Následující ukázka je z knihy: Thomas E. Woods Jr. Jak katolická církev budovala západní civilizaci, vydané nakladatelstvím Res Claritatis, 2008

Galileo Galilei (1564–1642) kromě svého přínosu v oboru fyziky učinil v roce 1609 některá důležitá astronomická pozorování dalekohledem; ta pomohla zpochybnit některé aspekty ptolemaiovského systému. Uviděl na Měsíci hory, a tak zpochybnil dříve přijímanou jistotu, že nebeská tělesa jsou dokonalé koule.
Objevil čtyři měsíce obíhající kolem Jupitera, takže nejen ukázal přítomnost nebeských jevů, o nichž Ptolemaios a další starověcí učenci nevěděli, ale také to, že planeta pohybující se po oběžné dráze se nevzdaluje od svých menších satelitů. Dalším dokladem ve prospěch koperníkovského systému byl Galileiho objev fází Venuše.

Příznivé přijetí

Zpočátku byl Galilei se svou prací vítán a oslavován prominentními muži Církve. Koncem roku 1610 mu napsal jezuita Kryštof Clavius a sdělil mu, že jezuitští astronomové potvrdili objevy, které učinil svým dalekohledem. Když se Galileo příštího roku objevil v Římě, byl zde pozdraven s nadšením jak náboženskými, tak světskými osobnostmi. Svému příteli napsal: „Byl jsem přijat příznivě mnoha slavnými kardinály, preláty a představiteli města.“ Dostalo se mu dlouhé audience u papeže Pavla V. a jezuité z Římské koleje uspořádali pracovní den na počest jeho výsledků.

Všechno se vyvíjelo v Galileiho prospěch. Když v roce 1612 vydal své Dopisy o slunečních skvrnách, kde se poprvé objevil koperníkovský systém v tištěné podobě, byl mezi nadšenými dopisy i list papeže Urbana VIII. Církev neměla žádné námitky proti používání koperníkovského systému jako elegantního teoretického modelu, jehož doslovná pravdivost nebyla sice ještě zdaleka potvrzena, ale který odpovídal nebeským jevům spolehlivěji než kterýkoli jiný systém. Soudilo se, že neuškodí, když bude prezentován a používán jako hypotetický systém.

Na druhé straně Galilei se domníval, že koperníkovský systém je doslovně pravdivý, že to není pouhá hypotéza, jíž by chyběly přesné předpovědi. Ale na podporu svého přesvědčení neměl ani přibližně odpovídající důkazy. Tak např. tvrdil, že příliv a odliv je důkazem pohybu Země, což dnes vědci pokládají spíše za komické. Nedokázal odpovědět na námitku stoupenců geocentrického názoru, jež sahala až k Aristotelovi, že pokud se Země pohybuje, pak by změny paralaxy při pozorování hvězd měly být viditelné, což nejsou. Přes absenci striktně vědeckých důkazů však Galilei trval na přesné pravdivosti koperníkovského systému a odmítl přijmout kompromis, aby se tento systém vyučoval jako hypotéza, dokud se pro něj nenajdou přesvědčivé důkazy. Když pak učinil další krok prohlášením, že verše z Písma, jež jsou s ním ve zdánlivém rozporu, by měly být reinterpretovány, vyvolal dojem, že si uzurpuje autoritu teologů.

Chybějící důkazy

Jerome Langford, jeden z nejkritičtějších moderních badatelů v této otázce, shrnuje Galileiho pozici takto:

Galilei byl přesvědčen, že má pravdu. Ale objektivně neměl důkaz, jímž by si získal souhlas mužů otevřené mysli. Je naprostá nespravedlnost, když někteří historici tvrdí, že nikdo nechtěl naslouchat jeho argumentům, že nikdy nedostal šanci. Jezuitští astronomové už dříve potvrdili jeho objevy; dychtivě čekali na další důkaz, aby mohli opustit Tychonův systém a solidně vystoupit ve prospěch systému koperníkovského. Mnoho vlivných mužů Církve věřilo, že Galilei má možná pravdu, ale museli čekat na další důkazy.

