Když jsem byl kdysi v Sovětském svazu, byl jsem opravdu překvapen vzděláním mnoha lidí. O knihách jste se klidně mohli bavit s řdičem autobusu, kdekdo hrál na nějaký hudební nástroj a při diskusích o čemkoliv bylo znát u většiny lidí kvalitní všeobecné vzdělání a rozhled. Proto nepřekvapí, že ani Gagarin absolvent technické škol, měl docela slušné humanitní vzdělání a znal i poezii. Ta je koneckoců v Rusku i dnes mnohem populárnější jak v Evropě nebo v severní Americe.

Zveřejňujeme neznámý rozhovor Olega Kudenka / Svět knih. 1961. č. 8. S. 7–8.

Juriji Alexejeviči, co čtete a jaké knihy jste si oblíbil?

„Odpovědět na vaši otázku,“ říká Jurij Gagarin, „není tak snadné, protože jsem nikdy neupřednostňoval žádného autora ani jednu knihu. Myslím si, že čím více bude člověk číst dobré knihy, tím bude moudřejší, sečtělejší, vzdělanější. Samozřejmě je nemožné číst knihy všech dob a národů v jednom lidském životě. Proto je pravděpodobně každý člověk omezen na nezbytné minimum.

Už dávno jsem se rozhodl, že si musím znovu přečíst všechny ruské klasiky, nejlepší díla moderních spisovatelů, sovětských i zahraničních. Musím říci, že i když s obtížemi, tento úkol zvládám. Snažím se každý den strávit alespoň hodinu čtením knihy. Upřímně řečeno, poslední dobou se musím více zabývat speciální literaturou, ale přesto se snažím beletrii číst pravidelně.

Čtení dobré knihy není jen příjemný, rozumný odpočinek. Kniha je přítel, rádce. To je zdrojem mnoha dobrých myšlenek, pocitů a znalostí. A někdy je těžké určit, kterou knihu a proč milujete víc. Ve stejném věku, ve stejném prostředí – jako jedna věc; člověk roste – mění se jeho názory, představy, okolnosti života – a potřebuje další knihy.

Tak to bylo se mnou. Vezměte si například poezii.
Jako dítě jsem nadšeně četl Puškina a Lermontova. Ale pak jsem poznal Shakespeara a Majakovského.
Puškin byl stále můj oblíbený básník, ale uvědomil jsem si, že nemohu soudit poezii bez studia jiných básníků.
Hamleta jsem četl několikrát. A byl jednoduše šokován tím, jak jsou lidé v této hře zobrazeni; zdá se, že věříte, že skutečně žili, vidíte je, slyšíte jejich hlasy.

Nyní o Majakovském.
Tohoto velkého sovětského básníka jsem si osvojil postupně. A čím víc to čtu, tím víc se mi to líbí. Básně a básně se obzvláště líbily: „Dobrý!“, „Vladimir Iljič Lenin“, „Nahlas“, básně a eseje o Americe, „Básně o sovětském pasu“. Bolševická vášeň, bohatost obrazů, zvláštní poetická síla a řekl bych revoluční duch, „budovatelská a rebelská síla“ jsou v jeho básních.

Mám rád pravdivé básně A. Tvardovského, zvláště pak tu označenou Leninovou cenou “Za dálku, dálku.” Toto je báseň o našem životě, o osudu lidí. Mám rád i básně K. Simonova.

Nechtěl bych své literární zájmy odkládat na polici, – směje se Gagarin, – ale když už jsem řekl o poezii, zřejmě je třeba říci o próze. Kromě toho bych chtěl učinit výhradu, že každý člověk má svůj vlastní vkus a nemyslím si, že mám právo soudit spisovatele a knihy. Nejsem kritik. Jsem pilot. Takže můžu mluvit jen o tom, co se mi líbí.

