Svět, jako digitální měna, jako totalitní systém pro kontrolu každého. Systém poslušnosti a nového nevolnictví, stejného jako byl v době středověku. O to se dneska snaží elity po celém světě.

Nebyla proto náhoda, že Britové opustili Evropu.
Buď chtějí být součástí anglosféry, nebo si vytvořit vlastní makrozónu. Evropa, kde vládnou bankéři, kde dochází k postupnému vyvlastňování a demontáže evropské střední třídy mění v semiperiferii.
Probíhá islamizace, ale existuje i protiproces – vytváření neonacismu.

A myslím si, že v této semiperiferní Evropě budou elity na jedné straně hrát na rozpory evropského bílého obyvatelstva organizovaného v neonacistických, neo-pohanských strukturách.
Na druhé straně jsou muslimové.
Zde je konflikt, se kterým si poradíte, stejně jako se kdysi zvládal konflikt mezi pravicí a levicí.
Teprve teď to budou konflikty mezi muslimy a neonacisty.

V tomto ohledu lze celou tuto semiperiferní část Evropy rozdělit na enklávy.
Tady bude mnichovský chalífát. A tady bude malá Norimberská říše.
A mohou být postaveni proti sobě. Mohou být vrženy na Rusko nebo na řešení některých jiných problémů.
To znamená, že se svět jakoby ponořil zpět do 15.–16. století.

Už dlouho říkám, že kapitalistický svět, až se vrátí v čase, začne jako dlouhé 16. století.
Dlouhé 16. století, které lze v Evropě nazvat také renesancí.

Začátkem dlouhého 16. století je rok 1453.
Tenkrát byl dobyt Konstantinopol Turky a nastal konec stoleté války trvající od roku 1337 tím, že v roce 1648 byl sepsán Vestfálský mír.
A 30. ledna 1649 Oliver Cromwell nechal popravit krále Karla I. Stuarta.
Událost nemající do té doby v Anglii obdoby.

A najednou mi nedávno poslali novou deskovou hru. Říká se tomu “Pax Renaissance” (“Svět renesance”).
Hra je postavena tímto způsobem. Hráč je informován:
„Vraťte se do éry XV – XVI století. Myslíte si, že tomuto světu vládli králové a trůny?
Nic takového! Tento svět vytvořili bankéři, kteří dosadili krále, skutečně vládli světu a zajišťovali geografické objevy. Králové jsou druhořadí.

Renesanci i kapitalismus vytvořili bankéři!

Nyní se vracíme do dlouhého 16. století a prostřednictvím hry se lidem říká:
Toto není svět národních států,
ale svět bank a nadnárodních korporátních struktur.

Už chápete proč mnozí světoví politici používají slogan:
“Build Back Better”, Vrátit se zpátky a začít znovu?

V době renesance si podmanili bankéři svět králů a šlechty penězi.
Dnes chtějí bankéři a nadnárodní koncerny, které vlastní, podmanit svět národních států absolutní kontrolou nad všemi financemi.

DIGITÁLNÍ MĚNA

Zrušit hotovost a přejít na digitální měnu, kterou mohou bez problému kontrolovat jak státy (což už se vlastně děje), tak úplně každý osobní život člověka, který se postaví proti tomu systému.
Takový je záměr. A pokud dobře sledujete světové dění, pak víte, že se tak děje. Korporátní totalita a novodobé otroctví.

Podle článku Andreje Fursova. 

The post Digitální měna. Návrat do totalitní renesance, ovládané šlechtou a církví. Build Back Better first appeared on Čítárny.

John Laughland velmi otevřeně píše o politické situaci v euroatlantické oblasti od devadesátých let, zvláště o evropské integraci z pohledu historického a filozofického.

Popisuje rozvoj EU, který je v rozporu s přáním obyvatel a která od počátku ničí principy demokracie už tím, jak bylo rozhodováno o vstupu do EU např. v Irsku, Francii, Belgii apod. Sám autor píše:
“…v posledních letech je evropská politika tupým, stále se opakujícím zvukem hřebíků zarážených do rakve demokracie.”

Kniha také pojednává o nacistických základech poválečné evropské integrace. Dnešní Evropskou unii pak označuje za marxistickou. pro PL říká:

„Evropskou integraci jsem označil rovněž za ´marxistickou utopii´, neboť jsem přesvědčen, že je do velké míry řízena postmoderními a marxistickými myšlenkami o neustálé revoluci a odstranění státu. Mnoho stoupenců EU miluje EU právě proto, že podle nich ztělesňuje jejich ideál beztvarosti. Ze stejného důvodu řada neomarxistických disidentů ve východní Evropě uvítala s otevřenou náručí volný trh, jelikož byli toho názoru, ostatně stejně jako Marx, že je více revoluční a snadněji naruší tradiční vazby, jako jsou národ a rodina.”
Více PL >>

Autor naprosto správně chápe, že po celá 90. léta je veden frontální útok na instituce národního státu i na jeho samotnou podstatu.
Motivací tohoto procesu je i neschopnost reformovat sociální státy většiny západoevropských zemí na národní úrovni.

Je zde i pár šokujících vychytávek.
Např. fotografie z výstavy organizované francouzskými zbraněmi SS v Paříži v lednu 1944. Nad výstavními panely ční mohutné heslo “La Waffen SS combat pour l´Europe” (Zbraně SS bojují za Evropu). Autor pak poznamenává, že: “Mezi nacistickým, vichystickým a fašistickým myšlením a dnešní ideologií evropské integrace existují tedy určité spojitosti.”

