Jen jedna jistota je společná pro všechny lidi na světě. Je jím smrt. Nikdy se s ní nesrovnáme a unikáme před ní celý život. Třeba tím, že se snažíme zachytit něčeho trvalého, něčeho, co by po naší smrti bylo důkazem naší existence. Možná proto máme rádi seznamy, které svou konečností a trváním nám umožňují unikat myšlenkám na smrt.
Tohle je podle mě hlavní téma s kterým vytvořil Umberto Eco bezesporu nejzajímavější výstavu roku 2009. Jmenovala se  Závrať ze seznamů (The Vertigo of Lists) a byla instalována v pařížském Louvru. Podle mě byla ale mnohem víc než výstavou. Byla výzvou.

Ecova fascinace čísly a seznamy na pozadí umění přináší pro mnoho lidí skutečnou výzvu v hledání souvislostí nejen nad svým životem, ale i nad spojitostí života člověka a jeho vlastní historie. Bylo to víc než dobrodružství hledání, procházet se v rozhlehlém Louvru a zastavovat se u jednotlivých expozic, které Eco připravil jako hostující kurátor. Opravdu to byl zážitek mimořádný.

Rád bych volně citoval Ecův názor, který řekl pro Der Spiegel na podzim 2009.

“Závislost dětí a mladých lidí na digitálních seznamech, jako je Google by mělo být alarmující. Příliš jednoduše až dramaticky jim zjednodušují jejich životy. V každém okamžiku si mohou vyvolat seznam informací čehokoliv. Když se já dívám na svůj seznam vytvořený Googlem vídím v něm změny každým okamžikem. Tyto seznamy však mohou být nebezpečné – ne pro staré lidi, jako jsem já, kteří získali své znalosti jiným způsobem, ale pro mladé lidi, pro které Google se stává tragédií.”

Není jednodušší cesty, jak zmanipulovat lidské myšlení, než jim vnutit seznamy, ve kterých se na první pohled zrcadlí demokratické principy.
Představte si, že sto tisíc lidí se dobrovolně vysloví na nějakém webu k určitému tématu. Když vyhodnotíme jejich názory získáme seznamy, neboli názory velkého množství lidí na určité téma. Zcela jistě má tento průzkum demokratické základy a jeví se jako velmi objektivní. Řeknete si, že takové kvanta nezávislých dat se přece nedají zmanipulovat. Bohužel dají. To vám řekne každý, kdo chápe princip vyhodnocování jakéhokoliv průzkumu.

A internet je ještě zrádnější. Každý měsíc, každou hodinu nebo minutu se vám na něm zobrazí jiné výsledky.
Přestávají se vytvářet seznamy, přetrvávající po dlouhá staletí, reflektující názory vyzrálé dobou a myšlením mnoha generací. Novými a hlavně neustále se měnícími seznamy jsou lidé manipulováni rychle a bezpečně, aniž by to vůbec tušili.

Do jaké míry je historie pravdivá?
Historie se měné podle toho, jakou chceme mít budoucnost. Historie tudíž nemůže být ve své podstatě pravdivá. Je manipulativní, vytváří nové ideje.

Například skutečná socialistická historie byla evidentně jiná, než jakou se učí děti ve školách po roce 1989.
Důkaz jak rychle se manupulují dějiny. Navíc lidská kolektivní pamět je  platná jen po jednu generaci, a přesto už dnes mladí lidé říkají neskonalé hloupsti o době komunistických stran, protože čerpají právě z manipulovaných seznamů. Například zavádějící kniha pro děti  Petra Síse, Zeď, je toho jednoznačným důkazem. Po přečtení jeho knihy ještě dnes mě jímá hrůza z toho, jak jsem vůbec mohl celý ten strašný socialismus přežít.

Čím víc kvalitních a nezpochybněných dat bude v seznamech, tím míň jich v budoucnu někdo zneužije v neprospěch lidí.
Pravda je v historii vždy zapomenuta a nová pravda se objeví jen v seznamech (knihách, filmech…) Taková pravda  je ovšem velmi subjektivní, neboť je tvořena lidmi bez osobní zkušenosti.

Když se Hitler prý ptal svých podřízených na názor nově vytvářené koncepce holocaustu, položil jim otázku.
Kdo z vás ví něco o holcaustu miliónu Arménů v Turecku?
Už po 30 letech nikdo nic nevěděl. Z toho vyplývá, že kdyby Hitler vyhrál válku a dokončil svůj strašný holocaust, kdo by dnes o něm věděl?
Historii vždy popisují vítězové.

Dokážete domyslet důsledky, pokud přístup k digitalním seznamům  a vyhledávačům bude mít jen jedna společnost nebo úzká skupina lidí. Takové nebezpečí není žádná vize, to se už dávno děje. A já jsem si nevšiml, že by někdo kompetentní ve vzdělávání se nad tímto vůbec zamyslel a nevšiml jsem si, že by mladou generaci to vůbec trápilo. A přitom dnes a denně vidí, že demokratická společnost je jen pojem, protože všude kolem jsou demokratičtí monarchové.

Kniha Bludiště seznamů
V jisté návaznosti na tuto výstavní událost roku byla vydána kniha Bludiště seznamů, která je souborem ilustrovaných esejů Umberta Eca a ve kterých se soustředí na seznamy čísel, které jsou obsažené v literatuře či kdekoli kolem nás. Informuje nás nejen zajímavými, ryze praktickými výpočty, ale nastiňuje mnoho otázek pro každého, kdo hledá souvislosti. Navíc je dílo, na rozdíl od jeho předcházející knihy, přístupná více laické veřejnosti než několika desítkám odborníkům.
A to činí z této knihy opravdový skvost mezi jeho knihami, které byly přeloženy do češtiny.

