Kniha Josteina Gaardera je určena dětem od sedmi let, je velmi netradiční a klade velké nároky na rodiče i jejich malé posluchače. Na obrázcích Akina Düzakina se odvíjí příběh dvou chlapců, který Jostein Gaarder doprovodil otázkami, na něž si musí rodiče s dětmi odpovědět sami.

Učitel filozofie a spisovatel Jostein Gaarder ve svých knihách provází převážně dětské čtenáře dějinami filozofie, náboženství, pojednává o základních otázkách lidské existence a nabádá čtenáře k tomu, aby neztráceli schopnost okouzlení ze světa kolem sebe. Tentokrát vybral otázky, kterými se zabývají malé děti stejně jako dospělí filozofové: Odkud a kam jdeme? Byl svět odjakživa? Bude dál existovat, až tu nebudu? Sestavil je s hlubokým porozuměním a citem pro dětské chápání a vnímání. Každá otázka navozuje okruh dalších a dalších témat, o nichž si budou děti s rodiči povídat. Jostein Gaarder, autor románu o dějinách filosofie Sofiin svět, dokázal, že stejně citlivě dokáže promlouvat k  dětem jako k teenagerům.
…….

Knížku lze pojmout jako pěkný ilustrovaný zápisník a dotvořit jí tak odpověďmi na otázky.
Účast dospělého se však doporučuje, protože každou tu odpověď je třeba důkladně zvážit a popovídat si na to dané téma, a může vás při tom být i více osob. Formulujte odpověď přesně, stejně tak jak jsou položeny otázky. Možná budete někdy sami překvapeni, co se všechno objeví. Každou otázku doprovází ilustrace, i zde se otvírá prostor pro popovídání, proč ji pan malíř namaloval právě tímto způsobem. Doporučujeme, udělejte si zábavu při odpovědích na vážné otázky. A vůbec nemusíte pospíchat, stačí pěkně po jedné např. jednu týdně, a nemusí být ani za sebou tak, jak jsou v knížce. 

Jostein Gaarder (1952)
je norský spisovatel, původním povoláním učitel filozofie a literatury na vysoké škole v Oslu. Původně psal učebnice, celosvětový úspěch mu přinesl „román o dějinách filozofie“ Sofiin svět (norsky 1991, v Albatrosu poprvé vyšel 1995). Všechny jeho knihy byly přeloženy do více než padesáti jazyků a prodalo se jich více než padesát milionů exemplářů. V Albatrosu vyšlo: Sofiin svět (1995), Tajemství karet (1997), Haló! Je tu někdo? (1998), Jako v zrcadle, jen v hádance (1999), Dívka s pomeranči (2004), Hrad v Pyrenejích (2011)

Akin Düzakin (1961) je norský ilustrátor tureckého původu, je nositelem mnoha ocenění za ilustrace k dětským knihám.

Josetin Gaarder | Ilustrace Akin Düzakin | Přeložila Jaroslava Vrbová | Vydal Albatros, 2013

The post To je otázka, Gaarder napsal pracovní knížku pro dítě a dospělého first appeared on Čítárny.

Tajemná dobrodružství malého chlapce, který pomůže žabákovi, aby se proměnil v prince. Je za to odměněn pozváním na Žabí zámek. Stejně jako v Carrollově Alence v říši divů, kde sny a realita se proplétají v čase a jsou postaveny poněkud na hlavu, podobně i zde se malý Štěpán setkává s princeznou jménem Aurora, zlým komořím, neohroženou královnou a s králem, kterému ukradli srdce.

Jako ve všech knížkách tohoto autora, také v podtextu nalézáme nenásilné ponaučení dítěte, tady např. jak se vyrovnat s dědečkovou smrtí.

Kouzlo nevinnosti, které čtenáři velmi dobře znají již z knížky Haló! Je tu někdo?, obsahuje také Žabí zámek. Potvrzuje výjimečné vypravěčství Josteina Gaardera a jeho zvláštní dar odkrývat dětem velká tajemství. Knížku jako vždy přeložila “dvorní překladatelka” tohoto autora Jarka Vrbová. Příběh doprovodil kongeniálně František Skála jr. svými nápaditými kolážemi.

