Nedávno jsem nahlédli do výkladu s dětskými knihami a ejhle. Mezi různým brakem ležela jedna, která svítila. Kahounova Ježibaba s ilustracemi Lucie Dvořákové. Pravý to skvost mezi pohádkami a mimořádně krásná knížka pro děti.

Velmi povedené pohádky od Berounky:
Na krásném místě nad Berounkou, nedaleko Tetína, kde v létě hřeje slunce a v zimě se tu žení všichni čerti, se říká Kudyhůrka a bydlí tady strašidla. V krajní chalupě s chlívkem na kozu hospodaří bubačka Mezulánka s klukem Mezulánkem. Ve starém mlýně straší hastrman Vošplouch. A v poslední, přikrčené chalupě sedí s černým kohoutem křivonosá přihrblá bába s hlavou omotanou šátkem. Je to ježibaba Křížalka. S hastrmanem Vošplouchem jsou mírně řečeno na kordy, pořád si dělají naschvály. Maminka bubačka s klukem bubáčkem mají plné ruce práce s usmiřováním, aby aspoň občas zavládl klid.

Ježibaba na koloběžce / Jiří Kahoun / Ilustrovala Lucie Dvořáková / vydal Knižní klub, 2015

The post Ježibaba na koloběžce. Skvostné pohádky od Berounky Jiřího Kahouna s ilustracemi Lucie Dvořákové first appeared on Čítárny.

Miloš Kratochvíl – prozaik, básník a scénárista. Autor mnoha pohádek, básniček i scénářů televizních pořadů. Právě v těchto dnech vychází jeho nová knížka Františkova velká kniha pohádek a tak jsme jejího autora trošku vyzpovídali.

Jak se vlastně František narodil?
Františka jako mimozemšťánka, skřítka z Fanfáre, si vymysleli v dětské redakci České televize a podobu mu dala výtvarnice Lucie Dvořáková. František se objevil v pořadu Kouzelná školka a neuvěřitelně rychle si získal sympatie dětí. Bezvadné je, že Kouzelná školka není jen pasivní „koukací“ pořad, ale děti spoustu věcí dělají s Františkem. Kreslí, nalepují, skládají, modelují… a všechno svému kamarádovi Františkovi posílají. Do Kouzelné školky chodí takové stohy dopisů, že všechny hvězdy show bussinessu mohou Františkovi jen tiše závidět!

Jak jste dostal k Františkovi Vy?
Mě přizvaly ke spolupráci na scénářích dramaturgyně Markéta Vaněčková a Kristýna Dobešová začátkem roku 2000. Psal jsem scénky pro Františka a Magdu Reifovou, a měl jsem pocit, že bych měl Františkovi přispět něčím novým. Začal jsem mu vymýšlet pohádky, které si s Majdou zahrál. Takže mou jedinou zásluhou a maličkým podílem na Františkově slávě je to, že jsem z něj udělal pohádkového hrdinu. A pokračování bylo logické: Ať je televize fenomén jaký je, pohádky patří do knížek. Loni vyšla knížka Františkovy pohádky z Kouzelné školky. Stala se nejúspěšnější novinkou nakladatelství Fragment, líbila se a tak jsem přepsal další pohádky ze scénářů a je z toho Františkova velká kniha pohádek. Tu už si vydává Česká televize ve svém nakladatelství.

Pro mě je hrůzou nedostatek slušnosti, arogance, zabedněnost a další dračí hlavy hlouposti. Ty se snažím zesměšnit…

O čem knížka je?
Stejná je v tom, že v žádné z patnácti pohádek František ani na chvíli nechybí. Plní si přání být detektivem, chce se stát neviditelným, zkouší, jak by se dal snadno a rychle dostat rozum, snaží se být stejně statečný jako Kašpárek, hraje si na vodníka, zjišťuje, proč se o někom říká, že je trouba, učí jíst Majdu veselé rohlíky… Je to zkrátka František jak ho děti znají – s fantazií, zvědavostí a hravostí. K hravosti pohádek jsem se snažil přispět i formou zpracování. Je to próza s rytmem poezie i s rýmováním. Doufám, že se to bude dobře číst a že dětem rytmus a rým zůstanou v oušku, a dovedou je k dalším knížkám, v nichž budou hledat hezky poskládaná slova a věty. Na rozdíl od první knížky nejsou ve Františkově velké knize pohádek fotografie, ale je s ilustracemi paní Lucie Dvořákové, což je bezvadné. Když Františka namalovala jako první, tak ho má malovat pořád.