Z ruských prozaiků mám nejraději Čechova a Lva Tolstého.
Čechova miluji ze školy, kdy jsem četl jeho první povídky „Kashtanka“ a další. Zamilovala jsem si jeho humor, úžasnou ostražitost, hloubku, schopnost psát přesnými, jednoduchými slovy. Později jsem v něm cítil mistra obrovských společenských zobecnění, umělce, jehož srdce je plné bolesti pro znevýhodněné a uražené lidi. Když jsem se dozvěděl, že Vladimíru Iljiči Leninovi se příběh “Oddělení č. 6” velmi líbil, přečetl jsem si ho a byl jsem velmi nadšen pravdivostí a silou tohoto příběhu.

A Lev Tolstoj! Se zájmem jsem četl jeho kavkazské romány, Sevastopolské příběhy, romány, zejména Vojnu a mír. O Tolstého věcech se dá mluvit dlouho, protože Tolstoj je obr.

Pokud se budeme bavit o sovětských spisovatelích, pak se můj názor bude pravděpodobně shodovat s názorem milionů lidí. Miluji M. Gorkého, N. Ostrovského, A. Fadějeva, M. Šolochova.

Jednou z mých oblíbených knih je Příběh skutečného muže od Borise Polevoje.
Poměrně nedávno jsem měl možnost poprvé potkat Alexeje Maresjeva. Hrdina Polevoj byl pro mě živým příkladem vytrvalosti, odvahy a oddanosti vlasti. Od něj jsem se snad nejvíc naučil postoji k životu.

Ale charakter je utvářen řadou knih a okolností. Například ještě v leteckém klubu jsem se zájmem četl zápisky amerického zkušebního pilota Jimmyho Collinse. Tato kniha mi dala hodně k zamyšlení. Collinse pronásledovala samota a touha po penězích. Celý život byl pod vlivem okolností.

Od dětství miluji příběhy Jacka Londona. Jsou to silní lidé se silnou vůlí. Tyto příběhy čtu stejně jako díla Victora Huga, jehož revoluční romantika a vášeň mě vždy fascinovaly. Taky jsem četl Dickense. Moc se mi líbila Longfellowova Píseň o Hiawathovi. Ale snad nejoblíbenější knihou mezi zahraničními spisovateli je Gadfly od Ethel Lilian Voynichové. Obraz Gadfly – zarytého bojovníka za svobodu – se mi navždy vryl do duše.

Rád bych také řekl o sci-fi knihách.
Četl jsem Julese Verna, HG Wellse, Fenimora Coopera, Conana Doyla, Jefremova, Alexandra Beljajeva.
Fikce, zvláště dnes, nám pomáhá snít, dívat se do zítřka. Je zajímavé porovnávat sen a realitu, která se někdy ukáže být jasnější a konkrétnější než jakýkoli sen.
Nedobrovolně srovnávám Julevernovy popisy a Beljajevovy popisy ve Star of the KEC s tím, co jsem sám viděl a zažil. A musím říct, že v životě se někdy všechno děje jinak než ve sci-fi knihách.
Jsem prostě ohromen fantastickými díly Ciolkovského, zejména příběhem „Ze Země“, jak správně náš pozoruhodný vědec dokázal předvídat vše, co ho potkalo, co musel zažít na vlastní kůži! Mnoho, mnoho z jeho předpokladů se ukázalo jako naprosto správné.

Moc se mi líbila kniha od I. Jefremova “Mlhovina Andromeda“.
Autor se podíval do budoucnosti očima vědce a umělce, snažil se jako první komplexně ukázat život v průběhu tisíciletí, což je už samo o sobě zajímavé. Toto je kniha o vítězství komunismu, nelze ji číst bez vzrušení. A lidé tam jsou zajímaví a dotýkají se velkých problémů. A hlavně – víra v progresivní vývoj společnosti.

Na závěr bych chtěl říci, že člověk nežije v bezvzduchovém prostoru.

The post Jurij Gagarin. První člověk ve vesmíru četl jak klasiku, tak poezii… rozhovor first appeared on Čítárny.