Nicméně, když roku 1616 Galilei veřejně a vytrvale hájil koperníkovský systém, církevní autority mu sdělily, že musí přestat učit Koperníkovu teorii jako pravdivou, ale může ji pojednávat jako hypotézu. Galilei souhlasil a pokračoval ve své práci. V roce 1624 jel Galilei znovu do Říma. I tentokrát byl přijat nadšeně a vlivní kardinálové dychtili diskutovat s ním vědecké otázky. Papež Urban VIII. mu dal několik významných darů včetně dvou medailí a prohlášení, jež požaduje další patronát pro jeho práci. Mluvil o Galileim jako o muži, „jehož sláva září do nebe a šíří se po celém světě“. Urban VIII. astronomovi řekl, že Církev nikdy neoznačila koperníkovský názor za heretický a nikdy to neudělá. Galileiho Dialog o dvou největších světových systémech, publikovaný v roce 1632, byl napsán na popud papeže; ignoroval však instrukci hovořit o koperníkovském názoru jako o hypotéze, ne jako o dokázané pravdě. O pár let později P. Grienberger údajně poznamenal, že kdyby byl Galilei prezentoval své závěry jako hypotézu, mohl si psát, co chtěl.

Zbytečná cenzura

Naneštěstí pro Galileiho na něj bylo v roce 1633 uvaleno podezření z hereze a dostal příkaz zdržet se publikování koperníkovských názorů. Galileo pak vytvořil ještě další dobrá a důležitá díla, zvláště Rozpravu o dvou nových vědách (1635). Ale nemoudrá cenzura Galileiho z roku 1633 poskvrnila reputaci Církve.

Odmítnutí Galileiho – i když je chápeme v celém kontextu a ne podle přehnaných a senzačních zpráv médií – se však ukázalo pro Církev jako pohoršení a vznikl kvůli němu mýtus, že Církev je vůči vědě nepřátelská.

The post Galielo Galilei. Jak ho skutečně vnímala katolická církev a proč upadl částěčně v její nemilost first appeared on Čítárny.

Nikola Tesla, kterému v době rozhovoru bylo sedmdesát osm let, je označován za otce rádia, televize, přenosu energie, indukčního motoru a robota a za objevitele kosmického záření. Nedávno oznámil dosud neznámý zdroj energie, který je všude přítomen v neomezeném množství, a nyní pracuje na zařízení, které podle něj znemožní válku.

Tesla a Edison byli často představováni jako soupeři. Do jisté míry byli soupeři v boji mezi střídavým a stejnosměrným proudem, v němž Tesla prosazoval první z nich. Zvítězil; velké elektrárny u Niagarských vodopádů i jinde jsou založeny na Teslově systému.
Jinak byli oba muži pouhými protiklady.
Edison byl geniální pro praktické vynálezy, které se daly okamžitě použít.
Tesla, jehož vynálezy daleko předběhly dobu, vzbudil antagonismus, který o léta zdržel realizaci jeho nápadů.

Velcí fyzikové jako Kelvin a Crookes však o jeho vynálezech hovořili jako o úžasných. ele
“Tesla,” řekl profesor A. E. Kennelly z Harvardovy univerzity, když byla vynálezci předána Edisonova medaile, “roztočil kola po celém světě… To, co předvedl, bylo zjevením pro vědu a umění až do konce věků.”
“Kdybychom,” poznamenává B. A. Behrend, významný autor a inženýr,” chopili a odstranili výsledky práce pana Tesly, přestala by se kola průmyslu otáčet, naše elektrická auta a vlaky by se zastavily, naše města by byla temná, naše mlýny by byly mrtvé a nečinné.”

Předpovídání je nebezpečné. Žádný člověk nedokáže nahlédnout příliš daleko do budoucnosti. Pokrok a vynálezy se vyvíjejí jinými směry, než se předpokládalo. Taková je moje zkušenost, i když si mohu lichotit, že mnohé z vývoje, který jsem předpovídal, se v první třetině dvacátého století potvrdily.

