První věta, kterou Antoine De Saint Exupéry věnoval dětem zní: “Odpusťte děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému!“ A to je klíč k úspěšnému přečtení.
Malý princ opravdu není pro děti z několika prvních ročníků základních škol. Není to klasická pohádka, ač se tak tváří. A pravý poklad v něm lze najít až ve chvíli, kdy děti začínají hlouběji hloubat nad okolním světem. Opravdu si netroufám říci, jestli je to v deseti či patnácti letech…

Kdo by neznal Exupéryho a Malého prince!
Přiznám se, že jako dítě mě příliš nezaujal, jaksi jsem ho nechápala a v povinné četbě jsem si ho zařadila mezi knížky, které bylo třeba číst z čirého donucení.

Jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury je něčím, co by mělo být v knihovničce snad každého.
Líbezně psaná knížka v sobě skrývá obrovský poklad, celou pokladnici lidských vlastností, dobrých i zlých a pokaždé vás přinutí se zamyslet. Nad smyslem příběhu o malém galaktickém cestovateli, nad svoji současnou situací i nad svojí vlastní minulostí. A je možné, že se k ní budete v průběhu života čas od času vracet. A náhle uvidíte v obchodníkovi podobného „závisláka“ jako v opilci, možná spatříte ve vztahu růže a Malého prince cosi podobného ze vztahu milostného…

Moudrá liška
Navždy mě ovlivnil například ten nesmrtelný výrok a výjev s liškou. Co je to ochočit? „Znamená to vytvořit pouta… Až si mě ochočíš, budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě…“„Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem…“

A liščino malé velké tajemství, které vyjevila Malému princi?

„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„…Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži…“

To je klasika, kterou tomuto jedinečnému dílu už nikdo nikdy neodpáře.

Úplný závěr – jak ho děti chápou?
Jako dítě jsem neměla šanci pochopit epizodu s hadem, kdoví, jak ji chápou dnešní děti.

„Ty jsi podivné zvíře,“ řekl mu konečně, „tenké jako prst…“
„Ale jsem mocnější než prst krále,“ řekl had.

Malý princ se usmál:

„No, příliš mocný nejsi…Nemáš ani nožky… Ani cestovat nemůžeš…“
„Mohu tě unést dál než loď,“ řekl had.

Stočil se okolo kotníku malého prince jako zlatý náramek.

„Koho se dotknu, vrátím ho zemi, ze které vyšel,“ řekl ještě.
„Ale ty jsi čistý a přicházíš z hvězdy…“
Malý princ neodpověděl.

„Je mi tě líto, když tě vidím tak slabého na této Zemi ze žuly. Mohu ti jednoho dne pomoci, bude-li se ti příliš stýskat po tvé planetě. Mohu…“

Nebo ano?

“Máš dobrý jed? Jsi si jist, že mě nenecháš dlouho trpět?“
Zastavil jsem se, srdce se mi sevřelo, ale stále jsem tomu nerozuměl…
…Proti malému princi se tam zvedal jeden z těch žlutých hadů, kteří vás v půlminutě sprovodí ze světa… „
„U jeho kotníku se jen zablesklo cosi žlutého. Malý princ na okamžik znehybněl. Nevykřikl. Klesl pomalu, jako padá strom. Byl tam písek, ani slyšet to nebylo…“

Pokud tápete a hledáte v Malém princi dodnes tu hlubokou moudrost mnoha rovin, sáhněte po takovém malém komentáři…

Na pultech knihkupectví se nedávno objevila miniaturní podoba Malého prince.
Dá se říci, že je to varianta pro dospělé. Mathias Jung napsal malou publikaci s krásnou textilní záložkou Malý princ v nás. A jak je příjemná knížka navenek, tak je krásná i uvnitř. Co vám zůstalo v Malém princi skryto, to Mathias Jung odhalí. Nebo vás podnítí k přemýšlení společně s citáty z jiných psychologických děl, děl Antoine de Saint-Exupéryho a svým vlastním úsudkem.

Víte, že i v Malém princi můžete nalézt tato moudra?

„Zas jednou my lidé stavíme na místo čehosi pravého (touhy) cosi nepravého (chorobnou závislost). Pomocí pilulky se katapultujeme do spánku, vybuzujeme k vyšším výkonům, zlepšujeme si náladu. Saháme po surogátech, místo abychom získávali spánek, pracovní schopnosti a životní radost přímo ze života.“

„To, čemu říkáme „výchova“, znamená ve skutečnosti často jen vlečení dětí naším směrem a bránění jim v rozhledu, místo abychom je nechali projít nádherným obloukem jejich životního a slunečního cyklu.

