Jak se měnila kultura po druhé světové válce? Obrovskou roli v emancipaci (nebo chcete-li v uvolnění) zvířecího davového principu z kontroly racionality a sociologie sehrála hudba, Zvláště pak rock a pop. Právě pod jejím doprovodem se mladí lidé stávali stále více svobodnými, přesněji řečeno stále drzejšími, destruktivnějšími, asociálními. Narůstá mezi nimi kriminalita, drogy.

Je symbolické, že elektrická kytara byla vynalezena v roce (1947),
kdy se v Americe (Kalifornie) poprvé vzbouřili motorkáři
a v témže roce byly ironií historie objeveny Svitky od Mrtvého moře (někdy Kumránské svitky)

Hudební kultura se začala měnit. Stále důležitější roli hraje nikoli hlas, ale sexualita,
Rozšiřuje se móda “chrapotu”, nikoli melodie, ale rytmus. V Evropě to bezprostředně po válce předvedla Edith Piaf.
Později přichází Drupi a v Československu také Šelinger a další.

Hudební masová kultura a revoluce v USA.
V roce 1954 začíná éra Elvise Presleyho.
O rok dříve vyšel první román J. Fleminga o agentovi 007 Jamesi Bondovi.
O rok později se otevřel Disneyland – Masová kultura na pochodu.

Pak přišla kulturní éra liverpoolských Four Beatles.
Jejich první vystoupení se konalo v Hamburku 17. srpna 1960 ve strip baru. Právě něměcké přístavní město se stalo místem jejich nejčastějšího koncertování. Ani v domácím Liverpoolu nevystupovali Beatles častěji. V německém Hamburku odehráli na 300 koncertů.
Počátkem 60ých let se objevil i svobodný tanec twist, který byl prvotní změnou tzv. éry Hippies a květinových dětí, volného sexu a drog.
A brzy měli Beatles konkurenty – Rolling Stones Micka Jaggera. Symbol napůl bez života, maska připomínající obličej, který byl obsazeno ústy a jayzkem. Už v roce 1964 prodali Rolling Stones dva miliony singlů.

Odborníci považují rok 1965 za první rok éry rockové hudby.
Kultura mládeže poválečné generace dostala přednost před romantickou tradicí Západu a radikálně změnila módu, chování, světonázor i politiku.
Byli to Beatles a Rolling Stones, kdo poprvé spojil pop music s drogovou kulturou.
V roce 1974 už přišel crack a odešla skutečná zábava.

V roce 1965 vychází „No Satisfaction“ od Rolling Stones a „Help!“, „Rubber Soul“ od Beatles.
„Literatura zemřela”, píše S. Davis a kinematografie beznadějně zaostávala za životem.
Hudba, móda a pop art se nesly v duchu moderny.

Velká literatura ke konci „slavných třicátých narozenin“ skutečně zhořkla, spisovatele a básníky vystřídaly soubory populární hudby.
V životě mladých zcela určitě.

Andrej Fursov

The post Kdy byla kultura velkých spisovatelů, básníků vystřídána soubory populárních písní? first appeared on Čítárny.

Migrace a stěhování národů ve XXI století. Velké téma, které zaznělo na konferenci v Santa Fe Institute of Complexity v přednášce Colemana a Goldstona o demografii. Oba jsou velmi známí specialisté. Přednáška měla název “Demografický přechod jako spouštěč globálního konfliktu v letech 2019–2035”.

Oba znalci zaznamenali takovou, že migrace obecně může změnit kompletní kulturní kód. Toto je úvod k jejich věcné části.

“jak ukazují antropologické studie, pokud je v populaci více než 15 % nositelů odlišného kulturního kódu, zejména mladých, mladších 40 let, kulturní transformace domorodé populace se stávají nevyhnutelnými. Současně se prudce zvyšuje podíl mezietnických sňatků a celkový počet obyvatel vstupujících do manželství…

Ačkoli není možné provést přesnou kvantitativní analýzu probíhajících procesů, vzhledem k jedinečné povaze tohoto procesu existuje důvod se domnívat, že tyto úvahy jsou nezbytné a nelze je změnit ani aktivní veřejnou politikou zaměřenou na snížení migrace. Historie lidstva ukazuje, že silné migrační toky vždy a všude vedly k nevratným kulturním a behaviorálním transformacím původního obyvatelstva. A kromě toho vedly ke vzniku nových národů i při zachování základního jazyka.”

Velká migrace v 5.-8. století do třetího temného středověku Evropy v 6.-9. století.
Nyní už víme, jak se mění etnické a rasové složení Evropy, Francie, Německa, Anglie… A ještě jednou zdůrazním tuto tezi:

“Pokud je v populaci více než 15 % nositelů odlišného kulturního kódu, zejména mladých lidí do 40 let, kulturní proměny původního obyvatelstva se stávají nevyhnutelnými.”

To je to, co jsme viděli nedávno v Evropě během migrační krize v roce 2015, kterou zařídila občanka Merkelová… Nebo spíše silami, které za ní stojí.

Situace s migranty v různých evropských zemích se přitom liší.

NĚMECKO
Například v Německu v roce 2017 oficiálně žilo více než 12 milionů cizinců (zdůrazňuji – oficiálně, protože všechna tato čísla jsou úřady podhodnocena). Ukazuje se, že v současné době v Německu tvoří více než 13 % populace cizinci: včetně Turků, Arabů, v menší míře Afghánců, Kurdů. Odhady počtu a podílu německých občanů, stejně jako legálních a nelegálních migrantů vyznávajících islám, se výrazně liší. Podle oficiálních údajů je dnes v Německu něco přes 5 milionů muslimů.

Zároveň podle Centra pro demografii v Hamburku, které v roce 2017 provedlo studii zadanou stranou Alternativa pro Německo, bylo v Německu v roce 2017 již 7,5 milionu muslimů. Ostatně rozdíl 2,5 milionu je významný, je to asi 8 % populace. Podle předpovědí, podle této zprávy, se v příštích letech počet muslimů zvýší na 12-14 milionů lidí a bude tvořit 15 % populace země. Věřím mu více než oficiálním autoritám Německa, které lžou úplně o všem, od Ukrajiny až po jejich vnitřní situaci. Takže to je těch 15 %, o kterých jsme právě mluvili, ti, kteří mění kulturní kód společnosti.

Podle autorů zprávy z konference v Santa Fe Německo překročilo bod, odkud není návratu, pokud jde o zachování tradiční historické identity.
Pokud vezmeme v úvahu i to, že značná část Němců nyní neustále říká, že “nejsou ani tak Němci jako Evropany”, pak tento migrační faktor právě tlačí tímto směrem. To znamená, že se splnil sen Churchilla, který jednou, v roce 1940, řekl:

“Velká Británie není ve válce s Hitlerem, dokonce ani s nacionálním socialismem, ale s německým duchem, s duchem Schillera, takže už nikdy nebude obnoven.”

FRANCIE

Ve Francii není migrační situace vůbec veselá.
Muslimská komunita ve Francii je zdaleka největší v Evropě. Na otázku, kolik muslimů žije ve Francii, je velmi těžké odpovědět. To je jedno z nejstřeženějších tajemství země. A jakmile se jeden z vážných novinářů ve Francii zeptá: “A kolik muslimů?”, okamžitě ho začnou obviňovat z rasismu, šovinismu a dalších věcí.

Důvodem pro utajení oficiálních statistik může být podle zprávy skutečnost, že francouzské úřady jsou velmi tolerantní k neuznání spojení mezi muslimskou populací a terorem.
Co říkají čísla?
Marseille, druhé největší město ve Francii. V současné době zde oficiálně žije asi 900 tisíc obyvatel, z toho 250 tisíc muslimů. Je to oficiální. Podle neoficiálních statistik jich je nejméně 40 %. Ti, kteří byli v Marseille, říkají, že město je rozděleno na dvě části: jedna část je čistě evropská, pak je trh v arabštině “suk” a pak začíná arabská zóna, kam policie nerada vstupuje.

BRITÁNIE

Třetí místo podle zprávy připadlo Velké Británii.
Z 65 milionů obyvatel zde žijí asi 3 miliony muslimů. Většina z nich je v Anglii a Walesu. Ve Skotsku a Severním Irsku se prakticky nevyskytují. Probíhá však velmi zajímavý proces: k islámu již konvertovalo několik tisíc Britů a toto číslo každým rokem roste. Důvody jsou pro různé lidi zcela odlišné. Znám však několik rodin, které konvertovaly k islámu, aby se ochránily před takzvanou “novou etikou”.

Pokud nejste muslimové a odmítáte “novou etiku” pro své děti ve škole, může to skončit velmi špatně: děti mohou být odebrány. Ale pokud se prohlásíte za muslima, pak se s muslimy nezapletete. Ukazuje se, že tak trochu překračujete oblast této propagandy. To je obecně ironie historie: abyste zůstali lidmi na Západě, musíte konvertovat k islámu…

RUSKO

Zvláštní část této zprávy je věnována Rusku.
Jmenuje se “Ruský kříž”. A podle autorů zprávy “je Rusko jedinou zemí v Top 50, která od roku 1991 zažívá trvalý pokles populace”. No, plus zvýšení úmrtnosti. Zdůrazňují, že oblasti Dálného východu, jihovýchodní Sibiře, Přímoří a evropského severu se mohou změnit z řídce osídlených na de facto neobydlené zóny. A vzhledem k tomu, že na hranicích je demografický tlak, je to vážný problém.

ČÍNA

V Číně si autoři zprávy všímají stárnutí čínské populace.
Za prvé je třeba říci, že porodnost se prudce snížila: Indie předstihla Čínu v celkovém počtu obyvatel. A kromě toho, populace prostě stárne. A to samozřejmě za 10-15 let vytvoří řadu problémů.

GLOBÁLNÍ PROBLÉMY

Pokud jde o globální demografické problémy, pozice autorů je velmi, velmi zajímavá.
Říkají, že to není jen o růstu populace. Ve skutečnosti se zpomaluje.
Pointa je jiná.

Za prvé, v řadě oblastí globálního jihu je migrace spojená s nejistotou. 
Navíc Afričané a Arabové, na rozdíl od první generace migrantů (50-60 let), se do této nové společnosti nehodlají integrovat. Hodlají vytvořit svou vlastní společnost v rámci této společnosti, paralelně s ní. A docela agresivní. To znamená, že problémem není jen kvantitativní růst, ale problémem je migrace. A naděje, že robotizace povede k prudkému snížení poptávky po práci a umožní ekonomický rozvoj i tváří v tvář nulovému růstu práce, je podle autorů této zprávy prázdným snem. Souhlasím s nimi.

