V roce 1983 zasáhla do dlouhodobě komplikované izraelsko-palestinské situace záhadná epidemie, která vyděsila svět a zároveň vyvolala neuvěřitelnou hysterii v mainstreamových médiích. Je to velmi ukázkový případ propojení vědy, politiky a médii ve vyváření poplašných zpráv za účelem manipulace velkého počtu lidí.

21. března 1983 v palestinské vesnici Arraba nedaleko města Jenin přiběhla sedmnáctiletá dívka z místní školy k oknu, kašlala, zhluboka dýchala a stěžovala si, že se dusí. Krátce poté se dostavila ospalost a bolest hlavy. Učitelka poslala dívku domů. O několik hodin později se stejné příznaky objevily u mnoha dalších studentek. Všichni zmínili, že cítili zápach podobný zkaženým vejcím nebo rybám.
Policie následně 34 dívek eskortovala do nemocnice v Djenne. Lékaři z místa potvrdili, že ve škole byl cítit odporný zápach.

Při zjišťování příčin tohoto stavu bylo nejprve vysloveno podezření na otravu plynem. Zajímavé však je, že podobné příznaky hlásilo i několik izraelských vojákyň, které nemocné dívky doprovázely do nemocnice. Stěžovali si také na bolesti hlavy a břicha, malátnost, žaludeční nevolnost a pocity jako před omdlením.

Nejpodivnější na celém případu bylo, že lékaři v nemocnicích nedokázali identifikovat žádnou známou nemoc, která by způsobila stav pacientů. Nikdo netušil, co infekci způsobuje, jak se šíří, a hlavně laboratorní výsledky nepotvrdily virový ani bakteriální původ onemocnění.

Nemoc dostala název “Dženínský syndrom”.
Za týden bylo hospitalizováno 360 pacientů, z toho 260 mladých dívek, zbytek pacientů tvořily ženy v dospělém věku a ojediněle se vyskytly i případy mužů a starších osob postižených touto neznámou nemocí. Hospitalizovaní pacienti byli napojeni na kyslík, dostávali infuze glukózy a léky na uklidnění. Příznaky často vymizely během několika hodin, v některých případech během několika minut. U některých pacientů se však příznaky vrátily i poté, co jim bylo sděleno, že budou propuštěni domů.
Nákaza však brzy zasáhla celý Západní břeh Jordánu. Hospitalizováno bylo 943 osob. Izrael nařídil na 20 dní uzavřít školy na celém území a zpřísnil bezpečnostní opatření.

Mediální hysterie.
Bez ohledu na výsledky lékařských testů začala palestinská média informovat o použití izraelského slzného plynu, který údajně způsobil slepotu u 34 postižených dívek.
Izraelský tisk nezůstal s bombastickými titulky pozadu. Deník Jediʼot achronot (z hebr. ידיעות אחרונות) vycházel již 22. února. Březen 1983 přinesl šokující zprávu: “Třicet čtyři studentek střední školy ve vesnici Arraba v okrese Jenin náhle onemocnělo slepotou, bolestmi hlavy a břicha a cyanózou [modré zbarvení kůže, pozn. autora] horních a dolních končetin.

Mezitím se zpráva o epidemii rozšířila do celého světa.
Počty postižených zaplnily titulní stránky New York Times, časopisu Time, britského deníku The Guardian i periodik mnoha dalších zemí, dokonce i vzdálené Malajsie a Japonska.
Zprávy byly čteny nekriticky, bez jakéhokoli ověření faktů.
Mnohá palestinská a arabská média začala předbíhat konspirační teorie. Největší popularitě se těšil ten, který hovořil o cíleném šíření neznámé nákazy ze strany státu Izrael…

Co bylo příčinou epidemie v roce 1983?
Izraelské a mezinárodní vyšetřovací týmy se shodly, že se jednalo o hromadnou psychogenní nemoc (MPI) nebo epidemickou hysterii. Ta popisuje šíření příznaků nemoci v populaci navzdory nepřítomnosti známého virologického nebo bakteriálního agens. MPI se od ostatních typů kolektivních bludů liší tím, že je doprovázen i fyzickými příznaky. Oběti takové infekce mohou pociťovat bolest a celkovou slabost. Náhlé lokální epidemie hysterického chování, jako je skákání, smích nebo nejčastěji jen bolesti hlavy, nevolnost a omdlévání, byly mnohokrát zaznamenány v uzavřených institucích, jako jsou školy nebo kongresy, nebo v menších komunitách po celém světě.

