Napsat špatnou knihu dá stejnou práci jako napsat dobrou, napsal Aldous Huxley ve své knize Kontrapunkt. To samé platí o novinařině. Napsat lživý, polopravdivý nebo pravdivý článek může dát stejnou práci nebo chcete-li námahu.
Příroda je nestvůrně nespravedlivá. Za nadání neexistuje náhražka. Píle a všechny ostatní ctnosti zde nejsou nic platné.

Novinařina se proměnila v piár kšeft, psaní na zakázku.
A to podle ideologie a zaměření novin, podle toho, jaká vláda a strana noviny platí. Hraní se slovy informace a dezinformace je dnes už směšná.
Mainstreamu nevěří většina lidí. Ne díky propagandě, ale díky vlastním zkušenostem za posledních min. 10 let.
Česká televize manipuluje jak se dá. Viz.: Osvětim. Drzá a stupidní manipulace České televize o osvobození německého vyhlazovacího lágru
A novináři říkají naplno, že jejich práce je manipulace.

„Neklaďte na mě tradiční novinářská pravidla, protože já je nedodržuju a nepovažuju to za nutné. Nechci předstírat, že jsem nezávislý. To je fér hra s divákem. Že se ze mě stal obchodník s mluveným slovem? V podstatě ano…”
Novinář Michal Půr (info cz) v DVTV /květen 2023/

Takovou piárštinu vydávanou za novinařinu popsal už v třicátých letech min. století Huxley v knize Překrásný nový svět

Jejich práce je lehká, dětsky prostá. Žádná námaha pro mozek, ani pro svaly. Sedm a půl hodiny mírné, nevyčerpávající práce, a pak dávka sómy, hry, neomezované páření a pocitová kina. Co si mohou ještě přát?

Paradoxní situaci v české novinařině trefně popsal Boris Cvek…

…Když tak sleduji současnou situaci v českých novinách, napadá mne tento příběh: žil byl v jedné malé zemi hlídací pes demokracie, který místo tvrdé práce na hájení veřejného zájmu rozptyloval pozornost lidu té země různými hloupostmi a povrchnostmi a který zároveň vyvolával ve všech pocit, že názorů a kauz je příliš mnoho na to, aby byla veřejnost opravdu rozhněvána a vyžadovala opravdovou nápravu poměrů.

Postupný ústup demokracie do rukou bohatých lidí, kteří zbohatli za podivných okolností právě díky tomu, že demokracie nefungovala a nefungovala stále více, nakonec dospěl tak daleko, že si tito lidé hlídacího psa koupili.

A hlídací pes byl zpočátku rád, že je v dobrých, bohatých rukou, které ho budou dobře krmit. Brzy však zjistil, že jeho funkce se stala zbytečnou a že jeho majitelé ho nejen nepotřebují, ale koupili si ho proto, aby ho nechali utratit.

A tak se hlídací pes demokracie stal sám obětí změn, před nimiž měl veřejnost chránit.

The post Hlídací pes demokracie nehlídá. Tragikomický osud většiny novinářů first appeared on Čítárny.

Jak uvedlo v listopadu 2011 IDnes, Lidovky a ČTK, Monika Šimůnková, zmocněnkyně pro lidská práva, vyzvala ministra školství, aby posoudil stažení čítanky pro druháky, kde je závadný text o Rómech. V čítance je uvedena pasáž z knihy Začarovaná třída, kapitola Mýdlová Madla a praví se v něm: “Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit… říkala, že jsou to cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.”  … A na konci svého článku novináři jen připouští. “Na konci příběhu hlavní hrdinka uvažuje, že “všichni cikáni třeba nekradou …a nemusejí být špinaví…někteří cikáni mohou být i docela hodní…Budu to muset mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.”

Nechci nyní komentovat přístup k tomuto textu ze strany vládní zmocněnkyně. K tomu se vrátím později. Na celém článku mě zaráží jiná věc. Je to způsob, jakým událost popsali novináři IDnes, Lidovek, ČTK.

Ti zcela neomaleně napsali text, ve kterém slepě vychází z původního textu ČTK a v souvislosti s rasistickým textem v čítance uvádí autorku celým jménem, aniž by zveřejnili její názor nebo se hlouběji vyjádřili k podstatě kritizovaného příběhu.
Pro mnoho čtenářů, kteří třeba ani článek nedočtou, se může populární spisovatelka Ivona Březinová jevit jako rasistka, která veřejně píše o cikánech, pomlouvá je a navíc si “dovolila propašovat” ukázku do čítanky pro malé děti. Tento názor mi potvrdili všichni, kteří si článek přečetli. A vzhledem k tomu, že v případě Ivony Březinové jde o veřejně činnou osobu, nelze takové “profesionální” chování ničím ospravedlnit a na místě je přinejmenším velké omluva.