Je potřeba k Františkovi ještě něco dodat?
Snad jen to, že je v rukopisu hotová ještě třetí knížka – Františkova Fanfárie. František s Majdou v ní navštíví skřítkův původní domov, kde se žije hodně neuvěřitelně. Každý máme odněkud být a někam patřit, a děti by měly vědět, odkud jejich hrdina pochází. Fanfárie nebyla hned od samého začátku zemí báječných usměvavých skřítků. Měla své velikány, ale i podivíny, snílky, vykuky, úžasné objevy i úžasné trapasy. Myslím, že příběhy panovníků a králů staré Fanfárie jsou zajímavé a poučné. Zatím málokdo ví, kdo byl Velký Fanfár a proč měl trumpetu, proč král Fanfáříček poléval poddané malou vodou, proč vládla Fanfára I. vařečkou, nebo že Františkoumákův vynález špičatých čepic zachránil skřítky před tím, aby byli praštění. Sepsal jsem dějiny Fanfárie i kvůli Františkovi. Aby nezapomněl, čím si Fanfárie prošla, a nezačal našim dětem vykládat, že všechno musí jít vždycky rychle a hladce.

Na čem pracujete?
Pokračuji v psaní „hodných“, pohodových knížek. Po letech, kdy jsem psal pro televizi dramata o rodině, která má matku ve vězení, o dětech, kterým doma chybí porozumění nebo o týraných a zanedbaných dětech, mám tohle už deset let jako terapii. Nemám už sílu otvírat v sobě tyto děsivé problémy a tak do svých knížek nepouštím hororové hrůzy. Pro mě je hrůzou nedostatek slušnosti, arogance, zabedněnost a další dračí hlavy hlouposti. Ty se snažím zesměšnit… Dopsal jsem knížku Strašibraši – Tajemství věže v Kamsehrabech. Je o strašiklucích, kterým se nechce strašit. Nelíbí se jim nahánět někomu strach, považují to za neslušné a zbytečné. Jsou to prostě slušní dobráci. Ale poznají, že když nikdo z ničeho nemá strach, je to hrůza.
Hotový je i pohádkový příběh skřítka Jejdy a obra Helemese Skřítek z obrovy kapsy o velikášství a mylné představě obrů, že nad ně není, že každého strčí do kapsy. Zjistil jsem, že se tam s obrem moc nepárám, a tak v zájmu spravedlnosti začnu psát druhý díl. Obři sice nikdy nebudou tak šikovní jako skřítci na sbírání borůvek, ale mohou být zase mnohem lepšími hráči basketbalu. Například. Jen je potřeba, aby si to srovnali v hlavě.

Tyto knížky vyjdou v roce 2008?
Nevím. Spíš až v roce 2009. Příští rok mi vydá Fragment knížku Čaroděj z nafukovacího stromu, podle níž jsem napsal třináct dílů večerníčku. V televizi i na pultech se Čaroděj objeví v říjnu. Vyjde třetí František, tedy Františkova Fanfárie, a možná v novém vydání vánoční knížka Už sněží, už chumelí, aneb Mikuláš, Ježíšek, pan Vrána a my. Z toho bych měl velkou radost.

Text 2008

The post Co ví Miloš Kratochvíl o Františkovi, mimozemšťanovi z Fanfáre first appeared on Čítárny.

Ilustrace Lucie Dvořákové k básničkám Jiřího Žáčka sednou naprosto dokonale. Dokonalost sama jsou totiž verše Jiřího Žáčka. Co jiného ale čekat? Celkový dojem je prostě úžasný a skvělý, tolik nápadů, rytmu a legrace jen tak někde nenajdete…

„Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.

Veze mouku za zlatku,
má ji plnou ošatku.

A že zrovna vítr vál,
rozfoukal tu mouku v dál.

Teta zbledla ve tváři:
„Musím zpátky k mlynáři!“….

