Mateřídouška. Jak krásný český název. Časopis pro děti, který měl v kolébce svého vzniku kulturní kultivaci myšlení dětí. A přesto i tady je propaganda a dochází k absolutní degradaci dětských duší tím, že se zde provádí vymývaní mozků. Beze studu, s ideologickým nadšením zde předkládají dětem propagandu. Stejnou jako např. na ČT v tzv. Déčku, kde vysílají čím dál víc novodobých “pohádek” plných levicového aktivismu a ideologie gender. 

Pořád přemýšlím, kde se v mladých lidech bere tupý fanatismus.
Ale znáte to, příklady táhnou. Mladí mají od dětství vzory, které v nich nerozvíjí kritické myšlení, schopnost pochybovat, diskutovat a přemýšlet nezávisle na vnucovaných ideologiích.
Jakou společnost chtěli lidé vybudovat, když v roce 1989 cinkali klíčema.

Žijeme už 30 let v systému, který je programován tak, aby upřednostňoval hloupé lidi, přesto, že nejdůležitějším znakem svobodné společnosti je schopnost diskutovat, pochybovat, hádat se. A na základě těch diskusí vytvářet svůj pohled na svět.
Poznávat nové věci a nezávisle je posuzovat. To je svoboda.
A je to taky důležitý předpoklad vývoje a prosperity.
Když společnost svobodná není, ztratí se pochybnosti a vytěsní se veřejné diskuse, ustrne i vývoj.
Jako příklad lze uvést celý projekt Evropské Unie, která se pomalu ale jistě proměňuje ve fašistickou diktaturu.

Když vidíte mladé lidi, kteří přebírají automaticky a nekriticky svazáckou rétoriku jediného správného vidění světa, musí vás mrazit.
Duch padesátých let je zpátky v hipsterských dresech. Pronikl i do komunit, kde byste stádnost nečekali. Je všude. V hip hopu, v alternativním rocku, v uměleckých komunitách. Největšími fanatiky jsou bohužel FAMáci…

Znakem mladých přece bylo vždy rebelství, snaha se lišit a zpochybňovat vše, co bylo mladým nuceno autoritami. Dnes mladí jakékoliv rebelství potírají a staví se na stranu autorit bez jakéhokoliv zpochybňování. Kdo halasněji projevuje nadšení nad lidmi jako je senátor Drahoš, Fiala, RAkuša, etc. nebo jemu podobní papaláši, ten je king. Za našich časů, době socialismus by to byl člověk odsouzený k vyloučení z jakékoliv normální komunity…

Můžeme jen doufat, že jak bude tlak na vymývání mozků sílit, lidé včetně těch mladých se budou bouřit. Ani těm svazákům to moc dlouho nevydrželo – i ten Pavel Kohout prohlédl.:-) Chvilku to ještě potrvá, protože moderní doba má přece jen víc rafinovanějších nástrojů na blbnutí lidí, ale jednou to skončí.

Podle zdroj: https://www.evahrindova.cz

The post Mateřídouška a propaganda. Vymývání mozků u dětí nejen v ČT, ale i v dětských časopisech first appeared on Čítárny.

Miluju knihy a nikdy nepřestanu. Přečetla jsem tisíce knih. Každý, kdo čte knihy, si trénuje mozek dobrým způsobem – v představivosti, ve fantazii, v pochybování. Je dobré lidi vést ke čtení, protože to je prevence totality.

Poslední dobou stále hovoříme o samých negativních věcech – o tom, jak je třeba bránit islamizaci, jak je třeba vyměnit politiky, kteří nevratným způsobem zasahují svými rozhodnutími do života lidí. Netěší mě to, ale je to nutné. Protože když se nebudeme bránit, bude ta obrana rok od roku těžší a těžší až nakonec nebude vůbec možná.

Ale jsou i pozitivní věci. Třeba knížky a knihovny. Celý život chodím do knihoven a bez nadsázky jsem jich několik přečetla.
Když jsem byla dítě – někdy v sedmdesátých letech – byla to moje největší vášeň. Četla jsem všechno, vždy a všude. Nosila jsem si každý týden z knihovny kopy knih a hltala jsem je zcela bez výběru. Nejprve pohádky, pak dívčí románky a pak prostě co mi přišlo pod ruku. Javořickou, ruské autory ba i různé normalizační bláboly. Četla jsem, četla jsem a zase četla. S baterkou pod peřinou, při luxování, při jídle. A sama jsem si skládala obraz světa. Aniž bych si to uvědomovala, naučilo mě čtení knih kladení otázek, naučilo mě pochybovat. Protože propaganda, kterou jsme dostávali do hlavy ve škole byla jedna věc a romány druhá. Ne vždy to bylo v souladu.

