MIROSLAV A HANA BLÁHOVI, KNIHOVNICKÉ LEGENDY Z KOSTOMLAT

…představa, že knihy v mé hlavě odbudu dvěma, třemi tituly, vzala za své hned z počátku přemítání o knihách, které mě provázely životem.

První kontakty s knihami byly spíše čtené – pohádky a dodnes si vybavuji tísnivé pocity z ne vždy šťastných konců těch příběhů. Knihy, které mezi prvními prošly mýma rukama, mě zaujaly spíše ilustracemi – Malované počasí Ondřeje Sekory a Míček Flíček. Zato vzpomínky na Biblickou dějepravu mám dodnes spojené s hodnou paní učitelkou, která nás vyučovala náboženství v začátcích školní docházky.

Brzy jsem našel, díky matce, cestu do knihovny v mém rodišti a pravidelně jí prošlapával. I když se tehdy za knihu platil dvacetník, nebyla moje síťovka nikdy prázdná. Z té spousty knih si vybavuji Hrdinného kapitána Korkorána, Rybaříky na Modré zátoce a Potulného lovce. Někde na půdě ještě bude žákovská knížka s červenou poznámkou „Čte si při vyučování pod lavicí!“ – dodnes si pamatuji, že to byl Český Honza a moc jsem tenkrát prosil ať mi ho vrátí.

Průvodci dobrodružnými cestami jinošských let mi byly foglarovky, Rychlé šípy, případně časopisy Junák a Vpřed, vše notně ohmatané a půjčované pouze mezi dobrými kamarády. Totéž platilo i o Rodokapsech. Knížky mi otevíraly i svět techniky a ta o Čaroději z Menlo Parku – T. A. Edisonovi, vlastně předurčila i moje další studijní i profesní směřování.

Pomocnou ruku v letech citového tápání vždy ochotně podali spojenci nejvěrnější – Nezval, Ovidius, Ščipačov nebo Remarque. Zato idoly mé další lásky – horolezectví a hor vůbec z knih Radana Kuchaře a Hermana Buhla shlíželi z nedostupných výšin. Snad jen odvážní muži v knihách Jana Suchla měli „lidštější“ podobu.

Roky vojenské služby odlehčoval Bohumil Hrabal, jehož knihy v té době vycházely. Ještě dnes si pamatuji celé citace z knihy Automat Svět, kterými jsme se se „spolubojovníky“ častovali. Rovněž jsem prožíval osudy kolegů v zeleném z knihy Přestřelka od Jana Procházky. Oběma jsem zůstal věrný i v dalších titulech.
Knihovna v každé místnosti a knihy na všechny způsoby, to je tak, když se přiženíte do knihovnické rodiny. Postupně pak nastane přerod ze čtenáře na osobu, která má prostřednictvím knih možnost kultivovat své okolí, své spoluobčany. Zvláště pak, když ta posedlost je dána celé rodině.

Úplný uragán knižních titulů proběhl mou hlavou v polovině devadesátých let, kdy se knihovna „vkládala“ do počítače. Dnes už se záznamy dají stáhnout z Internetu, ale tehdy bylo nutno každé knize přiřadit „klíčová slova“, zkrátka o čem pojednává a to u mnoha titulů, kde to nebylo napsáno na záložce, znamenalo prolistováním odchytit základní rysy děje. No z těch stovek titulů už v paměti téměř nic nezůstalo.

Co však v paměti mám natrvalo, je kniha Zdeňka Šmída s názvem Cejch, což byl ten případ, kdy se řekne – přečetl jsem to jedním dechem. Na knižním veletrhu jsem panu Šmídovi vyslovil uznání, že touto knihou učinil pro pochopení česko-německých vztahů více, než leckterý politolog. Neváhal jsem si ji zakoupit i v dalším vydání a s tímtéž  zaujetím zase přečíst. I další Šmídova kniha Trojí čas hor mi po několik nocí zkrátila spánek.

Jsou však i knihy u kterých nemám čisté svědomí. Před lety mi matka věnovala knihy Jana Kobzáně a Oldřicha Šuléře, příběhy, pověsti z Valašska. Snad nedostatek času nebo obtížně srozumitelné nářečí – prostě jsem je nepřečetl. Až loni při setkání knihovníků seniorů ve Vsetíně jsem poprvé navštívil matčino rodiště – valašské paseky a pochopil, že ty knihy byly poselstvím jejího dětství, však zeptat se již není koho.

