované. V té době mi bylo řečeno, že výsledná zpráva bude zveřejněna za 3 až 4 měsíce. Jedna z mých podmínek totiž byla, že budou publikovány výsledky, ke kterým dospějeme. Nicméně, uběhl rok a půl a k žádnému publikování výsledků nedošlo. Výsledky byly překvapující a také zklamáním. Trochu jsem ztratil na váze během těchto deseti dnů.”

Dr. Ruediger Dahlke: “Něco ztratil na váze zatímco tam byl, ale ztráta váhy byla minimální. Také byl zjištěn nárůst ketolátek, což se stává při půstu.”

Dr. Michael Werner: “Nejsem si jistý, proč se to stalo. Podmínky byly obtížné, protože po dobu 10 dnů jsem dýchal jen klimatizovaný vzduch. Dá se říct, že to je velký rozdíl. Plánujeme další experiment a zajistíme, aby se tomu zabránilo.”

Dva roky po našem prvním setkání jsme navštívili Dr. Wernera znovu, u jezera Neuchâtel. Ani se moc nezměnil. Stále nic nejedl. A studie z Bernu nebyla dosud stále publikována. Ale byl podroben dalšímu experimentu na univerzitě v Praze.

Dr. Michael Werner: “Studie vznikla v Praze, protože studie z Bernu nebyla dosud publikována. Tak jsem řekl: ‘Otočme stránku a začněme znovu od nuly.’ A shodli jsme se už od začátku, že všechny dokumentace budou zveřejněny. A na konci experimentu, když jsme měli výsledky, muž, který měl studii na starosti řekl: ‘Nebudeme to zveřejňovat.’ Bez jakéhokoliv vysvětlení.”

Dr. Michael Werner: “Takto reaguje svět vědy. Přijde blázen a je tu problémy. Nebo pravda a máme také problém. Tak si to nechte.”

Autor studie v Praze mě několikrát odmítl a nijak to nechtěl komentovat. To samé se stalo s primářem v Bernu.

Dr. Ruediger Dahlke: “Je to nakonec to, co oni vidí jako hrozbu pohledu na svět konvenční medicíny. Konvenční medicína nepracuje vědecky tak jak by se dalo očekávat u fyzika nebo chemika. Jde-li o fyzika, řekne: ‘Labutě jsou bílé’, jako hypotézu. Pokud zjistíte, že milion labutí je bílých, zůstává to hypotézou. Najdete-li jednu labuť černou, zjistíte, že jsou barevné. Ve skutečnosti, je to jen hypotéza. Platí jen pro jednu černou labuť.”

Prof. Dr. Wolfgang Marktl: “Je to pravda. Je-li to možné, tak v zásadě pokud si člověk může vytvořit sto tisíc alternativních variant teorií, měla by věda přehodnotit své myšlení.”

Studie byla zveřejněna v Bernu koncem roku 2008. Závěr: Dr. Werner byl v průběhu studie jen ve stavu “půstu”. Studie z Prahy nebyla dosud publikována.

Nehledě na spornosti ve věci Werner, nezávislé studie v Indii v roce 2003 překvapivě vypadají že potvrdí fenomén kolem pránické výživy. Předmětem analýzy je jogín, který tvrdí, že nejedl a nepil po celá desetiletí. Ale co se skrývá za těmito neskutečnými příběhy na internetu?

Samozřejmě jsem se chtěl setkat s tímto záhadným jogínem. A mít možnost natáčet v jeho rodném městě. ‘Mataji’ Prahlad Jani obvykle žije v jeskyni v horách, ale jednou za rok přichází navštívit svou rodinu. Na oslavu se pořádá duchovní slavnost Navratri. Je zde uctíván jako svatý muž. Ten, kdo měl vizi v sedmi letech a od té doby už nic nejedl ani nepil.

PRAHLAD JANI – 70 LET BEZ JÍDLA A PITÍ

“Mataji” Prahlad Jani: “V ‘Ashav Shudh Aatham’ o půlnoci na osmém dni Navratri, zjevily se mi tři bohyně a já byl v pokušení je následovat: Ma Kali, Ma Lakshmi a Ma Arswati. Souhlasil jsem, že jsem připravený a zeptal se: ‘Co bude s mým jídlem?’ Řekly, že: ‘Už nikdy se nebudeš muset starat o jídlo.’ Bylo mi sedm a od toho dne jsem přestal jíst a pít.”

Prof. Dr. Wolfgang Marktl: “60 let bez jídla a vody, tomu nevěřím. To je nemožné.”

Prof. Dr. Anton Luger: “Jak jsem za sebe řekl: ‘Je to nemožné.’ Místo toho bych teď řekl: ‘Nedovedu si to představit.'”

Dr. Ruediger Dahlke: “V Indii existuje tradice zřeknutí se jídla.”

Prof. Dr. Wolfgang Marktl: “Společným jmenovatelem, jak jsem si všiml, u všech těch příběhů je, že tato prohlášení učinili jednotlivci a že neexistuje žádný objektivní test.”

Dr. Ruediger Dahlke: “Pokud existuje mnoho případů v mnoha rozdílných tradicích, proč ne? Není to nereálné.”

Prof. Dr. Wolfgang Marktl: “Dobře, ale pak by bylo zajímavé získat čtyři, pět, šest důvěryhodných lidí a sledovat je.”

Dr. Sudhir Shah: “Jsem Dr. Sudhir Shah. Jsem ředitelem neurologického oddělení soukromé nemocnice Sterling v Ahmedabad, s výbornou pověstí. Jeden doktor mi vyprávěl příběh. Mluvil o Prahlad Jani, který nejedl ani nepil skoro 64 let. Byl jsem velmi skeptický k tomu co řekl a smál se mu. Řekl jsem: ‘To je neuvěřitelné, doktore.’ Skutečně se to tvrdí? Máte nějaké důkazy? ‘Dr. Shah, jen jsem chtěl říct o lidech, že se mi to doneslo. Znám ho dlouho a pokud ho chcete studovat, mohu ho sem přivést.’ Jednoho dne přišel do mé kanceláře a řekl: ‘Dobře, necháme ho vyšetřit, ale nesmí se nic vpravovat do jeho těla.’ Řekl jsem: ‘To bude muset být v nemocnici, pod trvalým dohledem kamer a jestli je pravda to co říkáš, sdělíme to světu. Pokud je to lež, odhalíme ji. Jste-li připraveni, jděte do toho.'”

V listopadu 2003 Dr. Shah zorganizoval vědecký experiment pod vedením indického ministerstva obrany a lékařské asociace v Ahmedabad.

Dr. V. N. Shah: “Dr. Sudhir Shah mě oslovil, abych mu řekl názor na ‘Mataji’. Podle lékařské vědy to je nemožné.”

Dr. Urman Dhruv: “Za prvé věřil, že je to nemožné a že projekt nebude trvat déle než 24 hodin. Nemohl jsem nijak dokázat, že Prahlad Jani neboli ‘Mataji’ nic nepřijímá. Že nejí, nepije vodu, nemočí a nevyprazdňuje se. Muselo se to zjistit na fyzickém základě. Museli jsme ho sledovat, abychom to dokázali.”

Dr. V. N. Shah: “Byl pod trvalým dohledem, pod mým dohledem, všechen bezpečnostní personál byl v nemocnici. A vše se sledovalo kamerami.”

Dr. Urman Dhruv: “Z počátku jsem si myslel, že se jedná o podvod, který nebude trvat dlouho. Takže od prvního dne jsem udělal všechna možná opatření abych se ujistil, že ho neztratíme z očí ani na chvilku. Přestěhovali jsme tam bezpečnostní kamery, spolu s kameramany, aby nevznikl žádný problém. Umístili jsme tam dvě kamery najednou, takže by ani skrytě nemohl močit. Na konci projektu náš závěr zněl: Za prvé: ‘Pan Prahlad Jani nepřijal nic orálně, žádnou tekutinu, žádnou vodu, žádné jídlo, za celou dobu 10 dnů projektu.’ Za druhé: ‘Pan Prahlad nemočil, ani se nevyprázdnil během 10 dnů. I když jsme pozorovali tvorbu moči v močovém měchýři, opět se vstřebala zpět.'”

Dr. Sanjay Mehta: “Dělali jsme ultrazvuk dvakrát denně, po dobu 7 dní. Ráno-večer, ráno-večer. Moč se objevovala a mizela, jednou 400ml, jindy 200ml či 300 ml moči. Ale na konci studie moč zmizela z močového měchýře. Tvrdil, že moč se absorbovala zpět do těla. To je těžké vysvětlit z vědeckého hlediska.”

Dr. Urman Dhruv: “Měli jsme protokol, který zahrnoval počet krvinek celkem, VS, testy funkce ledvin, endokrinní analýzy, jaterní testy, všechna rentgenová a CT vyšetření celého těla.”

Dr. Sanjay Mehta: “Bylo na tom překvapující to, že všechny orgány vypadaly velmi dobře morfologicky. Analýza všeho byla čistá, ledviny, játra, slezina. Všechno bylo normální, žádná změna odpovídající věku.”

Dr. Sudhir Shah: “Dělali jsme všechno možné, neinvazivně, vše na vysoké úrovni, co nám soukromá nemocnice umožnila. Vše za pomoci velkého množství specialistů. Měli jsme také odborníky ze zahraničí. A byli jsme naprosto bezradní. Jednalo se o největší překvapení, které jsem kdy v životě viděl.”

Prof. Dr. Anton Luger: “Připadalo mi to fascinující a naprosto nepochopitelné. Přesahovalo to mou představivost. Viděl jsem to poprvé a… pokud by mi to někdo vyprávěl, tak bych mu nevěřil. Během deseti dnů bez močení, bez vyprazdňovaní, bez jídla, bez pití… Samozřejmě, že vše bylo analyzováno. Daly by se očekávat vysoké hladiny látek v moči. …Je to absolutní ‘bomba’.”