Když se necháte zkrotit, pak se stane, že budete plakat.

Každý člověk má své vlastní hvězdy. Těm, kdo bloudí, ukazují cestu. Pro ostatní jsou to jen světla.

Znovu projdete s Malým princem všemi planetami, kde jednotliví obyvatelé reprezentují lidské vlastnosti, tak přirozené a přesto tak pokřivující. Uvědomíte si hlubší souvislosti ve vztahu s liškou či růží. Nebo s hadem… Vřele doporučuji!

Malý princ | Antoine de Saint-Exupéry | přeložila Zdeňka Stavinohová, 1972 | Ilustroval Antoine de Saint-Exupéry |
Vydal Albatros, 2007, dotisk 12. vydani | 1. vydání v SNDK v roce 1959 ilustrovala Helena Zmatliková, 2. vydáni v roce 1966 Vladimirem Fukou, ostatni autor.

The post Malý princ a Exupéry odkrývá tajemství: Co je důležité, je očím neviditelné! first appeared on Čítárny.

Citadela Exupéryho. Jsou knihy, které s vámi proputují celý život. A pokaždé, když do nich nahlédnete, jste autorem vyprovokováni k přemýšlení.
Takové knihy jsou hodny, aby byly ve vašich knihovnách a vašich myslích.

Saint-Exupery v jednom ze svých dopisů matce přiznal:
„Nenávidím lidi, kteří píší pro zábavu a hledají efekty. Musíš mít co říct.”

V této knize můžete začít číst kdekoliv, nemá počátek a nemá konec, ale každá strana je výzvou pro ty, kteří chtějí hledat odpovědi na otázky, jenž si kladou všichni přemýšlející na tomto světě.

Antoine de Saint-Exupéry: Citadela, Vyšehrad spol. s r. o., Praha 1994, překl. Věra Dvořáková, výběr
Antoine de Saint-Exupéry: Citadelle, Gallimard, France 1997, kompletní vydání
Antoine de Saint-Exupéry: Citadela, Vyšehrad spol. s r. o., Praha 2002, překl. Věra Dvořáková, kompletní vydání

Výpisky z knihy Citadela:

Vedu-li válku proto, abych dosáhl míru, vytvářím válku.
Mír není stav, jehož by se dalo dosáhnout válkou.
Jestliže uvěřím v mír dosažený zbraní, pak zemřu, sotva odzbrojím.
Mír mohu nastolit jen tehdy, pokud ho sám vytvářím.

Není důležité, co zanecháš, ale co zaseješ. Katedrála není kameny, ale duší těch, kdo ji stavěli.

Člověk je jako citadela. Zboří zdi, aby získal svobodu, ale stane se jen zříceninou otevřenou hvězdám. Pravá svoboda není v rozbití zdí, ale v tom, co si v sobě vybuduješ.

Litovat ran, které jste utrpěli, je stejné jako litovat toho, že jste se narodili na tento svět nebo že jste se narodili ve špatnou dobu. Minulost je to, co utká vaši přítomnost. Nedá se s ním nic dělat. Přijměte to a nepřenášejte v tom hory. Stále s nimi nelze pohnout.

Bůh není něco, co bys mohl spatřit nebo pojmenovat. Je v tichu mezi slovy, v prázdnotě mezi věcmi, v touze, která tě vede dál.

