Profesor Piťha a jeho vynikající projev v kostele Všech svatých na Pražském hradě 2015. Nemusíte být věřící, abyste pochopili v plné šíři moudrá slova pana profesora Piťhy, které se vážou k zásadním problémům této doby, k poničeným vztahům mezi lidmi, k chaotické a stupidně se chovající společnosti. Kultivovaný projev je tak nadčasový, že by měl prezentovaný ve všech médiích dnes a denně.

Ano. Jsme lidé. Nejsme čísla bez kritického uvažovaní. Nejsme ovládání roboti, kterým se musí říkat, co a jak mají dělat a jak myslet, jak by si přáli mnozí psychopati nového světového řádu.

Zde je text proslovu profesora Piťhy ze stránek Arcibiskupství pražského:

Lidé, lidé,

Dovoluji si vás oslovit tímto nejvyšším možným titulem, protože člověk je obrazem Boha a je ozdoben výsostnými znaky: rozumem, svědomím a zodpovědností.

Sešli jsme se tu, abychom vzpomenuli obětí válek a totalitních režimů, zejména toho, který je nám historicky nejblíž. Dnešní pietní slavnost dostala jméno Mene Tekel. Tato tajemná slova se objevila na zdi paláce Nabukadnesorova syna, když hodoval a zneuctil posvátné nádoby odcizené z Jeruzalémského chrámu. Oznámila pád jeho říše, protože se nepoučil z příběhu vlastního otce.

Jsme přitom na místě, které je symbolem našich národních dějin. Je to chrám, který po staletí vznikal podle přesně stanoveného řádu a stal se ztělesněním ideálu, který vedl naše otce a dědy. Sama o sobě tato katedrála oním ideálem není, protože ten stojí vysoko nad ní směrem označeným odvážně vzpřímenými věžemi. Odtud k lidem promluvil Bůh. Slyšeli jsme jeho slova platná pro Izraelity v zajetí stejně jako pro stavitele tohoto chrámu. Jsou bolestně platná i dnes. Odtud k nám poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby nám ukázal, kdo jsme. Že jsme lidé, jen lidé spěchající ke smrti. Ale také, aby nám zvěstoval, že ideálem člověka je být obrazem Boha. Podobat se Kristu. To je pravda života, celý jeho smysl – jít k tomuto ideálu.

Pokaždé tu někdo mluví. Dnes ten úkol připadl mně. Je mi úzko, protože mluvím před Vševědoucím, a uvědomuji si, že nestojím před vámi, ale před těmi, kdo pro tento ideál, pro pravdu života, byli schopni svůj pozemský život nasadit. Dělat to pro sebe by nedávalo smysl. Život se pokládá za druhé. Ti, na něž tu myslíme, to udělali kvůli nám. Je mi určeno promluvit. Zde jsem, abych konal, co mám konat.

Více než vzpomínat, je třeba se poučit.
Ti, o nichž přemýšlíme, zemřeli především proto, že si lidé včas nepřipustili, že jsou ohroženi. Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme v míru, přitom se bojuje, útočí a zabíjí. Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět.
Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl. Očekáváme, že všichni odhodí svého Boha, protože my jsme to udělali. Ale oni to neudělají, protože na nás vidí, kam to vede – naše kultura se rozpadá a vymíráme.
Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální.
Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže.
Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.

Usilujeme o mír na Ukrajině, ale sami jsme připustili, aby byl ohrožen, a spěcháme se přiživit, protože nepřiznáme, že nejde ani o Ukrajince, ani o Rusy, ale opět o peníze a rovnováhy bank, které se rozkymácely jako lodě, když se zvednou vlny.
Říkáme: musíme být silní, abychom uhájili mír, ale k čemu nám budou zbraně, když nemáme muže, kteří by je zvedli. Proč by to dělali, když nemají ideál? Ideál, za který by někdo byl ochoten zemřít.
Jsme věru ubozí a směšní. Vzali jsme své oblasti vazebnost kultury a naše katedrály se hroutí a společenství lidí se mění v hromadu rozhádaných sobců. Ztratili jsme hodnotu a míru člověka, neboť je zcela logické, že když odhodíme své křesťanství a zbavíme se Boha, zbavíme se i člověka, protože přestaneme vědět, jak má vypadat. Jak si nás muslimové mohou vážit, když oni mají Boha a my žádného nemáme. A proč by se měli u nás chovat slušně a jednat s námi lidsky, když vidí, jak se chováme my k sobě navzájem.
Hovoříme o míru, chceme ho bránit, ale sami ho nemáme. Ani v sobě, ani mezi sebou.
Chceme zachránit spravedlnost, ale jen množíme zákazy. Jenže spravedlnost ani mír nikdo nezavede, protože vyrůstají ze slušnosti.

Vím, co teď nastane, co uslyším. Má slova narazí na zeď sobecké spokojenosti, která je jako křivé zrcadlo.
Všechno překroutí. Kdybych řekl jakoukoli moudrost, ozvěnou se ke mně vrátí fráze prázdnější než žvást opilce. I kdybych přinesl přímo z fronty usmrcené dítě, ozve se jen lživý nářek představitelů elit, a to takový, jaký si bude přát ke všemu lhostejný dav, který je má znovu postavit do čela. Nikdo se nezvedne, aby se šel pokusit zachránit sourozence či matku toho dítěte. Ozvou se proti mně hlasy: Na co si hraješ? Nečárej čerty na zeď!…, až zazní protest:
Ten blázen nakonec způsobí válku – umlčte ho! Ale já se hrozím toho, co si připravujeme a přivodíme. Našimi nepřáteli nejsou ani Arabové ani Ukrajinci ani Rusové a vůbec nikdo. Stačíme si sami, protože si nevážíme zákona života, zapomněli jsme, že život je láska a láska je oběť. Život bez nich nedává smysl. A to je, na co můžeme zahynout. Neměli bychom žádné nepřátele, kdybychom byli jako tato katedrála, poutáni k sobě pevným řádem, a byli bychom váženi a ctěni jako tvůrci. Jenže my nic nevytváříme, protože za sebe necháváme jedny pracovat a druhé myslet.
Podle pokynů shora jen posunujeme dílo těch zdola. Nemáme proč žít. Jsme tu zbyteční. Kdybychom takoví nebyli a byli platnými lidmi, neodvážili by se nás nepřátelé ohrozit, protože bychom byli pevnější, než oni. Naší cestou je návrat k rozumu a jeho zkáznění a důsledné, věrohodné, hluboce žité křesťanství.

Nemohu mlčet. Byl jsem vyzván, abych promluvil před Bohem a mrtvými předky, a to ve chvíli, kdy se nás cizinci s úsměškem ptají:
Co vy jste vlastně zač? Nemohu mluvit za druhé, ale odpovím za sebe, byť se chvěji:

Vyznávám, že jsem běloch, uznávám odlišnost lidských ras, a tudíž lidskou důstojnost všech, ale odmítám zčernat či zežloutnout a změnit proporci a barvu svých očí.

Jsem muž, který může zplodit, ale nemůže porodit dítě, a proto trvám na spořádané, trvající rodině, neboť je to základ společnosti a záruka výchovy. Trvám na tom, že muž a žena jsou odlišní ve stavbě těla i biologické funkci, že žena je slabší a vzácnější než muž, který ji má chránit, milovat a vážit si jí.

Jsem zatím zdravý a budu pomáhat nemocným, ale odmítnu fňukání slabochů, kteří se na nemoc jen vymlouvají.

Jsem zároveň bohatý i chudý. Svůj chléb si dosud vydělávám a mám ho dost, abych se podělil, ale odmítám živit lenochy. Mám mnohem méně než skutečně majetní, nezávidím jim a radoval bych se, kdyby svůj majetek užívali rozumně.

Jsem Evropan, protože jsem Čech. Narodil jsem se českým rodičům, vyrostl v české zemi a beru vážně bídu i slávu svého národa. Odmítám se rozplynout v bezduché uniformitě konzumní multikultury.

Jsem křesťan, uctivý k lidem jiného náboženství či názoru, a vím s určitostí, že se jimi budou řídit v celém svém jednání. Ale hlásím se pevně ke svému křesťanskému Bohu a řádu, který stanovil, protože je moudrý, spravedlivý a k lidem soucitný.

Jsem člověk, vděčný za své lidství a hrdý na svou tvář.

Jsem člověk, jmenuji se Petr Piťha a nejsem nějaké 361106/038 rodné číslo ani 37-22/015 identifikační číslo oprávnění, ani PIN ani VIPN ani jakékoli jiné číslo.
Jsem člověk, protože mám svědomí a nesu zodpovědnost. Jsem člověk a jako člověk chci také zemřít.
Amen.

Petr Piťha

The post Prof. Piťha. Jsem člověk, nejsem číslo. A jako člověk chci zemřít first appeared on Čítárny.

Gen. Konstantin Petrov odhaluje starověké ideologické a filozofické znalosti, které byly úmyslně skryty před lidstvem po tisíce let, aby manipulovaly, kontrolovaly a řídily vybrané elity. Kniha obsahuje zápis jeho velmi populárních přednášek o řízení globálních procesů napříč celým světem.

Konstantin Petrov odhaluje i nezpochybnitelný původ samotného lidstva, jeho historii a skutečný účel naší existence.

Velmi doporučovaná kniha (2 díly) podrobně popisuje SROZUMITELNĚ a  moderním jazykem celý komplex řídicích procesů, kterými jsme ovládáni jak na lokální, tak na globální úrovni.
Stává se tak jakýmsi komplexním úvodem do studia Koncepce společné bezpečnosti a Dostatečně všeobecné teorie řízení. Autor v ní objasňuje vedle podrobného návodu řízení supersystémů i vliv egregorů a noosféry na naše každodenní životy, jakož i na průběh procesů v celé společnosti.

Petrov odhaluje dávné ideologické a filozofické poznání, které bylo vždy záměrně utajované.
Vybrané elity totiž chtěly lidstvem jednoduše manipulovat, kontrolovat ho a řídit.
Velmi názorně objasňuje elementární základy ovládání lidstva prostřednictvím ekonomické sféry a roli globálního úvěrového a finančního systému, který je založen na lichvě.

Generálmajor Konstantin Pavlovič Petrov se narodil 23.8.1945 nedaleko Moskvy, kde 21.7.2009 zemřel.
Jeho náhlá smrt vyvolala mezi jeho příznivci množství konspiračních teorií o jeho vraždě, kterou měla zorganizovat CIA. Během svého života působil jako prezident Akademie managementu globálních a regionálních procesů sociálního a ekonomického rozvoje a výkonný ředitel Ústavu socialismu. Generálmajor, akademik, profesor, kandidát technických věd, ctěný komunikační důstojník Ruska, ctěný tester kosmodromu Bajkonur, účastník vývoje a testování vesmírného systému Energie-Buran a jiných komplexních komplexů.

Gen. Petrov má bohaté zkušenosti s řízením velkých týmů lidí při řešení komplexních průmyslových, ekonomických, vojenských, vědeckých a výzkumných problémů, včetně složitých extrémních situací.
V ozbrojených silách SSSR mu bylo uděleno množství řádů a medailí za službu vlasti.

Jako ruský důstojník a vědec plodně pracoval na otázkách posílení bezpečnosti země a bojeschopnosti ozbrojených sil.
Sloužil ve vesmírných silách na Dálném severu, na Ukrajině, v Kazachstánu, v Moskevském vojenském okruhu a v Petrohradě. Prošel všemi oficiálními kroky od velitele čety až po generála. Během 7 let byl velitelem pluku, poté zástupcem velitele kosmodromu Bajkonur, zástupcem vedoucího hlavního střediska řízení letů kosmických lodí, zástupcem velitele Vojenské vesmírné akademie pod jménem A. F. Mozhaisky.

Tajomstvá ovládania ľudstva (Diel 1-2) / Konstantin Petrov / Vydal Torden 
V obou dílech  knihy Petrov odhaluje mechanismus lží pro kontrolu a navrhování nových a spravedlivějších metod řízení společnosti a ekonomiky jako celku.

Všechny viudeopřednášky s cz titulky
najdete na youtube Osvetimanak
nebo na Odysee / KSB zde >>
Dabované přednášky do češtiny naleznete: Telegram:
Vysvětlení pojmů používané v této knize: https://ksbzdroje.cz/

Ukázka z knihy:

Mafie bývají různé…

Člověk se jako kriminálník nerodí. Kriminálníka z něj udělá to prostředí, ta kultura, ta společnost, ve které vyrůstá a je v ní vychováván.
Kriminalita je plodem nemravné koncepce organizace života, koncepce řízení lidí, kde jedni panují nad druhými.

Kriminalitu potřebují globalizátoři, protože kriminalita je jedním z podsystémů řízení lidské společnosti na principu „rozděl a panuj“, kde:

1. Jedni jsou nuceni překračovat „zákon“, aby nakrmili své děti, nebo je rafinovaně vedou k překračování „zákonů“ tím, že v nich přes „kulturu“ a „umění“ pěstují touhu a sklony k degradačně-parazitickým potřebám, které jsou pro člověka nepřirozené.
2. Druzí nezištně bojují s globalizátory udržovanou kriminalitou, stávají se z nich „věční bojovníci se zločinem“, často prolévají svou krev a obětují přitom vlastní životy.
3.  Třetí zůstávají ve stínu a šikovně tento proces řídí ve svůj prospěch.

Vyřešit problém kriminality v mezích existujících zákonů nelze.

Vždyť zákonodárná moc je důsledkem striktně definované koncepce řízení, které mohou být jen dvě. A každá z koncepcí řízení má svou vlastní sbírku zákonů. Dnes je zkaženost (nemravnost) existující koncepce řízení společnosti zřejmá. A právě ona, jako nositelka zkaženého typu kultury, je prvotní příčinou veškeré kriminality. Jsou potřeba jiné zákony, a k jejich formování je potřeba jiná kategorie – mravnost. Jenže k vypracování a realizaci těchto nových zákonů je nutné zavést i novou koncepci řízení.

Bojovat je třeba ne s kriminálníky a „všeobecnou kriminalitou“ (které jsou jen důsledky), ale s příčinou, která plodí veškerou kriminalitu. A příčina kriminality se dá zlikvidovat jen tak, že se schválí jiná, mravná koncepce řízení společnosti – KSB.

Dnes kriminálníky nazývají ty, kteří porušují platné zákony ve společnosti. Přitom „zákony“ jsou jen produktem konceptuální moci, která může být buď mravná, nebo nemravná (zkažená).
Existují mafie, které dosahují svých cílů pomocí násilí a zbraní. Jejich nástroji jsou nože, revolvery, samopaly. Většina lidí si mafii představuje právě takto.

Ale existují mafie, které používají mnohem rafinovanější nástroje:

Existují mafie, které k dosahování svých cílů (obohacení se a získání určitého postavení) používají alkohol a drogy (narkomafie). Fakticky se jedná o zbraně nepřímé genocidy.

Existují ideologické mafie, jejichž zbraní k dosahování stabilních dlouhodobých cílů jsou náboženské kulty, obřady, světské ideologie, nauky, sociální technologie manipulace vědomí milionů lidí (ideologické a náboženské mafie včetně sekt).

Existují mafie, které k dosahování svých dlouhodobých cílů používají historické mýty, legendy, vykládají události dávné nebo blízké minulosti (vědecko-historické mafie).

A nakonec existuje mafie globalizátorů, která používá toto všechno dohromady vůči lidstvu.
K tomu jí stačí jen to, aby lidé nebyli schopni se samostatně orientovat v probíhajících procesech.
Toho lze dosáhnout tak, že lidem dávají fragmentované znalosti: ne v ucelené podobě a s poukazováním na vzájemné souvislosti, ale útržkovitě a bez souvislostí.
Takto to dělá vzdělávací systém, včetně vysokých škol.

A to nejdůležitější – je třeba dát lidem lživý světový názor.
Přesně to udělalo staroegyptské kněžstvo. Právě tato mafie navedla lidstvo na nesprávnou cestu a dostala planetu a lidi do globální systémové krize. To, že tato krize existuje, bylo přiznáno na mezinárodním summitu v Johannesburgu v září 2002.

The post Tajemství ovládnutí mysli. Petrov o zatajovaných řídících globálních procesech first appeared on Čítárny.

Konstantin Petrov (1945–2009) a jeho Historický dokument. Legendární lekce velmi populárního myslitele.  Jedná se o zkrácenou verzi. Seminář 22. ledna 2013.
Terminologie a popis událostí odpovídá době svého vzniku. Některá vyjádření mohou být pro někoho šokující, nad rámec chápání, ale v konečném důsledku otevírá dveře poznání ke kořenům fungování tohoto světa.

Vzhledem k datu vzniku můžete sami posoudit vizionářské kvality Konstantina Petrova.

Všechny přednášky s cz titulky
najdete na youtube Osvetimanak
nebo na Odysee / KSB
Dabované přednášky do češtiny naleznete také na Telegram:

Konstantin Petrov / TAJOMSTVÁ OVLÁDANIA ĽUDSTVA (DIEL 1.)
Vydal Torden: https://torden.sk

Kniha podrobně popisuje celý komplex řídicích procesů, kterými jsme ovládáni jak na lokální, tak na globální úrovni. Stává se tak jakýmsi komplexním úvodem do studia Koncepce společné bezpečnosti a Dostatečně všeobecné teorie řízení.
Autor v ní objasňuje vedle podrobného návodu řízení supersystémů i vliv egregorů a noosféry na naše každodenní životy, jakož i na průběh procesů v celé společnosti. Velmi názorně objasňuje elementární základy ovládání lidstva prostřednictvím ekonomické sféry a roli globálního úvěrového a finančního systému, který je založen na lichvě.

