Pro mnoho lidí je Eliška Horelová (*23. 5. 1925 – †30. 8. 2015) známá svými vynikajícími texty pro děti a mládež. Málokdo ale ví, že psala také poezii.
Tato útlá sbírka přináší průřez její básnickou tvorbou a bude pro mnoho čtenářů příjemným překvapením.

Světelné noviny : Verše z let 1961-1989  / Eliška Horelová; Dosl. Drahomíra Vlašínová; Ilustr. Vladimír Komárek, Opava, OPTYS, 1995

Ukázka ze sbírky:

Mám ráda vítr
 
Mám ráda vítr
protože nestojí
protože něco chce
a někam chvátá
pro dálku
z které přichází
pro to
jak zvedá zemi z bláta
pro gesto
s nímž vždy odhrne
špínu a listí stranou
a potom dolů sestřelí
voděnku čistou
jedinou ranou

proto mám ráda vítr

a taky proto
že umí chodit po obilí
a nosí vůni z luk
a občas má smutnou chvíli
plnou muk

a potom cuchá lidem vlasy
a o tmu ústa rozdírá si
a jako struna zní

Jdem pískem času

Jdem pískem času
zasypává
praporky trávy
stopy snů

a za pár sekund
vlna hravá
pohřbí nás
v bezednu

Jdem pískem času
Zasypaní…

Sancho Panza prorokuje…

Zmoudříš
Done Quijote
a budeš jednou jako druzí

bude to na chůzi v žentouru
přesně od středu
a po obvodu
jak se s nákladem jít sluší

a potom do žlabu
povezou
tvou nařezanou duši

a všechny věci dostanou
zas svoje „moudré“ jméno
růže se ztratí v lopuší
a bláznům bude odzvoněno

Dnes Done Quijote
ještě je provokuješ
jak na zteč jdeš
jak na kře bosky pluješ

ale už zítra
vydáš jim duši svou
(ten nedobytný hrad)
a potom v žentouru
řezanku
– budeš dobývat!

Zmoudříš
Done Quijote
a nebudeš to ty
Však tvoje šlápoty
objeví mladší v písku

Na zteč se vydají
v modrý vzduch proměnit
prašnou hlínu

The post Světelné noviny. Básnické vyznání Elišky Horelové first appeared on Čítárny.

Fretka
Tuhle knihu mám opravdu rád. Málokdo napíše tak smysluplný, poučný a napínavý klukovský příběh o přátelství.
Kamil, přezdívaný Fretka, nemá dobrou pověst. Přesto je jím Honza přitahován a postupně se dostává do nebezpečného vleku. Rodiče nakonec souhlasí s trampováním, na kterém bude s Kamilem. Po krátké chvíli okouzlení nastává zlom. Netuší však, co všechno se kolem jejich čundru bude dít, za jaké hranice zákona, života a smrti se nakonec dostanou.

Čas ohně, čas šeříků
Kniha, která zvláště v poslední době na pultech velice chybí. Konec druhé světové války pohledem dětí, sourozenců a žáků ZDŠ Venduly a Zdeňka Habartových, příběh který o nesmyslnosti válek řekne dětem víc jak povinné školení některých poblázněných učitelů o tom, jak Československo dobyla Rudá armáda.
Děj začíná při bombardování Českých Budějovic v březnu 1945 a končí ve chvíli, kdy v květnu 1945 městem projíždí Rudá armáda. Za několik týdnů strávených v Budějovicíh prožijí sourozenci mnoho různých příhod. Nálet v krytu, záchranu mladého vlčáka před smrtí, zničení německého automobilu etc.

Léto, jako když vyšije
O tom že Česko je krásná zem, kde je co poznávat, o dětských přátelstvích, o dospívání, tak o těchto normálních, ale důležitých věcech je tato útlá knížka. Rozhodně není na škodu, že se budeme pohybovat v prostředí pionýrského tábora. Většina vedoucích táborů nikdy nejezdila na tábory z ideologických důvodů, jak se nám snaží někteří tzv. pamětníci vštěpovat, ale protože měli k dětem vztah a chtěli je něco naučit.
V knize se začtete do poutavého příběhu studentky Zuzky Ledvinkové, která své prázdniny tráví místo v cizině u své tety na Českomoravské vysočině. Tam pozná partu chlapců a děvčat z pionýrského jezdeckého kroužku, zúčastní se jejich putování kočárem taženým párem koní do Jižních Čech a na Moravu a prožije v kruhu svých nových přátel nejkouzelnější prázdniny plné romantiky, dobrodružství a veselých příhod. A nakonec se do Prahy vrací o dost dospělejší… určitě víc, jak po zájezdu k moři, kam chtěla o prázdninách jet.

The post Tři smysluplné knihy pro děti od Elišky Horelové, na které by se nemělo zapomínat first appeared on Čítárny.

V roce 1982 vyšla Elišce Horelové (1925 – 2015) v Albatrosu poprvé kniha „Kluci ze zabraného“ o osudech lidí, kteří byli nuceni za 2. světové války opustit své rodné Neveklovsko.
Kniha byla oceněna nejen zapsáním na čestnou listinu H. Ch. Andersena, ale i čestným občanstvím udělené 24. 9. 1988 městem Neveklov, za umělecké ztvárnění skutečných událostí druhé světové války, za zvěrstva, která na Češích napáchali nacističtí Němci.

Příběh v knize „Kluci ze zabraného“ těží z německé protektorátní reality konce roku 1942.
Eliška Horelová vypráví osud třináctiletého kluka, který se ocitně uprostřed německého nacistického násilí, spojené s vystěhováním mnoha českých vesnic na Neveklovsku, kde bylo zřízeno esesácké cvičiště.