Zdá se, že jsem vždy předběhl svou dobu.
Musel jsem čekat devatenáct let, než byla Niagara spoutána mým systémem.
Patnáct let, než byly základní vynálezy pro bezdrátové spojení, které jsem světu předal v roce 1893, všeobecně použity.
Kosmické záření a svou teorii rádiové aktivity jsem oznámil v roce 1896.
Jeden z mých nejdůležitějších objevů – pozemská rezonance -, který je základem bezdrátového přenosu energie a který jsem oznámil v roce 1899, není pochopen ani dnes.
Téměř dva roky poté, co jsem bleskově přenesl elektrický proud kolem zeměkoule, Edison, Steinmetz, Marconi a další prohlásili, že nebude možné přenášet bezdrátově ani signály přes Atlantik.
Vzhledem k tomu, že jsem předvídal tolik důležitých událostí, nepokouším se bez jistoty předpovědět, jaký bude pravděpodobně život v jednadvacátém století.

Život je a vždy zůstane rovnicí neschopnou řešení, ale obsahuje určité známé faktory.
Můžeme s jistotou říci, že je to pohyb, i když jeho podstatu plně nechápeme. Pohyb předpokládá těleso, které se pohybuje, a sílu, která ho pohání proti odporu. Člověk ve velkém je hmota poháněná silou. Proto se na člověka vztahují obecné zákony, jimiž se řídí pohyb v oblasti mechaniky.

Existují tři způsoby, jak lze zvýšit energii, která určuje lidský pokrok:

Za prvé, můžeme zvýšit hmotnost. To by v případě lidstva znamenalo zlepšení životních podmínek, zdraví, eugeniku atd.
Za druhé můžeme snížit třecí síly, které brání pokroku, jako je nevědomost, šílenství a náboženský fanatismus.
Zatřetí můžeme znásobit energii lidské masy tím, že spoutáme síly vesmíru, jako jsou síly Slunce, oceánu, větrů a přílivu.

První metoda zvyšuje potravu a blahobyt.
Druhá má tendenci přinášet mír.
Třetí zvyšuje naši schopnost pracovat a dosahovat úspěchů.
Nemůže existovat žádný pokrok, který by neustále nesměřoval ke zvyšování blahobytu, míru a úspěchu. Mechanistické pojetí života zde splývá s Buddhovým učením a Kázáním na hoře.

Ačkoli nejsem věřící v ortodoxním smyslu, náboženství chválím především proto, že každý člověk by měl mít nějaký ideál – náboženský, umělecký, vědecký nebo humanitární -, který by dával jeho životu význam. Za druhé proto, že všechna velká náboženství obsahují moudré předpisy týkající se životního chování, které platí dnes stejně jako v době, kdy byly vyhlášeny.

Mezi ideálem náboženství a ideálem vědy není žádný rozpor, ale věda stojí proti teologickým dogmatům, protože je založena na faktech.
Pro mě je vesmír prostě velký stroj, který nikdy nevznikl a nikdy neskončí. Lidská bytost není žádnou výjimkou z přirozeného řádu. Člověk je stejně jako vesmír stroj. Do naší mysli nevstupuje a naše jednání neurčuje nic, co by nebylo přímou či nepřímou reakcí na podněty tepající na naše smyslové orgány zvenčí. Díky podobnosti naší konstrukce a stejnosti našeho prostředí reagujeme na podobné podněty podobným způsobem a ze shody našich reakcí se stává porozumění. V průběhu věků se vyvinuly mechanismy nekonečné složitosti, ale to, co nazýváme “duší ” nebo “duchem”, není nic jiného než souhrn funkcí těla. Když toto fungování ustane, “duše” nebo “duch” ustane také.

Tyto myšlenky jsem vyslovil dávno předtím, než behavioristé v čele s Pavlovem v Rusku a Watsonem ve Spojených státech vyhlásili svou novou psychologii. Toto zdánlivě mechanistické pojetí není v rozporu s etickým pojetím života. Přijetí těchto principů celým lidstvem nezničí náboženské ideály. Buddhismus a křesťanství jsou dnes největšími náboženstvími co do počtu stoupenců i co do významu. Věřím, že podstata obou bude náboženstvím lidstva v jednadvacátém století.