V sedmi kapitolách se věnuje historickým kořenům evropské myšlenky, roli Německa v evropské politice od středověku po současnost a dnešní evropské zvrácené ideologii.

Velmi poučná kniha, pokud chcete pochopit co se právě dnes děje v Evropě i celém světě!

Laughland, John / Znečištěný pramen. Nedemokratické počátky evropské ideje, 241 stran, Praha 2001
Anglického originálu je z roku 1998, ale autor zcela přepracoval I., VI. a VII. kapitolu. Reagoval tím na rychlý vývoj událostí po roce 1999 a zvláště na důsledky tzv. kosovské války.

Ukázka: Počátek konfliktu v Jugoslávii

“Již od ledna 1998 začaly z Kosova pronikat zprávy o ,etnických čistkách‘ a v televizních zpravodajstvích se objevily záběry uprchlíků na traktorech. Přestože byly některé z nich vysílány opakovaně — jinými slovy, přestože ve zpravodajstvích docházelo k jasným případům manipulace -, existovaly v Kosovu skutečně tisíce vnitrostátních uprchlíků, kteří se vydávali na cestu, protože v jejich zemi začínala občanská válka.
Rozpoutala se ještě předtím, než začaly padat bomby. Tuto občanskou válku podněcovaly teroristické útoky proti srbské policii a ozbrojeným silám, jež prováděla Kosovská osvobozenecká armáda (UCK). Rekrutovala se z nespokojených stalinistů, maoistů a stoupenců Envera Hodži v sousední Albánii.

Až do začátku roku 1998 byl albánský charakter velmi nejasný. Její příslušníci upadli v Albánii v nemilost již v roce 1992, kdy Demokratická strana Saliho Beriši porazila ve volbách nástupce Envera Hodži Ramize Aliu.
Od roku 1992 do roku 1997 měla Albánie více méně demokratickou prozápadní vládu. V roce 1996 ale prezident Beriša zahájil tažení proti mafii, která v jeho zemi získala značnou moc. Albánie a Kosovo byly důležitými zastávkami na cestách prostitutek a drog do západní Evropy. Mafie ve spojení s Albánskou socialistickou stranou podnikla odvetu. Poté, co se zhroutily oblíbené hry typu ,letadlo’, zorganizovala mohutné lidové nepokoje. Jakmile byla země zaplavena zbraněmi, konaly se zfalšované volby a Demokratická strana byla odstavena od moci.
Je pravděpodobné, že existuje přímé spojení mezi konsolidací moci mafiánsko-komunistické vlády v Tiraně a zahájením teroristické kampaně UCK, k němuž došlo o pouhých pár měsíců později.
Tato kampaň přinesla tisíce útoků proti občanům, policii, vojákům a dalším osobám. V prvních měsících roku 1998 bylo zabito 151 občanů: 69 Albánců, 37 Srbů a Černohorců, 3 cikáni a 42 osob, jejichž totožnost nebyla zjištěna.

Účelem těchto útoků bylo vyprovokovat srbskou odvetu a pak prezentovat jako etnický útlak.
Tato taktika fungovala. Srbové na útoky odpověděli takovým způsobem, že tisíce lidí opustily své domovy a uchylovaly se k příbuzným. V provincii se rozběsnila občanská válka. Vnitřní přesuny obyvatelstva byly Západu systematicky prezentovány jako důkaz ,etnických čistek’, jichž se dopouštějí Srbové na Albáncích, zatímco zpravodajské pořady systematicky opomíjely zmínky o povstání vedeném UCK.

Přesná povaha událostí, jež se v Kosovu odehrávaly, má klíčový význam, neboť válka, která nakonec vypukla, byla opakovaně a explicitně zdůvodňována humanitárními důvody. V průběhu útoků NATO pronikly ze samotného Kosova jen nečetné zprávy. Potvrdily však, že v provincii dříve klidně žily statisíce Albánců, aniž by je Srbové obtěžovali. Probíhalo něco jiného než etnické čistky: klasická protipartyzánská operace proti teroristickému povstání.”

“Když bylo zahájeno bombardování, členové establishmentu NATO záhy formulovali princip této akce. Generální tajemník NATO Javier Solana řekl, že je součástí ,nové strategické koncepce’ NATO. Clintonovská a blairovská rétorika byla plná poukazů na ,nový internacionalismus’. Jeden německý stratég prohlásil, že kosovská válka je ,vojenské euro’, ,povzbudivá, sjednocující paralela k zavedení jednotné evropské měny’.”

The post John Laughland a znečistěný pramen vzniku Evropské Unie. O pomalé likvidaci demokracie i válce v Jugoslávii first appeared on Čítárny.

Jan Keller píše: Reforma školství směřuje k tomu, že peníze na zaplacení setrvání v té servisní třídě, budou mít ti, kdo se podřídí v zájmu stále rychlejšího zhodnocování velkých peněz. Ono se mluví o zkvalitňování výuky, o motivaci studentů, o motivaci učitelů, ale je za tím vším v podstatě jen jediný motiv. Studovat si zaslouží ten, kdo přispěje po svém studiu k co nejrychlejšímu obratu peněz, v jakékoliv oblasti lidského života.

