Okupace Československa. Jedno z nejhorších období české historie byl Protektorat Böhmen und Mähren 1939 – 1945. Cílem bylo nejen rozšíření životního prostoru pro Němce, jak dlouhodobě hlásal kancléř Německa Hitler, ale i vyhlazení českého národa a jeho vystěhování.

To vše podporované mezinárodním kapitálem jež v roce 1933 umožnil vzestup Hitlera k moci naprosto bezchybnou demokratickou cestou a následné rozpoutání Druhé světové války, která měla navždy změnit mocenské rozložení v Evropě. Zároveň mělo dojít k likvidaci SSSR a rozdělení jeho nerostného bohatství a hlavně posílení moci USA a Británie.

Vše začalo Mnichovskou dohodou, kde bez československých zástupců došlo k souhlasu odevzdání pohraničních Sudet německé říši.

Co se dělo mezi Mnichovskou zradou 30.9. 1938 a začátkem německé okupace 14.3. 1939 a následným Protektorat Böhmen und Mähren 15.–16.3. 1939 do 8.–9.5. 1945?
Hitler už 21. října 1938 vydal příkaz Keitelovi k přípravě vojenského „vyřízení záležitosti se zbytkem Česka.

Ještě před vlastní okupaci, pod značným nátlakem byli nuceni zástupci Národní banky československé podepsat v roce 1939 smlouvu s německou Říšskou bankou, podle níž ČSR uvolňuje 481 miliónů korun, z toho 465,8 mil. ve zlatě a zbytek v devizách, pro krytí oběživa v uloupeném pohraničí.
Česko-Slovensko bylo nuceno „prodat“ Německu válečný materiál za 648 041 624 předválečných Kč, který nebyl nikdy uhrazen.

Kromě toho Německo dále podněcovalo české Němce k vyvolávání provokací, které měly ukázat světu, že Němci v Česko-Slovensku nemohou využívat všech práv. Československý pokus o vyhlášení neutrality byl na Hitlerův příkaz zmařen.

Počátkem roku 1939 začaly prosakovat zprávy o tom, že Němci chtějí obsadit republiku.
V průběhu měsíce února 1939 byla zahájena série protičeských provokací, které byly vyvolány českými Němci. Začalo to provokativním hajlováním, při němž často zaznívalo „Heil März!“ (narážka na to, že v březnu již bude Česko-Slovensko německé).
V Praze byly vyprovokovány srážky, končící policejním zásahem.

Už 12. 3.1939 se při příležitosti německého Dne hrdinů objevily na několika místech v Praze vlajky s hákovými kříži.

13. března 1939 byl Hermann Göring dopisem od Hitlera povolán ze své dovolené v San Remu zpět do Berlína, kam se dostavil odpoledne 14. března.

Dne 14. března byl vyhlášen samostatný Slovenský stát.
Stalo se tak po misi slovenského předáka Jozefa Tisa do Berlína.
Maďarsko vzápětí anektovalo část východního Slovenska a 15. března 1939 i Podkarpatskou Rus.

14.3.1939 porušilo Německo Mnichovskou dohodu (zradu) a v 17:30 přepadla naše území 8. pěší divize doprovázená motorizovaným oddílem SS.
Britský premiér Chamberlain zradil ČSR a pokoušel se prosadit názor, že se vznikem Slovenského státu došlo k zániku ČSR a Velká Británie není povinna garantovat její hranice.

V 16 hodin odjel prezident Emil Hácha zvláštním vlakem z Prahy do Berlína, aby před Hitlerem ponížil celý národ. Ten už 21. října 1938 vydal příkaz Keitelovi k přípravě vojenského „vyřízení záležitosti se zbytkem Česka.
V 17:30 vstoupily na československé území první německé jednotky; jednalo se o 8. pěší divizi doprovázenou motorizovaným oddílem SS.
V 18:40 Leibstandarte SS Adolf Hitler obsadila Moravskou Ostravu a bezpečnostní policie ihned zahájila zatýkání „spiklenců“ a komunistických radních. Důvodem přednostního obsazení této oblasti byl její průmyslový význam a německá obava z eventuálního polského vpádu.