Neomalenost novinářů, kteří nepovažují zmíněný způsob psaní za nic špatného, můžeme vidět velmi často.
Vzpomeňme jen hyenistické zvolání na titulní straně papírového vydání MFDnes: Sláva! Je po něm! Myšlena byla smrt Kaddáfího a za tímto zcela nepochybně civilizovaným prohlášením stojí část vedení deníku, které tím ale samo kleslo na úroveň primitivního a lynčujícího davu. Nebo časté určení násilníků jako Rómů. Např. “Útočníci zničili večerku v Jablonci. Šlo o Romy, tvrdí napadená obsluha.” Takové uchopení příběhu (IDnes), který už v titulcích a bez právních důkazů obviňuje nějakou rasu z trestního činu, je silně rasistické a v mnoha západních slušných médiích by nebylo možné takovou větu v novinách zveřejnit.

Chci tím říct, že zvláště novináři, kteří oslovují statisíce lidí, by měli u psaní myslet, prověřovat informace a zvažovat důsledek svého psaní, protože skutečná novinařina je zodpovědná práce a ne literární výpotek, jako v případě jejich článků.
Zřejmě ale skutečnost, která se na novinářských fakuktách už neučí. Takový přístup se týká celého rómského problému. Neprofesinální přebírání údajů, bezduché analýzy, necitlivé formulování vět, jen aby přitáhly pozornost, zavádějící informace celý rómský problém ještě víc prohlubuje, místo aby ho pomáhal řešit. Což mnohokrát novináži hrdině dokázali při psaní reportáží o nepokojích na Šluknovsku.
Zmíněný článek je navíc důkazem, jak nezodpovědnost novinářů dostane do problémů člověka, jehož názor je zcela opačný a který svým psaním už roky vychovává děti k toleranci, respektu a k vnímavému pohledu na svět. Což evidentně všem novinářům uniklo.

A tak se ptám: Došlo těm chlapcům od novin, jak se asi paní Březinová cítila, když četla jejich výpotky? Co si myslela o úrovní českých médií a inteligenci novinářů? A spolu s ní se ptá mnoho dalších lidí … a není to poprvé. Nedivme se, že lidé už nechtějí kupovat jejich práci a stojí o ní čím dál míň.

Spisovatelka Ivona Březinová
patří nejen ke slušným a poctivým lidem, ale je navíc společností dlouhodobě uznávána a oceňovaná za svou tvorbu pro děti a mládež a rozhodně nemá rasistické názory, jak z článku hloupě vyplývá. Dokázala to, na rozdíl od zmíněného novináře, nejen ve svých knihách, ale na stovkách besedách s dětmi a dobrovolnou prací pro společnost.

Celý článek na IDnes…

KNIHA ZAČAROVANÁ TŘÍDA, KTERÁ OBSAHUJE RASISTICKÉ TEXTY A JEJÍ OCENĚNÍ.

Začarovaná třída vyšla česky už třikrát a momentálně je zcela rozebraná. Vyšla ve Francii (La classe ensorcelée, Paris 2006), v Srbsku (Začarana učionica, Beograd 2010) a v jednání jsou další překlady.

Kniha Začarovaná třída dostala v roce 2002 Zlatou stuhu, asi nejprestižnější ocenění knih pro děti a mládež u nás.

Začarovaná třída byla v kategorii Literatura pro děti a mládež nominovaná na Magnesii Literu (2002).

V roce 2004 byla kniha zapsaná na Čestnou listinu mezinárodní organizace IBBY (International Board of Book for Young People), kam jsou každé dva roky zapisována nejlepší díla spisovatelů šedesáti členských zemí.

Ukázka z knihy:  Začarovaná třída. Co je na bestselleru pomluva, lež a co pravda, prozradí Ivona Březinová
Začarovaná třída byla zařazena do mezinárodní kolekce knih podporující rasovou snášenlivost, projektu BARFIE, který zastřešovala rakouská sekce IBBY. Ukázky byly přeloženy do tří světových jazyků a rozeslány do všech členských zemí IBBY

The post Monika Šimůnková a novináři lživě označili Ivonu Březinovou za rasistku first appeared on Čítárny.

Dnes a denně jsme svědci, jak hlavní média manipulují s názory veřejnosti. Počínaje zkreslenými až vymyšlenými zprávami v České televizi, přes rádoby důvěryhodné manipulační zdroje v bulváru jako je IDnes, Lidovky, iHned, Reflexu a dalších. Ale víte jaké způsoby využívají? Deset nejdůležiteších manipulačních schémat by si měl přečíst každý občan našeho státu. Dokud je čas.

Strategie odvádění pozornosti
Základním elementem sociální kontroly je strategie rozptylování veřejné pozornosti od důležitých otázek a změn řízených našimi politickými a ekonomickými elitami za použití technik zaplavujících veřejnost nepřetržitým odváděním pozornosti bezvýznamnými informacemi.
Strategie rozptylování pozornosti je také podstatná k vymýcení veřejného zájmu o základní vědomosti vědy, ekonomie, psychologie, neurobiologie a kybernetiky. Tato technika také přesměrovává pozornost veřejnosti od našich skutečných sociálních problémů s důrazem na záležitosti, které nemají žádnou reálnou důležitost. Touto ideou je udržovat veřejnost stále zaměstnanou a neposkytnout žádný čas přemýšlet o nejdůležitějších principech a o jádru faktu skrývajícím se za našimi sociálními problémy.

