Cena Blog roku, která podle pořadatelů má zohlednit především literární úroveň internetových blogů, má odpočátku zřetelné ideologické ALE. Čtenáři mohou rozhodnout jen o tom, co jim samozvaná ideologická komise Mandys, Soukupová, Hakl předloží. Jiné názory (čti nesprávné) na blog roku nejsou přípustné. Podle toho také výběr vypadá.
Názory na weby však berte s rezervou, pokud si dostatečně odfiltrujete, že mají být blogem roku. Jinak je většina uvedených blogů neškodná a chvílemi dokonce vtipná a příjemná. Nic není černobílé, ale už selský rozum říká, že Blog roku na literáním ceně roku by měl být o něčem jiném.

Dominik Landsman a Deníček moderního fotra / fotruv-denik.blog.cz
Příběhy z rodinného života samoživitele určitě potěší bezduché čtenářky bulvárního lifestylového časáku. Co však mají slohová cvičení ze základní školy společného s literaturou, to navždy zaniká v Bermudském názorovém trojúhelniku: “Mandys-Soukupová-Hakl.”

Jiří Peňás / fotoblog / www.jiripenas.cz/fotoblog
Pokud Peňás nezastává “Lidovkový”, jedině správný ideologický názor, čtu ho rád. Cestopisný blog je svěží čtení, plný zajímavých informací, na kterém je vidět vzdělanost a sečtelost autora. Protože jsem na většině místech byl osobně, plně sdílím spoustu jeho pocitů z krajiny a společnosti. I když blog nedosahuje literárních kvalit cestopisů Karla Čapka, je to jediný blog, který si zaslouží být v nominaci na Blog roku.

Iva Pekárková na iDnes.cz / pekarkova.blog.idnes.cz
Spisovatelka, jenž proslula cenou za nejhorší překlad roku, se už roky opakuje. Je to asi česká nemoc spisovatelů, že napíši jednu slušnější knihu a pak už jedeme dokola, dokolečka. Blog je snůška bezbarvého psaní o tom, co jsem slyšela nebo viděla, trošku lepší jak Deníček fotra. Koneckonců četli jste někdy beletrii Pekárkové? Já jednou a never more, jak praví londýnský krkavec.

Pavel Šplíchal, Jakub Ryška a Prigl / prigl.cz
Bulvární a vulgární web pro obdobnou společnost primitivů, kteří svůj život naplňují zřejmě mottem autorů blogu: “lidská zbytečnost a zoufalství byly tmelem našich všedních dní v předchozích letech a bude tomu tak i rok letošní.” Tady asi chápat nebudou mnozí. Ve vzduchu, ale visí otázka: “Čí to jsou kamarádi?”

David Grudl, La Trine / www.latrine.cz
Použijme slova autora a jsme doma. “Prudce BULVÁRNĚ seriózní čtení o webech a lidech, ale také spousta RÁDOBY VTIPNÝCH filozofických úvah o významu sojových bobů při řešení světových krizí.” Opět literární podtex zcela chybí. Jak řekla moje žena. “Nepíše to náhodou ajťák?” Aha, píše.

Marie Doležalová / Kafe a cigárko / www.kafeacigarko.cz
Mladičká herečka, které někdo v make-up busu nečekaně prozradil: “Víte, že můžete myslet?” Ale ouvej, nemyslet moc, tak akorát, ale stejně to asi víc nejde. Tady nepomůže ani mediální odkejvání Krause baviče. Rádoby vtipné postřehy z telenovelového herectví asi potěší jen slaboduché, kterým ještě nikdo neprozradil, na co maj mozek. Myslím, že je to stejné psaní, jako reklama na šminky pro gentlemany a takový web patří do bulváru.

The post Blog roku 2015 – Magnesia Litera. Pět výběrů slaboduchosti a primitivnosti first appeared on Čítárny.

Ve Starém Plzenci jsem sousedem poslankyně Ivy Levé. Občas se snažím Ivu jako spoluobčan ovlivnit, ale nakonec, jak mi došlo, ovlivnila spíše Iva mě (a ostatně bývala už ve škole mou učitelkou dějin, a to nejen českých).

Místo vzkazu od ní bych dnes rád doporučil Kellerovu sociologickou knížku Tři sociální světy a citoval s jeho svolením kolegu Hakla, který řekl 9. 4. 2012 Mladé frontě Dnes toto:

Bytostně nesouhlasím s tím, co se tady děje…
Hodně to ovlivnila hospodářská krize. Vemte si, že pět procent obyvatelstva prochází exekučním sítem a stát se hojí na obyčejnecjh lidech a stahuje je z kůže, protože nefunguje základní úcta… Třeba úřadů k lidem. Úřady, pravda, neměly k lidem úctu nikdy, ale čím dál obtížněji to snáším a ono je to možná i čím dál horší. Stát komunikuje s občanem už výhradně pomocí číslic a na to nelze nereagovat. Bohužel, neumím nic lepšího než psát, takže bych asi měl a chtěl něco napsat o tom, co se s lidmi stane, když musí umírat hrůzou, že je vyhodí z práce a nesplatí hypotéku…

Alice Horáčková (která rozhovor vedla) se v tu chvíli zeptala: „U vás taky zazvonil exekutor?“

Ne, reagoval Hakl. Ale žiju v sociální pasti jako každý a ono je koneckonců fuk, jestli se to stane sousedovi a on se půjde oběsit, protože když se to může stát komukoli, kdo žije relativně slušně nebo řekněme normálně a nechce nebo neumí krást, tak je to můj problém stejně jako jeho.

„A já myslela, jak se vám v Česku líbí,“ přiznala redaktorka MfDnes a Emil Hakl odpověděl:
To vidím až teď, že by bylo lepší zvednout kotvy.

Tady chci i za sebe vyslovil pár vět. A kam bys Emile ufrnkl. Kdepak je to lepší pro člověka pracujícího s rodným jazykem? V Paříži snad? Jsi Kundera? V Torontu? Možná… Ale jsi Škvorecký? Emile, kamaráde, ta pravda českých dějin funguje tady a teď.
A ty lži? Jakbysmet.

The post Spisovatel Emil Hakl. Žiju v sociální pasti jako každý first appeared on Čítárny.