Petrov v této první části dvoudílné knihy odhaluje mechanismus lži, kterým jsme ovládáni a navrhuje nové a spravedlivější metody řízení společnosti a ekonomiky jako celku.

Generálmajor Konstantin Pavlovič Petrov se narodil 23.8.1945 nedaleko Moskvy, kde také 21.7.2009 zemřel.
Jeho náhlá smrt vyvolala mezi jeho příznivci množství konspiračních teorií o jeho vraždě, kterou měla zorganizovat CIA. Během svého života působil jako prezident Akademie managementu globálních a regionálních procesů sociálního a ekonomického rozvoje a výkonný ředitel Ústavu socialismu. Generálmajor, akademik, profesor, kandidát technických věd, ctěný komunikační důstojník Ruska, ctěný tester kosmodromu Bajkonur, účastník vývoje a testování vesmírného systému Energie-Buran a jiných komplexních komplexů.

Gen. Petrov má bohaté zkušenosti s řízením velkých týmů lidí při řešení komplexních průmyslových, ekonomických, vojenských, vědeckých a výzkumných problémů, včetně složitých extrémních situací.
V ozbrojených silách SSSR mu bylo uděleno množství řádů a medailí za službu vlasti.

Jako ruský důstojník a vědec plodně pracoval na otázkách posílení bezpečnosti země a bojeschopnosti ozbrojených sil.
Sloužil ve vesmírných silách na Dálném severu, na Ukrajině, v Kazachstánu, v Moskevském vojenském okruhu a v Petrohradě. Prošel všemi oficiálními kroky od velitele čety až po generála.
Během 7 let byl velitelem pluku, poté zástupcem velitele kosmodromu Bajkonur, zástupcem vedoucího hlavního střediska řízení letů kosmických lodí, zástupcem velitele Vojenské vesmírné akademie pod jménem A. F. Mozhaisky.

The post Konstantin Petrov. Erudovaně o tom, jak funguje svět elit a globalizace. Kam všichni kráčíme first appeared on Čítárny.

Migrace a stěhování národů ve XXI století. Velké téma, které zaznělo na konferenci v Santa Fe Institute of Complexity v přednášce Colemana a Goldstona o demografii. Oba jsou velmi známí specialisté. Přednáška měla název “Demografický přechod jako spouštěč globálního konfliktu v letech 2019–2035”.

Oba znalci zaznamenali takovou, že migrace obecně může změnit kompletní kulturní kód. Toto je úvod k jejich věcné části.

“jak ukazují antropologické studie, pokud je v populaci více než 15 % nositelů odlišného kulturního kódu, zejména mladých, mladších 40 let, kulturní transformace domorodé populace se stávají nevyhnutelnými. Současně se prudce zvyšuje podíl mezietnických sňatků a celkový počet obyvatel vstupujících do manželství…

Ačkoli není možné provést přesnou kvantitativní analýzu probíhajících procesů, vzhledem k jedinečné povaze tohoto procesu existuje důvod se domnívat, že tyto úvahy jsou nezbytné a nelze je změnit ani aktivní veřejnou politikou zaměřenou na snížení migrace. Historie lidstva ukazuje, že silné migrační toky vždy a všude vedly k nevratným kulturním a behaviorálním transformacím původního obyvatelstva. A kromě toho vedly ke vzniku nových národů i při zachování základního jazyka.”

Velká migrace v 5.-8. století do třetího temného středověku Evropy v 6.-9. století.
Nyní už víme, jak se mění etnické a rasové složení Evropy, Francie, Německa, Anglie… A ještě jednou zdůrazním tuto tezi:

“Pokud je v populaci více než 15 % nositelů odlišného kulturního kódu, zejména mladých lidí do 40 let, kulturní proměny původního obyvatelstva se stávají nevyhnutelnými.”

To je to, co jsme viděli nedávno v Evropě během migrační krize v roce 2015, kterou zařídila občanka Merkelová… Nebo spíše silami, které za ní stojí.

Situace s migranty v různých evropských zemích se přitom liší.

NĚMECKO
Například v Německu v roce 2017 oficiálně žilo více než 12 milionů cizinců (zdůrazňuji – oficiálně, protože všechna tato čísla jsou úřady podhodnocena). Ukazuje se, že v současné době v Německu tvoří více než 13 % populace cizinci: včetně Turků, Arabů, v menší míře Afghánců, Kurdů. Odhady počtu a podílu německých občanů, stejně jako legálních a nelegálních migrantů vyznávajících islám, se výrazně liší. Podle oficiálních údajů je dnes v Německu něco přes 5 milionů muslimů.

Zároveň podle Centra pro demografii v Hamburku, které v roce 2017 provedlo studii zadanou stranou Alternativa pro Německo, bylo v Německu v roce 2017 již 7,5 milionu muslimů. Ostatně rozdíl 2,5 milionu je významný, je to asi 8 % populace. Podle předpovědí, podle této zprávy, se v příštích letech počet muslimů zvýší na 12-14 milionů lidí a bude tvořit 15 % populace země. Věřím mu více než oficiálním autoritám Německa, které lžou úplně o všem, od Ukrajiny až po jejich vnitřní situaci. Takže to je těch 15 %, o kterých jsme právě mluvili, ti, kteří mění kulturní kód společnosti.

Podle autorů zprávy z konference v Santa Fe Německo překročilo bod, odkud není návratu, pokud jde o zachování tradiční historické identity.
Pokud vezmeme v úvahu i to, že značná část Němců nyní neustále říká, že “nejsou ani tak Němci jako Evropany”, pak tento migrační faktor právě tlačí tímto směrem. To znamená, že se splnil sen Churchilla, který jednou, v roce 1940, řekl:

“Velká Británie není ve válce s Hitlerem, dokonce ani s nacionálním socialismem, ale s německým duchem, s duchem Schillera, takže už nikdy nebude obnoven.”

FRANCIE

Ve Francii není migrační situace vůbec veselá.
Muslimská komunita ve Francii je zdaleka největší v Evropě. Na otázku, kolik muslimů žije ve Francii, je velmi těžké odpovědět. To je jedno z nejstřeženějších tajemství země. A jakmile se jeden z vážných novinářů ve Francii zeptá: “A kolik muslimů?”, okamžitě ho začnou obviňovat z rasismu, šovinismu a dalších věcí.

Důvodem pro utajení oficiálních statistik může být podle zprávy skutečnost, že francouzské úřady jsou velmi tolerantní k neuznání spojení mezi muslimskou populací a terorem.
Co říkají čísla?
Marseille, druhé největší město ve Francii. V současné době zde oficiálně žije asi 900 tisíc obyvatel, z toho 250 tisíc muslimů. Je to oficiální. Podle neoficiálních statistik jich je nejméně 40 %. Ti, kteří byli v Marseille, říkají, že město je rozděleno na dvě části: jedna část je čistě evropská, pak je trh v arabštině “suk” a pak začíná arabská zóna, kam policie nerada vstupuje.

BRITÁNIE

Třetí místo podle zprávy připadlo Velké Británii.
Z 65 milionů obyvatel zde žijí asi 3 miliony muslimů. Většina z nich je v Anglii a Walesu. Ve Skotsku a Severním Irsku se prakticky nevyskytují. Probíhá však velmi zajímavý proces: k islámu již konvertovalo několik tisíc Britů a toto číslo každým rokem roste. Důvody jsou pro různé lidi zcela odlišné. Znám však několik rodin, které konvertovaly k islámu, aby se ochránily před takzvanou “novou etikou”.

Pokud nejste muslimové a odmítáte “novou etiku” pro své děti ve škole, může to skončit velmi špatně: děti mohou být odebrány. Ale pokud se prohlásíte za muslima, pak se s muslimy nezapletete. Ukazuje se, že tak trochu překračujete oblast této propagandy. To je obecně ironie historie: abyste zůstali lidmi na Západě, musíte konvertovat k islámu…

RUSKO

Zvláštní část této zprávy je věnována Rusku.
Jmenuje se “Ruský kříž”. A podle autorů zprávy “je Rusko jedinou zemí v Top 50, která od roku 1991 zažívá trvalý pokles populace”. No, plus zvýšení úmrtnosti. Zdůrazňují, že oblasti Dálného východu, jihovýchodní Sibiře, Přímoří a evropského severu se mohou změnit z řídce osídlených na de facto neobydlené zóny. A vzhledem k tomu, že na hranicích je demografický tlak, je to vážný problém.

ČÍNA

V Číně si autoři zprávy všímají stárnutí čínské populace.
Za prvé je třeba říci, že porodnost se prudce snížila: Indie předstihla Čínu v celkovém počtu obyvatel. A kromě toho, populace prostě stárne. A to samozřejmě za 10-15 let vytvoří řadu problémů.

GLOBÁLNÍ PROBLÉMY

Pokud jde o globální demografické problémy, pozice autorů je velmi, velmi zajímavá.
Říkají, že to není jen o růstu populace. Ve skutečnosti se zpomaluje.
Pointa je jiná.

Za prvé, v řadě oblastí globálního jihu je migrace spojená s nejistotou. 
Navíc Afričané a Arabové, na rozdíl od první generace migrantů (50-60 let), se do této nové společnosti nehodlají integrovat. Hodlají vytvořit svou vlastní společnost v rámci této společnosti, paralelně s ní. A docela agresivní. To znamená, že problémem není jen kvantitativní růst, ale problémem je migrace. A naděje, že robotizace povede k prudkému snížení poptávky po práci a umožní ekonomický rozvoj i tváří v tvář nulovému růstu práce, je podle autorů této zprávy prázdným snem. Souhlasím s nimi.

Za druhé, migrace mezi jihem a severem bude podnícena zvětšujícími se rozdíly v životní úrovni mezi těmito regiony.
A nejde o to, že životní úroveň na severu poroste velmi rychle. Naopak vidíme, že se Evropa postupně mění v semiperiferii. Faktem však je, že na globálním jihu se životní podmínky zhoršují ještě dramatičtěji.

Zdroj: Andrej Fursov

The post Migrace a stěhování národů ve XXI století. Kdo přežije a kdo zmizí? first appeared on Čítárny.

Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války.
Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace.

Dal bych několik příkladů z historie.
Pět synů jednoho slavného frankfurtského bankéře si rozdělilo sféry vlivu – jeden zůstal v domě svého otce, druhý odešel do Londýna, třetí do Paříže, další do Vídně a poslední do Neapole a financovali všechny znepřátelené strany v napoleonských válkách.
Posílali si zprávy o situaci na bitevním poli po poštovních holubech, protože ti byli rychlejší než kurýři. A tak jen vyvolení byli správně informovaní, že u Waterloo byl Napoleon definitivně poražen. Jen oni mohli dělat výhodné finanční operace a ostatní utřeli nos.

Anebo takové vítězství proletariátu, který vedla ruská inteligence, placená nejvyššími západními finančními a průmyslovými kruhy.
Zakladatel Rudé armády Lev Trockij a jeho soudruzi byli vycvičeni na území Standard Oil v New Jersey a vysláni prezidentem newyorské banky Jacobem Schiffem do Petrohradu s podporou pro revoluci ve výši dvaceti milionů dolarů ve zlatě.
Němečtí průmysloví magnáti a poradci císaře zase vybavili Lenina a jeho apoštoly z Curychu, aby pak Rusko muselo podepsat brestlitevský mír a oni mohli opustit východní frontu, kde měli zbytečné ztráty.

Lenin byl vynikající spoluhráč a německý agent, Trockij zase špatný herec z Brooklynu, ale výborný řečník.
Tihle hoši uměli všechno velmi dobře vyložit lidem a v jakékoliv době. Ovšem když se bolševismus nebo jiné „revoluce“ rozmontují, najednou spatříte lidi, kteří vypadají stejně jako Trockij, a zjistíte, že jste zase za blbce.

Nebudu proto poslem dobrých zpráv – jak mě přátelé kdysi charakterizovali.
Obávám se, že celosvětové dění směřuje k totální globalizaci, která vyústí v jednu totalitní světovládu. Časem všechny malé banky padnou – už to pomalu začíná, bankovní giganti budou fúzovat, až nakonec zbude jediný bankovní dům, který bude všem diktovat. Vznikne jedna světová měna, která bude všechno řídit, a pak už je jen krůček k bezhotovostnímu platebnímu systému pomocí mikročipů a laserových neviditelných kódů – nejspíš je budeme mít zabudované v těle. A tím bude možné z jednoho vládního centra získat o každém informaci a každého kontrolovat.

Už si na to zvykáme, vnímáme to jako samozřejmost – ta identifikační čísla jsou kreditní karty. Zatím je to velmi příjemné a i další vývoj v tomto směru nám bude připadat praktický, výhodný a hlavně pohodlný, ale časem zjistíme, že jsme se stali objektem nejenom kontroly, ale i manipulace s myšlením.

KAREL GOTT (14. 7. 1939 – 1. 10. 2019)

Karel Gott jako zpěvák vyznával celoživotně pevný řád, vážil si svého vrozeného talentu a nepromarnil ani minutu. Byl neuvěřitelně pracovitý, přitahoval k sobě vždy doslova celou smečku vynikajících umělců své doby, muzikantů, zpěváků, herců, režisérů a k tomu mnoho dalších dobrých přátel a samozřejmě i lásek. Od rodičů obdržel v genech slušnost, noblesu a gentlemanství, v tomto ohledu byl muž ze staré dobré školy,

Byl ale také člověk z masa a kostí. Mnohokrát se mýlil, padl a znovu vstal, častokrát naletěl podvodníkům, ale také častokrát pomohl potřebným, aniž čekal na poděkování. Karel Gott byl totiž hodný a slušný člověk.
Odešel vyrovnán a smířen, od uklizeného stolu.
S čistým štítem, srovnán sám se sebou, se svými dětmi, rodinou, se závazky, ctiteli a příznivci.
Na cestě k sobě našel už dávno svého Boha. I proto po této nelehké životní cestě odešel klidně, ve spánku, obklopen silou lásky svých vůbec nejbližších, ženy Ivanky a dvou mladších dcer Charlottky a Nellinky.

Dával lidem radost a chuť do života, zanechal nádherné písničky, svůj lahodný tenor a hlavně pak pohodu a úsměv. A to od komedianta není málo. Svými písničkami spojoval celé generace a sbližoval sousedy a to je na metál.

Část projevu Jiříny Bohdalové na pohřbu Karla Gotta 12.10.2019

The post Karel Gott. Politika globalizace se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou first appeared on Čítárny.

Událost z 11. září 2001, zahalená nejasnostmi a rozpory, slouží jako dojemná případová studie toho, jak mohou být narativy manipulovány, aby sloužily konkrétním záměrům, často na úkor individuálních svobod a kolektivního porozumění. Tento seznam nesrovnalostí, lží a kusých detailů kolem 11. září 2001 slouží jako důrazná připomínka důležitosti zpochybňování oficiálních vyprávění.

Zpochybňování není totiž jen právem, ale i povinností těch, kteří si váží svobody a usilují o její zachování.
Právě skrze optiku skepticismu mohou jednotlivci získat zpět svou autonomii, zpochybnit status quo a usilovat o společnost, která si cení pravdy před pohodlím a svobody před slepou poslušností. Je třeba si neustále uvědomovat, že žijeme ve světě, který je stále více zprostředkován technologiemi a kontrolován centralizovanou mocí, se hledání pravdy stává základním kamenem svobody jednotlivce.

Doporučená kniha:
Velký podvod. 11.září 2001 a válka proti teroru / Philip Marshall / Vydal Torden >>

Seznam nesrovnalostí, lží a kusých detailů kolem 11. září 2001:

1. Zřícení WTC 7: Budova 7 komplexu Světového obchodního centra se zřítila, přestože nebyla zasažena letadlem. Oficiální vysvětlení, že zřícení způsobily “požáry kanceláří”, bylo mnohokrát zpochybněno.

2. Náraz do Pentagonu: Díra v Pentagonu byla zpočátku příliš malá na to, aby ji udělal Boeing 757, a na místě chyběly velké trosky.

3. Protivzdušná obrana: NORAD a FAA nebyly schopny zachytit žádné z unesených letadel, přestože měly pro takové scénáře standardní operační postupy.

4. Obchodování s vnitřními informacemi: Ve dnech před 11. zářím byla pozorována neobvyklá aktivita na burze, zejména ve společnostech, které by byly útoky vážně zasaženy.

5. Odhalení pasů: Pas jednoho z únosců byl nalezen několik bloků od Světového obchodního centra, což vyvolalo otázky ohledně jeho přežití.

6. Mobilní telefonní hovory: Byly vzneseny otázky ohledně možnosti uskutečnění četných mobilních telefonních hovorů z unesených letadel vzhledem k technologiím dostupným v roce 2001.

7. Úroveň dovedností únosců: Únosci měli omezený letecký výcvik, přesto prováděli složité manévry s komerčními letadly.

8. Seismické údaje: Seismické údaje zaznamenané v den útoků nejsou zcela v souladu s oficiálním popisem sledu událostí.

9. Zbraně hromadného ničení: Útoky z 11. září byly použity jako záminka pro invazi do Iráku na základě falešného tvrzení, že Saddám Husajn měl zbraně hromadného ničení.