Tak jsem se pročetla až do životní role rebela a věčného pochybovače, kterého jen tak někdo neopije rohlíkem Do role člověka, který si chce všechno ověřit sám a nikomu slepě nevěří. Věru, špatný materiál pro věrozvěsty a vůdce, kteří vyžadují slepou poslušnost!

Vedla jsem ke čtení i své děti a s lítostí jsem sledovala, jak jejich vrstevníci přestávají považovat čtení knih za dobrou zábavu. Viděla jsem, jak naše školství neumí děti pro čtení nadchnout, tím, jaké jim předkládá a doporučuje nudné knihy.
V konkurenci ostatních médií pak kniha ztrácí. Dokonce jsem se pokusila vnutit na jedno gymnázium s návrhem, že bych vedla čtenářský kroužek. Chtěla jsem puberťákům ukazovat knihy, které by je mohly bavit. Skvostně napsané zamilované romány pro dívky, vzrušující thrilery pro kluky. Takové knížky jsou, jenže se do přehledů doporučené literatury nedostanou. Nic z toho nebylo, protože češtinářka na mou nabídku nedokázala reagovat, šokovala jsem ji. Tak jsem to vzdala.

Eva Hrindová

Ale pořád tu jsou – knihovny a nadšení knihovníci, kteří hledají cesty, jak dětem knížku vyvonět a zatraktivnit. Knihovny zůstávají místem setkávání lidí a pro mnoho starých a osamělých lidí je to jediný možný způsob sociálního kontaktu.
Půjčovné je jen 100 Kč za rok, to si může dovolit opravdu každý. Pořád tam chodí maminky s dětmi a i děti samotné. Já chodím do jedné olomoucké pobočky městské knihovny na sídlišti. Pravda, nenajdete tam žádná intelektuální díla, protože ta by nikdo nečetl. Ale jsem ráda, že pořád lidi čtou, protože když budou číst, je šance, že se nenechají tak lehce zblbnout.

Kdysi jeden nakladatel řekl zajímavou věc. Nelíbilo se mu, jak mediální elita odsuzuje vkus některých čtenářek.
Zesměšňovali červenou knihovnu. A pan nakladatel se těchto žen zastal – tvrdil, že žena, která si večer čte o lásce a dobrých koncích, není nijak méně hodnotná, než čtenář libující si v dílech hluboké intelektuální hodnoty. Možná tato žena, která sní o dobrých koncích, nakonec něco pro ten dobrý konec udělá. Možná s větší pravděpodobností než ten, kdo si libuje v čtení depresivních a chmurných hodnotných literárních děl.

A tak blahořečím všechny ty vesnické a okrajové knihovny, kam si lidi chodí půjčovat knihy, které je nedeprimují a plní jejich životy krásou a nadějí (nebo taky vzrušením). Protože tihle čtenáři jsou příkladem, kteří mladí tak potřebují. Vidí, že se čte, že je to vzrušující a zábavné a třeba právě tento příklad je ke čtení přivede. My potřebujeme mladé s fantazií a s pochybnostmi. Rozhodně nepotřebujeme mladé, kteří jsou jednoduchou potravou pro manipulátory a diktátory.

Tak se loučím s heslem: Více knih, více svobody – více knihoven, více demokracie!

http://www.evahrindova.cz/

The post Čtení dobrých knih je obrana proti fanatismu totalitních propagátorů first appeared on Čítárny.

Lubomír Volný se stal nepochybně výrazným politickým úkazem. Causa „flákanec“ ho zviditelnila i před těmi, kteří neprojevují výrazný zájem o politické dění. Proč najednou dokázal jeden poslanec vyvolat takový poprask v médiích?
Proč najednou dokázal jeden poslanec jakoby z ničeho zformovat silnou základnu fanoušků, a to nejen na sociálních sítích? Otázky, které musí napadnout každého, kdo sleduje veřejný život. V otevřeném rozhovoru najdete mnoho odpovědí. Vysvětlení přináší i vybraný přehled stenozáznamů vystoupení poslance Volného na půdě sněmovny, který je součástí knihy.