Žabí zámek / Jostein Gaarder / Ilustroval František Skála mladší, přeložila Jarka Vrbová, vyd. Knižní klub, 2008

Ukázka

„Toto je nejvyšší zámecká soudní stolice,“ prohlásil. „Jestliže chce někdo z přítomných vznést obvinění proti skřítku Umpinovi nebo proti jeho příteli Štěpánu Marcipánovi, nechť tak učiní.“
 Královna vyskočila a procházela se sem a tam podél stolu, jako by byl maršálek plavčík a celý svět koupací pláž.
 „To ani není třeba říkat,“ spustila. „Nelze si nevšimnout, že všechny nepříjemnosti, které jsme na zámku měli, se odehráli poté, co se tu objevil princ z lesa.“
 „To není žádný důkaz, milostivá královno,“ pokusil se bránit skřítek Umpin. „Je třeba konkrétně dokázat, že nepříjemnosti na zámku způsobil právě princ z lesa.“
 „Dobrá!“ pokračovala královna matka. „V tom případě začnu tím, že se zeptám Štěpána Marcipána, jestli si myslí, že jsem hloupá.“
 „Vůbec ne, milostivá královno,“ řekl jsem bez rozmýšlení. Ale pak jsem si to rozmyslel a napadlo mě, že je skutečně dost hloupá a ještě k tomu i zlá a ošklivá.
 „Maršálku,“ houkla královna přísně. „Můžete laskavě přečíst Štěpánovy myšlenky?“
 Maršálek se podíval nejprve na mě a pak na královnu.
 „Myslí si, že královna je dost hloupá a ještě k tomu i zlá a ošklivá,“ odříkal maršálek.
 „Děkuji,“ kývla hlavou královna. „Takže mám důkaz, že Štěpán Marcipán lže. A ten kdo lže, krade, a ten kdo krade, musí být uvržen do hladomorny.“
 Připadalo mi, že to má logiku. Proto jsem sklopil oči a díval se do trávy. Ale v duchu jsem si říkal, že by snad princezna nebo princ mohli říct něco na mou obranu, aby mě zachránili, protože já je přece zachránil už několikrát.

The post Žabí zámek. Bestseller Josteina Gaardera a vynikající ilustrace Františka Skály mladšího first appeared on Čítárny.

Myšlenkou na otázku víry ve své tvorbě se Gaarder zabývá už od prvotiny, s druhem ortodoxní víry se vyrovnal v jiném svém románu Vita brevis. Autor mě tehdy při četbě ohromil především schopností vžít se tak opravdově do ženské postavy, která žije v raně křesťanském věku.

Pamatuji se, když Gaarder přijel na pražský veletrh Svět knihy, to když vyšlo Tajemství karet (to je skutečně pro děti a mládež), jak při obědě provokoval, čemu my tady vlastně věříme. Jestli jsme katolíci, evangelíci nebo věříme marxismu. Byla devadesátá léta a věděl, kde jsme vyrůstali.

Hrad v Pyrenejích, e-mailový román je o víře a o světovém názoru, ale také o muži a ženě, kteří se před jednatřiceti lety milovali, kvůli rozdílnému vnímání a podivnému zážitku se rozešli a…
Právě toto napětí, co se před těmi lety stalo, že se po pětiletém vztahu rozhodli rozejít, a jak nakonec dopadne ta e-mailová korespondence, udržuje čtenáře pozorného přes všechny výklady a vysvětlování rozdílných světových názorů. Knihu vydal Albatros, ale je určena dospělému čtenáři, čtení vyžaduje i jistou životní zkušenost.

Tento román rozhodně není pokračováním Sofiina světa, který v podstatě představoval populární učebnici filosofie pro mládež.
Autor nedal tomuto novému románu název podle surrealistického obrazu jen tak beze smyslu. Jedná se o rozumem nekontrolovatelný proud asociací, přesně v duchu surrealistického manifestu, nic na tom nemění, že mužská část korespondence tíhne k reálnějšímu pohledu na svět. Nechci prozradit více než je třeba, ale závěr románu se čte jak detektivka až k nečekanému, a přesto tak možnému závěru.

Tento poslední román Josteina Gaardera má protagonisty stejně staré jako je autor sám, je bravurním zachycením nánosu roků na člověku, aby nakonec dospěl k tomu, že člověk od dob mládí zůstává v jádru stejný, snad jen ta tělesná schránka doznává změny.