10. Al-Káida a Irák: Byly učiněny pokusy spojit Saddáma Husajna s Al-Káidou, přestože chyběly konkrétní důkazy.

11. Zapojení Saúdské Arábie: Na 28 stranách zprávy Komise z 11. září, které byly původně redigovány, se naznačovalo, že Saúdská Arábie se mohla podílet na financování útoků.

12. Svědectví: Různá svědectví úředníků a odborníků, která byla v rozporu s oficiálním příběhem, byla buď ignorována, nebo nebyla do Zprávy Komise pro 11. září zahrnuta.

13. Financování: Zůstává nejasný zdroj financování útoků z 11. září, přičemž obvinění poukazují na zapojení Saúdské Arábie.

14. Whistleblowerů: Jednotlivci, kteří přišli s informacemi odporujícími oficiálnímu příběhu, čelili různým formám umlčování nebo diskreditace.

15. Válečné hry: Ráno 11. září probíhala vojenská cvičení simulující únosy letadel, což způsobilo zmatek v NORAD.

16. Bushova poloha: Prezident George W. Bush ještě několik minut poté, co byl informován o útocích, předčítal třídě dětí.

17. Možnosti umístění: Bylo nakoupeno neobvykle velké množství prodejních opcí na společnosti, které by byly 11. zářím zasaženy, což naznačuje, že o nich byly zasvěcené osoby informovány.

18. Černé skříňky: Černé skříňky z letadel buď nebyly nalezeny, nebo nebyly zveřejněny.

19. Vyčištění a vyšetřování: Rychlé odstranění a zničení důkazů z míst činu bylo kritizováno za to, že brání důkladnému vyšetřování.

20. Zpravodajství v médiích: Některé zpravodajské kanály informovaly o zřícení WTC 7 dříve, než k němu skutečně došlo.

21. Komise pro 11. září: Komise pro 11. září byla sama kritizována za střet zájmů a za to, že nevyšetřila některé stopy.

22. Vnímání veřejnosti: Zobrazování událostí a osob souvisejících s 11. zářím bylo pečlivě řízeno, což vedlo ke zpochybňování objektivity zúčastněných médií a vládních agentur.

23. Varování zahraničních zpravodajských služeb: Zprávy naznačují, že několik zahraničních zpravodajských agentur varovalo USA před hrozícím útokem, přesto se těmito varováními nikdo nezabýval.

24. Schvalování víz: Několik únosců obdrželo od amerických konzulátů víza, přestože byli na seznamech sledovaných osob nebo měli neúplné formuláře žádostí.

25. Selhání bezpečnosti: V den útoků selhalo několik bezpečnostních systémů, od letištní ostrahy až po zpravodajské služby.

26. Zdravotní problémy prvních záchranářů: Mnoho pracovníků první pomoci trpělo zdravotními problémy, které mohly souviset s toxickým prachem na Ground Zero, přesto byl tento problém bagatelizován.

27. Bin Ládinova rodina: Krátce po útocích vyvolala rychlá evakuace členů rodiny bin Ládinů, kteří pobývali v USA, rozpaky.

28. Operace Northwoods: Jako precedens zpochybňující oficiální verzi 11. září byl uváděn dříve navržený, ale nikdy neuskutečněný plán spáchat teroristické činy a svést je na zahraniční nepřátele, známý jako Operace Northwoods.

29. Předchozí znalosti: Různí jednotlivci a organizace jsou podezřelí, že o útocích věděli předem, ale nejednali, aby jim zabránili.

30. Dezinformace o kvalitě ovzduší: Vyjádření EPA po 11. září naznačovala, že kvalita ovzduší na Ground Zero je bezpečná, což bylo v rozporu s pozdějšími zjištěními.

31. Pojistné smlouvy: Pojistné smlouvy pro budovy Světového obchodního centra byly aktualizovány tak, aby se vztahovaly na teroristické útoky jen několik týdnů před 11. zářím.

32. Vojenská a politická kariéra: Některé osoby, které byly v době útoků na klíčových pozicích, byly později povýšeny nebo získaly jiné formy kariérního postupu, což vyvolává otázky ohledně odpovědnosti.

33. Zpráva NIST: Zpráva Národního institutu pro standardy a technologie (NIST) o zřícení budov WTC byla kritizována za ignorování klíčových důkazů a za svou metodiku.

34. Chybějící záznamy z bezpečnostních kamer: Záznamy z bezpečnostních kamer, které mohly poskytnout další informace o útoku na Pentagon, byly zabaveny a nebyly zveřejněny.

35. Opožděné vyšetřování: Oficiální vyšetřování 11. září bylo opožděné a nedostatečně financované, což vedlo ke zpochybnění důkladnosti a integrity zprávy Komise pro 11. září.

36. Únosci jsou stále naživu: Zprávy o tom, že některé osoby původně označené za únosce byly shledány živými, vedly ke zpochybnění přesnosti oficiálního seznamu pachatelů.

37. Vyšetřování FBI: Některá vyšetřování FBI, která mohla poskytnout více informací o útocích, byla buď omezena, nebo se v nich nepokračovalo.

38. Útoky antraxem: Útoky antraxem, které následovaly po 11. září, byly zpočátku spojovány s mezinárodním terorismem, ale tento narativ se změnil, což přidalo další vrstvu zmatků a podezření.

39. Zátoka Guantánamo: Zadržování a mučení osob na základně Guantánamo, z nichž mnohé neměly prokazatelnou souvislost s 11. zářím, vyvolalo etické a právní otázky.

40. Občanské svobody: Eroze občanských svobod po 11. září, včetně masového sledování a zákona USA PATRIOT Act, byla předmětem sporů.

41. Finanční transakce: Ve dnech předcházejících 11. září byly provedeny podezřelé finanční transakce, které však nebyly plně vyšetřeny.

42. Studenti uměleckých škol: Skupina izraelských občanů, kteří se vydávali za studenty umění, údajně špehovala americké vojenské a vládní budovy, což vedlo k otázkám, co Izrael věděl před 11. zářím.

43. Able Danger (Schopné nebezpečí): Able Danger” údajně identifikovala Mohameda Attu a další únosce dlouho před 11. zářím, ale tyto informace nebyly využity.

44. Varování Mosadu: Izraelská zpravodajská agentura Mossad údajně varovala USA před hrozícím útokem, ale toto varování nebylo využito.

45. Zprávy Odigo: Zprávy naznačují, že zaměstnanci izraelské společnosti Odigo, která se zabývá zasíláním rychlých zpráv, obdrželi varování před útokem na Světové obchodní centrum několik hodin předtím, než k němu došlo.

46. Projekt pro nové americké století (PNAC): Tento neokonzervativní think tank, jehož členové později působili v Bushově administrativě, psal rok před 11. zářím o potřebě “nového Pearl Harboru”.

47. Zacarias Moussaoui: Moussaoui: takzvaný “20. únosce” byl zatčen několik týdnů před 11. zářím a jeho laptop, který nebyl okamžitě prohledán, údajně obsahoval informace, které mohly pomoci zabránit útokům.

48. Vystoupení Haniho Hanjoura v letecké škole: Hani Hanjour, jeden z únosců, měl údajně špatné výsledky v letecké škole, což vyvolává pochybnosti o jeho schopnosti provést manévry, které údajně provedl.

49. FEMA v New Yorku: Přítomnost FEMA v New Yorku 10. září při cvičení na téma biologického terorismu byla označena za zvláštní náhodu.

50. Pronájem WTC: Jen několik týdnů před útoky změnil komplex Světového obchodního centra poprvé ve své historii majitele a nový nájemce budovy pojistil proti teroristickým útokům.

51. Vlastnictví médií: Koncentrace vlastnictví médií byla uváděna jako důvod nedostatku různých pohledů a kritického zpochybňování oficiálního narativu o 11. září.

52. Setkání CIA a ISI: Zprávy naznačují, že šéf pákistánské zpravodajské služby, který byl v době útoků ve Washingtonu, nařídil poslat Mohamedu Attovi 100 000 dolarů.

53. Sibel Edmondsová: Sibel Edmondsová, překladatelka FBI, prohlásila, že FBI měla informace o tom, že se před 11. zářím plánoval útok s použitím letadel.

54. Robert Wright: Agent FBI Robert Wright prohlásil, že mu bylo zabráněno ve vyšetřování, které mohlo zabránit útokům z 11. září.

55. John O’Neill: Bývalý šéf protiteroristického oddělení FBI, který nastoupil na místo bezpečnostního pracovníka ve Světovém obchodním centru a 11. září zahynul, léta vyšetřoval Al-Káidu. Jeho úsilí údajně bránili nadřízení.

56. Michael Springmann: Bývalý americký konzulární úředník tvrdil, že CIA zrušila zamítnutí víz pro některé z únosců z 11. září.

58. Operace Cyklón: Jako příklad “zpětného úderu”, který zpochybňuje zjednodušené vyprávění o “dobru a zlu” v souvislosti s 11. zářím 2001, se uvádí dřívější podpora USA mudžáhidům v Afghánistánu během sovětsko-afghánské války.

59. Politika plynovodů: Jako možný motiv pro válku v Afghánistánu po 11. září se uvádí geopolitický význam Střední Asie a Kavkazu, včetně navrhovaných ropovodů a plynovodů.

60. Sdílení zpravodajských informací před 11. zářím: Z mnoha zpráv vyplývá, že americké zpravodajské služby obdržely varování od zahraničních zpravodajských služeb, ale nejednaly.

61. Memo z Phoenixu: Agent FBI ve Phoenixu varoval před členy Al-Káidy navštěvujícími americké letecké školy, ale na tuto zprávu nebylo reagováno.

62. Bushův denní brífink: Prezident Bush obdržel měsíc před 11. zářím prezidentský denní briefing s názvem “Bin Ládin je odhodlán udeřit v USA”, ale nebylo na něj reagováno.

63. Kvalita ovzduší po 11. září: Agentura EPA a další agentury vydaly zavádějící prohlášení o kvalitě ovzduší na Manhattanu po 11. září, což vedlo ke zdravotním problémům prvních respondentů a obyvatel.

64. Tančící Izraelci: Skupina osob, které byly později identifikovány jako izraelští státní příslušníci, byla spatřena, jak natáčí a oslavuje, když hoří věže Dvojčat. Byli zadrženi a později deportováni, ale tento incident zůstává předmětem intrik.

65. Zmizelé zlato: Po útocích se ztratily miliardy zlatých slitků uložených ve Světovém obchodním centru.

66. Minetovo svědectví: Ministr dopravy Norman Mineta vypověděl, že viceprezident Dick Cheney zřejmě vydal ráno 11. září příkaz k zastavení činnosti, což je v rozporu s oficiální časovou osou.

67. PEOC: Časová osa, kdy viceprezident Cheney vstoupil do prezidentského operačního střediska pro mimořádné události (PEOC), je v rozporu mezi jeho výpovědí a výpovědí jiných úředníků.

68. Saúdské lety: Členové saúdské královské rodiny mohli odletět z USA krátce po 11. září, v době, kdy byly všechny ostatní lety zastaveny.

69. Spojení s ISI: Generálporučík Mahmúd Ahmed, tehdejší šéf pákistánské zpravodajské služby Inter-Services Intelligence (ISI), údajně nařídil Ahmedu Omarovi Saídovi Šejchovi, aby převedl 100 000 dolarů Mohamedu Attovi.

70. Carlyle Group: V den útoků se členové bin Ládinovy rodiny údajně účastnili investiční konference pořádané Carlyle Group, soukromou investiční společností s hlubokými vazbami na americkou vládu.

80. Chybějící biliony: Tento příběh byl rychle zastíněn událostmi z 11. září 2001, kdy Pentagon oznámil, že mu chybí 2,3 bilionu dolarů.

81. Zpráva “Anděl je na řadě”: Ráno 11. září prezident Bush údajně obdržel výhrůžku, v níž se uvádělo, že “Angel is next”, což odkazovalo na kódové označení Air Force One. Zpráva obsahovala konkrétní informace naznačující interní znalosti.

82. Kazeta s Bin Ládinovým přiznáním: Nahrávka, na níž se Usáma bin Ládin údajně přiznává k útokům z 11. září, byla však zpochybněna její pravost.

83. Krátký prodej: Kromě prodejních opcí se před 11. zářím objevil také neobvykle vysoký objem krátkých prodejů akcií amerických a leteckých společností.

84. Úřad námořního zpravodajství (ONI): Mezi sekce Pentagonu, které se staly terčem útoku, patřil i Úřad námořního zpravodajství, který údajně vyšetřoval finanční transakce související s terorismem.

85. Rychlost vyšetřování: Rychlost, s jakou americká vláda identifikovala únosce po 11. září, byla vzhledem k počátečním nejasnostem kolem jejich totožnosti označována za podezřelou.

86. Hypotéza demolice: Někteří odborníci naznačují, že způsob, jakým se Dvojčata zřítila, připomíná spíše řízenou demolici než gravitační pád placky.

87. Termitové zbytky: V prachu na Ground Zero byly údajně nalezeny zbytky termitu, sloučeniny používané při řízených demolicích.

88. Varování izraelských zpravodajských služeb: Kromě Mosadu porušila izraelská společnost Zim American Israeli Shipping Co. svou nájemní smlouvu ve Světovém obchodním centru a odstěhovala se jen několik týdnů před 11. zářím.

89. Kontinuita vlády (COG): Plány pro kontinuitu vlády byly aktivovány 11. září, což umožnilo obejít ústavní linii nástupnictví.

90. Zničení nahrávek z výslechů: CIA zničila videokazety s výslechy podezřelých osob z Al-Káidy, které mohly poskytnout více informací o plánování a provedení 11. září.

91. Spiknutí Bojinka: Spiknutí Bojinka z roku 1995, které zahrnovalo plány na odpálení několika letadel a náraz letadla do sídla CIA, bylo uváděno jako předzvěst 11. září, která měla sloužit jako varování.

92. Údajní únosci: Nejméně šest údajných únosců bylo po 11. září hlášeno jako živí, což vedlo k otázkám o jejich skutečné identitě.

93. Viscerální reakce: Jako důvod nedostatečného kritického zpochybňování oficiálního příběhu se uvádí emocionální a niterná reakce na 11. září.

94. Vyprávění ve stylu “pojďme se válet”: Příběh letu 93 a vyprávění “Let’s Roll” byly uváděny jako forma vytváření mýtů, které slouží k posílení oficiálního příběhu o 11. září.

95. Okamžitá identifikace únosců: FBI byla schopna identifikovat všech 19 únosců velmi rychle po útocích, navzdory chaosu a destrukci, což vedlo k otázkám ohledně již existujících znalostí.

96. Nedostatek videozáznamů: Přestože je Pentagon jednou z nejsledovanějších budov na světě, bylo zveřejněno jen velmi málo videozáznamů útoku.

97. Zpoždění při uzemňování letů: FAA trvalo neobvykle dlouho, než uzemnila všechny lety poté, co bylo jasné, že došlo k několikanásobnému únosu.

98. “Šťastné” nálezy: Různé důkazy, jako například “nezničitelný” pas jednoho z únosců nalezený poblíž Ground Zero, byly uváděny jako příliš “šťastné” na to, aby byly věrohodné.

99. Okamžitý úklid: Rychlý úklid Ground Zero byl zahájen téměř okamžitě po útocích, což vedlo ke zničení důkazů.

100. Válečné plány před 11. zářím: Plány útoku na Afghánistán byly údajně připraveny již před 11. zářím, což vedlo k otázkám ohledně okamžité vojenské reakce USA.

101. Cvičení před 11. zářím: V letech a měsících předcházejících 11. září 2001 se konala různá vojenská a zpravodajská cvičení simulující únosy letadel a útoky.

102. “Náhodní” příjemci: Zdálo se, že někteří jednotlivci a společnosti měli z útoků prospěch, ať už prostřednictvím výhodných obranných zakázek, pojistných plnění nebo postupu v politické kariéře.

103. Příhodné načasování: Útoky se odehrály v době, kdy americká armáda procházela transformací, jak je nastíněno v dokumentu PNAC, což vedlo k otázkám o vhodném načasování.

104. Výcvik “únosců”: Zprávy naznačují, že někteří z únosců byli vycvičeni na amerických vojenských základnách, což vede k otázkám, jak se vyhnuli odhalení.

105. Operace “letadla”: Složitost koordinace únosu čtyř dopravních letadel a úspěšného útoku na vysoce postavené cíle vyvolává otázky ohledně schopností údajných únosců.

106: Příkaz k zastavení činnosti: Byly vzneseny otázky, zda byl vydán rozkaz “stand-down”, který zabránil americkému letectvu zachytit unesená letadla.

107. “Záležitost bin Ládina”: Usáma bin Ládin byl původně financován a vycvičen CIA během sovětsko-afghánské války, což vedlo k otázkám o “zpětném úderu” a roli USA v jeho vzestupu.

108. Víza pro “únosce”: Přestože byli mnozí z únosců na různých seznamech sledovaných osob, neměli problémy se získáním víz pro vstup do USA.

109. Financování “únosců”: Zdroj financování útoků z 11. září zůstává nejasný, přičemž se tvrdí, že se na nich podílela Saúdská Arábie.

110. Životní podmínky “únosců”: Únosci údajně před útoky pili alkohol a navštěvovali striptýzové kluby, což neodpovídá chování zbožných islámských teroristů.

