Byly časy, kdy i leporela vytvářeli mistři. V našem případě Jiří Havel a ilustrátor Karel Franta. Leporelo vyšlo asi? jen jendnou v Mladě Frontě v roce 1970. To, že už nikdy nevyšlo je malá záhada. Přitom oba autoři vytvořili pro děti proslulou dětskou trilogii Veselé noty, Malovaný svět a Než zazvoní potřetí.

K leporelu se pro web “Děstská leporela” vyjádřil Jiří Havel takto:
„Jako rodák z Jizerských hor jsem se s houbami setkával od dětství, kdy byly lesy ještě zdravé, husté, plné lesních plodů a romantiky. Při psaní jsem podvědomě myslel na svého tatínka, dobrého znalce hub, který s námi podnikal výpravy do okolních lesů vždy ještě za tmy. K leporelu Dědeček a sedm loupežníků mám zvláštní vztah, protože se na jeho vzniku podílel svými nápady ilustrátor Karel Franta.“

The post Dědeček a sedm loupežníků. Jedinečné leporelo Jiřího Havla a Karla Franty first appeared on Čítárny.

Básničky pro předškolní děti. Knížka “Co tu kvete, svítí, létá?” Jiřího Havla s ilustracemi Edity Plickové je určena předškolním dětem, ale i menší  děti už mohou počítat např. kolik je na obrázků žabek, rozlišovat barvy a známější kytičky i pojmenovat. Když se k tomu naučí i nějakou básničku, hravá knížka se může zalíbit i jim.
Starší děti se nenásilnou cestou naučí rozlišovat více druhů a věci okolního světa v nich mohou probudit fantazii.

V knížce si kromě jiného můžete přečíst, co spojuje orobinec s doutníky, proč hluchavka není hluchá, kde bydlí lilie, po kom má pomněnka jméno, proč má len radost, co na svět přinášejí konvalinky, co si přeje pouťový balonek, kdy spí čas a kdy zmizí tma.

Půvabnou veršovanou knížku lze jen doporučit!

Jiří Havel je známý a oblíbený autor literatury pro děti. Publikoval množství knížek, leporel, obrázkových čtení.
Edita Plicková ilustruje dětské pohádkové knížky, omalovánky, leporela, učebnice, spolupracuje s dětskými časopisy.

Co tu kvete, svítí, létá? | Jiří Havel | Ilustruje Edita Plicková | Portál, 2011

Motýl
Který slavný malíř asi
maluje mu na křídlech
že se květům z jeho krásy
každé ráno tají dech.

Hluchavka bílá
Klamu jménem, které mám.
Nevěř, žabko, že jsem hluchá.
Nerada jen poslouchám,
když mi kvákáš vedle ucha!

The post Básničky pro předškolní děti. Co tu kvete, svítí, létá? first appeared on Čítárny.

Naše vláda a státní aparát nedělá vůbec nic pro přípravu občanů na možné krizové situace. Kryty civilní ochrany smrdí zatuchlinou, degradují a mnohdy jsou z nich sklady odpadu a nepotřebných věcí. Naše státní potravinová zabezpečenost nám dle informací pomůže překonat jenom jeden den. Česká společnost je na tom špatně i co se týče třeba tak základní a život zachraňující osvěty. Umíte poskytnout první pomoc při různých druzích zranění? Dokážete se chránit před různými druhy útoků? Poradíte si při blackoutu?

Jsme tak křehcí, že jakákoliv nepředvídatelná událost pro nás bude mít dalekosáhlé důsledky. Základní dovednosti pro přežití a zvládání mimořádných událostí chybí většině naší populace a mohli bychom dále pokračovat ve výčtu toho, co všechno neumíme. Lidé spoléhají na to, že současná situace přece nedojde až k ohrožení bezpečnosti státu. Mnozí se upínají k různým politikům jako k všespásnému řešení, vkládají do nich své naděje a věří, že to „nějak“ dopadne.

Protože tuto chvíli nevidím politické řešení, snažím se pro nás všechny udělat alespoň něco praktického, co mi dává smysl.
Tyto informace jsou určeny těm, kteří se nespoléhají jen na stát, ani na různé mesiáše a chápou, že musí vzít odpovědnost sami za sebe, do svých rukou a připravit se na možné budoucí události. Můj děda říkával, že „lepší je být připraven na něco co nepřijde, než nepřipraven a zaskočen“.

Právě proto, že vidím kam spěje současná situace, i když je teď klid před bouří a spousta lidí má falešný pocit bezpečí, tak jsem připravil praktickou příručku.
Jmenuje se „Jsme připraveni?”
V této příručce najdete ty nejdůležitější informace pro horší časy. Například, jak se vyzásobit pro případ neočekávaných situací, jaké budete potřebovat dovednosti, ale i jak vytvářet komunity, jaké používat alternativní platební systémy a spoustu dalších užitečných informací.

Příručku si můžete stáhnout zde: Jsme připraveni? PDF >>

Více: https://paralelne.cz

The post Jsme připraveni? Příručka zdarma pro neklidné doby šílených vlád first appeared on Čítárny.

Rýmované verše o námořní plavbě “kolem Glóbusu” jsou určeny pro první čtení.

Barevné ilustrace Karla Franty doplňují dnes již klasický text Jiřího Havla, který s fantazií sobě vlastní líčí všem malým námořníkům, co všechno je na moři najít.
Škoda, že vtipnou knihu nikdo v poslední době nevydal a jak to tak vypadá, ani nevydá. Takže hledejte v antikvariátech, určitě budete miít štěstí.

První vydání Olympia, 1968

The post Přes tři oceány. První čtení s legendami dětské knihy Jiřím Havlem a Karlem Frantou first appeared on Čítárny.