V roce 2100 bude všeobecně zavedena eugenika.
V minulých stoletích zákon, který řídil přežití nejsilnějších, zhruba vyřadil méně žádoucí kmeny. Pak začal nový lidský smysl pro soucit zasahovat do nemilosrdného fungování přírody. Výsledkem je, že nadále udržujeme při životě a rozmnožujeme neschopné. Jedinou metodou slučitelnou s našimi představami o civilizaci a rase je zabránit rozmnožování neschopných sterilizací a záměrným usměrňováním pářícího instinktu, Několik evropských zemí a řada států Americké unie sterilizuje zločince a duševně choré. To však nestačí. Mezi eugenisty převládá názor, že je třeba ztížit uzavírání manželství. Nikomu, kdo není žádoucím rodičem, by rozhodně nemělo být dovoleno plodit potomky. Za sto let nebude normálního člověka napadat spárovat se s osobou eugenicky nevhodnou o nic víc než uzavřít sňatek se zločincem.

Hygiena, tělesná kultura budou uznávanými obory vzdělání a státní správy.
Ministr hygieny nebo tělesné kultury bude v kabinetu prezidenta Spojených států, který bude úřadovat v roce 2035, mnohem důležitější než ministr války. Znečištění našich pláží, jaké dnes existuje v okolí New Yorku, bude našim dětem a vnukům připadat stejně nemyslitelné, jako nám připadá život bez vodovodu. Naše zásobování vodou bude mnohem pečlivěji kontrolováno a nesterilizovanou vodu bude pít jen šílenec.

Ze znečištěné vody zemře nebo onemocní více lidí než z kávy, čaje, tabáku a dalších povzbuzujících látek.
Já sám se vyhýbám všem stimulantům. Také se prakticky zdržuji masa. Jsem přesvědčen, že během jednoho století přestanou být káva, čaj a tabák v módě. Alkohol se však bude používat stále. Není to stimulant, ale skutečný elixír života. Ke zrušení stimulantů nedojde násilně. Jednoduše už nebude v módě otravovat organismus škodlivými látkami. Bernarr Macfadden ukázal, jak je možné zajistit chutnou stravu založenou na přírodních produktech, jako je mléko, med a pšenice. Věřím, že jídla, která se dnes podávají v jeho restauracích za pár drobných, budou základem epikurejských pokrmů v nejchytřejších hodovních síních jednadvacátého století.

Pšenice a pšeničných produktů bude dostatek, aby nasytily celý svět, včetně hemžících se milionů lidí v Číně a Indii, kteří jsou dnes chronicky na pokraji hladomoru. Země je štědrá, a kde její štědrost selže, dusík získaný ze vzduchu znovu oplodní její lůno. Za tímto účelem jsem v roce 1900 vyvinul postup. O čtrnáct let později jej pod tlakem války zdokonalili němečtí chemici.

Dávno předtím, než začne příští století, skoncuje systematické zalesňování a vědecké hospodaření s přírodními zdroji se všemi ničivými suchy, lesními požáry a povodněmi. Všeobecné využívání vodní energie a její dálkový přenos bude každé domácnosti dodávat levnou energii a zbaví ji nutnosti spalovat palivo. Tím, že se zmírní boj o existenci, by mělo dojít k rozvoji spíše podle ideálních než materiálních zásad.

Nejcivilizovanější země světa dnes vydávají maximum svých příjmů na válku a minimum na vzdělání.
Jednadvacáté století toto pořadí obrátí. Bude slavnější bojovat proti nevědomosti než umírat na bitevním poli. Objev nové vědecké pravdy bude důležitější než hádky diplomatů. Dokonce i noviny naší doby začínají považovat vědecké objevy a vytváření nových filozofických koncepcí za novinky. Noviny jednadvacátého století budou na zadních stránkách věnovat pouhý “špalíček” zprávám o zločinech nebo politických sporech, ale na titulních stranách budou uvádět vyhlášení nové vědecké hypotézy.

“Bude možné zničit vše, co se přiblíží na vzdálenost 200 mil. Můj vynález poskytne energetickou zeď,” prohlašuje Tesla.

