Babička (1855) Boženy Němcové se vyznačuje krásnou a čistou češtinou. Je to 5. nejoblíbenější kniha v Česku. Proto jsme byli velmi překvapeni, když nás desítky mailů nás upozornily na další literární zvrhlost Fragmentu, který dlouhodobě opovrhuje autorskými právy i právem čtenáře na plnohodnotné dílo a čím dál víc se separuje od slušných nakladatelů.
Tentokrát si dovolil vystudovaný právník Petr Prouza zkrátit Babičku Boženy Němcové a celou ji převyprávěl. Bohužel musíme potvrdit názor čtenářů, že oproti kultivované češtině Boženy Němcové značně amatérsky.

Společně se Šplíchalovými kýčovitými kresbičkami vznikl neuvěřitelný paskvil, který naštval spoustu čtenářů a zařadil toto vydání Babičky mezi vůbec nejhorší v historii.

Kniha je obyčejný falsifikát, kýč a podvod na čtenáře.
O tom svědčí i fakt, že na titulní straně není po jménu autorky ani vidu ani slechu. Koneckonců posuďte sami, zda byste si vůbec za 200 korun koupili podobný falsifikát jako ve vietnamske tržnici v domnění, že jde o dílo známé české autorky. Nebude trvat dlouho a Fragment začne tímto způsobem zřejmě kopírovat i současné české autory.

Filosofie firmy neřadí Fragment k těm nejčestnějším.
Bohužel na převyprávění si Fragment nachází levné a ne příliš zdatné “spisovatelé” a všechny tyto “knihy”, které opovrhují českým čtenářem podtrhují kýčovité kresby autorů jako je Šplíchal, Pechová, Guile, Švejdova atd.

Jak ví každý literární kritik, Fragment pro děti vydal jen pár knih, kterými by se mohl chlubit. (Dvořáková, Baránková, Žáček, Svěrák..) Celá řada různých pohádek, pověstí či beletrie postrádá velmi často nejen kvalitní redakční práci, ale především autory.
U Fragmentu končí většinou ti, kteří jinde neuspěli.
Ve Fragmentu jde totiž hlavně o peníze, nikoliv o knihy a už vůbec ne o autory. A i když v jejich knihách je psáno Staré pověsti české, Staré řecké báje a pověsti, Gulliverovy cesty či Robinson Crusoe, zdaleka se nejedná o původní díla, ale obyčejné falsifikáty, které najdete v každé vietnamské tržnici…

Není proto divu, že knihy pro děti od Fragmentu se přestávají prodávat a Fragment musí čím dál víc své produkty reklamovat a používat zavádějící public relations.
Je to důkaz, že český čtenář ještě není tak hloupý, aby koupil kdejakou zrůdnou pitomost.

Článek z roku 2013.
Více:
Nakladatelství Fragment vydává paskvily knih podle hesla: Co čtenář, to blbec

The post Babička Boženy Němcové, Fragment a nejzrůdnější vydání v historii od roku 1855 first appeared on Čítárny.

Nakladatelství Práh získalo práva od společnosti Hogarth na převyprávěné příběhy Williama Shakespeara současnými tzv. světovými autory.
Ať už tuto zprávu vnímáte jakkoliv, je jasné, že se jedná o obyčejný falzifikát známého klasika a primitivní marketingový tah, který s kvalitní původní literaturou nemůže mít nic společného, neboť i volný autor má právo na ochranu, aby ho neuváděli způsobem snižujícím jeho uměleckou kvalitu. A můžeme vážně pochybovat, že autoři, kteří budou Shakespeara přepisovat jsou lepší než on.

U Martina Vopěnky, nakladatele Práhu a ředitele Svazu českých knihkupců a nakladatelů, to nijak nepřekvapuje, protože obchod s knihami je pro něho především business a kumulování zisku.
O kvalitní literaturu v těchto přístupech jde opravdu sporadicky. Vopěnka to moc dobře ví, a také bez zardění o tomto projektu na IHned tvrdí že: “…Věřím, že jde o ten šťastný případ, kdy vysoká záslužnost a hodnota projektu je doplněna mimořádným prodejním potenciálem. A to je pro nakladatele největší štěstí: když může skvěle prodávat skvělou literaturu,” Do jaké míry je falzifikát skvělým dílem, ale Vopěnka nevysvětluje.