Za druhé, migrace mezi jihem a severem bude podnícena zvětšujícími se rozdíly v životní úrovni mezi těmito regiony.
A nejde o to, že životní úroveň na severu poroste velmi rychle. Naopak vidíme, že se Evropa postupně mění v semiperiferii. Faktem však je, že na globálním jihu se životní podmínky zhoršují ještě dramatičtěji.

Zdroj: Andrej Fursov

The post Migrace a stěhování národů ve XXI století. Kdo přežije a kdo zmizí? first appeared on Čítárny.

V roce 2000 vydal informovaný a bystrý důstojník CIA Chalmers Johnson, odborník na protipovstaleckou taktiku a Japonsko, knihu „Blowback“. V něm předpověděl, že v příštích 50 letech se Západ dočká odplaty především v Asii a Africe za to, co tam ve druhé polovině dvacátého století udělal. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha, podle Fursova, zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001 vyšel druhý výtisk a „Recoil“ se stal populárním.

Americké úřady, vůdci západního světa, však Johnsonovo varování nedbali.
První Bush napadl Afghánistán, Irák. Poté Obama na konci roku 2010 zapálil Blízký východ svým „arabským jarem“. To jsou původy současného rychlého toku migrantů. Která poroste.

Amerika je daleko, v zámoří. Na křehkých lodích se tam nedostanete. A Evropa je blízko. Stačí přejít Středozemní moře. Navíc v 21. století hrály velmi aktivní roli Francie, Itálie a Velká Británie spolu s Yankees na Blízkém východě.

Stranou nezůstalo ani Německo. Západní Evropě se nyní dostává návratu, který prorokoval Johnson. Bumerang je zpět.

„Vzhledem k nejnovějším dostupným statistikám nebude trvat dlouho a podíl obyvatel arabských a afrických zemí bude činit pětinu nebo čtvrtinu populace země. Lze namítnout, že se naše země nikdy nevrátí k etnokulturní homogenitě, která panovala do konce 70. let. „Hovoříme o hluboké změně v naší společnosti, která bude mít nejvážnější důsledky,“ píše jeden z předních sociologů země Jerome Fourquet v knize s výmluvným názvem „Souostroví Francie“.
Hluboká změna byla mnohonásobně urychlena také proto, že Francie opustila svůj tradiční model asimilace ve prospěch modelu multikulturalismu. Ke „změně milníků“ došlo za Françoise Mitterranda, který v projevu z roku 1987 tvrdil: „Francouzská civilizace byla obohacena pokaždé, když na své půdě přivítala cizince. Neměli bychom je asimilovat. Měli bychom spolu žít. Kytice květin je krásná s různými tvary a barvami… Chci, aby Francie byla otevřená návštěvníkům… Chci, aby bylo možné odcizit francouzskou kulturu, otřást jejími zvyky.“

Na začátku 90. let francouzský analytik Jean-Christophe Rufain vydal prorockou knihu Říše a noví barbaři.
Napsal, že v roce 2020 bude Evropa čelit velmi vážnému problému – přílivu migrantů, „nových barbarů“.

Mnohem důležitější než samotné proroctví je strategie, kterou autor navrhl. Podle jeho názoru by si západní Evropa měla země severní Afriky hýčkat a vážit si jich, modlit se za ně! Jsou to přece „tamponové státy“, „vycpávky“ mezi Evropou a subsaharskou Afrikou. Zachraňují starou Evropu před přílivem migrantů z temného kontinentu. Alžírsko a Tunisko, kde to bylo turbulentní, nazval „tampony“.

Kaddáfí byl v té době v Libyi. Ne tampon, ale opravdová železná bariéra, myš neprojde, ne jako hordy uprchlíků!
A co se stalo? Obamovo „arabské jaro“ začalo státním převratem v Tunisku v prosinci 2010. Alžírsko je nyní velmi neklidné. A stabilní Libye byla zcela zničena. Z velké části rukama Francie a Itálie, s jejichž vůdci je Kaddáfí, jak věřil, „přátelé“, alespoň částečně sponzoroval.

Vzpomeňme na proroctví Kaddáfího, zrazeného jeho „západními partnery“:

„Boříte zeď, která neumožnila tok africké migrace do Evropy, zeď, která zastavila radikály. Tou zdí byla Libye. Zničil jsi to. Jste idioti. Za tisíce migrantů z Afriky, za podporu radikálů shoříte v pekle. A tak to bude.”

Západoevropané v čele se severoatlantickými elitami rozvířili úl. A zubožené včely k nim přiletěly.
Z africké Eritreje, Nigérie, Gambie, Mali, Mauretánie, Tuniska, Kamerunu, Gabonu, z Afghánistánu, Pákistánu, Iráku, ze stejné Sýrie… Uprchlíci prchají před hrůzami války, devastací a bujícími gangy. A to vše zařídil v dříve relativně klidném kraji kolektivní Západ.

Tentýž Chalmers Johnson v „Recoil“ varoval, že Amerika v 21. století bude muset opustit Asii a Afriku.
A USA opravdu odcházejí. Není dost „střelného prachu“, aby se Afghánistán a Irák držely násilím… Není náhoda, že Hollywood začal natáčet filmy o legiích zapomenutých na periferii Římské říše. Ale Yankeeové nemohou jen tak odejít. Geopolitika a geoekonomie, stejně jako příroda, nesnáší vakuum. Američany mohou nahradit konkurenti – například Číňané. Jak zajistit, aby Blízký východ nepřipadl zapřisáhlým přátelům?

Logika Američanů je jednoduchá:
Pokud nemůžete přímo držet určité zóny a odejít, pak v nich musíte nejprve vytvořit chaos a pokud možno rozdělit velké mocenské formace na menší.
Za druhé, destabilizovat situaci vytvořením „řízeného chaosu“ od Maghrebu po Kyrgyzstán, podhoubí Ruska a Číny!

V rámci této strategie byly organizovány státní převraty v Tunisku, Jemenu, masové nepokoje v Alžírsku, Maroku, Jordánsku, Ománu a dalších zemích. Dokonce i vládci, kteří byli více než loajální vůči Spojeným státům, byli očištěni pod praporem „arabského jara“. Například režim Husního Mubaraka v Egyptě. Byl také „propuštěn“. Kameny úrazu na cestě tohoto oblouku byly Libye a Sýrie. Libye byla poražena. Sýrie díky Rusku přežila.

„Před invazí do Iráku před deseti lety jsem připomněl ministru zahraničí Colinu Powellovi pravidlo nákupu dotykem: pokud způsobíte škodu, musíte koupit poškozené zboží. V Libyi platí stejné pravidlo – pomohli jsme svrhnout Kaddáfího režim a nyní jsme zodpovědní za chaos v této zemi. Jestliže jsme tam dříve viděli utlačovatele a utlačované, nyní se vyprávění změnilo – Východ versus Západ, klanové hádky, radikálové. Všechno, co předtím doutnalo pod keřem, vyšlo ven.“
Bývalý ředitel CIA Michael Hayden.

Kdo se nejlépe hodí k řízení nestability na Blízkém východě? Samozřejmě radikálové.
Oni a transnacionální korporace (TNC), jichž jsou Spojené státy shlukem, mají objektivně společného nepřítele – národní státy. Stavitelé nového chalífátu, stejně jako TNC, jsou v podstatě politicko-ekonomické korporace a mají nadnárodní povahu a spolupracují na své „světlé budoucnosti“.
Na vzniku těchto korporací se navíc podílely americké zpravodajské služby. Tomu se věnuje mnoho knih. Například „Dolary teroru“ od R. Labeviera, „Islamismus a USA: Unie proti Evropě“ atd.

Politicky jsou Spojené státy a západní Evropa partnery. Ale ekonomicky jsou konkurenti.
Jak se říká, přátelství je přátelství, ale peníze – dolary a eura – jsou od sebe! Yankeeové naprosto dobře chápali, kam se během arabského jara budou řítit miliony migrantů z Blízkého východu. Jakákoli destabilizace konkurenta hraje do karet Spojeným státům. Uctívaným snem Yankees je vytvořit řízený chaos po celém světě, aby veškerý kapitál proudil do jedné klidné zóny – do zámoří. Do požehnané Ameriky.

Lidé ze Západu se stydí přiznat, že migrační krizi způsobily právě jejich akce na Blízkém východě, kterým se Rusko aktivně bránilo. Pokud by Kreml nepodpořil Asada a Damašek by padl, vlna migrantů by Evropu zaplavila ještě dříve. Nyní tedy přecházejí z bolavé hlavy do zdravé. Věřím, že brzy bude Západ dokonce obviňovat Rusy ze zemětřesení, pádů meteoritů a dalších přírodních katastrof.

Kniha Bernarda Stasiho „Imigrace je štěstí pro Francii“, vydaná v roce 1985, se stala skutečnou Biblí všech pokrokových politických a společenských sil a krédo „kulturní rozmanitost je naše bohatství“ je nesporným dogmatem.
V průběhu 40 let byl ideál národního státu, který všechny spojuje pod společným praporem, nahrazen ideálem „rozmanitosti“ – rozmanitosti etnik, kultur, náboženství, pohlaví, jazykových norem a tak dále. Dnes Francie sklízí plody této politiky a domácí reakce na události na Blízkém východě nás znovu nutí pochybovat o tom, zda bylo správné opustit starověkou zásadu: „Pokud žijete v Římě, žijte podle římských zvyků.

Překvapuje mě postoj samotného Německa.
Německé úřady ve svém jednání nevidí žádný rozpor. Na jedné straně zvyšují důchodový věk Němců.
Na druhou stranu přijímají statisíce mladých mužů. Všichni zpozornějí – většinou teď cestují muži do 35 let. Většina z nich zřejmě nebude fungovat. A sní o tom, že získá bezplatné, pohodlné bydlení a bude žít s dobrými výhodami.

Proto tito lidé nezůstávají v Maďarsku, Rumunsku, Řecku, Srbsku, ale spěchají přes policejní kordony do bohatého Německa, Rakouska, Švédska, Anglie. Vytváří se situace, kdy se v západní Evropě hromadí velmi velké procento mladých, nepříliš vzdělaných, upřímně řečeno negramotných lidí z arabského světa a Afriky, kteří nemají co dělat. Jakýsi společenský dynamit, který může každou chvíli vybuchnout.

Filozof Oswald Spengler napsal slavné dílo „Úpadek Evropy“ v roce 1918.
Fašismus a poválečná amerikanizace jej značně proměnily. Ale ani nacisté, ani Yankeeové nezpochybňovali celou řadu evropských hodnot. A co víc, nedocházelo k takovému rasovému a etnickému míšení. To, co se nyní děje, je podle mého názoru konečný pád Evropy do díry dějin. Do díry, kterou si pro sebe vyhloubili Západoevropané. Společnost, která nedokáže ochránit svou kulturní, rasovou, etnickou, náboženskou identitu, je odsouzena k smrti.