Pokrok v tomto směru bude nemožný, dokud budou národy pokračovat v divoké praxi vzájemného vyvražďování.
Po svém otci, erudovaném muži, který tvrdě pracoval pro mír, jsem zdědil nezlomnou nenávist k válce. Stejně jako jiní vynálezci jsem kdysi věřil, že válku lze zastavit tím, že ji učiníme ničivější. Zjistil jsem však, že jsem se mýlil. Podcenil jsem bojový instinkt člověka, jehož vypěstování potrvá více než sto let. Válku nemůžeme zrušit tím, že ji postavíme mimo zákon. Nemůžeme ji ukončit tím, že odzbrojíme silné. Válku můžeme zastavit nikoliv tím, že silné oslabíme, ale tím, že každý národ, ať už slabý nebo silný, bude schopen se bránit.

Dosud všechna zařízení, která mohla sloužit k obraně, mohla být využita i k agresi.
Tím se hodnota zdokonalení pro účely míru znehodnotila. Měl jsem však to štěstí, že se mi podařilo vyvinout novou myšlenku a zdokonalit prostředky, které lze použít především k obraně. Pokud bude přijata, způsobí revoluci ve vztazích mezi národy. Učiní jakoukoli zemi, velkou či malou, nedobytnou proti armádám, letadlům a dalším útočným prostředkům. Můj vynález vyžaduje velké zařízení, ale jakmile bude zavedeno, bude možné zničit cokoli, lidi nebo stroje, co se přiblíží v okruhu 200 mil. Takříkajíc vytvoří mocenskou zeď, která bude nepřekonatelnou překážkou proti jakékoli účinné agresi.

Pokud nebude možné úspěšně napadnout žádnou zemi, nebude mít válka smysl.
Můj objev ukončuje hrozbu letadel nebo ponorek, ale zajišťuje nadvládu bitevní lodi, protože bitevní lodě mohou být vybaveny některými potřebnými zařízeními. Na moři by se sice stále mohlo válčit, ale žádná válečná loď by nemohla úspěšně zaútočit na pobřežní linii, protože pobřežní vybavení bude lepší než výzbroj jakékoli bitevní lodi.

Chci výslovně prohlásit, že tento můj vynález neuvažuje o použití žádných takzvaných “paprsků smrti”.
Paprsky nejsou použitelné, protože je nelze vyrobit v potřebném množství a jejich intenzita se vzdáleností rychle klesá. Veškerá energie New Yorku (přibližně dva miliony koňských sil) přeměněná na paprsky a vyslaná na vzdálenost dvaceti mil by nemohla zabít člověka, protože podle známého fyzikálního zákona by se rozptýlila do takové míry, že by byla neúčinná.

Můj přístroj promítá částice, které mohou být relativně velké nebo mikroskopických rozměrů, což nám umožňuje přenést na malou plochu na velkou vzdálenost bilionkrát více energie, než je možné pomocí paprsků jakéhokoli druhu. Proudem tenčím než vlas tak lze přenést mnoho tisíc koňských sil, kterým nic neodolá. Tato úžasná vlastnost umožní mimo jiné dosáhnout v televizi dosud netušených výsledků, neboť intenzita osvětlení, velikost obrazu ani vzdálenost projekce nebudou téměř nijak omezeny.

Neříkám, že nemusí dojít k několika ničivým válkám, než svět přijme můj dar. Možná se jeho přijetí nedožiji. Jsem však přesvědčen, že za sto let se každý národ stane imunním vůči útoku mým zařízením nebo zařízením založeným na podobném principu.

V současné době trpíme vyšinutostí naší civilizace, protože jsme se ještě zcela nepřizpůsobili věku strojů. Řešení našich problémů nespočívá v ničení, ale v ovládnutí stroje.

Nesčetné činnosti, které dnes ještě vykonávají lidské ruce, budou vykonávat automaty.
Právě v této chvíli se vědci pracující v laboratořích amerických univerzit pokoušejí vytvořit něco, co bylo popsáno jako “myslící stroj”. Tento vývoj jsem předvídal.

“Roboty” jsem skutečně zkonstruoval.
Dnes je robot uznávanou skutečností, ale jeho princip nebyl dostatečně posunut. V jednadvacátém století robot zaujme místo, které ve starověké civilizaci zaujímala otrocká práce. Neexistuje vůbec žádný důvod, proč by se většina z toho neměla uskutečnit za méně než sto let, což by lidstvu umožnilo realizovat jeho vyšší aspirace.

