Podle nejmenované mediální agentury patří lékař Jan Hnízdil k nejnebezpečnějším lidem pro současnou společnost. Přesto píše dál knihy o skutečném stavu našeho zdravotnictví a hlavně o tom, jak je třeba léčit příčinu a ne důsledek, jak tomu bývá u naprosté většiny lékařů.

Akcionáři farmaceutických firem, obchodníci se zdravím a vůbec všichni, kdo tahají za páky práškovacího stroje současného zdravotnictví, nechť se chrání tuto knihu byť jen otevřít.
Četba autorových sloupků, fejetonů a glos má totiž účinky pro ně zcela nežádoucí, a mohla by jim tudíž lehce přivodit těžké srdeční selhání, náhlou mozkovou příhodu nebo jen nutkavé svrbění dlaní.
A kdoví jak by dopadli, kdyby se pak s řečenými potížemi svěřili do péče té své, biotechnologické medicíny, která sice přičinlivě léčí, avšak raději neuzdravuje, neboť permanentní pacient je zlatý důl, kdežto ze zdravého už nic nekápne.

Knižní výběr z článků a úvah MUDr. Jana Hnízdila lze naopak vřele doporučit všem,
kteří si považují zdraví vlastního i zdraví společnosti a jsou ochotni pro ně něco udělat.
Mohou si být jisti, že je četba nejen poučí, nýbrž i povzbudí a pobaví. Jan Hnízdil má totiž dar psát přístupně a srozumitelně a navíc i s vtipem, elegancí a humorem, ať už je řeč o záludnostech úzce odborných, nebo o věcech obecnějšího dosahu, o lékařství, o sportu či o politice.
A jak se sluší na vyznavače psychosomatiky a celostního pohledu na člověka, nikdy nezapomíná uvádět zcela konkrétní příklady a pronikat do všech zákoutí životních příběhů.

Mým marodům aneb jak vyrobit pacienta | Jan Hnízdil | Lidové noviny, Praha 2010

Kniha není vhodná pro manažery farmaceutických firem, funkcionáře vrcholového sportu a psychopatické politiky, protože u nich způsobuje rakovinu z přemíry vzteku a nenávisti!

Předmluva ke knize: Jan Hnízdil / Mým marodům

Vidělo se Mi, naříditi ministru věcí zdravotnických, aby oznámil zemské české vládě, že mezi mocnářstvím medicínsko-farmaceutickým a lékařstvím přirozeným nastal stav válečný. V této osudné chvíli jest mi potřebou, obrátiti se na Svoje milované marody. Nařizuji Vám tudíž, abyste přiložený manifest veřejně vyhlásil.

Mým marodům!

Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou mi ještě dopřána, mohl zasvětiti prospěchu Svých marodů a uchránil je před těžkými oběťmi a břemeny mocnářství medicínsko-farmaceutického, na zběsilém hledání nálezů hmotných a kořistnictví bezuzdném stojícím. V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.
Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych po dlouhých letech míru chopil se pera. Naděje, že oceněna bude shovívavost a mírumilovnost se nenaplnila. Stále mocněji do lékařství přirozeného neviditelná ruka trhu se dere, stále otevřeněji vystupuje snaha nerozlučné spojení duše a těla násilně odtrhnouti.

Zločinné řádění mocnářství medicínsko-farmaceutického sahá přes hranice, aby podkopalo základy lékařství přirozeného, aby lid, jemuž Já v otcovské lásce věnuji Svoji plnou péči, zviklalo v jeho věrnosti rozumu, aby jej podněcovalo k polykání pilulek i prášků a zbytečným operacím, a to i v dobách, které to nikterak nevyžadují, jen proto, aby kořistnické choutky obchodníků se zdravím byly ukojeny.

Mí marodové jsou taktéž šikanováni, týráni a podrobováni krutým vyšetřením ve snaze odhalit hmotné příčiny nemocí, aniž by byly v potaz brány jejich duševní a duchovní spojitosti. Doktorský stav je dále veden k tomu, aby za mrzký peníz vymýšlel nemoci nové, z obtíží přirozených života každodenního, a hotovil marody z lidí, kteří jimi nejsou.
Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost a podbízivost mocnářství medicínsko-farmaceutického musí se ukončiti, má-li čest a vážnost lékařství přirozeného zůstati neporušena a jeho odborný, hospodářský i mravní rozvoj býti ušetřen stálých záchvěvů.