Mnohem intenzivnějí pokračují mnohaměsíční provokace a výtržnosti českých Němců.
Ty gradovaly v Praze, Jihlavě, Olomouci a Brně, kde dokonce po puči obsadili brněnští Němci krátce po půlnoci na 15. březen důležité budovy ve městě.
14.3. 1939 byli dokonce propuštěni z vězení čelní představitelé českého fašistického hnutí Vlajka.

15. března 1939 začali Němci v Protektorátu Čechy a Morava prosazovat tvrdou kontrolu na obyvatelstvem.
Začal cca. 6-letý teror, vyhrožování smrtí i za poslech rádia. Jaká panovala atmosféra hrůzy a strachu jenž se dotkla skoro každý den, každé rodiny, si nelze dnes vůbec představit. Celkem přišlo o život na 350 tisíc Čechoslováků.

Jak fungovala protektorátní mediální cenzura pod vládou nacisty Wolfganga Wolframa von Wolmara

Pronásledování Židů za okupace.
Od 21.6. 1939 bylo vydáno německým říšským protektorem nařízení o židovském majetku, detailně definující Židy, a znemožňující Židům svobodně nakládat se svým majetkem, záhy následované nařízeními, znemožňujícími Židům podnikání.
VÍCE: Žid Jiří Orten, 14 zákazů od německých okupantů, odmítnutí lékařské péče a smrt

Byly uzavřeny všechny české vysoké školy.
Od roku 1942 byl postupně omezován počet studentů na gymnáziích, bylo zrušeno přes 50 středních škol. Počet studentů poklesl z 85 000/1939 na zhruba 35 000/1944.

Atentát na Heydricha 27.5.1942
Útok na Reinharda Heydricha, zastupujícího německého říšského protektora (krycí název operace Antropoid) byl proveden 27. května 1942 v Praze-Libni. Útok uskutečnily česko-slovenský výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří byli na tento úkol speciálně vycvičení ve Skotsku.

“Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat”.
Řekl říšský protektor Heydrich, který zemřel na následky atentátu 4.6.1942.

Nastává nejhorší část okupace. Teror, zatýkání, popravy. Heydrichiáda!
Poslední hromadná poprava se uskutečnila 24.10.1942 v německém koncentráku Muthausen.
Střelou do týlu bylo popraveno 294 československých občanů, Nejmladší Jindřiška měla 14 let!!!!!
Šlo o největší popravu v dějinách Mauthausenu za dobu jeho existence!
Čest jejich památce. Nikdy nezapomeneme a historii nepřepíšeme!

10.6. 1942 VYHLAZENÍ LIDIC
Když 4. června 1942 Heydrich na následky zranění zemřel, rozhodli se němečtí okupanti k dosud neslýchané zastrašovací akci.
Vyvraždění celé vesnice Lidice.
Celkem Němci popravili 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí).

25.6. 1942 vyvraždění vesnice Ležáky.
V ten den německé komando vpadne do vesnice Ležáky a naprostou většinu obyvatel, včetně malých dětí, povraždí.

5. května 1945  vyvraždění vesnice Javoříčko u Olomouce.
V ten den zavraždilo německé Lüdemannovo komando 38 mužů a srovnali celou obec se zemí. Z 34 domů přežila pouze škola, kaplička, stodola a jeden obytný dům.

KONEC OKUPACE:
ČSR osvobodila z naprosté většiny Rudá armáda s pomocí české, rumunské. americké a polské armády.
Rudá armáda bojovala na československém území 235 dní – od 20.9. 1944 do 11.5. 1945.
Podle historiků padlo na československém území 138 000 až 144 000 sovětských vojáků.

Německými koncentračními tábory, věznicemi a káznicemi prošlo 450 tisíc československých občanů.

Celkově německo-hitlerovské válečné snažení znamenalo za 6 let válečného běsnění smrt pro 26 milionů dov. občanů, sedm milionů Němců, šest milionů Poláků a 407 tisíc Američanů, 350 tisíc Čechoslováků. Po válce zůstalo 35 milionů invalidů a 20 milionů sirotků.
Na celém světě zahynulo přes 72 milionů lidí – v boji i při vyhlazovacích akcích. Z toho civilistů zemřelo 47 milionů.