A pokud nebude pozornost lidstva příliš násilně odváděna vnějšími válkami a vnitřními revolucemi, není důvod, proč by elektrické tisíciletí nemělo začít za několik desetiletí.

Zdroj:
A Machine to End War
A Famous Inventor, Picturing Life 100 Years from Now, Reveals an Astounding Scientific Venture Which He Believes Will Change the Course of History
Liberty, February 1937
Nikola Tesla v rozhovoru s Georgem Sylvesterem Viereckem

The post Nikola Tesla. Jeho základní vynálezy a vize dalšího vývoje lidstva. Rozhovor 1937 first appeared on Čítárny.

Tato knížka obsahuje sbírku článků a přednášek z let 1976 až 1992. Zahrnuje autobiografické poznámky, přednášky o filozofii vědy i články, v nichž se pokouším podělit se se čtenáři o to vzrušení, které ve mně probouzí věda a vesmír. Soubor zakončuje přepis mého vystoupení v rozhlasovém pořadu Desky pro opuštěný ostrov. Hosté tohoto pořadu, který se za léta své existence stal jakousi britskou celonárodní institucí, si mají představit, že byli vyvrženi na opuštěný ostrov, a zvolit osm gramofonových desek, jimiž by si chtěli krátit čas, než budou zachráněni. Já jsem naštěstí nemusel na návrat do civilizace čekat příliš dlouho.
Stephen Hawking (1942-2018)

Protože jednotlivé části vznikaly v průběhu šestnácti let, obrážejí stav mých vědomostí v příslušné době, které – jak doufám – se postupně zvětšovaly. Proto vždy uvádím datum a příležitost, ke které články či přednášky vznikly. Jelikož vznikaly samostatně, leccos se v nich opakuje. částečně jsem sice pro toto vydání některá zdvojení zredukoval, něco však přece jen zůstalo.
Značná část esejů byla původně určena k ústnímu přednesení. Už déle byl můj hlas poškozen, a proto jsem musel proslovovat přednášky a projevy na seminářích prostřednictvím tlumočníka, jímž býval obvykle některý z mých studentů, který mi rozuměl či který četl mnou připravený text.

V roce 1985 jsem se však podrobil operaci a ta mě zcela zbavila řeči. Nějakou dobu jsem tak zůstal bez veškeré možnosti komunikace. Potom jsem však dostal neobyčejně dobrý hlasový syntetizátor spojený s počítačovým sys témem. Ke svému údivu jsem zjistil, že mohu být docela úspěšným veřejným řečníkem před velkým publikem. Rád posluchačstvu vysvětluji vědecké myšlenky a odpovídám na otázky. Vím, že se mám ještě hodně co učit, abych to opravdu uměl, ale doufám, že se vylepšuji. Nakolik je to pravda, můžete posoudit sami při čtení následujících stránek.

Nesouhlasím s představou, že vesmír je tajemný, že o něm můžeme získat jen jakousi intuitivní představu, nikdy však nemůžeme plně postihnout jeho vlastnosti a porozumět mu. Mám pocit, že takový pohled nedoceòuje tu revoluci ve vědě, kterou zahájil téměř před čtyřmi stoletími Galileo Galilei a po něm rozvinul Isaac Newton. Tito vědci ukázali, že alespoò některé části vesmíru se nechovají nahodile, ale že se naopak řídí přesnými matematickými zákony. Během let, která následovala, jsme Galileiho a Newtonovo dílo rozšířili téměř na všechny oblasti vesmíru.

Dnes známe matematické zákony, které vládnou všemu, s čím se setkáváme v každodenní zkušenosti. To, že dnes musíme stavět gigantická zařízení za miliardy dolarů, chceme-li urychlit částice na tak vysoké energie, že dosud neumíme předpovídat, co se stane při jejich srážce, svědčí vlastně o úspěšnosti našich vědeckých představ. částice s tak vysokými energiemi se běžně na Zemi nevyskytují, proto se může zdát, že jde o akademické problémy, na něž je zbytečné utrácet obrovské sumy peněz. Tak energetické částice se však měly vyskytovat v raném vesmíru, takže chceme-li pochopit, jaký je náš původ a jaký byl počátek vesmíru, musíme se dopátrat toho, co se děje při tak vysokých energiích.