Udivují mě hlavně Němci.
Za pouhých 70 let se hrdý válečný národ proměnil v masu slabé vůle, připravenou doma pokorně položit hlavu na špalek pod sekerou cizince.
Jasný příklad obratného sociálního inženýrství. Kdysi jsem doufal, že nová generace Němců, vychovaná na hudbě skupiny Ramstein, oživí někdejší německou udatnost a ducha. Běda… Ale Německo je lídrem dnešní Evropy. Co můžeme říci o zbytku? Pokud se Evropanů zmocnila vůle k smrti, nedá se nic dělat.

Myslím, že za půl století. Po dvou generacích přijde finále.
Definitivní odmítnutí pracovní morálky, jiných hodnot, křesťanství, které již není zahrnuto v celoevropské ústavě, roztříštění a zánik bílé rasy.

Charles de Gaulle:
„Francie byla duší křesťanstva, nebo, jak bychom dnes řekli, duší evropské civilizace. Udělal jsem vše, abych ji vzkřísil. (…) Snažil jsem se zachránit Francii před zapomněním. Vyrovnal jsem se s tím? To řeknou potomci. Bezpochyby jsme svědky konce Evropy. (…) Jak může tato parlamentní demokracie, která všude ve světě umírá, vytvořit Evropu? Proč by si Francie měla vzít příklad ze svých sousedů?! Proč, když jde o tak obtížný úkol, jakým je vytvoření Evropy, je vychvalována právě ta demokracie, která nás málem dovedla ke zničení? Přeji této fúzi bez sjednocovače hodně štěstí! (…) Jsou posedlí demokracií od té doby, co už neexistuje! Antifašismus je výhodná výmluva. Vy, stejně jako já, chápete, že Evropa může být Evropou národů nebo nic. Volba je učiněna – nic.
Jsme poslední Evropané v Evropě, kteří ztělesnili křesťanství. Ta Evropa rozervaná, která ještě existovala. Evropa, jejíž národy se navzájem nenáviděly, byla mnohem reálnější než Evropa dnešní. Ano ano! Otázkou není, zda Francie dokáže vybudovat Evropu; musíme pochopit, že smrt Evropy povede ke smrti Francie. (…) Skutečná demokracie je před námi, není za námi, musí být teprve vybudována. A konečně nejdůležitější otázka zní (…): co tato první civilizace, která ji odmítla, postaví na místo víry? Připouštím, že civilizace může existovat i bez víry, ale zajímalo by mě, čím ji nahradí, vědomě nebo ne. Věci se však ještě mohou změnit… Co se stane v duchovní oblasti, pokud se Francie opět stane Francií? No… udělal jsem všechno, co jsem mohl. Pokud potřebujeme sledovat, jak Evropa umírá, dívejme se. Tohle se nestává každý den.” (1970).

Připomeňme si poučení z historie. Velké stěhování národů na kontinentu ve 4.–7.
Barbarské kmeny se mísily s obyvateli osvícené římské říše. Vznikly jiné etnické skupiny, jiná kultura.
Například Franků bylo méně než Galů. Ale země se nyní jmenuje Francie, ne Galie.
Tehdy se mísili lidé stejné rasy. Bílý. Nyní dochází k míšení různých ras a etnických skupin. A nedivil bych se, kdyby v polovině 21. století na mapě moderní Evropy byl mnichovský chalífát, sultanát Marseille a kmenové struktury kvaziafrického typu, ale ne s černou, ale s čokoládou tváře.

Obamova záhadná fráze, pronesená v květnu 2012 v Londýně, je nyní jasná.
Říkají, že v tomto století budou vytvořeny nové národy.
Už se nám tvoří před očima. Hlavní je, že nebude žádná západní Evropa. Pokud se nestane zázrak!

The post Fursov. Postupný zánik Západní Evropy stupidní nebo plánovanou politikou first appeared on Čítárny.

Fursov Andrey Iljič je populární vědec, historik, sociální filozof a publicista. Jeho jméno je známé v Rusku i v zahraničí. Je autorem více než 400 publikací včetně dvanácti monografií. Docent na Moskevské státní univerzitě, přednášel i na 2 newyorských univerzitách.

Jeho analýzy je inspirativním propojením hlubokých znalostí politiky, historie i literatury. Inteligentní rozbory se týkají jak historických souvislostí, dnešních aktuálních událostí, tak logických vizí blízké i vzdálené budoucnosti založené na nových principech fungování společnosti.
Je aktivní na https://dzen.ru/govoritfursov , kde píše o světových elitách, budoucnosti planety a záhadách historie.

Andrej Fursov / Vpřed k vítězství.

Geopolitické předpovědi A. I. Fursova překvapivě přesně odrážejí, skutečný vývoj dějin. Zároveň nám dávají představu o nejpravděpodobnějších verzích, budoucnosti celého lidstva. Tato kniha nabízí analýzu ruských dějin od okamžiku pádu Zlaté hordy až po ukrajinskou krizi či syrskou válku, včetně možných perspektiv a variant, vývoje celé situace. Hluboké znalosti historických procesů a událostí, nevyvratitelná logika, názory neposkvrněné politickou konjunkturou a ideologickými klišé – to vše činí z této knihy unikátní analýzu nejen naší minulosti, ale zejména současnosti s rozhledem do budoucna.

Fursov nám tímto dílem umožňuje spatřit Rusko s jeho úkolem a místem ve světových dějinách a světovém společenství. Pomáhá nám poznat ruskou historii v celé její velikosti a úplnosti, zbavené propagandistických nánosů a klišé. Tím mnohem lépe porozumíme i kontinuitě historických souvislostí a historické logiky ruské cesty.

V knize se dočtete:
– Kam vedou svět „hlavní hráči“ a proč přivážejí do Evropy migranty?
– V jaké fázi cyklu dějin se nacházíme v současnosti a kde budeme zítra?
– Proč téměř v každém století máme období “blahobytu” (“odměku”), “stagnace” a “nepokojů”?
– Jaké jsou skutečné cíle „destalinizace“?
– Proč ruská elita opovrhuje vlastním národům?
– Jak je ruská vláda strukturována ve svém jádru?
– Jak se v ruských dějinách projevuje „princip opričniny“?
– Co je „démonarchie“?
– Co mají společného Ivan Hrozný, Peter I. a Stalin?
– Do jaké míry bylo přirozené objevení se Gajdara a Čubajse v hlubinách sovětského systému?

Andrej Fursov / Rozvodie. Budúcnosť, ktorá už začala

Co můžeme očekávat v příštích desetiletích? Likvidaci kapitalismu shora nebo zhroucení z nitra? Bude možné se vyhnout globální katastrofě? Můžeme použít marxismus jako zbraň v psycho-historické válce proti našim západním „partnerům“? Jak může Rusko překonat kritický okamžik globální krize, získat moc a udržet si status v nadcházejícím post-kapitalistickém světě?

V historii jsou období, která nelze jednoznačně přiřadit ke konkrétní epoše, protože jsou epochou sama o sobě. Zpravidla lze taková období nazvat rozvodími. Spojují a současně oddělují epochy, systémy a období, představují mimořádné a nedílné části historie.

Účelem této knihy je pokusit se představit si vývoj světa: jeho hlavní makroregiony a největší země v období globální krize kapitalismu a přechod lidstva na novou sociálně-ekonomickou strukturu.

Knihy a další ukázky zde:
https://torden.sk/autor/andrej-fursov/

The post Populární Fursov. Vpřed k vítězství a rozvodie aneb budúcnosť, ktorá už začala first appeared on Čítárny.

Fursov. Podle zatím známých údajů se se zemědělství rozvíj téměř 10 tisíc let. Jeden z hlavních faktorů rozvoje byl fakt, že někde mezi 10 a 12 tisíci lety zmizela v Atlantském oceánu bariéra Golfského proudu a Golfský proud zamířil do západní Evropy. Dlouhé léto Starého světa vytvořilo podmínky pro zemědělství.
Australský geolog Gordon Childe nazval toto období “neolitická revoluce”, což rozhodně není přesný, ale bohužel je ustálený termín.

Průměrné tempo ekonomického růstu, obecné, i nejproduktivnější zemědělské ekonomiky nepřesáhlo 0,2-0,4 %. To znamená, že ekonomický vývoj postupoval podle asymptoty, nic se nezměnilo.

Omezovačem růstu byly přirozeně zdroje nebo, jak řekl Karel Marx, přírodní výrobní síly, a jakmile obyvatelstvo konkrétní společnosti překročilo práh možností přírodních výrobních sil, byl zapnut mechanismus krizové samoregulace.

Formy krizové samoregulace probíhaly:
Buď kolonizací, část obyvatelstva se odstěhovala a vytvořila kolonii.
Tak třeba Řekové a jiné národy postupně kolonizovali Středomoří po celá staletí.
Nebo úřady zavedly přísná opatření, které rapidně omezila spotřebu 90 % populace.
V Číně to dělali velmi rádi. To často vedlo k povstáním. Například povstání Rudých obočí a povstání v horách Lü-lin po reformách Wang Manga (45 př. n. l. – 6. října 23). Takové povstání odřízlo krvavou cestou demografický hrb – a dějiny byly jakoby znovu zahájeny.
Nomádské kmeny zase využívaly slabosti zemědělské společnosti, napadli, vyvraždili část populace a usedli jako nová dynastie.
To byl častý případ v arabském světě, i v Číně, protože tam bylo několik dynastií kočovného původu. Poslední dynastií Čching byli polonomádi Mandžuové. (1636–1912)

Existovaly však také mírumilovné samoregulace asymptotických společností.
Například neustálé a institucionalizované tvrdé potlačování heilotů ze strany Sparťanů, omezování jejich počtu a míry jejich spotřeby. (heilóti byla skupina nesvobodných obyvatel z Lakónie a Messénie, části Sparty)
Poněkud dokonalejší byly kastovní systémy „předkolumbovské“ Ameriky a řada společností v Oceánii.
Nejrozvinutější formou je samozřejmě Indie, i když systém kasty a varny není pouze indická záležitost. V Indii byl systém nejrozvinutější, bylo tam sice cca 1000 kast, ale byly tam 4 základní varny.
Varna je společenský stav v kastovním systému rozdělení obyvatelstva Indie, cca od roku 1500 př. n. l.
Bráhmani – nejvyšší vrstva – kněží s privilegovaným postavením ve společnosti
Kšatrijové – kasta bojovníků, panovníků, kteří měli v rukou světskou moc
Vaišjové – kasta obchodníků a statkářů
Šúdrové – nejnižší vrstva – řemeslníci, rolníci, chovatelé dobytka.
Později přibyli Nedotknutelní, nazývaní Páriové.

