Sochař, kreslíř, designér a ilustrátor Miloslav Hejný se narodil v roce 1925 v Praze. V letech 1942 až 1943 navštěvoval Střední grafickou školu v Praze a v letech 1943 až 1945 Školu umění ve Zlíně u profesora Vincence Makovského.

Po válce studoval v sochařském ateliéru Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Laudy, Vincence Makovského a Otakara Španiela.
Mezi jeho spolužáky patřili Karel Hladík, Mikuláš Medek a Vladimír Fuka, který jej seznámil s Josefem Sudkem a jeho ateliérem na Újezdě.

Jako sochař se věnoval monumentální tvorbě: např. „Začarovaný les“, třímetrový sloup v hotelu InterContinental v Praze, pomník obětem výpravy v Huascaránu, a další realizace ve spojení s architekturou. Vytvořil sadu návrhů chirurgických nástrojů pro Expo Montreal 1967 a jeho práce byla vysoce oceněna a realizována, dodnes se v ortochirurgii tyto dokonalé nástroje používají.

V rozsáhlé sérii portrétních plaket ztvárnil řadu portrétů hudebníků, básníků a jiných umělců. V posledních letech se věnoval výhradně kresbě s výraznou sochařskou dikcí.

Do konce života pobýval Miloslav Hejný se svou ženou Olgou Hejnou, známou spisovatelkou dětské literatury, v Domažlicích.

Do nebytí odešel 19.dubna 2013.

Ilustrace Miloslav Hejný. Kresba tuškou.

The post Miloslav Hejný. Sochař, kreslíř, designér a ilustrátor first appeared on Čítárny.

Olga Hejná, česká spisovatelka, ilustrátorka, scenáristka, akad. sochařka (žačka Jana Laudy a Otokara Španiela). Patří mezi zakladatele moderní české pohádky a je autorkou jména Hajaja, slavného rozhlasového skřítka.

Olga Hejná se narodila se 13. 3. 1928 v Olomouci. Oba její rodiče byli legionáři, působili jako zdravotníci v sibiřské vojenské anabázi. Od roku 1929 žili v Hradci Králové. V roce 1939 onemocněla Olga těžkou dětskou obrnou. V letech 1940–45 navštěvovala hradecké reálné gymnázium, z něj přešla nakrátko do hořické kamenické školy, následovalo studium sochařství u Jana Laudy na AVU, absolvovala v roce 1950. Se svým mužem, sochařem Miloslavem Hejným (1925–2013) a třemi dětmi žila pak v Praze Malešicích. Od roku 2000 pobývala v Domažlicích.

Patří mezi zakladatele moderní pohádky a je autorkou známého jména Hajaja.
Možná si vzpomínáte na znělku, kterou kdysi složil Jindřich Špidla a na flétnu ji nahrál v roce 1961 populární pedagog Václav Žilka (projekt projektu Léčivá píšťalka).
V roce 1976 pak znělku nahrál Jiří Stivín, ta se používala až do roku 2025, kdy vznikla další znělka, kterou složil Lukáš Hurník.
Dlouhodobě spolupracovala s Čs. rozhlasem a s časopisy (např. Mateřídouška, Ohníček, Sluníčko, Zlatý máj). Vydala velký počet knih, některé z nich jsou ilustrovány jejím mužem Miloslavem Hejným, jiné si ilustrovala sama.
Její práce bývají často zařazovány do čítanek a sborníků. Je nositelkou ocenění Zlatá stuha (2010).

V oblasti výtvarné se kromě ilustrací věnovala korálkové plastice.
Její díla jsou zastoupena v tuzemských galeriích a v Corning Museum of Glass ve státě New York. V posledním desetiletí se zabývala i koláži. Samostatně vystavovala v Praze v Českém spisovateli (1981), v Albatrosu (1988), v Nové Pace (1990); společně s manželem v Domažlicích (2005, 2007) a s manželem a synem ve Starých Hradech (1989) a Rakovníku (2014).

Za svým Hajajou odešla navždy 24. 5. 2017.

The post Olga Hejná. Významná spisovatelka a ilustrátorka moderní české pohádky a Hajajy first appeared on Čítárny.

Je téměř jisté, že knížky Olgy Hejné budou u dětí patřit mezi oblibené. Jed´, modrý koníčku, ale má jednu zvláštnost. Knížka je téměř ideální pro předčítání před spaním.

Olga Hejná (1928 – 2017) byla nejen spisovatelka, ale také ilustrátorka a sochařka. Spolu se svým manželem ke knížce připravili obrázky, které potěší nejen svým obsahem, ale i nekýčovitým provedením, které u knížek pro děti vidíme čím dál méně.

Jeď, modrý koníčku / Olga Hejná / Ilustrace Olga Hejná a Miloslav Hejný / Typografie Vladimír Verner / Vydalo nakladatelství Vyšehrad, 2015

Ukázky z knihy...

Běží, běží…
Běží, běží mňoukadýlko,
v patách za ním štěkadýlko.
Mňoukadýlko prsk a mňau,
štěkadýlko au – au – au!

O neslušném pejskovi

Jednou vyplazoval pejsek na kocoura jazyk a kocour řekl: „Co na mě pořád vyplazuješ jazyk?“ A pejsek řekl: „Abys věděl, pejskům se jazyk vyplazuje sám, když mají žízeň…“
A kocour řekl: „Tak proč při tom koukáš na mě?“
Pejsek vyplázl jazyk ještě jednou a kocour ho zavedl do hospody na limonádu. Pak šli trošku na procházku. Přišli do jedné ulice, kde byly domy menší a menší, až byly docela malinké, a v nich bydlela květinková semínka.
Dívala se právě z oken a volala: „Dobrý den, jak se máte? Jak jste se vyspinkali?“
„Jak to, že jste tady všichni tak hodní a slušní?“ divil se pejsek.
A jedno semínko pravilo: „Kdybych nebylo hodné, vyrostl by ze mne jenom nějaký plevel nebo tak! V naší květinkové ulici musí být každý hodný!“
Pejsek řekl: „Ale já můžu vyplazovat jazyk!“ a vyplázl na semínko jazyk.
„Ó ne, to ne! Raději vůbec ne!“ volalo semínko a honem zavřelo okno.
Pejsek řekl: „Haf! To jsem je vyděsil! Haf! A já vůbec žízeň neměl! Ani prve jsem neměl žízeň, když jsme šli spolu na tu limonádu! Haf!“
Kocourek se rozzlobil a šel domů. A pejskovi vyrostlo najednou místo ocásku škaredé koště! Ták! Začal se za ním točit do kolečka a jestli už toho nenechal a neběžel raději domů, snad se tam ještě točí.

The post Jeď, modrý koníčku. Moderní pohádky a básničky i skvostné ilustrace Olgy Hejné first appeared on Čítárny.