Přikázal jsem proto povolat vychovatele a řekl jim: “Vaším úkolem není zabíjet v lidských mláďatech člověka, ani dělat z nich mravence, kteří mají žít v mraveništi. Nepovažují za důležité, bude-li člověk více nebo méně uspokojen. Důležité je, bude-li více nebo méně člověkem. První pro mne není otázka, bude-li člověk nebo nebude šťasten. A nejsou pro mne důležitá tučná břicha lenivců, kteří jsou jako dobytek v chlévě.
Nebudete je přecpávat prázdnými formulkami, nýbrž obrazy, které jsou nositeli struktur.
Nebudete je sytit především mrtvými znalostmi. Ale ukujete jim styl, aby mohli věci uchopit.
Nebudete jejich způsobilost posuzovat podle schopností, které snad projeví v tom či onom směru. Neboť nejdále dojde a nejúspěšnější bude ten, kdo nejvíc zápasil sám se sebou. Budete proto přihlížet především k lásce. Nebudete zdůrazňovat užitek. Ale lidskou tvorbu, aby určitý člověk hobloval své prkno poctivě a věrně, a on je pak ohobluje lépe.
Budete učit úctě, neboť ironie je věcí darmochleba a znamená, že byly zapomenuty tváře.
Budete bojovat proti poutům, která člověka svazují s hmotnými statky. Budete vytvářet z lidského mláděte člověka, a to tak, že je budete učit především směně, neboť kde není směny, zbývá jen zkornatění. Budete učit rozjímání a modlitbě, neboť jimi se duše stává širší. A lásce. Neboť co může nahradit lásku? A sebeláska je opak lásky. Trestat budete především lež a také udavačství, i když to obojí může být zajisté člověku prospěšné a obci zdánlivě také. Ale silní se rodí pouze z věrnosti. A není možné být věrný na jedné straně a na druhé ne. Věrný člověk je věrný vždycky. A není věrný ten, kdo dokáže zradit druha, s nímž pracuje. Já potřebuji silné město a nehodlám opřít jeho sílu o lidskou hnilobu.

Byl jsem až příliš často svědkem, jak se dal soucit nepravou cestou. Ale my, kdo vládneme lidem, jsme se naučili zpytovat jejich srdce a věnovat pozornost jen tomu, co si jí opravdu zaslouží. Odmítám cítit lítost nad okázalými bolestmi, jež trápí srdce žen, a stejně tak nad umírajícími, a stejné tak nad mrtvými. A vím proč.
V jedné době mého mládí ve mně probouzeli soucit žebráci a jejich vředy. Najímal jsem pro ně ranhojiče a nakupoval balzámy. Karavany mi přivážely z jednoho ostrova zlaté masti, po nichž kůže znovu přirůstá k masu. To všechno až do dne, kdy jsem pochopil, že si na svém zápachu zakládají jako na vzácném přepychu, kdy jsem je přistihl, jak se škrabou a pomazávají lejnem, jako by hnojili zemi, aby z ní vydobyli purpurový květ. Chlubili se jeden druhému svou hnilobou, byli pyšní na almužny, které dostali, neboť ten, kdo vydělal nejvíc, připadal sám sobě jako velekněz, vystavující tu nejkrásnější modlu. Pokud svolili poradit se s mým lékařem, pak jen v naději, že ho ohromí morovým zápachem a velikostí svého vředu. Mávali svými pahýly, aby si vydobyli místo na světě. A přijímali léčbu jako poctu, polichoceně si nechávali čistit a omývat údy, ale sotvaže nemoc zmizela, připadali si náhle bezvýznamní a jaksi zbyteční, neboť už svým tělem nic neživili. A první jejich starostí bylo, vzkřísit znovu vřed, který z nich žil. A vyšňořeni opět nemocí, vítězoslavní a marniví se vraceli s miskou v ruce zpátky na cestu karavan, aby tu ve jménu svého nečistého boha vydírali pocestné.

Byla i doba, kdy jsem měl soucit s mrtvými. Domníval jsem se, že člověk, kterého obětuji v poušti, upadá v beznadějnou samotu. Neměl jsem ještě potuchy, že není samoty pro toho, kdo umírá. V té době jsem ještě neznal jejich odevzdanost. Potom jsem však zažil, jak sobec nebo lakomec, kdykoli ochotný křičet, že ho okrádají, v poslední hodince žádal, aby se kolem něho shromáždili jeho blízcí, a s pohrdavou rovností jim rozděloval majetek jako bezcenné hračky dětem. Nebo jak raněný ve chvíli, kdy byl skutečně zlomen, odmítl jakoukoli pomocnou ruku, protože by to mohlo být pro jeho druhy nebezpečné, ačkoli jindy by ve zcela nepatrném ohrožení malomyslně křičel o pomoc. Podobné sebezapření obdivujeme. Já však i tady nalezl jen skrytou známku pohrdání. Vím, že se člověk dokáže podělit o polní láhev, třebaže sám už usychá v slunci, anebo o kůrku chleba v nejhorším hladu. Hlavně však proto, že už je nepotřebuje, a tak s královskou lhostejností nechává kost ohryzat druhému.