111. Úroveň dovedností “únosců”: Únosci měli omezený letecký výcvik, přesto prováděli složité manévry s komerčními letadly.

112. Rozpory “únosců”: V oficiálních zprávách o únoscích existují různé rozpory, včetně místa jejich pobytu, činnosti a společníků.

113. Identifikace “únosců”: Identifikace únosců byla založena na pochybných důkazech, například na papírovém pasu, který přežil výbuch a požár.

114. Pitvy “únosců”: Únosci nebyli podrobeni žádné pitvě a jejich ostatky byly rychle zlikvidovány, což vedlo k pochybnostem o jejich identifikaci.

115. Motiv “únosců”: Motiv únosců zůstává nejasný, protože mnozí z nich neměli přímé vazby na extremistické skupiny a žili relativně pohodlným životem.

116. Radikalizace “únosců”: Proces radikalizace únosců zůstává nejasný, neexistují žádné konkrétní důkazy, které by je spojovaly s extremistickými ideologiemi.

117. Komunikace “únosců”: Únosci údajně komunikovali pomocí složitých metod, jako je steganografie, avšak zanechali po sobě i snadno zjistitelné důkazy, jako jsou letové příručky.

118. Rozpory “únosců”: V oficiálních zprávách o únoscích existují různé rozpory, včetně místa jejich pobytu, činnosti a společníků.

119. Identifikace “únosců”: Identifikace únosců byla založena na pochybných důkazech, například na papírovém pasu, který přežil výbuch a požár.

120. Pitvy “únosců”: Únosci nebyli podrobeni žádné pitvě a jejich ostatky byly rychle zlikvidovány, což vedlo k pochybnostem o jejich identifikaci.

121. Motiv “únosců”: Motiv únosců zůstává nejasný, protože mnozí z nich neměli přímé vazby na extremistické skupiny a žili relativně pohodlným životem.

122. Radikalizace “únosců”: Proces radikalizace únosců zůstává nejasný, neexistují žádné konkrétní důkazy, které by je spojovaly s extremistickými ideologiemi.

123. Komunikace “únosců”: Únosci údajně komunikovali pomocí složitých metod, jako je steganografie, avšak zanechali po sobě i snadno zjistitelné důkazy, jako jsou letové příručky.

The post 11. září 2001. Seznam nesrovnalostí, lží a kusých detailů globálního podvodu first appeared on Čítárny.

Velmi kvalitní kniha plná faktů na téma Druhá světová válka se jmenuje: Shane Quin / Historie 2. světové války: Operace Barbarossa, spojenecké bombardování německých měst a japonská výboje.

První dvě kapitoly se zaměřují na německé přípravy invaze do Sovětského svazu v roce 1941, nazvanou Operace Barbarossa, která byla naprosto zlomová v celém období, které nazýváme Druhá světová válka.
Akce byla pojmenován po králi Fridrichu Barbarossovi, pruském císaři, který ve 12. století vedl válku proti slovanským národům.
V úvodních dvou kapitolách jsou analyzovány i přípravy Sovětského svazu na konflikt s nacistickým Německem.

Byla to největší vojenská ofenziva v historii, sestávající z téměř čtyř milionů invazních vojáků.
Výsledek této operace měl rozhodnout o tom, že svět po druhé světové válce bude ovládán USA a Německem.
Z toho důvodů byl německý zbrojní průmysl ve velkém financován americkými a britskými bankami, do kterého byly samozřejmě zapojeny velké americké společnosti už od od roku 1933!!!
Jinak by Německo nikdy nemohlo vybudovat takovou vojenskou sílu, protože po prohrané 1. světové válce bylo zcela ekonomicky zdevastování a zatíženo obrovskými dluhy.

Při útocích na východ od června 1941 měli nacisté v úmyslu anektovat Ukrajinu, celé evropské Rusko, pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litvu a na severovýchodě vytvořit satelitní finský stát. Vzniklo by tak značně rozšířené Německo, které by sloužilo jako vlast pro stovky milionů příslušníků tzv. germánských a nordických ras. Jak předpokládali nacističtí plánovači, tato expanze by poskytla ekonomickou základnu pro udržení tisícileté říše.

Podle směrnice Adolfa Hitlera č. 18 vydané 12. listopadu 1940 bylo cílem jeho východní invaze obsadit a udržet linii z Archangelu na dalekém severozápadě Ruska do Astrachaně, téměř 1300 mil na jih; dále dobývá Leningrad, Moskvu, Donbas, Kubáň (v jižním Rusku) a Kavkaz.

Zbývající kapitoly se z velké části zaměřují na samotné boje, když nacisté a jejich spojenci z Osy, Rumuni a Finové, se v časných ranních hodinách 22. června 1941 napadli SSSR.
Něměcko-sovětská válka byla v důsledku toho zásadní událostí moderních dějin a její výsledek byl pociťován ještě celá desetiletí poté a vlastně až do současnosti.

Během prvních čtyř týdnů operace Barbarossa, do poloviny července 1941, Němci postoupili o více než dvě třetiny cesty k Moskvě. Jen málo lidí zvenčí by v tuto chvíli dalo Rusům velkou šanci. Sovětské vedení však nepropadalo panice, ani se nezhroutila Rudá armáda jako Francouzi.

Nacistická válka a německá invaze do SSSR byla naprosto nejbrutálnější, jakou kdy svět viděl.
Jen v roce 1941 byly miliony sovětských občanů, vojenského personálu, tak nebojujících, zabity nebo poslány do koncentračních táborů. Vražedná povaha nacistické okupace vedla ke zvýšenému odporu sovětské armády a místního obyvatelstva, z nichž mnozí začali okupanty pohrdat a přidali se k partyzánským skupinám.

Co bylo hlavním důvodem porážky německých vojsk v Sovětském svazu?
Zatímco 22. června 1941, kdy začal útok na Sovětský svaz, bylo horké léto, v prosinci roku 1941 poklesl teploměr náhle na čtyřicet pod nulou…
Všechny předpovědi byly falešné, proroctví se neuskutečňovala. Zbraně a olej zmrzly. Muži umírali v pláštěnkách a v letních botách svého stejnokroje. Sebemenší zranění je odsuzovalo k smrti.
Hitler odmítal věřit, že nastal nesoulad mezi jeho mystikou a skutečností.

Generál Guderian, ač riskoval kariéru, odlétá do Německa, aby informoval Hitlera o situaci, a požádal ho, aby dal rozkaz k ústupu.
„O zimu,“ řekl Hitler, „se postarám sám. Vy útočte.“
A tak celý pancéřový armádní sbor, který zdolal Polsko za 18 dní, Francii za měsíc, všechny slavné armády Guderianova, Reinhardtova a Hoeppnerova, byla spálena mrazem. Německá válka ztrácí  definitivně svůj lesk.
Zbytky armády se vydaly na jih pochodem na Kavkaz. A tam tuto naprosto fatální Hitlerovu chybu oslavili vztyčením praporu na Elbrusu.

Mezitím se Sověti vzpamatovali. Jejich stovky továren přestěhovaných za Ural už chrlily tisíce zbraní, tanků a munice na frontu.
A pak přišel hlavní zlom. Srpen 1942 a vítězství Rudé armády u Stalingradu.

V knize jsou jasně popsány některé klíčové aspekty Barbarossy.
A to jak z německého, tak sovětského hlediska, jako jsou zpravodajské zprávy varující před nadcházející německou invazí.
Popsány jsou i dopady politických čistek sovětského vojenského velení na Rudou armádu, strategické chyby spáchané nacistickou hierarchií, německá arogance a podcenění ruské bojové kapacity a zdrojů, rozlehlost sovětského terénu a logistické problémy.
Němečtí vojáci byli vedeni k přesvědčení, že válka bude snadná. Sovětský svaz je přece primitivní, technologicky zaostalý stát. Překvapení ale bylo o to větší, když narazili na vojenskou techniku ​​lepší než jejich vlastní, jako byly např. sovětské tanky T-34 a později kaťuše.

Za zásadní zlom 2. světové války je často považována bitva u Stalingradu, která začala v srpnu 1942, něco málo přes rok po německém útoku na SSSR.
Autor knihy ale tvrdí, že první skutečně kritické boje a vývoj nastal rok před tím, v průběhu Barbarossy, protiútokem Rudé armády dne 5. prosince 1941.
Schopnost Sovětů absorbovat a nakonec překonat rány Wehrmachtu zachránila lidstvo před noční můrou nacistického vítězství, v takovém případě by Adolf Hitler držel nadvládu nad velkou částí Eurasie a možná i dál. A začal by budovat svou nacistickou Evropu.

Poprvé publikováno Global Research dne 8. května 2022
KNIHA ZDARMA KE STAŽENÍ V ČEŠTINĚ >>

SHANE QUINN
Narodil se v irském Dublinu a žije kousek od irského hlavního města. Čtyři roky studoval žurnalistiku na Griffith College v Dublinu a v roce 2010 získal bakalářský titul žurnalistiky. Pracuje v redakci Global research a je plodným autorem článků na internetu, které se zaměřují na témata od rozpínavosti NATO po světové války. Je vědeckým pracovníkem Centra pro výzkum globalizace (CRG).
Zajímá se o životní prostředí a amatérsky se věnuje studiu ornitologie především sledováním místních ptačích populací.

Výpisky…

Při útocích na východ od června 1941 měli nacisté v úmyslu anektovat Ukrajinu, celé evropské Rusko, pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litvu a na severovýchodě vytvořit satelitní finský stát. Vzniklo by tak značně rozšířené Německo, které by sloužilo jako vlast pro stovky milionů příslušníků tzv. germánských a nordických ras. Jak předpokládali nacističtí plánovači, tato expanze by poskytla ekonomickou základnu pro udržení tisícileté říše.
x
David Glantz, americký vojenský historik a plukovník ve výslužbě, si uvědomil, že pozice sovětského vládce Josifa Stalina v roce 1941 byla defenzivní . Glantz napsal: „Stalin se provinil zbožnými přáními, doufal, že oddálí válku alespoň o další rok, aby dokončil reorganizaci svých ozbrojených sil. Celé jaro 1941 pracoval v horečce a zoufale se snažil zlepšit obrannou pozici Sovětského svazu a zároveň se snažil oddálit nevyhnutelnou konfrontaci“.
x
Basil Liddell Hart, bývalý kapitán britské armády a vojenský teoretik, napsal: „Hitler souhlasil s tím, že pobaltské státy by měly být ve sféře vlivu Sovětského svazu, nikoli v jejich skutečné okupaci; a cítil, že byl oklamán svým partnerem; ačkoli většina jeho poradců realisticky považovala ruský přesun do pobaltských států za přirozené opatření, inspirované strachem z toho, co by se mohl Hitler po svém vítězství na západě pokusit“.
x
Londýn a Paříž odmítly na jaře a v létě 1939 podepsat pakt s Kremlem – který by postavil Brity, Francouze a Rusy proti nacistickému Německu (6). Stalinovi nezbývalo nic jiného, než ten podzim dokončit dohodu s Hitlerem a tyto nechtěné skutečnosti byly od té doby potlačovány institucemi, jako je Evropská unie vedená Německem.
Nacisticko-sovětský pakt z 23. srpna 1939 sloužil Sovětům dobře, dokud Wehrmacht od května do června 1940 rychle neporazil Francii. Způsob francouzské porážky ohromil a znepokojil Stalina, který očekával dlouhý a vleklý konflikt v na západ, jako v první světové válce.
x
Když se na plán operace Barbarossa, útok Němců na SSSR z června 1941, ohlédneme v období osmi desetiletí zpět, jeho plán invaze prozrazuje patologickou přílišnou sebedůvěru. Strategické plánování postupu v šířce mnoha stovek mil terénu bylo přehnaně ambiciózní až groteskní.
Barbarossovy zpravodajské detaily byly také špatně propracovány. Nacistické odhady o sovětské vojenské kapacitě byly založeny spíše na dohadech než na spolehlivých informacích a toto podceňování nepřítele by je pronásledovalo.
Dne 13. května 1941 v rámci přípravy na invazi vydal blízký kolega Adolfa Hitlera polní maršál Wilhelm Keitel rozkaz, že po zajetí mají být všichni sovětští komisaři okamžitě popraveni. Komisaři byli funkcionáři komunistické strany přičlenění k vojenským jednotkám, aby naplnili jednotky Rudé armády bolševickými principy a loajalitu k sovětskému státu.
Právě kvůli tomu Hitler určil komisaře k likvidaci po tisících. Rozkaz podepsaný 13. května pokračoval, že sovětští civilisté podezřelí ze spáchání přestupků proti Wehrmachtu mohou být zastřeleni na žádost kteréhokoli německého důstojníka. Nejškodlivější ze všeho bylo jasně najevo, že němečtí vojáci, u kterých bylo zjištěno páchaní zločinů proti nebojovníkům, nemusí být stíháni
x
Mezi cíle invaze patřilo zjevné vykořisťování, plenění a anexe. S tímto vědomím nacisté založili Ekonomický úřad Východ, který byl podřízen říšskému maršálovi Hermannu Goeringovi, druhému nejmocnějšímu muži Třetí říše. Goering informoval zetě Benita Mussoliniho, hrabě Galeazzo Ciano, že „Letos [1941] zemře v Rusku hladem 20 až 30 milionů lidí. Možná je dobře, že by to tak mělo být, protože některé národy musí být zdecimovány. Ale i kdyby tomu tak nebylo, nedá se s tím nic dělat.” Hrabě Ciano, který byl italským ministrem zahraničí od roku 1936, předal Goeringovy komentáře Mussolinimu.
x
Velká ofenziva v moderní době, snad v jakémkoli věku, představuje obrovský hazard ze strany vetřelce, brutální, jak tyto útoky obvykle bývají, a nacistická invaze byla ze všech nejkrutější. V jeho selhání se mohou kombinovat různé faktory: síla invazní síly, strategické chyby, kvalita terénu, podcenění nepřítele, počasí atd. Tyto prvky se zvětšují při útoku na největší zemi světa (Rusko), jako Napoleon objevil a brzy také Hitler.
Přesto existuje několik zdrcujících důvodů, proč by německý útok selhal. Zaprvé, Hitler postavil německý národ na totální válku až v únoru 1943, příliš pozdě. Nacistická ekonomika na počátku 40. let 20. století produkovala „mimořádnou míru neefektivity a plýtvání“, zjistil anglický historik Richard Overy (20). To mělo za následek nedostatek pracovních sil, méně německých zbraní, letadel a tanků a méně vojáků, zatímco německé ženy z větší části zůstaly doma, spíše než aby pracovaly ve zbrojních továrnách.
x
Šestý den útoku, 27. června 1941, se německá skupina armád Střed již dostala do Minsku, hlavního města sovětského Běloruska. Překvapivě to v této velmi rané fázi znamenalo, že Němci byli blíže Moskvě než Berlínu: vzdušnou čarou byl Wehrmacht nyní 430 mil od hlavního města Ruska oproti 590 mil od hlavního města Německa.
Po týdnu bojů Sověti ztratili asi 600 000 vojáků a tisíce jejich letadel byly zničeny, většina z nich na zemi. Když 27. června sovětští velitelé Georgij Žukov a Semjon Timošenko ukázali Josifu Stalinovi na operačních mapách, že Němci postupovali na Minsk, byl velikostí katastrofy viditelně šokován .
x
Pod Stalinovým vedením dosáhli Rusové v měsících následujících po německém útoku pozoruhodného přesunu průmyslu na východ. Tato politika byla kritická pro zajištění toho, aby Sovětský svaz mohl pokračovat ve výrobě zbraní en masse a do značné míry byl chráněn před nacistickým náporem.
Irský profesor a geograf John Sweeney napsal : „Přes 1500 průmyslových podniků bylo jen mezi červencem a listopadem 1941 přemístěno do míst, která byla považována za relativně bezpečná útočiště ve vnitrozemí. Ural (který obdržel 667 těchto podniků), Kazachstán a Střední Asie (308), Západní Sibiř (244), Povolží (226) a Východní Sibiř (78) trvale těžily z této masivní injekce průmyslových investic. právě v této srdeční oblasti se soustředil růst měst během období poválečné obnovy“.
x
Němci vedená invaze do Sovětského svazu začala ve 3:15, 22. června 1941, obrovskou dělostřeleckou palbou podél nacisticko-sovětské hranice. Hierarchie SSSR počítala s tím, že v průběhu roku je příliš pozdě na to, aby německé síly zaútočily, navzdory varováním o opaku.
x
Pokud jde o program Lend-Lease prezidenta Franklina Roosevelta podepsaný v březnu 1941, americké vybavení vstoupilo do murmanského přístavu od prosince 1941. Je třeba zdůraznit, že americká vojenská technika by představovala malý zlomek materiálu, který mělo Sovětské Rusko po celou dobu k dispozici. celou válku – velkou většinu z nich doma vyrobili Rusové.
V době, kdy od konce léta do začátku zimy 1941 probíhaly kritické boje, byl Rudé armádě poslán sotva útržek americké nebo britské vojenské pomoci . To naznačuje, že anglo-americké mocnosti byly docela spokojené sedět a dívat se, jak Němci a Sověti ze sebe srážejí hrudky; zatímco Američané zejména sbírali své síly na okraji konfliktu, o kterém věděli, že brzy vstoupí.
x
Sám Hitler si začátkem srpna 1941 „uvědomil, že jeho plány na kampaň Blitzkrieg na východě selhaly“, napsal německý historik Volker Ullrich ve druhé části své biografie o Hitlerovi. O dva týdny později, 18. srpna, Hitler přímo řekl ministru propagandy Goebbelsovi , že on a němečtí generálové „zcela podcenili sílu a zejména vybavení sovětských armád“.
Například počet ruských tanků byl více než dvakrát větší, než původně nacistická rozvědka odhadovala, a samotná Rudá armáda byla mnohem větší, než se předpokládalo
x
21. dubna 1945, obklíčila sovětská armáda Berlín a rozpoutala svůj konečný útok na nacistické Německo.
Vzhledem k tomu, že Němci od své invaze v červnu 1941 zabili více než 10 milionů sovětských vojáků, byly poslední zbytky Wehrmachtu a SS při obraně Berlína stále v obrovské přesile. Sovětský vládce Josif Stalin , na prahu oslav svého nejvýznamnějšího triumfu, shromáždil kolem 2,5 milionu vojáků Rudé armády pro tento útok na německé hlavní město, podporovaný více než 6 000 tanky a 7 500 letouny. (1)
Pro bitvu o Berlín dokázal starý Stalinův nepřítel Adolf Hitler shromáždit téměř milion vojáků, ale část z nich zažila příliš mnoho zim nebo příliš málo. Smetánku německých armád buď Sověti vyhladili během předchozích měsíců a let, nebo byli v zajetí. 16. dubna 1945 zahájila Rudá armáda útok na Berlín masivním dělostřeleckým ozářením na německou obranu podél linie Odry-Neisse.
x
Jak dále poznamenal Pauwels, skutečný zlom války v Evropě nenastal u Stalingradu, ale ve skutečnosti se odehrál rok předtím na konci roku 1941, kdy se Němcům nepodařilo dobýt Moskvu. V roce 1942 byl Wehrmacht nenávratně oslaben, jejich aura neporazitelnosti zmizela, navzdory všem výše uvedeným vítězstvím.
x
Ruská zima v letech 1941-42 byla mnohem chladnější a delší než obvykle a skutečně byla „jedna z nejkrutějších zim v historii“, jak je uvedeno v článku, jehož spoluautory jsou přední klimatologové (Jehuda Neumann a Hermann Flohn) s Bulletin Americké meteorologické společnosti.
x
Od počátku druhé světové války administrativa Franklina Roosevelta předpokládala, že Amerika vyjde z konfliktu v pozici globální dominance. Spojené státy se chlubily největší světovou ekonomikou od roku 1871, když toho roku předčily Británii, a tento rozdíl se počátkem 20. století a dále zvětšoval.
Diplomatický historik Geoffrey Warner shrnul: „Prezident Roosevelt měl za cíl hegemonii Spojených států v poválečném světě“.
x
Americký generálmajor Curtis LeMay nařídil bombardování Tokia s ohledem na maximální ztráty, čímž splnil svou přezdívku „Bombs away LeMay“.
V roce 1945 Roger Fisher , nadporučík a budoucí profesor práv na Harvardu, byl LeMayovým „povětrnostním důstojníkem“ na ostrově Guam v západním Tichém oceánu. Těsně před výbuchem v Tokiu Fisher prozradil, že LeMay „se mi položil otázku, kterou jsem nikdy předtím neslyšel“. LeMay chtěl vědět: „Jak silný musí být vítr, aby se lidé nemohli dostat pryč od plamenů? Bude na to vítr dost silný?”
Fisher koktal a nebyl schopen odpovědět, rychle odešel do své kajuty:
“Tu noc jsem se k němu už nepřiblížil.” Měl jsem s ním dohodu se svým zástupcem. Bylo to poprvé, co mi došlo, že účelem naší operace bylo zabít co nejvíce lidí.”
x
Tokio pod útokem zápalných bomb B-29.” 26. května 1945.
Oficiálně v důsledku náletů, které trvaly jen několik hodin, zemřelo kolem 100 000 civilistů. Nicméně, známí historici, jako je Gabriel Kolko , kanadský akademik narozený v Americe, odhaduje počet těl v Tokiu na 125 000 – což se vyrovná konečnému počtu obětí bombového útoku na Hirošimu.
Tokijský firestorming s kódovým názvem „Operation Meetinghouse“ byl jediným nejsmrtelnějším náletem druhé světové války na poměrně dlouhou vzdálenost. Přibližně milion obyvatel Tokia navíc při útoku utrpěl zranění a jeden milion zůstal bez domova. Více než 250 000 městských budov bylo zničeno, čtvrtina všech staveb v Tokiu v té době, jednom z největších světových měst.
Velikost zničené oblasti (téměř 16 čtverečních mil) byla skutečně větší než zkáza způsobená bombovými útoky na Hirošimu a Nagasaki.
x
1. září 1939, v den , kdy nacisté napadli Polsko, americký prezident Franklin D. Roosevelt vyzval :
„Nelítostné bombardování civilistů ze vzduchu v neopevněných centrech obyvatelstva… znechutilo srdce civilizovaných mužů a žen a hluboce šokovalo svědomí lidstva… za žádných okolností neprovádějte bombardování civilního obyvatelstva nebo neopevněných měst ze vzduchu. “.
x
Ve skutečnosti to byl Roosevelt, kdo byl klíčovou postavou při formulaci atomové bomby. Dohlížel na jeho pokračující vývoj až do své smrti 12. dubna 1945, a to i poté, co bylo spojencům dávno jasné, že Hitler nemá žádný jaderný program. Roosevelt již dříve řekl, že důvodem k výrobě atomové bomby bylo „to, aby nás nacisté nevyhodili do vzduchu“. V roce 1944 však tato logika již neplatila, jak Roosevelt jistě věděl.
Hitler se jadernému výzkumu vyhýbal z různých důvodů, jak z rasových, tak z pragmatických důvodů, a také předvídal, že tyto zbraně „dovedou lidstvo na cestu k zániku“. Roosevelt, nástupce Harry Truman ani Winston Churchill nevyjádřili tuto zemi otřesnou obavu. V důsledku toho se stín jaderných zbraní vznáší nad lidstvem dodnes.
Mezitím, v únoru 1942, Churchill sám povolil první strategické bombardování městských center ve válce – se skutečným cílem zabít a terorizovat německé civilní obyvatelstvo. Směrnice britského leteckého štábu ze 14. února 1942 nastínila, že letecká válka „by se nyní měla zaměřit na morálku civilního obyvatelstva nepřítele“.
Také v únoru 1942 Británie vypustila slavný těžký bombardér Avro Lancaster, z nichž stovky se v následujícím roce účastnily vražedného požáru Hamburku. Již v letech 1940 a 1941 RAF představilo dva další čtyřmotorové těžké bombardéry, Handley Page Halifax a Short Stirling – oba se zapojily do „vůbec prvního náletu 1 000 bombardérů“ nad Kolínem nad Rýnem v ranních hodinách 31. května 1942. Na Kolín nad Rýnem, město významné velikosti v západním Německu, bylo svrženo téměř 1500 tun bomb.

