Velký dobrodružný román o chlapci, který měří jen o něco víc než jeden milimetr! Domovem Tobiášova miniaturního lidu – dospělí dorůstají do výšky dvou milimetrů – je odedávna obrovský strom: města větví, lesy lišejníků a mechů, údolí kůry, opuštěná hnízda, otvory vyhloubené hmyzem.

Knížka Tobiáš Lolness. Život ve větvích vás přenese na velký starý strom, kde vám před očima ožije do detailů vybájený miniaturní svět.
Svět maličkých lidí, kde je jedinec s výškou dva milimetry už obr a hromotluk, kde lovci chovají místo psů obávané „bojové mravence“, dřevorubci kácejí lišejníkové lesy a vědci bádají zda existuje život mimo strom.

Hned s první stránky budete prožívat s třináctiletým Tobiášem jeho strach z hlídek, budete se s ním krčit v jeho skrýši a doprovázet ho na útěku.
Proč je Tobiáš Lolness pronásledován? A kým? A kdo ten Tobiáš vůbec je? To čtenář zpočátku neví. Autor se totiž vyhnul expozici, v níž by ho seznámil s postavami a jejich prostředím a už od první věty vrhá hlavního hrdinu do akce. Podstata a původ konfliktu mezi protagonisty příběhu se odkrývá postupně pomocí četných retrospektivních epizod, kterými de Fombelle prokládá děj a tak se minulost a přítomnost ve vyprávění stále střídají.

Nad světem velkého stromu visí vážné ekologické hrozby. Stromový lid si odjakživa hloubí byty do kůry a k dlabání se dají použít i ostrá kusadla vycvičených brouků nosatců. Podnikatel Jo Mitch potřebuje pro svůj rozrůstající se velkochov nosatců čím dál víc stavebních zakázek, proto nastoupí politickou dráhu a prosadí výstavbu na chlup stejných sídlišť pro nejchudší. Pár let nato už strom vypadá k nepoznání, větve jsou provrtány skrz naskrz jako řešeta a posetá Jo Mitchovými „ghetty“.

Na pozadí poutavého dobrodružného vyprávění o Tobiášovi se knížka zabývá velmi vážnými a důležitými tématy jako jsou ochrana životního prostředí, přelidnění měst, honba za ziskem velkých podniků na úkor přírodních zdrojů, využívání politiky pro zištné účely… Mě osobně nadchlo to, že na základě textu by se dalo dětem vysvětlit, co je to demagogie:

„Když Mano před třemi lety přišel do vyšin, (…) sledoval, jak se Sousedké výbory dostávají k moci.
V té době to bylo jenom několik sousedských sdružení, která, když viděla, jak stoupá počet obyvatel stromu, se semkla, aby bránila své místo na větvi.
Jo Mitch je velice záhy začal podporovat. Byl tehdy jen velkochovatel nosatců, neschopný pronést víc než jednoslabičné slovo. Ale po šesti měsících školení se naučil i jedno pětislabičné: „So-li-da-ri-ta“, dlouhé, ale kouzelné slůvko. Jo Mitch se coural po větvích, opakoval slovo „solidarita“ a s každým si podával ruku.
Všichni byli unešení tím, že tak úspěšný člověk může trávit celé dny skloňováním „solidarity“ ve větvích. (…)
Jo Mitch potom navrhl Sousedským výborům svůj Lidový plán vzorného sousedství.
Vymyslel si, že se na začátku každé větve vydlabou velké záchytné čtvrti. Byli to vlastně sériové díry na způsob dřeva prožraného od červotoče, kam umístili všechny žadatele o bydlení. To umožnilo zachovat staré tradiční čtvrti v původní podobě.“

Jo Mitchovi se později podaří zakázat výrobu papíru a vydávání knih a novin, na oko kvůli tomu, aby se šetřily zdroje stromu, ale ve skutečnosti proto, aby byli umlčeni všichni jeho kritici a oponenti. Začne přitvrzovat v represích a zavírat do vězení nejenom své odpůrce, ale i ty, kdo by se jimi případně v budoucnu mohli stát a tak dojde k situaci tak známé z různých diktatur – lidé jsou zatýkáni a nemají tušení za co.
Ilustrátor knížky Francois Place přispěl k vyprávění některými detaily od sebe – k černým koženým kabátům Jo Mitchových lidí například přidal pásku na rukávu s nápisem JMA (zkráceným názvem podniku Jo Mitch Arbor), která ale nápadně připomíná pásku se svastikou z nacistických uniforem a tak jsou Jo Mitchovi posluhovači na obrázcích velmi podobní gestapákům.

Kdyby obraz Jo Mitche nebyl pojat tak karikaturně, pak by byl skoro myticky nestvůrný. A tomuto myticky nestvůrnému zloduchovi čelí a vzdoruje malý chlapec – Tobiáš Lolness. Jo Mitch je dopadením Tobiáše posedlý. Proč – to si budete muset přečíst v knížce. Ale Tobiáš vyvázne z každé zapeklité situace díky své odvaze, inteligenci a duchapřítomnosti. K tomu je spravedlivý, je na straně slabých a bojuje za správnou věc, je vlastně tak trochu jako folklorní hrdina – proti šerifovi z Nottinghamu kdysi stál Robin Hood, proti Jo Mitchovi – Tobiáš Lolness. Krkolomný útěk Tobiáše a následně jeho troufalý plán nabídnou dětským čtenářům nejenom napínavé čtení, ale i ponaučení o přátelství, cti, osobním hrdinství…
A strom, který kypí životem a je obýván i miniaturní humanoidní rasou, strom, jenž je sám o sobě zázrakem, ale je pomalu ničen svými vlastními obyvateli, kterým dává život je alegorii našeho světa a naší planety. Největší uznání si Timothée de Fombelle zaslouží za to, že příběhem o Tobiášovi nás nutí otevřít oči a uvědomit si zlo, které pácháme my na naší planetě.