Když 12. dubna 1961 vyletěl do vesmíru první člověk sovětský kosmonaut Jurij Gagarin (9.3. 1934 – 27.3. 1968), byl šokován doslova celý svět. Historický let byl odstartován z kosmodromu Bajkonur a trval 108 minut. Protože raketa vynesla modul výše než se předpokládalo, přistál Gagarin (s padákem) asi 300km před vypočteným místem.

Po úspěšném přistání znal během hodiny jméno Gagarin celý svět. Bohužel sláva, kterou musel Gagarin podstoupit, nebyla pro něho až tak přínosná, jak se mohlo zdát. Ale nakonec se znovu postavil na nohy a začal létat.

Při startu rakety Gagarin údajně řekl: “Поехали!” – “Jdeme!” Po návratu na Zemi zas: “Když jsem v kosmické lodi obletěl Zemi, viděl jsem, jaká je naše planeta krásná. Lidé, chraňme a rozmnožujme tuto krásu, ale neničme ji! ”

Americký prezident Kennedy hned poté vyhlásil ambiciózní program Apollo, v jehož rámci měl přistát na Měsíci první člověk, který měl potvrdit hegemonii Američanů ve vesmíru. Tomu nakonec došlo 20. července 1969, kdy pravděpodobně vstoupil na povrch Měsíce první člověk. Neil Armstrong.
Trvalo však dalších 14 let, než se v roce Rusové a Američané dohodli a v roce 1975 se na oběžné dráze kolem Země spojily americká a sovětská kosmická loď Sojuz a Apollo. Aspoň symbolicky skončilo na delší dobu nesmyslné ideologické štvaní, které stálo u počátků letů do vesmíru a v podstatě přežívá dodnes. Jak symbolické, jak smutně charakteristické pro naši civilizaci.

Gagarin v Praze je už historická kniha, která dokumentuje první návštěvu prvního kosmonauta světa v Praze. Mimochodem byla to první zahraniční cesta Gagarina. Najdeme zde velké množství soudobého materiálu a fotografií. Gagarin byl v Praze 2x.

Plukovník Gagarin zemřel 27.3. 1968 při tragické letecké nehodě
během výcviku se svým instruktorem za dosud neobjasněných příčin při návratu na letiště. O nevyjasněném úmrtí Gagarina a dalších událostech kolem jeho života se můžete dočíst v poslední vydané knize: Gagarin – Byl první? od Pavla Toufara.

Pro filmové fanoušky doporučujeme velmi slušný film z roku 2013, Gagarin: Pěrvyj v kosmose.
Jedná se o první filmovou biografii, k jejímuž natočení dala Gagarinova rodina souhlas. Zajímavé je, že stopáž filmu je 108 minut, to je doba, po kterou byl Gagarin ve vesmíru.
Dokumentární film: Hvězdný muž: Pravda o Juriji Gagarinovi z roku 2010 se snaží rozkrýt některé nejasnosti o letu prvního člověka do vesmíru, kterým mohl být Iljušin.
Další filmové zajímavosti o Gagarinovi >>

Další zajímavé knihy o Gagarinovi:
J.Gagarin: Moje cesta do vesmíru, Svět sovětů, 1961
K.Hájek, F.Novák, V.Rýpar: Gagarin v Praze, Orbis, 1961
J.Gagarin, V.Lebeděv: Cesta ke hvězdám, ČTK-Pragopress, 1971
J.Nagibin, překl. J.Šanda: Úsměvy a hvězdy – povídky o Gagarinovi, Albatros, 1981
M.Grün: J.A. Gagarin, Horizont, 1984
J.Doran, P.Bizony: Gagarin – pravda o legendě, BB Art, 1999
P.Toufar: Vzestup a pád Jurije Gagarina, Regia, 2001
P.Havlík: Gagarin – Milion lidských očí, The World Circle Foundation, 2001
Pavel Toufar: Gagarin. Byl první?, Olympia Praha, 2011

Jeden z nejrozumnějších českých novinářů Jan Petránek o setkání s Gagarinem

The post Rus Jurij Gagarin. Knihy a filmy o prvním člověku ve vesmíru first appeared on Čítárny.

