Světoznámé texty Shakespeara jsou prý tak zastaralé, že dnešní mládež jím nerozumí. Napsali se v anglickém magazínu Shakespeare’s Sister. Podle úředníků britské vzdělávací soustavy je systém výuky zkostnatělý a je třeba ho přiblížit dětem. Proč číst Shakespeara ve složitých větách, když je možné dílo pokrátit a ještě ho převést do jazyka, kterým děti lépe rozumí.

A tak se brzo můžeme dožít doby, kdy klasický Hamlet se bude v anglicky mluvících zemích nazývat jednoduše “2 b or not 2 b?”.
Zřejmě tak to mysleli na ministerstvu školství v Londýně, když vydali nové směrnice a pokyny, podle nichž jsou vítány všechny kreativní nápady na podporu díla Williama Shakespeara.

Na jedné straně existují souhlasné názory,
i mezi učiteli, kteří chtějí přiblížit dílo Shakespeara dětem naprosto netradičně a je jim vcelku jedno jak. Obávají se totiž, že časem se jeho knížky nebudou číst vůbec. Preferují proto převypravěné dílo s moderním jazykem a v silně zkrácené verzi tak, aby ho děti rychle a bezbolestně přečetli.

O něco podobného se už pokoušel v Česku spisovatel Hulpach,
který dokázal stlačit 13 příběhů Shakespeara na 140 stran!!! Takže české děti si mohou přečíst celého Shakespeara za jedno odpoledne a kousek večera. K čemu jsou takové znalosti, ale opravdu nevím. Některé děti možná budou znát obsah a názvy jeho her nazpaměť, ale tím to končí. Kouzlo díla a odkaz tohoto autora rozhodně není v anotacích k jeho hrám a mít vidinu, že mládež si později přečte skutečné dílo, je silně idealistická.
“A proč bych měla číst originál,” odpověděla mi 12tiletá Tereza, když si Hulpachovou anotační knihu přečetla, “vždyť tam bude to samé a ještě je to desetkrát delší.” To pak dá práce, vysvětlit puberťákovi, že všechno je jinak a že bez práce prostě nejsou koláče.

Absolutní jedničkou v tomto zvěrstvu je Fragment a spisovatel Václav Dušek
Například Tři mušketýry zkrátil z cca 600 stran na 170 stránek. Další knihy budou Hrabě Monte Christo, (ze cca 500 stran na 208 stran, Bídníci, ze cca 700 stran na 200 stran. Dali veřejnosti jasně najevo, že už dávno nejsou vydavateléí knih, ale obyčejní trhovci s knihami a autory. Tahle firma se zřejmě rozhodla pokrátit vše, co se dá a mnozí neúspěšní spisovatelé jim k tomu za bakšiš pochlebují. Navíc odpověď na důvod zkracování je opravdu pro úplné pitomce. Klasické texty o sto stranách prý jsou mnohem líp prodejné.
Takže místo toho, aby přemýšleli, jak skutečně podnítit čtenářství (nejen u dětí), budeme jím cpát přepracované klasické knihy, které budou čím dál kratší a kratší, až jednoho dne vzniknou esemeskové knihy do mobilu na jedno přečtení v tramvaji.

Je zcela evidentní, že převyprávěním díla a jeho zkrácením (až na úroveň anotací) se zásadně změní význam autorových textů a mladí čtenáři budou mít určitě na dílo jiný názor, než by měli po přečtení originálu. Navíc považovat děti prvoplánovitě za hlupáky, kteří nechtějí číst, je silně zavádějící. Problém totiž není v dětech, ale v dospělých, kteří jim nutí myšlení a způsob života, který je ovlivňovaný jen a jen pofiderním osobním nebo komerčním úspěchem. A v takovém životě, jak známo, se přemýšlí pouze při kupeckých počtech.

Což v konečném důsledku znamená, že hlupáků nám bude geometrickou řadu přibývat a samozřejmě narůstat množství skvělých nových směrnic a pokynů.
Ale i to má svá pozitiva. Jednoho dne takový stav už nebude nikomu divný. Hlupáci budou všude.Myslím, že nejlepší by bylo dětem celé dílo Shakespeara zakázat po linii směrnice ministerstva školství. Ono totiž zakázané ovoce nejlíp chutná. To je vyzkoušené !! Pokud by takto v Anglii mysleli, pak jim tleskám !

The post Shakespearovo být či nebýt nově. Doba pokrácených knížek pro děti hloupých rodičů first appeared on Čítárny.

Nakladatelství Fragment zkouší, zda jsou čeští čtenáři skutečně vzdělaní nebo idioti, kteří chtějí číst klasiku ořezanou / cenzurovanou na polovinu jako telenovely. Zrůdnější redakční zásahy si lze jen těžko představit.

