Profesor Piťha a jeho vynikající projev v kostele Všech svatých na Pražském hradě 2015. Nemusíte být věřící, abyste pochopili v plné šíři moudrá slova pana profesora Piťhy, které se vážou k zásadním problémům této doby, k poničeným vztahům mezi lidmi, k chaotické a stupidně se chovající společnosti. Kultivovaný projev je tak nadčasový, že by měl prezentovaný ve všech médiích dnes a denně.

Ano. Jsme lidé. Nejsme čísla bez kritického uvažovaní. Nejsme ovládání roboti, kterým se musí říkat, co a jak mají dělat a jak myslet, jak by si přáli mnozí psychopati nového světového řádu.

Zde je text proslovu profesora Piťhy ze stránek Arcibiskupství pražského:

Lidé, lidé,

Dovoluji si vás oslovit tímto nejvyšším možným titulem, protože člověk je obrazem Boha a je ozdoben výsostnými znaky: rozumem, svědomím a zodpovědností.

Sešli jsme se tu, abychom vzpomenuli obětí válek a totalitních režimů, zejména toho, který je nám historicky nejblíž. Dnešní pietní slavnost dostala jméno Mene Tekel. Tato tajemná slova se objevila na zdi paláce Nabukadnesorova syna, když hodoval a zneuctil posvátné nádoby odcizené z Jeruzalémského chrámu. Oznámila pád jeho říše, protože se nepoučil z příběhu vlastního otce.

Jsme přitom na místě, které je symbolem našich národních dějin. Je to chrám, který po staletí vznikal podle přesně stanoveného řádu a stal se ztělesněním ideálu, který vedl naše otce a dědy. Sama o sobě tato katedrála oním ideálem není, protože ten stojí vysoko nad ní směrem označeným odvážně vzpřímenými věžemi. Odtud k lidem promluvil Bůh. Slyšeli jsme jeho slova platná pro Izraelity v zajetí stejně jako pro stavitele tohoto chrámu. Jsou bolestně platná i dnes. Odtud k nám poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby nám ukázal, kdo jsme. Že jsme lidé, jen lidé spěchající ke smrti. Ale také, aby nám zvěstoval, že ideálem člověka je být obrazem Boha. Podobat se Kristu. To je pravda života, celý jeho smysl – jít k tomuto ideálu.

Pokaždé tu někdo mluví. Dnes ten úkol připadl mně. Je mi úzko, protože mluvím před Vševědoucím, a uvědomuji si, že nestojím před vámi, ale před těmi, kdo pro tento ideál, pro pravdu života, byli schopni svůj pozemský život nasadit. Dělat to pro sebe by nedávalo smysl. Život se pokládá za druhé. Ti, na něž tu myslíme, to udělali kvůli nám. Je mi určeno promluvit. Zde jsem, abych konal, co mám konat.

Více než vzpomínat, je třeba se poučit.
Ti, o nichž přemýšlíme, zemřeli především proto, že si lidé včas nepřipustili, že jsou ohroženi. Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme v míru, přitom se bojuje, útočí a zabíjí. Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět.
Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl. Očekáváme, že všichni odhodí svého Boha, protože my jsme to udělali. Ale oni to neudělají, protože na nás vidí, kam to vede – naše kultura se rozpadá a vymíráme.
Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální.
Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže.
Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.

Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a rovnováhy bank, které se rozkymácely jako lodě, když se zvednou vlny.
Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale k čemu nám budou zbraně, když nemáme muže, kteří by je zvedli. Proč by to dělali, když nemají ideál? Ideál, za který by někdo byl ochoten zemřít.
Jsme věru ubozí a směšní. Vzali jsme své oblasti vazebnost kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných sobců. Ztratili jsme hodnotu a míru člověka, neboť je zcela logické, že když odhodíme své křesťanství a zbavíme se Boha, zbavíme se i člověka, protože přestaneme vědět, jak má vypadat. Jak si nás muslimové mohou vážit, když oni mají Boha a my žádného nemáme. A proč by se měli u nás chovat slušně a jednat s námi lidsky, když vidí, jak se chováme my k sobě navzájem.
Hovoříme o míru, chceme ho bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě, ani mezi sebou.
Chceme zachránit spravedlnost, ale jen množíme zákazy. Jenže spravedlnost ani mír nikdo nezavede, protože vyrůstají ze slušnosti.

Vím, co teď nastane, co uslyším. Má slova narazí na zeď sobecké spokojenosti, která je jako křivé zrcadlo.
Všechno překroutí. Kdybych řekl jakoukoli moudrost, ozvěnou se ke mně vrátí fráze prázdnější než žvást opilce. I kdybych přinesl přímo z fronty usmrcené dítě, ozve se jen lživý nářek představitelů elit, a to takový, jaký si bude přát ke všemu lhostejný dav, který je má znovu postavit do čela. Nikdo se nezvedne, aby se šel pokusit zachránit sourozence či matku toho dítěte. Ozvou se proti mně hlasy: Na co si hraješ? Nečárej čerty na zeď!…, až zazní protest:
Ten blázen nakonec způsobí válku – umlčte ho! Ale já se hrozím toho, co si připravujeme a přivodíme. Našimi nepřáteli nejsou ani Arabové ani Ukrajinci ani Rusové a vůbec nikdo. Stačíme si sami, protože si nevážíme zákona života, zapomněli jsme, že život je láska a láska je oběť. Život bez nich nedává smysl. A to je, na co můžeme zahynout. Neměli bychom žádné nepřátele, kdybychom byli jako tato katedrála, poutáni k sobě pevným řádem, a byli bychom váženi a ctěni jako tvůrci. Jenže my nic nevytváříme, protože za sebe necháváme jedny pracovat a druhé myslet.
Podle pokynů shora jen posunujeme dílo těch zdola. Nemáme proč žít. Jsme tu zbyteční. Kdybychom takoví nebyli a byli platnými lidmi, neodvážili by se nás nepřátelé ohrozit, protože bychom byli pevnější, než oni. Naší cestou je návrat k rozumu a jeho zkáznění a důsledné, věrohodné, hluboce žité křesťanství.

Nemohu mlčet. Byl jsem vyzván, abych promluvil před Bohem a mrtvými předky, a to ve chvíli, kdy se nás cizinci s úsměškem ptají:
Co vy jste vlastně zač? Nemohu mluvit za druhé, ale odpovím za sebe, byť se chvěji:

Vyznávám, že jsem běloch, uznávám odlišnost lidských ras, a tudíž lidskou důstojnost všech, ale odmítám zčernat či zežloutnout a změnit proporci a barvu svých očí.

Jsem muž, který může zplodit, ale nemůže porodit dítě, a proto trvám na spořádané, trvající rodině, neboť je to základ společnosti a záruka výchovy. Trvám na tom, že muž a žena jsou odlišní ve stavbě těla i biologické funkci, že žena je slabší a vzácnější než muž, který ji má chránit, milovat a vážit si jí.