Život ve větvích je jenom první díl románu, vydání druhého dílu se připravuje. Nechme se překvapit, jak dobrodružství bude pokračovat.

Timothée de Fombelle / TOBIÁŠ LOLNESS / Baobab, 2007 / lustroval François Place / Přeložila Drahoslava Janderová / Doslov napsal Václav Cílek

The post Přežije Tobiáš Lolness život ve větvích, kde žije dvoumilimetrový Stromový lid first appeared on Čítárny.

Dobrodružství Tobiáše Lolnesse, chlapce, který měří o něco víc než jeden milimetr a náleží k lidu, který odedávna žije na velkém stromě, opět pokračuje. Autor knihy Timothée de Fombelle i v druhém díle potvrdil svou dobrou pověst a vytvořil tak pohádkový diptych pro děti od deseti let, ale určitě i pro ty o trochu i o hodně starší. Vydal Baobab.

Tobiášův otec Sim je významný a vážený vědec, který se zabývá skrytým životem stromu. Jednoho dne však odmítne vydat tajemství svého geniálního, ale pro přežití stromu nebezpečného vynálezu. Rodina Lolnessových je poslána do vyhnanství a ještě později odsouzena… a Tobiáš musí prchat. Dostane se až do země trávového lidu.

Druhý, závěrečný díl románu začíná Tobiášovým návratem na strom, kterému však hrozí smrtelné nebezpečí. Srdce stromu je nahlodáno hlubokým kráterem. Mechy a lišejníky dusí celé krajiny, lidé živoří a na stromě vládnou pevnou rukou Jo Mitch a Leo Blue. Tobiáš se po dvou letech vrací od trávového lidu, aby se pokusil odvrátit katastrofu. A nejen to. Někde snad ještě žijí jeho rodiče a Elíša a všem hrozí nebezpečí…

Stále platí, že až si přečtete Tobiáše Lolnesse, navždy se budete dívat na stromy jinýma očima, a že čtení téhle knížky umožní okouzlující ponoření do miniaturního světa pro všechny, kdo si ještě dokážou poležet v trávě.

Kniha byla rok po vydání přeložena do devatenácti jazyků, získala mnohá francouzská i mezinárodní ocenění jak od kritiky, tak od čtenářů, mezi jinými nejprestižnější cenu IBBY Premio Andersen.

A není divu! Autor má totiž sám na sebe velké nároky: „Nedělat z dětí hlupáky a zůstat věrný literatuře. Děti jsou totiž chytřejší než dospělí… jsou zvyklé žít ve své vlastní představivosti.“

Timotheé de Fombelle  / TOBIÁŠ LOLNESS II. – Elíšiny oči / Ilustroval Francois Place / Baobab, 2008 / 124 stran

NAPSALI O KNIZE

Markéta Holanová – Kouzlo Elíšiných očí, LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33).
Všechno má svůj čas, v tuto chvíli přišel ten Tobiášův. Je také potřeba zodpovědět všechny otevřené otázky z minulosti. De Fombelle tak činí s grácií a lehkostí. V podobě retrospektivních vsuvek připlouvají zapomenuté odpovědi z dávných časů a naprosto organicky zapadají do vyprávění.
Timothée de Fombelle výtečně pracuje s váhou vzpomínky a plynutí času. Za každou větou slyšíte tichý zvuk kyvadla, které každou vteřinou odkrajuje čas. Chvíle, které jsou, byly a už nikdy nebudou. A jediné místo, kde zůstanou, jsou vaše vzpomínky.
De Fombellovi se podařil úžasný kousek – v přesném poměru zkombinovat patos a zároveň lehkost, vtip a zásadní etické otázky, a to tak, aby oslovil nejen děti, ale i jejich rodiče.

Radek Malý – Ekothriller pro mladé? Tvar 18/08, str. 20., 30.10.2008
„Kdyby se hloupost vážila na kila, pod majorem by už dávno praskla větev.“ Už tato první věta druhého dílu Tobiáše Lolnesse, ač s příběhem souvisí velice volně, suverénně vtrhává čtenáře do prostoru děje – ano, jsme opět na Stromě, který je Světem. A vzpomínáme si, že minulý díl skončil v nejlepším…

„Francouzská odpověď na Harryho Pottera“, milimetrový adolescent Tobiáš Lolness, završuje svůj hrdinský příběh dle očekávání v druhé části knižního dobrodružství a rodícího se fenoménu, neřkuli kultu. Genderově korektní podtitul je zde ale něčím víc než odvedením pozornosti od maskulinního hrdiny v názvu – už v jeho mnohovýznamovosti se odráží francouzský šarm i poetično; vždyť ani třísetstránkový příběh nenapoví, proč podtitul zní právě „Elíšiny oči“. Spojitost je přesto zřejmá: Elíša, nejvýraznější ženská postava příběhu, zde stojí uprostřed konfliktu, který se teď více než v prvním díle posouvá do osobní roviny. Tobiáš nebojuje jenom o Strom se „zlounem“ Jo Mitchem; bojuje – možná hlavně – o Elíšu se svým někdejším přítelem, nyní sokem Leo Bluem. Podtitul tak nese informaci o tom, čím především se druhý díl vymezuje od prvního s podtitulem „Život ve větvích“.

The post Milimetrový Tobiáš Lolness. Podruhé a zase skvělě o stromových lidech first appeared on Čítárny.