V. M. Jani: “Říkám to z vlastní zkušenosti. Když moje matka byla ještě naživu, Mataji o tom hodně vyprávěl. Také jsem měl své pochybnosti, zda je příběh skutečný. Vyrůstal jako každý jiný kluk. Ale jednoho dne najednou přestal jíst. Pokud ho někdo nutil k jídlu, tak zvracel. Dělali mu testy. Nemohl nic polknout, okamžitě zvracel. Když mu bylo 12 let, tak nás opustil. Odešel do lesa Mahabeshwar, kde meditoval po dobu 6 let. Pak se rozhodl jít do Ambaji, kde žije a medituje posledních 35 nebo 40 let. Má téměř 78 let, a za dobu 70 let jsme viděli, že nejí, nepije, nemočí ani se nevyprazdňuje. Veškeré sily zřejmě pocházejí od bohů.”

“Mataji” Prahlad Jani: “Když se mi zjevila bohyně, tak jsem ztratil vědomí. Jsem ohromen. Vidím světlo, jen světlo všude. Mnoho vědců se mě ptalo: ‘Jaké znalosti vás inspirují? Jak můžete žít bez jídla a pití?’ A já odpovídám: ‘Žiji tak už roky.’ Je to výzva pro vědu!”

Dr. Sudhir Shah: “Je to bomba! Všechny vědy je třeba revidovat.”

Dr. V. N. Shah: “Je v tom něco. Ale co to je? Musíme to zjistit.”

Prof. Dr. Wolfgang Marktl: “Musí tam být něco.”

Dr. Sudhir Shah: “K dispozici je 100% pravda. A pokud je pravda, úkolem vědy je na tuto otázku odpovědět.”

Prof. Dr. Wolfgang Marktl: “Možná jsme svědky toho, že existují jevy, na které věda nedokáže odpovědět. Vědou je to považováno za nepochopitelné a nemožné. Ale to neznamená, že je to nemožné při jiných způsobech myšlení.”

Dr. Sudhir Shah: “Nemluvím o jednom případu. Existuje těch případů mnoho. Tak jsme otevřeli mysl západních vědců a… Proč ‘západních vědců’? Protože východní, to je intuitivní a kulturní povědomí jogínů, Saddhus a Mahatmas.”

INDIE – ZEMĚ POSTNÍCH ZÁZRAKŮ

Dr. Ayu. Vaidya Tapankumar: “Jsem lékař tradiční ájurvédské medicíny. To znamená, že můj otec, můj dědeček i dědeček z matčiny strany byli všichni ájurvédští lékaři. A každý z ájurvédských lékařů je současně jogín. Takové případy, kdy člověk nejí několik let, jsou výjimečné případy. V běžném životě každý potřebuje jídlo. Ale můj duch a duchovní vědy Indie, nebo spíše východní vědy v těchto částech světa vyvinuly speciální postup, kdy lze žít bez jídla.”

Ve své slavné knize ‘Autobiografíe jogína’ Paramahansa Yogananda poprvé popsal indického jogína pro západní čtenáře. Za 2 roky se naučil techniku žití bez jídla a pití. ‘Giri Bala’. Yogananda se také odkazuje na sutry Patanjali, bible jogína. Esorto před lety popsal techniku, která umožňuje osobě žít pouze ze vzduchu, ze slunečního světla.

Hira Ratan Manek: “Sluneční světlo vstupuje do mozku a poté se rozšíří do celého těla. Neexistuje žádný hlad, žádná chuť k jídlu. A stane se to sílou Slunce. Je to jednoduché cvičení. Jedná se o původní zdroj energie, kterou se stravujeme. Tělo má mechanismus… pro příjem sluneční energie a její transformaci do jiných forem, potřebných pro tělo. A to je to, co se děje, když se díváme do Slunce v bezpečné době.”

HIRA RATAN MANEK – ŽITÍ ZE SLUNEČNÍHO SVITU

Hira Ratan Manek: “Od roku 1962 jsem četl o výhodách při pohledu do Slunce, iniciované matkou Aurobindo Ashrama. A v roce 1992 jsem se rozhodl to praktikovat ve svém životě. Skončil jsem s obchody v roce 1992 a mám teď jediný úkol, šířit toto poselství.”

V květnu 2008 byl Hira Ratan Manek pozván do Vídně. V Indii se ukázalo, že půstuje už 441 dnů. Pod lékařským dohledem pil pouze pitnou vodu. Teď se chce představit profesoru Lugerovi z Fakultní nemocnice ve Vídni.

Hira Ratan Manek: “Věřím ve změny. Tato praxe by měla být podporována lidmi bez předsudků.”

Prof. Dr. Anton Luger: “Pro mne je nejtěžší k pochopení, že každý den umírá 100 tisíc lidí na následky nedostatku jídla. A moje otázka zní: Jak si vysvětlit něco tak jednoduchého, a tak pro všechny zajistit aby netrpěli?”

Hira Ratan Manek: “Sledování Slunce není proces tím, že chcete jíst méně nebo nechcete jíst vůbec. Jeto proces tím, že zlepší vaše celkové zdraví, fyzické i duševní. A pokud si to jako vedlejší účinek budete přát, můžete jíst méně nebo nejíst vůbec.”

Hira Ratan Manek: “To je to, co jsem měl na mysli. Nemůžete říct, že jen budete stát na Slunci a absorbovat jeho energii. Ne, tak je to nesprávně. Vaše tělo musí vstřebávat systematicky, vědecky. Jsou k tomu postupy a pokud se jimi budete řídit, pak jistě získáte výhody. Patřím k náboženství, které se jmenuje ‘Jainismo’. Hladovění je jednou z jeho tradic. Jainismo vždy doporučovalo jíst méně a méně.”

V Indii, jihozápadně od Ahmedabad, je jediné město na světě s Jainiaty. Chceme se dozvědět více o tomto náboženství, které se snaží snižovat příjem potravy až na minimum a jehož principy askeze jsou tak extrémní, že Jainiští mniši se dokonce vzdávají oblečení.

Jai Jinendra!
Jai Jinendra!

Vakil R. Nautam: “Sadhuských Jainistů je málo a mnoho jich bydlí v lese, ne ve městě. Je těžké je najít ve městech, je to téměř nemožné. Sadhuští Jainisti nepoužívají vozidla, všude chodí pěšky. Jsou bezdomovci, nemají žádný majetek. Žádné peníze, ani jednu rupii. Proč? Kvůli štěstí! Jainisti říkají: ‘Snažte se nebýt násilní.'”

JAINISTI

Vakil R. Nautam: “Hlavním smyslem půstu je zbavit se násilí. Pokud přestanete jíst, osvobodí vás to od násilí. Běžně v Ahmedabad mnoho lidí půstuje každý měsíc. Je to velmi snadný půst. Každý může půstovat, i malé čtyřleté dítě, tříleté, dvouleté, všichni půstují. Přísný půst, to je způsob náboženství Jainismo, bez jakéhokoliv jídla. Mnoho lidí ani nepije vodu, bez vody vydrží až šest měsíců. Pokud je naše vůle velká, nepotřebujeme mnoho energie.”

Dr. Ruediger Dahlke: “Staré tradice vycházejí z pozitivních zkušeností minulosti. To je v náboženstvích obvyklé. Mohammed jednou řekl: ‘Modlitba je polovina cesty do nebe, hladovění vede přímo k nebeské bráně.’ A tento způsob života bez fyzické stravy má dlouhou tradici.”

Dr. Ruediger Dahlke: “I zde máme své mýty. Například Theresa Neumann z Konnersreuth. Během nacistické války bylo její jediné každodenní jídlo eucharistie. Nakonec ji nacisti chtěli udělat svatou, tedy aby ji mohli ovládat. Její případ je dobře zdokumentován.”

THERESA Z KONNERSREUTH A KŘESŤASKÉ NEJEZENÍ

Dr. Wolfgang Vogl: “Žila bez jídla od roku 1926 až do své smrti v roce 1962. Vědci studovali její případ hodně jak jen se dalo. Začala lékařská vyšetření a sledování, v červenci 1927. Trvalo to dva týdny a nakonec skončilo s tím, že lékaři řekli, že by měla být už několik dnů mrtvá.”

Michael Hamann: “Neměla hlad a nemohla nic jíst. I kdyby chtěla. Nemohla jíst. Nemohla nic polknout. Pro mě to byl zázrak. Je to zázrak i pro ateistu. Vždy nevyřešený případ. Jediné, co mohu říct… je to nevysvětlitelné. Není žádný přírodní zákon, který by o tom mluvil, takže to musí být podvod.”

Podíváme-li se pozorně, nacházíme v západní historii mnoho příkladů nejezení. Kromě San Nicolás z Flüe, jsou ve středověké křesťanské mystice četné případy. Některé upadli v zapomnění. Jako např. Alpais z Cudot, padla do těžké nemoci a byla vyléčena vizemi. Podle analytiků nejedla po zbytek svého života. A lze jmenovat mnoho dalších křesťanských svatých. Ale nejstarší případy umění žití bez jídla jsou v taoistické čínské tradici.

Yuan Limin: “Prvním doloženým případem je Reino z Combatientes, před více než 2000 lety. V té doby žili v horách Wudang lidé, kteří provozovali umění ‘Bi Gu’. Co znamená Bi Gu? Slovo ‘Gu’ doslovně znamená ‘pět druhů obilí’. Ale symbolicky znamená obecně ‘jídlo’. A ‘Bi’ znamená vyhnout se. Člověk nemusí konzumovat jídlo vůbec a tak dosáhne zdraví a vitality. To je pravý význam ‘Bi Gu’.”