The post Druhá světová válka. Nefalšovaná historie. Operace Barbarossa, bombardování německých měst, Hirošima etc. first appeared on Čítárny.

H. G. Wells (21.9. 1866 – 13.8. 1946) navštívil Rusko už v roce 1920, kdy udělal rozhovor s V. I. Leninem. Po návratu nazval Leninovy první plány industrializace a elektrifikace Ruska fantasií a Lenina kremelským snílkem. Podruhé byl v SSSR v roce 1934, kdy byl již uznávaný autor a jeden ze zakladatelů scifi žánru a tehdy 23. července 1934 udělal rozhovor se Stalinem.

Rozhovor H. G. Wellse s J. V. Stalinem

Wells: Jsem vám, pane Staline, velmi vděčen, že jste se uvolil mne přijmout. Nedávno jsem byl ve Spojených státech, měl jsem obsáhlý rozhovor s presidentem Rooseveltem a snažil jsem se zjistit, v čem tkví jeho vůdčí ideje. Nyní jsem přijel k vám, abych se vás dotázal, co děláte k pozměnění světa.

Stalin: Není toho tak mnoho . . .

Wells: Někdy se toulám po světě a jako prostý člověk pozoruji, co se kolem mne děje.

Stalin: Význační pracovníci, takoví jako vy, nejsou „prostými lidmi”. Ovšem, jedině dějiny mohou říci, nakolik významný je ten či onen čelný pracovník, vy se však v každém případě nedíváte na svět jako „prostý člověk”.

Wells: Nechci si hrát na skromného. Míním to tak, že se snažím vidět svět očima prostého člověka, a nikoli stranického politika nebo odpovědného státního činitele. Můj zájezd do Spojených států zapůsobil na mne otřásajícím dojmem. Hroutí se starý finanční svět, přetváří se nově hospodářský život země. Lenin kdysi řekl, že je třeba »učit se obchodovat«, učit se tomu od kapitalistů. Nyní se kapitalisté musí učit od vás vystihnout ducha socialismu. Zdá se mi, že ve Spojených státech jde o dalekosáhlou reorganizaci, o vytvoření plánovitého, to jest socialistického hospodářství. Vy i Roosevelt vycházíte ze dvou různých hledisek. Není však ideová souvislost, ideová příbuznost mezi Washingtonem a Moskvou? Na příklad mně bylo nápadné ve Washingtonu totéž, co se děje zde: rozšíření správního aparátu, vytvoření četných nových státních regulujících orgánů, organizování všeobsáhlé veřejné služby . Jim, stejně jako ve vaší zemi, se nedostává dovednosti řídit.

Stalin: Spojené státy mají jiný cíl, než máme my v SSSR. Cíl, který sledují Američané, vznikl z hospodářské neuspořádanosti, z hospodářské krize. Američané chtějí odstranit krizi na podkladě soukromokapitalistického podnikání, neměníce hospodářskou základnu. Snaží se snížit na minimum onen rozvrat, onu škodu, která je způsobována současnou hospodářskou soustavou. U nás však, jak víte, byla místo rozvrácené staré hospodářské základny vytvořena naprosto jiná, nová hospodářská základna. I když ti Američané, o kterých mluvíte, dosáhnou částečně svého cíle, t. j. sníží na minimum tyto škody, pak ani tehdy nezničí kořeny té anarchie, která je vlastní současné kapitalistické soustavě. Zachovávali týž hospodářský řád, který musí nutně vést a nemůže nevést k anarchii ve výrobě. Takto, v nejlepším případě, půjde nikoli o přestavbu společnosti, nikoli o zničení starého společenského řádu, plodícího anarchii a krise, nýbrž o omezení jednotlivých jeho záporných stránek, o omezení jeho jednotlivých excesů. Subjektivně se tito Američané možná i domnívají, že reorganisují společnost, objektivně však nynější základnu společnosti zachovávají. Proto, objektivně vzato, žádná reorganizace společnosti z toho nevzejde.

Nevzejde z toho ani plánovité hospodářství. Vždyť co je plánovité hospodářství, jaké jsou některé jeho příznaky? Plánovité hospodářství usiluje o odstranění nezaměstnanosti. Připusťme, že se podaří při zachování kapitalistického řádu snížit nezaměstnanost na určité minimum. Vždyť přece ani jeden kapitalista nikdy a za nic nedá souhlas k úplnému odstranění rezervní armády nezaměstnaných, určené k tomu, aby činila nátlak na pracovní trh, zajišťovala nízce placenou pracovní sílu. Tady máte již jednu závadu v „plánovitém hospodářství” buržoasní společnosti. Plánovité hospodářství dále předpokládá zvýšení výroby v těch průmyslových odvětvích, jejichž výrobky jsou zvlášť potřebné lidovým masám. A vy víte, že rozšiřování výroby za kapitalismu se děje z naprosto jiných pohnutek, že kapitál je přitahován těmi hospodářskými odvětvími, kde je nejvyšší míra zisku. Nikdy nedonutíte kapitalistu, aby sám sobě škodil a přistoupil na nižší míru zisku v zájmu ukojení potřeb lidu. Nezbavíte-li se kapitalistů, neučiníte-li konec zásadě soukromého vlastnictví výrobních prostředku, pak nevybudujete plánovité hospodářství.

Wells: Souhlasím s mnohým z toho, co jste řekl. Chtěl bych však zdůraznit: vyslovuje-li se celá země pro zásadu plánovitého hospodářství, začíná-li vláda ponenáhlu, krok za krokem, důsledně provádět tuto zásadu, pak, konec konců, bude vymýcena finanční oligarchie a zavládne socialismus v tom smyslu, jak je chápán v anglosaském světě. Rooseveltovská hesla »nového pořádku« jsou ohromně působivá a – podle mého mínění- jsou to hesla socialistická. Zdá se mi, že místo, aby se zdůrazňoval antagonismus mezi dvěma světy, mělo by se za dnešní situace usilovat o dorozumění mezi všemi konstruktivními silami.

Stalin: Mluvím-li o tom, že je nemožné uskutečnit zásady plánovitého hospodářství při zachování hospodářské základny kapitalismu, pak tím naprosto nechci snižovat vynikající osobní vlastnosti Rooseveltovy – jeho iniciativu, nebojácnost, rozhodnost. Je nesporné, že ze všech kapitánů dnešního kapitalistického světa je Roosevelt nejvýznačnější postavou. Chtěl bych proto znovu zdůraznit, že moje přesvědčení o nemožnosti plánovitého hospodářství za podmínek kapitalismu naprosto neznamená pochybnosti o osobních schopnostech, talentu a nebojácnosti presidenta Roosevelta. Avšak ani nejtalentovanější vojevůdce, není-li situace pro něho příznivá, nemůže dosáhnout cíle, o němž mluvíte. Teoreticky vzato, není ovšem vyloučeno, že je možné za kapitalismu – ponenáhlu, krok za krokem, jít k onomu cíli, který vy nazýváte socialismem v anglosaském výkladu toho slova.
Co však bude znamenat tento „socialismus”? V nejlepším případě, že částečně přidrží na uzdě nejnevázanější jednotlivé představitele kapitalistického zisku, že do určité míry zesílí zásada regulování v národním hospodářství. To všechno je dobré. Jakmile však Roosevelt nebo nějaký jiný kapitán dnešního buržoasního světa bude chtít podniknout něco vážného proti základům kapitalismu, stihne ho nevyhnutelně naprostý nezdar. Vždyť Roosevelt nevlastní banky, vždyť nevlastní průmysl, vždyť velké podniky a statky – nevlastní on. Vždyť všechno to je soukromé vlastnictví. I železnice, i obchodní loďstvo – všechno je v rukou soukromých podnikatelů. A konečně, vždyť Roosevelt též nemá svou armádu kvalifikovaných pracovníků, inženýrů, techniků, ti jsou přece v rukou soukromých podnikatelů, pracují na ně. Nelze zapomínat na funkce státu v buržoasním světě. To je instituce k organisování obrany země, k organisování ochrany „pořádku”, aparát k vymáhání daní. Hospodářství pak ve vlastním slova smyslu se málo týká kapitalistického státu, není v jeho rukou. Naopak, stát je v rukou kapitalistického hospodářství.
Proto, obávám se že Roosevelt přes veškerou svoji energii a schopnosti nedosáhne onoho cíle, o kterém mluvíte, má-li vůbec tento cíl. Snad po několika generacích by bylo možné se trochu přiblížit k tomuto cíli, avšak já osobně i to považuji za málo pravděpodobné.

Wells: Možná, že já víc než vy věřím v hospodářskou interpretaci politiky. Díky vynálezům a soudobé vědě jsou uvedeny do pohybu ohromné síly, vedoucí k lepší organisaci, k lepšímu fungování lidského kolektivu. t. j. k socialismu. Organisace a regulování individuálních činů se staly mechanickou nezbytností, nezávisle na sociálních teoriích. Začne-li se se státní kontrolou bank a potom se přejde ke kontrole dopravy, těžkého průmyslu, průmyslu vůbec, obchodu atd., pak se taková všeobsáhlá kontrola bude zcela rovnat státnímu vlastnictví všech odvětví národního hospodářství. Právě to bude proces socialisace. Vždyť socialismus na jedné straně a individualismus na druhé nejsou přece takové antipody jako černé a bílé. Mezi nimi je mnoho mezistádií. Existuje individualismus, hraničící s banditismem, a existuje disciplinovanost a organisovanost, jež se rovná socialismu. Uskutečnění plánovitého hospodářství závisí ve značné míře na organisátorech hospodářství, na kvalifikované technické inteligenci, kterou je možno krok za krokem získat pro socialistické organisační principy. A to je hlavní. Tudíž, z počátku organizace, a pak socialismus. Organizace je nejdůležitějším činitelem. Bez organizace je idea socialismu pouhou ideou.