Myslím, že jsem Shakespeara četl dost dlouho, abych mohl tvrdit, že Shakespeare je mistr inteligentního vtipu a sarkasmu, kultivovaného, místy velmi originálního jazyka, který se ale také musí umět kultivovaně přeložit.
Ve svých dílech např. využíval netradiční lingvistický postup, tzv. funkční záměnu. Ta spočívá v tom, že některá podstatná jména používal jako slovesa. Při čtení náš mozek na tento zdánlivý nesmysl reaguje velmi zajímavě.

Velikost Shakespeara je tedy ve formě, nikoliv v obsahu. Vtipně tuto skutečnost glosoval John Gray v knize Slamění psi:

“Shakespearova témata o lásce a vztazích se ve své podstatě odehrávají jen tam dole, pod sukní, halenou či kalhotami. Nic objevné. Proč ho všichni tak milují? Móda, mýtus? Vždyť o těch tématech psali už před nim i po něm skoro všichni průměrní a horší spisovatelé. V obsahu je Shakespeare opravdu jen průměrný.”

A tak Vopěnka za drahé peníze koupil obyčejný podvod na čtenáře pomocí známých jmen jako Jeanette Winterson, Edward St Aubyn, Jo Nesbo, Howard, Jacobson či Margaret Atwood etc. Co mě ale na projektu opravdu zaráží je nedostatečná sebekritičnost zavedených autorů, kteří pro peníze degradují své profesionální umění i jedinečnost a vytvoří ubohý falzifikát, který navíc nemůže přesáhnout úroveň klasika.

Rozhodně nechci kázat, co kdo může vydávat. Nakladatel si převyprávěnými a ryze komerčními knihami vždy najde své publikum.
Ale pan Vopěnka, jako nakladatel, který zasedá v porotách hodnotící tzv. nejlepší knihy, autor, který brojí na podivných sjezdech spisovatelů o velmi špatném postavení českých spisovatelů, kteří nezabezpečení finačními granty nemohou kvalitně psát, by měl raději mlčet a tiše podnikat, což mu nikdo nebere. A hlavně by si měl vyjasnit, o čem na veřejnosti bude mluvit, neboť jeho často mělké názory bývají k pláči. Například tvrdí, že “dobrá kniha pro děti se pozná podle toho, jak ji děti mají rády”… nebo může rozesmát formulace “děti jsou dnes schopny přemýšlet mnohem víc než za nás… mají dnes v hlavě mnohem víc souvislostí, než kdysi”…Více komických názorů ZDE

Kam vedou názory “o skvělém prodeji skvělých knih” vidíme např. na rozšířeném převádění textu klasických autorů do současného jazyka a přiblížení díla mladé generaci, která má údajně problémy se čtením textu delšího než pět minut.
Za tím účelem špatní nakladatelé dílo zkracují, dokonale przní převyprávěním druhořadých spisovatelů a posouvají často výjimečná díla do oblasti braku. Známou firmou v těchto zvrhlostech je Fragment (například spisovatel Dušek pro ně pokrátil a přepsal Babičku Boženy Němcové, jejíž jméno ani v titulu knihy nefiguruje nebo známa je aféra zkrácení klasických děl Dumase až o jednu třetinu, toutéž firmou. Na druhou stranu je třeba objektivně říct, že k úspěchu jim to nepomohlo, a zřejmě i proto se nechali raději koupit firmou AlbatrosMedia, aby vůbec přežili.

The post Podivný projekt Hogarth Shakespeare. Práh prodává literární falzifikáty Shakespeara first appeared on Čítárny.

Nakladatelství Fragment zkouší, zda jsou čeští čtenáři skutečně vzdělaní nebo idioti, kteří chtějí číst klasiku ořezanou / cenzurovanou na polovinu jako telenovely. Zrůdnější redakční zásahy si lze jen těžko představit.

Fragment vydává od cca roku 2013 silně pokrácené tituly světových autorů, aby prý byly dostupnější všem.
Například Tři mušketýry zkrátil z cca 600 stran na 170 stránek. Další knihy budou Hrabě Monte Christo, (ze cca 500 stran na 208 stran, Bídníci, ze cca 700 stran na 200 stran.
Řádově tři pětiny knihy si dovolil Václav Dušek vyškrtat.
Existuje snad větší znevážení literárního odkazu autora?