BI GU – ČÍNSKÉ UMĚNÍ NEJÍST

Yuan Limin: “Celé roky žili v horách Wudang lidé, kteří dosáhli stavu Bi Gu cvičením. K dosažení toho stavu se cvičili v přijímání čchi, životní energie. Tito lidé mohou strávit i roky bez jídla. Pravdou je, že v praxi Bi Gu je třeba dosáhnout úrovně plné ‘jednoty’. Pokud jste v dobré kondici a zdraví, Bi Gu přichází přirozeně. Ale pokud se pokusíte dosáhnout Bi Gu silou, jenom proto, že si Bi Gu přejete ovládat, můžete tím napáchat velké škody na svém těle.”

You Xuande: “Když někdo tvrdí, že Bi Gu je možné, neznamená to ještě, že každý ho může libovolně praktikovat. Musí to být specialista v Taoismu, naučit se techniku správnou cestou. Bi Gu je součástí Qi Gong a Nei Gong. Pokud je praktikujete, můžete dosáhnout stavu Bi Gu. Bi Gu není vědomé odmítání potravy. Při praktikování Bi Gu je velmi důležité prostředí. Samozřejmě, že naše města jsou plná chaosu. To vytváří hodně energií, které jsou nepříznivé. Škodlivá energetická pole, záporné ionty s nečistotami, působí velmi nepříznivě na lidské tělo. V praxi taoistů z Neigong máme takové přísloví: ‘Qi man bu si shi.’ Což znamená: ‘Je-li vaše tělo plné energie Ki, nepotřebujete jíst.’ Pak jste dosáhli stavu, kterému říkáme Bi Gu.”

Dr. TCM. Qi Duan Li: “Ki je neviditelnou součástí našeho těla. Číňané říkají: ‘Žiji jen z Ki’. To znamená, že otevřete-li své tělo, můžete žít z přírodní energie. Energie protéká vlastními kanálky v našem těle. Tyto kanálky nazýváme meridiány.”

Prof. Dr. Gernot Pauser: “Přestože to zní divně, meridiány nemají nic společného s nervovým, cévním a lymfatickým systémem. Nemohou používat tyto systémy. Dá se téměř říct, z morfologického hlediska, že kromě cévního, nervového a lymfatického systému, je tam ještě čtvrtý systém, systém akupunkturních kanálků. Před 35 lety byli lidé velmi skeptičtí k tomu, aby stejně jako konvenční medicínu studovali medicínu čínskou. A jsou to záhadné metody. Byla to těžká cesta. Pomocí našich metod měření čchi, jak se jeví ve smyslu konvenčním, fyzickém a psychickém, je nemožné.”

Dr. TCM. Qi Duan Li: “V čínské medicíně se říká: ‘Žít z Ki.’ Podle starověké filozofie se Ki nezískává z jídla. Je to energie ze Slunce, světla, vzduchu.”

Tian Ying: “Jmenuji se Tian Ying. Jsem z Číny. Žiji ve stavu Bi Gu od roku 1993. Také jsem prožila absolutní Bi Gu. Není třeba nic jíst ani pít. Někdy, když mám hodně práce… a nemohu provádět cvičení Qi Gong, pak se najím např. nějakého ovoce, ale jen málo. Přenos energie Bi Gu provedl Tian, Grand Mistr a zakladatel Tian Gong. Bylo to na velkém přeplněném stadionu, kde k přenosu energie Bi Gu došlo. Dostala jsem tam svou energii. Od té doby jsem začala stále žít v Bi Gu.”

Dr. TCM. Qi Duan Li: “Samozřejmě, že ne všichni mohou dosáhnout tohoto stavu. V podstatě, existuje několik možností: Je možné se učit Bi Gu pomocí Qi Gong cvičení a praxí dosáhnout tohoto stavu.”

Dr. TCM. Qi Duan Li: “Nebo se můžete setkat s Qi Gong mistry, kteří jsou schopni přenést energii na ostatní. Nevím proč, ale my jsme měli velmi dobré výsledky.”

Ute Baumgarten: “Nemám hlad. Je to jako zázrak! Kdysi jsem mohla zemřít pro sušenky. Všechno, co jsme jedli, byly sušenky, koláče a chleba.”

Tian Ying: “Po přenosu energie byli někteří lidé uspokojeni okamžitě.”

Carola Winning: “Nemám chuť k jídlu. Když jsem se svou rodinou o víkendech, žádají si normální porce, ale já jím prostě jen takhle malé porce.”

Tian Ying: “Lidé, kteří nikdy Bi Gu nezažili, mají největší radost z jídla. Ale jakmile jste ho jednou zažili, poznáte, že právě Bi Gu je to největší potěšení.”

Schopnost žít bez jídla nezávisí na speciální praxi nebo určité tradici. Uvědomil jsem si to a chtěl si to potvrdit cestou do Ruska.

Zinaida Baranová: “Mé jméno je Zinaida Baranová. Přestala jsem jíst fyzickou stravu od 26. března 2000 a od 18. dubna 2000 jsem také přestala pít vodu.”

ZINAIDA BARANOVÁ – RUSKÁ ZÁZRAČNÁ PŮSTAŘKA

Zinaida Baranová: “Pro mě to bylo neuvěřitelné, protože jsem neměla ani tušení, že je možné žít bez jídla a vody. Jen jsem si chtěla zlepšit své zdraví. Na začátku října 1993 jsem se stala vegetariánkou… a začala používat metody alternativní medicíny. A pak jsem dospěla k poznání, že bych mohla zkusit nejíst. Nebála jsem se zcela zastavit příjem potravy, tak jsem šla ještě dál a modlila se k vyšší moci. Myšlenka abych přestala jíst bylo božím znamením, takže bylo snadné takový experiment provést. Není třeba jíst jako zdroj radosti a potěšení. Je mi jedno, že ostatní lidé jedí a já ne. Existuje mnoho jiných potěšení v životě. Lidé si často přicházejí se mnou promluvit, a když otevřu dveře, nazývají mě šarlatánem a lhářem. Říkám ji, aby se posadili. Mluvím k nim klidně. Nesnažím se je přesvědčit. Nelze nikoho přesvědčit, kdo není ochoten porozumět. Nejprve je třeba vysvětlit, že lidé nejsou jenom fyzické tělo. Jsme jako matrjoška, s menšími panenkami uvnitř. Nejmenší panenka v matrjošce, to je fyzické tělo. Ostatní jsou energetická těla. Nedá se říct, že by existovalo mnoho vědců, kteří by se zajímali o studium. Ve skutečnosti, jediný zájemce byl Dr. Rosinov, vedoucí lékařského centra bioenergie. Ten používá techniku Kirlianské fotografie.”

Dr. Rosinov: “Budeme fotit, paní Baranová. Vyfotografovali jsme celou ruku paní Zinaido Baranová.”

Dr. Rosinov: “Teď máme na obrazovce Vaše bioenergetické oblasti. Ukazuje to výborný stav pacienta. Tento obrázek ukazuje ideální podmínky pro sportovce, šampióna biatlonu.”

Dr. Rosinov: “Tento obraz ukazuje problémové zóny. Existuje více problémových zón. Zde vidíme negativní dopady počítačů na lidské tělo. … Zdraví paní Baranové je ideální. Možná, že i jiní by mohli dosáhnout dokonalého stavu. Je odhadem 30 000 lidí žijících z prány. Kéž bychom všichni měli auru, jako je tato.”

Zinaida Baranová: “Zde jsou výsledky. Můžete si nechat kopii mé bioenergie.”

Prof. Dr. Gerhard Hacker: “To je fantastické. Přál bych si mít také, takovou lidskou energii. Je zřejmé, že se zdá být v perfektním stavu. Základem tohoto zobrazení jsou výboje v plynu s Kirlianovým efektem. Mnozí měli k tomu své výhrady, protože se to často využívalo k pochybným účelům. Ale teď už můžeme používat vědecky výhody Kirlianova efektu. Můžeme tak zaznamenat lidská energetická pole. Myslím, že to lidské energetické pole je srovnatelné s tím, co se v čínské medicíně nazývá ‘Ki’, neboli životní energie. Začali jsme si uvědomovat, že velikost tohoto pole je parametrem energetického stavu člověka. Diagramy tak krásně kompletně vyvážené, jako je tento, jsou velmi vzácné. Je-li pravdou, že tato žena nejí…”

Ani nic nepije.

Prof. Dr. Gerhard Hacker: “Nepije nic?”

Říká, že přestala v roce 2000.

Prof. Dr. Gerhard Hacker: “To si nemyslím.”

Zinaida Baranová: “Jak to mohu lékařům dokázat? Je to fakt. Skutečnost. Co ještě víc dokazovat? Důkaz mají přímo pod nosem!”

PŘI HLEDÁNÍ VYSVĚTLENÍ

Jasmuheen: “Vše, co lze říct lékařům nebo vědcům ohledně lidského systému, s ohledem na výživu, co je absolutní pravdou, že formy mozkových vln podléhají tomu, co nazýváme ‘beta frekvencí’. Ale jakmile se zapojí duchovní životní síly, meditace, modlitby, služby, přichází ve společnosti pravdy, ticha, přírody, poslechu zbožné hudby nebo něco takového, pak to mění způsob, jakým mozek funguje. Změní se průběh alfa i theta vln mozku a začnou se projevovat skryté schopnosti v lidském systému.”

Prof. Dr. Anton Luger: “Myslím, že každý lékař s licencí klasické medicíny by měl být skeptický. Odporuje to všemu, co jsem znal. Mohu jen říci, že existuje mnoho věcí, které nechápu, a toto je jedna z nich. A podle údajů shromážděných u Hira Ratan Manek to není nijak jasnější.”