Albert Hefez se ve své studii z roku 1985 snažil vysvětlit příčiny epidemie na Západním břehu Jordánu a popsat psychologický mechanismus, kterým se nákaza šířila. Ve srovnání s klasickým přenosem organických onemocnění viry nebo bakteriemi měla epidemie z roku 1983 jiného přenašeče. 

Zatímco asi 20 % prvonákazníků se mohlo otrávit vdechnutím plynné látky, která pravděpodobně unikla z latrín a z nedokonalé kanalizace ve vesnici, zbylých 80 % patří do kategorie MPI / epidemické hysterie.

A nositelem nákazy byla podle Hefeze média. Právě oni nejvíce přispěli k eskalaci a šíření epidemie. Skutečnost, že noviny přinášely stále pesimističtější scénáře a konspirace, aniž by se zmínily o rychlém vyléčení první skupiny dívek, jen umocnila psychologický dopad celého případu.
“Dženínský syndrom” ukázal, jak nebezpečné může být šíření neověřených informací a hoaxů mainstreamem.
Pouze jedny noviny, The New York Times, se však veřejně omluvily za to, že o případu nesprávně informovaly.

Tato epidemie si naštěstí nevyžádala žádné oběti.
Mnoho palestinských dívek však bylo skutečně oběťmi – oběťmi propagandy a nástroji šíření lží. Podle izraelského profesora Rafaela Israela byla tato epidemie, kterou označil za “plánovaný podvod”, také jedním z faktorů, které o čtyři roky později podnítily vypuknutí palestinského povstání proti Izraeli.

Ukázka z knihy:
Epidémie v dejinách / Branislav Kovár, Oliver Zajac, Lucia Benediková / Premedia 2021

Autor kapitoly / výpisky: Jozef Hyrja
Kniha nabízí texty renomovaných archeologů a historiků, shrnující epidemické i pandemické nákazy, které již lidstvo dokázalo překonat.

The post Dženínský syndrom. Záhadná epidemie z roku 1983, kterou nerozšířil virus, ale média. first appeared on Čítárny.

Filmy o epidemiích, pandemiích a jiných virových katstrofách ohrožující lidstvo.

{youtube}8MZ0Sv2JBS8{/youtube}
Nákaza / Contagion / 2011
Režie: Steven Soderbergh
Film „Nákaza“ sleduje rychlé šíření smrtícího vzduchem přenosného viru, který nemocné zabíjí během několika dnů. S rychlým šířením epidemie se lékaři po celém světe snaží najít lék a minimalizovat paniku, která se šíří ještě rychleji, než samotný virus. Cestující na letišti se dotkne salátové místy v letištním baru předtím, než podá kreditní kartu číšníkovi. Obchodní jednání začne podáváním rukou. Muž zakašle v plném autobusu. Jeden kontakt. Jeden okamžik. A smrtelný virus se přenese. V americkém Centru pro kontrolu a prevenci nemocí dochází k mobilizaci všech výzkumných pracovníků, kteří se snaží rozluštit kód unikátního patogenu, který neustále dále mutuje. Jak postupně narůstá počet mrtvých a lidé se v kolabující společnosti snaží ochránit sebe samotné a své nejbližší, jeden aktivista a blogger (Jude Law) začne tvrdit, že veřejnost nedostává pravdivé informace o skutečném dění, čímž vyvolá epidemii paranoie as strachu stejně nakažlivou jako původní virus. . Obyčejní lidé se zároveň snaží přežít ve společnosti, která se prakticky zhroutila.