Ti, kteří budou studovat takové nepraktické vědy jako je filosofie, sociologie, to ani nejsou vědy, politologie a podobně, to jsou literární discipliny v podstatě. Ti, co budou studovat něco tak nepraktického, tak budou mít prostě smůlu. Bude to tady jako v 19. stol., tehdy taky se mohla studovat sociologie, filosofie, ale mohli to studovat jenom ti, kdo byli existenčně perfektně zajištěni. Když si vezmete dějiny sociologie, tak všichni velikáni Mergl, Pareto, Simmel, mohli studovat sociologii takovým zvláštním způsobem, že jim umřel strýček. Když člověku neumřel bohatý strýček, tak nebyl dost zajištěný k tomu, aby mohl studovat sociologii. Nevím, jak to dělali, ale každému se to podařilo tímto způsobem získat existenční nezávislost.

Poláci chtěli po těch firmách, aby jim dávaly peníze na rozvoj vzdělanostního systému a ty firmy jim přímo řekly, proč bychom u vás měly podporovat vzdělanost, my ji v zásadě k ničemu nepotřebujeme,
my máme svoje vzdělanostní centra jinde a taky nevíme, jak dlouho se u vás zdržíme. Takže na jihovýchodním Slovensku se postavila automobilka Peugeot. Slováci vyhráli soutěž o delokalizaci té automobilky k nim, k umístění automobilky někde pod Trnavou, a vyhráli to proto, protože té automobilce dali pobídku zhruba miliardu eur. Za ty peníze si ta firma postavila supermoderní výzkumné středisko automobilového průmyslu a postavila ho kousek od Frankfurtu nad Mohanem. Takže Slováci získali nekvalifikovanou práci u pásu jenom proto, že podplatili tu firmu a přitom v podstatě dotují Francii a Německu vzrůst jejich expertnosti.

Je to určitá past, protože dokud budeme pracovat lacino, tak tu práci budeme mít. Ale mluvit v této souvislosti, že se u nás bude rozvíjet vzdělanostní společnost je nezodpovědné, protože ty firmy vzdělanost nepotřebují, jestliže mají svoje vývojová střediska někde jinde. Jim stačí během dvou týdnů zacvičit si pracovníka, o kterém neví, jestli tam bude za rok ještě pracovat.

Předmětem plateb za to, aby člověk mohl zůstat v servisní (rádoby vzdělanější) třídě, se stávají tři věci. Ty tři věci, které lidem ze servisní třídy umožňovaly dostat se nahoru a udržet se tam.
To znamená, budou platit za vzdělání, protože vyšší vzdělání umožňuje vstoupit do servisní třídy, budou plati za zdravotní péči, protože zdravotní péče umožňuje se udržovat ve špičkové formě, kvalitní zdravotní péče, a budou platit za to, co servisní třídu vždy nejvíce, více jak sto let v některých zemích, nejvíce tu střední vrstvu privilegovalo oproti těm nejnižším vrstvám, a sice za spolehlivé zabezpečení na stáří.

Takže střední vrstvy, těch zhruba 65 – 75 % společnosti, jsou postaveny před vynucenou volbu. Buď si zaplatí za to, co až donedávna považovaly za samozřejmost, anebo klesnou mezi ty, kteří žijí v naprosté nejistotě, protože nejsou pojištěni. A nebudou pojištěni.

A k čemu směřuje nekvalitní vzdělávání neboli vzdělání výběrové?
Nejdříve tedy ten širší rámec. Domnívám se, že dnes, to dnes trvá už takových nějakých 20 až 30 let, se v Evropě i ve vyspělých zemích mimo Evropu hraje o osud středních vrstev. Nebudu mluvit o tom, kdo patří do středních vrstev, jak se to vymezuje, protože to by bylo téma na zvláštní povídání, zhruba 2/3 až 70 % Čechů, Moravanů a Slezanů patří do středních vrstev. Bráno přímo. Pod nimi je nějakých 20, 25 % nízkopříjmových a lidí pod hranicí bídy, pod hranicí bídy je (a to bylo zveřejněno před dvěma třemii dny) 8,9 % obyvatel, což znamená více jak milión lidí. Takže 20 až 25 % lidí je pod středními vrstvami a nějakých 5 až 10 % je nad středními vrstvami. To je ten nejbohatší decil domácností, který má výrazně více než ty nejbohatší střední vrstvy.

Takovým jádrem středních vrstev je to, co už skoro před sto lety rakouský politik a sociolog Karl Renner nazval servisní třídou.
On tehdy mluvil jednak o špičkových manažerech, tehdy ve 20. a 30. letech minulého století se jim ještě říkalo jinak, jednak o špičkových manažerech soukromých firem a jednak o vysoce postavených úřednících v rámci státu nebo veřejného sektoru. Ti lidé se poznají podle toho, že mají relativně vysoké příjmy, velkou míru svobody rozhodování, vyšší vzdělání, zaručené penzijní zajištění, ve spoustě evropských zemích se penzijní fondy budovali nejdříve pro tu servisní třídu, pro vysoké státní úřeníky a potom pro lidi, kteří byli v jiných sektorech v horních příčkách. A za to, že mají toto všechno, vzdělání, příjmy, možnost rozhodovat a být sociálně zajištěn, za to museli být naprosto loajální. Pokud byli ve firmě, tak k majiteli a k akcionářům, a pokud byli ve státní službě, tak museli být loajální k mocenské elitě.