Marně podniknul jsem poslední pokus dosíci tohoto cíle prostředky míru, pohnouti protivníka vážným napomenutím k obratu. Úřednictvo ministerstva věcí zdravotnických odmítlo Mé umírněné a spravedlivé požadavky, odepřelo dostáti povinnostem, jejichž splnění v životě marodů jest přirozeným a nutným základem uzdravení. K nim nadevše ostatní patří, aby marodům ve špitálech uzavřených dopřán byl klidný spánek, chutná strava a slušné zacházení.
Nic z toho prosaditi se nepodařilo. Ve špitálech dál panují jedny z nejpřísnějších pořádků C. K monarchie.

Marodi jsou dál trýznivě buzeni za ranního kuropění, aniž by k tomu jakákoliv příčina byla. Více než polovina z nich dál trpí podvýživou. Počty marodů stěžujících se na povýšenost, nevlídnost a strohost doktorů za léta minulá na dvojnásobek se zvýšily. Úřednictvo ministerstva věcí zdravotnických i moc vrchnostenská přitom jen dál časem mrhá hádkami o poplatcích regulačních.

A tak jsem nucen přikročiti k tomu, aby se mocí pera opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Mým marodům zdraví. V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí a své zodpovědnosti.
Vše Jsem prozkoumal a zvážil. S klidným svědomím nastupuji cestu, kterou Mi povinnost vykazuje.

Spoléhám na Svoje marody, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem přirozené medicíny se seřadili a pro ochranu zdraví a rozumu k nejtěžším obětem vždy byli ochotni.
Spoléhám na jejich statečnou, obětavým nadšením naplněnou moc a důvěřuji ve Všemohoucího, že nám dopřeje vítězství.

Jan Hnízdil v.r. , V Lázních Lipová, dne 28. července 2010

The post Jan Hnízdil. Mým marodům. Knižní prohlášení o tom, jak jednoduše vyrobit pacienta first appeared on Čítárny.

V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Medicína jim nemá co nabídnout. Ví někdo, co bude dál? Poradí někdo bezradným lékařům?
Drtí nás ekonomická krize. Politici našli řešení. Ve státní správě se bude dál propouštět. Od policie a hasičského sboru by mělo odejít 3600 lidí ve službě a přes tři stovky civilistů. Rušit se budou místa celníků, diplomatů, zaměstnanců ambasád, ve státní veterinární správě a na krajských hygienických stanicích. Politici mluví o „zeštíhlování“ a úsporách.
O žádné úspory ale ve skutečnosti nejde. Ztráta zaměstnání je dramatickým zásahem do života. Zoufalí lidé obléhají úřady práce, trpí nemocemi stresu. Spolu s nimi stůňou rodinní příslušníci i zaměstnanci pracovních úřadů. V ordinacích lékařů jich rychle přibývá.

Paní Janě je čtyřicet a nikdy nestonala. Půl roku ji sužují bolesti zad, závratě, únava, nespavost. Vystřídala řadu lékařů, má za sebou odběry, rentgeny, cétéčka, magnetické rezonance. Nic se nenašlo. Spolykala desítky balení léků. Nic jí nepomohlo.
Jen na chvíli ulevila antidepresiva. Náklady na vyšetření a léky se pohybují v řádech desítek tisíc. Doslova vyhozených z okna. Jana byla policistka. Práce ji bavila. Je rozvedená, stará se o sedmiletou dceru Mirku. Propuštění pro ni byl šok. Se slzami v očích hovoří o „životním trestu“. Je zoufalá, bezmocná, bezradná. Její zdravotní potíže to potvrzují. Do ordinace přišla s dcerou. I ona má objektivně „nevysvětlitelné“ nemoci. Od podzimu trpí záchvaty bolestí hlavy, celkovým sevřením, křečemi, občas omdlí. Diagnóza epilepsie je nepřesvědčivá, léky proti ní nezabírají. Co Mirčin mozek tak zatěžuje? „Maminku mám moc ráda. Trápí mne, že přišla o práci, to, jak se sama trápí. Bojím se o ni, mám toho plnou hlavu, ráda bych jí pomohla, ale nevím jak.“, svěřuje se mi o samotě. To, co nedokáže ovlivnit, řeší tělo za ni – bolestí, mdlobou.