Jurij Gagarin. Dvanáctého dubna si připomínáme výročí prvního vstupu člověka do kosmu, které se událo v roce 1961. Fascinující život Gagarina ale končí jeho tragédií už v roce 27.3.1968. Jeho smrt je dodnes zastřena mnoha otazníky.

Doporučuji velmi zajímavý ruský dokument o příčinách předčasné Gagarinovy smrti: Odtajněna příčina smrti Jurije Gagarina. Ve videu (pod citací s odkazem) si můžete nastavit automatický překlad do češtiny. Dokument podrobně analyzuje možné příčiny letecké katastrofy. Dle mého názoru, je však nejdůležitější závěr dokumentu (cca od 39 minuty). Autoři si po konstatování, že příčinou tragédie byla pravděpodobně sabotáž, kladou také otázku kvůli čemu (za jakým účelem) byla tato sabotáž nejpravděpodobněji provedena.

Přepis závěrečné části (předem se omlouvám za případné nepřesnosti v překladu):

Kromě otázky jak, je v této historii důležitá také odpověď na otázku, proč (kvůli čemu).
Někteří badatelé hledající odpovědi nahlas předkládají novou verzi smrti prvního kosmonauta světa: Začátek roku 1968 se stal jedním z nejtěžších období v padesátileté historii ideologické války sovětského socialismu se světem tržního hospodářství (kapitalismu). Kosmický triumf začínal být krůček po krůčku zapomínán a na místo něho přišli katastrofy a neúspěchy. V době, kdy Američané úspěšně vypustili Apollo 5 na oběžnou dráhu Země, SSSR ztratil ponorku K 129.
V zemích socialistického bloku postupně narůstala nespokojenost mladých. Zapojení se do Vietnamské války skončilo ponižujícím neúspěchem. V Československu začaly liberální reformy, které vyprovokovaly prudký růst protisovětských nálad.

Leonid Brežněv deklaroval novou zahraničně-politickou doktrínu, podle které si SSSR v podstatě přivlastnil právo na obsazení libovolné země socialistického bloku v případě její neloajálnosti. 23. března se na sjezdu KS v Drážďanech o takové možnosti mluvilo v kuloárech, ale komunisti všech zemí velmi dobře chápali, že sovětský expediční korpus v centru Evropy bude přijat jako výzva (negativně).

Podle jedné z verzí právě tehdy dozrálo rozhodnutí znovu otřást planetou opakovaným využitím člověka číslo jedna ve vesmíru (Jurije Gagarina).

Jevgenij Děrbenkov (přítel Jurije Gagarina):

„Jak spadl? Proč spadl? Kolikrát se ptali? Mluvil jsem přímo s kosmonauty. Bylo ho potřeba zlikvidovat? Neodpověděli. Neřekli, že nemám pravdu. Na co ho potřebovali? Narodil se, stal se prvním…”

Pokud jsou ty události skutečně svázané, tehdejší sovětští politologové dosáhli svých cílů v mnoha směrech, protože násilné potlačování protisovětských shromáždění by plně mohlo vyprovokovat druhou Karibskou krizy a to v situaci kdy prsty vůdců světových mocností byly připraveny na červených tlačítcích. Formálně SSSR až do srpna 1968………… výpadek zvuku

V poslední době se události vyvíjí nesprávným směrem. V Československu se šíří vystoupení nezodpovědných elementů požadujících umožnění vzniku oficiální opozice, projevování trpělivosti k rozličným antisocialistickým názorům a teoriím. Rozdávají se výzvy k vytvoření soukromých podniků, odchodu od plánovitého hospodářského systému, rozšíření spolupráce se západem.