Zdroj: Prof. Phdr. Jan Keller, Csc.
Přednáška a beseda v rámci Projektu etického vzdělávání Královéhradeckého kraje o skutečných záměrech a pravděpodobných dopadech reforem vládní koalice (2011)

Více článků Jana Kellera: http://www.darius.cz/jankeller/index_clanky.html

The post Jan Keller o katastrofických reformách ve školství a vzdělávání ČR first appeared on Čítárny.

Hlavní témata rozhovoru: Staněk / Novák
Čím jste větší nekompetentní idiot, tím větší funkci dostanete.
Kdyby blackout trval 6 dní a více, společnost se rozpadne.
Budoucností energetiky jsou thoriové a malé modulární reaktory.
Jak chcete dosáhnout změny pohledu na korupci, když předsedkyně EU má dokázanou korupci za 31 miliardy.
Díky korupci podle odhadu Eurostatu a Europolu Evropa ztrácí kolem 5 biliónů EUR ročně.
Vystoupení z EU bude mít menší negativní důsledky, než zavedení greendealu.
Míra stupidity v Evropském parlamentu překračuje všechny meze.
Potřebujeme společnou vizi pro českou a slovenskou společnost.
Rozdíl mezi lobbistou a korupčníkem je v tom, že lobbista má kvalifikační certifikát.

Nový Speciál Svobodné televize s prof. Ing. Peterem Staňkem, CSc. moderoval Ing. Jaroslav Novák.

Platforna Svobodná televize:
https://svobodnatelevize.info/ 

The post Peter Staněk. Míra stupidity a idiotství v EP překračuje všechny meze first appeared on Čítárny.

Ilona Švihlíková, renomovaná ekonomka s politologickým vzděláním se ptá: Kam jsme za posledních pětadvacet let došli? V jaké „kondici“ se Česká republika dnes nachází? A především: Kam směřujeme? Ve své knize z roku 2015 s provokativním, leč bohužel přiléhavým názvem “Jak jsme se stali kolonií”, popisuje cestu, kterou jsme od tzv. sametové revoluce až po dnešek prošli, analyzuje současnou situaci a zároveň načrtává možnosti budoucího vývoje.

A naprosto přesně!

Obraz, který nám Ilona Švihlíková vykresluje, není příliš radostný, její pohled se ovšem opírá o empirická fakta, nikoli o ideologicky podbarvená dogmata, jimiž jsme – především ze strany mainstreamových médií – dennodenně krmeni.
Na rozdíl od většiny „oficiálních“ ekonomů, kteří vývoj po roce 1989 vnímají

jako celkově pozitivní, byť s drobnými, odstranitelnými vadami, se Ilona Švihlíková neobává nazývat věci pravými jmény a přímo říká, že jsme od samého počátku postupovali chybně: Česká republika se po roce 1989 začlenila do světové ekonomiky na bázi kolo¬nie a v koloniálním postavení zůstává dodnes. Octili jsme se na periferii, a to jak z hlediska ekonomického, tak i politického a myšlenkového.
Otázka, jestli to byla souhra okolností, záměr nebo důsledek naší naivity, politické hlouposti nebude asi nikdy jednoznačně zodpovězena.

Ilona Švihlíková naši výchozí situaci zasazuje do kontextu proměn ve světové ekonomice, která na konci osmdesátých let minulého století již procházela prohlubující se globalizací spojenou s nárůstem moci velkých nadnárodních korporací, vznikem tzv. globálních hodnotových řetězců a byla již poznamenána sílící financializací.
Do světové ekonomiky jsme se začali integrovat za situace, kdy se kapitalismus nalézal ve vážných problémech. Rozpad východního bloku přišel jako „záchrana“– kapitalismu umožnil, aby Velkou recesi odložil o dvacet let.
Česko¬slovensko, respektive později Česká republika, si vytvářelo svou transformační strategii v prostředí, které opanoval neoliberalismus, vtělený v tzv. Washingtonský konsenzus, jenž prosazoval liberalizaci coby lék na veškeré neduhy světa. Jak ovšem věděli již Němci v devatenáctém stoletím, liberalizace je nástrojem vítězů a je v rozporu s bytostnými zájmy zaostávajících zemí, které potřebují dohnat země ekonomicky silnější a vyspělejší.

Někdejší socialistické země se staly nejen novým vítaným odbytištěm, nýbrž i živou laboratoří, v níž se, za podpory místních elit, testovaly účinky receptů tržního fundamentalismu, jako je deregulace, samoúčelná privatizace, sázka na „láci“, tedy konkurenci cenou (která u nás byla navíc hned na počátku transformačního procesu povzbuzena masivními devalvacemi koruny), fiskální restrikce, nízké mzdy a nízká přidaná hodnota.
Pozdější příliv zahraničního kapitálu celkové nastavení nijak výrazně nezměnil, jedním ze zákonitých důsledků působení zahraničních korporací je totiž nejen masivní odliv zisků, ale i celkové prohlubování koloniálního postavení země, která se stává laciným sloužícím.
Koloniální postavení má bohužel i své politické a mezinárodní důsledky. Projevuje se v neschopnosti a neochotě elit vnímat, v jakém prostředí se Česko nachází a jaké jsou jeho strategické zájmy, jakož i neschopnosti klást si skutečně důležité otázky.