Kniha je rozdělena do několika kapitol, v kterých Lubomír Volný popisuje své dětství, vzdělání a začátky na pozici učitele.
Popisuje i svůj život profesionálního sportovce, svou “emigraci” na Nový Zéland a pozdější život v multikulturním Londýně. Nevyhýbá se ani tématu “obchodníka s chudobou” a vysvětluje, jak k této nelichotivé nálepce přišel. Významná je i kapitola, kde podrobně a bez příkras hovoří o svých politických začátcích v SPD a o důvodech rozchodu s touto stranou. Podnětné jsou i jeho otevřené postřehy z dění ve sněmovně.

Knihu doplňuje i vybraný přehled stenozáznamů vystoupení poslance Volného na půdě sněmovny.
Objednávejte zde:
http://eshop.nastvanematky.cz/volneho-flakanec-aneb-volic-mezi-politiky/

{youtube}sAbTLqKCNas{/youtube}
V rozhovoru se představuje poslanec Volný. A po tom, co si ho vyslechnete, pochopíte, proč je tak “nebezpečný”. Proč na něho útočí zastánci globalistů i jejich kritiků. Poslanec Volný umí pojmenovat problémy dnešního světa a nebojí se dělat vše pro jejich řešení. Padni komu padni. A k tomu všemu umí burcovat lidi a obklopit se týmem schopných. Více se dozvíte v knize, kterou připravujeme k vydání v srpnových dnech roku 2021.

The post Volného Flákanec je upřímnou zpovědí poslance Lubomíra Volného o skutečném dění v poslanecké sněmovně first appeared on Čítárny.

Kniha je koncipována jako rozhovor. Navíc rozhovor, který vznikl přirozeně – jako mluvené slovo – za jeden den. Struktura rozhovoru je členěná do několika bloků – dětství a dospívání, vliv řeckých příbuzných, studium a zájem o přírodovědu, rok 1989, studium v USA, názory na lidská práva, vědecká práce, aktivismus.

Martinovi Konvičkovi je neustále znemožňováno mluvit.
Mnoho lidí si Martina pro jeho přímé názory zaškatulkovalo jako “extrémistu”, “rasistu” a “xenofoba”. Kdo Martina zná, ví, že je toto škatulkování úplně mylné a nespracedlivé. Proto nakladatelství Naštvané matky jako svou první publikaci vydalo právě rozhovor s ním. Pohled na Martina patří k těm nejvíce zkresleným a proto jsem chtěli něco udělat pro jeho narovnání.

Celé povídání je proloženo Martinovými nejvýznamnějšími blogy, které dokreslují jeho postoje a každý si může konfrontovat jeho názory s jeho životními zkušenostmi.
Martin Konvička je autentický a přesvědčivý kritik islámu a definuje púostoije, které formovaly i silné antiislámské hnutí u nás. Pokud si chcete udělat jasno v tom, jak se postavit k islámu, tady najdete informace a fakta. A pochopíte, proč lidé jako Martin, tak silně varují a nenechají se ve svých aktivitách odradit.

Ale kniha není primárně o islámu – je především o svobodě.
O svobodě bádat, hledat cesty, dělat chyby, mluvit a diskutovat o všem, co nás formuje a ovlivňuje. Islám sílí jen tím, jak moc ztrácíme svobodu. A to považujeme za důležité poselství. Proto úryvek z knihy, který najdete v obrázcích, je právě o svobodě. o tom, jak Martin pocítil její omezování právě v “zemi svobody” v USA.

Martin Konvička / Předmluva Klára Samková
Eva Hrindová, Miroslav Adamec / EAN:9788090657304 / Vydal: Naštvané matky, 2018

Knihu můžete objednávat v Knihcentru – https://www.knihcentrum.cz/martin-konvicka-1
Pokud nás chcete podpořit, objednávejte knihu přímo u nás – stačí poslat mail na info@nastvanematky.cz a obratem vám přijdou informace o platbě.