MTA Astrid Hofer: “Například, váha není nízká, je spíše normální. Ve skutečnosti je to až nadváha vzhledem k výšce. Měří 175cm a váží 84kg, myslím. Je to naprosto úžasné, jak má systém stabilní bez ztráty váhy. Jak je to možné? Jasně to ukazuje na jiné jevy, které nemůžeme analyzovat.”

Prof. Dr. Anton Luger: “Odborníci, kteří by mohli k tomu více říct, jsou fyzici.”

Prof. Dr. Fritz-Albert Popp: “Nevím. V jiných oborech mohou vznikat otázky jako je tato: ‘Jak vytvořit stovky tisíc chemických reakcí v buňkách, na správném místě, času a správným způsobem?” Dnes víme, že odpovědnými za to jsou biofotony. Biofotony vznikají emisí světla. Mohou být např. vyzařovány Sluncem. Díky tomu dojde k chemické reakci v buňce, pokud je aktivována světlem. Tyto slabé paprsky v buňce zajistí autoregulaci buňky. Ony jsou zodpovědné za to, že všechno funguje správně. Bezchybně. A když jíme, toto jídlo má za úkol přenášet uložené slunce ke spotřebiteli, takže si je můžete optimálně organizovat. To jsou organizační schopnosti spotřebitele. Nepochází ze spotřebovaných molekul, ale pochází ze světla, které doslova vstřebáváme z potravy. Například, cukr. Skládá se z oxidu uhličitého a vody. Oxid uhličitý se vylučuje přes plíce dýcháním. Voda přes vylučovací orgány. Co zůstává, je světlo. Takže v zásadě nejsou rozhodující látky a molekuly pro náš život, ale informace. S tím související spalování je náročnější energetický proces, ale to není podstatné. Základem je ukládání světla a poskytování světla pro tělo. Protože tělo je ‘bytí ze světla’. Takže, prý… nebo alespoň teoreticky, organismus může přestat jíst a žít jen ze světla. Teoreticky je to možné.”

Phd. Dean Radin: “Je velmi snadné odmítnout myšlenku, která říká: Existuje mnoho lidí, kteří hladoví, a samozřejmě, kdyby mohli jíst světlo, nehladověli by. Takže se jedná o něco, kde účinky nejsou zřejmé. Možná budete potřebovat 40 let zkušeností s meditací než toho dosáhnete. Máte-li umřít hlady, nemůžete meditovat 40 let, to je už příliš pozdě.”

STRAVOVÁNÍ PODVĚDOMÍM

Pořád nechápu, proč někteří lidé zřejmě žijí bez jídla, zatímco jiní umírají. To mě přivedlo do Kalifornie, Ústavu Noetických Věd, promluvit si s Dean Radinem. Vstoupili jsme do světa lidského vědomí.

Phd. Dean Radin: “Vědomí se zdá být organizační princip. Něco, co vytváří řád. Někdy budete muset říct: ‘Jaký je rozdíl mezi živým člověkem a člověkem neživým?’ Dvě minuty před smrtí, je jediný rozdíl: V prvním případě existuje vědomí, a když je mrtvý, tak tam už není. Vnímání vědomí je tedy něco jako ‘organizační princip’. Je to organizovaná energie. A pokud odstraníme ‘organizační princip’ těla, tělo se rychle rozpadne.”

Dean Radin provádí více než 25 let výzkum pro americkou vládu a několik výzkumných ústavů o projevech a možnostech lidského vědomí. Je třeba se ptát v maximální možné míře, zda je možné vyživovat tělo pouze silou mysli.

Phd. Dean Radin: “Existují tradice po celém světě. Jsou breathariáni, lidi kteří praktikují Bi Gu, a tuto tradici lze využít k tomu, aby si zajišťovali životní potřeby ‘řízenou energií’. To je opravdu to, co jíme. A to tak, že konzumujeme rostliny nebo nepřímo přes zvířata. Je tomu tak proto, že to je způsob, jak získávat uloženou energii ze Slunce. Dokonce uloženou konzistentně. A to my jíme. A to, co jíme, jsou živiny, ale ani ne tak fyzické jako spíš energetické. Při demonstraci jsme vzali čokoládu. Udělali jsme to, že jsme jedné skupině dali obchodní čokoládu bez nějakého ošetření. Druhá skupina, aniž to věděla, dostala čokoládu, která byla dlouho umístěna u Tibetských buddhistů. A my jim řekli, aby meditovali ve smyslu, že kdo bude potraviny konzumovat, aby získal pocit zvýšení vitality, energie a zlepšení nálady. Dělali jsme analýzy a našli významný nárůst nálady v lidech z upravené čokolády v porovnání s druhou skupinou. A pokud zajdeme do extrémů, je možné, že jenom ten záměr je to, abychom získali všechno, co potřebujeme, k zajištění fyzické kondice.”

Univ. Doc. Dr. Ingrid Kiefer: “Máme staré přísloví: ‘Víra hory přenáší.’ To znamená, že tyto jevy jsou schopny dosahovat věci, ne když nemáte správný přístup, což není nic nového. Ale my si nejsme vědomí, jak to tímto způsobem funguje.”

Dr. Ruediger Dahlke: “Dnes to, co opravdu víme je, že průměrná délka života se zvyšuje. Co je skutečně proti-věkový efekt, to je asketismus stravy.”

Dr. Ruediger Dahlke: “Zajistíte-li hladovění laboratorním zvířatům, krysám, opicím, prodlouží se jejich věk o 30%. V případě asketické stravy se jejich život prodlouží o 25%.”

Univ. Doc. Dr. Ingrid Kiefer: “Pokusy na zvířatech s mírným trvalým nedostatkem přijaté energie zajišťují, že žijí déle. Nyní to chceme vyzkoušet u lidí. Úvodní studie jsou v plném proudu. Vím z vlastní zkušenosti, že pro běžné lidi je dosažení chronického energetického deficitu obtížné.”

Thomas Stöckli: “Neříkám, že: ‘Lidé, jíte hodně, měli byste jíst méně.’ ‘Jezte jen zdravě.’ Mé poselství je: ‘Jezte vědomě.’ A především: ‘Buďte si vědomi’. V dlouhodobém horizontu to nemá nic společného s jídlem. Existují i jiné zdroje energie. Pokud se lidé tomu otevřou, stanou se možné i věci, které věda neumí vysvětlit. Vzhledem k tomu není nezbytné, aby lidé jedli.”

Dr. Ruediger Dahlke: “Je na to mnoho důkazů. Fyzici se dostali na vyšší úroveň. K nějakým posunům v myšlení již došlo.”

KVANTOVÁ FYZIKA A VIZE NOVÉHO SVĚTA

Prof. Dr. Brian Josephson: “Klasická fyzika, to je každodenní pohled na věcí pohybující se kolem nás a vyvozující síly na straně druhé. Nevysvětluje však moc dobře chování atomů a dalších částic. Proto nakonec vzniklo to, čemu říkáme ‘Kvantová teorie’. Kvantová mechanika zodpovídá na problémy tím, že vezmete v úvahu myšlení a vědomí. Myslím, že východní filozofie, obsahuje již základní myšlenky založené na důležitosti myšlení.”

Prof. Dr. Amit Goswami: “Věda dnes přiznává, že bez vědomí nemůžeme pochopit příčinné souvislosti mezi světem, a na to pamatuje kvantová fyzika. Je s podivem zjistit, že už dávní myslitelé říkali: ‘Vědomí je z toho důvodu, abychom měli správný pohled na svět.’ Není to věda kdo to objevil, je to známé už 400 let.”

Prof. Dr. Rupert Sheldrake: “Do doby před 20 lety mnoho vědců ignorovalo vědomí. Nebylo součástí vědy. Ale samozřejmě existuje. Kvantová teorie nám dává pohled velmi odlišný od materialistického z 19. století. Vědomí je ‘pole možností’. Myslím si, že ‘svět vědomí’ je ‘svět možností’. Naše mysl jsou systémy polí. Nemyslím si, že jsou omezené v naší hlavě. Myslím si, že mysl přesahuje hranice naší hlavy.”

Dr. Jakob Bösch: “To, co nazýváme myslí, to je síla, potenciál. Řídí a dokonce chrání bez ohledu na to, co říkáme my nebo naše tělo. Nadešel čas, aby… se to celý svět dozvěděl. Existují experimenty, také vědci, ukazující, že vše můžeme ovlivňovat naší myslí.”

Dr. Jakob Bösch: “Dokazují to experimenty PEAR na univerzitě v Princeton. Postavili tam systém s mnoha kuličkami. Tato kaskáda kuliček dopadla na systém, produkující, co se nazývá Gaussovo rozdělení. Není-li použit vliv na ně. Požádali muže z ulice, bez nějakého zvláštního talentu, aby se snažil ovlivnit normální rozdělení tlačením kuliček vlevo nebo vpravo. A fungovalo to.”

Prof. Dr. Robert Jahn: “Je to vzrušující, když můžeme jít do laboratoře, laboratoře fyzikálních věd, a vytvářet efekty, které odrážejí aspekty ducha, duše a vědomí. A mají vliv na kaskádové kuličky. A ovlivňují bity vycházející z krabice mikroelektroniky.”

M. Sc. Brenda Dunne “Všechny ty výsledky, které dosahují ‘efekty’, jsou výsledkem stovek, tisíců i milionů opakovaných testů. A pozorujeme znovu a znovu tuto změnu ve směru záměru. Je jasné, že se jedná o skutečný efekt, není pochyb.”