{youtube}6YkZL4e2e2M{/youtube}
Dvanáct opic / 12 Monkeys / 1995
Režie: Terry Gilliam
James Cole (Bruce Willis) prožil převážnou většinu svého života v podzemí. Nyní, v roce 2025, žije v ponuré, tmavé, zasněžené přítomnosti. Začalo to už na konci dvacátého století, kdy během dvou let (1996 a 1997) zemřelo přičiněním neznámého bídáka, který vypustil do ovzduší nebezpečný vir, pět miliard obyvatel zeměkoule. Zůstalo jen jedno procento lidí, kteří se teď krčí jako krtci pod zemí. Hrstka lidí se s tím ale nehodlá jenom tak smířit, a proto vysílá do minulosti prostřednictvím stroje času “nedobrovolné dobrovolníky” z řad vězňů. Jejich úkolem v podstatě není spasit svět a odvrátit neštěstí – co se stalo, nejde odestát. Mají jen pozorovat, sbírat vzorky a odhalit zdroj nákazy, původ všeho zla. Vědci už pak zajistí vše ostatní, vyvinou protilátku a zařídí, aby se lidstvo jednadvacátého století mohlo vrátit zpátky na povrch zemský…

{youtube}Y5povsMKfT4{/youtube}
Smrtící epidemie / Outbreak / 1995
Režie: Wolfgang Petersen
Ve filmu Smrtící epidemie musí hrozbě čelit tým amerických vojenských lékařů, který zoufale pátrá po neznámém bacilonosiči, z nějž by bylo možné získat sérum proti nákaze, zavlečené z Afriky do Kalifornie. Boj odhodlaných expertů s časem je však komplikován zájmy vysokých vojenských činitelů, kteří jsou pro utajení své biologické zbraně ochotni obětovat životy nevinných civilistů. ( Dustin Hoffman)

{youtube}uPgyKVFkWD8{/youtube}
Epidemie / Epidemic / 1987
Režie: Lars von Trier
Epidemie, druhý film Larse von Triera, předjímá mnohé prvky pozdější tvorby tohoto slavného režiséra. Dva mladí filmoví tvůrci jsou nuceni rychle vymyslet nový námět o morové ná­kaze šířící se Evropou, který však začne nečekaně prosakovat z fikce do reality. Epidemie nabízí kafkovský námět i originální zpracování a je jen těžko dostupným titulem z filmografie osobitého režiséra.

Epidemie / Future Fear / 1997
Píše se rok 2018 a na dr. Johna Denniela, špičkového odborníka v oboru genetiky se obrátí jménem armády poručík Anna Pontaine, která by ho chtěla získat pro práci na výzkumu mimozemských virů, jejichž vzorky byly shromážděny kosmickou sondou v oblasti Jupitera a jeho měsíců. Ačkoli John Denniel armádu nenávidí od té doby, kdy jeho otec před třiceti lety zemřel za podivných okolností během práce na přísně tajném nebezpečném projektu, nakonec se nechá přemluvit a souhlasí. Během práce na projektu se do sebe zamilují a vezmou se. Krátce po svatbě Anna otěhotní, ale jejich štěstí nemá dlouhého trvání. Sonda přivážející nové vzorky se vychýlila z oběžné dráhy a zřítila do oblasti Afriky. Viry, které zamoří ovzduší jsou smrtící a brzy rozpoutají děsivou epidemii. Odhady o počtu obětí hovoří o celé miliardě lidí….

 Nebezpečné epidemie (TV seriál) / Killer Outbreaks / 2011
Ve světě, kde je globální cestování normou, od nás nejsmrtelnější choroby na světě nikdy nejsou vzdálené více než let letadla. Navzdory značným pokrokům moderní medicíny se vražedné patogeny jako je západní Nil, opičí neštovice a E. coli stále vyvýjejí větší rychlostí, než je pokrok lidstva na poli medicíny. Každý je zranitelný. Nicméně, i lékařská věda má svoje hrdiny. Nová série Nebezpečné epidemie sleduje průběh a dopad těchto zdrcujících onemocnění a zároveň sleduje práci lékařů a odborníků v centrech pro prevenci a kontrolu infekčních chorob. Sledujte, jak tito oddaní zdravotní experti řeší naléhavé situace jako jsou děsivá masová propuknutí onemocnění nebo kontrola smrtelně nebezpečných patogenů. Jejich každodenní prací je doslova boj za záchranu životů prostřednictvím prevence epidemií.