Díla slavných klasiků jsou nyní dostupná všem, tvrdí Fragment… kdo je ale “všem”?
Myslí tím Fragment hlupáky, kteří nečtou knihy protože jsou moc tlusté a mají moc písmenek a vět? A přemýšlel někdo ve Fragmentu, co z takové pokrácené knihy zbyde? Překroucená telenovala, stupidní příběh, kde veškerá podstata a výpověď autora je totálně zničena, kde veškeré kouzlo knihy je zničeno podplaceným inkvizitorem. Takové paskvily knih jsou horší jak redakční zásahy komunistických cenzorů.

Ing. Pavel Nýč z Fragmentu je ovšem optimista, když tvrdí:
„Věříme, že si knihy získají velkou oblibu nejen z řad studentů, ale i dospělých,“
Oblibu? Jaké studenty vlastně Fragment oslovuje? Pitomce? Tak to je mi moc líto lidí z cílově skupiny, na kterou se Fragment zaměřil.

Buďme ale spravedliví. Takových pokusů už v minulosti bylo víc.
Shakespeara podobně pokrátil pro mládež český přepisoval Vladimír Hulpach v knize Příběhy ze Shakespeara a jiných publikacích. A existují další upravená díla nebo díla, která mění obsah knih. Například podobné pokrácené knihy vydává v hojné míře i Computer-press. Ovšem taková kombinace zprznělosti a ubohosti jako u Fragmentu se jen tak nevidí.

Navíc Fragment tvrdí, že tyto paskvily jsou nyní dostupné všem, hlavně “studentům a lidem, kteří v dnešní uspěchané době nemají čas”. ))
A propo, neprodává náhodou Fragment knihy a učebnice právě školám a studentům?
Neměla by být pro Fragment priorita právě vysoká úroveň vzdělávacích programů, učebnic a knih a ne jeho devalvace?

Edice pokrácených knih versus celkové zaměření Fragmentu jen dokazuje, že v managementu Fragmentu jsou skuteční experti na devalvaci vzdělávání. Ale to je zřejmě v souladu s dlouhodobým plánem Ministerstva školství.
Zkušená kantorka Lubomíra Moudrá o nesmyslnosti současné inkluze v českém školství

Nakladatelství Fragment jsou evidentně nebezpeční šumaři, kteří knihu degradovali na oprýskaný kelímek od jogurtu, který se po použití zahodí.
Navíc se zdá se, že varování Bradburyho v jeho románu 451 stupňů Fahrenheita si vysvětlili jako návod.
Nevěříte? Tak čtěte…

Fotografie. Film na začátku dvacátého století. Rozhlas. Televize. Věci se začaly dělat pro masy. A poněvadž se začaly dělat pro masy, zjednodušily se.

Dřív měly knihy vliv na několik málo lidí. Mohly si dovolit být různé. Na světě bylo dost místa. Ale postupně přibyla spousta dalších očí, loktů, hlasů… Počet obyvatel se zdvojnásobil, ztrojnásobil, zčtveronásobil. Filmy a rozhlas, časopisy, knihy, všechno se vyrovnalo na stejnou limonádovou úroveň. Člověk devatenáctého století se svým pomalým tempem.

A pak, ve dvacátém století – to už se dá sotva sledovat! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu. Všechno se sesychá na překvapivý obrat, na senzační závěr. Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku.
Já samozřejmě přeháním. Slovníky byly pro rychlou informaci. Ale našlo se mnoho těch, kteří všechno, co věděli o Hamletovi, vyčetli z jednostránkového výtahu v knížce, která na obálce inzerovala: Teď si konečně můžete přečíst všechny klasiky! Vyrovnáte se všem knihomolům! Je ti jasné, kam to vede? Z mateřské školky na univerzitu a zpátky do mateřské školky.

To je graf intelektuálního vývoje za posledních pět století. A pusť film ještě rychleji, honem! Vezmi si jen všechny ty obrázkové magazíny: Blesk, Čas, Cink, Tip, Ze světa celebrit, Styl, Chvilka pro tebe, Bulvár, Kdo s kým a za kolik, Super, Bravo, Plesk, Cák, Bum, Buch, Bác, Aha! Výtah z výtahu, výtah z výtahu výtahu. Sloupek, dvě věty, palcový titulek! A pak jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas! Školní docházka se zkracuje, kázeň se uvolňuje, přestává se učit filozofie, dějepis, cizí jazyky.

