Tento román, vydaný v roce 1895 a po roce 1985 opakovaně vydávaný, je jedním z mála beletristických děl, v nichž jsou v uměleckých obrazech popsány procesy veřejné samosprávy ve státě v jejich souvislosti s procesem samosprávy globální civilizace.

Zvláštní význam románu spočívá v tom, že autor v tomto procesu samosprávy (davově “elitářské”>> společnosti) správně viděl a popsal funkční zatížení různých stabilních (při změně) generací, sociálních skupin a úředníků ve strukturách státní a nadstátní moci.

Pokud se v románu vyčleňuje manažerská složka děje, poté co se oprostila od vedlejších skutečností, které poskytují podívanou a srdceryvné vyprávění, pak je třeba věnovat pozornost následujícímu systému vztahů:

1. Rolnictvo a řemeslníci, tj. produktivní pracující masy, jsou mimo sféru své profesionality ve veřejném sdružování práce zcela závislí na činnosti byrokratického sboru, ztělesňujícího státní aparát v terénu (scéna “živých obrazů” v chrámu).
2. Celá periferie místního a odvětvového úřednictva (armáda), početně převyšující centrální aparát (faraonův dvůr), přesto není schopna sama oponovat politice centra a naopak je na ní zcela závislá.

Klíčovou scénou románu je epizoda lidového pobouření, kterou kněží synchronizují se zatměním Slunce.
Ukazuje, že centrální aparát v čele s jeho nominální hlavou faraonem je ve své akceschopnosti omezen hierarchií egyptského kněžstva.
Děje se tak do té míry, že správní “elita” není schopna ve svém světonázoru rozlišit manažersky významné informace od nesmyslů. K tomu potřebuje konzultace s kněžími, což kněžím umožňuje manipulovat s různými vrstvami společnosti pomocí dávkování konzultací.

Ukazuje se však, že ani egyptská hierarchie kněží není ze své strany svobodná.
Uznává nadřazenost babylonské hierarchie (nadstátních) kněží, je nucena souhlasit s jejím poslem a radikálně změnit politiku Egypta. Dobře smýšlející faraon to vnímá jako zlomyslnost a zradu, neboť nepatří do řady nejvyšších zasvěcenců, kteří, věrni disciplíně hierarchie, mu nesmějí vysvětlit celý tok příčinných souvislostí ve své poradní (ve vztahu ke státnímu aparátu) činnosti.

Tedy systém vztahů:
“nadstátní kněžství / klany kněžství ve státě / “elitářský” aparát státní správy / produktivně pracující masy lidu”
se ukazuje jako učinný v davově “elitářské” společnosti.

Pokud bychom hledali paralely s moderní dobou, změnila se jen jedna věc: domácí a světové čarodějnictví v naší době nepůsobí ve společnosti tak otevřeně jako v Egyptě a jak to ukazuje B. Prus v románu.
Moderní “kněžství” se maskuje pod jiné společenské skupiny. Navíc jak nadnárodní “kněžství” vládnoucí v biblické civilizaci, tak jeho lokální periferie ve státech jsou mylně ztotožňovány s “elitou”…

Jde o to, že kněžstvo bylo kultem odháněno od davu, ale samo nebylo autoritou kultu drceno. A domácí kněžství, které se sice nezaprodalo nadnárodnímu, globálnímu, a nebylo jím výhledově rozdrceno, ze sféry řízení života společnosti a poradenství státního aparátu bylo vytlačeno do sféry “kostopravstva” a praktické magie prostého lidu, i když občas se aktivně zapojovalo do politiky prostřednictvím “řádových” struktur prostého lidu.

Spolu s tím je třeba poznamenat, že B. Prus je produktem biblické civilizační matrice. Proto také z některých jemu vlastních důvodů přispíval k ochraně její stability.
To se projevilo v jeho reflexi lichvářského tématu v románu:

– Lichva, která v ději románu dusila Egypt, je “odepsána” Féničanům, kteří zmizeli z historické scény a v naší moderní době jako živá národní kultura chybí.

– Sára, milenka mladého faraona, která se dostala do konfliktu s velekněžstvem, a její židovský syn, dědic egyptského trůnu, jsou nevinnými oběťmi despotismu znakové hierarchie.