29.října 1946 odjel poslední vlak a Československo ukončilo odsun Němců.
Ten byl realizován na žádost vítězných mocností a potvrzen tzv. Benešovým dekretem.
Předešlo se tak bezesporu mnoha dalším krvavým konfliktům po válce, ve které díky Němcům zemřelo víc jak 350 tisíc Čechoslováků.

Druhá světová válka 1.9. 1939 – 9.5. 1945. Důležitá data německé válečné zrůdnosti

9. květen / Den Vítězství nad německou Třetí říši.

Celkově 6 hlavních let německo-hitlerovské válečného běsnění znamenalo smrt:

pro 26 milionů sovětských občanů,
7 milionů Němců, 6 milionů Poláků a 407 tisíc Američanů, 350 tisíc Čechoslováků etc…
Po válce zůstalo 35 milionů invalidů a 20 milionů sirotků.
Na celém světě zahynulo přes 72 milionů lidí. V boji i při vyhlazovacích akcích.
Z toho civilistů zemřelo 47 milionů.

A hlavně. Otázky, které by si měl položit každý u pomníků padlých.
Kdo na válce skutečně vydělal?
A nejsou to ti samí, co válku pomohli vyvolat a financovali ji?
A nevzniká velká, světová válka tehdy, když se někde hroutí ekonomika nebo není dostatek levných zdrojů.

The post Okupace ČSR. Protektorat Böhmen und Mähren 1939 – 1945. Německá genocida v Československu first appeared on Čítárny.

Robert Anson Heinlein (1907-1988), patrně nejvlivnější autor science fiction, autor knihy Cizinec v cizí zemi, která bývá považována za nejznámější sci-fi román, co kdy byl napsán!!!! Kniha, která donutí každého myslící člověka se zamyslet nad smyslem lidské civilizace a jeho dalšího vývoje.

Heinlein zkoumá život rodilého Marťana Valentina Michaela Smithe, jehož rodiče jsou pozemšťané, ale vychovali ho Marťané. Smithe je totiž díky komplikovanému pozemskému právu jediným vlastníkem Marsu. A to je kámen úrazu.
Mnohé zájmové a mocenské skupiny na Zemi ho chtějí zničit nebo si ho podrobit.
Situace se zdramatizuje, když Smith založí svou vlastní církev.

Příběh o podstatě dobra a zla a o svobodě. A hlavně o podstatě lidského chování a formování pozemské civilizace.

Slovo „grok“:
V Heinleinově vynalezeném marťanském jazyce „grok“ doslova znamená „pít“ a přeneseně znamená „chápat“, „milovat“ a „být za jedno“. Toto slovo se rychle stalo běžnou mluvou mezi fanoušky sci-fi, hippies a později počítačovými programátory a hackery. Pak vstoupilo do Oxford English Dictionary a nakonec skončilo jako název AI na platformě X.

Způsob uvažovaní Roberta Heinleina bych doložil několika jeho názory:

Politické značky – jako royalista, komunista, demokrat, populista, fašista, liberál, konzervativec a tak dále – nejsou nikdy základními kritérii.

Lidská rasa se politicky dělí na ty, kteří chtějí, aby byli lidé ovládáni, a na ty, kteří takovou touhu nemají.

Je pravdou, že téměř každá sekta, kult nebo náboženství uzákoní svá vyznání, pokud k tomu získá politickou moc, a bude se řídit tím, že potlačuje opozici, podvrací veškerou výchovu, aby se brzy zmocnila mysli mladých, a zabitím, zavřením nebo zahnáním podzemí všech heretiků.

Výpisky:

Začátek
BYL JEDNOU JEDEN MARŤAN jménem Valentine Michael Smith.
Projekt první expedice na Mars s lidskou posádkou vycházel z předpokladu, že největším nebezpečím hrozícím člověku je člověk sám. V té době, to jest osm let po založení první lidské kolonie na Měsíci, mohl člověk k jiným planetám cestovat pouze s využitím jejich přitažlivých sil; ze Země to k Marsu trvalo dvě stě padesát osm pozemských dní a zpátky totéž, plus čtyři sta padesát pět dní čekání na Marsu, než se planety doplazí do pozic, které umožňují zpáteční cestu.
xxx