Je toho stále ještě hodně, co o vesmíru nevíme nebo čemu nerozumíme. Ale pozoruhodný pokrok, který jsme na cestě k jeho poznání udělali, jmenovitě během posledního století, nám dodává naději, že plné pochopení toho, co se ve vesmíru děje, nemusí být nad naše síly. Možná že nejsme odsouzeni tápat věčně v temnotách. Možná se propracujeme k úplné teorii vesmíru. Pak se staneme opravdovými “Pány vesmíru”.

Všechny eseje této knihy byly napsány ve víře, že vesmíru vládne řád, který zatím vnímáme jen zčásti a jemuž možná v nepříliš vzdálené budoucnosti porozumíme v celé jeho složitosti. Možná že tato víra je pouhou fatou morgánou. Úplná teorie nemusí existovat, a pokud existuje, nemusíme ji najít. Je však lepší usilovat o úplné pochopení světa než propadat beznaději nad lidskou myslí.

Obsah knihy

Na úvod
1.Dětství
2.Oxford a Cambridge
3.Můj život s ALS
4.Veřejnost a věda
5.Stručná historie Stručné historie
6.Můj pohled na svět
7.Konec teoretické fyziky na dohled?
8.Einsteinův sen
9.Počátek vesmíru
10.Kvantová mechanika černých děr
11.Černé díry a zrod vesmírů
12.Je vše determinováno?
13.Budoucnost vesmíru
14.Podmínka “žádná hranice” a směr času
15.Desky pro opuštěný ostrov: rozhovor
Slovo na závěr aneb Vesmírný optimismus Stephena Hawkinga

Stephen Hawking | Černé díry a budoucnost vesmíru | (Black Holes and Baby Universes and Other Essays) | MLADÁ FRONTA, EDICE KOLUMBUS | Copyright 1993 by Stephen Hawking | Translation Jiří Langer, 1995 | Epilogue Jiří Langer, 1995

Více knih z legendární edice Kolumbus >>

The post Stephen Hawking. Přednášky a články o černých dírách a vesmíru first appeared on Čítárny.

Informace v knize vás možná vyděsí. Ale klid, je to hypotéza, dokonce ani ne teorie. Jedná se totiž o to, že autor knihy Leonard Susskind před lety vyhlásil Stephenu Hawkingovi, patrně nejznámějšímu fyzikovi dneška, „válku“, která je z fyzikální literatury známá jako válka o černé díry.
Nejde o žádný podružný fyzikální detail. Hawkingovo tvrzení, že informace z našeho vesmíru se definitivně ztrácejí v černé díře, by mělo pro pilíře fyziky a pro svět jako takový dalekosáhlé důsledky.

Co mají společného černé díry, kvantová gravitace, informace, strunová teorie a holografický princip?
Ještě nedávno by fyzici řekli, že patrně nic. Jenže moderní fyzikální kolbiště, na němž se střetly jedny z největších mozků planety, se proměnilo v líheň zásadních objevů o nejhlubších dějích (nejen) v našem prostoročase.
Dvě desetiletí trvající zápolení obou vynikajících vědců, po němž Hawking Susskindovi ustoupil, vyústilo v důležitý teoretický výzkum a řadu objevů a mimo jiné přineslo domněnku, že náš svět a my všichni můžeme být jen pouhou holografickou iluzí, projekcí ze světa majícího o rozměr méně.

Koneckonců, to co skutečně jsme, napsal Susskind víc než jasně:

Nejspíše jsme stále popletení zelenáči s velmi naivními představami o světě kolem nás a konečná realita zůstává mimo naše chápání. Na mysl se vkrádá terra incognita, termín starého kartografa označující neznámé země. Zdá se, že čím více objevujeme, tím méně toho víme. To je fyzika v kostce.