Fragment vydává od cca roku 2013 silně pokrácené tituly světových autorů, aby prý byly dostupnější všem.
Například Tři mušketýry zkrátil z cca 600 stran na 170 stránek. Další knihy budou Hrabě Monte Christo, (ze cca 500 stran na 208 stran, Bídníci, ze cca 700 stran na 200 stran.
Řádově tři pětiny knihy si dovolil Václav Dušek vyškrtat.
Existuje snad větší znevážení literárního odkazu autora?

Díla slavných klasiků jsou nyní dostupná všem, tvrdí Fragment… kdo je ale “všem”?
Myslí tím Fragment hlupáky, kteří nečtou knihy protože jsou moc tlusté a mají moc písmenek a vět? A přemýšlel někdo ve Fragmentu, co z takové pokrácené knihy zbyde? Překroucená telenovala, stupidní příběh, kde veškerá podstata a výpověď autora je totálně zničena, kde veškeré kouzlo knihy je zničeno podplaceným inkvizitorem. Takové paskvily knih jsou horší jak redakční zásahy komunistických cenzorů.

Ing. Pavel Nýč z Fragmentu je ovšem optimista, když tvrdí:
„Věříme, že si knihy získají velkou oblibu nejen z řad studentů, ale i dospělých,“
Oblibu? Jaké studenty vlastně Fragment oslovuje? Pitomce? Tak to je mi moc líto lidí z cílově skupiny, na kterou se Fragment zaměřil.

Buďme ale spravedliví. Takových pokusů už v minulosti bylo víc.
Shakespeara podobně pokrátil pro mládež český přepisoval Vladimír Hulpach v knize Příběhy ze Shakespeara a jiných publikacích. A existují další upravená díla nebo díla, která mění obsah knih. Například podobné pokrácené knihy vydává v hojné míře i Computer-press. Ovšem taková kombinace zprznělosti a ubohosti jako u Fragmentu se jen tak nevidí.

Navíc Fragment tvrdí, že tyto paskvily jsou nyní dostupné všem, hlavně “studentům a lidem, kteří v dnešní uspěchané době nemají čas”. ))
A propo, neprodává náhodou Fragment knihy a učebnice právě školám a studentům?
Neměla by být pro Fragment priorita právě vysoká úroveň vzdělávacích programů, učebnic a knih a ne jeho devalvace?

Edice pokrácených knih versus celkové zaměření Fragmentu jen dokazuje, že v managementu Fragmentu jsou skuteční experti na devalvaci vzdělávání. Ale to je zřejmě v souladu s dlouhodobým plánem Ministerstva školství.
Zkušená kantorka Lubomíra Moudrá o nesmyslnosti současné inkluze v českém školství

Nakladatelství Fragment jsou evidentně nebezpeční šumaři, kteří knihu degradovali na oprýskaný kelímek od jogurtu, který se po použití zahodí.
Navíc se zdá se, že varování Bradburyho v jeho románu 451 stupňů Fahrenheita si vysvětlili jako návod.
Nevěříte? Tak čtěte…

Fotografie. Film na začátku dvacátého století. Rozhlas. Televize. Věci se začaly dělat pro masy. A poněvadž se začaly dělat pro masy, zjednodušily se.

Dřív měly knihy vliv na několik málo lidí. Mohly si dovolit být různé. Na světě bylo dost místa. Ale postupně přibyla spousta dalších očí, loktů, hlasů… Počet obyvatel se zdvojnásobil, ztrojnásobil, zčtveronásobil. Filmy a rozhlas, časopisy, knihy, všechno se vyrovnalo na stejnou limonádovou úroveň. Člověk devatenáctého století se svým pomalým tempem.

A pak, ve dvacátém století – to už se dá sotva sledovat! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu. Všechno se sesychá na překvapivý obrat, na senzační závěr. Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku.
Já samozřejmě přeháním. Slovníky byly pro rychlou informaci. Ale našlo se mnoho těch, kteří všechno, co věděli o Hamletovi, vyčetli z jednostránkového výtahu v knížce, která na obálce inzerovala: Teď si konečně můžete přečíst všechny klasiky! Vyrovnáte se všem knihomolům! Je ti jasné, kam to vede? Z mateřské školky na univerzitu a zpátky do mateřské školky.

To je graf intelektuálního vývoje za posledních pět století. A pusť film ještě rychleji, honem! Vezmi si jen všechny ty obrázkové magazíny: Blesk, Čas, Cink, Tip, Ze světa celebrit, Styl, Chvilka pro tebe, Bulvár, Kdo s kým a za kolik, Super, Bravo, Plesk, Cák, Bum, Buch, Bác, Aha! Výtah z výtahu, výtah z výtahu výtahu. Sloupek, dvě věty, palcový titulek! A pak jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas! Školní docházka se zkracuje, kázeň se uvolňuje, přestává se učit filozofie, dějepis, cizí jazyky.

