Dobrodružství Čipollina neboli O statečném Cibulkovi je dnes už klasická kniha pro děti. Napsal ji populární italský spisovatel Gianni Rodari v roce 1951. Rodari vypráví příběh o cibulovém chlapci Čipollinovi a jeho přátelích z říše ovoce a zeleniny, o boji proti vládcům, nespravedlnosti, solidaritě a odvaze. Dodnes oslovuje dětské čtenáře svou vtipností i nadčasovým poselstvím. 
Výjimečná kniha je i díky populárním ilustracím Ondřeje Sekory v ČeskoSlovensku dětskou klasikou.

Jaký příběh skrývá kniha O statečném Cibulkovi?

Příběh se odehrává v pohádkové zemi obývané antropomorfním ovocem, zeleninou a zvířaty. Hlavním hrdinou je veselý, chytrý a statečný cibulový chlapec Čipollino (Cibulka) z chudé rodiny starého Cipollone, matky a sedmi bratrů.
Když se kníže Citrón (princ Limon) rozhodne navštívit předměstí, vojáci se snaží přebít pach cibule kolínskou. Při tlačenici starý Cipollone omylem šlápne knížeti na nohu a je odsouzen na doživotí (a ještě „po smrti“, protože vězení mají vlastní hřbitovy). Otec Čipollinovi poradí, aby šel do světa a „studoval darebáky“.

„Poslouchej mě dobře, synku. Tady ve vězení nesedí zloději a darebáci. Tady sedí jen slušní a poctiví lidé. Zloději a darebáci jsou venku — u dvora knížete Citróna, u kavalíra Rajčete a u hraběnek.

Chceš-li být opravdu statečný a chytrý, jdi do světa a studuj darebáky. Poznej je dobře, abys věděl, jak proti nim bojovat. A hlavně se jich neboj. Darebáci jsou silní jen tehdy, když se jich lidé bojí.“

Čipollino cestuje, poznává jak darebáci jednají, jak zneužívají moc, proč chudí platí daně z deště, vzduchu, krupobití atd. Poznává ale také, jak se bojí smíchu a solidarity, a jak se dají zesměšnit a porazit.

Během cesty získává přátele: kmotra Dýni (Tykvičku), který si postavil maličký domek, ševce Hrozna, dívku Ředkvičku, chlapce Třešničku, profesora Hrušku a další.
Proti nim stojí tyranský kavalír Rajče (rytíř Rajské jablko), kníže Citrón s citrónovými vojáky a arogantní hraběnky Višňové.

Díky vtipu, solidaritě a přátelství (bez krutého realistického násilí) se podaří osvobodit vězně, svrhnout utlačovatele a proměnit zámek hraběnek v dětský palác se školou, hernami a místnostmi pro tvořivost.

Kniha má kolem 29 kapitol a končí sbírkou písní jednotlivých postav.

Zajímavosti vzniku velmi populární knihy pro děti

Postavy Čipollina a jeho zeleninových přátel i nepřátel se nejdřív objevily v časopise Vie Nuove a poté jako komiksy (ilustrace Raoul Verdini) v dětském časopise Il Pioniere, který Rodari redigoval.
Celý román Rodari napsal během jednoho měsíce dovolené v seníku u farmáře Armanda Malagodiho v Gaggio di Piano (Emilia-Romagna).
Rodari čerpal z pozorování milánských trhů, poválečné chudoby a sociální nerovnosti.
Příběh má silný alegorický a pedagogický náboj, ale je napsán s humorem a lehkostí (inspirace Pinocchiem a neorealismem).

Kniha měla obrovský úspěch zejména v SSSR a východním bloku (ruský překlad Zlaty Potapové už v roce 1953, upravený Samuilem Maršakem).
Vznikl animovaný film Čipollino (Чиполлино) , který je věrnou, ale zkrácenou adaptací knihy. (Soyuzmultfilm 1961),
Existuje také balet, známky a hračky.
V Itálii byla méně známá, dokud Rodari nezískal v roce 1970 cenu Hanse Christiana Andersena.

Gianni Rodari / Dobrodružství Čipollina / O statečném Cibulkovi / (1951)
První vydání vyšlo v roce 1951 pod názvem Il romanzo di Cipollino. Definitivní název Le avventure di Cipollino je z roku 1957.
V češtině vyšla kniha poprvé v roce 1955 (SNDK) v překladu Hany Benešové s ilustracemi Ondřeje Sekory.

Gianni Rodari a jeho další další knihy

Cipollino e le bolle di sapone (1952) – další příběhy s Čipollinem
Gelsomino nel paese dei bugiardi (1958) – česky Jasmínek v zemi lhářů
Favole al telefono (1962) – česky Pohádky po telefonu
La Freccia Azzurra (Modrá šipka)
Grammatica della fantasia (Gramatika fantazie) – teoretická kniha o tvořivosti
Další známé tituly: Il libro delle filastrocche, C’era due volte il barone Lamberto atd.