„Stali jsme se politickou periferií, která v zahraničněpolitické orientaci nemá dodnes definován národní zájem, protože jen v předklonu plní zájmy upadajícího hegemona. Náš myšlenkový obzor se redukuje na mechanické přebírání vzorů ze Západu… Energie se věnuje margináliím, protože Česká republika je mimo dění, mimo hlavní intelektuální debaty. Hlubší otázky se ani nekladou, protože v podtextu se tuší, že u nás se stejně řešit nebudou, respektive že k nám dojdou jako poslední. Politika se omezuje na nastavení dobré „operativy“, protože strategii už jsme dávno přenechali někomu jinému.“

Ilona Švihlíková ovšem nezůstává u popisu stavu a konstatování faktů a, jak sama uvádí, smyslem její knihy není „plakat nad rozlitým mlékem“. Nastiňuje vizi do budoucna, jakož i strategii, která nám může pomoci, abychom se z postavení kolonie vymanili.

Jak jsme se stali kolonií / Ilona Švihlíková / vydal Rybka Publisher, 2015 / http://www.rybkapub.cz

The post Ilona Švihlíková. Jak jsme se stali kolonií. Poučná kniha o Lisabonské smlouvě a katastrofálních důsledcích first appeared on Čítárny.

 Kniha Stanislava Motla, jejíž součástí je bohatý obrazový materiál, včetně desítek autentických dokumentů, formou dynamické reportáže popisuje dramatické pátrání po osudech zlatého československého pokladu v nejrůznějších archivech u nás i v zahraničí.
Popisuje také mnohá zajímavá setkání s pamětníky a zveřejňuje utajované zápisy z vleklých a dramatických jednání o navrácení československého měnového zlata, jež bylo podmíněno tím, že Československo zaplatí USA a Velké Británii „daň za osvobození“, do níž spadaly mimo jiné uniformy a výzbroj nejenom živých, ale i padlých vojáků, včetně bomb, které naši letci shodili na Německo.

Kam zmizel zlatý poklad republiky / Stanislav Motl / vydal Rybka Publisher 2007 / https://www.rybkapub.cz/

Ráno 15. března 1939 byl sychravý den. Začalo obsazování nacisty. Jeden z prvních cílů byla hned ten den i Národní banka Česko-Slovenská…

Do Národní banky v Praze v Bredovské ulici (dnes Politických vězňů) dorazili 15.3.1939 zástupce říšského ministerstva hospodářství Stedtfeld a dále důstojníci SS Staffeldt a Qetting. Jejich první kroky vedly do kanceláře guvernéra…

V pracovně guvernéra Dvořáka sice bylo potvrzeno další fungování Národní banky, ale následně byl požadován převod jejího zlata do Německé říše. Většina zlata se totiž nalézala v cizině, kam je nechal kvůli hrozící válce odvézt předchozí guvernér Karel Engliš…

Čeští úředníci banky přistoupili ke své první odbojové akci. S odkazem na nutný souhlas vlády začali zdržovat podepsání převodu,aby měli čas informovat zahraniční ambasády. Doufali, že se podaří převodu zabránit. Vyslanectví Británie a Francie navštívili úředníci Blažek a Šourek.

Nakonec 18.3.již museli ředitel Peroutka a ředitel valutového odboru Malík podepsat příkazy k převodu zlata.Ze 2 příkazů byl proveden jen 1. Jednalo se o zlato uložené v Bank of England na účtu Banky pro mezin platy.K provedení příkazu 2 nedošlo kvůli reakci britské veřejnosti…

Před válkou, Data z ústřední účtárny banky: K 31. 12. 1938 představovalo měnové zlato 73 636,51147 kg. A pak cca 23 tun zlata z účtu vedeného u BIS bylo odesláno do Německé říše a uloženo v Říšské bance. Druhá část zlata, uložená v Bank of England přímo na jméno Národní banky Česko-Slovenské, pak převedena nebyla kvůli reakci britské veřejnosti, začali o tom psát noviny…

…britský ministr financí zmrazil veškeré další transakce s československým zlatem uloženým v Bank of England. Toto zlato bylo ale následně použito na financování válečných výdajů československé exilové vlády…ale…

Dalších cca 6 tun zlat bylo 12. června 1940 odvezeno Němci do Berlína.

Celkové ztráty zlata během okupace byly československou vládou po válce vyčísleny na 45,5 tuny.

V dubnu 1945 západní spojenci zajistili v solných dolech Merkers část zlata Německé říšské banky, z čehož značná část bylo zlato ukradené z mnoha evropských zemí.

The post Kam zmizel zlatý poklad republiky. O tom, jak jsme zaplatili spojencům zlatem za to, že nás Němci okupovali first appeared on Čítárny.

Autor v knize vysvětluje neobyčejně jednoduchým a srozumitelným stylem fungování bankovního a finančního systému, jak a proč vzniká inflace a jak se jí dá zabránit. Kromě toho píše jmenovitě o lidech v pozadí, kteří řídí náš svět.

Na následujících stránkách podrobně rozepíšu výsledky svých výzkumů a vám se nebude dostávat slov. Potom možná pocítíte hněv, strach nebo bezmocnost. Přinejmenším já jsem to tak prožíval. Každý z nás je však pánem svého života, a ten se může každou vteřinu zcela změnit – nakonec mne ovládlo přesvědčení, že musím něco udělat. Vždyť každý by se měl snažit, aby opustil tento svět lepší, než když na něj přišel.

Co nesmíte vědět | Michael Morris

Michael Morris (1966)
Podnikatel, autor a dobrodruh Michael Morris se narodil v Rakousku. Po pobytech v několika evropských městech žije dnes hlavně v USA. Napsal celou řadu textů a článků v angličtině i němčině, vyučoval a dlouhé roky byl podílníkem v několika firmách. Co neSmíte vědět! (=WAS SIE NICHT WISSEN SOLLEN!) je jeho první knihou s tématem hospodářství a nový světový řád.