Celý text Jana Hnízdila, které Lidové noviny nechtěly uveřejnit..

Člověk tedy stůně, protože si nerozumí? zeptala se v jednom rozhovoru Procházková.
MuDr. Hnízdil: Ano. A když si porozumí, pochopí informační hodnotu nemoci a změní své životní podmínky, chování, vztahy, životosprávu nebo pohyb, tak se obejde bez doktorů. Každou besedu začínám slovy: „Nejsem tu proto, abych vás pozval do své ordinace. Jsem tu proto, abyste porozuměli vlastní nemoci a k doktorovi chodit nemuseli. Tím nejlepším lékařem -psychosomatikem jste vy. Nikoho nehledejte. Když máte nějaký zdravotní problém, je potřeba, abyste se zastavili a zamysleli, kde děláte chybu. Pokud to uděláte včas, tak jsem si jistý, že na to přijdete a uzdravíte se sami.“

DESATERO LÉKAŘE – MUDr. Jan Hnízdil

1. Nevěřte slepě lékařům. Naslouchejte signálům těla. Nemocí vám hlásí, že tímto způsobem už dál žít nemůžete.
2. Převezměte zodpovědnost za vlastní zdraví. Nespoléhejte na zázraky medicíny. Restart už se nemusí podařit.
3. Žádná instituce vám klidné stáří nezajistí. Pečujte o své rodiče. Vychovávejte děti k tomu, aby pečovaly o vás.
4. Nespoléhejte na peníze. Udržujte dobré vztahy rodiny a přátel. Mějte rádi nejen sebe.
5. Zkuste žít alespoň jeden den bez elektrospotřebi čů. Pokud kolaps nastane, budete připravení.
6. Neposlouchejte projevy politiků. Šíří zdraví nebezpečné negativní emoce. Když se objeví na televizní obrazovce, přepněte na přírodovědecký program.
7. Chraňte životní prostředí jako sami sebe.
8. Práce, která přináší uspokojení vám a prospěch co největšímu počtu lidí, je nejzdravější.
9. Zdravá strava sama o sobě nestačí. Neméně důležité je kdy, jak a s kým si jídlo vychutnáte. Občasný půst vám jen prospěje.
10. Sportujte pro radost. Nehoňte se. Stejně se nedohoníte.

Doporučujeme knihu:
Mým marodům aneb jak vyrobit pacienta | Jan Hnízdil | Lidové noviny, Praha 2010
Mým marodům aneb jak vyrobit pacienta podle Jana Hnízdila

Předmluva ke knize:
Kniha není vhodná pro manažery farmaceutických firem, funkcionáře vrcholového sportu a psychopatické politiky.
Vidělo se Mi, naříditi ministru věcí zdravotnických, aby oznámil zemské české vládě, že mezi mocnářstvím medicínsko-farmaceutickým a lékařstvím přirozeným nastal stav válečný. V této osudné chvíli jest mi potřebou, obrátiti se na Svoje milované marody. Nařizuji Vám tudíž, abyste přiložený manifest veřejně vyhlásil.

The post Desatero Jana Hnízdila. Proč v nemocné psychopatické společnosti nemohou žít zdraví lidé first appeared on Čítárny.

Léčí svým celostním přístupem k pacientovi. Zdraví netvoří jen tělo, ale především duše, styl života a to, jakým způsobem sami se sebou zacházíme. Když ale necháme vzletných slov, můžeme MUDr. Jana Hnízdila charakterizovat jako člověka, který se svým MUDr. titulem nepřišel o zdravý selský rozum, logické uvažování a notnou dávku intuice. Dokonalá kombinace. Před časem jeho kniha  Ako sa nestať pacientom, vyšla také na Slovensku.