Jsem zatím zdravý a budu pomáhat nemocným, ale odmítnu fňukání slabochů, kteří se na nemoc jen vymlouvají.

Jsem zároveň bohatý i chudý. Svůj chléb si dosud vydělávám a mám ho dost, abych se podělil, ale odmítám živit lenochy. Mám mnohem méně než skutečně majetní, nezávidím jim a radoval bych se, kdyby svůj majetek užívali rozumně.

Jsem Evropan, protože jsem Čech. Narodil jsem se českým rodičům, vyrostl v české zemi a beru vážně bídu i slávu svého národa. Odmítám se rozplynout v bezduché uniformitě konzumní multikultury.

Jsem křesťan, uctivý k lidem jiného náboženství či názoru, a vím s určitostí, že se jimi budou řídit v celém svém jednání. Ale hlásím se pevně ke svému křesťanskému Bohu a řádu, který stanovil, protože je moudrý, spravedlivý a k lidem soucitný.

Jsem člověk, vděčný za své lidství a hrdý na svou tvář.

Jsem člověk, jmenuji se Petr Piťha a nejsem nějaké 361106/038 rodné číslo ani 37-22/015 identifikační číslo oprávnění, ani PIN ani VIPN ani jakékoli jiné číslo.
Jsem člověk, protože mám svědomí a nesu zodpovědnost. Jsem člověk a jako člověk chci také zemřít.
Amen.

Petr Piťha

The post Prof. Piťha. Jsem člověk, nejsem číslo. A jako člověk chci zemřít first appeared on Čítárny.

Jaroslav Foglar plnil své knihy představami o svých ideálech mužnosti, přátelství, slušnosti, zodpovědnosti. Jsou nadčasové ohledně morálky a určitě jsou dnes stále potřebné. Vztah k přírodě, sebevzdělávání, poznávání jsou další znaky jeho příběhů, které při enormním úpadku dnešních škol jsou dokonce velmi žádoucí.

Chci tím říct, že Foglar není v žádném směru zastaralý.
Neměnil bych ani těch pár slov, která se mohou zdát dnešním mladým čtenářům archaická. A to z jednoho prostého důvodu. Lehký archaismus patří k době, kdy kniha vznikala, protože i Foglar je svým způsobem historický exkurz, stejně jako stovky dalších dobrodružných knih.

A tady je zřejmě problém. Mnozí lidé mají potřebu přizpůsobovat klasická díla současným čtenářům. Prý aby jim rozuměli. Tvrdí oni.
Jenže nejde jen o opravy zastaralých výrazů, ale pod praporem neuchopitelné politické a genderové korektnosti, je třeba texty ohýbat, přepisovat smysl, vyvažovat jejich údajný genderový stereotyp a další neuvěřitelnosti.
Pokud na to nakladatel přistoupí, dopouští se nejen hrubé neúcty k dílu autora, ale také zásadního podrazu na čtenářích.
Bohužel je to čím dál viditelnější nešvar v české nakladatelské komunitě.

Kniha Hoši od Bobří řeky je jasně nastavena jako klukovský román.
O tom nelze diskutovat. Foglar psal knihu v dobách, kdy ještě panovala úcta k ženám a dívkám, a ty se podle toho chovaly a zálesáctví se vyhýbaly.
Proto progresivní genderové ilustrace naivní ilustrátorky Kuchynkove a její poznámky o chybějících děvčatech v knize etc. jsou mimořádně směšné až zoufalé.

Nemyslím, že je tam nějaký silný koncept mužství, který by bylo potřeba rozbíjet. Prostě tam jenom chybí holčičí postavy. Ve skutečném světě přece holky taky jezdí na tábory v lese jako kluci, loví bobříky a mají rády dobrodružné příběhy stejně jako kluci. Nevnímám knížku jejím obsahem a dějem vyloženě jako jen pro kluky. Snažila jsem se nakreslit co nejlepší ilustrace k příběhu o přátelství dětí a vztahu k přírodě. To, že jsem žena, z mého pohledu nehrálo žádnou roli, i když tuto skutečnost zdůrazňovalo už víc lidí.
Ester Kuchynková

Pokud pak jedním okem spočineme na ilustračních výtvorech, pak je zřejmá nejen technická nevyzrálost a nedostatek fantazie, ale hlavně nedostatek pochopení samotného díla.
Což je opravdu hrubý nedostatek.
Nelze totiž ilustrovat knihu autora jako úplně jinou knihu, což se Kuchynkove podařilo dokonale.
To, že takovou zrůdnost schválilo vedení Albatrosu je zarážející a chlapci a děvčata by se měli co nejdříve zamyslet, pokud chtějí navazovat na dřívější profesionalitu této, kdysi slavné redakce. A hlavně by se neměli obhajovat tím, že je jiná doba.

Je třeba si uvědomit, že obsah knih stejně jako slova mají svůj význam a měnit je jen proto, že máme pocity, není ani tak hloupé jako nesmírně stupidní.
Názory Kuchynkove silné připomínají svazácké výpotky za bolševika o tom, jak má vypadat uvědomnělý socialistický člověk,  jak se má chovat a myslet. Jedná se evidentně o prosazovaní tendenčních pocitů, které mají změnit zásadním způsobem význam slov v celé společnosti.

Např. když se někdo zeptá, kde je psáno, že v americké organizaci Boys Scouts by neměly být holky, pak by se měl zamyslet nad samotným názvem, kde je přímo dané, komu je organizace určena, a nesnažit se měnit něco, co má svou historii, tradici jen pro nějaký pocit té jediné pravdy.

Stejně tak Foglarovy knihy jsou o klucích, o mužském elementu, a tak by to mělo zůstat. A jakékoliv podsouvání genderových stereotypů a jiných blbin do generacemi uznávaného kultovního textu je prostě zrůdnost. A to by v redakci Albatrosu měli vědět.

Jinak se tím otevírá Pandořina skříňka, že pocit může být nadřazený právu, biologické danosti i zdravému rozumu.
Stačí ho jen správně medializovat a prosazovat, i když stejný názorový pocit zastává procento vygumované populace.

The post Foglar a Hoši od Bobří řeky, pomýlený Albatros a genderové zrůdnosti ilustrátorky Kuchynkové first appeared on Čítárny.

Dlouho očekávaná přednáška. Mgr. Michal Tesař, PhD.: “Sexuální výchova v rodině a ve škole” (29.1.2025, Brno).

Přednášku uvedla OPRAVDU skvělým shrnutím procesu zavádění genderismu do českých škol vám všem již dobře známá paní Mgr. Milena Míčová!!!
Více přednášek a videí na toto téma:  https://t.me/Proudnarodnihrdosti

O natočení, střih a trefné úvodní slovo se postaral p. Jiří Havel, Paralelne.cz

Originál videa zde: https://www.youtube.com/watch?v=IIim44Msf8Y

P.S. Odborně vynikající Mgr. Michal Tesař, PhD., se bohužel nevyhnul přirovnávání dnešní mravně pokleslé a ve všech směrech pokřivené doby k době před r. 1989.
Obě etapy nazývá totalitou, přičemž z dikce řečeného vyplývá, že ta předchozí “totalita” byla minimálně stejně škodlivá, ne-li horší než ta dnešní.