Ukázka z knihy: Ray Bradbury / 451 stupňů Fahrenheita
451 stupňů Fahrenheita, kanonické dílo Ray Bradburyho o totalitní společnosti z roku 1953!

hledat na stránkách

    

nejnovější články

• Podnikatel roku 2010
• Moderní taneční studio Dance Academy Prague Yemiho A. D.
• V lednu si budou v OC Letňany děti moci celý víkend stavět z LEGO®!
• Valentýn s chutí čokolády
• Jak se (snadno a rychle) dostat do formy

nejčtenější články

• Soutěžte s námi!
• Co dělat, když se dítě v noci budí
• Vánoční pohádka a kde se natáčela?

rubriky lifestylu

• devět měsíců
• dětský svět
• teenagers
• style
• rozhovory
• tělo a duše
• labyrint kultury
• žena x muž
• on the road
• design a architektura
• senior
• další zajímavosti

Díla slavných klasiků jsou nyní dostupná všem

The post Nakladatelství Fragment vydává paskvily knih podle hesla: Co čtenář, to blbec first appeared on Čítárny.

Když se na mém psacím stole sejdou dvě slova: Fragment a spravedlnost, ozve se hlasitý smích. Je neuvěřitelně pikantní, když takové nakladatelství vyhlásil v roce 2012 soutěž pro děti na téma: “Probuďte spící spravedlnost!”, ve které děti vyzývá, aby psaly své příběhy o porušování spravedlnosti ve svém okolí.

Jak jistě chápete, téma citlivé jak pro Fragment, tak pro pana Rychetského z Ústavního soudu, který dětem skrze soutěž vzkázal: (a na to si opravdu sedněte)

„Možná mi nebudete věřit, ale do určité míry se o spravedlnosti může psát mnohem snáze vám než mně. Od přirozené dětské a lidské touhy po spravedlnosti k právnímu státu vede totiž ještě dlouhá cesta. Vy stojíte na jejím začátku. Nenechte se odradit tím, že ne vždy se spravedlnosti daří. A nedejte se ani svést k příliš zjednodušeným nebo tvrdým soudům.“ (z textu soutěže)

Je to úsměvné až mrazivé. Soudce nevyššího soudu ve svém výroku vlastně popírá existenci spravedlnosti  a jinými slovy dětem vzkazuje, že spravedlnost není.
Vždyť je to jen zdání milé děti, stejně jako byla zdáním spravedlnost komunistická, dnes je zdáním spravedlnost demokratická.
Spravedlnost je podle pana Rychetského zřejmě jen slovo, které děti dokáži uchopit mnohem líp jak vrchní soudce. Já si už děti o spravedlnosti iluze nedělám, ale vy jste na počátku, vy ještě můžete. Ale prosím vás, buďte k nám milosrdní a nedejte se svést k příliš zjednodušeným nebo tvrdým soudům. Není to slušné! Děláme co můžeme, ale to víte, spravedlnost je taková běhna, pořád nám někam přebíhá a my nestačíme vyměňovat kabáty, abychom byli vždy na její straně. Ona spravedlnost není jen jedna. Je jich tolik, že nás ani moc nezajímají. Proto není tajemstvím, že slova soud a spravedlnost často nemají nic společného. Ale o tom děti nepište, tomu nemůžete rozumět.

A vyzývatel Fragment?
Jako bohaté nakladatelství mají i oni svoji spravedlnost. Je proto spravedlivé podvádět čtenáře tím, že mu předžvýkáme knihy klasiků, z nichž dvě třetiny chybí. Nevím, jak by se na tuto spravedlnost dívali autoři jako Dumas, Hugo, Němcová, Swift a další, a co by udělali samotnému nakladateli nebo jejich jejich padělatelům, rádoby spisovatelům jako jsou Prouza, Eislerová, Dušek, etc.
Dokonce jsem cosi slyšel o “podivných” smlouvách s autory, ale znáte to, autoři jsou pořád s něčím nespokojeni, a přitom by měli být rádi, že je někdo chce vydávat. Koneckonců mají si smlouvu pořádně přečíst, než ji podepíšou. Fragment má vše v pořádku.

A na závěr si zahrejme malou hru. Zkusme, jen tak pro legraci, nahradit slovo spravedlnost slovem slušnost nebo upřímnost nebo čestnost.
Zjistíme, že mají stejný význam. Pokud proto už někdo užívá slovo spravedlnost, pak by jí měl být hoden. Měl by být slušný, upřímný a čestný. Pokud je to nakladatelství, pak především ke svým zaměstancům, autorům a čtenářům. Ale podle toho, co jsme se dočetli v textu soutěže, se zdá, že to platí jen pro děti. My dospělí už víme svoje.

