Tato knížka obsahuje sbírku článků a přednášek z let 1976 až 1992. Zahrnuje autobiografické poznámky, přednášky o filozofii vědy i články, v nichž se pokouším podělit se se čtenáři o to vzrušení, které ve mně probouzí věda a vesmír. Soubor zakončuje přepis mého vystoupení v rozhlasovém pořadu Desky pro opuštěný ostrov. Hosté tohoto pořadu, který se za léta své existence stal jakousi britskou celonárodní institucí, si mají představit, že byli vyvrženi na opuštěný ostrov, a zvolit osm gramofonových desek, jimiž by si chtěli krátit čas, než budou zachráněni. Já jsem naštěstí nemusel na návrat do civilizace čekat příliš dlouho.
Stephen Hawking (1942-2018)

Protože jednotlivé části vznikaly v průběhu šestnácti let, obrážejí stav mých vědomostí v příslušné době, které – jak doufám – se postupně zvětšovaly. Proto vždy uvádím datum a příležitost, ke které články či přednášky vznikly. Jelikož vznikaly samostatně, leccos se v nich opakuje. částečně jsem sice pro toto vydání některá zdvojení zredukoval, něco však přece jen zůstalo.
Značná část esejů byla původně určena k ústnímu přednesení. Už déle byl můj hlas poškozen, a proto jsem musel proslovovat přednášky a projevy na seminářích prostřednictvím tlumočníka, jímž býval obvykle některý z mých studentů, který mi rozuměl či který četl mnou připravený text.

V roce 1985 jsem se však podrobil operaci a ta mě zcela zbavila řeči. Nějakou dobu jsem tak zůstal bez veškeré možnosti komunikace. Potom jsem však dostal neobyčejně dobrý hlasový syntetizátor spojený s počítačovým sys témem. Ke svému údivu jsem zjistil, že mohu být docela úspěšným veřejným řečníkem před velkým publikem. Rád posluchačstvu vysvětluji vědecké myšlenky a odpovídám na otázky. Vím, že se mám ještě hodně co učit, abych to opravdu uměl, ale doufám, že se vylepšuji. Nakolik je to pravda, můžete posoudit sami při čtení následujících stránek.

Nesouhlasím s představou, že vesmír je tajemný, že o něm můžeme získat jen jakousi intuitivní představu, nikdy však nemůžeme plně postihnout jeho vlastnosti a porozumět mu. Mám pocit, že takový pohled nedoceòuje tu revoluci ve vědě, kterou zahájil téměř před čtyřmi stoletími Galileo Galilei a po něm rozvinul Isaac Newton. Tito vědci ukázali, že alespoò některé části vesmíru se nechovají nahodile, ale že se naopak řídí přesnými matematickými zákony. Během let, která následovala, jsme Galileiho a Newtonovo dílo rozšířili téměř na všechny oblasti vesmíru.

Dnes známe matematické zákony, které vládnou všemu, s čím se setkáváme v každodenní zkušenosti. To, že dnes musíme stavět gigantická zařízení za miliardy dolarů, chceme-li urychlit částice na tak vysoké energie, že dosud neumíme předpovídat, co se stane při jejich srážce, svědčí vlastně o úspěšnosti našich vědeckých představ. částice s tak vysokými energiemi se běžně na Zemi nevyskytují, proto se může zdát, že jde o akademické problémy, na něž je zbytečné utrácet obrovské sumy peněz. Tak energetické částice se však měly vyskytovat v raném vesmíru, takže chceme-li pochopit, jaký je náš původ a jaký byl počátek vesmíru, musíme se dopátrat toho, co se děje při tak vysokých energiích.

Je toho stále ještě hodně, co o vesmíru nevíme nebo čemu nerozumíme. Ale pozoruhodný pokrok, který jsme na cestě k jeho poznání udělali, jmenovitě během posledního století, nám dodává naději, že plné pochopení toho, co se ve vesmíru děje, nemusí být nad naše síly. Možná že nejsme odsouzeni tápat věčně v temnotách. Možná se propracujeme k úplné teorii vesmíru. Pak se staneme opravdovými “Pány vesmíru”.