Džáti neboli kasta je podskupinou varny.
Každý hinduista se narodí do jedné z tisíců společenských skupin – džáti. Předpokládá se, že hinduisté se do určité kasty rodí na základě své minulé karmy.
V kastovně-varnských společnostech se jakýkoli sociální protest velmi rychle změnil v mezikastové konfrontace a nenabyl žádného výrazného rozsahu. A systém fungoval tak úspěšně, že kastovní systém implicitně reprodukovali i jeho odpůrci.

Takový systém i za koloniální Indie, na rozdíl od Číny, obecně rolnická povstání prakticky nezná.
Zatímco v Číně vedla rolnická povstání někdy ke změně dynastií.
Například bohatý rolník Liu Bang se stal zakladatelem dynastie Han, který svrhl dynastii Čchin, která byla v letech 221–206 př. n. l. první císařskou dynastií vládnoucí sjednocené Číně. Byl tak založený centralizovaný byrokratický stát, který s určitými přestávkami trval až do pádu císařství v roce 1912.

Pokud jde o otroctví athénského a římského typu a klasický feudalismus, byly mnohem méně stabilní než asijské asymptotické formy.
Otrokářští politici se museli sjednotit v říše, řešit problémy posílením represivního aparátu.

Feudalismus také poměrně rychle vyčerpal svůj potenciál a během krize dlouhého 16. století se buď vrátil k archaickým formám, jde o druhé vydání nevolnictví, nebo se vrhl do kapitalismu.
A pak na základě kapitalismu, jako prozatímní formy agrárních vztahů, pak proběhla průmyslová revoluce.

Počátkem 15. století skončil v Evropě středověk a začaly časy italské renesance, kdy bankéři severoitalských obchodních republik dosadili svá stvoření na papežský růn a brilantně zakryli krvavý politický chaos a zkaženost.
To způsobilo vzestup tzv. italského humanismu a německé reakce reformace s více než sto lety náboženských válek, které zničily Svatou říši římskou.
A byla to porážka křižáků, morová epidemie a expanze Osmané, kteří dali impuls renesanci, reformaci a novověku – počátek moderní Evropy a celé západní progresivní civilizace od novověku, která trvala asi 360 let a prošla třemi fázemi:
– raný, střední a pozdní novověk.

Pokud geneze kapitalismu skončila v polovině 17. století, raný kapitalismus, manufaktura – do konce 18. století, do 80. let 18. století, pak se vše děje velmi rychle.
Jak poznamenal slavný ekonom Douglas North, „kdyby muž z Athén nebo starověký Říman v roce 1750 skončil v Evropě, pak by mu bylo jasné všechno kromě střelných zbraní, ale kdyby se dostal do Evropy v roce 1850, tento svět by byl už by pro něj bylo naprosto cizí a nepochopitelný.

Od 80. let 18. století skutečně západní, především britská, ekonomika učinila silný průlom a posunula se od asymptoty (přibližování) k exponentu (umocňování)
A exponent setrvačností vydržel až do konce dvacátého století a trvá dodnes, ale slábne. Světová ekonomika, především její současná vlajková loď, americká, se totiž těsně přiblížila asymptotickým 0,2 %.

Proč mohl vzniknout kapitalistický systém?
První věc, která vás upoutá je průmyslová revoluce. Je pravda, že průmyslová revoluce se mohla odehrát pouze ve společnosti, která z hlediska struktury vlastnictví, zejména půdy, přítomnosti určité úrovně bohatství, zájmů vládnoucí třídy, orientace na moře, obchod, sociokulturní charakteristiky, byla skutečně připravena na průmyslovou revoluci a pracoval v jeho směru.
Anglie byla taková společnost, od poloviny 17. století, v 80. letech 18. století jen nabrala na síle.

Exponenciální růst kapitalismu se stal soběstačným a zahrnoval celý severoatlantický svět.
Byl hlavně zaměřen na moře, ne na pevninu, jako euroasijské říše kontinentálního typu, ale na moře a na obchod.
Hlavní faktory růstu byly:
Rozmístění průmyslové revoluce, mimořádná koloniální expanze, prudký nárůst vykořisťování pomocí sociální nerovnosti, silná akumulace kapitálu.
Jak poznamenává Jevgenij Balatskij, tok technologických inovací konce 18. a první poloviny 19. století vedl ke zvýšení poměru kapitálu a práce ve výrobě a ke zvýšení produktivity práce.

Proto tempo ekonomického růstu převyšovalo tempo růstu populace.
Malthus o tom napsal knihu. Je o pasti, která se stala známou jako malthusiánská past.
Britové a s nimi Západ z ní právě vyskočili nejen díky technickým inovacím, jak říkají obhájci kapitalismu, ale také díky celé řadě sociálně represivních opatření.
Takže je zřejmé, že průmyslová revoluce měla svou stinnou stránku.

Tato opatření měla za cíl neutralizovat odvrácenou, stínovou, stranu technického a ekonomického pokroku, zejména během prvních 100 let. co to je?
Balatskij uvádí následující opatření:

1. Odstranění části populace prostřednictvím rozšířeného používání trestu smrti v XVIII-XIX století. Nejprve dodám, že hlavně ve Velké Británii, protože ve Francii a Německu prostě nebyly tak kruté zákony jako ve Velké Británii v 18. století.

2. Likvidace části populace kvůli růstu kriminality, zejména ve viktoriánské Anglii.

3. Zrychlené vymírání populace, nemoci, hlad, přelidnění měst, export odsouzených zločinců do Austrálie.
Mimochodem spolu s kriminálníky odplouvaly i prostitutky, které pak s kriminálníky vytvářely rodiny a základ nového australského společenství.
V koloniích a polokoloniích hovoříme o vyhlazování celých etnických skupin, následuje často rozsáhlá alkoholová a lékařská neutralizace.

4. Známá je tzv. narkotizace Číňanů. Na tom mimochodem vydělala opravdu velké peníze anglická královská rodina v 19. století a také aristokratické finanční rodiny spojené s Východoindickou společností. To je to, co americký aktivita Lyndon LaRouche (1922 – 2019) nazval „Dope, Inc: Britain’s Opium War”.
Dope, Inc. je kniha poprvé publikovaná LaRouchem v roce 1978, s podtitulem „Britská opiová válka proti světu“ obsahuje přetisky studie z časopisu Executive Intelligence Review , analyzující rozsah a velikost mezinárodního nelegálního obchodu s drogami známého jako Dope, Inc. .
Poslední vydání začíná LaRouchem navrženou nadnárodní strategií z roku 1985 proti obchodu s drogami na západní polokouli, která byla představena v Mexico City v roce 1985, ale nikdy nebyla údajně implementována. Rovněž hodnotí drogové války vedené USA z Afghánistánu proti Rusku a dnešní Evropě.

Book https://www.amazon.com/Dope-Inc-Britains-Opium-Against/dp/1615772847

Tato antisociální a protilidská opatření umožnila kapitálovému systému oddálit pokles na dlouhou dobu.
Jenže Gaussova křivka běží a nic není navždy.

Andrej Fursov 1.8. 2023,
Překlad a doplnění / redakce Čítárny.com

The post Fursov. Jak fungují mechanismy pádů a vzestupů civilizací v lidské historii nám známé first appeared on Čítárny.

Podle evolučního psychologa Stevena Pinkera žije dnešní civilizace téměř ve věku bez násilí. S tím se dá i nedá souhlasit, protože záleží jakou část populace měl na mysli a jak nastavíme parametry pro toto tvrzení. Dokonce i tvrzení, že žijeme v době velkých změn není přesné, protože letmý pohled do historie naznačí, že každá generace, bez výjimy, prožívala hektické změny válek a relativné krátky doby klidu.

Je zřejmé, že Fursův výrok: “starý svět odchází s krví a nový svět sev krvi rodí” je navýsost pravdivý. Například pojem zrůdné a nekonečné 30 leté války většina chápe jako období 1618–1648, kdy asi ve 4 vlnách se v Evropě děly krvelačné konflikty a chaos, který vše jen umocňoval.

Jenže dlouhodobé “30 leté” válečné cykly vidíme mnohem častěji.
Andrej Fursov je spojuje se vznikem a zánikem peněz, kdy se vlna válek a doby klidu střídají.

Vše začíná cenovou revolucí 1480–1650. Souvisí to s prudkým rozvojem kolonialismu a nadvládou Britského království za vlády Alzběty I. (1533 – 1603)
Krizová fáze (1590–1650).
Pak přišla bilance (1660–1730).
Další vlna cenové revoluce trvala jen 80 let. Byl to začátek průmyslové revoluce, průběh francouzské revoluce a následných napoleonských válek (1730-1810).
Fáze krize v letech 1790–1810 způsobená hlavně zmatenou Francouzskou revolucí.
Pak přišla viktoriánská rovnováha a pokusy o stabilitu (1820–1880).
A od 90. let 19. století se valila vlna, která se vyznačuje postupným zánikem, oddělováním peněz jako takových. To souvisí hlavně se vznikem soukromého FED v USA roku 1913.
Dnes je víc než zřejmé, že 4 z 5 funkcí, které peníze plní, už neplní.

Název knihy “Nejlepší andělé naší přírozenosti” (The best Angels of aour nature) použil ve své inagurační řeči v březnu 1861 americký prezident Abraham Lincoln (1861–1965).
Byl první prezident z řad republikánů, který v něm mimochodem říká:

„Nemám v úmyslu, přímo nebo nepřímo, zasahovat do instituce otroctví v těch unijních státech, kde existuje.“…

“Nerad se uzavírám. Nejsme nepřátelé, ale přátelé. Nesmíme být nepřátelé. Ačkoli vášeň mohla být napjatá, nesmí přerušit naše pouta náklonnosti. Mystické struny paměti, táhnoucí se od každého bitevního pole a hrobu vlastenců ke každému živému srdci a ohništi po celé této širé zemi, ještě rozdmýchají chór Unie, až se jich znovu dotknou, a jistě budou, lepšími anděly. naší přirozenosti.”

Když byl Lincoln o pár let později v divadle zastřelen, bylo jeho varování ještě víc zřetelné. A souviselo to s tím, co řekl.
Jeho smrtí se prohlubuje státní moc finanční oligrachie, která vítězí v roce 1913, založením “soukromé tiskárny na peníze” / FED. Tím se politická moc dostala plně pod kontrolou nikým nevolené hrstky lidí a z demokracie se stala obyčejná hra na demokracii.

Koneckonců byli to právě politici Demokratické strany v USA, kteří otroctví propagovali, kteří založili nechvalný Ku Klux Klan. (KKK)
Ti později udělali vše pro to, aby se na to zapomnělo. Ale nějak se to nedaří.
Když v roce 2010 zemřel Robert Byrd, bývalý člen Ku Klux Klanu, byl na jeho pohřbu Obama a Bill Clinton.
A Bill Clinton promluvil i o tom, že Robert Byrd byl v Ku Klux Klanu:
„Řeknu vám, proč tam byl. V těch dobách musel být člověk v KKK, pokud se chtěl dostat v Demokratické straně někam dál.”