Žádná spravedlnost není. Spravedlnost je jen hloupá soutěž pro děti. Nebo máte snad jiný názor?

The post Žádná spravedlnost není, děti. Vzkaz nakladatelství Fragment a soudce Rychetského first appeared on Čítárny.

Řeknete-li Fragment v souvislosti s knihami, je to nemilé. Například, když jsem četl výpotek mediální konzultantky Fragmentu Elišky Crkovské na czlit, jako bych seděl na zbytcích skla. Ta se totiž jako správná revolucionářka rozepsala o tom, jak dlouho budou čtenáři seděti v base, když sdíleti budou nějakou knihu přes internet.

Bylo to strhující čtení. V duchu jsem viděl přeplněné věznice nešťastných čtenářů, kteří za tři stažené knihy, bloumají v hladomorně celý rok. Crkovská slibovala čtenářům Dantovo peklo stejně, jako to dělá papežský úřad.

Pokud se ale podívame Fragmentu pod pokličku, ledascos pochopíme.
Již letmý pohled do katalogu odpovídá, proč zájem čtenářů o toto nakladatelství klesá. (2011) Politika vydávání Fragmentu je totiž podivně temná. Zvláště co se týče “profesionálního” přístupu k dílům samotných autorů, kteří rozhodně nejsou na prvním místě.

Může za to jejich profesionální cenzorské oddělení, které svou důkladností předčí i kousky slavných cenzorů v dobách byrokratického socialismu.
Například bez studu deklasovalo dílo Boženy Němcové Babička na nemastný produkt nádražního bufetu, když dílo nechalo sakumprásk přepsat právníkem Prouzou a domalovat opravdu vypečenými obrázky kýčaře Šplíchala. K tomu můžete přičíst další cenzorku Eislerovou, která podobným způsobme přepsala Guliverovy cesty. Knihy tak bez konkurence získaly virtuální cenu Šrot roku a za další podobné (ne)knihy cenu Prix Merde, za nejodpornější nakladatelský počin roku.

Těmi jsou například Tři mušketýři, které zkrátili z cca 600 stran na 170 stránek. 
Další knihy Hrabě Monte Christo, (ze cca 500 stran na 208 stran, Bídníci, ze cca 700 stran na 200 stran. Řádově tři pětiny knihy si dovolil jejich vyvolený cenzor Václav Dušek vyškrtat. Existuje snad větší znevážení literárního odkazu autora? Kde bere Fragment odvahu říct lidem do očí, co čtenář, to blbec?
A to vše pod záminkou, že moderní čtenář nemá čas číst dlouhé romány, a proto je nutné díla předžvýkat, zkrátit, prostě ulehčit mu čtení. S tím samozřejmě lze souhlasit. Ale pouze u dobytka, který knihu k tomu účelu skutečně používá. Jenže ten nepředžvýkává slova a myšlenky, ale jen žrádlo.

Jedinou pravdou, které se paní Crkovská všimla, je, že trh se změnil.
Díky internetu se bourají po staletí fungující principy marketingu. U knih to ale není první kolaps. V hlubokém středověku stála ručně psaná kniha  jmění a pro kláštery byly velmi dobrým zdrojem příjmů. To se ale rázem změnilo. Koncem 15 století, krutě zasáhly ruční knižní výrobu manufaktury s tiskařskými stroji. Knihy se během několika málo let začaly prodávat za zlomek ceny knih psaných ručně. Navíc tiskaři byli schopni produkovat ne sto kusů ročně, ale desítky tisíc. Jistě chápete, stav naprosto shodný s dnešním, proti kterému se tenkrát brojilo až na úrovni krále. Marně. Trh si velmi rychle našel cestu i do klášterů.

Proto strach z kolapsu tradičního knižního businessu vyvolává u mnoha nakladatelů podobné reakce. Jen místo u krále dnes lobbují v parlamentu za nové represívní zákony. Pokud by ale někteří nakladatelé studovali historii, zjistili by, že je to marné. Trh určují hlavně kupující, a ne obchodníci. Ti dávají jen impulsy a vždy se přizpůsobí většině. Chytří obchodníci na změny trhu, vyvolané novými technologiemi a mechanismy reagují, a místo pláče nad starými časy se učí. To je kouzlo úspěchu, posunovat věci kupředu. Kdo umí se učí, kdo neumí, ten hučí.