Zažil jsem, jak ženy oplakávaly padlé bojovníky. Ale to jsme je oklamali my sami! Víš přece, s jakou slávou a hlukem se navracejí ti, kdo přežili, jak vykřikují o svých úspěších a jako důkaz nebezpečí, které podstoupili, přinášejí smrt těch druhých, smrt, které říkají strašlivá, protože mohla potkat je. I mně se v mládí líbilo nést kolem čela tuhle aureolu sečných ran, jež utržili druzí. Vracel jsem se a oháněl mrtvými kamarády a jejich strašnou beznadějí. Avšak koho si vybrala smrt, kdo už jen zvrací krev nebo si přidržuje vnitřnosti, ten jediný odhaluje pravdu — že totiž hrůza ze smrti neexistuje. Vlastní tělo mu náhle připadá jako zbytečný nástroj, který dosloužil a on ho odhazuje. Zničené tělo, které se ukazuje ve svém opotřebení. A když to tělo žízní, pro umírajícího už je to jen žízeň, jíž bude dobré se zbavit. A zbytečné je všechno, co mu kdy patřilo, co zdobilo, živilo, oslavovalo to zpola cizí tělo, z něhož je už jen jakési domovní příslušenství, něco jako osel přivázaný ke kůlu.

V tu chvíli nastává agónie, a to už se vědomí jen kolébá, jak je střídavě vyprazdňují a zase naplňují vlny paměti. Odcházejí a přicházejí jako odliv a příliv a odnášejí a zase přinášejí veškerou zásobu obrazů, ulity vzpomínek, mušle znějící veškerými kdy zaslechnutými hlasy. Zvednou se, zalijí poznovu srdeční řasy a všechny city zase ožijí. Ale obratník už chystá rozhodující odliv, srdce se vyprázdní a vlny i se všemi svými zásobami se navrátí v Boha. Ano, viděl jsem, jak lidé před smrtí utíkali, už předem zděšeni tím setkáním. Avšak neklamte se, nikdy jsem neviděl, že by propadl hrůze ten, kdo umírá.

Chátrou však nazývám ty, kteří jsou živi z činů druhých lidí a podle nich se mění jako chameleóni a hledí s láskou jen tam, odkud jim plynou dary, a mají rádi potlesk a soudí sami sebe z pohledu davů: nikde je nelze najít, nejsou podobni citadele, uzavřené nad vlastním pokladem, a nepředávají své heslo z pokolení na pokolení, ale nechávají své děti naopak vyrůstat, aniž je hnětou. A vyrážejí po světě jako houby.

Vy domýšlivci, kteří sledujete tanec stínů na zdi a myslíte si, že znáte, kteří čtete krok za krokem geometrické poučky a nenapadne vás, že tu byl někdo, kdo kráčel, aby je nastolil, kteří čtete ze stop v písku a nepřijdete na to, že tady zas byl někdo, kdo odmítl lásku, kteří sledujete vzestup života od výchozího materiálu a nevíte, že tu byl někdo, kdo zamítl a volil, vy otroci, vyzbrojení kladivem na hřebíky, nechoďte za mnou a nechtějte mi namluvit, že jste vymysleli a spustili na vodu loď.

Všechno jsme pochopili,” začali vykřikovat logikové a navzájem si blahopřáli.

Jen si nedělej iluze,” řekl mi otec. “Nemysli si, že je ten člověk zoufalý, že v noci nespí a lomí rukama a bouří hněvem proti Bohu nebo proti sobě či lidem. Není v něm totiž nic, jen čím dál větší nepřítomnost. Co by mohl mít společného s lidmi? Teče mu z očí a paže z něho visí jako větve. Z celého města už k němu doléhá pouze vzdálený šum. Život už ho vyživuje jen matnou podívanou. Podívaná nic není. Žít můžeš jen z toho, co přetváříš. Ne však z toho, co je do tebe ukládáno jako do skladiště. Kdyby ten člověk mohl vzít bič a šlehat koně a nosit kameny a pomáhat při stavbě chrámu, žil by. Ale jemu je všechno dáváno.