Jak k tomu vůbec došlo, pane doktore, bylo to jistě příjemné překvapení a počin, když se Vaše kniha dostane i za hranice malé české kotliny?
Moje dvě předchozí knížky, “Mým marodům” (2010) a “Zaříkávač nemocí” (2014), vyvolaly mimořádný zájem. Dostal jsem záplavu dotazů, zda neuvažuji o jejich vydání v cizím jazyce. Rozhodl jsem se proto z obou knih vytvořit mutaci pro zahraniční čtenáře. Odstranil jsem z nich texty osobní, politické, neaktuální a srozumitelné jen pro českého čtenáře. Ponechal obecné, nadčasové, přidal několik dosud nepublikovaných. Slovenskou verzi jsem nazval Ako sa nestať pacientom a jejím mottem je věta: „Kniha, v ktorej nie je nič, čo by ste už nevedeli.“.

Spolupracoval jste nějak s překladatelem? Přece jen, když text dostane jiný jazyk, tak se lehce změní i jeho… hm,… jak to vyjádřit… vyzařování?
Slovensko pro mne není zahraničí.  Jezdím tam moc rád, mám tam spoustu kamarádů, domů se vracívám  se spoustou zážitků a batohem plným žinčici, bryndzy, oštiepku  a parenice.  S překladem knížky nebyl problém. S překladatelkou Silvií Vnenkovou jsme na dálku řešili jen drobnosti.  Chvíli jsme si lámali hlavu s překladem české básničky Polámal se mraveneček, která je součástí příběhu nemocné Aničky. Nakonec jsme ji nechali v češtině.

Máte už nějaké ohlasy od slovenských pacientů, kteří se chtějí nikoliv léčit, ale uzdravovat?
Pacienti ze Slovenska za mnou přijížděli už dřív.  Po vydání knížky je jich řádově víc.  Žasnu, že jim stojí za to, jet takovou dálku.  Nejsem ničím výjimečný, nemám žádné nadpřirozené schopnosti, nic úžasného nebo nového jsem neobjevil. Jen pacientovi vysvětluji, jakou informaci mu tělo nemocí sděluje, kde dělá v životě chybu. Napravit  ji ale musí sám. Největší odměnou pro mne je, když mi pacient po hodinové konzultaci řekne: „Pane doktore, to jsem k Vám ani nemusel jezdit. Já to vlastně věděl, jen jsem nevěděl, že to vím“. 

Jaká je vůbec situace na Slovensku ohledně vývoje psychosomatiky? Mají o ni lidi zájem, nebo je to tak pole neorané?
Podle zájmu pacientů i médií soudím, že je dost neorané.  Snad knížka trochu přispěje ke zúrodnění.  Ze Slovenska mám spoustu pozvání,  jen jim kvůli náporu pacientů v ordinaci nemohu všem vyhovět.  Když už se vydám na cestu, snažím se ji spojit s více akcemi. Dvacátého ledna mám  autogramiádu v bratislavském knihkupectví Martinius, druhý den rozhovor do Slobodného vysielače a podvečer besedu v Bratislavě. Devátého dubna vystoupím na festivalu Svět ženy v Bratislavě,  při té příležitosti bych se měl objevit v televizi.

Na Slovensku vyšlo i pár mých rozhovorů. Letos například v časopise InVitro nebo v časopise Zem a Vek. Spolupráce se žurnalisty byla v obou případech skvělá.  Ohlasy příznivé. Jediným problémem je, že každé vystoupení v médiích zvedne vlnu pacientů, před kterou není úniku.
Besedy proto začínám slovy: „Nejsem tady proto, abych Vás pozval do svojí ordinace, ale proto, abych Vám vysvětlil Vaši nemoc. Když máte nějaké zdravotní potíže, zastavte se a zamyslete, co Vám jimi chce tělo říci. Pokud to uděláte včas, uzdravíte se sami, bez léků, bez lékařů i beze mne.“.
Kniha, která léčí. Ono kolikrát stačí si přečíst Vaši knihu, aby si člověk udělal ten svůj rozbor sám.
Aby přišel na to, proč je nemocný.
Aby zjistil, jak jednoduché a logické to je.