Část doslovu Petra Hampla:
Existují minimálně dva možné způsoby, jak se s něčím takovým mentálně vypořádat. Buď převládne arogantní myšlení západních intelektuálů, celé země se zhroutí a skončí civilizace. To nejspíš čeká Velkou Británii a Švédsko. A pak jsou země, kde lidé pochopili, že jsme se octli ve válce světů, že naše pravidla přestala platit a že zametání pod koberec nic nevyřeší.
Lidé jako Martin Konvička. Biolog, bohém s pestrou minulostí a především otevřenou myslí. Nevíme, jak dopadne jeho politická kariéra a jestli jednou nebude třeba předsedou vlády. Ale zcela jistě víme, že Česká republika po Konvičkově vystoupení je jiná, než byla před ním. Vůbec se nedivíme, že vyvolává tak obrovskou nenávist, zejména mezi těmi profesionálními intelektuály, kteří nejsou ochotni jít dál než k papouškování naučených frází.

Výpisky:

Cestopis Hanzelky-Zikmunda, to byla moje první negativní registrace existence islámu… O Hanzelkovi a Zikmundovi jsem později napsal jeden z dílů islamofoba dne (pravidelný seriál na blogu, pozn. red.). Oni dva cestovatelé nenechali na islámu jediný chlup suchý, ale psáno to přece jen bylo v padesátých a šedesátých letech. Zároveň tak měli vizi, že
islám brzy skončí, arabská žena se osvobodí a arabské země si vybudují socialismus. Nárůst síly islámu kladli Hanzelka a Zikmund za vinu kolonizátorům.
Mysleli si, že jen kolonizátoři dovolili rozvoj islámu, vyčítali jim, že šíření islámu neutnuli. Mysleli si, že kolonizátorům se islám hodí do krámu, protože přes něj mohli tamější obyvatelstvo lépe podmaňovat a ovládat. Tak to byl můj první střet s islámem, zatím jen literární.
xxx

Co by měla dělat západní společnost (včetně české), aby proces deislamizace urychlila, aby mu umožnila nabrat lavinový efekt, a tím islámského rafana zbavila jeho zubů?

Prvý krok jsem již naznačil. Je jím kulturní ofenzíva, která islám odhalí v celé jeho nahotě, nebude nic zamlčovat, omlouvat, nalhávat nebo lakovat na růžovo a to vše nacpe před oči jak muslimům, tak jejich obdivovatelům. To je skutečný úkol pro nebojácné umělce, média, akademiky a četné další, úkol plně srovnatelný s bouráním komunismu v 80.
letech a úkol mnohem náročnější, protože na rozdíl od pozdního komunismu nemá protivník pro ránu či kudlu nikdy daleko. Někdo však tu práci udělat musí a ukáže se na ní, kdo si skutečně váží lidské svobody, lidských práv, lidské důstojnosti, a kdo se naopak jen prostituuje.

Druhým krokem by mělo být zadržování islámu ve veřejné sféře a jeho zatlačování do sféry soukromé. O tom jsem dosud mnoho nepsal, ale často jsem o tom veřejně hovořil. Trik spočívá v tom, že ať se islám tváří sebevíc duchovně, jeho lákadla – a to na tomto i onom světě – jsou povahy pohříchu karnální.
V ráji laňooké hurisky, chlapci podobní perlám, řeky medu a vína a na Zemi pak pocit nadřazenosti nad nevěřícími, monopolizace žen, otrokyně, beztrestnost při páchání alotrií všeho druhu, mafiánské praktiky.