Všechny eseje této knihy byly napsány ve víře, že vesmíru vládne řád, který zatím vnímáme jen zčásti a jemuž možná v nepříliš vzdálené budoucnosti porozumíme v celé jeho složitosti. Možná že tato víra je pouhou fatou morgánou. Úplná teorie nemusí existovat, a pokud existuje, nemusíme ji najít. Je však lepší usilovat o úplné pochopení světa než propadat beznaději nad lidskou myslí.

Obsah knihy

Na úvod
1.Dětství
2.Oxford a Cambridge
3.Můj život s ALS
4.Veřejnost a věda
5.Stručná historie Stručné historie
6.Můj pohled na svět
7.Konec teoretické fyziky na dohled?
8.Einsteinův sen
9.Počátek vesmíru
10.Kvantová mechanika černých děr
11.Černé díry a zrod vesmírů
12.Je vše determinováno?
13.Budoucnost vesmíru
14.Podmínka “žádná hranice” a směr času
15.Desky pro opuštěný ostrov: rozhovor
Slovo na závěr aneb Vesmírný optimismus Stephena Hawkinga

Stephen Hawking | Černé díry a budoucnost vesmíru | (Black Holes and Baby Universes and Other Essays) | MLADÁ FRONTA, EDICE KOLUMBUS | Copyright 1993 by Stephen Hawking | Translation Jiří Langer, 1995 | Epilogue Jiří Langer, 1995

Více knih z legendární edice Kolumbus >>

The post Stephen Hawking. Přednášky a články o černých dírách a vesmíru first appeared on Čítárny.

Informace v knize vás možná vyděsí. Ale klid, je to hypotéza, dokonce ani ne teorie. Jedná se totiž o to, že autor knihy Leonard Susskind před lety vyhlásil Stephenu Hawkingovi, patrně nejznámějšímu fyzikovi dneška, „válku“, která je z fyzikální literatury známá jako válka o černé díry.
Nejde o žádný podružný fyzikální detail. Hawkingovo tvrzení, že informace z našeho vesmíru se definitivně ztrácejí v černé díře, by mělo pro pilíře fyziky a pro svět jako takový dalekosáhlé důsledky.

Co mají společného černé díry, kvantová gravitace, informace, strunová teorie a holografický princip?
Ještě nedávno by fyzici řekli, že patrně nic. Jenže moderní fyzikální kolbiště, na němž se střetly jedny z největších mozků planety, se proměnilo v líheň zásadních objevů o nejhlubších dějích (nejen) v našem prostoročase.
Dvě desetiletí trvající zápolení obou vynikajících vědců, po němž Hawking Susskindovi ustoupil, vyústilo v důležitý teoretický výzkum a řadu objevů a mimo jiné přineslo domněnku, že náš svět a my všichni můžeme být jen pouhou holografickou iluzí, projekcí ze světa majícího o rozměr méně.

Koneckonců, to co skutečně jsme, napsal Susskind víc než jasně:

Nejspíše jsme stále popletení zelenáči s velmi naivními představami o světě kolem nás a konečná realita zůstává mimo naše chápání. Na mysl se vkrádá terra incognita, termín starého kartografa označující neznámé země. Zdá se, že čím více objevujeme, tím méně toho víme. To je fyzika v kostce.