Ukázka z knihy:

V roce 1917 si J. P. Morgan najal dvanáct špičkových 316 manažerů v oboru zpravodajství, aby s jejich pomocí vypátral nejvlivnější novinové tituly v USA. Měli zjistit, kolik nakladatelství je potřeba na to, aby bylo možné kontrolovat politické mínění v USA. Zjistili, že stačí vlastnit většinu v pětadvaceti největších amerických novinách. Byla vytvořená dohoda o koupě politické linie novin. Do každého listu byl nasazen jeden redaktor, jenž ručil za to, že každá zveřejněná informace se shoduje s linií objednávatele.

Zabýval jsem se do hloubky peněžnictvím a vytušil jsem, že klíč ke všemu leží právě tam. Výsledek těchto pátrání byl otřesný a zdrcující, neboť jsem zjistil, že peníze nejsou to, za co jsem je považoval. Spíše než platidlo byly spíše prostředkem k vytváření (ú)tlaku. Zjistil jsem, že banky si smějí peníze svobodně vymýšlet. To mne však na univerzitě nikdo nenaučil. „Jak to banky dělají ? Komu patří ?“ Teď jsem to chtěl vědět přesně !nesmíte vědět.

Žádnému politikovi by se však nikdy nemělo věřit byť i jedno jediné slovo, vystupuje totiž vždy pod vlivem mocných lobbyistů ! Tohle alespoň řekl jeden
významný politik, a sice americký prezident Franklin D. Roosevelt těmito slovy:
„Vpolitice za nic nemůže náhoda. Pokud se něco děje, klidně se můžete vsadit, že právě tak to bylo naplánováno.“

„Moderní bankovnictví vyrábí peníze z ničeho. Tento postup je možná ten nejpodivnější vynález v dějinách lidstva. „Proces výroby peněz v bankách je tak prostý, až nad ním zůstává rozum stát,” řekl John Kenneth Galbraith, ekonom.

Na druhém Lateránském koncilu v roce 1139 vydal papež Inocenc III. výslovný zákaz úroků. Totéž nařízení potvrdil Vídeňský koncil v roce 1311. Křesťané měli zakázáno vyžadovat úroky za půjčené peníze. Přípustné bylo pouze zúročení půjček sjednaných za účelem rozmnožení firemního kapitálu nebo při sjednávání obzvláště riskantních obchodů. Běžné půjčky však úročeny být nesměly !

„Propaganda, podprahové ovlivňování, odpírání spánku nebo podnětů, drogy, vymývání mozku, implantáty nebo elektromagnetické vlny. V mnoha zemích na této planetě, včetně Německa, se již od padesátých let dvacátého století pracuje (z části v armádních, zčásti v civilních výzkumných zařízeních a programech) na zdokonalení kontroly myšlení.“

„Psychochirurgie dosahuje úspěchu tím, že roztříští fantazii, otupí pocity, zničí abstraktní myšlení a vytvoří kontrolovatelné individuum podobné robotovi.“

The post Co nesmíte vědět o české a světové politice. Morris napsal už dva díly first appeared on Čítárny.

První významnou událostí roku 2022 bylo, že se na internetu objevilo „Výkonné shrnutí“ výzkumné zprávy RAND Corporation, kterou připravil pro největší americké zpravodajské agentury.

Shrnutí dokumentu nazvaného „Oslabování Německa, záchrana USA“ ve sdělení teze bylo následující.

1.
Americká ekonomika ve svém současném stavu nemůže fungovat bez vnějších finančních a materiálních zdrojů. Tato slabost mimo jiné hrozí porážkou demokratů ve volbách. Jediným zdrojem je EU, kamenem úrazu je Německo.

2.
Nárůst toku zdrojů, především kapitálu z Evropy do Spojených států, lze očekávat pouze v případě, že se Německo ocitne v situaci hospodářské krize. Vzhledem k tomu, že jeho ekonomika závisí na neomezeném přístupu k ruským energetickým zdrojům, může být krize vyvolána tím, že bude zbavena přístupu k těmto zdrojům.

3.
Jediný skutečný způsob, jak zaručit odchod Německa z ruské energetiky, je zapojit obě strany do konfrontace.
Budu citovat dále.
„Naše další akce (naše jsou americké) v této zemi (hádejte ve které) nevyhnutelně povedou k reakci Ruska. Nejenže Rusové nebudou moci nechat bez odezvy masivní tlak na neuznané republiky, ale mohou být prohlášeni za viníka a uvalit na ně celý balík sankcí.
Potom může Putin v reakci uvalit protisankce. Především pro dodávky energie do Evropy. Škody způsobené zemím EU budou srovnatelné se škodami Ruské federace a pro Německo to budou ještě vyšší.

4.
Předpokladem pro to, aby se Německo dostalo do pasti, je vedoucí úloha Strany zelených a ideologie zelených v Německu a v Evropě jako celku. V tomto dokumentu RAND jsou němečtí zelení definováni jako extrémně dogmatické a fanatické hnutí. A jejich vůdci, Burbock a Habek, jsou profesně extrémně slabí a osobně neschopní přiznat své chyby a napravit je.

5.
Realizace německého plánu oslabení umožní USA vyhnout se krizi a ve střednědobém horizontu, od 4 do 5 let, přesměrovat kapitálové toky z Evropy do USA.