“Je to pravda… plození dětí je primární účel sexu. Takže je pitomost, abych jej provozoval já, když na děti nemám ani věk, ani chuť.”
Zavrtěla hlavou. ,,Děti jsou jen jedním z důsledků… ale ne primárním účelem. Děti propůjčují smysl budoucnosti a to je dobrota. Jenže v životě ženy je jen párkrát počato dítě… a přitom má žena mnoho tisíc příležitostí sdílet sebe. A to je ten primární účel činnosti, kterou tak často provozujeme, ale mohli bychom ji provozovat jen párkrát za život, kdyby byla určena pouze k reprodukci. Je to sdílení a sbližování, od věků a navěky. Jubale, Mike toto grokoval, protože na Marsu jsou tyto dvě věci – oživení vajec a sbližování sdílením – dokonale odděleny… a grokoval také, že náš systém je lepší. Jaké štěstí je nevylíhnout se jako Marťan… a být člověkem… a ženou!”
xxx

“Schopnost lidské mysli racionalizovat své vlastní úchylky je bez hranic a já v tomto směru nejsem žádná výjimka. A protože stejně jako vy, pane, ani já nemám na penězích jiný zájem, než je utrácet, je nemožné, abych někdy zbohatl. Na druhé straně mi nikdy nehrozilo, že bych nedokázal schrastit tu skromnou sumu, kterou potřebuju k uspokojování svých neřestí, protože to dokáže v této zemi každý, kdo je aspoň trochu mazaný.
xxx

“Láska je stav, ve kterém je štěstí druhého člověka podstatné pro to vaše.”
„Žárlivost je nemoc, láska je zdravý stav. Nezralá mysl často zaměňuje jednu za druhou nebo předpokládá, že čím větší láska, tím větší žárlivost – ve skutečnosti jsou téměř neslučitelné; jedna emoce stěží ponechává místo druhé.”
xxx

„Každý se může podívat na hezkou dívku a vidět hezkou dívku. Umělec se může podívat na hezkou dívku a vidět starou ženu, kterou se stane. Lepší umělec se může podívat na starou ženu a vidět hezkou dívku, kterou bývala. Ale velký umělec – mistr – a takový byl Auguste Rodin – se dokáže podívat na starou ženu, vylíčit ji přesně takovou, jaká je… a přinutit diváka vidět hezkou dívku, kterou bývala… a navíc dokáže přimět kohokoli nebo dokonce vás, aby viděli, že tato krásná mladá dívka je stále naživu, není vůbec stará a ošklivá, ale prostě uvězněná ve svém zničeném těle.“
xxx

“Ale dobra není nikdy dost.” Aby dobro dosáhlo dobra, je zapotřebí tvrdá, chladná moudrost. Dobro bez moudrosti vždy vykoná zlo.”
xxx

“Dobrá, použiji tedy Starý zákon, to přece jen lidi tolik nerozruší. Znáš příběh o Sodomě a Gomoře? Jak se odtamtud Lot zachránil, když se Jahve rozhodl ta zkažená města zničit?”
“Ovšem. Jeho žena se změnila v solný sloup.”
“Vždycky mi to připadalo jako poněkud neohrabané potrestání. Ale bavme se o Lotovi. Petr jej popisuje jako spravedlivého, zbožného a počestného muže, kterého soužila ohavná mluva zkažených. Svatý Petr musí být morální autorita, když mu byly svěřeny klíče od rajského království. Ale není jasné, co udělalo takový ideál všech ctností z Lota. Na bratrův návrh rozdělil statek s dobytkem. Nechal se zajmout v boji. Vzal roha z města, aby si zachránil kůži. Nakrmil a ubytoval dva cizince, ale z jeho chování je zřejmé, že věděl, jak důležité osoby to jsou – a podle koránu i mého vlastního názoru by jeho pohostinnost měla větší cenu, kdyby je byl považoval za žebráky. Kromě těchto informací a posudku od svatého Petra najdeme v bibli už jen jedno místo, podle něhož můžeme posuzovat Lotovu bezúhonnost – bezúhonnost tak výjimečnou, že Bůh zasáhl, aby mu zachránil život. Podívej se do Geneze devatenáct, verš osmý.”
xxx