Škoda. Za mě toto buď nepochopení podstaty problému nebo popírání reality značně snižuje dopad jinak výjimečně dobře zpracovaného obsahu i skvěle podaného výkladu.
Neurvalé psychické, mravní, a nakonec i fyzické ničení našich dětí a mládeže k nám prokazatelně dorazilo společně s kapitalismem, který k nám byl pod rouškou svobody a demokracie nasunut po r. 1989.
Socialistický stát děti a mládež před podobnými škodlivými vlivy chránil. Otázka je širšího charakteru a souvisí 1., světonázorovou, prioritou zobecněných prostředků řízení/zbraní. Stručně řečeno existují pouze dvě koncepce řízení života společnosti. Tzv. “davo”-elitární (Člověk člověku vlkem) anebo Spravedlivá společnost (Člověk člověku bratrem). První z nich staví na já – centrismu (egoismu), druhá na svědomí, spolupráci, vzájemné pomoci atd.

Do první kategorie (koncepce “davo”-elitarizmu, v němž si velmi malá skupina lidí osobuje právo vlastnit a ovládat všechno a všechny) patří kapitalizmus, feudalizmus i otrokářský řád (á propos – k čemupak teď spějeme?).

Do druhé kategorie (Spravedlivá společnost) socializmus a komunizmus. Doba socializmu u nás byla pokusem. Pokusem vybudovat Spravedlivou společnost. Nebyla to doba dokonalá, protože Spravedlivá společnost nepadá z nebe, spravedlivá společnost se postupně, a nikoli lehce, rodí. Přesto byla éra výstavby socialismu vedle husitství nejsvětlejším, nejlidštějším a také nejúspěšnějším obdobím našich dějin. Kdo nevěří, ať tam běží! Kam? Do archivů, přičemž těm dříve narozeným bude stačit osvěžit si paměť.

Co znamenalo Československo ve světě tehdy a co znamená dnes?
Co všechno jsme vyráběli, do jaké míry jsme byli soběstační tehdy a dnes?Kolik jsme měli špičkových vědců? Na jaké úrovni bylo naše zdravotnictví, školství, zemědělství, kultura atd. tehdy a na jaké je teď?
Jak vypadali lidé (podívejte se na staré filmy) tehdy a jak vypadají teď?
Shlédněte záznamy ze spartakiády a řekněte, kolik středo/vysoko/školáků, kolik dospělých by bylo dnes schopno takových výkonů?
A spočítejte tlusté lidi. Na ploše Strahovského stadionu je nenajdete. Kolik jich napočítáme v tom obrovském, tehdy největším na světě, hledišti? A kolik bychom jich tam asi uviděli dnes, kdyby se tam sešla průměrná populace?
A kolik tenkrát činil státní dluh a jakých “výšin” dosahuje teď ?
A kdo se postaral o všeobecný úpadek, pokoření a zmrzačení našeho národa?

Samozřejmě na tom mají podíl i samotní lidé. Ale především je to práce systému. Ten vytváří podmínky buď ke zdravému způsobu života anebo k jeho opaku. “Po ovoci poznáte je.” Jak je možné, že evidentně vysoce inteligentní lidé přehlížejí všechny ty vynikající výsledky ČSSR? (Podobně se vyjadřuje prakticky celá naše alternativa). Jak to, že z toho období vnímají jen “totalitu”, ať už skutečnou nebo domnělou? To je tedy tvrdý oříšek k rozlousknutí. Anebo zas tak tvrdý není?
Zdraví Yveta

The post Sexuální výchova dětí a zvrácenosti na školách, zrůdnosti na MŠČR first appeared on Čítárny.

Woke kultura dosáhla dalšího dna. Podle kulturních idiotů v Británii Shakespeare musí být přepsán. Jeho hry propagují bílou nadřazenost, rasismus, sexismus, homofobii, nerovnost etc.

Výsledky výzkumného projektu provedeného Shakespeare’s Birthplace Trust a Dr. Helen Hopkinsovou z University of Birmingham naznačily, že spisovatelova díla „prospívají ideologii bílé evropské nadřazenosti,“ uvádí The Telegraph.
Tito “wokevýzkumníci” naléhali na Shakespeare’s Birthplace Trust, aby přestal o dramatikovi mluvit jako o „největším“ spisovateli. je považován za symbol britské kulturní nadřazenosti.

Proto jsou při uvádění jeho her prováděny různé úpravy, takže s jeho původním dílem pak hra nemá mnoho společného.
A pokud skutečně dojde k tomu, že se jeho hra uvádí bez cenzury, pak je do představení vložena až 200 varování, což může znamenat, že během představení dojde k mnoha nelogickým přerušení, během nichž jsou diváci varováni a upozorňování, jak mají dílo chápat..

V případě Shakespeara ale nedošlo jen k úpravám jeho her – ať už v divadelní nebo psané formě.
Také jeho rodiště má projít významnými změnami a především již nemá být Shakespeare prezentován jako jedna z největších osobností své doby…

Organizace Shakespeare’s Birthplace Trust vlastní řadu budov po celém Stratfordu nad Avonou a také sbírku osobních dokumentů slavného dramatika.

Kurátoři muzea provádějí další analýzy „dopadu kolonialismu“ na světové dějiny a způsobů, jakými v tom hrálo roli Shakespearovo dílo.

Část Shakespearova díla by měla být přepracována do podoby, která je přijatelná.
“Urážlivé” výrazy budou proto z jeho děl odstraněny.
Pracuje se na tom, jak by mohly být Shakespearovy hry různě interpretovány, aby vyprávěly rozmanitější a inkluzivnější příběhy.

Zdroj:   Zdroj:

Ano, katastrofa dnešní společnosti je jen důsledek nesmírné stupidity a dlouhodobé degradace vzdělávání.
Bude třeba schovávat knihy Shakespeara, aby ho v budoucnosti neobjevila ideopolicie, tak jako v knize 451 stupňů Fahrenheita od Bradburyho.
Dante Alighieriho (1265 – 1321) ve své Božské komedii nás varoval:

Otrocká zemi, kam to dospělo?
Paní krajů? Ne, peleš pro tělo!
Naše města jsou v moci tyranů,
každý křupan se stane pohlavárem,
když přeběhne ze strany na stranu.
Leckdo má ještě tolik charakteru,
že nechce úřad, ale u nás hned,
i nepovolán, kdekdo volá: „Beru!“
Co změn, co nových opatření, řádů,
reforem měny, a nic nekončí,
jen nekonečně vyměňuješ vládu!

The post Shakespeare je likvidován. Jeho dílo prý podporuje bílou nadřazenost. Uschovejte si originály! first appeared on Čítárny.