Stalin: Mezi individuem a kolektivem, mezi zájmy jednotlivé osobnosti a zájmy kolektivu není a nesmí být žádný nesmiřitelný rozdíl. Nesmí být, neboť kolektivismus a socialismus individuální zájmy nepopírá, nýbrž je spojuje se zájmy kolektivu. Socialismus nesmí pomíjet individuální zájmy. Těmto osobním zájmům může co nejdalekosáhleji vyhovět jedině socialistická společnost. Nejen to – socialistická společnost je jedinou pevnou zárukou ochrany zájmů osobnosti. V tomto smyslu není mezi „individualismem” a socialismem žádný nesmiřitelný rozdíl. Můžeme však popírat rozdíl mezi třídami, mezi třídou majetných, třídou kapitalistů a mezi třídou pracujících, třídou proletářů? Na jedné straně je třída majetných, v jejichž rukou jsou banky, závody, doly, doprava, plantáže v koloniích. Tito lidé nevidí nic kromě svého vlastního zájmu, kromě své snahy o zisk. Ti se nepodřizují vůli kolektivu, snaží se podřídit jakýkoliv kolektiv své vůli.
Na druhé straně je třída chudých, třída vykořisťovaných, kteří nemají ani továrny, ani závody, ani banky. Jsou nuceni žít z prodeje své vlastní pracovní síly kapitalistům a jsou zbaveni možnosti uspokojovat své nejelementárnější potřeby. Jak lze smířit takovéto protikladné zájmy a snahy? Pokud je mi známo, Rooseveltovi se nepodařilo najít cestu k smíření těchto zájmů. A jak ukazují zkušenosti, je to také nemožné.
Ostatně znáte situaci ve Spojených státech lépe než já, protože jsem v USA nebyl a sleduji americké záležitosti převážně jen z literatury. Mám však jakousi zkušenost z boje za socialismus a tato zkušenost mi praví: pokusí-li se skutečně Roosevelt uspokojit zájmy proletářské třídy na úkor třídy kapitalistů, ti ho nahradí jiným presidentem. Kapitalisté řeknou: presidenti odcházejí a přicházejí, kdežto my, kapitalisté, zůstáváme. Jestliže ten či onen president nehájí naše zájmy, najdeme si jiného. Co může president postavit proti vůli kapitalistické třídy?

Wells: Já nesouhlasím s tímto zjednodušeným roztřiďováním lidstva na chudé a bohaté. Existuje sice kategorie lidí, usilujících jedině o zbohatnutí, ale což se, stejně jako zde, nepohlíží na tyto lidi jako na překážku? Což na Západě je málo lidí, pro které není zbohatnutí cílem, lidí, kteří mají určité prostředky, chtějí je investovat, mají z toho zisk, ale naprosto v tom nespatřují cíl své činnosti? Tito lidé pohlížejí na investování prostředků jako na nepříjemnou nezbytnost. Což je málo schopných a oddaných inženýrů, organizátorů hospodářství, jejichž činnost je vedena zcela jinými pohnutkami než touhou po zbohatnutí?
Podle mého mínění existuje velmi početná třída naprosto schopných lidí, kteří jsou si vědomi, že nynější soustava nevyhovuje, a jsou povoláni k tomu, aby sehráli velikou roli v budoucnosti, v socialistické společnosti. V posledních letech jsem mnoho studoval a promýšlel otázku, že je nutné propagovat myšlenky socialismu a kosmopolitismu v širokých kruzích inženýrů, letců, v kruzích vojenských techniků atd. Přicházet do těchto kruhů s přímočarou propagandou třídního boje je bezúčelné. Jsou to kruhy, jež chápou,v jaké situaci je svět měnící se v krvavé bláto; tyto kruhy však považují váš primitivní antagonismus třídního boje za nesmysl.

Stalin: Vy nesouhlasíte se zjednodušeným roztřiďováním lidí na bohaté a chudé. Ovšem, existují střední vrstvy, existuje i ona technická inteligence, o které mluvíte, a jsou mezi ní velmi dobří, velmi čestní lidé. Jsou mezi nimi i lidé nečestní, špatní. Lidé bývají různí.
Lidská společnost se však především dělí na bohaté a chudé, na majetné a vykořisťované, a nevidět toto základní dělení a rozpory mezi chudými a bohatými znamená nevidět základní fakt. Nepopírám, že existují střední mezivrstvy, které se stavějí buď na stranu jedné z těchto dvou mezi sebou bojujících tříd, nebo zaujímají v tomto boji neutrální nebo poloneutrální stanovisko.
Opakuji však – nevidět toto základní dělení společnosti a tento základní boj mezi oběma hlavními třídami znamená ignorovat fakta. Tento boj probíhá a bude probíhat. Tento boj bude rozhodnut třídou proletářů, třídou pracujících.

Wells: Což je málo lidí, kteří nejsou chudí a pracují, a pracují produktivně?

Stalin: Ovšem, existují též drobní vlastníci půdy, řemeslníci, drobní obchodníci; avšak osud zemí neurčují tito lidé, nýbrž ony pracující masy, které vyrábějí vše potřebné pro společnost.

Wells: Ale vždyť jsou velmi různí kapitalisté. Jsou takoví, kteří myslí jen na zisk, na zbohatnutí. Jsou však i takoví, kteří jsou ochotni k obětem. Na příklad starý Morgan: ten myslel jen na zbohatnutí, byl to prostě parazit na těle společnosti, ten jen hromadil ve svých rukou bohatství. Vezměte však Rockefellera: je to skvělý organisátor, podal příklad, jak se má organisovat odbyt nafty, příklad hodný následování. Nebo Ford; ovšem, Ford pamatuje na sebe, je egoistický. Není však vášnivým organisátorem racionální výroby, od něhož se i vy učíte?
Chtěl bych zdůraznit, že v poslední době nastal v anglosaských zemích vůči SSSR vážný přelom ve veřejném mínění. Příčinou toho je především postoj Japonska a události v Německu. Jsou však i jiné příčiny, nevyplývající pouze z mezinárodní politiky. Je též příčina hlubší: široké kruhy si uvědomily skutečnost; že soustava, spočívající na soukromém bohatnutí, se hroutí. A za tohoto stavu zdá se mi, by se neměl zdůrazňovat antagonismus mezi dvěma světy, nýbrž co možná nejvíce sdružovat všechna konstruktivní hnutí, všechny konstruktivní síly. Zdá se mi, pane Staline, že jsem levější než vy, neboť soudím, že svět již dospěl blíže k překonání staré soustavy.

Stalin: Když mluvím o kapitalistech, které vede jen snaha o zisk, o zbohatnutí, naprosto tím nechci říci, že jsou to takoví lidé, kteří nejsou ničeho lepšího schopni. Mnozí z nich mají nesporně velké organizační schopnosti, které mě ani nenapadá popírat. My, sovětští lidé se učíme mnohému od kapitalistů. Také Morgan, jehož tak záporně charakterizujete, byl nesporně dobrý, schopný organisátor. Mluvíte-li však o lidech, odhodlaných rekonstruovat svět, pak takové lidi ovšem nelze najít mezi těmi, kdož celou duší slouží myšlence zbohatnutí.
My a tito lidé jsme na protilehlých pólech. Mluvíte o Fordovi. Ovšem Ford je schopný organizátor výroby. Což vám ale není znám jeho poměr k dělnické třídě,což nevíte, kolik dělníků vyhazuje pro nic za nic na ulici? Kapitalista je připoután k zisku a nelze ho nijak od něho odtrhnout. A kapitalismus nebude zničen „organizátory” výroby, ani technickou inteligencí, neboť ona mezivrstva nehraje samostatnou úlohu, nýbrž bude zničen dělnickou třídou. Vždyť inženýr, organizátor výroby nepracuje tak, jak by chtěl, nýbrž tak, jak se mu poručí, jak to žádá zájem podnikatele. Jsou sice výjimky, jsou lidé z této mezivrstvy, kteří se osvobodili od otupujících vlivů kapitalismu. Technická inteligence může za určitých okolností dělat „divy”, přinášet lidstvu obrovský užitek. Může však také působit ohromné škody. My sovětští lidé máme s technickou inteligencí nemalou zkušenost.
Po Říjnové revoluci se jistá část technické inteligence nechtěla zúčastnit výstavby nové společnosti, stavěla se proti této výstavbě, sabotovala ji. Všemožně jsme se snažili zapojit technickou inteligenci do této výstavby, zkoušeli jsme to s ní tak i onak. Uplynulo nemálo času, než naše technická inteligence začala aktivně pomáhat novému řádu. Dnes je její lepší část v prvních řadách výstavby socialistické společnosti. My, majíce tuto zkušenost, jsme daleci podceňování jak kladných, tak záporných stránek technické inteligence a víme, že může jak natropit škody, tak také dělat „divy”. Ovšem, jinak by to vypadalo, kdyby bylo možné rázem duchovně odtrhnout technickou inteligenci od kapitalistického světa To je však utopie. Cožpak se najde dost lidí z řad technické inteligence, odhodlaných přerušit svoje svazky s buržoasním světem a pustit se do rekonstrukce společnosti? Co soudíte, je mnoho takových lidí, řekněme v Anglii, ve Francii? Nikoli, je mezi nimi málo lidí, ochotných přervat svazky se svými pány a začít rekonstrukci světa!

Kromě toho, cožpak je možné pouštět se zřetele, že ke změně světa je třeba mít moc? Zdá se mi, pane Wellsi, že silně podceňujete otázku moci, že vůbec vypadává z vaší koncepce. Vždyť co zmohou lidé, třeba s nejlepšími úmysly, nejsou-li s to položit si otázku uchopení moci a nemají-li v rukou moc? Mohou v nejlepším případě podporovat onu novou třídu, která se chopí moci, avšak sami svět převrátit nemohou. K tomu je třeba velké třídy, která by nastoupila místo třídy kapitalistů a stala se stejně neomezeným vládcem jako ona. Takovou třídou je dělnická třída. Ovšem, že je třeba přijmout pomoc technické inteligence, a naopak, zase jí je třeba pomáhat. Nesmí se však myslet, že technická inteligence může sehrát samostatnou historickou úlohu. Přeměna světa je veliký, složitý a bolestivý proces. A k tomuto velikému dílu je zapotřebí veliké třídy. Veliká loď se může vydat na dalekou cestu.

Wells: Ano, ale k daleké cestě je třeba mít kapitána a kormidelníka.

Stalin: To je správné, ale k daleké plavbě je třeba mít především velikou loď. Co je kormidelník bez lodi? Člověk bez prostředků.

Wells: Veliká loď, to je lidstvo, a nikoli třída.

Stalin: Vy, pane Wellsi, jak je vidět, vycházíte z předpokladu, že všichni lidé jsou dobří. Já však nezapomínám. že je mnoho zlých lidí. Já nevěřím v dobrotu buržoasie.

Wells: Připomínám, jak tomu bylo s technickou inteligencí před několika desítkami let. Tehdy bylo technické inteligence málo, zato práce bylo mnoho a každý inženýr, technik, inteligent měl kde uplatnit své vědomosti. Proto to byla nejméně revoluční třída. Nyní je patrný přebytek technické inteligence a její smýšlení se radikálně změnilo. Kvalifikovaný inteligent, který by dříve ani neposlouchal revoluční řeči, se nyní o ně velmi zajímá. Nedávno jsem byl pozván na recepci Královské společnosti, naší největší anglické vědecké organizace. Předseda se ve své řeči vyslovoval pro sociální plánování a vědecké řízení. Před třiceti lety by tam vůbec neposlouchali, o čem mluví. Nyní však stojí v čele této společnosti člověk s revolučními názory, hlásající vědeckou reorganizaci lidské společnosti. Vaše propaganda třídního boje nepočítala s těmito fakty. Smýšlení se mění.

Stalin: Ano, to je mi známo, a je to vysvětlitelné tím, že kapitalistická společnost je teď ve slepé uličce. Kapitalisté hledají a nemohou nalézt takové východisko z této slepé uličky, které by bylo slučitelné s důstojností této třídy, se zájmy této třídy. Mohou se částečně vyškrábat z krize po čtyřech, avšak takové východisko, aby se z toho mohli dostat s vysoko zvednutou hlavou a které by neporušovalo do základů zájmy kapitalistů, nalézt nemohou. Tohle ovšem cítí široké kruhy technické inteligence. Značná část si začíná uvědomovat zájmové společenství s onou třídou, která je s to ukázat jí východisko ze slepé uličky.

Wells: Vy, pane Staline, víte lépe než kdokoli jiný, co je to revoluce, a k tomu to víte z praxe. Povstanou někdy masy samy? Nepovažujete za zjištěnou pravdu fakt, že revoluci dělají menšiny?

Stalin: K revoluci je třeba vedoucí revoluční menšiny, ale i nejschopnější, nejoddanější a nejenergičtější menšina bude bezmocná, nebude-li mít za sebou alespoň pasivní podporu milionů lidí.

Wells: Alespoň pasivní? Snad ne zcela uvědomělou?

Stalin: Částečně poloinstinktivní a polouvědomělou podporu, avšak bez podpory milionů je i nejlepší menšina bezmocná.

Wells: Sleduji komunistickou propagandu na Západě a zdá se mi, že tato propaganda zní za současných poměrů naprosto staromódně, neboť je to propaganda násilných činů. Tato propaganda násilného svržení společenského řádu byla vhodná tehdy, když šlo o nedílné panství té či oné tyranie. Avšak za současných poměrů, kdy vládnoucí soustava se stejně hroutí a tak jako tak rozkládá, bylo by třeba klást důraz nikoli na vzpouru, nýbrž na účinnost, povolanost, produktivitu. Motiv vzpoury se mi zdá zastaralý. S hlediska lidí, myslících konstruktivně, je na Západě komunistická propaganda překážkou.

Stalin: Ovšem, stará soustava se hroutí, rozkládá. To je pravda. Pravda je však i to, že se dělají nové křečovité pokusy hájit a zachránit tento hynoucí systém jinými metodami a všemi prostředky. Ze správné konstatace děláte nesprávný závěr. Konstatujete správně, že starý svět se hroutí. Nemáte však pravdu, myslíte-li, že se zhroutí sám sebou. Nikoliv, nahrazení jednoho společenského řádu jiným společenským řádem je složitý, dlouhotrvající revoluční proces. To není pouhý živelný proces, nýbrž boj, proces, spjatý se srážkou tříd. Kapitalismus je shnilý, nemůžeme jej však prostě porovnávat se stromem, který je už tak shnilý, že se musí skácet k zemi. Nikoliv, revoluce, nahrazení jednoho společenského řádu jiným, byla vždy bojem bolestným a krutým, bojem na život a na smrt. A pokaždé, když přišli lidé nového světa k moci, museli se bránit proti pokusům starého světa, chtějícího násilně zavést znovu dřívější pořádek, museli být vždy na stráži a připraveni odrazit útoky starého světa na nový pořádek.

Ano, máte pravdu, pravíte-li, že starý společenský řád se hroutí. Nezhroutí se však sám sebou. Vezměte na příklad fašismus. Fašismus je reakční síla, která se pokouší zachovat starý svět násilím. Co budete dělat s fašisty? Přemlouvat je? Přesvědčovat je? To na ně přece nebude vůbec působit. Komunisté si naprosto neidealizují metodu násilí. Nechtějí se však nechat zastihnout nepřipraveni, nemohou spoléhat na to, že starý svět sám odejde se scény, vidí, že starý pořádek se brání silou, proto komunisté říkají dělnické třídě: „Připravte se odpovědět na násilí násilím, učiňte všechno, aby vás hynoucí starý řád nerozdrtil, nedovolte mu, aby spoutal vaše ruce, jimiž svrhnete tento řád!” Jak vidíte, není pro komunisty proces nahrazení jednoho společenského řádu druhým prostě živelným a pokojným procesem, nýbrž je to proces složitý, dlouhotrvající a násilný. Komunisté nemohou nepočítat s fakty.

Wells: Přihlédněte však k tomu, co se nyní děje v kapitalistickém světě Vždyť to není pouhé hroucení se řádu. To je výbuch reakčního násilí, jež se zvrhává v přímé gangsterství. A mně se zdá, že když jde o konflikty s těmito reakčními a neinteligentními násilníky, socialisté se musí odvolávat k zákonu, a místo aby pohlíželi na policii jako na nepřítele, měli by ji podporovat v boji proti reakcionářům. Zdá se mi, že nelze používat jen metod starého nepružného povstaleckého socialismu.

Stalin: Komunisté vycházejí z bohatých historických zkušeností, jež učí, že přežilé třídy neodcházejí dobrovolně se scény dějin. Vzpomeňte si na dějiny Anglie v XVII. století Neříkali tehdy mnozí, že starý společenský pořádek je shnilý? Nebylo však tehdy přesto zapotřebí Cromwella, aby jej dorazil násilím?

Wells: Cromwell se při svém počínání opíral o ústavu, jednal jménem ústavního pořádku.

Stalin: Ve jménu ústavy používal násilí, popravil krále, rozehnal parlament, pozavíral jedny a stínal hlavy druhým!

Vezměme však příklad z našich dějin. Což nebylo jasné už dlouho, že carský pořádek prohnívá, že se hroutí? Kolik krve však bylo zapotřebí, aby byl svržen!

A Říjnová revoluce? Což bylo málo lidí, kteří věděli, že pouze my, bolševici, ukazujeme jediní správné východisko. Což nebylo pochopitelné, že ruský kapitalismus prohnil? Víte však, jak veliký byl odpor, kolik krve bylo prolito, aby byla uhájena Říjnová revoluce proti všem nepřátelům vnitřním i vnějším?

Nebo vezměme Francii z konce XVIII. století. Dávno před rokem 1789 bylo mnohým lidem jasné, jak je prohnilá královská moc, feudální zřízení. Neobešlo se to však, nemohlo se to obejít bez lidového povstání, bez srážky tříd.