Spisovatelka Eliška Horelová byla v roce 1988 iniciátorkou vytvoření rozhlasového pořadu pro děti „O bílých místech“ v učebnicích dějepisu týkajících se vystěhovaného Neveklovska.

O vzniku knihy autorka píše:

Když jsem před časem pracovala na knize Kluci ze zabraného, proseděla jsem hezkých pár hodin nad kronikou Neveklova a dalších obcí, hovořila s nejedním pamětníkem evakuace Neveklovska v létech 1942 až 1944 a také jsem projezdila na kole doslova křížem krážem celý ten nádherný kraj, jemuž vévodí Neštětická hora, dávný svědek selské vzpoury a její prohry, spolu s Chlumem, Rudou či Provodnou horou; kde člověka doslova přiková na místo například kouzelný Chvojínek…

Neveklovsko není totiž pouze půvabným krajem, ale je i krajem pilných a pracovitých lidí, na něž bylo za války – ale i po ní, vždy´t se vraceli do zpustošených domovů – naloženo tolik, že lze na ně myslet jen s velkou úctou. Stala jsme se jejich spoluobčanem a současně i „spoluobčanem„ houslového virtuosa Jana Kubelíka a významného klavíristy, zasloužilého umělce Alfréda Holečka, neboť i jim se dostalo stejné pocty jako mně.

The post Eliška Horelová a Kluci ze zabraného. Zapomenutá novela o německém vyhnání Čechů z vesnic na Neveklovsku first appeared on Čítárny.

“Myslíš, že ještě někoho zajímám?” napsala před časem Eliška Horelová (1925 – 2015). Co na to odpovědět? Nevím, jak se stane, že autorce, která je dvakrát zapsaná na mezinárodní čestné listině Hanse Christiana Andersena, nevyšla už dvanáct let žádná kniha.

Historická trilogie Zdivočelá voda, Strhané hráze a Potopa z předválečného Československa vypovídá ještě dnes velmi dobře a aktuálně o své době, stejně jako Stránského Zdivočelá země, která je ovšem z doby o nějaký čas pozdější.  Jarda samorost, vlastně první ekologická knížka pro mládež u nás, Fretka – knížka o šikaně, a vlastně každá knížka autorky je věnována nějaké důležité otázce, kterou mládež a děti dodnes řeší nebo prožívají. Všechny mají dobře vystavěný příběh, jsou napínavé a čtivé.

Ovšem dnešní nakladatelé tvrdí, že dívky např. nutně potřebují číst brak Lanczové apod. a že nic jiného kromě fantasy mládež nečte. Naštěstí jsou knihovny, které mají její knihy stále ve své nabídce. Chtěla bych proto doporučit, abyste si zkusili některou přečíst, a věřím, že se od knížky stěží odtrhnete.

Kdysi se paní Horelové ptali: „Píšete o minulosti…proč?“
Nepsala jen o minulosti, ale odpověděla tenkrát: „Minulost nese v sobě vždy poselství odešlých generací, které prošly četnými životními zkouškami, generacím žijícím. Je to koncentrovaná zkušenost lidstva, nevyčerpatelný zdroj poučení. Ne vždy jsme ovšem schopni toto poselství správně dešifrovat, a tím méně se jím řídit. Podle V. Kaplického, nestora současného historického románu (zemřel roku 1982 – pozn. redakce), nemůže být lepší učebnice mravní výchovy, než jakou je sama historie. A smysl historického románu vidí v poučení, inspiraci a výstraze. Tento náboj mají i moje historické romány. Jsou to obrazy lidí, kteří ani v nejtěžších chvílích svého života nezapomínají, co obnáší pojem člověk a lidská důstojnost.“

A protože jsou a byli povolanější, kteří autorku osobně potkali a znali a znají její dílo, dovolím si ocitovat část z vyznání Zbyňka Malinského, které kdysi napsal autorce k jejím sedmdesátinám. Určitě by se na mě za to nezlobil.
„Všechny Elišky, které znám, něčím vynikaly. Jedna byla automobilová závodnice, druhá spisovatelka, třetí česká královna a matka krále. Vy vynikáte smyslem pro právo a spravedlnost a odvahou pravdu vyslovit. Vaše váhy pro spravedlnost jsou puncované rozumem i srdcem, jsou citlivé a přesné. Proto Vám Vaši čtenáři věří.
Napadá mě, jestli Vaše jméno není odvozeno od slovesa horovat. Nebylo by v tom případě vlastně správnější říkat místo pro něco horovat pro něco horelovat?   
U nás se uvažuje o zřízení ombudsmana. Jestli k tomu dojde, a jestli se bude obsazovat hlasováním občanů, hlasuji pro Vás.
Poprvé jsem se s Vámi setkal ve výtahu. Jeli jsme spolu do pátého patra nakladatelství Albatros. Spolu jsme jeli také autobusem ze semináře o češtině do Prahy. Probrali jsme celou spoustu věcí. Jsem rád, že jsem měl s Vámi společné cesty.“

A já jsem ráda, že jsem to dnes mohla připomenout čtenářům a také autorce k její otázce, kterou jsem chtěla zodpovědět.

Paní Horelová ještě tento článek četla, fotografie je z pasáže Alfa v roce 2013, kde jsme se tenkrát sešly.

The post Spisovatelka Eliška Horelová se dožila 90 let. Na Vaše knížky nikdy nezapomeneme… first appeared on Čítárny.