Cestopis Hanzelky-Zikmunda, to byla moje první negativní registrace existence islámu… O Hanzelkovi a Zikmundovi jsem později napsal jeden z dílů islamofoba dne (pravidelný seriál na blogu, pozn. red.). Oni dva cestovatelé nenechali na islámu jediný chlup suchý, ale psáno to přece jen bylo v padesátých a šedesátých letech. Zároveň tak měli vizi, že
islám brzy skončí, arabská žena se osvobodí a arabské země si vybudují socialismus. Nárůst síly islámu kladli Hanzelka a Zikmund za vinu kolonizátorům.
Mysleli si, že jen kolonizátoři dovolili rozvoj islámu, vyčítali jim, že šíření islámu neutnuli. Mysleli si, že kolonizátorům se islám hodí do krámu, protože přes něj mohli tamější obyvatelstvo lépe podmaňovat a ovládat. Tak to byl můj první střet s islámem, zatím jen literární.
xxx
Po té jsem se setkal s Pavlou i osobně. Aniž by mi řekla, jak to vidí s islámem, tak mi sdělila spoustu informací a důkazů, které mě jen utvrdily v mé fobii. A to v tom smyslu: „A už je to tady!“ (myšleno v Brně). Ona říkala, že bude uvnitř a bude pomáhat islám nějak polidšťovat, jak ti, co se dávali kdysi ke komunistům. (smích) Zatímco já jsem říkal: „Ne,
ne, tím jenom budeš všemu pomáhat. Ty musíš jít ven s informacema, a když půjdeš ven ty, tak já taky přitvrdím.“
xxx
Díky zkušenosti s Pavlou a dalšími děvčaty jsem si už uvědomoval, že není možné hrát válku s islámem na nějakém elitně kavárenském hřišti. Právě proto, že ta děvčata, o která mi tehdy šlo nejvíc, žijí někde na sídlištích, chodí někam do práce, potkávají se s lidmi. A ti kavárenští tlučhubové je neochrání.
xxx
Teror však, není zdaleka jediným důvodem, proč v této zemi islám nechceme. Islám znamená především podřízení, podřízení člověka pravidlům, které údajně diktoval jakýsi Alláh…
xxx
Islám, přátelé, nám vyhlásil válku. Učinil tak už dávno, v 7. století, a za těch 1400 let si vypracoval obdivuhodné mechanismy svého šíření, udržení, ale i maskování se, když je sláb. Jeho jediným cílem je šířit islám…
xxx
Jenže pak přišla ropa a s ní obrovský příliv peněz do islámských zemí, který jim vrátil sebevědomí a umožnil financovat globální šíření víry….
xxxx
Přesto chci hovořit hlavně o naději. První nadějí je, že odpor vůči islámu sílí všude ve světě…
Druhou nadějí jsou muslimové sami. Mnozí z nich si postupně uvědomují, že islám nemusí být to pravé ořechové pro šťastný spokojený život vezdejší, a vlastně ani ten budoucí.
xxx
Proto na tomto místě, před hradem českých králů, ještě jednou zopakuji výzvu, kterou jsem před časem učinil nejpopulárnějšímu českému muslimovi, Mohammedu Abbásovi.
„Muslimové, nejste naši nepřátelé, jste jen obětí odporné doktríny, která z vás ty nepřátele dělá. Na jděte v sobě odvahu, postavte se islámskému jhu, přestaňte se chovat jako otroci dávno mrtvého sadistického křiváka. Osvoboďte se z otroctví, staňte se svobodnými lidmi a bratry zbytku lidstva. Opusťte islám!“
My, odpůrci islámu z řad českých občanů, vás přijmeme mezi sebe a ochráníme vás před vašimi dnešními souvěrci.
xxx
…naučme se znovu demokracii a porazme islám demokraticky. Což znamená, nebojme se být politicky aktivní. Chtějme po politicích, po poslancích, senátorech a prezidentovi republiky, a chtějme to po nich tvrdě, aby plnili svou jedinou povinnost, proč tady jsou: Ochranu obyvatel, jejich bezpečí a zažitého způsobu života.
Současně odmítněme politiky a zákony, které islámu napomáhají. Ano, mluvím o snaze dua Dientsbier – Šabatová pronásledovat za názory pod pláštíkem takzvaného boje proti diskriminaci.
České zákony už nyní umožňují tvrdě si na islám došlápnout.

The post Martin Konvička. Knižní rozhovor o životě, svobodě a budoucnosti, kterou nechceme first appeared on Čítárny.

Vznikají nám nové pojmy. Předsudečná nenávist je vlastně normální ostražité chování. Doba je ale taková, že ji chtějí mocní vymýtit. Máte ke všemu a ke všem přistupovat s láskou a s otevřenou náručí.
Máte se prostě chovat jako totální idiot bez sebezáchovných instinktů. Máte se s láskou a důvěrou vystavovat násilí, které je s nárůstem migrace do Evropy prakticky nepředvídatelné.