Prof. Dr. Robert Jahn: “Ale co my o tom víme. Myslím, že je vzrušující, že mysl je silnější než cokoliv. Mysl nejen konstatuje, mysl tvoří. Mysl je schopná vytvářet efekty. A to je… ‘úžasné’, pokud to tak mohu říct.”

Prof. Dr. Rupert Sheldrake: “Když jsme opustili myšlenku, že mysl je omezena pouze na vnitřek naší hlavy… Pokud připustíme, že mysl je závislá na poli přesahujícím hlavu, pak není problém tyto jevy přijat. A integrovat širší pohled na mysl. Jsou to jen takové věci, které bychom očekávali při prodloužení mysli mimo mozek.”

EPILOG

Phd. Dean Radin: “V okamžiku, kdy vzniká možnost, že mysl nemusí být vázaná lokálně jenom v nás, ale že se rozšiřuje, jak daleko? Všude. Je spojena s celým Vesmírem. A měli bychom o tom přemýšlet, když jde o spojení se vším. Žijeme v ‘distribuované mysli’. Je to spíš jako… Je to trochu jako sledovat oceán, kde jsou vlny. Každý projev těchto vln je individuální. Zdá se být samostatná, ale na hlubší úrovni skutečně existuje spojení s ostatními.”

Prof. Dr. Amit Goswami: “Je to velmi důležitá zpráva pro novou vědu. Nová věda nám říká, že jsme jedním, doslova, v naší individualitě. Říká se, že násilí je hloupost, a je hloupé necítit lásku, protože jsme propojeni.”

M. Sc. Brenda Dunne “Jsme součástí světa. Nejsme jen pasivními pozorovateli. Vytváříme svět. Každý v malé míře, a společně ve velkém rozsahu. Svět je ‘Stavba lidského vědomí.'”

Dr. Michael Werner: “Neříkám, přestat jíst a pít. To není ta otázka. Jen vyprávím o fenoménu breatharianismu. Lidé začínají znovu přehodnocovat svůj vztah k hmotě, k jídlu a pití.”

Dr. Sudhir Shah: “Navrhujeme hypotézu o alternativních formách energie a to je to, co chci dosáhnout. Vidím pouze tento případ. Vidím sílu zúčastněných a to, že skutečně mění budoucnost lidstva. A jsem si téměř jistý, říkám vám.”

KONEC

Překlad a záznam: M. Němeček

The post Na počátku bylo světlo. Breathariánství, jedna z cest k nové budoucnosti myšlení first appeared on Čítárny.

ZeMě. Jaroslav Dušek aneb cesta blázna a jeho vnitřní svět. Kniha z pera Pavlíny Brzákové je vždycky něčím, s čím člověk touží se zaizolovat pěkně do peřin nebo kamkoliv, kde na něj vnější svět nemůže. A konkrétně kniha ZeMě je nesmírně intimní a hluboká, obnažená do morku kostí. Její čtení mi pohltilo celou mou pozornost. Svět kolem přestával existovat.

No jistě, dá se přečíst i ve vlaku, ale ten čtenářský zážitek by pro mne nebyl to pravé.  A to bych měla být jakože Blíženec, poměrně extrovert. Nejsem. Na tohle nejsem. V porovnání s knihou Tvarytmy, kterou jsem četla před ZeMí, je toto kniha temnější, smutnější, jdoucí více do hloubky, která mne zasáhla na nejcitlivějších místech. Na místech strach, obav, pochybností o svém místě na světě.

Možná je to tím, že Jaroslav Dušek otvírá řadu témat, jež jsou na jednu stranu vtipná a hluboká, ale někde uvnitř se dotýkají nějakého obnaženého duchovního nervu.
Probírá své dětství, své rodiče i jejich smrt. Vidí očima dospělého své dětství, pohnutky a život svých rodičů. Umí vzít do rukou své vlastní zkušenosti a podívat se na svůj život očima úplně jinýma. Za řadu let… Umí vystihnout a popsat běh svého vlastního života. Vidět retro a vidět současnýma očima. Vše je protknuto jeho moudrostí, která v něm zrála od samého jeho dětství.

Tato kniha je jemným vyprávěním, ve kterém pozorný čtenář prochází opatrně a našlapuje s lehkostí, protože se bojí jen nahlas otočit list.
Tak něžná a tenounká je nit, kterou jsem v textu cítila – nic lehkého, leč vytrvalého vývoje moudrosti Jaroslava Duška. Nit, která se bude pokaždé jevit jinak. Když si ZeMi přečtu za půl roku, uvidím ve vyprávění něco jiného. Jiná fakta, jiné zásadní životní kroky a události, které formovaly jeho duši.  A to je na této knize zajímavé.

Neřehtala jsem se smíchy, ale moje srdce se otevíralo dokořán.
A potřebovala jsem pokaždé trochu klidu, abych vše vstřebala – proto se to nedá číst ve vlaku, ve chvíli, kdy by přišel průvodčí, asi bych vypadala jako naprostý  mimoň.

Považuji tuto knihu za čtenářskou i životní příležitost. Pro každého.

O autorech:

Knihu sepsala jako autorizované vyprávění Jaroslava Duška Pavlína Brzáková
Etnoložka, která se zbývá studiem kultur sibiřských kočovných pastevců. Vydala dvě knihy jejich pohádek a příběhů – Goromomo goroló – vyprávění sibiřskejch Evenků (1996) a Jamtana – vyprávění sibiřskejch Něnců (1997). V roce 2000 vyšla její novela Stíny na kupecké stezce a kniha Goromomo goroló – Davnym davno na území Evenckého autonomního okruhu, kterou napsala v ruštině spolu s ruským lovcem Vitalijem Voronovem.
Poté nsáledovala mytologie Cesta medvěda (2002), román Dědeček Oge  – Učení sibiřského šamana (2004), obnovené vydání prvních sběrů Až odejdu za horu (2004) a sibiřský cestopis Modřínová duše (2005). V roce 2006 vyšly její příběhy pěti světadílů Co přináší vítr a v roce 2008 volné pokračování románu Dědeček Oge s názvem Dva světy. Je spoluautorkou knih Květa Fialová – štěstí tady a teď (2009) a Květa Fialová – Zákony štěstí (2010). Je také autorkou pohádkových příběhů pro děti Helinda a klekánice (2009). V roce 2014 napsala s Jaroslavem Duškem další knihu, která dostala název TVA RY TMY – TMA RI MY. Působí jako šéfredaktorka  měsíčníku Regenerace.

Kresby do knihy vytvořil Zbyněk Zenkl
Narodil se 7. Listopadu 1964 v Ostrově nad Ohří. Toho dne byl úplněk. Dětství strávil v Sezimově Ústí u Tábora, než jeho rodiče postavili dům, bydleli v upravené stodole. Rád si hrál na pískovišti s vláčky, v mládí jezdil s rodinou na vodu a chodil pěší túry. Vyučil se ovocnářem-sadařem a nějakou dobu v tomto oboru pracoval. Nyní působí v chráněné dílně Rolnička, kde pracuje v dřevodílně, navštěvuje výtvarný kroužek a vyrábí máčené svíčky.

Dovolenou tráví s tatínkem, často v Čechách, ale také v zahraničí. Zbyněk je nadšený turista a výborný plavec. Rád houbaří, má výbornou orientaci a nikdy se neztratí. Říká, že má s Jardou Duškem hodně společného: oba rádi maskují a obarvují život, jsou dobrodruzi, přívětiví, magnetičtí, mají v sobě dramatickou lehkost.
Myslí si, že si ho Jarda zvolil jako ilustrátora proto, že dokáže vidět v mracích a neklepe se u malování. Nabídka ilustrovat knihu ZeMě ho potěšila a na obrázcích pracoval s velkým zájmem. Má za sebou několik samostatných výstav. Okolí si moc cení jeho výjimečného chápání světa.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2012, www.eminent.cz

„Cítím, že Vesmír se raduje nejvíc, když se člověk chová unikátně. Všichni jsme unikátní, protože máme svoje parametry, které jsou nezaměnitelné.  A Vesmír od nás očekává unikátní odpovědi.
Někdo rád říká, že máme odpovědnost za své chování. Myslím si, že jediná naše odpovědnost spočívá v tom, že odpovídáme  Zdroji, Vesmíru, proudu života, svou realizací, tvořivostí a zkušeností. Takhle mu odpovídáme zpátky na to, že nás emanoval.  Jsme tu a reagujeme na jeho výzvu. Člověka nejvíc obohatí, když  pozná sebe sama, když odhalí a rozkryje své skutečné jméno. Co mu bude platné, když bude opakovat mechanicky nějaké stanovené pohyby?…“

A knihu velmi příjemně občas přerušují intermezza autorky, která ji sepsala. Vždy jsou příjemná, protože mi připomínají lidskost, kterou ona s Jaroslavem Duškem sdílela. V jemných okamžicích jejího života jsou to prchavé chvíle, kdy ji ON ovlivnil.V restauraci Phenix se díváme na řeku. Jaroslav je svěží, zatímco slunce klesá.

…Intermezzo Pavlíny Brzákové…
Jsou obzorem domy na protějším břehu?
Nebo je obzor až za domy?
Se sluncem klesajícím do Vltavy jsme stále vážnější. Při štrúdlu již mluvíme o konci světa. Které kultury ho znají? Úzkost zaháním šlehačkou. Nořím se do sladkosti…
Konec odešel, přichází Ráj!
Při loučení jsme zase Konci o kus blíž. Jarda o něm mluví lehce, jako by se těšil.
V metru mě zastavuje cizí starý pán. Čte mi z očí. Hovoří laskavě:
„Všimla jste si, jak svět končí? Nemějte strach, ten konec bude jemný. Jemňounký tak, abychom jej všichni přežili…“
Určitě každý z nás má někdy životní chvíle, náhody, příjemná setkání s cizími lidmi, při kterých se cítí podobně – očarován a okouzlen životem.
A celá ZeMě je podobná. Okouzlí vás životem.