Hrad v Pyrenejích | Jostein Gaarder | Vydává Albatros Media – Albatros, 2011, Knihu opět výtečně přeložila do češtiny Jarka Vrbová

Jostein Gaarder

The post Excelentní Hrad v Pyrenejích od Gaardera je o víře a lásce first appeared on Čítárny.

Po titulech pro dospělé – Vita brevis, Principálova dcera, Hrad v Pyrenejích a Loutkař vyšla další v češtině opět v překladu Jarky Vrbové s názvem Tak akorát. Ani jeho poslední knížka nezapře, že vystudoval teologii a zajímá se o dějiny filosofie.

Kniha má podtitul Krátké vyprávění téměř o všem.
Však je také zápisem do kroniky, kdy se hrdina rozhoduje, jak naloží s informací o nepříznivé zdravotní diagnóze. Vzpomíná a zvažuje, jak se rozhodne. Nebyl by to Gaarder, aby toto zvažování nebylo i v obecné rovině, o vesmíru, životu vůbec, o rodině, o práci… Dochází někdy s humorem, jindy vážně k vyznání, že je nejlepší mít všeho … tak akorát.

Víc neprozradím, doporučuji k přečtení.

Ukázka:

Eirin vesluje. Vtom uprostřed jezera opatrně položí vesla do člunu, zhluboka se nadechne a rozhlédne se po věnci listnatých stromů, které obklopují jezero svými planoucími barvami. Především bříza, ale i osiky, jívy, střemchy a jeřabiny. Jako by celé okolí nasávala do sebe, nejen vnější okolí, ale i čas, tyto vteřiny, tento okamžik.

Připomene mi to i dávný okamžik, kdy jsme se na jezeře projížděli poprvé. I tehdy jako by se Eirin náhle zahalila do vážnosti chvíle.

Že by těžkomyslnost?

Tuhle její stránku jsem mnohokrát nezažil.

Vtom se zajíkne a vyhrkne: Tohle je věčnost, Alberte!

Zahledí se mi do očí. A řekne. Žádná jiná věčnost neexistuje!

Pak se rozpláče, přímo bolestně se rozeštká. Nakloním se k ní, pokusím se ji obejmout, ale skoro se mi povede převrátit loďku, a tak se musím vrátit na lavičku, ze které jsem vstal. Vezmu vesla a zamířím ke břehu.

The post Tak akorát. Lékař předloží nepříznivou diagnózu. Co dál? first appeared on Čítárny.

Jostein Gaarder je bezesporu jeden z nejznámejších norských spisovatelů dneška. Jeho kniha Sofiin svět byla vyhlášena nejčtenější norskou knihou posledního desetiletí. A jeho příběh o Dívce s pomeranči byl už preložen do 37 jazyků, přestože v Norsku vyšel teprve v roce 2003. Čtenáři v Česku se z knihy už také mohou těšit. Knihu v říjnu 2004 vydal Albatros ve vynikajícím překladu Jarky Vrbové. A navíc byla nominována na Zlatou stuhu 2005.

Tak jako v jiných knihách od Jostein Gaarder, i v Dívce s pomeranči je na začátku všeho dopis.
15-letý Georg, který žije se svoji matkou, otčímem a roční nevlastní sestřičkou, dostává dopis od sveho zemřelého otce. Georgův otec zemřel před 11 lety a až teď vychází najevo, ze před smrtí ještě napsal dopis pro svého syna a zařídil to tak, aby Georg dostal dopis teprve až bude dost velký na to, aby chápal veci, o nichž mu otec chce vyprávět.