“Podívejte se na pavouka černé vdovy.” Je to plachá malá bestie, užitečná a na můj vkus nejhezčí z pavoukovců s lesklou povrchovou úpravou z lakované kůže a ochrannou známkou červených přesýpacích hodin. Ale chudinka má tu osudovou smůlu, že má na svou velikost až příliš velkou moc. Takže to všichni zabijí na první pohled.”
xxx

“Pokud máte pravdu, můžete ji ukázat.” Mluvení to nedokazuje.”
“Vím, že nejjemnější způsob, jak lhát, je říct správné množství pravdy – a pak držet hubu.”
“Myšlení se nevyplácí.” Jen jsi nespokojený s tím, co vidíš kolem sebe.”
xxx

“Má drahá, myslel jsem si, že sloužím lidstvu.”… a potěšilo mě to pomyšlení. Pak jsem zjistil, že lidstvo si nechce nechat sloužit; naopak nesnáší jakýkoli pokus jí sloužit. Takže teď dělám, co mě baví.”

Konec
“My to nějak zvládneme,” ujistil jej archanděl Michael a podíval se na Digbyho. “Neviděli jsme se už někde?”
“Nevzpomínám si. Ovšem, člověk už toho zažil tolik -” pokrčil rameny.
“To je jedno. Tys Bůh.”
“Formality vynechte, prosím,” požádal Foster. “Nechávám vám tu fůru práce a nemáte na ni celou věčnost. Jistěže jsi Bůh – ale kdo není?”
Odešel. Mike si posunul svatozář do týla a dal se do díla. Musí uskutečnit tolik změn.

The post Robert Heinlein. Cizinec v cizí zemi. Kdo ovládá lidstvo a kdo po tom netouží first appeared on Čítárny.

Politické škatulkování – třeba na royalisty, komunisty, demokraty, lidovce, fašisty, liberály, konzervativce a podobně – nikdy nevyjádří to nejpodstatnější kritérium. Jak to? Lidská rasa se – z politického hlediska – člení na ty, co chtějí mít ostatní pod kontrolou, a na ty, co takovou touhu nemají. Ti první jednají z těch nejvyšších pohnutek, aby dosáhli co největší dobro pro co nejpočetnější masy. Ti druzí jsou od pohledu podezřelí a s ostatními špatně vycházejí. Jsou ale mnohem lepšími sousedy než ti první.

Tolik Robert Anson Heinlein (1907-1988), patrně nejvlivnější autor science fiction, autor knihy Cizinec v cizí zemi, která bývá považována za nejznámější sci-fi román, co kdy byl napsán!!!!

Jeho filozofie, dá-li se tak nazvat systém názorů extrahovaných z jeho díla, je kontroverzní, jistěže, ale zrovna tak hodná pozoru. Ano, je vojácká a chcete-li militaristická, ale bohužel často odpovídá životní praxi, se kterou se dřív či později srazí každý, ať už má hlavu v písku nebo venku.
Robert Heinlein připisuje své sentence nejčastěji jistému Lazaru Longovi, svému hrdinovi, který ve svých imaginárních zápisnících hovoří na přeskáčku o ženách, taktice a zkušenostech z míru i války. A který občas provokuje, to je fakt, ale pozoruhodně často vystihne cosi, co se až nebezpečně blíží pravdě!

„Muži jsou sentimentálnější než ženy. Zatemňuje jim to myšlení,“ říká třeba.
„Každý kněz či šaman musí být považován za vinného, pokud neprokáže svou nevinu,“ pokračuje. Dodává: „Falešný věštec se dá tolerovat. Ale pravý by měl být veřejně zastřelen.“
„Vystřel rychle!“ radí také Lazarus Long poněkud westernově. „To ho rozruší na dost dlouho, abys mohl napodruhé vystřelit perfektně.
„Nejsou žádné přesvědčivé důkazy o životě po smrti. Ale nejsou vůbec žádné důkazy proti tomu. Brzo to budeš vědět. Tak proč se tím užírat?“ radí rovněž. Lze jeho rady a názory brát i jako Heinleinovi? Nepochybujme o tom.