Zlé a utlačovatelské egyptské kněžství je v románu mimoděk postaveno do kontrastu s Mojžíšem, kterého postava kněze-charakterizuje jako “kněze-odpadlíka”, který porušil rodovou kázeň hierarchie, což má za následek, že Sára na řece otevřeně zpívá posvátnou píseň, v níž se opěvuje Jediný Nejvyšší Bůh.
Toto vědění bylo v Egyptě doménou pouze “kněží” – vědomostních pracovníků nejvyššího stupně zasvěcení. A toto vědění se vůbec nesmělo propagovat, a tím spíše mezi lidmi, protože vedlo ke zničení pozemské hierarchie znakovosti pro její nepotřebnost v té společenské kultuře, k níž Mojžíš vyzýval.

B. Prus však v narážce na tuto pravdu necitoval biblickou nauku o vnitřní společnosti.
Podle této doktríny není lichvářská vláda nad státy a národy doménou Féničanů, kteří odešli z historické scény. Je to úděl historicky reálného lichvářství a lichvářů naší současnosti, jejichž předkové odmítli poslání osvítit všechny národy pravým náboženstvím, které jim bylo nabídnuto shůry prostřednictvím Mojžíše. Toto náboženství je také chránilo před despotismem egyptské hierarchie, která si jejich předky vybrala jako surovinu pro výrobu nástroje světovlády.

Bez ohledu na záměry B. Pruse tak bylo toto učení o lichvářském parazitismu standardně ztotožněno s učením Mojžíše, proroka Nejvyššího Boha, pro což neexistuje žádný náboženský ani historický důvod.
Soucit čtenáře s nevinnými (Sárou a jejím synem) se musí standardně vztahovat i na židovskou diasporu, která tuto doktrínu lichvářského tyranství po “exodu Židů z Egypta” v průběhu dějin lidstva realizuje.

The post Faraon. Prusův román o historických souvislostech fungování globálních elit a lichvářství first appeared on Čítárny.

Kniha analyzuje a přináší důkazy, že od finančního kolapsu v roce 2008 se populace v mnoha zemích stala neklidnou tváří v tvář extrémní nerovnosti a zmenšujícím se životním šancím.

Západní elity ztratily schopnost zapojit své národy do spravedlivé společenské smlouvy a uchýlily se k rozdmýchávání strachu.
Tu z terorismu, tu z ruské hrozby, tu vyhrožování smrtelným virem, přičemž se objevují další a další možnosti jak omezit moc většiny a udržet si moc.
V digitální ekonomice, myšlence o které je čím dál víc slyšet, bude jedna až dvě miliardy lidí brzy nadbytečná, ale je zřejmé, že nezůstane nečinná, ale bude klást jasný a silný odpor. Viz události z února 2022 v Kanadě.Freedom Convoy Canada 2022.

V této vynikající nové studii zkušený odborník na mezinárodní vztahy Kees van der Pijl ukazuje, jakým způsobem vládnoucí skupiny využily fiktivní virus covid-19 k vyhlášení celosvětového výjimečného stavu.
Mediálně navozená a neustále živená psychóza strachu, jim umožnila rozšířit svou moc, podkopat principy demokracie a státnosti a to velmi často hrubým způsobem, který by za normálních okolností nebylo možné realizovat. Kniha je jasným varováním elitám před sklouznutím k fašistickým metodám, které mají omezit vzpouru neklidných populací, které již nechtějí snést směrování k novému typu otroctví.

Kees van der Pijl / State of Emergency (Stavy nouze) – Keeping the Global Population in Check / Clariry Press /

Paul Craig Roberts o knize:

Ano, existuje spiknutí. Je to spiknutí elity proti nám ostatním. V provozu je už celá desetiletí. (staletí)

Elita je hrstka lidí, ale na různé úrovni ovládají veškerou moc.
Kontrolují tisk, televizi a sociální média, univerzity, think-tanky, vlády, finance, velkovýrobu, advokátní komory, zdravotní péči, většinu celebrit a mají své vlastní organizace, které se skládají z propojených ředitelství, jako je Bilderberg, Atlantic Council, Trilateral Komise, Rada pro zahraniční vztahy, skupina bývalých prezidentů centrálních bank G30, Světové ekonomické fórum, Světová banka, MMF. Stejní lidé tvoří správní rady a vrcholové vedení velkých korporací.