Z řady dalších knih nesmím opomenout zmínit tu, uprostřed jejíhož děje vlastně žiji. Jmenuje se Kde se země zapomněla a autor Josef Suchomel nebyl spisovatelem, ale primářem v teplické nemocnici. Půvabný kraj Českého středohoří je v knize podán způsobem, který zaslouží příměr – psáno srdcem…
Před několika dny jsme si v knihovně povídali s dětmi o knihách a o čtení. Vyprávěl jsem jim toto vyznání a v duchu doufal, že alespoň některé z nich budou moci říci, že je knihy provázely po celý život.

Miroslav Bláha
knihovník z Kostomlat pod Milešovkou | http://www.knihovnakostomlaty.cz

Kniha, která mě provází celý život se jmenuje Říkej si a hraj. Autorem je Karel Jaromír Erben a půvabnými obrázky ji opatřila Alena Ladová. Vydalo ji v roce 1949 jako svůj první titul Státní nakladatelství dětské knihy – dnes Albatros. Rodiči čtená říkadla a písničky mi nadlouho utkvěly v paměti. Osvěžila jsem si je po dvou desetiletích již se svými dětmi a pak i s vnoučaty a z nového vydání – již šestého, předčítám svému, zatím poslednímu vnukovi. A na půvabu knize těch šedesát let nic neubralo.

Hana Bláhová
knihovnice z Kostomlaty pod Milešovkou  

The post Miroslav a Hana Bláhovi z Kostomlat. Knihy nás doprovázejí celý život first appeared on Čítárny.

Andersenovské Nocování v kostomlatské knihovně 2017 bylo oproti předcházejícím ročníkům přece jen trochu jiné. K 18 dětským nocležníkům (2. až 5. třída), 5 středo- a vysokoškolákům (pomocníkům při organizování programu) 2 pracovníkům Lesů ČR, s. p. (lesní pedagogika) 2 paním učitelkám a 2 knihovníkům přibyla ještě milá návštěva – 4 pracovníci Velvyslanectví Dánského království v čele se zástupcem velvyslance panem Perem Brixenem.

Význam návštěvy dokládala spolupráce Obce, Sboru dobrovolných hasičů, Spolku pro záchranu hradu Kostomlaty, Klubu seniorek, souboru muzikálu Jakoubek a Místní lidové knihovny při zajišťování průběhu pobytu.
Přivítání proběhlo v Multifunkčním kulturním centru, kde žáci 2. stupně ZŠ připravili pěknou výstavu o Dánsku. Před zaplněným hledištěm byli hosté knihovníkem představeni a starostka obce je přivítala. Po roztomilém vystoupení dětí z mateřské školy předal návštěvě květiny a dárky kostýmovaný žáček, který se představil jako H. Ch. Andersen junior. Pan Brixen poděkoval za pozvání a rovněž předal dárky. Program zakončilo promítnutí videopísničky z pohádek H. Ch. Andersena.

Po krátkém posezení s představiteli obce a knihovníkem se hosté vydali na projížďku po obci se zastávkou u budoucí nové knihovny a pokračovali na kostomlatský hrad, kde již byli žáci 2. stupně ZŠ, kteří si zatím zkoušeli různé rytířské dovednosti. Před výstupem na hradní věž si hosté ještě vyslechli výklad o historii hradu a také ochutnali právě dopečené buřty. Krásný, jasný den nabídl z ochozu věže jak daleké výhledy, tak i pohled na Kostomlaty. Po sestupu je v hradní krčmě chutným gulášem a pivem obsloužila krčmářka v kostýmu z muzikálu Jakoubek. Při návratu do knihovny ještě zhlédli poutní kapličku se zázračným pramenem.

V knihovně je už očekávala paní knihovnice se svými pomocnicemi a téměř dvacítkou pilně pracujících nocležníků, kteří milou návštěvu hned obklopili.
Pracovnice konzulátu, paní Anna Koláčková pak děti formou videoprezentace seznámila s Dánskem, pamětihodnostmi i přírodou. Nejvíce znalostí projevily děti, když se představil dánský fenomén – Lego. A to už se pan Brixen a jedna z pomocnic pohodlně usadili a připravili se na dánsko – český přednes pohádky Císařovy nové šaty, která letos slaví 180. výročí prvního vydání. Po tomto, pro děti nevšedním zážitku, podepsali milí návštěvníci pamětní listy pro každého účastníka kostomlatské Noci s Andersenem. Děti se odvděčily zpěvem písničky Pohádkový svět pana Andersena, jejíž autor do knihovny právě zavítal. V čítárně se zatím objevily dárečky, které přivezla návštěva – plyšová zvířátka a figurky z Lega. I nocležníci předali své dárečky, mezi kterými nechyběla písnička o Andersenových pohádkách. A pak přišlo loučení, vzájemné poděkování pana Brixena a paní starostky a závěrečný přípitek, při kterém se děti naučily asi jediné dánské slovíčko, a to Skol! Určitě to byl pro obě strany nezapomenutelný zážitek.
{gallery}photogallery/andersen_kostomlaty_2017{/gallery}