„Je zábavné, jak moc se zralá moudrost podobá tomu, být příliš unavený,“ ví oba – a zřejmě pod vlivem Franze Kafky hovoří taktéž o lidské hlouposti, jejíž moc bychom nikdy neměli podceňovat. Nedá se totiž vyléčit penězi, výchovou ani zákony a „není hříchem, neboť její oběť si nemůže pomoci, aby nebyla hloupá,“ míní Heinlein, „ale jde o jediný obecný hlavní zločin, rozsudkem je smrt, není žádné odvolání a k vykonání dojde automaticky a bez soucitu.“ Neřekl však to už opravdu Kafka? Přiznávám, že nevím.

„Žij a uč se,“ dodává guru čtenářů fantastiky. „Nebo nebudeš žít dlouho.“
Na druhé straně však naprosto nezatracuje snění, jak se ostatně dalo čekat od velkého spisovatele, a to je půvabné. I já vzpomínám, že jsem některé nejšťastnější dny či hodiny života zažil jen díky klamnému dojmu, že jsem milován, a naprosto, a jistě se nedivíte, těchto svých omylů nelituji. Také Heinlein však ví, nakolik je fantazie místná. „Falešné představy jsou často funkční,“ říká a cynicky dodává: „Matčin názor o kráse, inteligenci, laskavosti jejich dětí jí zabrání, aby je neutopila hned po narození.

Ještě zajímavější je podle mě následující jeho postřeh:

„Vždycky si poslechni experty. Řeknou ti, co se nedá udělat, a proč. Pak to udělej.“
Nu, a zásadám Sherlockovým se dozajista podobá následující Heinleinovo, promiňte, Longovo zamudrování:  „Jaké jsou skutečnosti? Znovu a znovu a znovu – jaké jsou skutečnosti? Vynechej to, co si horoucně přeješ, ignoruj božská zjevení, zapomeň na předpověď hvězd, vyhni se názoru, nestarej se, co si myslí sousedi, nevadí neodhadnutelný verdikt historie – jaké jsou skutečnosti a na kolik desetinných míst? Vždycky se řítíš do neznámé budoucnosti, skutečnosti jsou tvou jedinou stopou. Zjisti skutečnosti!“
„Většina vědců jsou jen vymývači lahví a třídiči tlačítek,“ ví také Mistr. A zda nám poradí i ohledně literatury. Možná!
„Básník, který čte své verše na veřejnosti, může mít i jiné nechutné zvyky.“
„Psaní není nezbytně něco, za co byste se měli stydět, ale dělejte to v soukromí a umyjte si potom ruce.“ Punktum. Raději se tedy zase obraťme k obecnějšímu, spolu s ním.
„Když nemáš rád sebe, nemůžeš mít rád ostatní lidi.“
„Všichni lidé byli stvořeni sobě nerovní.“

Vraťme se k Mistrovým pohledům na ženu a zkusme to nejprve přes mamon:

„Peníze jsou nejupřímnější ze všech lichotek.“ „Jsou mocné afrodisiakum. Ale květiny fungují skoro stejně dobře.“ „Je jen jeden způsob, jak utišit vdovu. Ale pamatuj, co riskuješ.“ „Nejšťastnější způsob, jak vyjít s mužem je, nikdy mu neříkat, co nepotřebuje vědět.“ Nu, to však nejen podle mě platí i pro vycházení se ženou, ne?
Ano. „Můžeš mít mír,“ pokračuje Heinlein. „Můžeš mít svobodu. Ale nikdy nepočítej s tím, že bys měl obojí naráz.“
„Demokracie je založená na předpokladu, že milion mužů je chytřejších než jeden. Jak že to je? Něco jsem přehlédl,“ zakoktá pak. A ví se samozřejmostí, že pravdivost různých tvrzení „nemá co dělat s jejich důvěryhodností – a naopak“.