Ukázka z knihy: Ray Bradbury / 451 stupňů Fahrenheita
451 stupňů Fahrenheita, kanonické dílo Ray Bradburyho o totalitní společnosti z roku 1953!

hledat na stránkách

    

nejnovější články

• Podnikatel roku 2010
• Moderní taneční studio Dance Academy Prague Yemiho A. D.
• V lednu si budou v OC Letňany děti moci celý víkend stavět z LEGO®!
• Valentýn s chutí čokolády
• Jak se (snadno a rychle) dostat do formy

nejčtenější články

• Soutěžte s námi!
• Co dělat, když se dítě v noci budí
• Vánoční pohádka a kde se natáčela?

rubriky lifestylu

• devět měsíců
• dětský svět
• teenagers
• style
• rozhovory
• tělo a duše
• labyrint kultury
• žena x muž
• on the road
• design a architektura
• senior
• další zajímavosti

Díla slavných klasiků jsou nyní dostupná všem

The post Nakladatelství Fragment vydává paskvily knih podle hesla: Co čtenář, to blbec first appeared on Čítárny.

Řeknete-li Fragment v souvislosti s knihami, je to nemilé. Například, když jsem četl výpotek mediální konzultantky Fragmentu Elišky Crkovské na czlit, jako bych seděl na zbytcích skla. Ta se totiž jako správná revolucionářka rozepsala o tom, jak dlouho budou čtenáři seděti v base, když sdíleti budou nějakou knihu přes internet.

Bylo to strhující čtení. V duchu jsem viděl přeplněné věznice nešťastných čtenářů, kteří za tři stažené knihy, bloumají v hladomorně celý rok. Crkovská slibovala čtenářům Dantovo peklo stejně, jako to dělá papežský úřad.

Pokud se ale podívame Fragmentu pod pokličku, ledascos pochopíme.
Již letmý pohled do katalogu odpovídá, proč zájem čtenářů o toto nakladatelství klesá. (2011) Politika vydávání Fragmentu je totiž podivně temná. Zvláště co se týče “profesionálního” přístupu k dílům samotných autorů, kteří rozhodně nejsou na prvním místě.

Může za to jejich profesionální cenzorské oddělení, které svou důkladností předčí i kousky slavných cenzorů v dobách byrokratického socialismu.
Například bez studu deklasovalo dílo Boženy Němcové Babička na nemastný produkt nádražního bufetu, když dílo nechalo sakumprásk přepsat právníkem Prouzou a domalovat opravdu vypečenými obrázky kýčaře Šplíchala. K tomu můžete přičíst další cenzorku Eislerovou, která podobným způsobme přepsala Guliverovy cesty. Knihy tak bez konkurence získaly virtuální cenu Šrot roku a za další podobné (ne)knihy cenu Prix Merde, za nejodpornější nakladatelský počin roku.

Těmi jsou například Tři mušketýři, které zkrátili z cca 600 stran na 170 stránek. 
Další knihy Hrabě Monte Christo, (ze cca 500 stran na 208 stran, Bídníci, ze cca 700 stran na 200 stran. Řádově tři pětiny knihy si dovolil jejich vyvolený cenzor Václav Dušek vyškrtat. Existuje snad větší znevážení literárního odkazu autora? Kde bere Fragment odvahu říct lidem do očí, co čtenář, to blbec?
A to vše pod záminkou, že moderní čtenář nemá čas číst dlouhé romány, a proto je nutné díla předžvýkat, zkrátit, prostě ulehčit mu čtení. S tím samozřejmě lze souhlasit. Ale pouze u dobytka, který knihu k tomu účelu skutečně používá. Jenže ten nepředžvýkává slova a myšlenky, ale jen žrádlo.

Jedinou pravdou, které se paní Crkovská všimla, je, že trh se změnil.
Díky internetu se bourají po staletí fungující principy marketingu. U knih to ale není první kolaps. V hlubokém středověku stála ručně psaná kniha  jmění a pro kláštery byly velmi dobrým zdrojem příjmů. To se ale rázem změnilo. Koncem 15 století, krutě zasáhly ruční knižní výrobu manufaktury s tiskařskými stroji. Knihy se během několika málo let začaly prodávat za zlomek ceny knih psaných ručně. Navíc tiskaři byli schopni produkovat ne sto kusů ročně, ale desítky tisíc. Jistě chápete, stav naprosto shodný s dnešním, proti kterému se tenkrát brojilo až na úrovni krále. Marně. Trh si velmi rychle našel cestu i do klášterů.

