Stanisław Lem (12.9. 1921- 27.3. 2006), velmi uznávaný polský scifi spisovatel vnímal velmi citlivě projevy tuposti ve společnosti. Měl k lidské stupiditě velmi kritický, sarkastický a pesimistický postoj. Viděl ji jako hluboce zakořeněnou, nebezpečnou a často rozhodující sílu v lidských dějinách, společnosti i ve snahách o poznání vesmíru.

Známé jsou například jeho výroky:
“Hloupost, když se množí, nepřestane být hloupost, stává se to jen směšnější.” 
„Dokud jsem nezačal používat internet, nevěděl jsem, že je na světě tolik idiotů.“
„Nikdo nečte; pokud někdo čte, nerozumí; pokud rozumí, okamžitě zapomene.“

Stupiditu Lem nechápal jen jako nedostatek inteligence, ale jako tvrdohlavost v ignoranci, setrvávání u chybných představ navzdory důkazům.
Lem stupiditu považoval za jednu z hlavních hybných sil dějin (zmiňoval se rád o fiktivní knize s názvem: Hloupost jako hnací síla dějin (Stupidity as the Driving Force of History). Stupidita obyčejného člověka je sice neškodná, ale stupidita mocných nebo vůdců má tragické důsledky (války, totalitní systémy, selhání velkých projektů).
Byl skeptický k lidské schopnosti překonat vlastní omezení.
Často ukazoval, jak inteligence sama o sobě nechrání před hloupostí. Naopak, tzv. inteligentní lidé nebo systémy se chovají občas nejhloupěji (citát z knihy Fiasko).

Lem viděl lidstvo jako směsici geniality a neuvěřitelné stupidity.
Byl ale pesimista. Podle něho technologie a věda pokrok urychlují, ale neodstraňují základní lidské chyby (agresi, sobectví, ignoranci). Naopak je často zesilují.
Nejvíc se tento názor projevuje v knihách:

Fiasko (1987)
Lemův poslední velký román je možná nejsilnější výpovědí. Mise k cizí planetě selže především kvůli lidské stupiditě, byrokracii, špatné komunikaci a neschopnosti přiznat chybu. Ukazuje, jak i vysoce inteligentní vědci a technologové opakují stejné chyby.

Solaris (1961)
Lidská věda a rozum selhávají před nepochopitelným inteligentním fenoménem (oceánem), který symbolizuje názor, že systém, který nadobudne jistou míru složitosti se stává inteligentním. Svým způsobem nejvíc objevné filosofující Lemovo dílo.
Vědci se utíkají k pseudovědeckým nebo mystickým vysvětlením, což Lem ironizuje jako projev lidské omezenosti a hlouposti.

Kyberiáda (1965)
Satirické, humorné povídky, kde konstruktéři, roboti Trurl a Klapaucius často zesměšňují lidskou hloupost, antropocentrismus a touhu po moci. Absurditu a humor slouží k odhalení lidských slabostí. Mají také podtitul bajky pro kybernetický věk

Hvězdné deníky (1957)
Sbírku humorných a groteskních povídek o kosmickém cestovateli Ijonu Tichém. Lem zde s velkou chutí paroduje lidskou aroganci, byrokracii a neschopnost pochopit „to jiné“.
Kniha se stává slavnou až v 70ých letech 20. století.

O jeho kritickém pohledu na kulturu a vlivu stupidity se dovídáme v jeho rozhovoru z polského przeglad-tygodnik (20.12. 2005)
Jedná se o jeden z posledních velkých rozhovorů s Lemem (zemřel 27. března 2006).
Lem v něm mluví o budoucnosti lidstva, velkém neklidu z vývoje světa, hrozbě nukleárního konfliktu a celkovém pesimismu.

Ve “Světě na hraně” tvrdíte, že je naše kultura v desolátním stavu. Říkáte: “Rozmytí hranice mezi uměleckým dílem a smetím, mezi kumštem a lajdáctvím, se mi jeví jako jeden z hlavních znaků naší epochy”.