Ve stejnou chvíli se ozval Český rozhlas, který reportáž z kostomlatské knihovny zařadil do celovečerního živého vysílání, věnovaného právě probíhající Noci s Andersenem.
A to už se děti připravovaly na noční výpravu, která se tentokrát odehrávala na novém náměstí a fotbalovém hřišti. Soutěže připravili pracovníci Lesů ČR, s. p. jak jinak syn knihovníků se svojí přítelkyní, kteří se zabývají lesní pedagogikou. Soutěží, které byly náročné, ale zábavné se zúčastnili i žáci 2. stupně ZŠ, kteří nocovali ve škole. Na hřišti se děti leccos dozvěděly o životě lesní zvěře a pěstování lesa. Odměnou jim byly opečené buřty a lampiony štěstí, které na závěr vypustily.

V knihovně paní knihovnice se svým vnukem zatím připravili místo pro pelíšky pro nocležníky. Dětí bylo tentokrát více než v minulých ročnících, tak byl rébus kam je všechny uložit. Ale nakonec zalehly a do usínání je provázel film Čtyřlístek ve službách krále. Kupodivu po jedné v noci už všechny spaly. Ráno po nezbytné hygieně a snídani, jejímž hlavním chodem byl andersenovský dort od jedné z maminek, došlo na vyhodnocení soutěží a předávání odměn a pamětních listů. A pak už balení a loučení, což je vždycky nejsmutnější okamžik každého Nocování s Andersenem. Snad jim letošní, výjimečný zážitek nadlouho utkví v paměti.

Nezbývá než poděkovat všem, kdo se na hladkém průběhu letošní akce podíleli. Kromě již v úvodu vyjmenovaných to byli i další, kteří přispěli radou, pomocí i sponzorským darem. Velké poděkování patří také Čtyřlístku, který byl patronem letošní Noci s Andersenem.

Hana a Miroslav Bláhovi – Místní lidová knihovna Kostomlaty pod Milešovkou 

The post Noc s Andersenem a dánský velvyslanec Per Brixen v Kostomlatech pod Milešovkou first appeared on Čítárny.

Kostomlatská knihovna si připomíná v uplynulém a příštím roce významné mezníky své činnosti. V roce 1924 byla Odborem Národní Jednoty Severočeské ustanovena knihovní rada v Kostomlatech a tento rok tak lze považovat za počátek české knihovny v obci. Podrobně je historie knihovny popsána od roku 1962, kdy současná knihovnice na popud svého otce uspořádala knihovnu z hromady knih v prostorách bývalého hostince.

Rodina se pak podílela na chodu knihovny až do současnosti. Dobré výsledky dokumentují udělená uznání a tituly v soutěži Budujeme vzornou lidovou knihovnu v osmdesátých letech dvacátého století. Dosaženou úroveň si knihovna udržela i přes nepříznivé podmínky na přelomu let devadesátých. Zavedením nových informačních technologií se knihovna stala prvním automatizovaným pracovištěm v okrese. Rozvíjela se také činnost pro čtenáře a další zájemce – besedy, poznávací výpravy, autorská čtení a setkání.

Významným oceněním těchto aktivit bylo udělení státní ceny Knihovna roku 2004 a jmenování knihovníka do ministerské komise pro hodnocení knihoven v letech 2012 až 2014. Knihovníci se zapojují rovněž do akcí pořádaných Svazem knihovníků a informačních pracovníků – mimo jiné setkávání venkovských knihoven a knihovnických seniorů. Stalo se již tradicí, že kostomlatští knihovníci z těchto akcí pořizují foto a videodokumentaci.

Největším oceněním knihovnické práce je ale trvalý zájem čtenářů, což dokládají zejména statistické výsledky. Nejstarší čtenářka dochází do knihovny i ve svých dvaadevadesáti letech a nejmladšímu držiteli čtenářského průkazu jsou čtyři roky. K dobrým výsledkům přispívá i výborná spolupráce s Obecním úřadem, Základní školou a regionální knihovnou v Teplicích a rovněž s Lesy ČR.