Proto strach z kolapsu tradičního knižního businessu vyvolává u mnoha nakladatelů podobné reakce. Jen místo u krále dnes lobbují v parlamentu za nové represívní zákony. Pokud by ale někteří nakladatelé studovali historii, zjistili by, že je to marné. Trh určují hlavně kupující, a ne obchodníci. Ti dávají jen impulsy a vždy se přizpůsobí většině. Chytří obchodníci na změny trhu, vyvolané novými technologiemi a mechanismy reagují, a místo pláče nad starými časy se učí. To je kouzlo úspěchu, posunovat věci kupředu. Kdo umí se učí, kdo neumí, ten hučí.

Navíc jsou citace paní Crkovské velmi zavádějící. Citujeme:

„Knižní pirátství je poměrně nový jev, ale o to nebezpečnější. Lidé, kteří umisťují na souborové servery naskenované knihy, si většinou neuvědomují, že se dopouštějí vážného zločinu a hrozí jim několikaleté vězení,“ upozornil spolumajitel Nakladatelství Fragment Pavel Nýč. Kvůli snadné dostupnosti mnoha titulů na sdílejících webech nakonec tratí samotní autoři knih a nakladatelé, kteří se je snaží propagovat a distribuovat.”
Citatce z článku paní Crkovské

Z této části je zřejmé, že pokud se  zamyslíme nad dopady sdílení knih, pak si musíme uvědomit, že není možné určit výši škody, a tedy ani odpovídající kompenzaci za ušlý zisk držitele autorských práv, a to z jednoduchého důvodu, že zákazníci, kteří si stáhli knihy z Internetu, dávají svou volbou nákupu takové knihy jasně najevo rozhodnutí, že si nechtějí zakoupit knihu jako originál a pravděpodobně by to naprostá většina nikdy neudělala! Proto zde neexistuje žádný ušlý zisk, který by mohl být jinak získán, jak se myslně domnívá Fragment.

Naopak, kopírování knih v mnoha případech napomáhá k dlouhodobější distribuci dobrých knih. Navíc je pravda, že lidé kteří knihy stahují by si nikdy nekoupili kýče, jakými Fragment zahlcuje trh, takže v tomto bodě je Fragment úplně mimo mísu!!

Fragment mlátí do bubnů jak zběsilý, aby čtenáři měli úctu k vydavatelům, autorům a knihy kupovali a ne sdíleli.
Zapomněli si však zamést  před vlastním prahem tím, že úctu ke knihám a autorům musí mít v prvé řadě sami a že vývoj nového trhu nelze nastavit vyhrožováním a kriminalizací podle nesmyslných zákonů. Pokud vím, socialistický totalismus skončil nebo ve Fragmentu ještě přežívá?

Zbývá tedy poslední otázka. Zkusme hádat, jaký problém Fragment asi má?
Nekopíruje on vlastně ty nejtemnější stránky dyspotického románu Bradburyho?

Fotografie. Film na začátku dvacátého století. Rozhlas. Televize. Věci se začaly dělat pro masy. A poněvadž se začaly dělat pro masy, zjednodušily se.

Dřív měly knihy vliv na několik málo lidí. Mohly si dovolit být různé. Na světě bylo dost místa. Ale postupně přibyla spousta dalších očí, loktů, hlasů… Počet obyvatel se zdvojnásobil, ztrojnásobil, zčtveronásobil. Filmy a rozhlas, časopisy, knihy, všechno se vyrovnalo na stejnou limonádovou úroveň. Člověk devatenáctého století se svým pomalým tempem.

A pak, ve dvacátém století – to už se dá sotva sledovat! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu. Všechno se sesychá na překvapivý obrat, na senzační závěr. Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku.
Já samozřejmě přeháním. Slovníky byly pro rychlou informaci. Ale našlo se mnoho těch, kteří všechno, co věděli o Hamletovi, vyčetli z jednostránkového výtahu v knížce, která na obálce inzerovala: Teď si konečně můžete přečíst všechny klasiky! Vyrovnáte se všem knihomolům! Je ti jasné, kam to vede? Z mateřské školky na univerzitu a zpátky do mateřské školky.

To je graf intelektuálního vývoje za posledních pět století. A pusť film ještě rychleji, honem! Vezmi si jen všechny ty obrázkové magazíny: Blesk, Čas, Cink, Tip, Ze světa celebrit, Styl, Chvilka pro tebe, Bulvár, Kdo s kým a za kolik, Super, Bravo, Plesk, Cák, Bum, Buch, Bác, Aha! Výtah z výtahu, výtah z výtahu výtahu. Sloupek, dvě věty, palcový titulek! A pak jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas! Školní docházka se zkracuje, kázeň se uvolňuje, přestává se učit filozofie, dějepis, cizí jazyky.

The post Jak Fragment cenzuruje klasiky a chtějí kriminalizovat čtenáře za sdílení knih first appeared on Čítárny.