Stanislaw Lem: Myslím si to stále. Je to obzvlášť dobře vidět v současném výtvarném umění, ve kterém z rozmanitých skvrn, rozteklin a čert ví čeho ještě, se dělá umělecké dílo. Jednou jsem byl v Berlíně na výstavě nazvané Nad vodou. V galerii stálo okolo 200 plných kbelíků vody – a to bylo vše. Já něco takového vůbec za umění nepovažuji. Nikdo mi nenamluví, že v kaňce udělané na plátně je nějaký hluboký smysl. V užitém umění se objevují židle na kterých se nedá sedět a nádobí ze kterého se nedá jíst.
Světovým bestsellerem se stala série o Harry Potterovi, kterou bych možná i četl, pokud by mi bylo 8, ale ne už 10 let – a u nás jsou z toho celí pryč dospělí. Veřejná televize ohlupuje lidi a táhne je k nejnižším instinktům.
Na obrazovkách je nejvíce seriálů v podobě Velkého bratra – nejhloupějšího pořadu, jaký si můžete představit. Je to znepokojující, měl jsem na medicíně přednášky z psychologie, ve kterých vykládal vyučující o úchylech, mezi jinými o skoptofilii, což je šmírování.

Jaký je váš postoj k masové kultuře?
Stanislaw Lem: Zakaluje mozek, ořezává představivost, a vybočuje vkus. Samozřejmě, ať si na okraji existuje, ale ne aby masová patlanina vytlačila kvalitní umění, které se stává čím dál tím víc elitářské až nakonec, pokud se nic nezmění, se v této patlanině potopí.
Dnes se mne ptali žurnalisté, který polský vědec by mohl obdržet Nobelovu cenu. Odpověděl jsem: žádný. Neboť od časů Marie Sklodowské, která ostatně musela odjet za hranice, se žádný vynikající vědec neobjevil. Už dlouho, pokud chce talentovaný Polák něčeho dosáhnout, odjíždí na Západ. V kultuře je to stejné.
V literatuře máme jen kmety. Já jsem kmet, Rozewicz, Milosz a také Wiška Szymborska… Samozřejmě je spousta píšících lidí, protože knížku může dnes vydat kdekdo. V módě jsou obzvlášť paničky mýtomanky, snažil jsem se číst Gretkowskou, ale nešlo to. Množství totiž neznamená kvalitu.

Na obrazovce převažují akční filmy, plné násilí a agrese. Myslíte, že to má vliv na zvyšování kriminality?
Stanislaw Lem: Ano. V Americe zakázali promítání filmů, ve kterých jsou scény teroristických útoků, vyhazování staveb do vzduchu atd. Já bych se vůbec nedivil, pokud by se ukázalo, že se útočníci na WTC a Pentagon něco na ně nadívali. Světové kino a televize dnes ukazují hotové instrukce, jak se má vraždit, krást, znásilňovat a organizovat atentáty. Žádné řečičky psychologů mě nemohou přesvědčit, že agrese v médiích nemá vliv na agresi v životě.
Dobré “mladé” literatury jsem si nevšiml. Možná, že jsou současní umělci neschopní a nebo považují všechno pěkné a moudré za rozebrané. Úpadek kultury a umění mě velice trápí… Andrzej Wajda a profesor Geremek mě pozvali na konferenci o tom, jak zachránit polskou kulturu, ale já jsem tam nejel, protože kulturu nelze zachránit žvaněním.

Jakou literaturu čtete pro potěšení?
Stanislaw Lem: Od 12ti let čtu jenom vědeckou literaturu. Na beletrii už nemám čas.

Tady nás klamete! Kdo se probouzel uprostřed noci a listoval v knihách, aby našel autora sonetu “Nemilovat těžko a milovat…”?
Stanislaw Lem: (Smích) No, to jste mě nachytala. Že bych o tom vyprávěl mému sekretáři (Fialkowskému)?

Samozřejmě. Říkal jste také, že čtete Lesmiana, Slowackého, Slonimského, Boya, Pruse – na jiné si nevzpomínám.
Stanislaw Lem: Když jsem byl mladý, tak se kolegové z medicíny divili: Doktor, a píše básničky. Mysleli si, že to není normální. Naštěstí jsem nechal psaní básní, protože byly příšerné, ale láska k poezii mi zůstala. Nyní čtu po večerech Norwida… Předtím jsem procházel Tuwima a zjistil jsem, že jeho lyrika je zvětralá ale jeho žertovné básně jsou vynikající.
Přečetl jsem také nové dílo Milosza “To”, pln podivu jsem mu napsal gratulaci.

zdroj: http://www.przeglad-tygodnik.pl/
Website Stanislw Lem >>

The post Stanislaw Lem vtipně a přesně o masové kultuře, umění a nekonečné lidské stupiditě first appeared on Čítárny.