Podobal jsem se také člověku, který na své cestě zvedl dívku, probodenou dýkou. Nese ji v sukovitých pažích zhroucenou, odevzdanou jako náruč růží, tichounce uspanou zábleskem ocele a skoro s úsměvem opírající bledé čelo o okřídlené rameno smrti, ale nese ji k planině, k lidem, kteří ji uzdraví.
“Ty spící krasavice, kterou naplním svým životem, neboť mi už nezáleží na lidských marnostech, hněvech a pachtění, ani na majetku, který bych mohl získat, ani na bolestech, jež by mne mohly potkat, ale jen na tom, za co se směňuji. A nesu teď své břemeno k ranhojičům v pláni a stanu se světlem očí, kadeří vlasů na čistém čele, a jestli ji, až se uzdraví, naučím modlitbě, celá se vzpřímí vnitřní dokonalostí jako stvol květu, pevně podpíraný kořeny …”
Mé tělo praská jako stará skořápka a už mi není vězením. Pozvolna sestupuji z horského svahu a připadá mi, že vleču za sebou jako široký plášť všechny kopce a pláně a tu a tam, jako zlaté hvězdy, světelné body příbytků. Ohýbám se jako strom obtěžkaný dary.
Žehnám ti, můj spící lide, ještě spi.

The post Citadela Saint-Exupéryho. Neobyčejně inspirující hledání svorníků našeho chování a myšlení first appeared on Čítárny.

Existují světoví autoři, kteří napsali jedinou knihu pro děti jen tak mimochodem a možná náhodou, ale jejich dílo je hlavně pro dospělé. (Antoine de Saint-Exupéry, Saryoan etc.)
Pak existují spisovatelé, jejichž pouze jedna dětská kniha je jejich hlavním dílem a nemají další publikované knihy pro děti. (Lewis Caroll etc.)

MALÝ PRINC / ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY
V doslovu ke knížce Malý princ, kterou napsal Antoine de Saint-Exupéry píše Anton Hykish, že když četl dětem tuto knížku a viděl jejich rozzářené oči, tak se sám rozplakal. Také jsem slyšel, že ti, kteří neumí plakat celým srdcem, neumí se od srdce zasmát. Knížka Malý princ (1943) je právě o takových věcech, kterých si v životě málo všímáme nebo si jich nevážíme. Je to poetická knížka pro děti o dospělém světě, která bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co pro ně bylo napsáno.
Proč se Malý princ Saint-Exupéryho bude číst i za 200 let?

TATI, TOBĚ PŘESKOČILO / PAPA YOU ARE CRAZY (1957) / WILLIAM SAROYAN
V knížce najdete 360 krátkých rozhovorů mezi desetiletým klukem  a jeho otcem, málo úspěšným spisovatelem. Očima jeho syna se tak dovídáme, jak vidí svět kolem sebe a jak se díky svému otci začal všímat všedních a zdánlivě bezvýznamných věcí.
Tati, tobě přeskočilo, napsal William Saroyan o vztahu syna a otce

VLADISLAV VANČURA / KUBULA A KUBA KUBIKULA
Nestárnoucí kniha pro děti i rodiče, která ani po letech neztratila nic ze svého kouzelného příběhu ani hravého českého jazyka.
Chodil světem medvědář jména Kuba Kubikula se svým medvědem Kubulou
Vstupujeme do příběhu dvou hlavních hrdinů, na jejich pouti krajinou pokrytou bílou nadílkou. Před sto lety za náramné zimy, kdy se i učitelé báli klekánice a strašidel, chodil světem medvědář jména Kuba Kubikula se svým medvědem Kubulou.
Kubula a Kuba Kubikula. Vladislav Vančura a jeho jediná kniha pro děti s krásnou češtinou

WILLIAM FAULKNER / STROM PŘÁNÍ
Strom přání tak zůstává nejopomíjenější Faulknerovou knížkou, v úvahu ji většinou neberou ani znalci a není skoro překládána. Když povídku vymýšlel, vydal se pak nepochybně hlavně vlivu Lewise Carrolla a Franka Lymana Bauma, autora Čaroděje ze země Oz (který zemřel roku 1919).
Strom přání. Pro koho napsal Faulkner svou jedinou knížku pro děti?

OSKAR WILDE / ŠŤASTNÝ PRINC A JINÉ POHÁDKY
Kniha je jedno z autorových prvních literárních děl a vyšlo již v roce 1888. Jedná se o sbírku pěti netradičních pohádek, s jejichž pomocí vytváří autor skrytou satiru, kritiku a podobenství.