Článek je zpracován podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi. Zde se rozebírá genderová ideologie na školách v Itálii a její zrůdný dopad na výchovu dětí v rodinách. Na Čítárnách má 4 části. Viz odkazy v pravém sloupci nebo pod článkem.

Existuje jeden dokument italské vlády (UNAR): “Strategie národa v boji proti diskriminaci z důvodu sexuální orientace a pohlavní identity 2013-2015”
Tento “Orwellovský dokument” se zabývá nejcitlivějšími společenskými tématy, které nazývá “sférami”:
– sféra výchovy a vzdělávání
– sféra práce
– sféra bezpečnosti
– sféra komunikace a tisku

Tento vládní dokument, mimo jiné říká, že ode dneška do konce roku 2015, do kterého chybí 6 měsíců, se ve všech školách jakéhokoliv stupně POVINNĚ musí:
– zavést školení o právech LGBT pro odborný a neodborný personál,
– zbavit se veškerých didaktických a administrativních formulářů, které diskriminují homosexuální rodinu, aneb “rodič 1 a rodič 2” místo “otec a matka” povinně na všech školách.
– akreditovat hnutí LGBT jakožto vzdělávací společnost pod hlavičkou Ministerstva školství – takže hnutí Arcigay bude vzdělávací společnost.
– dále, jelikož to v italštině znělo moc tvrdě, Ministerstvo školství zůstalo u anglického výrazu, což je dnes moderní a v dokumentu napsalo, že je potřeba ve školách zavést “empowerment” jedinců LGBT.
Empowerment v angličtině znamená “dát moc”. Uvidíme, o jakou moc půjde.
Dokument vlády dále uvádí, že tohle všechno je nutné uplatnit také na řídících pozicích a i tady Ministerstvo použilo anglický výraz “diversity management”.
O co jde? Nejspíš o kvóty rezervované pro lidi LGBT na řídících pozicích a tak podobně.
–  je nutné povzbudit žáky ke “coming outu” – neboli přiznání se ke své homosexualitě.
– dokument požaduje zavedení genderové teorie. Aneb říkat žákům: “Musíte se pořádně zkoumat, abyste si ověřili, zda jste OPRAVDU muž nebo žena, nezávisle na vašem biologickém pohlaví.”
– dokument říká, že je nutné zařadit do školní výuky homosexuálně laděnou literaturu a bibliografii gay.

Pozn.: Papež František to řekl správně. V roce 2014. Ovšem zapomněl dodat, že i církev v minulost vychovávala takto “diktaturně” své žáky na svých církevních školách. Navíc si nejsem jistý, zda Papež zastává tento názor jeětě dnes.

Jestli si myslíte, že tahle poslední perlička, třešnička na dortu, je fantasmagorie, tak bohužel není.
To, co se stalo koncem dubna roku 2014 na reálném gymnáziu Giulio Cesare, je vše, jen ne výmysl.

Ve dvou třídách tohoto gymnázia, ve dvou kvintách, kde jsou děti ve věku mezi 14 a 15 lety se dva učitelé rozhodli jako reakci na ten vládní dokument zařadit román, který není žádná hitparáda.
Jmenuje se “Jsi jaký jsi”, napsala ho v roce 2013 Melania Mazzucco.
Co udělají? Promítnou žákům video, kde spisovatelka představuje svou knihu, která má silný homosexuální náboj dají jim tu knihu přečíst a pak o tom debatují ve třídě a dají jim za úkol napsat krátkou úvahu s tímto zadáním:

Co je v knize? Propaganda genderové ideologie.
To, že tenhle román rozebírá dvě citlivá témata jako jsou intimní vztah dvou osob stejného pohlaví a umělá oplodnění pro homosexuální páry, tímto způsobem:
v prvním případě slovy, která můžeme najít v pornočasopisech, podrobně popisuje orální styk dvou chlapců, z nichž jeden chodí kostela a zachází do detailů jako je “štiplavá chuť moči” nebo “nasládlá chuť spermatu” a další věci, kterých vás ušetřím zatímco u asistovaných reprodukcí pro homosexuální páry znovu používá výrazy z pornočasopisů a do detailu popisuje, jak jeden homosexuál masturbuje u časopisu před odběrem semene v reprodukční klinice a představuje si u toho svého přítele.

Co se stane? Mnoho chlapců a dívek to rozhodí.
Dostala mě jedna čtrnáctiletá dívka, když řekla, že se cítila vnitřně znásilněná. Dívka odmítla knížku dál číst, přestala ji číst.
Když děti doma rodičům ukázaly, co byly ve škole nuceny číst – a já vás ujišťuji, že člověku z toho je na zvracení – tak rodiče udělali to, co bychom udělali my všichni – knížku si přečetli od začátku do konce, aby věděli, o co jde.
A rodiče se rozzuřili! Ani ne tak kvůli těm nechutnostem, ale protože se ta knížka nezakládá na realitě.
V knize se popisuje svět, který jakoby se skládal z těch nejméně pravděpodobných rodin – různě poskládaných, homosexuálních, dětech ze zkumavky se dvěma matkami, otci, jako by dítě z normální rodiny bylo posledním zábleskem světa, který pomalu mizí, protože “tohle je pokrok”, “tohle je budoucnost”.
A tady se rodiče naštvali a rozhodli se školu zažalovat.

Aby do toho nezatahovali vlastní děti, obrátili se na nás Právníky pro život.
Sepsali jsme trestní oznámení, já se pod něj podepsal jakožto ředitel a podali jsme ho prokuratuře v Římě a po pár dnech – přesněji 30. dubna 2014 se informace objevila na všech titulních stránkách italských novin a dokonce v hlavních zprávách ve 20 hodin.

Veřejnost se názorově rozdělila na dva tábory.
Mě zaplavili vlnou urážek – hloupý fanatik, bigotní cenzor, zpátečník…
Snášel jsem to s křesťanskou trpělivostí, dokud jsem si neřekl, že pohár přetekl. Když jsem totiž jel autem po dálnici z Říma do Milána, naladil jsem si v rádiu stanici RAI 3, která se věnuje literatuře, kultuře apod. Jelikož tématem dne byla ta kauza, všichni mě tam hodinu doslova masakrovali. Moderátor, hosté – prostě všichni. V tom jsem si řekl dost, musím zareagovat. Napadlo mě – zavolám kamarádovi, senátorovi Giovanardovi.
Povídám mu: “Carlo, musíš mi prokázat laskavost. Podej Senátu interpelaci o kauze gymnázia Giulio Cesare.
Ale pozor! Musíš doslova citovat výrazy, co jsou v té knížce – schválně jestli tohle je literatura.”
On na to: “Zešílel jsi? Když něco takového udělám, tak mě vyhodí ze Senátu! To nejde!”
Odpověděl jsem mu: “No právě. Musíme na tenhle paradox upozornit.” Po dlouhé diskuzi jsem ho nakonec přesvědčil.