V textu se střídají pasáže psané kurzívou – to jsou řádky otcova dopisu – s pasážemi s obyčejným písmem – to jsou Georgovi vzpomínky a úvahy, vyvolané přečteným.
Vzniká tak zvláštní dialog mezi otcem a synem přes propast času a smrti. Jako zvláštní pojítko mezi otcem a synem se jeví Hubbleův vesmírný teleskop, o němž Georg krátce před nalezením dopisu dokončil seminární práci, aniž by tušil, čím to je, že toto téma ho tak přitahuje. Hubbleův teleskop byl vynesen na oběžnou dráhu krátce před smrtí Georgova otce Jana Olava a ten se o něm ve svém dopise zmiňuje několikrát. Jan Olav vypráví o jedné noci před jedenácti lety, o poslední noci, kterou strávil doma než odjel do nemocnice. O noci, kdy Jan Olav nemohl spát.
Tu noc se probudil i čtyřletý Georg a přišel k otci do osvětleného pokoje. Táta ho tehdy neodnesl zpátky do postýlky, neukonejšil ho k spánku, ale naopak, teple ho oblékl a vyšel si s ním na verandu. A tam spolu seděli ve tmě a koukali se na hvězdy, otec vyprávěl synkovi o vesmíru a aniž to chtěl, nakonec se rozplakal. Tu noc se otec se synkem loučil. Georg si na tuto noc pamatuje (“má jediná skutečná vzpomínka na tátu”), ale to, že tehdy poprvé slyšel o Hubblově teleskopu od táty, se dozvídá až z jeho dopisu.

Ten dopis dává Georgovi možnost přiblížit se svému otci, člověku, jehož mu nebylo dopřáno poznat a jehož si pamatuje jen z fotek a videozáznamů. Pochopit, jaký doopravdy byl, a sice – nenapravitelný snílek a romantik. Člověk, který vnímal život na tomto světě jako obrovskou pohádku “v niž všichni musíme hrát podle pravidel, i když jim nemusíme nutně rozumět”.

Ale proč se kniha jmenuje “Dívka s pomeranči”?
Tak o tom je dopis Jana Olava, přečtěte si ho spolu s Georgem a dozvíte se kdo je ta tajemná dívka, kterou Jan Olav spatřil jako devatenáctiletý jednou v tramvaji a na kterou od této chvíle nemohl zapomenout. Dívka, která se záhadně objevuje a zase mizí a kterou Jan Olav všude hledá.

Skeptik by řekl, že to je celé sentimentální a naivní. Skeptici ať to raději nečtou. Je to pohádka a k pohádkám naivita patří. Život je krásnější, než jsme si mysleli, to je poslání knížky a nejspíš bude pravdivé. Už proto, že i v 21. století někdo pořád ještě vypráví pohádky.
{youtube}PUiz0WLmcSw{/youtube}
Trailer filmu Dívka s pomeranči – české titulky

Jostein Gaarder / Dívka s pomeranči / Vydal Albatros 2004 | pro děti od 12 let | Z norštiny přeložila vynikající Jarka Vrbová

Ukázka z knihy:

,,Zeptej se mámy nebo táty, jak se seznámili.Třeba se dozvíš nějakou zábavnou příhodu.Zeptej se obou, protože není nikde psáno, že ti povědí totéž.

Nesmíš být překvapen, když se ti najednou ukážou z ostýchavé stránky, to je úplně normální.Tyhle pohádky, o nichž mluvíme, nejsou nikdy stejné, ale pomalu začínám chápat, že všechny mají více či méně choulostivá pravidla, o nichž může být těžké mluvit.Možná bys měl dát pozor na to, aby ses těch pravidel příliš nedotkl.Není vždycky lehké je vyjádřit slovy a existuje něco, čemu se říká ,,jemnocit”.

Čím podrobnější taková historie bude, tím napínavější je pro posluchače, protože kdyby se jen něco málo odehrálo jinak, než jak se to stalo, nenarodil by ses!Vsadím se, že existuje tisíc maličkostí, které by všechno poskládaly dohromady úplně jinak, a ty bys neměl ani nepatrnou šanci.

Anebo, kdybych si měl vypůjčit moudrá slova svého táty:Život je gigantická loterie, v níž jsou viditelné jen vítězné losy.

Ty, jenž nyní čteš tuto knihu, jsi taky vítězný los.

————————–

Dívej se na svět, Georgu, prohlížej si ho, dokud ses ještě nenabifloval příliš mnoho pouček z fyziky a z chemie. V tomto okamžiku běží obrovská stáda divokých sobů přes větrem bičovanou Hardangerviddu. V Camarque, mezi dvěma rameny delty řeky Rhóny, hnízdí stovky růžových plameňáků. Neodolatelná stáda elegantních gazel běží africkou savanou. Tisíce a tisíce tučňáků spolu klábosí na ledovém pobřeží Antarktidy a nemají se špatně, líbí se jim to. Ale není důležité jen množství Osamocený zamyšlený los vystrkuje hlavu z jehličnatého lesa ve východním Norsku. Před rokem se jeden odvážil až do naší ulice. Na chatě na Fjellstlen běhá v panice vyděšený lumík kolem dřevníku.