JAMES JOYCE / KOČKA A ČERT
Bajka Kočka a čert je jediná kniha Jamese Joyce určená dětem. Joyce ji napsal ve 30. letech jako dopis svému vnukovi.
V příběhu vypráví o městečku na břehu Loiry rozděleném řekou na dvě části, které však nemá žádný most a obyvatelé městečka si ho ani neumějí postavit. Purkmistr města se proto upíše ďáblu, ten však chce jako protislužbu duši prvního člověka, který po mostě přejde.

ALDOUS HUXLEY / VRÁNY Z HRUŠKOVIC
Huxleyho jediný příběh pro děti, který nebyl psán pro publikování, ale jako osobní dárek jeho neteři Olivii de Haulleville k Vánocům roku 1944. Knížka představuje klasickou pohádku na způsob bajky o tom, jak slabší zvítězí pomocí důvtipu nad násilím.
Aldous Huxley napsal pro děti pouze jedinou knihu. Vrány z Hruškovic

TULÁKOVA HŮL A JINÉ POHÁDKY / SCHEINPFLUGOVÁ OLGA
Kdo dneska už ví, že herečka a spisovatelka, manželka Karla Čapka, Olga Scheinpflugová psala také pohádky? A dokonce moderní, čtivé pohádky. Knižní klub v roce 2007 vydal díky Stanislavě Zábrodské výbor pohádek pod názvem Tulákova hůl a jiné pohádky a knížku pro děti vyjímečným způsobem ilustrovala Eliška Konopiská.
Tulákova hůl. Moderní české pohádky Olgy Scheinpflugové, manželky Karla Čapka

ALENKA V KRAJI DIVŮ / LEWIS CAROLL
Skutečným uměním snění není totiž soukání vzdušných zámků, v nichž se všechno jeví tak, jak bychom chtěli, jak tomu rozumíme, jak nám to připadá zajímavé, ba vzrušující. Teprve ten, kdo chce vystoupit z klece své omezenosti na sebe, kdo natahuje ruce ven do prázdna přes mříže vlastních sklonů a obrazů o světě, teprve ten se dotýká nekonečna, jež nelze (ani ve fyzice, ani v náboženství, ani v umění) uchopit jinak než fantazií.
Alenka v kraji divů Lewise Carrolla aneb jak vystoupit z klece své omezenosti v ilustracích Markéty Prachatické

The post Spisovatelé, kteří napsali jedinou knihu pro děti first appeared on Čítárny.

Petr Sís s empatií, lehkostí a citem pro dobovou atmosféru vypráví příběh legendárního francouzského letce, dobrodruha a spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho (1900–1944).
Mimořádně zpracovaný obrazový životopis sleduje rodinné zázemí, dětské sny, práci pro leteckou poštu i osudový poslední let nad Středozemním mořem. Je to portrét muže, jenž s oblibou četl i psal přímo v kokpitu letadla, odvážně překonával hranice dosud možného a zároveň zůstal velkým snílkem. Po celý život si v sobě uchoval zvědavé a hravé dítě – svého Malého prince.

KNIHA O OSAMĚLOSTI, HLEDÁNÍ KRÁSY A SMYSLU ŽIVOTA.

Petr Sís se narodil v roce 1949 v Brně. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a The Royal College of Art v Londýně. Od roku 1984 žije v USA. Věnuje se animovanému filmu a autorské knize pro děti; jeho tituly vycházejí vedle češtiny také v anglických, francouzských, německých, španělských ad. mutacích. Za svou bohatou tvorbu získal mnohá ocenění po celém světě, mj. Zlatého medvěda na filmovém festivalu v Berlíně (krátký film Hlavy, 1980) a dvakrát Ragazzi Award (knihy Strom života, 2004; Zeď, 2007) plus Cenu H. Ch. Andersena v Boloni (2012). V České republice vycházejí jeho práce, snoubící osobně laděný, často vzpomínkový text s imaginativním výtvarným doprovodem, od poloviny 90. let: Tři zlaté klíče (1995), Hvězdný posel (1996), Tibet (2005), Ptačí sněm (2011) aj.
{youtube}kEWPRC6S8w4{/youtube}

The post Petr Sís. Bilderbuch Pilot a Malý princ o životě Saint-Exupéryho first appeared on Čítárny.

Vybíráme knihy pro děti, za které se nemusíte ve vaší knihovně stydět. Knihy, jejchž kvalita je ověřena nejen generačním čtenářským zájmem, ale také kvalitními autory, překladateli, a ilustrátory.