Některé pořady České televize hrubě porušují sliby svého ředitele, který po svém jednohlasném znovuzvolení tvrdil, že se chce ve zpravodajství zaměřit na poskytování ověřených důvěryhodných informací. Pořad Co dokáže lež, režiséra Tomáše Kudrny, produkovaný přímo Českou televizí ve spolupráci s ARTE G.E.I.E, to zcela evidentně dokazuje. Je jako vystřižený z celé řady podobně vyznívajících pořadů socialistické éry, která na propagandistické dokumenty nebyla věru skoupá.
Stačí vzpomenout propagandistický pořad “Atentát na kulturu” socialistické ČT o Plastic People dne 7. 4. 1976, po kterém sám ředitel Zelenka označuje tuto uměleckou skupinu, ve svém vystoupení 10. 4. 1976 k XV. sjezdu KSČ, za “spodinu, jak se praví v dopise Havla a dalších,  zaslaném ředitelství Československé televize dne 23. 9. 1976.

V pořadu nebývalé propagandistické kvality jsou představovány ukázkovým způsobem manipulativní techniky jako např. svalování viny, fabulace, nálepkování nebo apel na strach.
Slovy Petra Žantovského, který se tímto televizním balastem zabýval je:

„celá ta ambaláž zarámovaná do záběrů ze sovětské okupace v roce 68 měla vyvolávat dojem, že se jedná o současné události a že je tady stále stejný efekt nebezpečí. To je tak průhledná a triviální, musím říct,” pokračuje Petr Žantovský, “že je to velmi banální a pitomá propaganda, až to bučí. Myslím si, že tohle se České televizi vskutku nepovedlo. Všichni, kdo to komentovali, pan docent Valenčíka, pan Schneider a další, na webu je těch reakcí spousta, si všimli jedné základní věci. A sice, že ti hlavní bojovníci proti tzv. dezinformacím vlastně nemají vůbec žádné věcné argumenty. Když se jich někdo na něco zeptá, tak velice mlží, říkají polopravdy nebo velmi kusé obecné fráze, ale nejsou schopni dokázat doopravdy vůbec nic.“

Co se týče některých aktérů v pořadu, tak snad jen dvě humorné připomínky:
V celém pořadu je asi nejsměšnější, že jeden z vystupujících “expertů”, bývalý amatérský porno-předváděč Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty, je asi nejúspěšnějším agentem Moskvy v Česku. Vždyť cokoliv tento člověk řekne, má právě opačný účinek, než sám aktér zamýšlel.
Paradoxní na tomto pořadu je, že o nefunkčnosti použitých “argumentů” mluví sama Slonková, která přiznala, že nemůže najít spojnici mezi „pro kremelskými weby“ a Kremlem. Můžeme prý těmito weby opovrhovat, ale důkazy bohužel nejsou. „Ale myslím si, že z devadesáti procent to tak je.“
Což připomíná slavný výrok Stropnického na DVTV:  …nevíme co se stalo, ale věříme, že to víme.

K titulku a zdůvodnění použití slova stupidita podle dr. Koukolíka:
Katastrofa této společnosti je důsledkem stupidity. Stupidita není hloupost, stupidita není nevědomost, stupidita není omyl ani nedostatek informací. Stupidita je rozpad zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná rozpadem takzvaných schémat. Schémata jsou poznávací programy, určené k řešení problémů. Jenže úspěšné poznávací programy z minulosti vůbec nemusí být úspěšné při řešení zcela nových problémů…

Zdroje k dalšímu studiu:
Šaškování Stropnického a Jandy v ČT2 o “lži”
Týden v médiích Petra Žantovského.
Co dokáže lež. Propagandistický dokument ČTV.
Atentát na kulturu / socialistická propaganda

Dokument: Co dokáže lež
{youtube}5q749Wdjgo4{/youtube}

The post Co dokáže lež. Dokument Kudrny, čistá propaganda z dob komunistické éry Československé televize first appeared on Čítárny.