Neopominutelný je Havlův přínos českému kreslenému seriálu.
V letech 1976–1990 se ve spolupráci s výtvarnicí Věrou Faltovou na stránkách dětského časopisu Ohníček pravidelně objevovaly příhody psího hrdiny Barbánka. Havel vložil do postavy nezbedného Barbánka jasně čitelný výchovný záměr, přesto si jeho libreta většinou uchovala humorný náboj a Havel nosnost Barbánkovy postavy prověřil i knižním vydáním.

JIŘÍ HAVEL O SOBĚ

Důvody, proč jsem se soustředil na dětskou literaturu
Měl jsem hezké dětství. Vztah k dětem se utváří už v rodině, ve které člověk vyrůstá a já jsem měl tři sourozence. Narození dcery a vnuků do toho pak vnesly nové impulzy, ale základ byl už dán a pokračoval kontakty s dětskými čtenáři, který je trvalý od padesátých let, kdy jsem řídil dětský časopis.

Po kom mám cit pro jazyk
Velký vliv na mě měla maminka. Ta nám recitovala zpaměti při dlouhých  pěších cestách za babičkou do Blatce u Rovenska pod Troskami celé básně z Erbenovy  Kytice. Zpívala nám také při navlékání korálků, kterým se živila a při kterém jsme jako děti museli pomáhát a občas nám četla. Navíc si ovšem myslím, že pro vnímání jazyka může člověk mít do jisté míry talent a pak se obejde bez bohemistického vzdělání, stačí mu škola a četba.

Moje setkávání se čtenáři
Se čtenáři jsem se prostřednictvím dětských časopisů, zejména Madeřídoušky  a Sluníčka, setkával i v době, kdy jsem jinak publikovat nesměl. V roce 1969 jsem byl vyškrtnut ze Svazu spisovatelů i ze Svazu českých novinářů a členství  v těchto výběrových organizacích, v současné době existujících pod názvem Obec spisovatelů a Svaz českých novinářů, jsem si obnovil v roce 1990. Jde zejména o prostor pro profesní setkání a kontakt  s oborem a kolegy.

Když jsem musel psát do šuplíku
Básnická tvorba není v mém díle přímým zrcadlem historických událostí a represe po roce 1969, kdy jsem nesměl pracovat v časopisech a zůstal i bez odpovídajícího zaměstnání, mi dokonce pomohla v tom, že jsem získal čas pro dětskou poezii, i když publikovat jsem směl jen beze jména a díky přátelům v dětských časopisech. Tak jsem měl už připraveny knížky na dobu, kdy se poměry poněkud uvolnily a moje texty mohly znovu začít vycházet.

Které své knížky považuji za hodně  důležité
Za zvlášť významné pokládám ve své bibliografii  knížky „Člověče, nemrač se“, ve které jsem začal svou cestu, vedoucí děti ke vnímání bohatosti jazyka a možnostem aktivní hry se slovy a triptych „Než zazvoní potřetí“, „Veselé noty“ a  „Malovaný svět“. Ten reprezentuje druhou, lyričtější linii mého díla a měl by seznámit děti se třemi nejrozšířenějšími druhy umění. Snažil jsem se v nich probudit zájem čtenářů o imaginární vnímání světa a zároveň  je specifickou formou seznámit s vybranými pojmy z těchto oblastí, do kterých nemají všechny děti stejně samozřejmý přístup. Sám jsem  jako dítě často chodil do loutkového divadla a mám s ním i krátkou amatérskou hereckou zkušenost ze svého rodiště. Tam se hrála nejen ochotnická představení, ale součastí tanečních zábav bývaly i kabarety s  kuplety, jejichž texty byly složeny přímo na místní poměry.
Na triptychu jsem spolupracoval s malířem Karlem Frantou, který měl podobné herecké i muzikantské zážitky a jehož vnímání světa mi bylo velmi blízké. Pokračováním lyrické linie je knížka  „Kdo vodí koně po pěší zóně“, kde seznamuji děti s pražskými památkami jinak než ve škole a jako člověk, který má Prahu nesmírně rád.

Proč jsem rád v čítankách
Na čítance pro 3.ročník zvláštní školy a o čítance pro 4.ročník základní školy jsem spolupracoval v prvním případě s významným pedagogickým odborníkem dr.Lincem a v druhém se spisovatelem Svatoplukem Hrnčířem. Práce na učebnicích mi umožnila uplatnit mnoho získaných životních i literárních zkušeností. Také skutečnost, že moje básničky se objevují v mnoha čítankách jiných autorů je pro mě velmi významná, protože to považuji za největší odměnu a možnost zasáhnout svou prací  nejširší okruh čtenářů.

V čem vidím smysl své práce
Nejsem analytik ani prognostik a smysl své aktivity vidím v tvořivé práci. Ve svém věku se ani nedívám desítky let dopředu, ale doufám, že literatura bude mít co říci dětem, alespoň těm malým, i v době předimenzované technikou a komercionalizací. Snad i vedle počítačových her se najdou děti se smyslem pro literární fantazii, imaginaci a emocionalitu, zejména když bude doplněna humorem a laskavostí.

Stránky autora: http://www.jirihavel.estranky.cz

„Literární tvorba je pro mě spojena vždycky s inspirací a  nápadem, který není možné předem vykalkulovat a ani dodatečně opatřit nějakou vhodnou nálepkou. Cesta ke konečné podobě je od původní myšlenky dlouhým procesem s mnoha pochybnostmi a předělávkami. Pokud ale má v sobě člověk potřebnou dávku pokory a odpovědnosti, pak může spolu s talentem vyústit v dílo, které čtenáře osloví a něčím v něm utkví. Myslím, že je to přání každého autora.“ Jiří Havel

The post Proč začal psát Jiří Havel knihy pro děti first appeared on Čítárny.