Boubelatý tuleň pleská ocasem do vody mezi ostrůvky u Tonsbergu.

Nechoď na mě s tím, že příroda není zázrak. Neříkej mi, že svět není pohádka. Ten, kdo to nepochopil, si toho možná všimne až těsně předtím, než se pohádka bude chýlit ke konci. Pak člověk dostane poslední šanci strhnout si klapky z oč~ poslední příležitost protřít si oči úžasem a oddat se tomuhle zázraku, se kterým se teď loučí a musí ho opustit.

Snad chápeš, co se tu snažím vyjádřit, Georgu. Nevím o nikom, kdo by se s pláčem loučil s Euklidovou geometrií nebo periodickým systémem prvků. Nikdo neuroní ani slzu proto, že se odpojil od internetu nebo zapomněl násobilku. Člověk se loučí se světem, s životem, s pohádkou. Pak se loučí i s okruhem lidí které má doopravdy rád.

Občas mě napadá, že bych si přál žít před vynálezem násobilky a rozhodně před obdobím rozvinuté moderní fyziky a chemie, tedy ještě než jsme všechno věděli – chtěl bych zažít ČISTÝ; KOUZELNÝ SVĚT! Ale přesně tak před sebou vidím svět v tuto chvíli, kdy sedím před obrazovkou počítače a píšu ti tyto řádky. Sám jsem vědec a nestavím se k žádné vědě odmítavě, ale zároveň mám mytické, skoro animistické chápání světa. Nikdy jsem nedovolil Newtonovi nebo Darwinovi, aby setřeli pel z mystérií života.

The post Záhadná dívka s pomeranči. Gaarderova nejčtenější kniha desetiletí first appeared on Čítárny.

 Je to něco, jako by se to šířilo ve všeobecném povědomí, že se čas od času objeví na různých, zcela odlišných místech, jiným lidem zcela stejný nápad. Není to ani z jedné strany plagiátorství, jen zajímavá shoda. Nyní se nápad s návštěvou pohřbů neznámých lidí, a tím zmírnění pocitu vlastní osamělosti, objevil u světoznámého spisovatele a u začínající autorky.

Jostein Gaarder  / Loutkář
Akademik a lingvista Jakop s traumatem z dětství je natolik osamělý, že navštěvuje pohřby cizích lidí. Na smutečních hostinách se dává do řeči s pozůstalými. Díky své sečtělosti a jazykové pohotovosti si pokaždé vymyslí příběh, který jej k nebožtíkovi váže, a baví jím ostatní hosty. Přestože je znalcem vztahů a jazyků, sám je z pletiva skutečných lidských vztahů vytržen a má jen jednoho přítele, jehož s oblibou cituje. Ovšem ani Pelle není člověk z masa a kostí…
Vyd. Plus, 2017

Jana Reiterová / Slunce v krajině křížů
Hanka je samotářka, nese si z dětství brzkou ztrátu milovaného táty a nelásku nechtěného dítěte ze strany své matky. Otčím ji znásilní a ona odchází a živí se většinou sezonní prací. Touží někam patřit, a tak navštěvuje různé pohřby a sblíží se s osamělými vdovami, na které vlastní děti většinou nemají čas. Pomáhá jim a zažívá alespoň chvíli pocit rodiny a sounáležitosti, dokud ji příbuzní osamělých žen z obavy z ní nevystrnadí… Formou nepravidelných časových záznamů s přesahem do budoucnosti, a přes všechny líčené surovosti života si autorka vybrala vyznění optimistické a plné naděje.
Vyd. Epika, 2017

Jostein Gaarder se narodil v učitelské rodině. Jeho otec byl ředitelem střední školy a matka učitelka a spisovatelka knih pro děti. Studoval skandinávské jazyky a teologii na univerzitě v Oslu, vyučoval filozofii a literaturu na vysoké škole v Bergenu. V této době napsal spolu se svými kolegy šest učebnic k dějinám náboženství a filozofie. Mezinárodní úspěch Sofiina světa: “románu o dějinách filozofie” vydaného v roce 1991 mu umožnil se psaním živit. Angažuje se také v politice a ekologii, kterou podporuje prostřednictvím Nadace Sophie.