Za tři dny, když jsem se chystal jet na konferenci do Carate Brianza, mi v osm večer zazvonil telefon a řekl mi:
“Víš, co se stalo?” – “Ne.” – “Přinesl jsem tu interpelaci na sekretariát Senátu a když si ji zaměstnanci četli, řekli mi: “Pane senátore, vy si děláte legraci, ne?
Víte, že tyhle výrazy porušují předpis Senátu č. 146, který zakazuje používání nevhodných a obscénních výrazů? Vynechte prosím ty výrazy a podejte interpelaci znovu.”
On se zachoval správně a řekl: “Kdepak. Dejte mi to písemně.”

Věřte nebo ne, ale je to tak – 7. května 2014 předseda Senátu Pietro Grasso napsal Giovanardovi dopis:
 “Vážený pane senátore, jak Vás předem upozornili zaměstnanci sekretariátu, vaše interpelace, bohužel, nemůže být přijata, protože porušuje předpis Senátu č. 146.
 Prosím vás, abyste ty nevhodné výrazy vynechal, a abyste interpelaci podal znovu.”
To, co komora parlamentu vyhodnotila jako nevhodné a obscénní, je najednou výchovné pro třídu, kde jsou děti ve věku 14 a 15 let!

Jedna věc je pro mě ale zadostiučiněním.
Jestli jsem hloupý fanatik, tak jsem v dobré společnosti s druhým nejvyšším představitelem státu: já a předseda Senátu Pietro Grasso, dva přitroublí fanatici.
Víte, co je na této kauze ale opravdu vážné?
Pomineme-li, že se ve Veroně román v žebříčku propadl a pro děti na druhém stupni se doporučuje se jako četba na prázdniny pro žáky 7. a 8. tříd.

Tohle je vážné – že když se zpráva roznesla, tak se novináři z La Repubblica zaměřili na ministryni školství Giannini a chtěli po ní vyjádření…
Ona jim řekla: “Ne! To, co se stalo na gymnáziu Giulio Cesare je naprosto v normě, všechno je v pořádku.
Vyšetřili jsme to, sama jsem si to ověřila, protože jsem matka…¨Všechno OK, v pořádku.” Proč? “Protože učitelé a studenti s četbou knížky souhlasili.”
Kromě toho, že to tak nebylo, že to nebyla pravda někdo paní ministryni zašeptal do ouška, že v tom je háček…
A sice ten, že účastníci školy jsou vlastně tři.
Jsou tu učitelé, studenti a…? – Rodiče!

Rodiče. Zajímavé, jak se ministryně “freudovsky” přeřekla.
Víte, kde se píše, že rodiče mají před státem PŘEDNOSTNÍ právo na výchovu svých dětí?
Kde? V Ústavě. – Ne. Ústava říká to samé, ale jinými slovy.
To, co říkám já, se doslova píše zde: “Rodiče mají PŘEDNOSTNÍ právo volit druh vzdělání pro své děti!!!!!!”
Článek 26 a třetí odstavec Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 .

Víte, proč se v roce 1948, když sepisovali Všeobecnou deklaraci lidských práv, rozhodli zařadit tento princip, který se do té doby považoval za samozřejmý a nepočítalo se s jeho zařazením do žádného právního dokumentu? A to ani národního ani mezinárodního.
Proč ho tam zařadili po roce 1948?
Protože po zkušenosti s válkou svět pochopil, jak byla devastující, destruktivní a zhoubná indoktrinace mládeže skrz “volksaufklärung”, státní veřejný systém vzdělávání Třetí říše.
Pochopili, že když je vzdělávání veřejnosti v rukou moci, může to mít fatální důsledky.

Mimochodem, víte, jaký byl přesný název německého ministerstva školství? “Reichministerium für Volksaufklärung und Propaganda”. Neboli “Ministerstvo veřejného vzdělávání a propagandy”
To nebyla náhoda, že ty dvě kompetence, vzdělávání a propaganda, byly spojeny právě v té instituci.
A víte, kdo byl od 13. 3. 1933 až do konce německým ministrem veřejného vzdělávání?
Joseph Goebbels, ano.

A my tu po 70 letech znovu vymáháme tento princip. Jako by 70 let demokracie proletělo komínem.
Víte, proč tu ten princip znovu vymáháme?
Protože tohle je typický zlozvyk moci!!!!!
Moc je vždy v pokušení odlákat rodiče, aby mohla manipulovat jejich děti.
To platilo pro nacistickou diktaturu, komunistickou diktaturu, maoistickou diktaturu a platí to také pro diktaturu, ve které…
Počkat, víte, že žijeme v diktatuře, že jo? Uvědomujete si to????

Podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová ideologie v praxi
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti “Giuristi per la Vita” o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.

The post Amato: Genderová ideologie. Jak se tato propaganda dostává do škol skrze nařízení a porušování lidských práv first appeared on Čítárny.

Spisovatelka Joan Rowlingová píše: V tomto vlákně jste mi položili několik otázek ohledně LGBT a obvinili mě, že se vyhýbám odpovědi, takže tady jsou.

Domnívám se, že žena je lidská bytost, která patří do třídy pohlaví, jež produkuje velké gamety.
Je irelevantní, jestli její gamety byly někdy oplodněny, jestli donosila dítě do porodu, irelevantní, jestli se narodila se vzácnou odlišností pohlavního vývoje, která neumožňuje ani jedno z výše uvedeného, nebo jestli zestárla tak, že není schopna produkovat životaschopná vajíčka. Je to žena, a to stejná žena jako ostatní.

Nevěřím, že žena je více nebo méně ženou za to, že má sex s muži, ženami, oběma nebo že nechce sex vůbec.
Nemyslím si, že žena je víc nebo míň ženou proto, že má střih na hlavě a má ráda obleky a kravaty nebo nosí jehlové podpatky a mini šaty, že je černá, bílá nebo hnědá, že měří metr osmdesát nebo je malá, že je milá nebo krutá, naštvaná nebo smutná, hlasitá nebo v ústraní.
Není více ženou za to, že se objevuje v Playboyi nebo je odevzdanou manželkou, ani méně ženou za to, že navrhuje vesmírné rakety nebo se věnuje boxu.
To, co z ní dělá ženu, je fakt, že se narodila v těle, které je – za předpokladu, že se v jejím fyzickém vývoji nic nepokazilo (což, jak bylo řečeno výše, stále nebrání tomu, aby byla ženou) – uzpůsobenou k produkci vajíček, nikoli spermií, k plození, nikoli plození dětí, a to bez ohledu na to, zda některou z těchto věcí udělala nebo zda někdy udělat chce.

Ženskost není mystický stav bytí ani se neměří podle toho, jak dobře se člověk přizpůsobuje sexuálním stereotypům.
Nejsme stvoření tak, jak nás vykreslují v pornu nebo Bibli.
Ženskost není, jak napsala trans žena Andrea Chu Longová, “otevřená ústa, očekávaná prdel, prázdné, prázdné oči”, ani nejsme božím výplodem, který vzešel z Adamova žebra.