The post Epidemie a pandemie. Známé i neznámé filmy o tzv. virových nákazách a jejich mýtech first appeared on Čítárny.

V coronární době budou jistě vzpomínána a citována díla, která se tím pro lidstvo mimořádným obdobím zabývají. Jistě přijde na přetřes Mor, kniha od Alberta Camuse, (dostal Nobelovu cenu za literaturu).
Budou o ní mluvit i ti, co ji nikdy nečetli – a já se jim nedivím, není to lehké čtení a dle mínění kritiků to ani není o moru – nemoci, ale spíše o touze po moci, což je jiná lidská choroba, ne – moc, nemoc možná horší, než…
Kdybych byl pověřen ocenit dílo A. Camuse já, dal bych cenu knize Cizinec, tu jsem i s ukázkou dal do své Čítanky (patřičné)

Hromadným onemocněním lidí se zaobírá i strašidelná a fantastická povídka od E.A. Poea, Maska červené smrti. …
„Červená smrt už dlouho pustošila zemi – to je začátek té povídky Už to je v ní první zmýlená – nemoc přece nepustoší zemi, ale lidi.
Země sama možná od lidstva už trochu pročistit potřebovala.

Červená…a když jsme u těch barev, nemůžu nevzpomenout na Bílou nemoc Karla Čapka, divadelní hru – ta začíná jak? První obraz – tři malomocní ve fáčích. První malomocný říká – Mor je to, mor. U nás v ulici…Taky ta hra není o té nemoci. Najdete tu i varování, předpověď toho, co se později stalo. Nikdo si nedal říct…A na co vlastně Čapek umřel se podobalo…
Taky se vám nezdá to srovnávání covidu s morem? Z moru se prý moc nemocných nevyléčilo…

Pojďme jinam –
Báječný Jan ze Sioraku jako jeden z prvních ve svém okolí používá za epidemie dezinfekci, praní v horké vodě, kouř, horko ohně. (Dědictví otců, Robert Merle) Pro mě je tenhle první díl nejlepší knihou pana Merla.

Ale já se – co se týče knih – vrátím v čase ještě víc zpátky, až do časů humanismu a renesance v Itálii, protože jedna kniha z „časů moru“ přežila do našich dnů, je stále čtená, jejím příběhům se smějeme, máme z nich radost, pořád je vyprávíme, filmujeme je, citujeme.
Já vím, že vy už víte, že myslím na D e k a m e r o n , který napsal Giovanni Boccaccio.
Obsah je plný příběhů – deset lidí na „útěku“ z Říma před morem si – aby přišli na jiné myšlenky – po deset dnů vypráví příběhy…takže 10×10. Králem večera je pokaždé někdo jiný(á) a určuje téma. A některá ta krásná témata jsme si zvykli označovat přímo za šťavnatá či lechtivá.

Jsem moc rád, že nemusím rozhodovat o druhých a za druhé. Mimo jiné i proto, že mi připadá, že ta obrana před virem je někdy možná horší, než virus sám. Ale moc rád bych byl „králem“ jednoho takového večera, který popisuje Boccaccio a moc rád bych zadal téma vyprávění. A poslouchal devět vyprávění, každé jiné a jinak podané. Jaké téma by to bylo?
Co myslíte?

The post Protimorové čtení aneb knihy a zase knihy o různých epidemiích first appeared on Čítárny.

Je to jako nemoc, která zachvacuje celou zemi. Každý se něčeho bojí a ze strachu nikdo nic raději neřeší a vyhýbá se jasným vyjádřením a odvážným činům. Raději jen tak přežívat, neupozorňovat na sebe, nikoho nenaštvat, s nikým se nedostat do konfliktu. Jen tak je možné, že se mnoho lidí utíká k virtuálním představám o krásném světě, jehož jásavost zbytečně komplikují jen nějací otravní xenofobové…

Když jsem začala v roce 2015 navštěvovat politiky, abych spolu s kolegy na ně tlačila a varovala je před přijetím migračních kvót, zarazila mě jedna věc. Politici měli dost přesné informace a naprosto jasně věděli, jaký problém migrace je a jak je důležité se migraci ubránit. Jeden politik z ČSSD mi dokonce řekl pár informací, které šokovaly i mě.