Vytvoření problému následované nabídkou na řešení
[viz také práce bývalého mluvčího britské Green Party a autora Davida Icka] Tato metoda v podstatě zdůrazňuje symptomy, zatímco skrývá zásadní kauzy. Například poukazuje na násilí ve městech nebo na podrobnosti krvavých útoků, aniž by vyšetřovala příčiny těchto problémů. Vytváří a manipuluje také s krizemi, které se týkají ekonomiky nebo násilí, aby povzbudila veřejnost přijmout nezbytné zlo v podobě omezení občanských práv nebo postupného odstranění veřejných služeb.

Postupná strategie
To v podstatě znamená postupně zavádět destruktivní sociální politiku, která by byla neakceptovatelná, kdyby byla na veřejnost uvalena náhle. To je to, co bylo během 80tých a 90tých let zavedeno v rámci nových socio-ekonomických podmínek na radikální pravici. Patří mezi ně privatizace, nejistota, flexibilita, masivní nezaměstnanost, snížení kupní síly mezd a záruk na obstojný příjem. Všechny tyto změny by vyvolaly všeobecnou vzpouru, kdyby byly použity najednou.

Strategie podřizování
Další způsob, jak získat souhlas veřejnosti s nepopulárními opatřeními, je, představit je jako “bolestné, ale nutné” s cílem získat veřejné pochopení pro jejich budoucí uplatnění. Je to podobné jako postupná strategie. Je snazší přijmout budoucí oběti namísto okamžité porážky na prvním místě, protože účinek není pociťován hned.
Později se veřejnosti doporučí uvěřit, že “vše bude lepší zítra”. To poskytne veřejnosti více času na to zvyknout si na myšlenku nevýhodných změn a na jejich přijetí s rezignací. až přijde čas. Tato strategie byla velmi oblíbená v Sovětském svazu – například v jejich pětiletkách.

Zacházení s veřejností jako s dítětem
Mnoho reklam a propagandy využívá dětské řeči a intonace dětí, jako by divák nebo posluchač byl malé dítě nebo mentálně zaostalý. Pravidlo je takové, že pokud s lidmi zacházíte jako by byli 12tileté děti nebo ještě mladší, mají sklon reagovat bez kritiky, tak jak to dělají děti.

Povzbuzení emocionálních reakcí místo těch reflexivních
Toto je klasická technika pro obejití racionální analýzy a kritické úvahy. To také otevírá dveře nevědomí, kam se implantují plány, přání, strachy, úzkosti, nutkání a požadované iracionální chování.

Bombardování veřejnosti maličkostmi k udržení jejich ignorace
Je důležité přimět lidi k neschopnosti rozumět technologiím a metodám používaných k jejich zotročení. Kvalita vzdělání poskytovaná nižším sociálním vrstvám je úmyslně udržována nevalná a mizerná, jak je to jen možné, aby mohly být manipulovány jako ovce.

Podporování veřejnosti – být šťastný s průměrností
To zahrnuje podporování veřejnosti, aby uvěřila tomu, že je v módě být hloupý, vulgární a nevzdělaný, kdy je každý pobízen k tomu, aby uvěřil, že právě toto jsou charakteristiky podstatné pro moudrost dosahovanou věkem.

Podpora viny a vlastní viny
Jedná se o mimořádně zvrácenou strategii. Týká se to neustálého spílání lidem za jejich vlastní neštěstí, kvůli selhání jejich inteligence, jejich schopností nebo jejich snah tak, aby nezkoumali strukturální vady sociálního a ekonomického systému, který je zotročuje.
Jeden z nejzvrácenějších kontrolujících mýtů americké společnosti je, že když budeš nepřetržitě pracovat a dost dlouho, pak budeš úspěšný a zbohatneš. To se občas některým lidem skutečně stane a jejich úspěch je médii široce oznamován veřejnosti. Párkrát se to stane, všem z nás je pak ustavičně připomínáno, že když tamti lidé dokázali toto, pak ty můžeš také.
Ovšem, když budeš usilovně pracovat a nezbohatneš, pak je však problém, že jsi nepracoval dostatečně tvrdě nebo jsi nebyl dostatečně chytrý a skončil jsi jako břídil. Takže nezáleží na tom, co tě potká, mýtus zůstává nedotčený a Amerika zůstane zemí příležitostí a největší zemí na světě.

Poznat individuální lidi lépe, než oni znají sami sebe
Za posledních 50 let vědecký pokrok vygeneroval rostoucí propast mezi tím, co veřejnost ví a mezi vědomostmi dominantních elit. Díky biologii, neurobiologii a aplikované psychologii “systém” získal vyspělé znalosti fyzické a psychologické povahy lidí. Těchto vědomostí se cynicky využívá k manipulaci s veřejností, jako kdyby to bylo stádo ovcí.

Překlad: Karel Rašín, nesprávný a neúplný překlad opraven
Zdroj: International Coalition

Jediný způsob, jak změnit špatně nastavený systém, je odmítnout se na něm podílet a  aktivně se podílet na jeho kritice a nápravě.

The post Deset nejdůležitějších mediálních manipulací s veřejným míněním first appeared on Čítárny.