Ale přerušme již radši tento děsivý tok nebezpečných myšlenek a pokusme se najít nějaké společné motto, kterým by tento muž dejme tomu shrnul vlastní pohled na člověka. Je takové?
Á, již ho mám. MOTTO:

„Lidská bytost by měla být schopná vyměnit plenku, naplánovat invazi, porazit prase, velet lodi, vyprojektovat stavbu, napsat sonet, vyrovnat účty, postavit zeď, napravit kost, zpříjemnit umírání, udržovat pořádek, plnit rozkazy, udílet rozkazy, spolupracovat, jednat samostatně, řešit rovnice, analyzovat nové problémy, vykydat hnůj, naprogramovat počítač, uvařit chutné jídlo, zdatně bojovat, statečně zemřít. Specializace je pro hmyz.“
„Kompletní a sebejisté osoby nejsou v ničem schopné žárlivosti,“ ujišťuje mě taktéž velký mág, asi jako by pravidelně uděloval údery velikému plechovému bubnu, a žárlivost je dle něj samo sebou leda symptomem „neurotické nejistoty“.
Avšak má naštěstí i smysl pro humor. Hle: „Sto dolarů uložených na sedmiprocentní úrok vyrovnávaný čtvrtletně dvě stě let vzroste na víc než sto milionů dolarů – což v té době nebude mít vůbec žádnou cenu.“
„Co se týče sexu, všichni lžou,“ ví taky.
„Jestli je ve vesmíru nějaký důležitější cíl než získat ženu, kterou miluješ, a udělat jí s její srdečnou pomocí dítě, nikdy jsem o něm neslyšel.“

Nu, tento diskutabilní výrok upomíná přinejmenším na jistoty Johna Cartera z Marsu i jiných supermužů knih Edgara Rice Burroughse.
Nicméně Lazarus Long je s to poskytnout i vysoce praktické rady pro styk s veřejností. Tak třeba:

Fráze „my prostě musíme“ označuje něco, co nemusí být uděláno. „Jde to bez řečí“ je vážné varování. „Samozřejmě,“ znamená, že by bylo nejlepší, kdyby sis to zkontroloval sám. Tato mírně odlišná klišé, když se vyloží správně, vám spolehlivě značí cestu…
„Nezatěžuj svoje děti tím, že jim děláš život lehký,“ ví také. A co si myslí o volbách ve vašem městečku i vesmíru?

„Jsi-li součástí společnosti, v níž probíhají, vol.
Možná, že nejsou kandidáti nebo opatření, pro něž bys hlasoval, určitě však jsou takoví, proti nimž bys to udělal. Jestli máš pochybnosti, vol proti; tak se málokdy spleteš; a jestli ti to připadá jako volba naslepo, prokonzultuj volby s nějakým bláznem, co to „myslí dobře“ (vždycky se kolem nějaký takový najde), a požádej ho o radu.
Potom to udělej přesně obráceně.
Umožní ti to být dobrým občanem (pokud si přeješ takovým být) a nemusíš strávit obrovské množství času poctivým a inteligentním výkonem volebního práva.“

Ale do ještě drsnějšího světa a je rozmarné, nakolik Long prokládal úvahy o válce úvahami o ženách. Občas si, pravda, díky své razanci i (nevyhnutelně) odporuje:

„Zabití anarchisty nebo pacifisty by nemělo být definováno jako vražda, ale jako užití zbraně uvnitř města nebo dopravní nehoda se smrtelnými následky.“
„Pokud v rodinné hádce vyjde najevo, že máš pravdu, hned se omluv.“
„Zaznamenala historie vůbec nějaký případ, kdy měla většina pravdu?“
„Pravda je v penězích. Pokud mluví člověk o své cti, přinuť ho platit v hotovosti.“
„Nikdy si netroufej na malého člověka. Zabije tě.“
„Jen sadistický lotr nebo blázen mluví při společenské události otevřeně a pravdivě.“
„Tajnosti jsou počátkem tyranie.“
„Nejproduktivnější síla je lidské bláznovství.“
„Vyvaruj se silných nápojů. Možná tě pak napadne střílet po výběrčím daní – a netrefíš se.“

Nu, a následující úvahu by jistě podepsal i náš Ladislav Klíma:

„Na děvku by se mělo pohlížet podle těch samých měřítek, jako se pohlíží na ostatní povolání, která nabízejí službu za úplatu – jako na zubaře, právníka, kadeřnici, fyzika, klempíře a další. Je ke své profesi kompetentní? Poskytuje služby v dostatečném rozsahu? Chová se ke svým klientům poctivě? Je dost možné, že procento poctivých a kompetentních štětek je vyšší než procento takových klempířů, mnohem vyšší než procento takových právníků a mnohokrát vyšší, než procento takových profesorů.“