Ženy jsou prokazatelně vystaveny určitým zkušenostem kvůli našemu ženskému tělu, včetně různých forem útlaku v závislosti na kulturách, v nichž žijeme.
Když trans aktivisté říkají: “Myslel jsem, že nechcete být definováni svou biologií,” je to chabý a průhledný pokus o jazykovou kličku.
Ženy nechtějí být omezovány, vykořisťovány, trestány nebo vystaveny jinému nespravedlivému zacházení kvůli své biologii, ale naše bytí ženami je skutečně definováno naší biologií. Je to jeden z materiálních faktů o nás, stejně jako to, že máme pihy nebo že nemáme rády červenou řepu, přičemž ani jedno z toho nereprezentuje celou naši bytost.
Ženy mají miliardy různých osobností a životních příběhů, které nemají nic společného s naším tělem, i když je pravděpodobné, že máme zkušenosti, které muži nemají a nemohou mít, protože patříme do naší pohlavní třídy.

Někteří lidé mají silný pocit, že by měli být nebo si přejí být vnímáni jako příslušníci pohlaví, do kterého se nenarodili.
Genderová dysforie je skutečný a velmi bolestivý stav a já cítím jen soucit s každým, kdo jí trpí.
Chci, aby se mohli svobodně oblékat a prezentovat, jak chtějí, a chci, aby měli úplně stejná práva jako každý jiný občan, pokud jde o bydlení, zaměstnání a osobní bezpečnost.
Nevěřím však, že operace a hormony na podporu křížení pohlaví doslova změní člověka v opačné pohlaví, a nevěřím ani v myšlenku, že každý z nás má mlhavou “genderovou identitu”, která může, ale nemusí odpovídat našemu pohlaví.
Věřím, že ideologie, která tyto zásady hlásá, způsobila a stále způsobuje zranitelným lidem skutečnou újmu.

Jsem rozhodně proti tomu, aby se práva a ochrana žen a dívek rušila kvůli transidentifikovaným mužům, a to z prostého důvodu, že žádná studie nikdy neprokázala, že by transidentifikovaní muži neměli úplně stejný vzorec kriminality jako ostatní muži, a protože ať už se identifikují jakkoli, muži si zachovávají své výhody v podobě rychlosti a síly.
Jinými slovy, myslím si, že bezpečnost a práva dívek a žen jsou důležitější než touha těchto mužů po potvrzení.

Upřímně doufám, že jsem odpověděla na vaše otázky.
Možná stále nesouhlasíte, ale jak doufám vyplývá z tohoto textu, jsem více než ráda, že můžeme vést tuto debatu.

Joan Rowlingová / X / 6. dubna 2024
@jk_rowling

Poznámka z roku 2025

The Times píše (o tom, že uživatelé liberální sociální sítě Bluesky, kterou vytvořili demokraté jako protiklad Twitteru, naplno slaví vraždu Charlieho Kirka.

A požadují, aby další mrtvou byla spisovatelka Joan Rowlingová, autorka „Harryho Pottera“.

Přitom ji rozhodně nelze označit za pravicovou.

Původně byla přesvědčenou feministka. Ale právě jako feministka vystoupila proti vnucování ženám, aby sdílely své šatny a toalety s transgender lidmi.

Jistě chápete, že pro současné tzv. neoliberály je to dostatečný důvod, aby jí přáli smrt!

The post Spisovatelka Rowlingová reaguje na šíleností woke culture, transgender, LGBT etc. first appeared on Čítárny.

Článek je zpracován podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi. Zde se rozebírá genderová ideologie na školách v Itálii a její zrůdný dopad na výchovu dětí v rodinách. Na Čítárnách má 4 části. Viz odkazy v pravém sloupci nebo pod článkem.

Je zajímavé, že o tzv. genderové teorii v podstatě nikdo nic neví. Nejenže tu panuje velká nevědomost, ale i velký zmatek.
Někdo si ji plete se sexuální výchovou.
A říká mi: “Já jsem pro genderovou teorii, protože je správné, aby se děti ve škole učily, jak jsou biologicky a sexuálně nastavení.”
Další si ji plete s rovností mezi mužem a ženou.
A říká mi: “Já jsem pro genderovou teorii, protože je správné překonat stereotypy, kvůli kterým žena pere, žehlí a její manžel ne.”
Další si ji plete s homosexualitou.
A říká mi: “Já jsem pro genderovou teorii, protože je správné respektovat i lidi s jinou sexuální orientací.”

Škoda, že se genderová teorie netýká ani jedné ze tří věcí, které jsem vám právě jmenoval.

Pokusím se vám genderovou teorii jednoduše vysvětlit, protože podstata je jednoduchá. Je tak absurdní, jak je jednoduchá.
Je to přesvědčení, že jedinec je buď chlapec nebo dívka, muž nebo žena, NE na základě toho, jak je biologicky strukturovaný, ale podle toho, kým se zrovna cítí, že je.
Ráno jsem se cítil mužem, tak jsem muž, zítra se budu cítit ženou, tak budu žena, pozítří budu zase muž… nebo, jako u některých transgenderů – střídavě po měsících.

Genderová teorie ovlivňuje veřejné mínění čtyřmi kanály:
Legislativním: zákony.
Judikativním: soudy.
Kulturním: masmédii.
A ve školství: indoktrinací učení.

Příklady, které děsí:
9. července 2013 Ústavně právní výbor v Itálii schválil první sjednocený text tzv. zákona Scalfarotto, který později sloužil jako podklad k projednávání ve sněmovně.
Pozor! Článek 1, písmeno “b” tohoto textu zněl:
“Pro účely trestního práva se pohlavní identita definuje tak, jak jedinec vnímá sám sebe, jako náležitost k ženskému či mužskému pohlaví, i když se liší od vlastního biologického pohlaví.”
Tohle by bylo ukotveno v zákoně.
Představte si možné následky, třeba na ženské kvóty…

Právníci ze společnosti Pro život druhý den, 10. července 2013 obeznámili svět s touto šíleností v právní praxi, rozpohybovala se kampaň, která vedla k tomu, že 22. července 2013 byl tento článek z textu vyjmut, smazán.

Ale pozor! Protože to, co z politiky odešlo dveřmi, se vrátilo oknem do soudnictví.
Někdo z vás možná zaregistroval, že 4. listopadu minulého roku občanskoprávní oddělení soudu v Messině vyneslo rozsudek, který začíná takto:
“Genderová identita člověka může být určena přechodně nebo definitivně bez ohledu na chirurgický zákrok, který by změnil jeho primární pohlavní znaky.”