Jana Reiterová vlastním jménem Jana Straková se rozhodla, že hned od své prvotiny bude používat pseudonym. Vybrala si příjmení ve válce ztraceného dědečka, možná na jeho památku nebo také i z jiných osobních důvodů. Narodila se v roce 1968 v Příbrami, ale více jak čtvrt století už žije v Jindřichově Hradci se svým manželem a synem. Využila možnosti vítězky Textíku 2016 k vydání své první knížky, a je to čtení v nejlepším slova smyslu spíše pro čtenářky.

The post Dvě knihy podivuhodně podobné. Loutkář Gaardera a Slunce v krajině křížů Reiterové first appeared on Čítárny.

Norský učitel J. Gaarder a světoznámý spisovatel kombinací zdánlivě neatraktivních témat, jako jsou dějiny filosofie a příběh dospívání patnáctileté dívky, vytvořil knížku, která slavila mezi čtenáři neuvěřitelný úspěch.

Vzápětí po svém norském vydání vyšla v desítkách zemí a v roce 1995 byla nejprodávanější knihou na světě!!!!

Sofiin svět je vynikajícím způsobem napsaný příběh i přemítání o záhadě vesmíru a o Bohu, ušlechtilá zábava i návod k tomu, jak se orientovat v životě. Po knize zcela jednoznačně sáhnou středoškoláci, ale i jejich rodiče a učitelé a vůbec všichni, kteří se chtějí něco dozvědět o duchovních pramenech naší civilizace, nebo prostě rádi čtou.
Chytře a moudře komponovaný román: 3000 let zachycených na pár set stranách – jednoduše, ale nikoliv triviálně. Sofiin svět je opravdu pozoruhodná, mimořádná kniha.

Graficky – jak to má Gaarder ve zvyku – jsou vyznačeny 2 roviny (výrazně odlišný typ písma), text je doplněn rejstříkem.

O čem je nejprodávanější kniha roku 1995?
Čtrnáctiletá Sofie najde ve schránce lístek, kde je napsané “Kdo jsi?”. Začne o tom přemýšlet a uvědomí si, že vlastně ani nezná odpověď. Začnou chodit dopisy od neznámého filozofa Alberta Knoxe, který jí prostřednictvím těch dopisů poskytuje kurs filosofie.  Zvídavá Sofie se postupně dozvídá o historii filosofie od předsókratovských myslitelů, přes antiku, středověk, osvícenství, romantismus, Marxe, Freuda i Darwina až po současnost.

Sofie je strašně zvědavá a chce svého učitele odhalit. V noci pozoruje schránku a opravdu spatří, jak do ní někdo dává dopis. Ve tmě ale neuvidí jeho obličej. Albert Knox zjistí, že ho Sofie sleduje, a proto posílá s dopisy svého psa Herma. Sofie mu po Hermovi pošle dopis, ve kterém píše, že by se s ním chtěla seznámit, ale Albert se zatím skrývá. …

Sofiin svět / Gaarder, Jostein / překlad: Vrbová Jarka / Vydal Albatros / 5. vydání, 2. v Albatrosu, 1. vydání Timotej, 1995

Ukázky z knihy…

Odkud se vzal svět?
Kdepak, to Sofie nevěděla.Věděla však, že Země je jen nepatrnou součástí obrovského vesmíru. Ale odkud se vzal vesmír?
Samozřejmě se nabízí vysvětlení, že vesmír existoval vždycky. Pak bychom nemuseli hledat odpověď na to, odkud se vzal. Ale může něco existovat pořád? Něco jí říkalo, že ne. Takže všechno, co je, muselo někdy vzniknout? Vesmír tedy musel také někdy vzniknout z něčeho jiného.
Ale jestli vesmír v jednu chvíli vznikl z něčeho jiného, muselo to něco jiného vzniknout zase z něčeho dalšího. Sofii bylo jasné, že takhle se celý problémjenom odkládá. Když se to tak vezme, muselo by jednoho dne něco vzniknout z ničeho. Ale šlo by to vůbec? Nebylo by to stejně nepravděpodobné jako to, že svět existuje odjakživa?
Ve škole mluvili o tom, že svět stvořil Bůh, a Sofie se teď pokoušela ukonejšit se tím, že je to vlastně nejlepší řešení problému. Ale pak začala přemýšlel znovu. Mohla by docela dobře přistoupit na to, že vesmír stvořil Bůh, ale co s Bohem samotným? Stvořil on sám sebe z ničeho? Zase jí něco říkalo, že to tak není. I když Bůh jistě dokázal stvořit to či ono, mohl těžko stvořit sebe sama ještě předtím, než měl nějakého „sebe sama” jímž by se mohl stvořit! V tom případě zbývala jediná možnost: Bůh existoval vždycky. Ale tuhle možnost přece už zavrhla! Všechno, co je, muselo někdy z něčeho vzniknout.