Steven Pinker z Harvardu je experimentální psycholog, kognitivní vědec, lingvista a také popularizátor psychologie.
Až donedávna psal především o lidské řeči a jejím vztahu k přírodnímu výběru, česky například Jazykový instinkt (2010), v poslední době ale píše na téma historie mezilidského násilí.
V roce 2011 mu vychází kniha The Better Angels of Our Nature: Why Violence Has Declined, která už svým názvem věří v lepší tvář naší přirozenosti. Což ovšem události posledních desetiletí moc nepotvrzují.

Steven Pinker se dle vlastních slov začal intenzivně zajímat o historii lidského násilí, když si všiml, že se v britských městech 14 století vraždilo až stokrát častěji, než je tomu dnes.
Pinker byl ohromen, protože o středověku měl dost jiné názory. Také se dočetl, že procento obyvatel pobitých ve válkách 19. a 20. století i v těch nejvíce postižených zemích bledne ve srovnání s procentem padlých a smrtelně zraněných v bitkách lovecko-sběračských etnik a ranných zemědělců.
Z toho pak vychází jeho názor, že žijeme téměř ve věku bez násilí. Což události posledních desetiletí vůbec nepotvrzují.

The post Nejlepší andělé naší přírozenosti. Civilizace a cykly válek, chaosu a klidu first appeared on Čítárny.

První významnou událostí roku 2022 bylo, že se na internetu objevilo „Výkonné shrnutí“ výzkumné zprávy RAND Corporation, kterou připravil pro největší americké zpravodajské agentury.

Shrnutí dokumentu nazvaného „Oslabování Německa, záchrana USA“ ve sdělení teze bylo následující.

1.
Americká ekonomika ve svém současném stavu nemůže fungovat bez vnějších finančních a materiálních zdrojů. Tato slabost mimo jiné hrozí porážkou demokratů ve volbách. Jediným zdrojem je EU, kamenem úrazu je Německo.

2.
Nárůst toku zdrojů, především kapitálu z Evropy do Spojených států, lze očekávat pouze v případě, že se Německo ocitne v situaci hospodářské krize. Vzhledem k tomu, že jeho ekonomika závisí na neomezeném přístupu k ruským energetickým zdrojům, může být krize vyvolána tím, že bude zbavena přístupu k těmto zdrojům.

3.
Jediný skutečný způsob, jak zaručit odchod Německa z ruské energetiky, je zapojit obě strany do konfrontace.
Budu citovat dále.
„Naše další akce (naše jsou americké) v této zemi (hádejte ve které) nevyhnutelně povedou k reakci Ruska. Nejenže Rusové nebudou moci nechat bez odezvy masivní tlak na neuznané republiky, ale mohou být prohlášeni za viníka a uvalit na ně celý balík sankcí.
Potom může Putin v reakci uvalit protisankce. Především pro dodávky energie do Evropy. Škody způsobené zemím EU budou srovnatelné se škodami Ruské federace a pro Německo to budou ještě vyšší.

4.
Předpokladem pro to, aby se Německo dostalo do pasti, je vedoucí úloha Strany zelených a ideologie zelených v Německu a v Evropě jako celku. V tomto dokumentu RAND jsou němečtí zelení definováni jako extrémně dogmatické a fanatické hnutí. A jejich vůdci, Burbock a Habek, jsou profesně extrémně slabí a osobně neschopní přiznat své chyby a napravit je.

5.
Realizace německého plánu oslabení umožní USA vyhnout se krizi a ve střednědobém horizontu, od 4 do 5 let, přesměrovat kapitálové toky z Evropy do USA.

První dny poté, co se tento dokument objevil, se mluvilo o tom, že je to padělek, padělek a padělek.
Ale rychle přestali. Žádné oficiální popření, ale obecně na takové rozhovory tohoto typu, které se týkaly dokumentu RAND, považuji za správné reagovat způsobem H. G. Wellsovského. To, co mám na mysli?

Spisovatel scifi H. G. Wells byl jednou tázán: Jsou Protokoly sionských mudrců pravý dokument, nebo falešný?
Wells odpověděl: „Ano, jaký je v tom rozdíl? Vše dopadlo tak, jak bylo napsáno.”
Tady je to stejné: všechno dopadlo tak, jak je tam napsáno.

Za prvních 8 měsíců roku 2022 se německá průmyslová výroba kvůli sankcím vůči Ruské federaci snížila o 1,8 %.
Výroba chemických a farmaceutických odvětví závislých na plynu – o 10,7 %.
21. září 2022 zaznamenal The Walt Street Journal masivní přesun velkých německých podniků do Spojených států.
To znamená, že začal proces deindustrializace Evropy.

A je velmi zajímavé, že 30. 9. 22. září v časopise The Spectator (Anglie), ještě před výbuchem ropovodu Nord Stream, publikoval jistý Pilkenton článek „Europe ́s fall into deindustrialization.
Útok na plynovod Nord Stream urychlí rozvoj protekcionismu a deindustrializaci Evropy. Jinými slovy, celý tento nápad s provokací, který vedl k současné konfrontaci, je programem „pár kuliček do kapsy“.

Jedním z cílů je oslabit Rusko, vytvořit mu problémy.
Druhým je zničení německé ekonomiky, přesun finančních prostředků do Spojených států, přeměna EU v konečném důsledku na semiperiferii.
To znamená, že Anglosasové vytlačují EU z jádra kapitalistického systému. Tedy z místa, které kontinentální Evropa, západní Evropa, zabírá od konce 19. století.
To je více než 100 let.
A to je dost, dobrý život je u konce.

Všechny události poblíž našich hranic také působí na oslabení EU.
To je mimochodem také v našem zájmu: nepotřebujeme EU jako celek. Je pro nás lepší mít vztahy s jednotlivými zeměmi. Kromě toho musíme mít na paměti, že silné Rusko a sjednocená Evropa jsou v protifázi.

Jednou Fjodor Ivanovič Tyutchev řekl, že „po objevení říše Petra Velikého v Rusku již není říše Karla Velikého v Evropě možná“.
To znamená, že sjednocení Evropy za přítomnosti Ruské říše je nemožné.
A skutečně, pokud si vzpomeneme na pokusy vytvořit sjednocenou Evropu Napoleonem, Wilhelmem II., Hitlerem – vše v pozemní válce porazilo právě Rusko nebo Sovětský svaz.
V tomto ohledu se zájmy Velké Británie a historického Ruska shodovaly. Velká Británie a Rusko byly vedlejší státy a bylo v zájmu obou zabránit sjednocení Evropy.

Jiná věc je, že v zájmu Ruska došlo ke spojenectví s Němci.
Němci ale s tímto spojenectvím nesouhlasili. Vždy – jak Wilhelm II., tak Hitler – měli ve vztahu k Velké Británii komplex méněcennosti. Opravdu chtěli být přáteli s Brity. A Britové se s nimi ve skutečnosti nechtěli přátelit. Navíc, jak jednou poznamenal Churchill v roce 1940, „Britové nevedou válku s Hitlerem nebo dokonce s nacionálním socialismem, ale s německým duchem, aby ji konečně ukončili, aby se neoživila“.
Ale když se podíváte na postavy, které byly nebo jsou u moci v Německu: Merkelová, Berbock, Habek, Scholz – tomu se říká Bůh stvořil a plakal. Toto je příklad zlomeného a zničeného německého ducha.

Obecně mi hýření „zelených“ v Německu trochu připomíná nacistické hýření.
Ale pouze pokud by nacistům šlo o čistotu rasy, pak „zelení“ jednají ve jménu čistoty přírody.
A tak Berbockové, Habekové a další členové Řádu Šílené Grety (připomínám, že Brueghel starší měl obraz Šílená Greta, téměř očekávání Thunberga), tito lidé jsou prostě posedlí!

A mimochodem, existuje část populace, pro kterou to Burbock myslí velmi vážně.
Smějeme se jí, ale ve skutečnosti ji v Německu mnoho lidí vnímá jako bojovnici za čistotu přírody od člověka, vyrostla už celá generace (teď je jim chochol mínus 30), pro kterou je to velmi vážné. Do takové míry, že v dohledné době nevylučuji nějakou sabotáž související s ekoagendou. „Zelený fašismus“ nebo „zelený ekoextremismus“ má v EU poměrně širokou základnu.

Andrej Fursov

The post O čem je evropská krize? Co znamená pro Německo smrt, je pro USA požehnáním first appeared on Čítárny.

Kdysi geniální ekonom, specialista na hospodářské dějiny, Douglas North, řekl, že „kdyby v polovině 18. století přišel do Evropy starověký Řek, bylo by mu všechno povědomé kromě střelných zbraní, ale kdyby přišel uprostřed 18. 19. “Byl by to jiný svět.” A není náhoda, že pojmenoval 1750, protože exponenciální růst, který nyní končí, začal od 80. let 18. století.

Od neolitické revoluce, vzniku zemědělství (např. v Anglii od roku 1300 do roku 1800), tempo růstu produktivity práce a obecně i tempo ekonomického růstu je 0,2-0,4.
Pak přišla první průmyslová revoluce, 1780-1830, s tempem růstu 2 %.
Druhá průmyslová revoluce – 1870-1900 – 2,3 %.
A pak šlo všechno z kopce.
A nyní odborníci předpovídají na 20. léta – opět 0,4 %, pokud vyloučíme veřejné služby a obchod.
A pro období po roce 2030 – stejných 0,2 jako před rokem 1750.
To znamená, že svět vystavovatelů navždy končí. A přichází svět asymptot.
(Asymptotický je vztah dvou veličin, které se k sobě limitně přibližují. pozn.redakce)

“Mezi lety 1913 a 1963 je rozdíl neuvěřitelný – v rychlosti, technice, celém technickém prostředí člověka a dokonce i jeho image.
Mezi lety 1963 a 2013 je rozdíl ve skutečnosti malý. Už teď jsou letadla podobná a auta se moc nezměnila a ani oblečení lidí se moc nezměnilo.
Ve skutečnosti se svět od konce 80. let 20. století obrátil k hédonismu, spekulativním umělým finančním nástrojům a sobecké spotřebě, na rozdíl od předchozí éry, která upřednostňovala znalosti a konkurenci znalostí a technologií.
A i IT průmysl, který je dnes jedním z hlavních motorů vývoje, vynakládá minimálně 4/5 svého možného potenciálu na konzum, jednorázovost, záměrné hloupnutí úrovně softwarových produktů a zhoršování kvality domácích spotřebičů – v přísném souladu s prioritou zvýšení současné míry návratnosti
Sergei Sigachev.