Co se tedy stalo?
Že se jednadvacetiletý muž obrátil na matriku obecního úřadu v Messině a požadoval, aby v jeho občanském průkaze bylo jako pohlaví uvedeno “žena” a jako povolání “studentka VŠ”.
Zaměstnanec matriky mu sdělil, že to nejde.
Řekl mu: “Podívejte se, zákon vám umožňuje změnit si pohlaví, existuje zákon z roku 82, musíte se ale podrobit chirurgickému zákroku.
Zajděte si tedy na chirurgický zákrok, pak se vraťte a provedeme změnu veškerých vašich dokumentů.”
Mladík odpověděl: “To mě ani nenapadne. Já se žádnému chirurgickému zákroku podrobit nehodlám.
Já jsem žena, protože se CÍTÍM být žena a vy máte povinnost to v dokumentech zaznamenat.”
Pracovník matriky musel jeho žádost pochopitelně zamítnout.
Muž se obrátil na soud a soudci mu dali za pravdu.
Vynesli rozsudek, který je zajímavý a i dobře formulovaný.

Když soudci zdůvodňovali tento rozsudek, řekli, že jsou tři faktory, které určují genderovou identitu:
tělo, vnímání sebe sama a společenská role.
Při vyšetřování případu tohoto mladíka došli k závěru, že v jeho případě byla tělesná složka podřízená posledním dvěma faktorům, které byly dominantní.

Co udělal soud v Messině? Přijal žádost mladíka a nařídil státnímu uředníkovi, aby mu upravil rodný list, občanský průkaz a další dokumenty.
Takže my už dnes v Itálii máme muže, zástupce pohlaví s chromozomy XY, který je podle zákona žena.

Navzdory tomu, že někdo tvrdí, že genderová teorie neexistuje, tak vidíte, jak postupuje!
Co kdyby tento mladík chtěl využít třeba ženských kvót v politice a kandidoval by? Mohl by to udělat.
Co kdyby chtěl soutěžit ve sportu v ženské discipléne. Mohl by.
Nebo jinak, kdyby si tento mladík chtěl vzít muže, teoreticky by to to šlo, protože byrokraticky, po právní stránce, to je žena.
Vidíte, jak tahle teorie postupuje i přes železné brány zákona?

Tady by se dalo mluvit celý večer, jak televize, noviny, média propagují genderovou teorii a záměrně likvidují klasickou přirozenou rodinu.
Pozor! Nemá vůbec co do činění s homosexualitou.

Povím vám, co se mi nedávno stalo.
Přednášel jsem studentům na Lateránské univerzitě v Římě, a když jsem se vracel, tak ve vlaku, na sedadle, které mi bylo přiděleno podle jízdenky, jsem našel časopis – Grazia.
Ledabyle jsem ten časopis prolistoval, když v tom jsem si všiml jedné fotografie – dítěte oblečeného jako muž, tedy v obleku, v saku, s kravatou…
Zaujal mě nadpis: “Generace unisex”
Četl jsem dál a co jsem se dočetl?
Obléká se jako kluk, nechává si říkat John – dcera Brada Pitta a Angeliny Jolie se stala nejsledovanějším příkladem neutrální výchovy, bez genderových předsudků.
Nejedná se o ojedinělý případ. Pro italské čtenáře z USA, Grazia bude pátrat dál.

A víte, co v tomto článku Grazia říká ženě v domácnosti, která ji čte třeba ve frontě u kadeřnice?
“V podstatě čím dál víc rodičů, učitelů a expertů zastává názor, že by děti měly být vychovávány po vzoru neutrálního pohlaví.”
Grazia vysvětluje dobře, o co se jedná, že nejde o homosexualitu, ale že jde o svobodu volby.
Grazia říká, jak je trendy, že je “in” mít dceru jakou mají Angelina Jolie a Brad Pitt.
Takhle šíleně se šíří genderová teorie.

Podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti “Giuristi per la Vita” o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.

The post Amato: Genderové provokace jako způsob rozdělení společnosti a odvádění pozornosti od důležitých změn first appeared on Čítárny.

Znesvěcení Poslední večeře s Kristem s partou transgenderů, záběry na apokalyptického jezdce, který zvěstuje zánik staré doby. Zdá se, že šílenství začalo vládnout světu, všichni olympijském výboru a další kteří tuto zrůdnou taškařici schvalovali se asi zbláznili. Naprosto jednoznačně protikřesťanský otevírací ceremoniál olympijských her v Paříži 2024 šokoval naprostou většinu lidí.

Po velikém nátlaku tisíců katolíků vydává Vatikán více než týden po ceremoniálu (!!!) prohlášení k satanskému zahájení OH.

Soutěžení transgenderových osob do sportu naprosto nepatří.
Muži soutěží nejen v plavání s ženami, ale dokonce i v boxu. Převaha je na první pohled viditelná.
Postavit proti sobě do boxerského ringu ženu a muže a nechat ji surově zmlátit před očima milionů diváků je výsledkem této zvrácené genderové propagandy. Nejenže to nemá nic společného se sportovním klání a soutěží, ale je to vrcholně amorální a neetické.

Po pokračujících protestech sportovců byli organizátoři OH nuceni přiobjednat tuny masa. Sportovci převážně veganskou stravu, která jim byla nabídnuta na OH v Paříži, neakceptují.

Pokud olympiáda neprobudí lidi z eurosnu, že Západ je civilizace, od které se má učit celý svět, tak směřujeme k zániku!
Žádný Svátek bohů, ale POSLEDNÍ večeře. Pochopili jste to správně!
Žádná žena s testosteronem nemůže dostat výjimku mlátit ženu.
Takové kompromisy jsou cestou do pekla! A je to vidět, kam se jen člověk podívá.

Rozbor ceremoniálu na OH 2024 v Paříži zde: video
Olympiáda Paříž 2024. Jaké zrůdnosti ČT občanům zatajila

Většina, kteří lidí vyjádřili svůj odpor nad tzv. “Poslední večeří Ježíše Krista” na OH v Paříži 2024, se vyjadřují ještě k další události.
Je to obraz s rytířem jedoucím na koni. Je evidentní, že úvodní ceremoniál OH měl skrytý význam a poselství zasvěceným.

Kůň sinavý a jméno jezdce je Smrt.

1. Kůň má neurčitou barvu.
Zjevení Janovo 6, Citát Bible >>
A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami.

2. Na koni je rytíř, který má kapuci.
Proč maskuje svůj vzhled? Není náhodou kápě symbolem smrti?

3. Rytíř nese složenou vlajku jako svátost.
Jako oběť? Komu? Bohu? Kdo je Bůh?

4. Rytíř stoupá po schodech. Mnoho schodů připomíná schody k obětišti.
Jde a lidé mu mávají. Kam stoupá. Na aztéckou pyramidu nebo na Babylónskou věž-?
Bible: Zjeveni Janovo 18,1-8 (viz pod článkem celá citace)
“Padl padl, veliký Babylón
a stal se doupětem démonů
skrýší všech nečistých duchů…”

5. Na konci výstupu složenou vlajku obřadně předává.

6. Všemu vévodí zlatá hlava býka, která má významnou polohu vzhledem k celému náměstí.
Je nasvícená a za ní je obraz olympijských kruhů. Po straně hlavní tribuna a před ní žerď s olympijskou vlajkou.
Býk je v pozici jasného uctívání. Býk je ten Bůh.
Z historie víme, že býk byl prastarým božstvem. V Izraeli byl nazýván Baal, jeho uctívání bylo Bohem zapovězeno. Uctívání Baala bylo tedy modloslužbou, bylo často doprovázeno lidskými oběťmi a pohlavní nevázaností.