Válka o černé díry: Souboj se Stephenem Hawkingem o záchranu principů kvantové mechaniky / Leonard Susskind / Vydalo Argo, Dokořán, Paseka 2013

Výpisky:

Jsme Jen vyvinutější potomci opic na malé planetě patřící velmi tuctové hvězdě. Ale můžeme chápat vesmír. Tím Jsme výjimeční.
/ Sam Hawking

Vědě se ani nezdá, Horacio, co všechno zem a nebe skrývají. / William Shakespeare

Při čtení této knihy narazíte na spoustu hodně velkých a hodně malých čísel. Lid­ský mozek se nevyvinul, aby si představoval čísla větší než 100 nebo menší než 1/100. Tento nedostatek však můžeme zlepšit tréninkem. Protože jsem zvyklý pracovat s čísly, můžu si například víceméně představit, co je milion, ale rozdíl mezi bilionem a biliardou je už za hranicí i mé představivosti. Spousta čísel v této knize je přitom větší než bilion či biliarda. Jak se v nich tedy orientovat? Klíč leží v jednom z největších mozkových přepojení všech dob: ve vynálezu exponentů a vědeckého zápisu.
Začněme s docela velkým číslem. Populace lidí na Zemi činí asi šest miliard. Jedna miliarda je číslo 10 znásobené samo sebou devětkrát. Můžeme ji vyjádřit také jako jedničku následovanou devíti nulami.
Jedna miliarda= 10 x 10 x 10 x 10 x 10 x 10 x 10 x 10 x 10 = 1 000 000 000
Zkrácený zápis pro číslo deset znásobené sebou devětkrát je 109, což čteme jako
deset na devátou. Tudíž populace Země je zhruba dána výrazem
6 miliard= 6 x 109.

Jenže v roce 1905 Einstein rozcupoval Newtonův absolutní čas na kousíčky. Podle speciální teorie relativity je rychlost tikání hodin závislá na tom, jak se ho­diny pohybují – a to i tehdy, když jde o hodiny naprosto stejné. V obyčejných situacích je tento jev nepostřehnutelný Avšak když se hodiny pohybují rychlostmi blízkými rychlosti světla, jev už bude mnohem patrnější. Podle Einsteina všechny hodiny pohybující se po své světočáře tikají svou vlastní rychlostí. A tak Minkowski měl důvod definovat nový pojem vlastního času.

Když se v takto expandujícím vesmíru podíváte dostatečně daleko, dojdete do bodu, v němž se galaxie od vás vzdalují rychlostí rovnou rychlosti světla. Jednou z pozoruhodných vlastností exponenciálně se rozpínajícího vesmíru je, že tato vzdálenost se nikdy nemění s časem. Vypadá to, že v našem vesmíru se objekty nějakých patnácti miliard světelných let daleko od nás vzdalují rychlostí světla, ale co je ještě důležitější, bude tomu tak navždy.
Je tu cosi povědomého, ale současně i odlišného. Na mysl se totiž vkrádá pulčí jezero z 2. kapitoly. Pluje-li Alice po proudu, v určitém okamžiku projde bodem, z něhož již není návratu, a od Boba se bude vzdalovat rychlostí zvuku. K něčemu podobnému dochází na mnohem větších měřítkách. Ať se podíváme jakýmkoli směrem, galaxie procházejí bodem, ve kterém se vzdalují od nás rychleji než světlo. Každého z nás obklopuje kosmický horizont – sféra, kde se objekty vzdalují rychlostí světla – a z toho, co je za ním, k nám nemůže doputovat žádný signál. Jakmile hvězda projde tímto beznávratovým bodem, je už navždy pryč. Tam v dáli, asi patnáct miliard světelných let od nás, kosmický horizont polyká galaxie, hvězdy a možná i život. Jako kdybychom byli uvězněni ve vlastní soukromé černé díře.

Kolem nás vládne chaos a zmatek. Příčina s následkem ztratily smysl, jistota se vytrácí, všechna stará pravidla vzala zasvé. Tak to chodí, když je z trůnu svrženo dominantní paradigma.
Avšak brzy se vynoří no\ré systémy. Nejprve nedávají smysl. Co se s tím dá dělat? Vezměte je, klasifikujte, kvantujte a kodifikujte novou matematikou i novými zákony logiky, bude-li to třeba. Nahraďte stará zapojení novými a sžijte se s nimi. Ze znalosti se rodí respekt či alespoň souhlas.

The post Válka o černé díry: Souboj se Stephenem Hawkingem o záchranu principů kvantové mechaniky first appeared on Čítárny.