Tak to je úryvek z jedné geniální básničky pro děti. Povídačka bez konce… můžete si takhle povídat kolem dokola a vlastně donekonečna. I když, možná až do chvíle, kdy přestane foukat ten proklatý vítr a tetě Malvíně nerozfoukne tu mouku…Ale tohle se dětem právě hodně líbí. Povídačky bez konce byly u nás velmi oblíbené, protože se dokola opakuje to samé.

Recitovat je švanda
Tak to každopádně. Jestli se bojíte toho, že nebudete svým dětem umět zarecitovat básničku, nebo ji prachobyčejně jenom přečíst, tady se bát nemusíte. Půjde vám to samo. Je v nich rytmus a je v nich švih. Takový knížepán Žán Baklažán vám do úst i z úst půjde jako po másle. Najdete tu i náměty staré a stokrát profláknuté, opět v novém kabátku a pěkně zveršované – třeba ten o Káče, které se bojí všichni pekelníci nebo ten o lakomé selce, které pocestný uvaří skvělou sekyrkovou polévku.

„…Běží selka, běží k spíži,
už se na nic neohlíží.
Telelí se radostí,
že ji voják pohostí…“

Ilustrace jsou veselé a akční
Konečně něco, kde jsou ilustrace opravdu krásné, akční a veselé. Přesně se hodí k veršům, Lucii Dvořákové se toto určitě velmi podařilo, krásně zachytila atmosféru veršů a to nejen výrazy hrdinů, ale i zobrazením okolí.

Hledáte-li pro svoje dítě nějakou knížku pro první čtení, zkuste Jiřího Žáčka a Kdo nevěří, ať tam běží… Že je dokonalá,neuvěříte, dokud ji nebudete mít.
Vydavatelem knihy je Mladá Fronta, 2009.

Kdo nevěří, ať tam běží | Jiří Žáček | Ilustruje Lucie Dvořáková | 2. vydani, l. vyd. Albatros, 1996

Další ukázky…

Povídačka o kose
Koupil Mates novou kosu,
usekl si kousek nosu.
Kdopak mu ho přišije –
Bára nebo Žofie?

Povídačka bez konce o tetě Malvíně
Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.
Veze mouku za zlatku,
má jí plnou ošatku.
A že zrovna vítr vál,
rozfoukal tu mouku v dál.
Teta zbledla ve tváři:
„Musím zpátky k mlynáři!“
Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.
Veze mouku za zlatku,
má jí plnou ošatku.
A že zrovna vítr vál,
rozfoukal tu mouku v dál.
Teta zbledla ve tváři:
„Musím zpátky k mlynáři!“
Jede teta Malvína,
na oslíku ze mlýna.
Veze mouku za zlatku,
má jí plnou ošatku.
A že zrovna vítr vál…
……………………………
A tak dále, a tak dál.

The post Jiří Žáček vzkazuje: Kdo nevěří, ať tam běží aneb recitovat je švanda first appeared on Čítárny.

Dívku na koštěti asi znáte. A možná, že jste viděli i televizní seriál Ohnivé ženy nebo jste četli Čarodějnici bez koštěte. Pak tedy víte, že autorka Hermína Franková píše pro mládež, pro dospělé a nyní i pro osmi až desetileté děti.

Chcete vědět, co mají ve svém znaku města Tábor, Třeboň, České Budějovice, Český Krumlov, Horní Planá, Vodňany, Písek, Blatná, Milevsko, Bechyně, Jindřichův Hradec, Soběslav?
Dozvíte se to v dobrodružném vyprávění z cest dvou neobvyklých cestovatelů a to: oživlé mořské panny, která s váhou v ruce vítala příchozí do lékárny a protější dřevěné postavy Turka, který zas uváděl lidičky do krejčovství. Jak se stalo, že se dali na pouť jihočeskými městy a kolik toho zažili, koho zajímavého potkali a hlavně, kolik legrace si zažili, to už si musíte přečíst sami. A až půjdete starými uličkami měst se starými domy, určitě si jich budete více všímat, jestli nemají znamení a co na nich všechno je.

A nebyla by to Hermína Franková, kdyby neprobouzela fantazii čtenáře a jeho vlastní představy.
Ilustrace Lucie Dvořákové všechno krásně doplňují, je vidět, že tam všude také byla. Takže malí čtenáři vzhůru na cesty!