Ptala jsem se ho: „Proč s tou migrací něco neuděláte? Proč se jasně nevymezíte a neinformujete občany? Proč se nebráníte?“
Tehdy mi odpověděl: „To nejde, odmítnout migraci by byla politická sebevražda. Okamžitě začnou řvát média a různí humanisté a udělají z nás nelidy a to si nemůžeme dovolit.“

Charakterizuje to chování všech našich politiků, bojí se médií a to až tak, že nejsou schopni neblahý stav změnit. Když jsem diskutovala na TV Barrandov o České televizi, několikrát zaznělo, jak se politici bojí cokoliv s Českou televizí udělat a chodí kolem ní po špičkách.

Co to je za politiky, kteří se bojí nějakých pomatených redaktorů, kteří beztak dávno ztratili jakýkoliv kredit? Voliči mají jasno a klesající křivky sledovanosti zpravodajských a diskusních relací na ČT to dokazují. Přesto politici stále mlčí a ustrašeně se snaží ničím ČT proti sobě nepoštvat. Stejně jim to nepomůže…

Voliči zase trpí jinými strachy.
Nikdo nechce být za blázna, co fandí Konvičkovi, Hamplovi nebo mně. Ještě tak nějak zkousnou Benjamina Kurase, který občas píše do Reflexu a celkově vypadá jako profesor a trošku snob. Ostatně ani pan Kuras nebo třeba Václav Klaus ml. si nechtějí s lidmi jako je Martin Konvička zadat. Bojí se. Ale stejně jim to nepomůže…

I když si poctivě kupujete Reflex a děláte si legraci z Parlamentních listů a Soukupovy televize, nevolíte SPD a občas si kopnete do Ruska, stejně už máte nálepku. Jak jednou prokážete trochu racionality a zdravého rozumu, nic vás neochrání. Ten strach nezadat si s těmi, kteří jsou onálepkovaní ještě víc, je zbytečný. Je to strach úplně stejný, jako mají politici. Je to slabost. A ta slabost ochromuje.

Nejhnusnější strach ale stejně mají aktivisti.
Bojí se o práci, o své postavení v elitním klubu „humanistů“, bojí se až tak moc, že se uchylují k podpásovkám, k bonzáctví, k popření všeho, pro co jsme se po roce 1989 nadchli. Naprosto mě fascinuje, jak se neustále odkopávají a všemi svými činy jen dokazují, jak se bojí svobodných názorů, bojí se diskuse a konfrontace. Ustrašení jsou ještě více než politici. Jen aby se proboha nedostali do diskuse s někým fakt chytrým. Protože by pohořeli jako papír a jejich stoupenci by to viděli. Nedivím se jim, že potřebují své oponenty maximálně umlčet. Za každou cenu. Jen slaboši se bojí otevřené diskuse. Bohužel tihle slaboši mají dost velkou moc – ovládají univerzity, média, mají přístup k penězům. Ale stejně jim to nepomůže… Nemůžou obelhávat lidi do nekonečna.

Jak z toho ven? Stačí se jen nebát.
A hledat další lidi, kteří se nebojí – a ty podporovat. Když se odvážní najdou mezi těmi všemi ustrašenými a bojácnými a spojí se, budou neporazitelní. Odvaha dává sílu a přesvědčivost. Stejně jako se to daří Salvinimu s Legou v Itálii a Orbánovi v Maďarsku. Jde to, jen se nebát!

Eva Hrindová / Blog / http://www.evahrindova.cz/

Ilustrace: Z výstavy Jiří Kolář: Úšklebek století

The post Epidemie slabosti. Nemoc, která zachvacuje celou planetu od nepaměti first appeared on Čítárny.