Které knížky byly u vás v loňském roce největším hitem?
Podle počtu výpůjček to pro ženy byly tituly Na růžích ustláno a Ohnivý soumrak Nory Roberts a Srdce v temnotách a Ohnivý most Keleové-Vasilkové. Z dalších autorek potom J. Collins, B. Cartland, M. Váňová, I. Obermannová, Řeháčková a S. Monyová. Muži preferovali válečnou tématiku – Smrt sklízí na Krymu od Helmuta Nowaka a dále Leo Kesslera, rovněž i knihy historické od V. Vondrušky. Žádané byly i knihy autorů J. Nesba, J. Bauera, E. Dänikena a M. Stingla. U dětí jednoznačně vedla řada příběhů v Denících malého poseroutky od J. Kinneyho a dále Čtyřlístek (knihy i časopis) a další autoři L. Lanczová, J. Wilson, J. Foglar, L. J. Smith, M. Sandemo a rovněž i příručky pro tvořivou práci a naučná literatura o zvířatech. Školní doporučená četba vynesla mezi nepůjčovanější tituly i Staré pověsti české a Lakomce.

Jaký knižní žánr je mezi vašimi čtenáři nejvyhledávanější?
Romantické romány, detektivní příběhy, válečné a historické romány a dokumenty, cestopisy, dívčí románky a horory. Pro nejmladší návštěvníky potom leporela.
Jaké jsou nejkvalitnější knihy podle vašeho odborného knihovnického oka za poslední rok? R. Fučíková – Antonín Dvořák, V. Vondruška – 15. století, A. Kastnerová – O líné babičce, V. Rapprich – Za sopkami po Čechách.

Která smysluplná akce na podporu čtenářství je podle vás v Česku nejpopulárnější a proč?
Čtení pomáhá – provázání četby s pomocí druhým, Už jsem čtenář – knížka pro prvňáčka – podchycení čtenářů od prvních krůčků s knihou, Noc s Andersenem – motivace dětí podle čtenářských záznamů při výběru, společné čtení.

Kteří ilustrátoři pro děti vás loni nejvíc oslovili a kterými knihami?
Byli to zejména I. Mraček s knihami Krysáci I. a II., J. Lada – Dětem, J. Grus – O praštěném Hurvínkovi, R. Fučíková – Antonín Dvořák a Dvě legendy o Loretě, J. Smolík – Husité, J. Trnka – Anička skřítek a Slaměný Hubert, H. Zmatlíková – Cyril a teniska.

Jaké knihy děti preferují v posledních letech a proč?
Děvčata, dívčí románky a horory, chlapci Děsivé dějiny, horory. Důvody – asi touha po zážitku z akčního děje.

Narůstá v posledních letech počet čtenářů, a jaké jsou podle vás důvody?
Počet čtenářů se vcelku nemění, starší ubývají a nastupuje nová čtenářská generace. Čtenářské jádro tvoří zejména ženy od čtyřiceti let nahoru. Specifickou skupinou jsou děvčata z místního Výchovného ústavu, která v naší knihovně zakoušejí první kontakty s knihou.

Myslíte si, že zdražování knih se projeví na návštěvnost v knihovně?
Určitě ano, zejména u dražších titulů a také u časopisů, které jsou pro někoho už cenově nedostupné.

Jak vidíte celkovou úroveň vzdělání u dětí v posledních letech?
Za padesát let knihovnické praxe došlo k výrazné změně znalostního základu u dětí. Vytrácí se dřívější dobrý vztah k bydlišti, přírodě, kamarádství a rodné řeči. Společnost celkově zhrubla a neminulo to ani mladou generaci. Odchází do života sice vybavena IT a jazykovými znalostmi, ale ne vždy na potřebné morální úrovni.

Jaké knihy už dnes nejdou na odbyt vůbec?
Původně zavrhovaná klasika zažívá renesanci alespoň jako doporučená četba. Nedostavil se předpokládaný zájem o díla disidentů. Z ruských autorů zůstává zájem o díla klasiků.

Jak děti a dospělí chápou nebo vnímají kýč v knihách?
Nejlépe se to pozná u výpůjčního pultu, když čtenář vrací knihu s tím, že se nedá vůbec číst, což je v současnosti častý jev.

Jaký je zájem dospělých čtenářů o knihy s politickou, ekonomickou tématikou?
Pokud to není nutné pro studijní účely, tak tyto knihy se přílišnému zájmu netěší.

Které knihy jsou u vás populárnější? Záhady, detektivka, beletrie, poezie…a u které skupiny čtenářů?
U žen zejména beletrie, detektivky a historické romány s detektivní zápletkou. Muži preferují válečné romány a dokumenty, historické a skandinávské detektivky. Děti mají zájem o knihy o zvířatech a o přírodě vůbec a o strašidelné příběhy.

Další podrobnosti o akcích knihovny a podrobné statistické údaje lze najít na webové adrese:
www.knihovnakostomlaty.cz

The post Kouzelná knihovna Kostomlaty pod Milešovkou aneb co čtou její čtenáři first appeared on Čítárny.