Mřížka

Sníh není tady, pojeďme tam! * Pozor, nové objevy ohrožují staré * Jsme strnulí a Duch si vane… * Pusťme se, uvolní nás Půst

Technická společnost ráda staví přehrady, tunely a mosty. Vypadá to výhodně. Nepřejdeme řeku přes brod, my ji překleneme. Nemusíme se namočit, dostaneme se suchou nohou. Silnici nestavíme tak, že bychom objížděli horu, ale horu prorazíme, vyhloubíme tunel, uděláme díru. Nelíbí se nám silnice, která se kroutí a zatáčí, my chceme jet rovně a rychle. Je to pohodlné. Ale potřebujeme to doopravdy? Nekonečná energie víří svobodně v životadárných spirálách a křivkách, Duch si vane, kam chce, a my jsme se zamilovali do mrtvých přímek či zadržování a hromadění energií. Je to jen diktát naší mřížky. V realitě jsme pořád všude, můžeme se kamkoliv rozprostřít. To, co nás brzdí, co nám překáží, je naše ulpění na individuu. Na bodu energií – Teď sedím tady. Opomíjím, že jsem všude, proto se dopouštím všech těch vzdálenostních zkratek. Nerespektuji proud, který mě může nést. Zimní olympiáda bude, i kdyby sníh letos nenapadl. Prostě si jej přivezeme. To je naše mřížka. Nemůžeme čekat na sníh, protože mezi tím bude ještě jiné mistrovství. Sportovci jsou domluveni na dalších místech, mají své zakázky na půl roku dopředu. Nemůžeme říci: „Tady sníh není, ale je támhle, tak pojeďme tam.“ Proudění respektuje daný stav, přítomnost, my děláme opak.

Zkratky, mosty a tunely děláme také proto, abychom přepravili odněkud někam zboží. Běžně se stává, že nějaký druh, produkt nebo plodinu vezeme odsud tam a to samé nám jede naproti zpátky. Pročítal jsem například statistiku, ve které se psalo: Za loňský rok vyvezla Česká republika 57 tisíc tun jablek a přivezlo se 59 tisíc tun jablek. To je nějaká blbost, řekl jsem si. Proč jsme tedy nepřivezli dva tisíce tun jablek rovnou? Jenže to by neodpovídalo mřížce, kterou jsme si nasadili na život. My přece nebudeme jíst jablko, které vyroste tady! My si ho musíme přivést ze Španělska nebo z Austrálie, protože naše mřížka, naše mánie, nám řekla, že to bude tak. Už jsme si domluvili kontrakty, obchody, tak ať to sviští na kluzišti. Hop, a už jsme mimo Rytmus…

Jak se do Rytmu vrátit, když se nám nechce? Do rytmu jsme vráceni nejtvrdšími způsoby, když už selhaly ty jemné. Život k nám promlouvá nejprve v mírných náznacích, nad kterými většinou mávneme rukou. Potom varování sílí. Nakonec přijdou signály, nad nimiž rukou mávnout nelze… Nemoci, krize, vichry, hurikány, povodně, požáry, zemětřesení… Všechny tyhle živelní události nám nekompromisně sdělují, že tady je ten Rytmus. Je tady! Jestli ho neslyšíme, tak přidáme více, až se Země zatřese. Udělá to jednou, dvakrát, víckrát, dokud nám nedojde, že je potřeba se vrátit. Vstoupit do proudu se všemi zkušenostmi. Vnímat a chápat Proud je záležitostí pravé hemisféry, a proto je potřeba ji znovuobjevit. Probudit intuici, sestoupit k sobě dovnitř. K tomu je dobrým pomocníkem meditace. Meditujme! Uvidíme, že každá „věc“ skrývá ještě další smysl. Zklidníme své vědomí, vyladíme mysl, naše vyzařování se stane ladným, napomůžeme i zklidněním Matky Země, která je vzájemným zrcadlem stavu našeho vědomí.

Zdá se, že jsme podlehli kšeftu, obchodu, a ten nám všechno zatemnil. Na všem je třeba vydělat. Dokonce jsme si navykli obchodovat i s duchovnem. Tohle slovo je mi občas až protivné, protože se stalo zvykem, že když si zaplatím kurz, dostanu duchovní razítko. Stalo se, že jsme zaměnili slovo „výměna“ za „obchod“. Zatímco při „výměně“ bohatnou stejnou měrou oba, při „obchodu“ má jeden víc a druhý míň. Obchodník bohatne více než zákazník. Tenhle vztah je v nerovnováze a my jsme si na tu nerovnováhu zvykli. Zpeněžujeme duchovní hodnoty a přestali jsme vést v patrnosti, že vědění tu není od toho, abychom s ním kšeftovali.

Zarážející je paranoia zadržování mnohých vědeckých objevů, o nichž informace nikdo nezveřejňuje. Údajně existují stroje, které mohou pracovat se zcela jinou účinností, než jsme zvyklí. V tuto chvíli prý existuje 1600 patentů na volnou energii, na něž je uvaleno národně-bezpečnostní embargo. Četl jsem o tom v pojednání doktora Stevena Greera (Dr. Steven M. Greer – Utajovaná pravda – Zapovězené poznání), jenž píše, že několik strojů na volnou (zero-point) energii viděl. Jedná se například o auto na vodu, jehož možná výroba byla pozastavena, protože patentovací úřad projekt zapečetil. Úředníci se ohánějí zákonem, jenž jim umožňuje zmrazit takové patenty, které ohrožují národní bezpečnost. Důvody jsou srozumitelné. Nové objevy ohrožují staré. Obchod jsme povýšili natolik, že nepustíme lidem energii jen tak. A geniální nápady jsou příliš nenáročné. Autoři zmíněných projektů žijí ve strachu, mnozí z nich byli zavražděni. Tohle všechno se zřejmě děje!

A přesto přicházejí další nespoutaní duchové. Objevil jsem na Moravě kamaráda, jenž postavil vodíkový generátor do osobního auta a může snížit spotřebu vozu až o 40%. Sám ho používá, takže ví, že to funguje navzdory všem zatvrzelým teoretikům, kteří dokážou matematicky doložit, že to fungovat nemůže. Číňané říkají: „Ať ten, jenž tvrdí, že něco nejde, nezdržuje toho, který to dělá.“ Nejvíce ho překvapilo, jak je ten generátor ve skutečnosti jednoduchý. Každý si ho může v podstatě vyrobit v dílně sám a také výrobců takových generátorů přibývá…

Jiným z nenáročných objevů, tentokrát v oblasti zdraví, je léčba pitím vody. Autorem a propagátorem této metody je Flemingův žák, doktor Fereydoon Batmanghelidj, autor knihy – Water for Health, for Healing, for Life a Your Body’s Many Cries for Water (Voda pro zdraví, pro uzdravování, pro život, Mnohá volání vašeho těla po vodě), který přišel na to, že většina bolesti v lidském těle je způsobena dlouhodobou dehydratací. Doporučuje vypít denně dva litry čisté vody. Doktor Batmanghelidj byl také zakladatelem Národní asociace pro čestnost v medicíně (National Association for Honesty in Medicine). Pitím vody léčil od osmdesátých let. Lékařská obec jeho závěry ignorovala a bránila mu, aby své poznatky šířil. Takový je svět, ve kterém žijeme. Necháme lidi, aby si kupovali drahé léky, a přitom se mohou léčit přirozenějším způsobem. Zatímco medicína s oblibou předepisuje antihistaminika, která proudění vody v těle zadržují, existují daleko přirozenější způsoby, jak si můžeme zdraví upevnit. Podle doktora Batmanghelidje působí tyto medikamenty kontraproduktivně a lidskému organizmu velmi škodí.
Takzvaný normální člověk namítne: „Kdyby tohle všechno byla pravda, tak by vodu pili všichni a byli by zdraví!“ „Tak to zkus a uvidíš!“ Ale on se nedá: „Prosím tě, kdyby to byla pravda, tak by do toho šli už dávno všichni!“ Takto uvažuje a raději to ani nezkusí. Přitom ho to nic nestojí, když každé tři hodiny vypije dvě sklenky vody. Kdyby to zkusil, viděl by, jestli se cítí líp, nebo hůř. Doktor Batmanghelidj léčil lidi vodou z různých nemocí dvacet let a nikdo o něm neví. Je to snílek? Blázen? Smějí se mu v obavě, aby jim nezrušil obchod se strachem, se všemi nemocemi a očkováním. Přitom je tu Vesmír, Proud Života. Existuje miliony let! Formy života jsou pospolu a fungují v souladu.