xxx
Stará římská říše však byla postupně rozdělena do tří různých kulturních oblastí. V západní Evropě to byla latínská křesťanská kultura s Římem jako hlavním městem. Ve východní Evropě řecká křesťanská kultura s hlavním městem Konstantinopolí, které později dostalo řecké jméno Byzantion. Mluvíme proto o byzantském středověku na rozdíl od středověku římsko-katolického.
Ale ke starému Římu patřila i severní Afrika a Střední východ. V této oblasti se ve středověku vyvinula arabská muslimská kultura. Po smrti Mohameda v roce 632 se rozrostl na Středním východě islám a po řadě vojenských výpadů se součástí muslimské kultury stalo i Španělsko. Islám měl posvátná místa – Mekku, Médinu, Jeruzalém a Bagdád. Z kulturně-historického hlediska je důležité si uvědomit, že Arabové vojensky převzali vládu i nad starým helénistickým městem Alexandrií. Tak navázali na množství poznatků řecké vědy a po celý středověk hráli vůdčí rolí v matematice, chemii, astronomii a medicíně. Však i dnes používáme ,arabské číslice’. V mnoha ohledech tedy byla arabská kultura na vyšší úrovni než kultura křesťanská.”

xxx
Shakespeare žil také v době baroka a své největší hry napsal kolem roku 1600. Stál vlastně jednou nohou v renesanci a druhou v baroku. Ale už i u něj se to hemží výroky tom, že život je jako divadlo. Chceš slyšet příklady?

Ve hře Jak se vám líbí říká:
,Celý svět je jeviště
a všichni lidé jenom herci.
Mají své příchody a odchody,
za život každý hraje mnoho rolí..

A v Mackbethovi zase:
Těkavý stín je život, špatný herec,
jenž v chvíli svou div prkna nezboří,
a pak už kde nic, tu nic.

To je hodně pesimistické. Shakespeare byl posedlý myšlenkou, že život je krátký. Možná jsi slyšela jeho nejčastěji citovanou větu. Být, či nebýt – to je otázka.
Ano, to řekl Hamlet. Jeden den chodíme po zemi a druhý den jsme pryč.

xxx
Jedním z hesel baroka bylo latinské rčení “carpe diem” což znamená “užívej dne”. Jiný často citovaný latinský výraz té doby je ale “memento mori” tedy “pamatuj na smrt”. Vezměme například malířství. Obrazy znázorňovaly pyšnou životní rozmařilost a někam dolů do rohu malíř přimaloval kostru. V mnoha ohledech bylo baroko charakteristické ješitností a marnivostí. Ale spoustu lidí zajímal i rub mince a přemýšleli o přítomnosti všech věcí. Jinými slovy všechno krásné kolem nás jednoho dne zemře a zanikne.”
„Vždyť je to pravda. Zároveň se ale musí nechat” že pomyšlení” že nic netrvá věčně” je skličující.”
“Teď myslíš stejným způsobem jako mnoho lidí v 17. století. I politicky bylo baroko obdobím velkých protikladů. Především byla Evropa rozervaná válkami. Třicetiletá válka jako nejhorší z nich zuřila na většině území našeho světadílu od roku 1618 do roku 1648. Ve skutečnosti se jednalo o celou sérii válek” které se projevily zvláště silně v Německu. Jedním z následků téhle války bylo” že dominantní velmocí Evropy se postupně stala Francie.”
“Kvůli čemu válčili?”
„Zhruba by se dalo říct” že šlo o boj mezi protestanty a katolíky. Ale šlo hlavně o politickou moc.”

The post Sofiin svět Josteina Gaardera je desítky let nejprodávanější světový bestseller first appeared on Čítárny.