Výpisky z knihy pro děti…

„Čipollino byl synem Cipolloneho a měl sedm bratrů: Cipolletta, Cipollotta, Cipolluccia a tak dále — jména jako stvořená pro poctivou cibulovou rodinu. Byli to dobří lidé, to se musí říct hned, ale měli v životě smůlu. Co chcete, když se člověk narodí jako cibule, slzy jsou doma.“

„Cipollone, jeho žena a synové žili v dřevěné chatrči jen o málo větší než bednička na sazenice. Boháči, kteří se tudy náhodou dostali, krčili nosy a říkali: ‚Mamma mia, to je puch cibule!‘ a přikázali kočímu, aby šlehal koně.”

“Když kníže Citrón přijel, starý Cipollone byl davem zatlačen a omylem mu šlápnul na nohu. Za to dostal doživotí…”

xxx

Čipollino byl synem Čipollona. Měl sedm bratrů: Čipolletto, Čipollotto, Čipoloccia, Čipollucchia a tak dále – to byla ta nejvhodnější jména pro čestnou cibulařskou rodinu. Byli to dobří lidé, to se musí říct, ale štěstí se jim v životě moc nedostávalo.

Co se dá dělat: kde je cibule, tam jsou i slzy.

Čipollone, jeho žena a synové žili v dřevěné chatrči, která byla jen o něco větší než krabička na sazenice. Pokud se tam náhodou dostali bohatí lidé, znechuceně si zakrývali nos, bručeli: „Fuj, jak to tu voní cibulí!“ a přikazovali kočímu, aby jel rychleji.
Jednou se chystal chudinskou čtvrť navštívit sám vládce země, princ Citron. Dvořané byli strašně znepokojeni, jestli citronová vůně nezpůsobí jeho výsosti potíže.

— Co řekne princ, až ucítí tuto vůni chudoby?

— Můžeme chudé postříkat parfémy,“ navrhl Nejvyšší komorník.

Okamžitě byla vyslána patnáctičlenná jednotka vojáků-Citronů, aby postříkala ty, kteří voněli cibulí. Tentokrát vojáci nechali v kasárnách své meče a děla a na záda si naložili obrovské kbelíky s rozprašovači. V kbelících byly: květinový kolínský, fialková esence a dokonce i ta nejlepší růžová voda.

Velitel nařídil Čipollonovi, jeho synům a celé rodině, aby vyšli z domků. Vojáci je postavili do řad a pořádně postříkali od hlavy až po paty kolínským. Od této voňavé sprchy dostal Čipollino, na rozdíl od ostatních, silnou rýmu. Začal hlasitě kýchat a neslyšel, jak se z dálky ozval dlouhý zvuk trubky.

Na chudinskou čtvrť dorazil sám vládce v doprovodu Citronů, Citroniček a Citrončků. Princ Citron byl oblečený od hlavy až k patě do všeho žlutého a na jeho žluté čepici se třpytily zlaté zvonečky. Dvořané Citroni měli stříbrné zvonečky a vojáci-Citroni měli bronzové. Všechny tyto zvonečky zvonily nepřetržitě, takže vznikala nádherná hudba. Poslechnout si ji přišla celá ulice. Lidé si mysleli, že přišel putovní orchestr.

Čipollone a Čipollino se ocitli v první řadě. Oba dostali spoustu kopanců a šťouchnutí od těch, kteří tlačili zezadu. Nakonec chudý stařec Čipollone už to nevydržel a vykřikl:

— Zpátky! Ustupte!

Princ Citron se zarazil. Co to je?

Přišel k Čipollonovi, ladně překračujíc svými krátkými, křivými nožkami, a přísně se podíval na starce:

— Proč křičíte „zpátky“? Moje věrní poddaní tak moc touží mě vidět, že se hrnou dopředu, a vám se to nelíbí, že?

— Vaše výsosti,“ zašeptal princovi do ucha Nejvyšší komorník, — myslím, že tento člověk je nebezpečný rebel. Je třeba ho pečlivě sledovat.

Okamžitě jeden z vojáků-Citronů namířil na Čipollona dalekohled, který se používal k pozorování těch, kteří narušovali pořádek. Každý Citron měl takový dalekohled.

Čipollone zbledl strachem.

— Vaše výsosti,“ zamumlal, — ale oni mě přece zatlačí!

— A to by bylo dobře,“ zahřměl princ Citron. — Tak ti to patří!

Potom Nejvyšší komorník promluvil k davu.

— Milovaní naši poddaní,“ řekl, — jeho výsost vám děkuje za projevy loajality a za usilovné kopance, kterými si navzájem dopřáváte. Tlačte se ještě víc, tlačte naplno!

— Ale přece vás i samotné srazí k zemi,“ pokusil se namítnout Čipollino.

Ale hned další Citron namířil na chlapce dalekohled a Čipollino usoudil, že je lepší se v davu schovat.

The post Rodari. O statečném Cibulkovi, který s kamarády porazil darebáky first appeared on Čítárny.