Slyšel jsem, že dnes lékaři ve Spojených státech povinně očkují děti proti chřipce. Každý rok. Podle některých výzkumů prý vyvstává podezření, že následkem očkování vzrůstá u dětí výskyt autismu, alergií, astmatu, atopického ekzému. Japonci nedávno zakázali dávat lék Tamiflu mladým lidem, protože zjistili, že po jeho požití ztrácejí pud sebezáchovy – skáčou z okna a vrhají se pod auta. Kvůli „dobrému“ obchodu. Co kdyby zkusili pít vodu? Organismus má nesmírné sebeúzdravné schopnosti. Proč tedy nezkusit vysadit léky a prolít se vodou? Pročistit se? Nemusíme tomu přece bezmezně věřit, ale můžeme být otevřeni a mít chuť experimentovat…

Začal jsem působení vody chápat, když jsem procházel dlouhodobějšími půsty. Pil jsem vodu a sledoval její účinky. Dříve jsem četl o případech lidí, jimž při půstech začaly mizet nejrůznější nemoci a bolesti. Příčinou možná nebyl půst samotný, ale působení vody. Voda tělo vymývá a očišťuje. Můj kamarád držel půst čtyřicet dnů a poprvé v životě se zbavil úporných bolestí zad, které měl po celý život. Zkoušel všechno – lékaře, léčitele, cvičení, všelijaké manipulace. Pak se rozhodl držet půst, pil destilovanou vodu z destilačního přístroje a přestala ho bolet záda. Dokonce se mu vyléčil kotník, který měl kdysi zlomený a méně pohyblivý. To půst mu ho uvolnil. A zázračné očistné schopnosti vody.
Doktor Batmanghelidj tvrdí, že čistou vodu žádný jiný nápoj nenahradí. Limonády likvidují vodní hospodářství, o kofeinu a alkoholu ani nemluvě. Můžeme pít čerstvé džusy, ale kromě nich potřebujeme také neutrální vodu. Obrazně řečeno – voda vstupuje do těla otevřeně a napojuje se na tělesné informace podle potřeby. Ostatní tekutiny vnášejí do těla již svůj názor. Co umí voda udělat v přírodě, provede i v těle. Náš organismus potřebuje její neustálý přísun. Prahne po uvolnění, čistění, proudění, potřebuje „pravdu“.

A tak to zkouším, nepotřebuji předem vynášet nějaké soudy… Neříkám, že to nejde, ale jednoduše se do toho pustím. Jedině tak na sobě poznám, jak voda působí. Piju ji a je mi stále lépe. Když mě něco bolí nebo onemocním, už nepřemýšlím, jakou bylinou se léčit, ale dám si půst a piju vodu. A funguje to… Jenom našemu složitému mozku se to nelíbí – té levé hemisféře, která všechno zkomplikovala a vytváří překážky Proudu. Zamotala všechno vysvětlováním, vytvářením mřížky a všelijakými rádoby vědeckými dohady.

Ještě teď někteří lékaři říkají, že vysoká hladina cholesterolu je nebezpečná, přestože bylo jinými lékaři dokázáno, že tomu tak není. Mnohem nebezpečnější je nízká hladina, protože cholesterol funguje jako důležitá ochrana cév. Tělo zvyšuje hladinu cholesterolu v případě, když potřebuje cévy chránit. Batmanghelidj říká, že neexistuje zdokumentovaný příklad ve vědecké literatuře, který by potvrzoval, že cholesterol cévy ucpává. Nikdy se nic takového nestalo, přestože to lecjaký lékař tvrdí. Medicína hladinu cholesterolu snižuje, ačkoli je cholesterol nezbytný k tomu, aby krev cévami klouzala hladce. Když se hladina cholesterolu zvýší, chce tělo na něco upozornit. Někde je příčina, proč to dělá, a my bychom měli zjistit, co nám tím chce říct. Podobné je to se zvýšenou tělesnou teplotou. Tělo jejím prostřednictvím něco likviduje, s něčím se vypořádává. Snížíme-li mechanicky cholesterol nebo teplotu, jdeme proti Proudu. Nepřijímáme jej, stavíme proti němu překážku. Tělo zvyšuje cholesterol, teplotu nebo tlak proto, že chce nastolit harmonii, ale něco mu v tom brání. Oslabíme je, když nevhodně zakročíme. Jdeme proti toku přirozenosti, protože máme dojem, že jsme chytřejší. Pro tohle naše myšlení, nepochopení, chybné konání a jednání možná přibývá alergiků, astmatiků, takzvaných autistů a mentálně postižených, lidí s depresemi a syndromem vyhoření.

Naší společností prorůstá omezené uvažování jako zvláštní plíseň. Vyzkoušejme proto pití vody! Prolijme se, propláchněme se… Možná zmizí naše deprese a smutky. Levá hemisféra nás zamotává do složitostí, přijměme do života jednoduché rozhodnutí. Pokud nás levá polokoule zotročí, ochabne naše intuice a schopnost předvídat a správně reagovat. Zaměřme se tudíž na své tělo, rozmlouvejme s ním a nechme se jím vést.

The post ZeMě. Jaroslav Dušek aneb cesta blázna a jeho vnitřní svět first appeared on Čítárny.

Obyčejně většina z nás hledá způsob, jak dítětem manipulovat a „zabránit“ mu v tom, co definujeme jako „špatné“. Ale pokud se zastavíme a podrobíme svoje myšlenky kritickému zkoumání, zjistíme, že dítě má velmi opodstatněný důvod pro své jednání či pro to, co říká, případně objevíme, že ve skutečnosti nic špatně není. Jakmile si uvědomíme, že naše vnímání není pravdivé, můžeme si všimnout záměrů dítěte a nabídnout mu spíše pomoc (pokud ji potřebuje), než odsouzení.

Důvod chování dítěte spočívá často v emocích a nemusí být vždy na první pohled spojen s tím, co dítě dělá nebo říká. Tím, že zabráníme dítěti vyjádřit negativní emoce, nevyřešíme jejich příčinu. Můžu zabránit dítěti křičet nebo bít druhého člověka, ale důvod jeho utrpení trvá a znovu vypluje na povrch. Ve skutečnosti to, že dítěti zabráním ve vyjádření negativní emoce, vyvolá pocit opuštěnosti a strachu, který se přidá k jeho úzkosti a povede ke stupňování agrese. Naopak jakmile dítěti porozumím, můžu na něj reagovat vlídně, bez ohledu na to, zda může dostat to, co chce v tu chvíli.

Opravdu poučná a inspisrující kniha respektované americké terapeutky a rodinné poradkyně Naomi Ardolt představuje ucelený koncept výchovy, kde nedominuje ani rodič ani dítě a namísto mentorování, ovládání a manipulace je s dítětem zacházeno s úctou a respektem. Nejen teoreticky, ale i na mnoha příkladech z praxe zjistíme, že svým dětem můžeme důvěřovat a bezpodmínečně je milovat. Pouze se musíme zbavit starých naučených a nefunkčních vzorců chování.

Vychováváme děti a rosteme s nimi | Naomi Ardolt | Práh

Proč je tato kniha výjimečná?

Hovoří o lásce:
Vysvětluje, proč ovládání, manipulace a tresty ve výchově nefungují.
Hovoří otevřeně:
Ukazuje postup, jak se špatných výchovných vzorců zbavit a růst spolu se svými dětmi.
Ukazuje porozumění:
Umožňuje nám, abychom porozuměli dítěti, které pak může naplnit své nejlepší předpoklady.
Zasévá důvěru:
Dokazuje, že jen děti, které dostaly bezpodmínečnou lásku a důvěru svých rodičů, vyrůstají v sebevědomé lidi, emocionálně odolné a schopné vést své životy samostatně a radostně.

DEVĚT DŮLEŽITÝCH POZNÁMEK K VÝCHOVĚ DĚTÍ

1. Dítě má pravdu. Ať už dělá cokoliv, má k tomu pádný důvod. Opravováním v něm vyvoláváte pocit selhání. Podstatné je najít pravou příčinu jeho jednání a tu napravit. Zpravidla za ní stojíme my – většinou jsme dítě něco nevědomky naučili nebo máme nerealistické očekávání. Dítě je naše zrcadlo.

2. Poslušnost není naším cílem. Znamená totiž, že dítě se bojí. Možná dělá dobrou věc, ale ze špatného důvodu. Bojí se trestu, naší zlosti nebo že přijde o naši lásku. Poslušné dítě může později poslouchat kohokoliv, třeba vůdce gangu. Naučí se poslouchat jiné, a ne samo sebe. Člověk by měl také někdy poslouchat jiné lidi, ale měl by se vždy nejdříve poradit sám se sebou a umět se rozhodnout, koho a kdy poslouchat.



3. Naším cílem je, aby dítě bylo nezávislé, aby dítě v každé chvíli cítilo: “To, jak se cítím, je správné”. Tento pocit sebedůvěry budujeme tak, že reagujeme na jeho potřeby. Nemusíme se obávat, že později bude dělat věci na úkor jiných lidí nebo že se o druhé nebude starat. Naopak: pro dítě, které se cítí nezávislé a důvěřuje si, je mnohem snadnější všímat si druhých a starat se o ně.

4. Spokojené dítě se chová dobře ze své vlastní svobodné vůle. K tomu nepotřebuje příkazy, zákazy a napomínání, potřebuje jen, aby byly naplněny jeho základní potřeby, jimiž – kromě těch fyzických – jsou: bezpodmínečná láska, možnost sebevyjádření, emocionální jistota, samostatnost a moc nad sebou a sebevědomí. 



5. Lidé jsou ze své podstaty nezávislé bytosti. Protože ovládáním jdeme proti této přirozenosti dětí, vytváříme agresi, vzdor. Jiné děti tím přimějeme k vnitřní rezignaci a vytvoříme v nich pocit uzavření, nejistoty a neschopnosti důvěřovat sám sobě.



6. Naším cílem je, aby děti byly šťastné. Snažíme se je toho co nejvíce naučit, aby toho co nejvíce dosáhly a co nejvíce měly, a potom mohly být šťastné. Na tom není nic špatného, daleko důležitější však je naučit děti být šťastné rovnou. Nezávisle na tom, jestli dostanou to, co chtějí, jestli se jim něco podaří. Aby byly schopné být. Učme je být raději než dělat a mít.

7. Když dítěti pomáháme, ve skutečnosti ničíme jeho sebeúctu. Říkáme mu tím: “Ty to neumíš. Já ti to ukážu. Já ti pomůžu.” Dávejme dětem takové projekty a činnosti, které zvládnou samy. Ne příliš snadné, ale ani ne tak náročné, aby je odradily nebo aby při nich potřebovaly naši pomoc. Pokud vidíte, že na něco nestačí, je lepší vybrat jim něco jiného, než jim pomáhat.