Děkuji za rozhovor

Renata Petříčková, www.petrickova.cz
Foto: archiv MUDr. Jan Hnízdil

The post Jan Hnízdil. Ako sa nestať pacientom. V mé knize není nic, co byste nevěděli first appeared on Čítárny.

Zaříkávač nemocí je sestavený z textů, komentářů a rozhovorů, věnovaných nemocem lidí, vrcholového sportu, politiků i celé společnosti. Datují se od roku 2010, kdy vyšla knížka Mým marodům, do současnosti. Celou knihou se nese jedno zásadní poselství. Otázka, kterou by měli slyšet všichni potenciální pacienti.  Chcete abych vás léčil nebo uzdravil?

Jan Hnízdil o knize:

Když jsem před lety navštívil psychiatra, abych zjistil, jestli je moje chování normální, paní doktorka mi pověděla, že trpím směsicí grafomanie, spasitelského komplexu, aktivizmu, naivizmu, idealizmu, exhibicionizmu, občasných depresí i dalších duševních nemocí a osobnostních poruch. Prášky mi tehdy žádné nedala. Prý moje články ráda čte a bylo by škoda mne tlumit. Od té doby uběhla řada let. Kdo ví, jak na tom dneska vlastně jsem. Až si přečtete Zaříkávače nemocí, uděláte si obrázek o mojí diagnóze sami.

Zaříkavač nemocí / Jan Hnízdil / Lidové noviny, 2014
{youtube}wMde43mbjCg{/youtube}
MUDr. Jan Hnízdil (1958) Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Je atestovaným internistou a rehabilitačním lékařem. Dnes se věnuje komplexní psychosomatické medicíně.
Je autor či spoluautor publikací Bolesti zad, mýty a realita, Jak vyrobit pacienta, Artróza v komplexním přístupu, Jak léčit nemoc šílené medicíny, Doping aneb zákulisí vrcholového sportu, Mým marodům a dalších. Je zakladatelem centra komplexní medicíny „Hnízdo zdraví“.

Výpisky z knihy…

Kromě pozvání na vyšetření by proto měl každý občan dostat do schránky také doporučený dopis s černým pruhem a sdělením: “Otrávil jsi vzduch, teď ho dýcháš. Otrávil jsi půdu, teď jíš potraviny, které z ní vzešly. Otrávil jsi vodu, teď ji piješ. Otrávil jsi mezilidské vztahy, teď v nich žiješ. Tak už se proboha zastav, nebo tady končíš!”. Takovou zprávu dnes bohužel dostávají hlavně lidé citliví, kteří se na otravě vztahů a životního prostředí podílejí nejméně.
(…)
Většina cítí naléhavou potřebu změny. Většina by se ale podle průzkumu v případných změnách neangažovala a zůstala by pasivní. To je apokalyptické odhalení. Existuje vůbec nějaké řešení? Víme vůbec, kam směřujeme?
…

Církev svatá lékařská

Zdravotnictví jako církev. Lékaři jako kněží. Bílé pláště jako kněžská roucha. Fonendoskopy jako zpovědnice. Drmolení syndromů jako kázání v latině. Lege artis postupy lékařských univerzit jako fatvy univerzit islámských. Prodej léků jako prodej odpustků. Profesor, docent a děkan jako kardinál, arcibiskup a papež. Čím výš, tím blíže k pravdě Boží, tím blíž k pravdě vědecké. Autorita a moc lékaře jsou obrovské. Rozhoduje o tom, co nemoc je a co není. Může člověka uspat, nechat v nemocnici, přikázat mu půst nebo mu odstranit nějaký orgán. Člověk je lékařem přijímán. Dostává se mu rozhřešení. Prognózy lékaře přijímá s náboženskou úctou. Věří mu. „Podle víry tvé se ti staň“, píše se v bibli. I lékař se ale může mýlit nebo uřeknout, nebo pacienta dokonce uřknout.