Za dva týdny po letecké katastrofě, při které zahynul Gagarin a Seregin, velitel vzdušných sil SSSR general Vasilj Margelov dostává tajnou direktivu s příkazem v co nejkratší době vypracovat plán sovětské invaze do Československa.

„Sovětský svaz a další socialistické státy věrné mezinárodní pomoci a Varšavské smlouvě jsou povinni, vstupem svých vojsk, poskytnout pomoc československé lidové armádě při obraně vlasti před hrozícím nebezpečím.“

20. srpna začala operace Dunaj, 24 divizí států Varšavské smlouvy vstoupilo do Československa zároveň na 18. místech.
Okamžitě zablokovali všechny nejdůležitější objekty infrastruktury a v podstatě zorganizovali předání státní moci zpět do rukou zajišťujících vracení všeho do starých kolejí komunistické ideologie (státní převrat). Už téměř půl století se politologové a analytici dohadují, jak to, že byla reakce OSN a NATO tak slabá? Vždyť 6 let před Pražským jarem jednoduché a nekonfliktní přemístění vojsk do jednoho ze států socialistického tábora málem vedlo k jaderné válce (Kubánská krize).
Jedna z verzí vysvětlující tento fenomén byla, že svět byl pod dojmem smrti velikého člověka, který smazal všechny rozdíly mezi zeměmi, předáním společného dědictví lidstvu, prvním pozemšťanem, který vstoupil do kosmu.

Magomed Tolbojev (zkušební letec, hrdina Ruska):

„Také, Gagarin je příliš veliký a je potřeba zachránit čest a důstojnost Ruska a čest a důstojnost prvního kosmonauta světa. Lépe to nedělat, nechat na pokoji tuto historii, to je moje modlitba, nechte na pokoji Gagarina.“

Reakce obyvatelstva SSSR na invazi vojsk do Československa byla také velmi indikativní (vypovídající).
V odpovědi na operaci Dunaj a ruské tanky v Praze, v Rusku, které ještě prožívalo smrt svého miláčka, považovali za nutné projevit svůj protest proti okupaci malé evropské země svou účastí na demonstraci pouze 7 lidí z 250 milionů, což je ukazatelem samo o sobě. Minuta ticha za zemřelého Jurije Gagarina přehlušila řev sovětských tanků na pražských mostech.

Některá tajemství jsou na věky odsouzena zůstat tajemstvími. Objevují se pouze různé verze, protože ti, kteří by mohli vnést světlo do v historii vzdalující se tragédie na nebi moskevské oblasti, už nemohou odpovídat na otázky nebo jsou stále zavázání zachovávat mlčenlivost.

Jevgenij Derbenkov (přítel Jurije Gagarina):

„Bylo ho nutné zlikvidovat. A nikdo, kosmonauti, mi neodporoval, že je to hloupost.“

Výjimečný a možná jediný občan světa v historii lidstva, člověk, který se stal symbolem Jurij Gagarin. Člověk legenda, průlom lidstva, o jehož životě je známo téměř vše a téměř nic není známo o jeho smrti – o tajemné neobjasnitelné letecké katastrofě, která se stala 27.3.1968.

Doporučujeme:
Zajímavý pohled přináší Buran v obsáhlém článku ze kterého citujeme tutu část:

Velmi zajímavý ruský dokument o příčinách předčasné Gagarinovy smrti: Odtajněna příčina smrti Jurije Gagarina.
Ve videu si můžete nastavit automatický překlad do češtiny. Dokument podrobně analyzuje možné příčiny letecké katastrofy.
Nejdůležitější závěr dokumentu (cca od 39 minuty). Autoři si po konstatování, že příčinou tragédie byla pravděpodobně sabotáž, kladou také otázku kvůli čemu (za jakým účelem) byla tato sabotáž nejpravděpodobněji provedena.

The post Jurij Gagarin. Byla jeho havárie náhoda nebo sabotáž? Bylo ho nutné zlikvidovat? first appeared on Čítárny.