“Byla to jiná doba – High Modern.
Když mnozí věřili v hrozící nový úžasný svět s městy v Arktidě, Antarktidě, na dně oceánu a ve vesmíru, kde žijí miliony silných mužů a jemných žen s úžasnými dětmi.” a tvořivě pracovat s úžasnými dětmi, dělat svět bezpečný.
Nicméně již před 60-70 lety někteří američtí spisovatelé sci-fi kreslili dystopie, kde jsou věci téměř na jedno použití, protože je nutné zajistit zatížení průmyslu vysokou mírou zaměstnanosti a konzum, a lidé jsou k sobě naprosto tolerantní a proto by ve společnosti neměl být nikdo, kdo by se svými vynikajícími vlastnostmi převyšoval ostatní, protože z toho vzniká masová nezdravá závist a sociální nepokoje.
V 60. letech skončil klasický kapitalismus (modernismus) s obchodním a průmyslovým systémem a kolonialismem, začala krize sociálního systému se SSSR jako jeho odnoží postkapitalismu, začala rychlá transformace ke globální konzumní společnosti a technické základně se objevil pro omezení expanze ven a přesměrování vědecké a technologické revoluce do nitra společnosti s progresivní virtualizací života pro potěšení, nikoli pro efektivní orientaci v realitě.”
Oleg Davydov.

Skončila éra, na kterou jsme si všichni zvykli a věřili, že bude trvat navždy. Věčný pokrok.
Toto je éra, která začala na konci 18. století a končí před našima očima. Jsme ti lidé, jejichž mládí připadlo na 60-70 let. (zejména lidé mého věku) – věřili, že vpřed je jen pokrok, jen cesta nahoru.
Nyní se však ukazuje, že těchto 200-250 let byl krátký okamžik v cyklickém vývoji vystavovatele.
A skončila.
A obecně je to logické. Technologická civilizace nemůže existovat dlouho.
Mimochodem, k tomuto závěru tehdy dospěli specialisté, kteří se zabývali na první pohled exotickým problémem.

Koncem 60. let, začátkem 70. let v Sovětském svazu v Byurakanu v Arménii se pravidelně konaly konference SETI – „problémy komunikace s mimozemskými civilizacemi“.
A diskutovalo se o nich, hlavní spor byl o tom. Jsme ve vesmíru sami nebo ne?
A tak sovětský matematik a astronom Shklovsky čistě matematicky dokázal, že ve vesmíru nemůžeme být sami.
A velký polský sci-fi a futurista Stanislaw Lem řekl: „Nic takového! Jsme sami.”
A vyvstala otázka. Pokud má Shklovsky pravdu, tak proč k nám nikdo nechodí?

A pak došlo k závěru, který se mnohým, zvláště tehdy, v éře pokroku, zdál zvláštní.
Že technická civilizace nemůže existovat déle než pár století.
Faktem je, že v tuto chvíli, když vezmeme svět jako celek, svět využívá 16 % energetického potenciálu planety Země. A víc už zřejmě nebude, protože energetické náklady na získávání energetických zdrojů nemohou být vyšší, než je přípustné.

Existuje takový ukazatel – EROEI – poměr přijaté energie k energii vynaložené, ziskovost energie.
Takže vrchol překonala naše světová energie v letech 1960-70.
Teď to všechno jde dolů.
Problém neřeší ani větrné turbíny, ani solární energie. A energie bude čím dál dražší. To je zjevně 16-20% – to je samotný limit.
Jinými slovy, lidstvo vstupuje do období, kdy se budeme muset vzdát tolika představ o tom, jak svět funguje a co nás čeká v budoucnosti.

“Kyberpunk 80. let předpověděl lidstvu chmurnou budoucnost: morální úpadek pod jhem supertechnologií.
Nicméně i ty nejskromnější a nejrealističtější krajiny klasického kyberpunku pro nás zůstávají snem. Pokud by pokrok ospravedlnil naše naděje (nebo obavy). ), měli bychom už mít orbitální města, plné biorozhraní, kyber-implantáty atd.
Kde je volné napájení celé zeměkoule?
Kde jsou klonové armády nebo alespoň ledničky plné klonovaných orgánů k implantaci?
Kde je alespoň jeden omládl z 80 na 30 nebo se vyléčil z nemoci z ozáření?
Proč tedy tolik lidí věří v exponenciální pokrok?”
Daniel Božin.

Další otázkou je, zda tento nový postkapitalistický svět bude bio-eko-techno-fašismem, jak chtějí Schwabovi mistři. Nebo to bude něco jiného.
Tady se vlastně nyní rozvíjí boj o to, jaký bude svět asymptoty. Protože svět vystavovatelů skončil.

Domnívám se, že jsme vstoupili do období, které kromě katastrofy potrvá nejméně jedno století.
Musíme se připravit na život v takovém prostředí a jednat v podmínkách velmi vysoké nejistoty, protože tato situace je na dlouhou dobu.
Plíživě se dostáváme do stavu, který velmi připomíná svět po rozpadu Římské říše a krizi středověké společnosti XIV-XV století. Jediný úkol před námi je naučit se žít v krizi a plavat na jejích vlnách jako surfaři. To vyžaduje vůli a inteligenci. Vůli umět to a mysl vědět, jak to udělat.

Fursov

The post Budoucnost lidstva. Nový svět bude bio-eko-techno-fašismem nebo bude konečně prolidský? first appeared on Čítárny.

Na pozvání Andreje Iljiče Fursova přednesl na zasedání Gorčakovovy nadace Oleg Janovskij, politický konzultant a lektor katedry politické teorie MGIMO, zprávu o výsledcích uplynulého roku 2022. V něm vyzdvihl a namluvil řadu věcí, které rozhodně stojí za pozornost. Týkají se důležitých změn v britském politickém systému a přímo souvisejí s Ruskem.

1.
Británie dramaticky změnila svou geopolitickou strategii.

Strategií Británie za posledních 80 let bylo „rušit“ a „popírat“, tedy „podkopat/porušit“ a „zapřít“. Používání amerických peněz k rozdělování a dobývání bylo standardem už léta.

„Dnes – poprvé od první světové války – je Británie aktivně zapojena.
Nutno podotknout, že pod pojmem „Británie“ má autor vždy na mysli vládnoucí třídu. Politickou třídu – premiéra, ministry a další – podle něj vůbec nikoho nezajímají. Lidé sedí na svých postech od 3 měsíců do 4 let, někdy možná 5-6 let a nerozhodují vůbec o ničem, nikdy.

Vládnoucí třída nyní směřuje k plné implementaci strategie globální Británie, jak to odůvodnil John Beau.
To je poradce pro zahraniční politiku (v té době Johnson), ale poměrně důležitá osoba v anglosféře, ve strukturách NATO a v AUKUSu ve Five Eyes. Říká, že “musíme podporovat to, čemu se říká „kreativní konzervativní internacionalismus“ po celém světě“.
Dále píše, že Rusko zůstává „naším úhlavním nepřítelem“ od 12. roku.
(Ve všech doktrinálních dokumentech je hlavním nepřítelem Rusko, kterému z nějakého důvodu nevěnujeme pozornost). A také říká, že “je čas přejít k aktivní implementaci této strategie, která zahrnuje expanzi a aktivnější práci v sabotážních operacích. ”
Je to napsáno v Dolní sněmovně, není to vojenský dokument.

Co znamená „Globální Británie“?
Říkají, že “Británie je povinna, při zachování nejstabilnějších prvků starého světového řádu, se aktivně se podílet na vytváření nového světového řádu, aby získala co největší počet výhod.” To znamená, že nejde o vytvoření hegemona.
A tak dalším bodem je, že nový světový řád by měl být založen na pravidlech. A my musíme vytvořit pravidla! Čili nebudeme zasahovat, nepůjdeme do přímé konfrontace, ale budeme rozhodovat o tom, co je správné a co není správné.

2.
Přechod všech aspektů britské politiky pod kontrolu bezpečnostních složek, dokončení procesu totální sekuritizace britského státního aparátu, který začal v roce 1919 koronavirem a skončil 2022.

„V roce 1919 došlo k zapojení civilních specialistů v oblasti behaviorálních věd, nazývají se The Nudge Unit – Behavioral Insights Team, kteří regulovali strach ve společnosti z experimentu s koronavirem, hodnotili dopad omezení, analyzovali, co by mohlo přijít. Ta byla v roce 2021 převedena k 77. brigádě a do Vojenského zpravodajského centra Spojeného království pro civilní specialisty, které bylo úspěšně testováno na Ukrajině. Všechny tyto taktiky vyvolání masové psychózy byly úspěšně použity. Zastrašování, manipulace a také – co je důležité vytvoření agenta informační války z každého občana. Stejně jako v rámci koronaviru proběhlo vytváření aktivního zastánce očkování pokud možno z každého člověka.

Británie je horizontální vládnoucí třída. Skládá se z byrokratů, kteří se skládají převážně z lidí ze speciálních služeb: elitnější část – Mi6, méně elitní – z MI5.
Předchozí šéf státní správy v Setville je MI5. Současný šéf státní služby Case je hlavní osobou v politické Británie, pochází z MI6 a Joint Intelligence Committee. Napsal o něm a Rusku disertační práci. A tito lidé jsou přední částí horizontály.

Následujé lidé staré aristokracie, finančních služeb, poradců a vojensko-průmyslového komplexu, kteří vyjednávají. Jedou do Davosu. Jedou do Bilderbergu. Účastní se Pilgrim Society a dalších klubů.
Takže v roce 1919 přišla MI5 a provedla vnitřní sekuritizaci. V roce 2020 byl proces ukončen a proběhla externí sekuritizace. A nyní všechny aspekty britské politiky kontrolují vymahači, o kterých se samozřejmě také nikdo nezmiňuje.

3.
Úmrtí královny, skok premiérů, příchod Rishi Sunaka.

“Důležitější není Sunak, ale muž jménem Murthy, šéf Infosysu.” Je to jediná společnost na úrovni Google a Cisco, která neopustila Rusko. Muž osobně pomohl nepříliš talentovanému, mírně autistickému, ale spíše vstřícnému člověku jménem Sunak, aby se stal tím, čím se stal. Ale jak řekla paní Goldsmithová, „mysleli jsme si, že je to chlapec z Davosu, ale ukázalo se, že to není chlapec z Davosu . “
Proč? Protože upadl pod sekurokraty, a jak správně řekl Andrej Iljič Fursov, když je válka, není čas na globalistické projekty. Musíme oživit vojensko-průmyslový komplex. V tomto ohledu stojí za zmínku několik drobností.