Shromáždění moci prošlo mnoha kroky.
Například během Clintonova režimu v USA byla různorodá a nezávislá média soustředěna v rukou šesti megaspolečností, které mělo povoleno nakupovat 90 % amerických médií. Koncentrace médií byla proti veškeré americké tradici. Regulace průmyslových odvětví byla opuštěna na základě ediktu Alana Greenspana, že „trhy se samoregulují“ a regulační agentury se staly marketingovými agenty pro dříve regulovaná průmyslová odvětví, jako je farmacie.
Shermanův antimonopolní zákon se stal mrtvým zákonem na základě tvrzení, že v globální ekonomice mohou konkurovat jen ti největší. Monopolní kontrola tak nahradila tržní ekonomiku.

Van Der Pijl vysvětluje, jak různé elitní sítě – nadnárodní, finanční, vládní atd. – pracují na společné agendě.
Elita využívá svou kontrolu nad nápady, komunikací a zábavou k tomu, aby nás lidi udržela v boji mezi sebou: republikáni versus demokraté, liberálové versus konzervativci, rasismus, práva žen, práva transgenderů, právo na potraty a rozptýlení ruskou hrozbou, Číňany Hrozba, teroristická hrozba. Skutečná hrozba zůstává neodhalena a nepozorována.

Klamání lidu je prioritním úkolem všech západních vlád, podporovaných zpravodajskými agenturami, IT korporacemi a médii.

Van Der Pijl je také konkrétní:

Řídící výbor konference Bilderberg například odráží vládnoucí mocenský blok:
Eric Schmidt (Google)
IT společnosti (Palantir) a podnikatelé (Peter Thiel)
belgický bankéř a mediální magnát Thomas Leysen, který je členem Trilaterální komise, Friends of Europe a Bilderberg Group
ředitelé a vedoucí pracovníci finančních institucí (Lazard , Deutsche Bank, investorská skupina Wallenberg ve Švédsku)

Tato skupina navazuje na další skupiny, jako je Cercle de Lorraine. Mezi členy je Christian Van Thillo, který vlastní prakticky celý belgický a nizozemský novinový trh.
Van Thillo je také ředitelem německé vydavatelské skupiny Bertelsmann.
Další člen, hrabě Maurice Lippens, je napojen na Friends of Europe, skupinu, jejíž členy jsou bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt a bývalá evropská komisařka Neelie Kroes.

A také francouzská, americká a britská média, jejichž vlastníci jsou sdružováni prostřednictvím elitních organizací.

Think tanky jsou financovány vojenským/bezpečnostním komplexem a korporacemi.
Účelem think-tanků je poskytovat studie, které podporují zájmy jejich dárců – Northrop Grumman, Raytheon, Boeing, Lockheed Martin, Airbus, Pentagon, letectvo, armáda, ministerstvo pro vnitřní bezpečnost, ministerstvo zahraničí.

Největším příjemcem je RAND Corporation, která obdržela více než miliardu dolarů.
Dalšími příjemci vojensko-bezpečnostních štědrostí jsou Centrum pro novou americkou bezpečnost, jehož generální ředitelkou byla Victoria Nulandová, současná státní zástupkyně, Atlantická rada, Německý Marshallův fond, Středisko pro strategická a mezinárodní studia, kde jsem zastával předsednictví Williama Simona. v politické ekonomii tucet let a mými kolegy byli Henry Kissinger a Zbigniew Brzezinski. Nechal jsem si ujít příležitost být dobře odměňovaným intelektuálním služebníkem vládnoucí elity. Bojoval jsem s nimi a musel jsem opustit židli. Nedlouho poté jsem byl ze stejného důvodu vyhozen ze svých mediálních pozic. Pro disidenty z oficiálních narativů se stalo nemožné udělat kariéru v západním světě.

Kniha Van Der Pijla má 287 stran, ale je plná informací. Ne každá stránka udrží vaši pozornost a jeho celkový pohled nepotěší všechny, ale důkazy, které poskytuje, ukazují, jak elita shromažďovala a využívala moc a pokračuje v tom.