Zatímco tohle by nepřítel profesorů Klíma bezesporu podepsal, další Longova moudra se mohou jevit až poněkud záhadná. Třeba: „Sraz na minimum svoje vyzrávání. Zdvojnásobí to tvůj produktivní život a tím získáš čas, aby ses mohl radovat z motýlů, koťat a duhy.“ Nic nepochopitelného naopak nevidím na tomto postřehu:
„Odbornost v jedné oblasti nelze přenést na oblast druhou. Ale experti si často myslí, že ano. Čím užší je pole jejich vědomostí, tím častěji si to myslívají.“

A co se týká Miguela Cervanta? Long jej odnepaměti chápe tak, že nám „boj s větrnými mlýny ublíží víc, než větrné mlýny samy“.

„Bezdůvodné probuzení by se nemělo trestat smrtí. Alespoň ne bez předchozího uvážení,“ dodá briskně a umí být dokonce ještě brutálnější, takže jeden jediný správný způsob, jak přerušit větu, která začíná „nic mi do toho není, ale“, je dle něj umístit za slovo „ale“ tečku. „Na tu činnost ovšem nevynakládejte nadměrnou fyzickou sílu. Proříznout takovému člověku hrdlo by vám přineslo jenom chvilkové potěšení a pak byste o tom museli zbytečně přemýšlet.“ Konec citátu.
„I skunk je lepší společnost než člověk, který se neustále chlubí, jak je otevřený,“ pokračuje náš radil a demagog a co se dumek týká, jednoznačně upřednostňuje tzv. induktivní logiku před logikou deduktivní, která „neprodukuje žádné nové věci“ (jsa tautologická) a manipuluje s nesprávnými tvrzeními natolik obratně, až vypadají pravdivě. „Konstruktéři prvních počítačů tomu říkali vysavačový zákon neboli smetí dovnitř, smetí ven,“ dodává – a přeberme si to, jak nám libo.

A chcete-li ještě jednou do výšin k mudrcům?

„Pokud každý ví, že je to tak, pak to tak není nejmíň deset tisíc ku jedné.“ Long
„Hřích je hřích, jen když zraňuje jiné. Ostatní je výmysl.“ Long
„Štědrost je vrozená. Láska k lidem je naučená perverze. Mezi tím není žádná podobnost.“

Je pravda, že někdy Long upadá i do banalit, jenomže taky je pravda, že bývá na místě si podobnou banalitu čas od času střízlivě připomínat. Například:

„Jsi-li příliš skeptický, můžeš chybit stejně snadno, jako jsi-li moc důvěřivý.“
„Zdvořilost mezi manželem a manželkou je mnohem důležitější než mezi dvěma cizinci.“
„Vše, co je zadarmo, stojí přesně za to, kolik jsi za to zaplatil.“ Což věděli třeba i scenáristé podařeného Hillova westernu Psanci (1980), podle něhož desperát Cole Younger kdysi pravil:
„Jednou napíšu knihu. O všem, co jsem zažil. I v lásce.“
Frank James: „Chci výtisk zdarma!“
Cole Yonger (představovaný Davidem Carradinem): „Nic není zadarmo.“

A to by. myslím, mohlo stačit. Tu další Mistrovu radu (masíruj jí chodidla) ostatně určitě zaslechl kultovní režisér Quentin Tarantino a zohlednil ji v nejslavnějším svém filmu Pulp Fiction. Na ten skutečný závěr jsem si ale nechal ještě jeden výrok týkající se umělecké tvorby:

„Když máš to štěstí, že můžeš náležet k menšině, která dělá tvořivou práci, nikdy se nenuť do nápadů. Nepovede se ti to. Buď trpělivý a nápad se zrodí v pravý čas. Nauč se čekat.“
A co ještě Heinlein dodá? „Nesnaž se mít poslední slovo. Měl bys ho dostat.“

(Citace z Dost času na lásku v překladu Evy Trejbalové.)

The post Robert Heinlein mudrcem aneb cizinec v cizí zemi first appeared on Čítárny.