4.
Dočasné oslabení City. To je poměrně uznávaný fakt.

City není jen finanční kapitál. To je samozřejmě 72 % světových offshore společností. A spolu s nimi ty struktury, které řídí finanční proces. Toto je poradenství. To jsou pojišťovny. To je vše, co se týká zajišťování finančních činností, advokátních kanceláří, PR firem. Kvůli sankčnímu tlaku na Rusko se začaly prosazovat návrhy zákonů o vyvlastnění majetku. Víme, že ruskému kapitálu se začal vyvlastňovat majetek, začaly brát peníze z offshore společností.
A to samozřejmě City hodně poškodilo z hlediska pověsti. Protože chtěli sankcemi přimět všechny odvrátit se od Ruska, ale začali se odvracet od nich. Peníze už nejsou v bezpečí. A velké asijské fondy začaly odcházet. Vidíme ztrátu Blízkého východu, téměř úplnou. A City samozřejmě předalo otěže vojensko-průmyslovému komplexu, a to v plném rozsahu.

5.
A v tomto ohledu je dalším faktorem, druhotným, ale důležitým, nová role generálů a průmyslníků vojenské rozvědky při dosahování ambicí Velké Británie, v tom, čemu se říká „pátrání po červených liniích“.
Toto je politika Británie:
“Uděláme vše, co můžeme, dokud nepřítel nezačne něco dělat.”
Koridor Suwalki, křižník Moskva, Nord Stream 2, Krymský most… To vše jsou osvědčené akce. Zatím se nestalo nic, co by mohli vnímat jako odpověď.

6.
Totální nivelizace osobních faktorů politiky a obecný nedostatek subjektivity britské politiky jako takové. Všechno jde do byrokracie.
Veškerá interakce probíhá na byrokratické a elitní úrovni. Johnson byl posledním premiérem, který se tak či onak řídil víceméně starou aristokratickou elitou. Fyzicky umírá. To znamená, že fyzicky neexistují a všechny jejich děti jsou finančníci, bankéři, zástupci města, kteří jsou již dlouho, hlubokým způsobem, v davoské agendě, v agendě Bilderberg, ne že by všechny tyto elitní věci byly pro ně nějak zajímavé.”

Politický konzultant Oleg Janovskij ve své zprávě o výsledcích roku 2022 zmínil dvě věci, které se v Británii za poslední rok dramaticky změnily a které bychom měli vzít v úvahu:

1. Strategie.

„Anglie nikdy nejde do války jako první.
Nikdy nedělá první kroky. Z hlediska neustálého nedostatku zdrojů by to prostě nebylo logické. Hlavním zdrojem, který Spojené království vždy mělo, je pověst a ten, který zajišťuje finanční činnost. Jedná se o úplnou kontrolu nad sektorem podmíněných služeb – poradenství, PR, finanční služby, právní služby, soukromé zpravodajství, soukromé vojenské společnosti. Zde je souhrn všech těchto faktorů – toto je zdroj, který má Británie.

Poprvé za 100 let se to Británie rozhodla obětovat.
A to, kromě toho, že je zdrojem, je také to, co poskytuje postavení a finance právě této horizontální moci a je také sociálním tmelem. To vše se tedy rozhodli obětovat a vstoupit do plnohodnotné války, z jejich pohledu. To už samozřejmě dávno neplatí. A může mluvit jen o jedné věci. Že britská vládnoucí třída nevidí jiný způsob, jak přežít a podílet se na utváření světového řádu, než klást vše v úvahu. To znamená, že jsou ochotni riskovat.

Chápeme, že existuje post-COVID realita a ústavní krize a nedostatek důvěry v konzervativní i labouristickou stranu. Energetická krize, inflační krize. No, myslím, že se to všechno sčítá. Přiznávají, že se jim to moc nedaří. (Potvrzují to četné články v předních publikacích). Podle pověsti ztratili hodně. Proto je zachrání jen válka. Navíc válka až do hořkého konce.

2. Pověst.

Co si původně mysleli? Že shromáždí celý zdroj, sankce, reputaci a poradenství. A udělají takový reputační a ekonomický blitzkrieg proti Rusku. Rozpadne se a uvnitř jako obvykle začne to, s čím počítají. Nějaké sklony a všechno jim dobře dopadne. Nevyšlo to. To už všichni uznávají. Nevyšlo to, tento zdroj je ekonomický, poradenství – „měkká síla“, která se shromažďuje posledních 500 let, strukturami nijak neotřásla. Ano, trochu kousli, ale nestačí to. To je ve skutečnosti celý zdroj, který toto temné britské impérium využívalo, byl promarněn. A nejde to vrátit.

Odliv kapitálu je neuvěřitelný: Arabové, Číňané, všichni. V příštím roce se plánuje pokles luxusních nemovitostí o 22 %, což je hodně.

No, proto šlo Rusko do války přímo.

V kontextu securokratů je důležitou věcí v Británii, protože se rozhodli jít do plnohodnotné války, návrh nového typu války.
To, čemu se říká „kognitivní válka“. Vede ji známá 77. brigáda. Ale ve větší míře skupina specialistů vojenské rozvědky, která sídlí ve stejné budově. Stejně jako síť přidružených struktur, jako jsou soukromí vojenští poradci. Ti, kteří vyhodili do vzduchu krymský most. Státní stavební ústav atd. atd.
Co se stalo? Rozhodli se (vyzbrojit) mozek a myšlenkové procesy. To znamená, že řadu technik testovali v Kanadě, Nizozemsku a Austrálii na Novém Zélandu. Pak to zkusili ve skotském referendu. Byly zavedeny postupy, jak ovládat strach a napumpovat veřejné povědomí pomocí nových technologií a neustálého čerpání informačního pole tématy. čemu se říká „grafický obsah“. Každý Ukrajinec se proměnil v bojovníka informační fronty. Což evidentně dává výsledky.

A s tím, jak to Britové obvykle dělají, se během použití válečného dějiště vytvoří nový druh inteligence. To je inteligence založená téměř výhradně na otevřených datech. To, čemu se říká Open source inteligence, OSINT.
A potřebujeme rychle, velmi rychle vytvořit nové zpravodajské struktury v podobě ministerstva otevřené inteligence a zapojit do války všechny civilisty. Co tedy říká Británie? My, využívající nové technologie, zapojujeme celkem všechny civilisty, nejen specialistyválky proti Rusku. To znamená, že existuje otevřená příprava na to, co představují jako třetí světovou válku.
A tady nesouhlasím s Talebem: 30-40 let je absolutní nesmysl. 2026-2027 – světová válka. A to je z pohledu Angličanů celkem přijatelné, protože Anglosféra musí být zachráněna, ale není tu nikdo, kdo by ji zachránil. A v tomto případě je opět britská vládnoucí třída připravena obětovat zemi v zájmu vlastního přežití.

Mimochodem, je zajímavá věc, kterou Britové poprvé použili proti Rusům, když to předtím zkusili na Ukrajincích. A je to asi poprvé v historii, je to unikát.
Na Ukrajině bylo poprvé možné plně otestovat všechny metody psychoinformačního boje na ruském obyvatelstvu.
No a hlavně – nabourali kulturu smíchu. To je něco, s čím bojují už velmi dlouho. Memy, vizuální obsah. Proč? Rusové žertují o Rusech, Rusové si z Rusů dělají legraci. To Angličan neumí. Prostě to nechápe. Stejně jako Rusové nerozumí jim.

V Rusku to funguje spíše pro disidentskou střední třídu a elity. U těchto skupin kognitivní válka funguje dobře. Spolu se sankcemi a veřejným zahanbováním, ponižováním to funguje, je to prostě úžasné.

Každá PR agentura, zdůrazňuji, každá PR agentura má zaměstnance, kteří se zabývají obsluhou informační agendy na Ukrajině. A to vše funguje pro nás: obsah, kultura smíchu, všemi prostředky. Představte si, že každá PR firma v západním světě pracuje proti Rusům.

Jejich úkolem není vyhrát konflikt, ale přesvědčit nás o naprogramované realitě.
Proč se tedy provádějí rozsáhlé informační operace?
Představte si, že vstupujete do vesnice, dříve bylo možné použít propagandistické metody a přesvědčit obyvatelé za 7-8 dní. Nyní budete mít každého obyvatele dopředu přesvědčeného, ​​fanatického a připraveného kdykoli se stát sabotérem. Jednoduše proto, že je slepě přesvědčen o vítězství.

Zdroj:

The post Velké systémové změny Británie v globální politice ve vztahu k Rusku first appeared on Čítárny.

Vrchol science fiction nastal v celém světě cca. v 60.-70. letech 20. století. V 70. letech však tento žánr začal postupně slábnout a mizet, v 80. letech začal fantasy žánr na Západě nabírat na síle. To samozřejmě není náhoda. Právě v 60. letech 20. století došlo k vrcholu vědeckého a technického pokroku ve 20. století.

V té době končila první polovina 20. století, za těch padesát let bylo vynalezeno tolik vynálezů, že se zdálo, že je možné všechno, a věřilo se, že pokrok poroste geometrickou řadou. Šedesátá léta jsou světem nespoutaného společenského a kulturního optimismu. Člověk létal do vesmíru, vypouštěl umělé družice a uvažoval o vývoji jiných planet.Tento impuls lidstva do budoucnosti však představoval určitou hrozbu pro ty, kteří byli u moci jak na Západě, tak v Sovětském svazu.

A již v 60. letech 20. století dostali pracovníci Tavistockova institutu pro studium člověka ve Velké Británii za úkol zpomalit vědecký a technologický pokrok zavedením určitých informačně-psychologických a organizačních modelů. Zejména se začalo pracovat na vytváření subkultur a hnutí mládeže a žen (v té době byli objednáni The Beatles, The Rolling Stones a začal se rozvíjet environmentalismus).
Pozn.: Tavistockův institut se ironií osudu nachází v Devonshiru, v sousedství Dartmoorských bažin, kde se odehrává Conan Doyleovo ponuré drama “Pes Baskervillský”.

Jedním z hlavních úkolů, které Tavistock dostal, bylo vymýtit, omezit kulturní optimismus 60. let.
A vědecká fantastika, zejména sovětská, byla rozhodně optimisticky naladěná. Méně optimistické tóny (nemohu je nazvat pesimistickými, ale zdály se mi složitější než pouhý optimismus) se objevily u několika spisovatelů socialistického tábora, zejména v knihách Stanislava Lema (stačí si přečíst jeho Astronauty a Magellanův oblak).
Celková nálada sovětské beletrie do poloviny 60. let však byla převážně optimistická – to je patrné z díla bratří Strugackých i z románů Ivana Jefremova.