8. Chválení ničí sebeúctu a je druhem manipulace. Když dítě chválíme, chceme, aby něčeho dělalo víc. A ono to funguje, ale opět ze špatného důvodu – chce získat naši lásku. Učíme děti být závislé na mínění druhých lidí. Tento přístup vnáší do života nejistotu.

9. Svoboda není povolení dělat cokoliv. Dát dítěti moc nad sebou samým neznamená dát mu moc nad rodiči a ostatními lidmi. Protože to je pro dítě příliš mnoho moci, která jej frustruje a oslabuje. Dovolte dítěti, aby bylo samo sebou.

{youtube}_rM6_IMylFk{/youtube}

Co je SALVE + příklad.

S – (Self inquiry) sebezpytování; osvobození se od nadvlády zbrklých myšlenek.
A – (Attention) –zaměření pozornosti na dítě.
L – (Listen) – naslouchání
V – (Validate) – uznání
E – (Empower) – povzbuzení

Následující příhoda je příklad z knihy. Je o otci, který se dokázal vyhnout svému původnímu rozčilení.
Jeho reakcí by normálně byl hněv. Použil ale formulaci SALVE, aby nenarušil vazbu mezi ním a jeho dítětem a zůstal laskavý.  
Zatímco Adam pracoval na zahradě, jeho čtyřletá dcera Ruth šla dovnitř a nalila si sklenici mléka. Trochu mléka se rozlilo na stůl a na podlahu v kuchyni. Když Adam vešel do domu a viděl rozlité mléko,  málem vybuchl slovy: „Proč jsi mi neřekla, ať ti pomůžu? Víš přece, že to sama neumíš.“ Místo toho se zhluboka nadechl, vnímal, jak tato slova v tichosti odplouvají pryč (S z formulace SALVE) a povšiml si, že nejsou pravdivá ani pro něho nejsou užitečná. Pak obrátil svou pozornost (A) k Ruth. Uvědomil si, že ho nechtěla vyrušovat při práci a snažila se nalít si mléko sama bez jeho pomoci. Přišel blíž a řekl vesele: „Koukám, že sis nalila mléko úplně sama.“

The post Vychováváme děti s Naomi Aldortovou. Devět důležitých myšlenek o výchově dětí first appeared on Čítárny.

První Duškův titul, který jsem četla, Země, byl syrový a drsný, plný vzpurné energie a dušeného rozčilení nad stavem lidské duše a dnešního světa…. Tvarytmy mají podobnou syrovost, ale tady se autorovi nějak podařilo vyprávění zaobalit do většího nadhledu, ba až do hladivosti, ve které se bude vaše duše s blahem převalovat. Možná je znát i odstup dvou let mezi oběma knihami.

Autor sám se posunul ve svém životě, ve svém přemýšlení někam dál. A kam? Do tmy.
No ano – celá kniha začíná vyprávěním jeho zážitků z tzv. „pobytů ve tmě“, které se stávají údajně čím dál víc populární. Nejde o nic jiného, než o pobyt v chatce, mít uspokojeny jen základní potřeba a celý čas strávit obklopen jen černočernou tmou. TMA má TVARY.  Jaroslav Dušek si hraje se slovy, s pocity, se zážitky, které měl při tomto pobytu a jak jeho vyprávění plyne k jiným tématům, stále z něj cítíte tu jemnost a hladkost, kterou načerpal v té tmavé chladné chatce, v té svatyni lidské duše.

Kniha je báječně poskládaná! Musím smeknout před nápadem začít celé toto typicky duškovské povídání právě tímto niterným zážitkem.
Zcela jemně a nenásilně totiž zavede čtenáře až do mystických hlubin. Ani se nenadějete a jste tam! Uprostřed snění, bdění a vlastně vůbec nevíte, kde se nacházíte. Toto je jedna z věcí, kterou si z této knihy navždy zapamatuju. Při pobytu ve tmě se postupně dostáváte do stavu, kdy spánek a bdění ztrácí pevné kontury. Myšlenky se stávají vláčné, jemné…

„V chatičce bylo nádherně. Den za dnem se prohlubovala blaženost, která prostupovala celým tělem. Poslední den byl omamný. V posvátném tichém úžasu jsem pozoroval nekonečný prostor svého těla. Myšlenky už téměř nepřicházely. Občas nějaká osamělá připlula z nedohledna jako ryba, postavila se proti mně a žádala si mou pozornost. Ležel jsem nehybně na posteli snad několik hodin a blaženě sledoval vnitřní pohyby těla, když připlula myšlenka: „Co kdybych se posadil?“ Pozoroval jsem jemně tuto myšlenku a začal ji zvažovat.  Cítil jsem ten rozdíl mezi zvažováním, uvažováním a běžným myšlením. Nakonec jsem tuto myšlenku přijal a nekonečně pomalu jsem se na posteli posadil. Spustil jsem nohy na zem.  Seděl jsem.  Několik minut jsem jen seděl a vychutnával sezení. Dar těla. Připlula myšlenka: „Co kdybych se napil?“ Zvažoval jsem ji na jemných vážkách. Přijal jsem ji. Natáhl jsem ruku dozadu k lahvi na poličce a setrval v této zdánlivě nepohodlné pozici několik minut. Vciťoval jsem se do vědomí lenochoda a chameleona, zkoumal jsem vnitřní stav nehybného aligárota…“

Takže na této ukázce mohu zhruba shrnout pocit, který mi Tvarytmy daly… zpomalily mne.

Měla jsem dojem, že se v této knize, kterou od té první (Země) dělí dva roky, něco s autorem událo.
Zpomalil se, přestal být tak syrově úderný, ale více… já nevím, pokorný? Asi to není to správné slovo, protože pokora je z Jaroslava Duška v jeho textech cítit všude. Ale zjemnil se, jeho myšlenky se staly vláčnější. Ačkoliv většina knihy není o pobytu ve tmě, celou dobu máte pocit, že povídal a vyprávěl vše další v jakémsi mírném opojení z té čistoty, kterou v té chatičce zažil.

Jaroslav Dušek má úžasný dar povídat a povídat a vy máte dojem, že se vznášíte nikoliv v jeho slovech, ale ve své vlastní duši.
Zároveň se čtením této knihy pracuje něco ve vás a výsledek? Najednou víte, co chcete a i když jsem knihu začala číst jako unavená a vyprahlá a téměř bez chuti jí vůbec číst, skončila jsem oživená, veselá a věděla jsem s neutuchajícím nadšením, co právě chci dělat.
A TO JE POCIT, KTERÝ BYCH PŘÁLA KAŽDÉMU ČTENÁŘI TVARYTMŮ. Aby našel své vlastní rytmy, srovnal sám sebe, nadechl se a rozhlédl kolem. Náhle mi celý svět a mé směřování v něm připadalo slunečné, krásné, jasné a čisté…

Knihu sepsala jako autorizované vyprávění Jaroslava Duška Pavlína Brzáková
Etnoložka, která se zbývá studiem kultur sibiřských kočovných pastevců. Vydala dvě knihy jejich pohádek a příběhů – Goromomo goroló – vyprávění sibiřskejch Evenků (1996) a Jamtana – vyprávění sibiřskejch Něnců (1997). V roce 2000 vyšla její novela Stíny na kupecké stezce a kniha Goromomo goroló – Davnym davno na území Evenckého autonomního okruhu, kterou napsala v ruštině spolu s ruským lovcem Vitalijem Voronovem. Poté nsáledovala mytologie Cesta medvěda (2002), román Dědeček Oge  – Učení sibiřského šamana (2004), obnovené vydání prvních sběrů Až odejdu za horu (2004) a sibiřský cestopis Modřínová duše (2005). V roce 2006 vyšly její příběhy pěti světadílů Co přináší vítr a v roce 2008 volné pokračování románu Dědeček Oge s názvem Dva světy. Je spoluautorkou knih Květa Fialová – štěstí tady a teď (2009) a Květa Fialová – Zákony štěstí (2010). Je také autorkou pohádkových příběhů pro děti Helinda a klekánice (2009). V roce 2012 napsala s Jaroslavem Duškem další knihu, která dostala název Země. Působí jako šéfredaktorka měsíčníku Regenerace.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2014, www.eminent.cz
Foto: Eminent a foto ze křtu: Kamil Vancoller

The post Jaroslav Dušek. Tvarytmy lidské duše ve tmě first appeared on Čítárny.

Francouzský spisovatel Henri Monfort během svého dalšího pobytu u nás uvede poprvé svou knihu v českém překladu “Pránická výživa – jiná cesta ke spiritualitě”.

Monfort se zabývá procesem změny životního stylu a přechodem na výživu z prány. I při posledním turné byly jeho přednášky beznadějně vyprodány.

Už deset let se Monfort živí pouze pránou (energií, která je ve všem a všude kolem nás).
Jeho život ani jeho učení není o stravě, ale o jiném způsobu vnímání světa. Je to o jednotě se vším, o nové spiritualitě. Tento způsob života, nebo alespoň jeho duchovní podstata je zde připravena pro každého z nás. Henri Monfort nám nabízí klíč ke vstupu do této neprobádané oblasti duchovna. Do oblasti, která přináší svobodu, nezávislost a trvalé zdraví. Jeho osobní příklad je toho důkazem.

více: Henri Monfort website

Rozhovor s Henri Monfortem.
{youtube}gHJQDrDj9F0{/youtube}
Henri Monfort – Život bez jídla – 21. 11. 2011
{youtube}UWLzqegqWt8{/youtube}

The post Pránická výživa. Henri Monfort hovoří o práně a breatharianství first appeared on Čítárny.