Nepředvídatelné násilí je nový pojem, který se jen snaží popsat totální hrůzu.
Nemusíte nikoho ničím vyprovokovat a přesto se stanete terčem jeho násilného chování. Můžete se podvolovat, vítat migranty, nemluvit o problémech, nekomentovat na sociálních sítích a přesto se vám může stát, že vás migrant jen tak, zničehonic napadne. Pokud ve vás vymýtili předsudečnou nenávist, přijmete svůj úděl pokorně a rozhodně nebudete přemýšlet o příčinách a nebudete dělat nic na svou obranu. Vaším údělem je přece přijímat vše zlé jako dobro, které vás obohatí.

Lidé, kteří ještě předsudečnou nenávistí trpí, se chtějí bránit.
Chtějí analyzovat příčiny problémů a chtějí studovat chování skupin a dělat z toho závěry. Doporučují ženám nenavazovat vztahy s cizinci, doporučují jim nechodit v noci na místa, kde se cizinci zdržují a doporučují jim nejezdit do zemí, kde vládne jiná morálka a kultura. Doporučují jim předvídat možné konflikty a vyhýbat se jim. Prostě jim na základě předsudečné nenávisti doporučují chovat se rozumně.

K žádné předsudečné nenávisti by nemuselo u lidí docházet, kdyby politici nevytvářeli situace, které takovou nenávist provokují.
Cítíme ji především u migrantů, kteří jsou v pozici prosebníků a očekávají, že jim bílí Evropané vytvoří podmínky pro pohodlný a luxusní život. Když se tak logicky neděje, jsou zlí a mstí se. Nikdo je nenutí pracovat, tak se nudí, poflakují se a když nedostanou to, co chtějí, útočí. Nelze se jim divit, přijeli s nějakou představou, mají nějaké vychování a vyrůstali v nějakém prostředí, které je formovalo. To vše jen vytváří situace, které jsou neúnosné pro obě strany. Západní elity vše jen zhoršují, protože i nadále se tváří, že vše zvládneme a že migranty milujeme a budeme jim pomáhat – bez ohledu na důsledky a na přání domácích obyvatel.

Kauza Tommyho Robinsona je vrcholkem ledovce.
Jenže to nefunguje a jen těžko se už důsledky multikulturního soužití dají zakrývat nebo kamuflovat. Šílené a dlouho utajované znásilňování bílých děvčat v sociálně slabších oblastech Velké Británie je jednou z rozbušek, která jako katalyzátor zhoršuje na jedné straně předsudečnou nenávist domácích a na druhé straně nepředvídatelné násilí u nových obyvatel Evropy. Jen totálně nezodpovědný a nevědomý hlupák se tváří, že je vše v pořádku a jeden ze symbolů odhalení pedofilních pákistánských gangů – Tommy Robinson – je jen obyčejný recidivista. To nejde už nijak okecat, zmanipulovat, převrátit.

Přesto se o to sociální síť modrého loga o to snaží. Nejprve se snažila totálně vymazat jakoukoliv informační aktivitu samotného Tommyho. Ten už může komunikovat jen přes web a maily. Vše na sociálních sítích smazáno a zlikvidováno. A teď FB likviduje každého, kdo sdílel informace o jeho aktivitách. Stačí napsat jeho jméno a dostanete ban. Mně osobně zrušili můj osobní soukromý profil. A nejsem sama. Nicméně – je to jako zastavit protrženou hráz. Je jasné, že sociální sítě provádějí brutální cenzuru a tím nahrávají násilníkům a nezodpovědným politikům. Lidé, kteří chtějí situaci řešit a diskutovat férově o možných způsobech, kterými by se nepředvídatelné násilí dalo zastavit, jsou umlčováni.

Znovu se ukazuje, že svoboda slova je absolutně nejdůležitější svobodou. Bez ní není spravedlnosti, bez ní nemůže fungovat žádná jiná svoboda. Vítejte ve starých časech. Kdo se nechce podvolit, bude se muset přizpůsobit. Dotkne se to nás všech. Ale nás neumlčí!

Link: http://www.evahrindova.cz

The post Obohacení plíživé cenzury o předsudečnou nenávist a nepředvídatelné násilí first appeared on Čítárny.