Výzkumníci ve Švédsku zjišťovali, co rozhoduje o tom, jak dlouho stůňou pacienti s bolestí zad.
Ukázalo se, že rozhodující pro délku stonání nebyla závažnost objektivního nálezu při vstupním vyšetření, ale prognóza lékaře o tom, jak dlouho bude stonat. Jestliže lékař řekl „to vás bude bolet dva týdny“, ležel pacient dva týdny. Když řekl „vidím to na měsíc“, pacient se zotavoval měsíc. Člověk stůně takovým způsobem a tak dlouho, jak mu určí lékař. Příkladů je celá řada. Jestliže k lékaři přijde pacient s bolestí kyčle, bývá automaticky odeslán na rentgen. Tentýž objektivní nález mu lékař může sdělit dvojím způsobem: psychotraumatickým nebo psychoterapeutickým.

„Člověče, mate tam artrózu jako hrom. To bude trojka, možná už čtyřka. S tím už toho moc nenaděláme. Napíšu Vám prášky, udělám obstřik, na chvíli se vám uleví, do dvou let to ale vidím na endoprotézu“, zní prognóza fatální. Pacienta naprosto zdeptá a demotivuje. Odstartuje v jeho chování vědomé i nevědomé procesy, v jejichž důsledku si pro endoprotézu do dvou let poslušně přijde. Tentýž objektivní je ale možné sdělit takto: „Artrózu tam sice máte, ale není to úplná katastrofa. Jen proto, že je kloub opotřebovaný, by Vás ani tak bolet nemusel. Začněte se o něj víc starat, jezděte na kole, rozcvičujte ho, shoďte pár kilo, zajeďte si do lázní a uvidíte, jak se Vám uleví. Může Vám sloužit ještě spoustu let. A možná se endoprotéze i vyhnete“. Tímto způsobem lékař pacienta uklidní, povzbudí a podpoří nejúčinnější lék, který existuje: samoúzdravné schopnosti.

Jestliže se pacient s lymfatickou leukemií od lékaře dozví, že se na tento typ umírá do pěti let, většina pacientů do pěti let zemře. „Pacient uvěří lékařskému vúdú a zrealizuje sebevyplňující proroctví. Neumře na nemoc, ale na předpověď. Lékař je pak spokojený, jak se dobře trefil, a udělá si další čárku do statistiky“, píše MUDr. Ludmila Eleková v eseji Buďme zdraví lékařům navzdory.

Profesor Scott – Mumby a Bernie Siegel, autoři knížky Láska, medicína a zázraky, napsali, že nejlépe se daří pacientům s rakovinou, kteří lékařům neuvěřili. Když uslyšeli něco takového, pomysleli se „ty toho tak víš, já ti ukážu, že nemáš pravdu“ a naštvali se. Tito lidé obvykle nezapadli do statistických tabulek. Příběh zázračného uzdravení mi vyprávěl pacient. Jeho pětasedmdesátiletou matku paní doktorka před sedmi lety poslala do nemocnice na vyšetření s podezřením na rakovinu prsu. Syn se šel zeptat lékaře na výsledek. „Je to nejzhoubnější typ rakoviny s metastázemi do mízních uzlin a plic. Operace nepadá v úvahu. Od ozařování bych toho moc nečekal. Doba přežití nebude vyšší než půl roku. Připravte se na nejhorší“, řekl mu pan doktor. Matka o výsledku vyšetření nevěděla. Syn zašel na pokoj a řekl jí: „Mami, nic ti není, jen tady zabíráš postel pacientům, kteří jsou vážně nemocni, zabal si, jedeme domů. Matka naplnila jeho proroctví. Žije dodnes. Rakovině i lékařům navzdory.

„Nevěř církvi, neboť ona není Bohem.“, napsal Jan Viklef. Nevěř medicínsko-farmaceutickému komplexu, neboť on není zvěstovatelem zdraví. Lékař by si neměl přisvojovat právo na absolutní pravdu. Na lékařských fakultách nás učili rozumět nemocem a statistikám. Jen málo toho ale víme, o životě a osudech jednotlivého pacienta. Naděje dokáže překonat těžké nemoci, beznaděj může zabít. Vůle k životu a samoúzdravné schopnosti mají neuvěřitelnou sílu. Lékař by měl využívat svých zkušeností, autority a v některých případech i léků k tomu, aby jej podpořil.

The post Zaříkavač nemocí Jan Hnízdil aneb chcete se léčit nebo uzdravit first appeared on Čítárny.