V čem to vězí? Vězí to v tom, že třídy, které musí odejít se scén dějin, se jako poslední přesvědčují o tom, že jejich role je skončena. Přesvědčit je o tom není možné. Zdá se jim, že trhliny v prohnilé budově starého řádu je možné zamazat, že je možné vyspravit a zachránit hroutící se budovu starého pořádku. Proto se hynoucí třídy chápou zbraně a všemi silami hájí svou existenci jakožto existenci vládnoucí třídy.

Wells: V čele Veliké francouzské revoluce však stálo nemálo advokátů.

Stalin: Což neuznáváte roli inteligence v revolučních hnutích? Což Velká francouzská revoluce byla revolucí advokátskou, a nikoli revolucí lidovou, jež zvítězila tím, že pozvedla ohromné lidové masy proti feudalismu a hájila zájmy třetího stavu? A což advokáti z řad vůdců Velké francouzské revoluce jednali podle zákonů starého pořádku, což nezavedli novou, buržoasní revoluční zákonnost?

Bohatá historická zkušenost učí, že dosud ani jedna třída neustoupila dobrovolně z cesty druhé třídě. Není takového příkladu v dějinách světa. A komunisté si osvojili tuto historickou zkušenost. Komunisté by uvítali dobrovolný odchod buržoasie. Avšak takový obrat, jak říká zkušenost, není pravděpodobný. Proto chtějí být komunisté připraveni na nejhorší a vyzývají dělnickou třídu k bdělosti, k bojové připravenosti. Komu je třeba vojevůdce, jenž uspává bdělost své armády, vojevůdce, který nechápe, že nepřítel se nevzdá, že je třeba jej dorazit? Být takovým vojevůdcem znamená klamat, zrazovat dělnickou třídu. Proto myslím, že to, co se vám zdá staromódní, je pro dělnickou třídu ve skutečnosti opatřením revoluční účelnosti.

Wells: Já naprosto nezavrhuji nutnost násilí, soudím však, že formy boje musí být maximálně blízké těm možnostem, které skýtají existující zákony, jež nutno bránit proti reakčním útokům. Starý pořádek není třeba dezorganizovat již proto, že se dostatečně dezorganizuje sám. Právě proto se mi zdá, že boj proti pořádku, proti zákonu, je cosi zastaralého, staromódního. Mimochodem řečeno, já schválné věc rozvádím, abych jasněji vyjevil pravdu. Mohu zformulovat svůj názor takto: předně, jsem pro pořádek; za druhé, napadám nynější systém, jelikož nezajišťuje pořádek; za třetí, soudím, že propagandou myšlenky třídního boje mohou být isolovány od socialismu právě ony vzdělané kruhy, jichž je třeba pro socialismus.

Stalin: K provedení velikého, významného společenského díla je třeba, aby tu byla hlavní síla, opora, revoluční třída. Dále je třeba, aby pomoc této hlavní síle organizovala síla pomocná, jíž je v tomto případě strana, do které se včlení též nejlepší síly inteligence.
Právě jste mluvil o „vzdělaných kruzích”. Jaké vzdělané lidi jste však měl na zřeteli? Což bylo málo vzdělaných lidí na straně starého pořádku jak v XVII. století v Anglii, tak koncem XVIII. století ve Francii, i v období Říjnové revoluce v Rusku? Starý řád měl na své straně, ve svých službách mnoho vysoce vzdělaných lidí, kteří bránili starý řád, kteří šli proti novému řádu. Vždyť vzdělání je zbraň, jejíž účinek závisí na tom, kdo ji drží v rukou a kdo chce touto zbraní udeřit. Ovšem, že proletariát, že socialismus potřebuje vysoce vzdělané lidi. Vždyť je jasné, že nikoli blahoslavení chudí duchem mohou pomáhat proletariátu bojovat za socialismus, budovat novou společnost. Nepodceňuji roli inteligence, naopak, já její roli zdůrazňuji. Jde jen o to, o jakou inteligenci jde, neboť inteligenti bývají různí.

Wells: K revoluci nemůže dojít bez základní změny v soustavě lidového vzdělání. Stačí uvést dva příklady: příklad německé republiky, jež se nedotkla staré soustavy vzdělání a proto se nikdy nestala republikou, a příklad anglické labouristické strany, které se nedostává rozhodnosti trvat na základním pozměnění soustavy lidové osvěty.

Stalin: To je správný poukaz.

Dovolte nyní, abych odpověděl na vaše tři body.

Předně, hlavní pro revoluci je, aby měla sociální oporu. Touto oporou pro revoluci je dělnická třída.

Za druhé je třeba síly, která tomu pomáhá, toho, čemu komunisté říkají strana. Do té se včlení jak inteligentní dělníci, tak i ony živly z řad technické inteligence, které jsou těsně spjaty s dělnickou třídou. Inteligence může být silná jedině tehdy, spojí-li se s dělnickou třídou. Jde-li proti dělnické třídě, stává se ničím.

Za třetí, je třeba moci jako prostředku k přetváření. Nová moc vytvoří nové základny, nový pořádek, který je pořádkem revolučním.

Já nejsem pro jakýkoliv pořádek. Jsem pro takový pořádek, který odpovídá zájmům dělnické třídy. Dá-li se využít některých zákonů starého řádu k boji za nový pořádek, je třeba využít i starých zákonů. Proti vašemu názoru, že je třeba útočit na existující systém, ježto nezajišťuje pořádek, nutný pro lid, nemám žádných námitek.

A pak, nemáte pravdu, myslíte-li, že komunisté jsou zamilováni do násilí. Komunisté by se s radostí zřekli metody násilí, kdyby vládnoucí třídy byly ochotny ustoupit místo dělnické třídě. Zkušenost dějin však mluví proti takovému předpokladu.

Wells: V dějinách Anglie byl však případ, že jedna třída předala dobrovolně moc třídě druhé. V období mezi rokem 1830 a 1870 nastal bez jakéhokoli urputného boje proces dobrovolného přechodu moci od aristokracie, jejíž vliv koncem XVIII. století byl ještě velmi značný, k buržoasii, která byla citovou oporou monarchie. Tento přechod moci vedl pak k tomu, že bylo nastoleno panství finanční oligarchie.

Stalin: Vy jste však nepozorovaně přešel od otázek revoluce k otázkám reformy. To není jedno a totéž. Nemyslíte, že velikou roli v reformách v Anglii XIX. století sehrálo chartistické hnutí?

Wells: Chartisté toho málo udělali a zmizeli beze stopy.

Stalin: Nesouhlasím s vámi. Chartisté a jimi organisované stávkové hnutí sehrálo velikou roli: donutili vládnoucí třídy k četným ústupkům ve volební soustavě, při zlikvidování t. zv. „shnilých městeček” a k provedení některých bodů „charty”. Chartismus sehrál svou nemalou historickou roli a přiměl jednu část vládnoucích tříd k určitým ústupkům, k reformám v zájmu vyhnutí se velkým otřesům. Vůbec nutno říci, že ze všech vládnoucích tříd se ukázaly vládnoucí třídy Anglie – a to aristokracie a buržoasie – nejchytřejšími, nejpružnějšími s hlediska svých třídních zájmů, s hlediska zachování své moci.

Vezměme si příklad třeba z dnešní doby: všeobecnou stávku roku 1926 v Anglii. Kterákoliv buržoasie by za těchto událostí, když generální rada trade-unionů vyzvala ke stávce, především pozatýkala vůdce trade-unionů. Anglická buržoasie to neučinila a počínala si s hlediska svých zájmů chytře. Ani ve Spojených státech, ani v Německu, ani ve Francii si nedovedu představit takovou pružnou třídní strategii buržoasie; v zájmu utvrzení svého panství se vládnoucí třídy Anglie nikdy nezříkaly taktiky malých ústupků, reforem. Bylo by však chybné se domnívat, že tyto reformy jsou revolucí.

Wells: Máte o vládnoucích třídách mé země lepší mínění než já. Je však vůbec veliký rozdíl mezi malou revolucí a velkou reformou, nejsou reformy malou revolucí?

Stalin: V důsledku náporu zdola, náporu mas, může buržoasie někdy přistoupit na některé částečné reformy, setrvávajíc na základně existujícího společensko-hospodářského řádu. Když tak činí, domnívá se, že tyto ústupky jsou nevyhnutelné pro zachování jejího třídního panství. V tom je podstata reforem. Revoluce však znamená přechod moci z rukou jedné třídy do rukou druhé. Proto nelze říci o jakékoli reformě, že je to revoluce. Proto nelze spoléhat na to, že by se vystřídání společenských řádů mohlo provést cestou nepozorovatelného přechodu od jednoho řádu k druhému, cestou reforem, cestou ústupků se strany vládnoucí třídy.

Wells: Jsem vám velmi vděčný za tento rozhovor, který má pro mne veliký význam. Při svém objasňování jste si jistě vzpomněl, jak jste musel ještě před revolucí v ilegálních kroužcích vysvětlovat zásady socialismu. V této době jsou na celém světě jen dvě osobnosti, jejichž názoru, jejichž každému slovu naslouchají miliony lidí: vy a Roosevelt. Jiní mohou hlásat cokoli, o jejich řečech se nebude psát v tisku, jejich slovům se nebude věnovat pozornost. Nemohu dosud zhodnotit, co je vykonáno ve vaší zemi, do které jsem přijel teprve včera. Viděl jsem však již šťastné tváře zdravých lidí a je mi známo, že se u vás děje něco velmi významného. Rozdíl ve srovnání s rokem 1920[1] je překvapující.

Stalin: Bylo by možné udělat ještě víc, kdybychom my bolševici byli dovednější.

Wells: Nikoli – kdyby lidské bytosti vůbec byly dovednější. Neškodilo by vymyslet pětiletku rekonstrukce lidského mozku, kterému se zjevně nedostává mnohých částic, nutných k provedení dokonalého sociálního pořádku. (Oba se smějí.)

Stalin: Nehodláte se zúčastnit sjezdu Svazu sovětských spisovatelů?

Wells: Bohužel, mám různé povinnosti, mohu se zdržet v SSSR pouze týden. Přijel jsem, abych se setkal s vámi, a jsem velmi spokojen s naším rozhovorem. Hodlám však pohovořit si s těmi sovětskými spisovateli, s nimiž se mi podaří se setkat, o možnosti jejich vstupu do Pen-klubu. To je mezinárodní organisace spisovatelů, kterou založil Galsworthy, po jehož smrti jsem se stal předsedou. Je to dosud slabá organisace, ale přesto již má sekce v mnohých zemích, a což je ještě důležitější, projevům jejích členů se věnuje v tisku mnoho místa. Tato organizace se domáhá práva svobodně hlásat všechny názory, i opoziční. Hodlám pohovořit si o tomto tématu s Maximem Gorkým. Nevím však, může-li zde být dána tak široká svoboda.

Stalin: To se u nás, bolševiků, nazývá „kritikou a sebekritikou”. Ta se v SSSR široce praktikuje. Máte-li nějaké přání, rád vám pomohu.

Wells děkuje.
Stalin děkuje za rozhovor.

Zapsal K. Umanskij.

Převzato z vydání ve Svobodě r. 1949, překl. V. Prokůpka. Zdroj

The post H. G. Wells a J. V. Stalin. Poučný rozhovor o tom, jak a proč se mění svět first appeared on Čítárny.

11. září 2001 a tajné služby. Promyšlený podvodPrvní původní česká monografie, která vyvrací vládou a masmédii předkládané vysvětlení teroristických útoků z 11. září 2001 jako směšnou konspiraci. Faktograficky bohatá kniha dovozuje na základě analýzy veřejně dostupných informací, že americké zpravodajské a bezpečnostní složky o přípravách útoků věděly, úmyslně jim ale nezabránily a dokonce se na jejich realizaci nejspíš i spolupodílely.

Autor knihy 11. září 2001 a tajné služby. Promyšlený podvod vyvrací oficiální předkládané vysvětlení teroristických útoků z 11. září 2001.vychází z důkladné znalosti oficiálních zpráv amerických vyšetřovacích orgánů, světového tisku i sekundární literatury.
V jednotlivých kapitolách najdete i bohaté odkazy na zdroje informací.

Událost z 11. září 2001 je zahalená nejasnostmi a rozpory.
Slouží jako ukázková případová studie toho, jak mohou být narativy manipulovány v neobyčejně velkém rozsahu, aby sloužily konkrétním záměrům, často na úkor individuálních svobod a kolektivního porozumění.

Mojmír Babáček (* 1947) je nezávislý publicista a občanský aktivista (zakladatel Mezinárodního hnutí za zákaz manipulace lidské nervové soustavy technickými prostředky).
Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie a politická ekonomie. Během normalizace navštěvoval bytové semináře Petra Rezka a Zdeňka Pince a v roce 1978 podepsal Chartu 77. V roce 1981 emigroval do Spojených států amerických, kde pracoval mimo jiné jako počítačový programátor.

11. září 2001 a tajné služby | Babáček, Mojmír Y Grimmus, 2010 | Stran 300

Ukázka z knihy 11. září 2001 a tajné služby:

„Mohu vám říct, že je tam tolik spoluviny, že kdyby ty informace vypustili ven a kdyby měli provést skutečná vyšetřování – nemluvím o tom polovičatém vyšetřování, které probíhá jako ,společné vyšetřování‘, nebo o té laciné show Národní komise, které věnují pozornost hromadné sdělovací prostředky. Kdyby někdo provedl skutečná vyšetřování, byli bychom v této zemi svědky několika trestních stíhání na nejvyšší úrovni. A to je něco, co nedovolí, aby k tomu došlo. A věřte mi, udělají všechno, aby to zakryli…“

„Všechno to nakonec vede k penězům – spoustě peněz. Všechno to nakonec vede k lidem a jejich vztahům k těmto penězům a o tom… se dodnes nemluvilo. Protože pak se to začne dotýkat některých lidí na vysokých postech… Dostanete se k bodu, kde to začne být velmi komplexní, kde máte činnosti spojené s praním špinavých peněz, s drogami a s podporou terorismu, které se v určitých bodech stýkají a slévají v jedno… Vyjde vám z toho příšerný obraz. Začne to být opravdu ošklivé… Ty peníze cestují. A když se snažíte dostat ke kořenům, dostanete se k něčí politické kampani…“

Sibel Edmondsová, bývalá pracovnice FBI

Chalid Šejk Mohamed mohl připravovat útoky na území USA, přestože na jeho dopadení byla vypsána dvoumiliónová odměna

Chalid Šejk Mohamed byl hlavním organizátorem útoků z 11. září. Narodil se v Pákistánu, ale vyrostl v Kuvajtu a vysokou školu absolvoval v USA. V roce 1986 tam ukončil studia v oboru mechanického inženýrství. Svými schopnostmi si v Al Kajdě vysloužil přezdívku „muchtar“ – „mozek“. Hned po studiích se vydal do Afghánistánu pomoci Afgháncům v boji proti sovětské okupaci. V roce 1992 bojoval v Bosně a potom se stal, na pozvání katarské vlády, zaměstnancem katarského ministerstva elektřiny a vodárenství. Část své pracovní doby trávil cestováním po světě a organizováním teroristických útoků. USA nenáviděl, protože ve své zahraniční politice podporovaly izraelskou okupaci palestinského území.

V USA studoval společně s bratrem Ramzi Jusefa. Ramzi Jusef byl jeho strýc a manžel sestry jeho ženy, ale také terorista, který organizoval první bombový útok na budovy Světového obchodního centra v roce 1993. Při vyšetřování tohoto útoku FBI zjistila, že Chalid Šejk Mohamed poslal Ramzi Jusefovi 660 dolarů na jeho uskutečnění.

V lednu 1995, týden před návštěvou papeže, došlo na Filipinách k požáru v bytě, ve kterém byly vyráběny výbušniny, které měly být použity k útoku na papeže. Výrobu výbušnin řídili Chalid Šejk Mohamed a Ramzi Jusef, kteří po požáru z Filipin utekli. V rámci vyšetřování byl zatčen Abdul Hakim Murad, který prozradil plán Chalida Šejka Mohameda a Ramziho Jusefa vyhodit za letu do povětří 12 letadel směřujících do Los Angeles (tam směřovala i letadla unesená 11. září 2001). Hakim Murad řekl vyšetřovatelům FBI i to, že Mohamed a Jusef uvažovali o tom, že by bylo možné, aby malé letadlo naložené výbušninami narazilo do budovy ředitelství CIA v Langley. Bylo by zcela logické, kdyby od té doby byly nejdůležitější americké instituce vybaveny protivzdušnou obranou. Psalo se i o tom, že doopravdy byly. Potom je ale překvapivé, proč nebylo 11. září sestřeleno letadlo nalétávající na Pentagon.

Chalid Šejk Mohamed byl v roce 1996 za přípravu útoků na americká letadla směřující do Los Angeles v USA odsouzen. V tomtéž roce se americké zpravodajské služby dozvěděly, že Chalid Šejk Mohamed žije v Kataru a snažily se přesvědčit katarskou vládu, aby souhlasila s vysláním amerického komanda, které by ho zatklo. Katarská vláda ale Mohamedovi dala nepopsaný pas a umožnila mu tak útěk. V roce 1998 USA rozsudek nad Chalidem Šejkem Mohamedem zveřejnily a za informaci vedoucí k jeho zadržení byla vypsána od¨měna 2 milióny dolarů. FBI také vydala plakát s jeho fotografiemi (s plnovousem a bez plnovousu), které si opatřila koncem roku 1995.