Navíc jsou citace paní Crkovské velmi zavádějící. Citujeme:

„Knižní pirátství je poměrně nový jev, ale o to nebezpečnější. Lidé, kteří umisťují na souborové servery naskenované knihy, si většinou neuvědomují, že se dopouštějí vážného zločinu a hrozí jim několikaleté vězení,“ upozornil spolumajitel Nakladatelství Fragment Pavel Nýč. Kvůli snadné dostupnosti mnoha titulů na sdílejících webech nakonec tratí samotní autoři knih a nakladatelé, kteří se je snaží propagovat a distribuovat.”
Citatce z článku paní Crkovské

Z této části je zřejmé, že pokud se  zamyslíme nad dopady sdílení knih, pak si musíme uvědomit, že není možné určit výši škody, a tedy ani odpovídající kompenzaci za ušlý zisk držitele autorských práv, a to z jednoduchého důvodu, že zákazníci, kteří si stáhli knihy z Internetu, dávají svou volbou nákupu takové knihy jasně najevo rozhodnutí, že si nechtějí zakoupit knihu jako originál a pravděpodobně by to naprostá většina nikdy neudělala! Proto zde neexistuje žádný ušlý zisk, který by mohl být jinak získán, jak se myslně domnívá Fragment.

Naopak, kopírování knih v mnoha případech napomáhá k dlouhodobější distribuci dobrých knih. Navíc je pravda, že lidé kteří knihy stahují by si nikdy nekoupili kýče, jakými Fragment zahlcuje trh, takže v tomto bodě je Fragment úplně mimo mísu!!

Fragment mlátí do bubnů jak zběsilý, aby čtenáři měli úctu k vydavatelům, autorům a knihy kupovali a ne sdíleli.
Zapomněli si však zamést  před vlastním prahem tím, že úctu ke knihám a autorům musí mít v prvé řadě sami a že vývoj nového trhu nelze nastavit vyhrožováním a kriminalizací podle nesmyslných zákonů. Pokud vím, socialistický totalismus skončil nebo ve Fragmentu ještě přežívá?

Zbývá tedy poslední otázka. Zkusme hádat, jaký problém Fragment asi má?
Nekopíruje on vlastně ty nejtemnější stránky dyspotického románu Bradburyho?

Fotografie. Film na začátku dvacátého století. Rozhlas. Televize. Věci se začaly dělat pro masy. A poněvadž se začaly dělat pro masy, zjednodušily se.

Dřív měly knihy vliv na několik málo lidí. Mohly si dovolit být různé. Na světě bylo dost místa. Ale postupně přibyla spousta dalších očí, loktů, hlasů… Počet obyvatel se zdvojnásobil, ztrojnásobil, zčtveronásobil. Filmy a rozhlas, časopisy, knihy, všechno se vyrovnalo na stejnou limonádovou úroveň. Člověk devatenáctého století se svým pomalým tempem.

A pak, ve dvacátém století – to už se dá sotva sledovat! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu. Všechno se sesychá na překvapivý obrat, na senzační závěr. Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku.
Já samozřejmě přeháním. Slovníky byly pro rychlou informaci. Ale našlo se mnoho těch, kteří všechno, co věděli o Hamletovi, vyčetli z jednostránkového výtahu v knížce, která na obálce inzerovala: Teď si konečně můžete přečíst všechny klasiky! Vyrovnáte se všem knihomolům! Je ti jasné, kam to vede? Z mateřské školky na univerzitu a zpátky do mateřské školky.

To je graf intelektuálního vývoje za posledních pět století. A pusť film ještě rychleji, honem! Vezmi si jen všechny ty obrázkové magazíny: Blesk, Čas, Cink, Tip, Ze světa celebrit, Styl, Chvilka pro tebe, Bulvár, Kdo s kým a za kolik, Super, Bravo, Plesk, Cák, Bum, Buch, Bác, Aha! Výtah z výtahu, výtah z výtahu výtahu. Sloupek, dvě věty, palcový titulek! A pak jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas! Školní docházka se zkracuje, kázeň se uvolňuje, přestává se učit filozofie, dějepis, cizí jazyky.

The post Jak Fragment cenzuruje klasiky a chtějí kriminalizovat čtenáře za sdílení knih first appeared on Čítárny.