Válka o černé díry: Souboj se Stephenem Hawkingem o záchranu principů kvantové mechaniky / Leonard Susskind / Vydalo Argo, Dokořán, Paseka 2013

Výpisky:

Jsme Jen vyvinutější potomci opic na malé planetě patřící velmi tuctové hvězdě. Ale můžeme chápat vesmír. Tím Jsme výjimeční.
/ Sam Hawking

Vědě se ani nezdá, Horacio, co všechno zem a nebe skrývají. / William Shakespeare

Při čtení této knihy narazíte na spoustu hodně velkých a hodně malých čísel. Lid­ský mozek se nevyvinul, aby si představoval čísla větší než 100 nebo menší než 1/100. Tento nedostatek však můžeme zlepšit tréninkem. Protože jsem zvyklý pracovat s čísly, můžu si například víceméně představit, co je milion, ale rozdíl mezi bilionem a biliardou je už za hranicí i mé představivosti. Spousta čísel v této knize je přitom větší než bilion či biliarda. Jak se v nich tedy orientovat? Klíč leží v jednom z největších mozkových přepojení všech dob: ve vynálezu exponentů a vědeckého zápisu.
Začněme s docela velkým číslem. Populace lidí na Zemi činí asi šest miliard. Jedna miliarda je číslo 10 znásobené samo sebou devětkrát. Můžeme ji vyjádřit také jako jedničku následovanou devíti nulami.
Jedna miliarda= 10 x 10 x 10 x 10 x 10 x 10 x 10 x 10 x 10 = 1 000 000 000
Zkrácený zápis pro číslo deset znásobené sebou devětkrát je 109, což čteme jako
deset na devátou. Tudíž populace Země je zhruba dána výrazem
6 miliard= 6 x 109.

Jenže v roce 1905 Einstein rozcupoval Newtonův absolutní čas na kousíčky. Podle speciální teorie relativity je rychlost tikání hodin závislá na tom, jak se ho­diny pohybují – a to i tehdy, když jde o hodiny naprosto stejné. V obyčejných situacích je tento jev nepostřehnutelný Avšak když se hodiny pohybují rychlostmi blízkými rychlosti světla, jev už bude mnohem patrnější. Podle Einsteina všechny hodiny pohybující se po své světočáře tikají svou vlastní rychlostí. A tak Minkowski měl důvod definovat nový pojem vlastního času.

Když se v takto expandujícím vesmíru podíváte dostatečně daleko, dojdete do bodu, v němž se galaxie od vás vzdalují rychlostí rovnou rychlosti světla. Jednou z pozoruhodných vlastností exponenciálně se rozpínajícího vesmíru je, že tato vzdálenost se nikdy nemění s časem. Vypadá to, že v našem vesmíru se objekty nějakých patnácti miliard světelných let daleko od nás vzdalují rychlostí světla, ale co je ještě důležitější, bude tomu tak navždy.
Je tu cosi povědomého, ale současně i odlišného. Na mysl se totiž vkrádá pulčí jezero z 2. kapitoly. Pluje-li Alice po proudu, v určitém okamžiku projde bodem, z něhož již není návratu, a od Boba se bude vzdalovat rychlostí zvuku. K něčemu podobnému dochází na mnohem větších měřítkách. Ať se podíváme jakýmkoli směrem, galaxie procházejí bodem, ve kterém se vzdalují od nás rychleji než světlo. Každého z nás obklopuje kosmický horizont – sféra, kde se objekty vzdalují rychlostí světla – a z toho, co je za ním, k nám nemůže doputovat žádný signál. Jakmile hvězda projde tímto beznávratovým bodem, je už navždy pryč. Tam v dáli, asi patnáct miliard světelných let od nás, kosmický horizont polyká galaxie, hvězdy a možná i život. Jako kdybychom byli uvězněni ve vlastní soukromé černé díře.

Kolem nás vládne chaos a zmatek. Příčina s následkem ztratily smysl, jistota se vytrácí, všechna stará pravidla vzala zasvé. Tak to chodí, když je z trůnu svrženo dominantní paradigma.
Avšak brzy se vynoří no\ré systémy. Nejprve nedávají smysl. Co se s tím dá dělat? Vezměte je, klasifikujte, kvantujte a kodifikujte novou matematikou i novými zákony logiky, bude-li to třeba. Nahraďte stará zapojení novými a sžijte se s nimi. Ze znalosti se rodí respekt či alespoň souhlas.

The post Válka o černé díry: Souboj se Stephenem Hawkingem o záchranu principů kvantové mechaniky first appeared on Čítárny.