Z Kataru odešel Chalid Šejk Mohamed do Afghánistánu a Pákistánu, ale část roku 1997 prožil v Praze. S použitím 60 falešných pasů na různá jména cestoval po celém světě a zakládal tam teroristické buňky. Ještě v roce 1996 se v Afghánistánu sešel s Bin Ládinem a vyprávěl mu o útoku na Světové obchodní centrum a plánu odpálení letadel směřujících do Los Angeles. Zároveň mu předložil svůj plán na útok letadly na cíle v USA. Do té doby si jako terorista hájil svou nezávislost, ale k realizaci tohoto plánu potřeboval velkou organizaci, která by na ni mohla vynaložit hodně peněz. V roce 1997 přestěhoval svou rodinu do Pákistánu a na přelomu let 1998 a 1999 dostal od Bin Ládina souhlas s realizací plánu útoku na USA s použitím letadel. Podle své výpovědi, po zatčení v roce 2003, chtěl Mohamed použít malých letadel naložených výbušninami a Bin Ládin navrhl, aby bylo použito unesených velkých civilních letadel.

Chalid Šejk Mohamed chtěl potom unést 10 letadel, z nichž 9 mělo narazit do Světového obchodního centra, Pentagonu, ředitelství CIA a FBI, amerického kongresu a do amerických jaderných elektráren. 10. letadlo měl pilotovat on sám, zabít všechny muže na palubě a potom dosáhnout toho, aby mohl v amerických médiích pronést řeč, odsuzující americkou podporu Izraele, Filipín a represivních arabských vlád (nejspíš tím myslel vlády, které nepodporovaly islámský fundamentalismus). Bin Ládinovi se tento plán původně zdál být příliš složitý, ale nakonec na něj přistoupil. Zamítl jenom projev v amerických médiích. Podle výpovědi Chalida Šejka Mohameda chtěl Bin Ládin v roce 1999, aby letadlo narazilo do Bílého domu a Pentagonu, Chalid Šejk Mohamed chtěl zničit Světové obchodní centrum a oba chtěli zaútočit na budovu amerického kongresu. Bin Ládin také vybral 4 účastníky budoucí akce: Chaleda Al Midhara, Navafa Al Hazmiho, „Chalada“ bin Ataše (vlastním jménem Taufiga bin Ataše) a Abu Baru al Jemeniho. To všechno byli jeho dobří známí, Chalada znal už od dětství. Chalad ale nedostal americké vízum a Abu Bara o něj potom ani nezažádal – oba byli z Jemenu a Mohamed nakonec přišel na to, že cestu do USA může s určitostí zajistit jenom lidem se saudsko arabskými pasy(1). Kromě toho, že v létě 2001 americká vláda zjednodušila vydávání víz pro saudsko arabské občany tím, že mohli o víza žádat hromadně prostřednictvím cestovních kanceláří, se zřejmě Mohamedovi podařilo navázat kontakt s konsulárním úředníkem v saudsko arabském městě Džidáhu, který byl ochoten vydávat víza za úplatky i těm, kteří nesplňovali podmínku, že se dá oprávněně předpokládat, že v USA nezůstanou jako nelegální přistěhovalci.

Cítil Mohamed potřebu podílet se na přípravě útoků i osobně? Členové hamburské buňky, na rozdíl od něj, neměli s plánováním a přípravami teroristických útoků žádné zkušenosti. Al Hazmi a Al Midhar se podíleli na přípravách teroristických útoků v Africe jen na nižších pozicích. Riskoval by Chalid Šejk Mohamed vysvětlování všech detailů přípravy útoků prostřednictvím elektronických komunikací, o kterých věděl, že mohou být nalezeny a analyzovány? Víme, že Chalid Šejk Mohamed se útoků chtěl zúčastnit i osobně.

12. června 2001 rozšířila CIA po Intelinku (společné databázi všech 14 amerických zpravodajských a bezpečnostních služeb) zprávu, kterou dostala od svého informátora, že Chalid Šejk Mohamed cestuje do USA a rekrutuje lidi, kteří by se v USA připojili k těm, kteří už tam dorazili a že tam zřejmě plánuje teroristický útok. Zprávu o cestách Chalida Šejka Mohameda do USA dostaly všechny americké zpravodajské služby, vojenští velitelé a příslušné složky ministerstva financí a ministerstva spravedlnosti. Nikdo z adresátů této zprávy se ale nepostaral o to, aby byla prověřena a Mohamed byl případně při své příští cestě do USA sledován a byly tak odhaleni ti, kteří tam připravovali teroristický útok.

Ve zprávě Národní komise se píše, že americké zpravodajské agentury v roce 2001 ještě nevěděly, že Chalid Šejk Mohamed, který se do roku 1998 podílel na přípravě teroristických útoků samostatně, vstoupil do Bin Ládinovy organizace. Zpráva si ale v této věci protiřečí, protože podle připojené poznámky(2), měla zpráva, ve které se tato informace objevila, název: „Terorismus: Životopisná informace o spolupracovnících Bin Ládina v Afghánistánu“. Ve zprávě vyšetřovacího výboru amerického kongresu se naopak píše, že zpráva od informátora obsahovala informaci, že Chalid Šejk Mohamed „se zdá být pobočníkem Bin Ládina, který má u něj největší důvěru“(3). Protože je těžké uvěřit, že by Národní komise o této zprávě od informátora psala, aniž by si jí přečetla, uvedla zřejmě tvrzení, že americké zpravodajské služby v té době nevěděly, že Chalid Šejk Mohamed vstoupil do Al Kajdy, aby oslabila význam faktu, že americké zpravodajské služby na tuto informaci, v době, kdy rostl příval zpráv o připravovaném velkém teroristickém útoku Al Kajdy proti USA s katastrofálními následky, nereagovaly. Tuto chybu ve zprávě Národní komise je nejlépe možné vysvětlit tím, že byla psána jako bestseler, který si mělo přečíst velké množství Američanů, zatímco zpráva amerického kongresu má 800 stránek a je pojatá jako odborný výklad a dalo se předpokládat, že si ho přečte málokdo. Z bestseleru Národní komise se tedy Američané nedozvěděli, že americkým zpravodajským službám bylo lhostejné, jestli do USA cestoval vysoce postavený člen Al Kajdy v době, kdy věděly, že Al Kajda chystá velký teroristický útok proti USA.

Kdo si tuto zprávu z Intelinku měl určitě prostudovat, byl strategický analytik protiteroristického odboru ředitelství FBI, přidělený k oddělení Usámy Bin Ládina, protože znalosti o historii teroristických organizací a životopisné údaje o teroristech patřily, podle zprávy generálního inspektora ministerstva spravedlnosti, do náplně jeho práce. Bylo by také logické, aby si tuto informaci spojil s informacemi o plánech Al Kajdy z nedávné minulosti. Od ředitele FBI měl mít k dispozici informace, že „Plány Bin Ládinovy sítě jsou na postupu“ a že „Bin Ládinovo veřejné vystupování může být předzvěstí útoku“, které dostal ředitel FBI, společně s dalšími představiteli americké vlády, od CIA v květnu 2001. Strategický analytik, podle zprávy generálního inspektora ministerstva spravedlnosti, měl, na základě analýzy získaných informací, odhadovat kdy a kde by mohlo dojít k příštímu teroristickému útoku. Kdyby se tento analytik věnoval své práci, musel by si ověřit na ministerstvu zahraničních věcí a u přistěhovaleckého úřadu, podle fotografií Chalida Šejka Mohameda (s plnovousem a bez plnovousu), které FBI měla od roku 1995, jestli Chalid Šejk Mohamed žádal o americké vízum a jestli prošel v USA celní a pasovou kontrolou. Kdyby se ukázalo, že do USA cestoval, měl se strategický analytik postarat o to, aby byl při příští cestě sledován a potom zatčen.

Svou databázi žádostí o americká víza si měla prohledat i zpravodajská služba amerického ministerstva zahraničních věcí, která měla pod kontrolou vydávání amerických víz cizincům. Zpráva generálního inspektora ministerstva zahraničních věcí o činnosti této zpravodajské služby před 11. zářím ale, navzdory žádosti amerického kongresu, nebyla vypracována a neví se tedy, jak na ní reagovali agenti této služby. I oni ji zřejmě ignorovali, protože 27. července dostal Chalid Šejk Mohamed americké vízum. Takové nedbalosti by se ale normálně fungující zpravodajská služba nemohla dopustit. Fakt, že se jí dopustila kompletní sestava amerických zpravodajských a bezpečnostních služeb a ještě i vojenští velitelé, ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo financí, svědčí o záměrném jednání.

Když analytici amerických zpravodajských a bezpečnostních služeb na tuto zprávu nereagovali, zjevně zanedbali své povinnosti a nejspíš i možnost získat 2 milióny dolarů nebo nějakou část z této sumy, což není uvěřitelné. Není uvěřitelné, že si na tuto informaci nevzpomněli ani v následujících dvou týdnech, kdy CIA vydávala americkým vládním představitelům další a další informace o blížícím se velkém útoku Al Kajdy proti USA s katastrofálními následky. O měsíc později, v červenci 2001, byla zastavena spolupráce strategického analytika FBI s oddělením Usámy Bin Ládina na ředitelství FBI. Rozhodnutí ředitelství FBI odstranit tohoto strategického analytika z oddělení Usámy Bin Ládina v době, kdy vědělo, že se chystá velký teroristický útok Al Kajdy proti USA, by se dalo přirovnat k rozhodnutí useknout tomuto oddělení hlavu a svědčí o vědomé snaze americké vlády zabránit odhalení připravovaných útoků Al Kajdy v USA.

Podle informátora CIA také Mohamed tvrdil, že může každému, kdo by se chtěl do Spojených států vypravit, obstarat americké vízum. Po útocích z 11.9. se toto tvrzení informátora CIA potvrdilo, když se ukázalo, že zaměstnanec amerického konzulátu v Džidahu v Saudské Arábii přijímal úplatky a dárky za vystavení amerických víz. Po útocích z 11. září se dokonce ukázalo, že v Džidahu byla vystavována americká víza nezpůsobilým uchazečům o americké vízum i v době sovětské okupace Afghánistánu pro muslimské bojovníky, kteří odjížděli do výcvikových táborů v USA – tato víza vystavoval americký zaměstnanec konsulátu. Protože informace, že Mohamed mohl teroristům obstarat víza byla pravdivá, je uvěřitelné i to, že Chalid Šejk Mohamed útoky z 11.9. připravoval skutečně přímo na území USA, přestože na něj byl vydán zatykač a na jeho zadržení byla vypsána dvoumiliónová odměna. Podle zprávy vyšetřovacího výboru amerického kongresu oddělení CIA, které mělo na starosti zatýkání teroristů v té době dospělo k závěru, že zpráva od informátora není důvěryhodná, ale stojí za to ji prověřit pro případ, že by byla pravdivá: „je-li to Chalid Šejk Mohamed, máme jak závažnou hrozbu, tak příležitost ho zatknout“, napsalo.

Podle zprávy televizní stanice MSNBC, potvrzené prohlášením členů personálu Národní komise(4) , dostal Chalid Šejk Mohamed 23. července 2001 americké vízum. 27. ledna 2004 psal americký deník Los Angeles Times, že Chalid Šejk Mohamed nejen dostal v červenci 2001 americké vízum, ale že CIA o možné cestě Chalida Šejka Mohameda do USA buď neinformovala americký přistěhovalecký úřad nebo tento úřad Mohamedovu žádost o vízum přehlédl. CIA se tedy nepokusila využít „příležitosti ho zatknout“. Dařilo se snad Chalidu Šejku Mohamedovi unikat pozornosti amerických úřadů tím, že měl 60 falešných pasů na různá jména?

V roce 1993, po bombovém útoku na Světové obchodní centrum, byl v USA zřízen protiteroristický program Visas Viper (vízová zmije), který měl poskytovat informace o teroristech konzulárním úřadům, které vydávají víza. V roce 1997 začal pracovat program TIPPIX, který od té doby skenoval fotografie lidí, podezřelých z terorismu, do databáze Visas Viper. Fotografie byly ukládány i do databáze IBIS, která byla používána pracovníky celní a pasové kontroly při vstupu cizinců na americké území(5). V kongresovém slyšení z 1.10.2002 řekl Francis Taylor, koordinátor pro boj s terorismem na americkém ministerstvu zahraničních věcí, že na seznamu lidí, podezřelých z terorismu, kteří nesměli dostat americké vízum, byl u každého jména elektronicky uložen stručný životopis a fotografie a že americké konzulární úřady ověřovaly informace o žadatelích o víza v této databázi pomocí „pokročilé informační technologie“ (6). Fotografie lidí, kteří žádali o vízum tak byly počítačově porovnávány s fotografiemi lidí, kteří byli na seznamu lidí podezřelých z terorismu před vydáváním víz v databázi ministerstva zahraničních věcí a potom znova, při vstupu cizinců na americké území, v databázi přistěhovaleckého úřadu. V prohlášení personálu Národní komise o udělování víz teroristům z 11. září a procedurách při jejich vstupu na americké území se píše, že pracovník americké celní a pasové kontroly „použil data z pasu, zvláště když bylo možné je přečíst strojově, ke kontrole v různých databázích přistěhovaleckého úřadu a celní a pasové kontroly“ (v prohlášení se také píše, že jen některé z digitálních kopií pasů únosců byly nalezeny po 11. září 2001). Fotografie Chalida Šejka Moahmeda měly americké úřady od roku 1995. Americký přistěhovalecký úřad rozhodně nepotřeboval, aby ho CIA na možnou cestu Chalida Šejka Mohameda do USA upozorňovala. U Chalida Šejka Mohameda musela být na seznamu poznámka, že má být zatčen. I kdyby žádost Chalida Šejka Mohameda o americké vízum prošla na americkém konsulátě v Saudské Arábii, jeho fotografie by musela být znovu zkontrolována při vstupu na americké území. MSNBC psala, že „vyšetřovatelé nevěří, že skutečně vstoupil do země“. V prohlášení členů personálu Národní komise o vydávání víz teroristům z 11. září se píše, že „neexistuje důkaz, že by kdy použil tohoto víza ke vstupu do Spojených států“ – zřejmě tedy hledali digitální kopii jeho pasu, ale nenašli ji. Je ale také pravda, že našli digitální kopie pasů jen některých teroristů, kteří prošli v letech 2000 a 2001 americkou celní a pasovou kontrolou. Je proto možné, že Chalid Šejk Mohamed na americké území vstoupil. Žádná z komisí ve své zprávě nenapsala, že by si, podle fotografie, ověřila, jestli Chalid Šejk Mohamed dostal vízum v roce 2001 vícekrát.

Chalid Šejk Mohamed k žádosti o vízum z 23.7.2001 použil saudskoarabský pas se jménem Abdulrahman Al Gamdi a svoji skutečnou fotografii bez plnovousu a s brýlemi na očích. Na zatykači s ohlášenou odměnou byly dvě fotografie, jedna s plnovousem a druhá bez plnovousu (a bez brýlí). Při počítačovém zpracování jeho fotografie v databázi teroristů by jeho žádost o vízum neměla projít, pokud počítač při vyhodnocení fotografie vycházel ze vztahu různých detailů na tváři. Takové klamy jako jsou brýle by počítačové zpracování u teroristů mělo předpokládat. Proč tedy Mohamedova fotografie prošla? Dostal Mohamed americké vízum proto, že měl být při příletu zatčen? Proč o tom ale nenapsala žádná z amerických vyšetřovacích komisí – zbavily by tím americkou vládu podezření, že útočníkům napomáhala k úspěchu. Bránili se ti, kteří vyšetřovali útoky z 11. září tomu, vyslovit lež, která by nebyla podložena fakty? Při slyšení v americkém kongresu z 1.10.2002 řekl Tony Eddison z Kanceláře pro konzulární záležitosti, že „je fyzicky nemožné uložit na počítač data o individuálním žadateli (o vízum) aniž by to vyvolalo kontrolu v těchto databázích…“ (včetně Visas Viper). Pokud úředník v saudsko arabském Džidahu přiložil na Mohamedovu žádost o vízum jinou fotografii, musel by být trestně stíhán a o ničem takovém se neví. Pravděpodobné vysvětlení, proč Mohamed vízum dostal je tak, že Mohamedovy fotografie byly z databáze Visas Viper odstraněny nebo nahrazeny jinými fotografiemi, aby mu byl umožněn vstup na americké území. V tom případě byly fotografie vyměněny i v databázi přistěhovaleckého úřadu.

The post 11. září 2001 a tajné služby. Promyšlený podvod na občanskou svobodu a rozjezd globalizace first appeared on Čítárny.

Modrý Jelen a Petr Bohuš komentuje probouzejícím stylem prezentaci OH Paříž 2024 ideologickou Českou televizí.
Aneb co všechno ČT jediné jejich pravdy tajila, neodvysílala a občany tak záměrně dezinformovala.

Více Modrý Jelen:
https://www.youtube.com/c/Modr%C3%BDjelen
https://www.modryjelen.com/

Je evidentní, že úvodní ceremoniál OH měl skrytý význam a poselství zasvěceným.
Více: OH 2024 v Paříži. Zrůdná travesti show se zesměšňováním křesťanství

The post OH Paříž 2024. Jaké zrůdnosti Česká televize občanům zatajila first appeared on Čítárny.