O čem je knížka “Jupí, jdeme do světa!”?
Nad lékárnou visí krásná mořská panna a protější módní salón zase střeží dřevěný Turek. Oba by se chtěli dozvědět plno věci. Třeba jaké to je smát se až se třesou stojatky- tak se směje mladý pan lékárník- nebo mít hlad jako paní švadlena, která věčně drží dietu. Proto by se potřebovali trochu rozhlédnout po světě. Jednoho dne se jim přání splní. Na svých toulkách nejen poznají, co je třeba děsný strach , ale taky jak vypadá noční mejdan a spřátelí se s nebojácným lékařem v důchodu, který pracoval v Austrálii, taky s divokým kancem básníkem nebo s andělem, který uspořádá večírek na náměstí a….

Jupí, jdeme do světa! / Turek a mořská panna na cestách / Hermína Franková / ilustrovala Lucie Dvořáková / Vydalo nakladatelství Simuraka, 2014

The post Jupí, jdeme do světa! Cestopisná kniha o historii oblíbené Hermíny Frankové first appeared on Čítárny.

Od roku 2005, kdy celý svět slavil dvousté výročí narození věhlasného pohádkáře Hanse Christiana Andersena, se na jihokorejském ostrově Nami koná pravidelný festival dětské literatury „Namibook Island“. Jde o velkolepou událost, jíž se zúčastňuje stále víc a víc zemí. Její prestiž stoupá, v rámci asijského kontinentu už patří k těm nejvýznamnějším. Součástí festivalu je mnoho výstav knih i jejich ilustrací,  soutěže autorské, fotografické – a také soutěž ilustrátorů.

Mezi mnoha stovkami přihlášených výtvarníků si pozornost poroty, složené z několika světově uznávaných ilustrátorů, letos získala kolekce české ilustrátorky Lucie Dvořákové:
poeticky laděné a barevně výrazné ilustrace ke knize „Pohádky ze středověku“, kterou napsala Martina Drijverová.

Ilustrace k této knize mají svou historii.
Sama autorka o nich říká: „Před několika lety jsem procestovala s rodinou velkou část Itálie, procházela jsem tam  úchvatnými místy a městy. Cestou domů jsme pak projížděli rakouskou krajinou kolem Dunaje, kde jsou na kopcích rozeseté další hrady a zámky. Když jsem se vrátila domů, nabídlo mi jedno pražské nakladatelství, abych ilustrovala rozsáhlou knihu Martiny Drijverové „Pohádky ze středověku“. A já měla pro tohle téma v hlavě tolik nasbíraného materiálu! Na ilustracích jsem pracovala celý jeden rok. Ovlivnila mě barevnost italských fresek, maleb, architektury i krajiny. Podařilo se mi ji včlenit do ilustrací. I postavy určitou strnulostí připomínají středověké fresky. Vycházely mi barevné kombinace, které jsem dříve nepoužívala. Bohužel, nakladatelství však knihu vyřadilo z edičního plánu ve chvíli, kdy byla všechna práce skoro hotová. Dlouhou dobu se mi zdálo, že jsem všechnu tu energii vydala naprosto marně. Tak jsem své ilustrace alespoň poslala do soutěže, kde se mohou uplatnit i nepublikované věci. Z ocenění mám proto velkou radost.”

Skvostné ilustrace Lucie Dvořákové zaujaly zahraniční odborníky na dětskou ilustrovanou literaturu zcela oprávněně. Bylo by záslužné, kdyby se knihy, která je vlastně hotová a připravená k tisku, ujalo některé z českých nakladatelství a pomohlo jí na cestě k čtenářům.

Lucie Dvořáková,
absolventka pražské VŠUP, se věnuje ilustrování knih především pro menší čtenáře. Za svou tvorbu získala několikrát národní výroční cenu Zlatá stuha, cenu nakladatelství Albatros a jiná ocenění. Pravidelně vystavuje doma i v zahraničí. Z jejích ilustrací jmenujme např. tyto tituly: “Staré řecké báje a pověsti” od Eduarda Petišky, “Pohádky o obrech”, “Natálčin andulák” od Ivony Březinové. 

Ilustrátorka je připravena odpovědět na případné dotazy na této adrese:
lucie.dvorak@centrum.cz

The post Lucie Dvořáková a oceněné ilustrace ke knize Pohádky ze středověku Martiny Drijverové first appeared on Čítárny.