Povídání o pejskovi a kocicce / Josef Čapek
Čapkovým nejsilnějším zdrojem podnětů a nejstálejší inspirací mu v této době byla jeho dcera Alenka, která právě dorůstala do školních let. Pro svou šestiletou posluchačku napsal a ilustroval knížku Povídání o pejskovi a kočičce s podtitulem jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech (1929).

K této knížce je dobré přiřadit také na svou dobu mimořádné knížky Karla Čapka Dášenka a Pudlenka, které ilustroval Josef Čapek.

Knihy džungli / Rudyard Kipling / ilustrace Adolf Born / překlad Skoumal
Kipling pro děti a skoro dospělé psal vlastně všechny své novely. Vynecháme-li první dvě, které ale nedosahují Kiplingových kvalit, pak v každé knihovně zjistíme, že nejznámější je Kniha džunglí (The Jungle Book, 1894, The Second Jungle Book, 1895).



Malý princ / Antoine de Saint-Exupéry / ilustrace Antoine de Saint-Exupéry
Jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury je z roku 1943 a je něčím, co by mělo být v knihovničce snad každého. Nadčasově psaná knížka v sobě skrývá obrovský poklad, celou pokladnici lidských vlastností, dobrých i zlých a pokaždé vás přinutí se zamyslet. Nad smyslem příběhu o malém galaktickém cestovateli, nad svoji současnou situací i nad svojí vlastní minulostí

První strom pohádek / Jan Vladislav / ilustroval Stanislav Kolíbal
Sbírka krátkých i delších pohádkových příběhů, napínavých, veselých i poučných zaujímá přední místo v knihovničkách několika generací českých čtenářů, a nepotřebuje proto příliš představovat. Dvanáct mandelů pohádek českých, slovenských, anglických, německých, ale i tatarských, čínských, portugalských, japonských či senegalských, zavede děti do podivuhodného světa, kde na ně čekají chytrá zvířátka, stateční pasáčkové i zlatá jablka. Roste tam i krásný zlatý strom, který má dvanáct větví, na každé větvi po jednom hnízdě a v každém hnízdě po mandeli vajec, po mandeli vajíček z jasného křišťálu: stačí jen rozbít skořápku a v každém najdeš pohádku.

Opici král / Wu Čcheng-en / ilustrace Zdeněk Sklenář
Klasický román čínské fantastické literatury o putování mnicha Tripitaky pro posvátná buddhistická písma. Na nebezpečné cestě jej doprovází opičí král Sun, znalý čar a kouzel, a pomáhá mu překonávat nástrahy, které mu kladou zlá božstva. Nadpozemská dobrodružství a líčení bojů s démony milují celé generace čtenářů.

Alenka v kraji divů aneb jak vystoupit z klece své omezenosti s ilustracemi M.Prachatické
Hlavní postava, neustále ohromená Alenka, v bezděčných reakcích na imaginativní svět plný podivuhodností. Tvrdohlavá dívka s rázným řešením fantasijních zápletek, způsobených obyvateli říše divů.
Zjevně ochotná a přívětivá, ale i neústupná až tvrdošíjná, přitom stále dětsky sympatická. Carroll logicky svazuje absurdum světa v celé šíři, líčená přirozenost i znalost dětského chování, zaručily dílu světové uznání a přerod v klasiku.

České pohádky Jana Drdy s ilustracemi Josefa Lady
Ve své době však lidé považovali Drdu za svého pohádkového krále.
Dětem připomínal silou a moudrou dobrotou bernardýna.” jak napsal Jan Martinec v knize Nejlepší dramatik je život. Jan Drda dělal ve svém životě osobní rozhodnutí podle svého nejlepšího svědomí. Jako všichni v té době velkých společenských proměn, ale v jádru byl člověl dobrý a v jeho knihách to je cítit. V knihách čtenář velmi lehce pozná, kdo lže a kdo je upřímný.