Pasáž: zjeveni Janovo 18,1-8 Citát Bible>>

1 Potom jsem viděl jiného anděla, jak s velikou mocí sestupuje z nebe; a země byla ozářena jeho slávou.
2 Zvolal mohutným hlasem: „Padl, padl veliký Babylón a stal se doupětem démonů, skrýší všech nečistých duchů a každého zlověstného a nenáviděného ptáka;
3 neboť vínem Božího hněvu pro smilství té nevěstky byly opojeny všecky národy, králové světa s ní smilnili a bohatí kupci země bohatli z její rozmařilosti a přepychu.“
4 A slyšel jsem jiný hlas z nebe: „Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy.
5 Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny.
6 Odplaťte po zásluze té nevěstce, dvojnásob jí odplaťte za její činy! V poháru, který připravovala, připravte pro ni dvojnásob;
7 kolik si užila slávy a hýření, tolik jí dejte teď trýzně a žalu. Protože si namlouvá: Trůním jako královna, vdovou nejsem a neokusím smutku –
8 proto v jediném dni dopadnou na ni pohromy: smrt i žal a hlad, a bude zničena ohněm. Neboť mocný je Hospodin, Bůh, který ji odsoudil.“

The post OH 2024 v Paříži. Zrůdná travesti show, zesměšňování křesťanství a skryté významy first appeared on Čítárny.

Když poslankyně Progresivního Slovenska a aktivistka LGBT Plaváková řekla, že: “Plod nie je osobou. Právne nie je subjektom práva a preto nemá plod ani právo na život”, řekl v roce 2024 poslanec Huliak, hluboce věřící člověk, že ji nepovažuje za ženu. Bezesporu měl právo reagovat i tímto expresívním označení na takové antihumánní až zrůdné vyjádření .

Plaváková, zastánkyně ideologie LGBT, je jedna z mnoha lidí, kteří se takto bez úcty a antihumanisticky vyjadřují k lidskému životu.

Namátkou poukazujeme na trendy normalizace znásilňování u dětí od 6 let nebo legalizace pedofilie v ČR.
To obhajoval na DVTV náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav z ODS tak zaujatě, až se moderátorka viditelně vyděsila.
https://www.youtube.com/watch?v=vhhw0ygn3Oc

Je to jen pokračování dosti rozšířené snahy ve světě o normalizace pedofilie jako například kampaň projektu Parafylik s námětem: Jsem pedofil a nemám s tím problém.
Kampaň propagoval provládní mainstreamový růžový seznam.cz.

Rovněž vyučování sexu v mateřských školkách nebo ideologie transgender je pro děti nebezpečná
Vede totiž k operačním nevratným zásahům do těla dětí v době, kdy nejsou schopni pochopit jaké tragické dopady bude mít změna na jejich životy. A tato zrůdná kastrace se skutečně děje za nepochopitelného souhlasu mnoha lékařů.
Viz: Amato: Standard pro sexuální výchovu v Evropě. Zrůdný dokument, proti kterému je třeba se postavit

Velmi dobře napsaná kniha Milfaita Komerční sexualizované násilí na dětech (vydal Portál) se zabývá jedním z nejpalčivějších problémů současné doby – fenoménem prostituce, pornografie a obchodu s dětmi. Viz titulni foto.

Ale i v daleké historii nalezneme stejně šílené výroky týkající se dětí.

V roce 1729 vychází v Dublinu kniha Jonathana Swifta: Jak zabránit tomu, aby děti chudých lidí v Irsku byly přítěží pro své rodiče nebo zemi, a jak je učinit prospěšnými pro veřejnost. Tak zněl mimořádně dlouhý název nejzuřivějšího politického pamfletu, jaký byl kdy napsán.
Autor, vysoce postavený kněz, děkan katedrály svatého Patrika v Irsku v něm ledovým jazykem ekonomické vědy vyložil objektivní výhody posílání dětí chudých na jatka. Tyto děti se mohly stát “ve věku jednoho roku nejchutnějším, nejvýživnějším a nejzdravějším pokrmem, ať už dušeným, pečeným, pečeným nebo vařeným”, a navíc se z jejich kůže mohly vyrábět dámské rukavičky.

Koneckonců Swift se často komentoval na svou dobu kontroverzní témata:
Proč jeho plán na podporu kanibalismu vyvolal zděšení, když celé Irsko bylo Anglii požíráno zaživa a nikdo nehnul ani prstem?
Umírali Irové hladem kvůli nepříznivému klimatu, nebo kvůli koloniálnímu škrcení?
Proč byl v Anglii svobodným člověkem, ale jakmile vkročil do Irska, stal se otrokem?
Proč Irové neodmítli kupovat anglické oblečení a anglický nábytek a nenaučili se milovat svou zemi?
Proč nespálili vše, co pocházelo z Anglie, kromě lidí?

Jeho otevřenost vedla k často k problémům a útokům proti němu.
Ať už to byla anglická královna Anna nebo irské soudy, které označovaly jeho díla za nežádoucí, přesto, že byly psány pod pseudonymem. Viz Drapierovy dopisy nebo jeho nejznámější satirické dílo: Cesty do několika vzdálených národů světa, ve čtyřech částech, od Lemuela Gullivera, nejprve chirurga a poté kapitána několika lodí, známé jako Gulliverovy cesty.

Byl prohlášen za nepříčetného i když jednoznačné příznaky šílenství se zřejmě u něho objevily až v roce 1738. V roce 1741 byli dokonce ustanoveni poručníci, kteří se starali o jeho záležitosti a hlídali, aby si ve svých násilnostech neublížil.

Když 19. října 1745 Swift ve věku téměř 78 let zemřel, bylo z jeho úspor (12000 liber) financováno založení první nemocnice pro duševně nemocné, původně známé jako Nemocnice svatého Patrika pro imbecily, která byla otevřena v roce 1757 a která stále existuje jako psychiatrická léčebna.

The post Děti. LGBT. Pedofilie, sex a jiné násilné zločiny na dětech dnes i v historii first appeared on Čítárny.

Modrý Jelen a Petr Bohuš komentuje probouzejícím stylem prezentaci OH Paříž 2024 ideologickou Českou televizí.
Aneb co všechno ČT jediné jejich pravdy tajila, neodvysílala a občany tak záměrně dezinformovala.

Více Modrý Jelen:
https://www.youtube.com/c/Modr%C3%BDjelen
https://www.modryjelen.com/

Je evidentní, že úvodní ceremoniál OH měl skrytý význam a poselství zasvěceným.
Více: OH 2024 v Paříži. Zrůdná travesti show se zesměšňováním křesťanství

The post OH Paříž 2024. Jaké zrůdnosti Česká televize občanům zatajila first appeared on Čítárny.