Finanční elity vládnou prodejným a nastrčeným politikům i nám všem.
Dotují konzervativce, jejichž vlastenectví podporuje „Ameriku na prvním místě“ a války proti organizovaným nepřátelům.
Dotují levici, jejíž obvinění podněcují odvádění pozornosti od tajné agendy.
Dotují liberály, jejichž myšlenky slouží k dekonstrukci a oslabení společnosti a usnadňují dobývání elity.

Drtivá většina Američanů a Evropanů je ponechána ve tmě a nechápe, že se jejich životy den ode dne dostávají pod větší kontrolu, aby se uvolnila cesta pro agendy, kterých si nejsou vědomi.

Čtení knihy Van Der Pijla pomůže nevědomým pochopit, co se děje.
Jak se díky prodejným politikům neuvěřitelně posiluje moc nadnírodních koncernů, jak se degraduje pojem demokracie, jak jsou zneužívány demokratické principy a jak do společnosti proniká duch korporátní totality.

Zdroj Paul Craig Roberts >>

The post Spiknutí elit proti lidem a jejich zotročování pomoci stavů nouze. Metody, lidé, fakta first appeared on Čítárny.

Je to zřejmě nejobsáhlejší kniha o Hnutí Žlutých vest ve Francii. Je od novináře Ramina Mazaheriho, který je zná nejlépe, je o lidech kteří byli roky obtěžováni a pronásledováni policií napříč celou Paříží. Je o podstatě hnutí a historických kořenech.

Kniha je rozdělena do dvou obsáhlejších částí:
První je o francouzské historii z let 1789-2018.
Druhá je rozborem toho, kdo a k čemu jsou Žluté vesty.

První část této knihy není, jak píše autor, nějaké nudné levičácké poklonkování nad slávou Robespierra, Dantona a Marata z roku 1794.
Pokud se podíváte na seznam kapitol, uvidíte spoustu témat, které nebyly téměř nikdy nebo nikdy rozebírány.
„Pařížská komuna jako zrod „neoliberálního impéria“ Evropské unie, opravdu?
Napoleon byl vlastně pravý levičák, je to tak?
Proč se Francouzům říká, že mají rozporuplný a dokonce negativní pohled na Napoleona Bonaparta, přestože byl nejvlivnější postavou 19. století?
Jak může Adolphe Thiers zrádně a otevřeně spolupracovat s Bismarckem a přitom být prezidentem a západním liberálně demokratickým hrdinou?
Proč obyvatelé 21. století nazývají lidi „neonacisty“, i když tito lidé mají na své platformě nulový socialismus a zdánlivě žádnou znalost marxistického pohledu na historii 19. století?
Proč jsou to „revoluce roku 1848“, když uspěly pouze na jednom místě (Francie)?
Pokud je Francouzská revoluce hotová a oprášená, tak proč je moderní západní konzervatismus založen na myšlenkách Irish-Anglo Edmunda Burkeho a jeho potrhlých úvahách o revoluci ve Francii? z roku 1790?
První část této knihy o Žlutých vestách nabízí odpovědi i na tyto otázky.

Autor Ramin Mazaheri je přistěhovalec, který se problematice Francie věnuje 13 let. A za tu dobu si jasně uvědomil, že EU je nedávno zrozené „neoliberální impérium“, které funguje jako byrokratická instituce.
Takové mohou trvat staletí, ale pouze na základech nedemokratické represe!!!
Autor logicky přichází k tomu, že Hnutí Žluté vesty stojí na základech událostí z let 1936, 1871, 1848 a 1789. Díky Žlutým vestám můžeme lépe pochopit, co dnešní establishmentové instituce skutečně chtějí a jak toho chtějí dosáhnout.

Druhé nejdůležitější vlákno je o selhání západní liberální demokracie jako systému, který by měl vytvořit širokou bezpečnostní zónu pro život průměrného člověka a nejen pro elitu.
Žluté vesty dokazují, že západní liberální demokracii lze vnutit lidem pouze silou a bez demokracie – není volena lidovým mandátem na demokratickém základě.
Francouzi měli pravdu už dávno: Monarchie a jejich myšlenky platí dodnes. Monarchie je autokracie elit a pro elity, což čím dál víc odpovídá chování politiků západní liberální „demokracie“. Je to zcela zřejmé spiknutí jednoho procenta elit vůči naprosté většině. To je tak zřejmé, že se mnozí už hovoří o vznikajícím neofeudalním modelu společnosti na základech bankoracie.