První dny poté, co se tento dokument objevil, se mluvilo o tom, že je to padělek, padělek a padělek.
Ale rychle přestali. Žádné oficiální popření, ale obecně na takové rozhovory tohoto typu, které se týkaly dokumentu RAND, považuji za správné reagovat způsobem H. G. Wellsovského. To, co mám na mysli?

Spisovatel scifi H. G. Wells byl jednou tázán: Jsou Protokoly sionských mudrců pravý dokument, nebo falešný?
Wells odpověděl: „Ano, jaký je v tom rozdíl? Vše dopadlo tak, jak bylo napsáno.”
Tady je to stejné: všechno dopadlo tak, jak je tam napsáno.

Za prvních 8 měsíců roku 2022 se německá průmyslová výroba kvůli sankcím vůči Ruské federaci snížila o 1,8 %.
Výroba chemických a farmaceutických odvětví závislých na plynu – o 10,7 %.
21. září 2022 zaznamenal The Walt Street Journal masivní přesun velkých německých podniků do Spojených států.
To znamená, že začal proces deindustrializace Evropy.

A je velmi zajímavé, že 30. 9. 22. září v časopise The Spectator (Anglie), ještě před výbuchem ropovodu Nord Stream, publikoval jistý Pilkenton článek „Europe ́s fall into deindustrialization.
Útok na plynovod Nord Stream urychlí rozvoj protekcionismu a deindustrializaci Evropy. Jinými slovy, celý tento nápad s provokací, který vedl k současné konfrontaci, je programem „pár kuliček do kapsy“.

Jedním z cílů je oslabit Rusko, vytvořit mu problémy.
Druhým je zničení německé ekonomiky, přesun finančních prostředků do Spojených států, přeměna EU v konečném důsledku na semiperiferii.
To znamená, že Anglosasové vytlačují EU z jádra kapitalistického systému. Tedy z místa, které kontinentální Evropa, západní Evropa, zabírá od konce 19. století.
To je více než 100 let.
A to je dost, dobrý život je u konce.

Všechny události poblíž našich hranic také působí na oslabení EU.
To je mimochodem také v našem zájmu: nepotřebujeme EU jako celek. Je pro nás lepší mít vztahy s jednotlivými zeměmi. Kromě toho musíme mít na paměti, že silné Rusko a sjednocená Evropa jsou v protifázi.

Jednou Fjodor Ivanovič Tyutchev řekl, že „po objevení říše Petra Velikého v Rusku již není říše Karla Velikého v Evropě možná“.
To znamená, že sjednocení Evropy za přítomnosti Ruské říše je nemožné.
A skutečně, pokud si vzpomeneme na pokusy vytvořit sjednocenou Evropu Napoleonem, Wilhelmem II., Hitlerem – vše v pozemní válce porazilo právě Rusko nebo Sovětský svaz.
V tomto ohledu se zájmy Velké Británie a historického Ruska shodovaly. Velká Británie a Rusko byly vedlejší státy a bylo v zájmu obou zabránit sjednocení Evropy.

Jiná věc je, že v zájmu Ruska došlo ke spojenectví s Němci.
Němci ale s tímto spojenectvím nesouhlasili. Vždy – jak Wilhelm II., tak Hitler – měli ve vztahu k Velké Británii komplex méněcennosti. Opravdu chtěli být přáteli s Brity. A Britové se s nimi ve skutečnosti nechtěli přátelit. Navíc, jak jednou poznamenal Churchill v roce 1940, „Britové nevedou válku s Hitlerem nebo dokonce s nacionálním socialismem, ale s německým duchem, aby ji konečně ukončili, aby se neoživila“.
Ale když se podíváte na postavy, které byly nebo jsou u moci v Německu: Merkelová, Berbock, Habek, Scholz – tomu se říká Bůh stvořil a plakal. Toto je příklad zlomeného a zničeného německého ducha.

Obecně mi hýření „zelených“ v Německu trochu připomíná nacistické hýření.
Ale pouze pokud by nacistům šlo o čistotu rasy, pak „zelení“ jednají ve jménu čistoty přírody.
A tak Berbockové, Habekové a další členové Řádu Šílené Grety (připomínám, že Brueghel starší měl obraz Šílená Greta, téměř očekávání Thunberga), tito lidé jsou prostě posedlí!

A mimochodem, existuje část populace, pro kterou to Burbock myslí velmi vážně.
Smějeme se jí, ale ve skutečnosti ji v Německu mnoho lidí vnímá jako bojovnici za čistotu přírody od člověka, vyrostla už celá generace (teď je jim chochol mínus 30), pro kterou je to velmi vážné. Do takové míry, že v dohledné době nevylučuji nějakou sabotáž související s ekoagendou. „Zelený fašismus“ nebo „zelený ekoextremismus“ má v EU poměrně širokou základnu.

Andrej Fursov

The post O čem je evropská krize? Co znamená pro Německo smrt, je pro USA požehnáním first appeared on Čítárny.

Drtivá většina mediálních zpráv a politických proklamací je dnes redukovaná mediální zprávy, politické proklamace a mainstreamovou propagandu o koronaviru. Vlády si díky neobyčejné silné mediální manipulaci uzurpovaly v zájmu boje s virem obrovské pravomoci a je otázka, zda se těch pravomocí dobrovolně vzdají po skončení krize.