Koncem 60. let však došlo ke zlomu, a to na velmi jednoduchém základě: nomenklatura se ze zištných skupinových důvodů zdržela skoku do budoucnosti a raději se integrovala do kapitalistického systému.
Nejchytřejší spisovatelé science fiction tento obrat intuitivně pochopili. Ivan Jefremov píše román Hodina býka (vyšel v letech 1968-1969, jako samostatná kniha vyšel v roce 1970), který je z iniciativy Jurije Andropova stažen z knihkupectví a knihoven – na planetu Tormans dorazilo vedení, velmi podobné sovětskému politbyru.
Místo Strugackého “Poledne…” přichází “Slimák na svahu”. Dokonce i ve slavném sovětském časopise Technika Molodozhi to bylo jasně patrné: tón publikací se od druhé poloviny 60. let do 70. let změnil.

Na Západě dochází k přelomu z podobných důvodů: technologický pokrok, který se rozšířil od druhé poloviny 19. století, umožnil středním a vyšším pracujícím vrstvám užívat si jeho plodů – to představovalo hrozbu pro ty, kteří byli u moci, tj. vládnoucí třída začala reagovat.
Dalo by se říci, že sovětská nomenklatura a západní elita zde pracovaly synchronizovaně.
Výsledkem bylo zpomalení vědeckého a technického pokroku ve druhé polovině 20. a na počátku 21. století. Co bylo v této době vynalezeno? Mobilní telefon, počítač, internet? To se však nedá srovnávat s kosmickým pokrokem první poloviny 20. století.

JEDNÍM Z DŮSLEDKŮ NEGATIVNÍHO EVOLUČNÍHO ZLOMU 70. LET BYLO VYTLAČENÍ ČI NAHRAZENÍ SCIENCE FICTION ŽÁNREM FANTASY.
V ŽÁNRU FANTASY NEEXISTUJE DEMOKRACIE ANI POKROK – BUDOUCNOST JE JAKO MINULOST.

A to velmi dobře koresponduje se slavnou zprávou “Krize demokracie” Trilaterální komise Huntingtona, Croziera a Watanukiho z roku 1975. Je to velmi zajímavý dokument, o kterém jsem již mnohokrát mluvil!!!
Stručně řečeno, hlavní myšlenkou zprávy je, že Západ je více ohrožen nikoli Sovětským svazem, ale přílišnou demokracií na Západě samotném, čehož mohou zneužít “nezodpovědné sociální skupiny”. “Demokratický politický systém je obzvláště zranitelný vůči napětí ze strany průmyslových a regionálních skupin,” uvádějí autoři zprávy. Proto je podle dokumentu nutné vysvětlit obyvatelstvu, že demokracie není jen hodnota, ale také nástroj, že kromě demokracie existují i jiné hodnoty: seniorita, znalosti, autorita.

Doslovně to bylo vyjádřeno takto:
“V mnoha případech může potřeba odbornosti, nadřazenosti v postavení a hodnosti (seniority), zkušeností a zvláštních dovedností převážit nad požadavky demokracie jako způsobu konstituování moci.”
Závěrem zpráva navrhovala vnést do mas určitou politickou apatii, která plně korespondovala se světem fantazie, který přicházel do módy. Ve světě fantazie totiž, opakuji, žádná demokracie neexistuje – existuje pouze neokněžství, neokněží a neokriti.

Vnitřní prostor Pána prstenů, Hry o trůny, Kola času Roberta Jordana, Harryho Pottera a dalších je především světem hierarchie a rozhodně ne efraimským světem mlhoviny Andromeda, kde se zjevuje budoucnost. Éra podání ruky.
Za druhé, fantasy svět je předindustriální nebo přinejlepším zničený průmyslový futuristický svět. A tomu odpovídá i směr zpomalování vědeckého, technického a průmyslového pokroku v zájmu špičkové kapitalistické společnosti.

Ideologickým zdůvodněním pro tuto zábranu byl environmentalismus, který se změnil v kvaziideologii.
První zpráva pro Římský klub (vypracovaná v roce 1968) se jmenovala “Meze růstu”.
Tvrdila, že lidstvo dosáhlo ve svém průmyslovém rozvoji svých hranic, že nadměrně zatěžuje přírodní prostředí a že je třeba zpomalit průmyslový a hospodářský rozvoj přechodem k “nulovému růstu”. To znamená, že 50 % všech prostředků by mělo být věnováno na neutralizaci negativních vlivů průmyslového rozvoje.

Obrat od science fiction k fantasy s předindustriální hierarchií, od racionality (další znak antimoderny) ke světům čarodějů a kouzelníků má tedy jasný třídní základ.
Z marxistického hlediska je to odraz rozkladu kapitalistické společnosti a skutečnosti, že kapitalistická elita nastoupila cestu ke zpomalení vědeckého a technického pokroku. Totéž ve vlastním zájmu učinila sovětská nomenklatura, když v polovině 60. let zablokovala program OGAS Viktora Gluškova (vývojáře prvního osobního počítače v SSSR MIR-1), stejně jako program Ivana Filimonenka na tzv. vývoj studené termonukleární fúze a řadu dalších vojenských úspěchů KB Čelomej.

Faktem je, že realizace projektů Gluškova a Filimoněnka poněkud odsunula nomenklaturu, do popředí se dostali lidé, kteří byli nazýváni technokraty. Mimochodem, velmi dobře si vzpomínám, jak koncem 60. let na Moskevské státní univerzitě náš učitel vědeckého komunismu kritizoval vědce a spisovatele science fiction Igora Zabelina za jeho názor, že vědecká a technická inteligence se stává údernou silou pokroku. Technická inteligence byla potlačena spolu s vědeckým a technickým pokrokem.

V tomto smyslu lze říci, že svět financializovaného a zaostalého kapitalismu v prvních 15-20 letech 21. století je výsledkem paralelního a od poloviny 70. let i společného působení západních elit a části tzv. sovětské nomenklatury. Je pravda, že sovětská nomenklatura tento svět neplánovala, pouze sledovala své sobecké zájmy, ale západní elita právě takový svět plánovala. A svět Hry o trůny je jednou z verzí světa, který nám tato elita nabízí jako plán budoucnosti a zvyká nás na možnost takové budoucnosti.

Často své studenty vyzývám, aby porovnali čtyři nejslavnější romány:
Julese Verna, které byly napsány v 70. letech 19. století, ale odrážejí náladu “věku optimismu” (a to je období 1840-60),
a čtyři nejslavnější romány H. G. Wellse, napsané v polovině 90. let 19. století. Připomínám, že kromě Stroje času jsou to Válka světů, Neviditelný muž a Ostrov doktora Moreaua.
Faktem je, že léta 1870-1890 se v Anglii ukázala jako léta hospodářské recese (1873-1896), která značně oslabila pozdně viktoriánskou Anglii a otřásla základy její hegemonie. Byl to vážný šok, ale pak se situace poněkud stabilizovala. Když se podíváte na science fiction první poloviny dvacátého století – americkou, evropskou -, ukáže se, že jsou docela optimistické.

Je příznačné, že jedinou zemí dnešního světa, kde se rychle rozvíjí vlastní science fiction a zároveň se aktivně překládá sovětská beletrie, je Čínská lidová republika.
I když v posledních 5-6 letech se i v čínské science fiction objevily znepokojivé náznaky (např. román Hao Jingfanga “Skládání Pekingu”, který získal prestižní mezinárodní cenu Hugo). Čínští spisovatelé science fiction začínají zachycovat vektor vývoje společnosti také směrem, který nám ukázala Hra o trůny.

H. G. Wells byl úzce spjat s Milnerovou společností, jednou z nejzávažnějších zákulisních struktur, kde byl spisovatel velmi aktivní. A je třeba připomenout, že to byl právě Wells, kdo ve 20. a 30. letech 20. století napsal dvě pozoruhodná díla:
Otevřené spiknutí a Nový světový řád.
Schémata budoucnosti, která popsal, předčí svými chmurnými barvami dokonce i scénáře, které si malovala Třetí říše (Adolf Hitler zde prostě odpočívá).
Vítězství SSSR nad tímto chmurným německým projektem však dalo lidstvu optimistický potenciál na 40 let dopředu. Bylo to právě vítězství sovětského systému a obecně vítězství levicových sil. Tento triumf pozitivní, aspirační fikce “budoucnosti s plusovým znaménkem” 50. a 60. let byl přímým důsledkem vítězství Sovětského svazu a levicových hnutí nad temnými silami Třetí říše,

Obecněji je třeba poznamenat, že právě sedmdesátá léta se stala dobou hodu kostkou, který rozhodl o osudu světa na půl století a možná i déle. Chcete-li pochopit svět posledních 50 let, musíte se do této doby ponořit.
Při všem tom vnějším dobru, které Brežněvova “stagnace” vyvolávala, v zemi latentně dozrávala katastrofa. Již v polovině 80. let stínoví dělníci jako orgán určité části nomenklatury (analogie z dob NEPu: vrchní velitel), využívající “stagnace”, tento kmotr (v každém smyslu) perestrojky nahromadil prostředky srovnatelné s rozpočtem země. Je logické, že si tyto skupiny daly za úkol tyto fondy legalizovat, přeměnit je na aktiva a začlenit je do kapitálového systému.

V 70. letech jsme snědli svou budoucnost. Zapomněli jsme na obrovský průlom lidstva.
Jaké předpovědi vyslovil spisovatel Arthur Clark a největší americké korporace! Nadcházející století bylo vnímáno jako svět technoutopií. Všechno však dopadlo úplně jinak a bylo zinscenováno stejnými skupinami, které nyní vládnou světu a snaží se z něj udělat soubor megakorporací. Utvářejí svět ve svůj prospěch. Hegel však také rád mluvil o záludnosti dějin. Svět, který vytvořili “mistři dějin” (Disraeli), končí – spolu s jejich dějinami.

Po podkopání vědeckého a technického pokroku si tyto skupiny dávají 50-60 let života, ne více.
Stejně jako ruská samovláda, která v roce 1861 reformou zrušila nevolnictví, což postihlo jak rolníky, tak statkáře, si vysloužili další půlstoletí života. Zabránila revoluci podle západoevropského vzoru, ale sama položila sociální dynamit pro revoluci podle ruského vzoru. Zdá se mi, že totéž se stane i se současnou hrou o mistra světa. Svůj triumf si užívali půl století, dokonce si dopřáli tucet a půl “tučných let”, když drancovali území bývalého socialistického tábora, a teď je čas za to zaplatit, všechno je snědeno. A dnešní hostitelé jsou na pokraji strašlivé krize, která by se mohla proměnit ve futuroarchaický svět ve stylu Hry o trůny nebo dokonce něčeho podobného: zima se blíží a Jiní už dorazili.

Andrej Fursov 3.9. 2022 >>

The post Úpadek sci-fi a nárust fantasy v celém světě není rozhodně náhoda, ale cílené směrování first appeared on Čítárny.