Prezidentská loutka Macron znamená autokracii.
To je spravedlivý pohled na jeho pětileté funkční období. Autokracie je stále problém, připomínají nám to i krvavě žluté vesty.
Autokracie je opozicí vůči lidové demokracii jakéhokoli druhu, je zdrojem, ze kterého proudí veškeré politické zlo. Zřetelně je dodnes vidět, jak agresivně Brusel (francouzská, španělská, německá vláda) reagovali na jakýkoliv odpor i na hnutí Žluté vesty. Macronův „liberalismus gumové kulky“ nepotřebuje žádnou velkou nápovědu, liberalismus byl vždy násilím na podporu vládní politiky, zaměřené na podporu malých elit. Nikdy nebyl pro lidi.

Autor se také opírá o názory Burkeho, Marxe, Leona Trockého. Protože podle autora si většinou všichni tři uvědomovali, že západní liberální demokracie je předstíraná demokracie a odsouzená k neúspěchu pro všechny, kromě nejnezaslouženější elity.

Tato kniha se opírá o názory lidí z Hnutí Žlutých vest: Autor je zprostředkovatel, ten, který dlouhodobě sledoval jejich názory a dění na ulicích, až se prokázalo, co „neoliberalismus“ a „neoimperialismus“ znamená pro Francii, Evropu a Evropu 21. století. Kniha pomáhá pochopit, co se děje v této době.

Ramin Mazaheri
je hlavním korespondentem PressTV v Paříži a od roku 2009 žije ve Francii. Byl reportérem denního tisku v USA a informoval z Íránu, Kuby, Egypta, Tuniska, Jižní Koreje a dalších zemí. Je autorem knihy „ Ignorovaný úspěch socialismu: Íránský islámský socialismus “ a knihy „ Zničím všechno, co jsi: Ukončení západní propagandy na Rudé Číně “, která je k dispozici také ve zjednodušené a tradiční čínštině.

Seznam kapitol z knihy:
Ramin Mazaheri / France’s Yellow Vests: Western Repression of the West’s Best Values, 2022 / 2. rozšířené vydání

Úvod: Historie žlutých vest musí přepsat nedávné i minulé francouzské dějiny
Burkova nekonečná reakce: 1789 a konec feudalismu vytváří moderní konzervatismus
Slavná revoluce z roku 1688: Anglie vyhlašuje „smrt všem ostatním revolucím“
Moderní politické dějiny nedávají smysl, pokud Napoleon není levicový revolucionář
Revoluce roku 1848
Louis-Napoleon: Revoluční rozdíly mezi bonapartismem a západní liberální demokracií
Pařížská komuna: Skutečný zrod neoliberalismu a neoimperialismu EU
Kde uvízl Západ: fašismus 30. let a „fašismus“ 20. let 20.
Leon Trockij o Francii s cílem získat Trockého zpět od trockistů
Dětství Žlutých vest: Vidět pouze francouzské elity ovlivněné neoliberalismem
Tady to vlastně nikdo neřídí: Jak si impérium EU vynutilo žluté vesty
Radikalizace, evropská ztracená dekáda, Velká recese mění Francii
Pro Žluté vesty není Macron ani pravice, ani levice, ale buržoazní blok
Žluté vesty: V nejhorším případě nejdůležitější francouzské hnutí za celé století
Kdo vlastně jsou? Zeptejte se reportéra, který viděl milion tváří Žlutých vest
Žlutá vesta vítězí: Ukončení pomlouvání všech lidových hnutí ze strany Západu jako krajně pravicových xenofobů
Žlutá vesta vyhrála: Konec západního anarchosyndikalismu a odbory jako dědiční králové levice
Vítězství žluté vest: Konec západního parlamentarismu jako nejprogresivnější vlády
Žlutá vesta vyhrála: Připomíná nám spojení mezi fašistickým násilím a západní demokracií
Čím mohou být Žluté vesty: skupina, která může alespoň chránit práva liberalismu
Hlasování v roce 2022. Prezidentské volby

The post Co skutečně odhaluje Hnutí Žluté vesty o směřování Evropské Unie a mocenských elit first appeared on Čítárny.