Problém vysvětluje tzv. „Záklopkový efekt“ (the Ratchet Effect)
Je termín pro stav, který je možný vidět po celém světě. Každá krize vyvolá akce, které nakonec vedou k tomu, že vláda rychle zvýší velikost a rozsah svých pravomocí. V okamžiku, kdy krize pomine, pravomoci a moc vlády se mohou snížit.
Co je však důležité, že se nikdy nesníží na původní úroveň.

Strach byl příčinou vzniku prvních vlád v historii. Nejdříve byly vlády tvořeny válečníky, kteří ovládli poražené a pak jim vládli podle svých pravidel. Ta jim umožňovala rabovat bohatství této skupiny… Později se vlády začaly měnit tak, že se již nedržely u moci díky tomu, že z nich měli ostatní strach, ale proto, že se označily za ochránce před ostatními nebezpečími.

S vývojem průmyslu a urbanizací a změnami života začali mít lidé strach také z ekonomických rizik.
Souvisí to i se změnami životního stylu, kdy lidé už nemohli spoléhat v horších časech na pomoc úzkého kruhu rodiny. První s tím přišla na konci 19. století vláda v Německu, která využila strachu ze sociálních nejistot k tomu, aby se udržela u moci a jako první použila namísto hrozeb jakýsi „úplatek“ ve smyslu sociální pomoci. Dnes již na celém světě vlády hlásají, že úkolem státu je tato pomoc.
Vlády se označují za ochránce, ale zároveň díky tomu berou část bohatství a svobod lidem, o kterých tvrdí, že je chrání. A využívají je ke svým skrytým účelům.

Více: Politická ekonomie strachu Roberta Higgse. Proč je existence všech vlád na strachu závislá

The post Záklopkový efekt. Mimořádné a podvodně navýšené daně v době tzv. krize se nikdy nevrátí na původní hodnoty first appeared on Čítárny.

Vždy platilo, že čím větší strach lidé mají, tím pro vládu lépe. Existence všech vlád je na strachu totiž závislá. Když lidé uvěří tomu, že jsou schopni se s danými nebezpečími vypořádat sami, nebudou ochotni vzdát se části svého majetku či svobod ve prospěch vlády.

Profesor Higgs patří mezi největší světové znalce problematiky nárůstu moci státu. Jeho schopnost kombinovat poznatky ekonomie a znalost dějin je famózní. Proto jsou i jeho argumenty tak přesvědčivé. Kniha vysvětlí, proč na celém světě dochází k neustálému nárůstu moci státu, a objasní, jak klíčové okamžiky dějin (války a krize) vytvářejí prostor pro “válečné” řízení i v době míru.

Robert Higgs / Politická ekonomie strachu / úvahy o politické ekonomii vládnutí

Ukázky z knihy…

Strach byl příčinou vzniku prvních vlád v historii. Nejdříve byly vlády tvořeny válečníky, kteří ovládli poražené a pak jim vládli podle svých pravidel. Ta jim umožňovala rabovat bohatství této skupiny… Později se vlády začaly měnit tak, že se již nedržely u moci díky tomu, že z nich měli ostatní strach, ale proto, že se označily za ochránce před ostatními nebezpečími.

S vývojem průmyslu a urbanizací a změnami života začali mít lidé strach také z ekonomických rizik. Souvisí to i se změnami životního stylu, kdy lidé už nemohli spoléhat v horších časech na pomoc úzkého kruhu rodiny. První s tím přišla na konci 19. století vláda v Německu, která využila strachu ze sociálních nejistot k tomu, aby se udržela u moci a jako první použila namísto hrozeb jakýsi „úplatek“ ve smyslu sociální pomoci. Dnes již na celém světě vlády hlásají, že úkolem státu je tato pomoc. Vlády se označují za ochránce, ale zároveň díky tomu berou část bohatství a svobod lidem, o kterých tvrdí, že je chrání. A využívají je ke svým skrytým účelům.

Nebezpečí je v tom, že lidé, kteří vládu demokraticky volí, jsou dost náchylní být vládou manipulováni.
Protože věří, že když si vládu, ať už je jakákoliv, zvolili, tak cokoliv tato vláda udělá, je vyjádřením jejich vůle. Jenže vláda má své vlastní důvody něco udělat nebo ne. Demokracie je tedy takový trik, jakým vláda lidi přesvědčuje, že je nikdo neřídí nebo nenutí něco dělat proti jejich vůli. Nejvíce to je vidět v případě hrozby terorismu, kterou jednotlivé vlády zneužívají k tomu, aby získali tolik moci, jakou by jinak nikdy nemohli disponovat v normálně nastavené demokratické společnosti.

„ZÁKLOPKOVÝ EFEKT“ (the Ratchet Effect) je termín pro stav, který je možný vidět po celém světě. Každá krize vyvolá akce, které nakonec vedou k tomu, že vláda rychle zvýší velikost a rozsah svých pravomocí. V okamžiku, kdy krize pomine, pravomoci a moc vlády se mohou snížit. Co je však důležité, že se nikdy nesníží na původní úroveň.

Nebezpečí terorismu pro Ameriku je přehnaně zveličováno. A co je horší, vláda samotná je za vznik tohoto rizika zodpovědná. Třeba invaze do Iráku toto riziko ještě zvýšila namísto toho, aby je snížila. Ale dá se říci, že americká vláda je v podstatě úspěšná. Ve smyslu toho, že se jí podařilo to, co chtěla – získala větší moc.

The post Politická ekonomie strachu. Proč je existence všech vlád na strachu závislá first appeared on Čítárny.