Hans Christian Andersen a jeho slavné pohádky s ilustracemi Jiřího Trnky
Hans Christian Andersen (1805-1875) byl velmi zajímavý člověk s neobyčejným životním osudem. Dnes si ho automaticky spojujeme se slovem pohádky a matně se nám snad vybaví Ošklivé káčátko, Císařovy nové šaty a třeba i O princezně na hrášku. Andersen byl však za svého života spisovatel v nejširším smyslu: psal básně, romány, povídky, dramata. To vše jako syn z chudé rodiny, jejž na výsluní zájmu dánské i světové literatury vyzvedla péče dobrodinců a mecenášů, díky kterým vystudoval střední i vysoké školy své doby. Je zvláštní, že zůstal světu znám právě jako pohádkář, ba jako jeden z nejslavnějších pohádkářů vůbec.

Carl Sandburg – Pohádky z bramborových řádků s Pacovskou a Skálou
První kniha „pohádek“ vyšla Carlu Sandburgovi v roce 1922. Sandburg je prý psal pro své tři dcery. A pak si vědomě stanovil cíl – vytvořit moderní pohádky jako protiklad evropské pohádkové tradici s jejími rytíři, draky a princeznami. Vznikl vskutku jedinečný text. Je to text psaný básníkem, pro něhož není primární vyprávět příběh, ale především vyvolávat obrazy.

The post Pohádky pro děti. Tucet oblíbených a také velmi kvalitních knížek first appeared on Čítárny.

Může za to druhá světová válka, před kterou musel Saint-Exupéry odejít do USA. Žil tady asi tři roky, než v roce 1943 dostal povolení od generála Eisenhowera pokračovat ve válce jako pilot. Jeho věk totiž přesahoval 8 let povolenou hranici.  Nakonec 31. července 1944 odletěl na průzkumnou misi nad Středozemním mořem a nikdy se nevrátil. Bylo mu 44 let, když zahynul. Části jeho letadla byly nalezeny o několik let později. Rybář poblíž Marseille chytil Saint-Exupéryho stříbrný náramek do své sítě. Ten je dnes v muzeu The Morgan Library & Museum.

S jeho smrtí je spojeno jedno malé tajemství.  V jeho knize Malý princ sledoval slunce přesně 44krát.

Kniha Malý princ.
Byl duben 1943. Nedlouho před tím, než Saint-Exupéry z USA odletěl, přišel ke své přítelkyni Silvii Hamiltonové a dal ji hnědý a pomačkaný sáček se slovy. “Rád bych vám něco nádherného dal, ale to je všechno co mám”. Uvnitř byl rukopis a Saint-Exupéry ilustrace pro Malého prince, které od roku 1968 vlastní The Morgan Library & Museum.
Celkem 25 rukopisných stránek s přeškrtanými slovy, popálené cigaretou a skvrnami od kávy. A 43 kreseb pro knihu.
V roce 2014 byly součástí vzácné výstavy v The Morgan Library & Museum. Byly zde k vidění i osobní dopisy, fotografie a artefakty zapůjčené ze soukromých sbírek, muzei a knihoven ve Francii a ve Spojených státech. V muzeu si kopie jeho kreseb můžete dnes za pár dolarů koupit.

Malý princ byl do rodného jazyka Saint-Exupéryho přeložen až za dva roky po anglické verzi. A dokonce i v době vydání v New Yorku úspěch knihy nebyl až tak očividný.
Dnes byla kniha přeložena cca do 260 jazyků a dialektů a stále vychází v miliónech výtiscích.

Když jsem se zeptal, Saint-Exupéryho, jak Malý princ vstoupil do jeho života, řekl mi, že jednoho dne se podíval dolů na to, co mělo být prázdným listem a uviděl tam malou dětskou postavu. Zeptal se jí, kdo je a on odpověděl, že Malý Princ.
Novinář John Phillips, rozhovor se Saint-Exupérym pro Life

Kniha Malý Princ by měla zářit v každé dětské knihovně tak dlouho až přijde čas, kdy dítě pochopí nejen příběh, ale celou knihu. Pak přijde čas, aby ji předalo dál, svým dětem.

The post Tajemství Malého prince a skutečný příběh Saint-Exupéryho originálních ilustrací first appeared on Čítárny.

O knize Malý princ není třeba psát. Sama o sobě je světově proslulým literárním klenotem, kterým se například inspiroval i Petr Sís (Pilot a Malý princ). Ale určitě je málo lidí, co dílo Exupéryho znají jako pop-up knihu.

Pokud vím, kniha ještě v Česku v této podobě nevyšla. V anglické verzi je dostupná na Amazonu.

{youtube}tRu9L2-aT1c{/youtube}

The post Malý princ Exupéryho jako pop-up kniha first appeared on Čítárny.