Je to jako nemoc, která zachvacuje celou zemi. Každý se něčeho bojí a ze strachu nikdo nic raději neřeší a vyhýbá se jasným vyjádřením a odvážným činům. Raději jen tak přežívat, neupozorňovat na sebe, nikoho nenaštvat, s nikým se nedostat do konfliktu. Jen tak je možné, že se mnoho lidí utíká k virtuálním představám o krásném světě, jehož jásavost zbytečně komplikují jen nějací otravní xenofobové…

Když jsem začala v roce 2015 navštěvovat politiky, abych spolu s kolegy na ně tlačila a varovala je před přijetím migračních kvót, zarazila mě jedna věc. Politici měli dost přesné informace a naprosto jasně věděli, jaký problém migrace je a jak je důležité se migraci ubránit. Jeden politik z ČSSD mi dokonce řekl pár informací, které šokovaly i mě.

Ptala jsem se ho: „Proč s tou migrací něco neuděláte? Proč se jasně nevymezíte a neinformujete občany? Proč se nebráníte?“
Tehdy mi odpověděl: „To nejde, odmítnout migraci by byla politická sebevražda. Okamžitě začnou řvát média a různí humanisté a udělají z nás nelidy a to si nemůžeme dovolit.“

Charakterizuje to chování všech našich politiků, bojí se médií a to až tak, že nejsou schopni neblahý stav změnit. Když jsem diskutovala na TV Barrandov o České televizi, několikrát zaznělo, jak se politici bojí cokoliv s Českou televizí udělat a chodí kolem ní po špičkách.

Co to je za politiky, kteří se bojí nějakých pomatených redaktorů, kteří beztak dávno ztratili jakýkoliv kredit? Voliči mají jasno a klesající křivky sledovanosti zpravodajských a diskusních relací na ČT to dokazují. Přesto politici stále mlčí a ustrašeně se snaží ničím ČT proti sobě nepoštvat. Stejně jim to nepomůže…

Voliči zase trpí jinými strachy.
Nikdo nechce být za blázna, co fandí Konvičkovi, Hamplovi nebo mně. Ještě tak nějak zkousnou Benjamina Kurase, který občas píše do Reflexu a celkově vypadá jako profesor a trošku snob. Ostatně ani pan Kuras nebo třeba Václav Klaus ml. si nechtějí s lidmi jako je Martin Konvička zadat. Bojí se. Ale stejně jim to nepomůže…

I když si poctivě kupujete Reflex a děláte si legraci z Parlamentních listů a Soukupovy televize, nevolíte SPD a občas si kopnete do Ruska, stejně už máte nálepku. Jak jednou prokážete trochu racionality a zdravého rozumu, nic vás neochrání. Ten strach nezadat si s těmi, kteří jsou onálepkovaní ještě víc, je zbytečný. Je to strach úplně stejný, jako mají politici. Je to slabost. A ta slabost ochromuje.

Nejhnusnější strach ale stejně mají aktivisti.
Bojí se o práci, o své postavení v elitním klubu „humanistů“, bojí se až tak moc, že se uchylují k podpásovkám, k bonzáctví, k popření všeho, pro co jsme se po roce 1989 nadchli. Naprosto mě fascinuje, jak se neustále odkopávají a všemi svými činy jen dokazují, jak se bojí svobodných názorů, bojí se diskuse a konfrontace. Ustrašení jsou ještě více než politici. Jen aby se proboha nedostali do diskuse s někým fakt chytrým. Protože by pohořeli jako papír a jejich stoupenci by to viděli. Nedivím se jim, že potřebují své oponenty maximálně umlčet. Za každou cenu. Jen slaboši se bojí otevřené diskuse. Bohužel tihle slaboši mají dost velkou moc – ovládají univerzity, média, mají přístup k penězům. Ale stejně jim to nepomůže… Nemůžou obelhávat lidi do nekonečna.

Jak z toho ven? Stačí se jen nebát.
A hledat další lidi, kteří se nebojí – a ty podporovat. Když se odvážní najdou mezi těmi všemi ustrašenými a bojácnými a spojí se, budou neporazitelní. Odvaha dává sílu a přesvědčivost. Stejně jako se to daří Salvinimu s Legou v Itálii a Orbánovi v Maďarsku. Jde to, jen se nebát!

Eva Hrindová / Blog / http://www.evahrindova.cz/

Ilustrace: Z výstavy Jiří Kolář: Úšklebek století

The post Epidemie slabosti. Nemoc, která zachvacuje celou planetu od nepaměti first appeared on Čítárny.