Karel Čapek o duchovní krizi doby:

Otázka: Které knihy pomáhají podle vašeho názoru přispět k překonání duchovní krize?
Karel Čapek: Zásadně: Každá velká a dobrá kniha, protože stupňuje vážnost k člověku a vášnivou lásku ke svobodě ducha. Ale celá literatura bude k malému užitku, pokud se tolik lidí bude živit každodenní lží.

 Bludiště seznamů / Umberto Eco / vydalo nakladatelství Argo 2009

The post Umberto Eco. Bludiště seznamů o manipulaci historie v digitálním světě first appeared on Čítárny.

Hlavním přínosem Lessigovy knihy Svobodná kultura a z ní vycházející iniciativy Creative Commons je, že poukazuje na způsoby, jak média zneužívají zákony a technologie k omezení kultury. Kniha nabízí také hlubší analýzu problému současného obsahového pirátství, prezentuje alternativu a ukazuje, proč a co je třeba dělat, aby se obnovila kulturní rovnováha.

Svobodnou kulturou je v knize myšlena společnost, která veřejnosti poskytuje dostatečný prostor využít a dále rozvíjet tvorbu minulosti (hudbu, film, knihy),
tzn. která vytváří a podporuje veřejné vlastnictví kreativního obsahu. Tomu odpovídá i nastavení systému ochrany duševního vlastnictví, který na jedné straně motivuje k tvůrčí práci tím, že po určitou dobu garantuje výhradní práva, ale na druhé straně vyžaduje, aby díla nakonec přešla právě do veřejného vlastnictví.

Kniha se zabývá udržitelností autorské ochrany v době Internetu.
Lessig upozorňuje, že je třeba rozlišovat několik druhů moderního ‚pirátství‘ a až pak je možné si udělat celkový obrázek o škodách a přínosech, které způsobuje. Příčiny současných sporů mezi mediálními společnostmi a ‚piráty‘ vidí zejména v tom, že zákony dávají autorům čím dál více práv, že technologie regulují a kontrolují přístup k obsahu a že zvyšování koncentrace vlastnictví médií zabraňuje šíření nezávislých názorů.

V závěru Lessig představuje filosofii sdružení Creative Commons, které prosazuje pružnější autorské licence, a poté navrhuje změnu stávajícího systému pomocí povinného označování a registrace děl a zkrácení ochranných lhůt.

Na překladu se podílela dlouhá řada lidí, kterým patří velký dík za korektury, opravy, diskuse, formátování atp.
Mimo jiných to jsou Ondřej Sláma, Seeker, Zdeněk Farana, Ondřej Bílek, Hynek Fabian, Petr Vysloužil, Radek Semrád, Martin Doucha, Dominik Opatrný, Miro, Jakub Vrána, Michaela Tetřevová, M. Chvalina, BLECH, francesco3, Radim, troolix, sirius, jezovec, Beret, HajdaM, uiii, pedro, lyon; poděkování patří i početné skupině anonymních přispěvatelů.

Ukázka z knihy:

Tahle kniha je o účinku Internetu za hranicemi Internetu, o jeho účinku na tvorbu kultury. Tvrdím, že Internet přivodil důležitou a dosud nerozpoznanou změnu do tohoto procesu. Změnu, která zásadně přetvoří tradici starou jako sama Republika. Kdyby tato změna byla jasně patrná, většina lidí by ji odmítla. Přesto si ji zatím málokdo uvědomuje.

Význam této změny postřehneme při rozlišení komerční a nekomerční kultury. Komerční kulturou míním část naší kultury, která je vyrobena a prodána, nebo je vyrobena, aby byla prodána. Nekomerční kulturou je pro mě vše ostatní. Dědové v parcích či na nárožích vyprávějící příběhy pro děti a jiné „spotřebitele“ představují nekomerční kulturu. Když Noah Webster vydal čítanku, či Joel Barlow svou poezii, byla to komerční kultura.
Na začátku našich dějin a pak v téměř celém jejich průběhu nebyla nekomerční kultura nijak regulovaná. Ovšemže když byly vaše historky obscénní nebo píseň narušovala veřejný pořádek, právo mohlo zasáhnout, ale nikdy se přímo netýkalo tvorby a šíření těchto forem kultury. Nechávalo kulturu svobodnou. Obvyklé způsoby, kterými lidé tvořili a měnili svou kulturu (vyprávění příběhů, přehrávání scén z divadelních her či televize, účast v klubech fanoušků, sdílení hudby, nahrávání kazet), zůstávaly bez zásahů.

Právo se zaměřovalo na komerční tvorbu. Autorům se dostalo nejprve nepatrné, později významné ochrany prostřednictvím přiznání výhradních práv, což jim umožnilo uplatnit se na trhu.8 To je jistě neodmyslitelná součást tvořivosti a kultury, která postupně nabrala v Americe na důležitosti, ale v žádném případě nedominovala naší tradici. Byla to jedna součást, regulovaná součást, protiváha svobodné kultury…
Lawrence Lessig

Soustředění moci, ať už politické, korporační, mediální, nebo kulturní by mělo být pro konzervativce nepřípustné. Rozmělnění moci prostřednictvím místních orgánů, čímž se podpoří individuální spoluúčast, je základem federalismu a nejlepším vyjádřením demokracie.
William Safire

„Myšlenky v této knize mají obecnou platnost. V žádném případě nejsou výlučně americké. Právě z tohoto důvodu je tak důležité je šířit pomocí překladů Svobodné kultury. Svoboda, o které se v knize hovoří, je univerzální, ale je ohrožena, a to především v Americe. Na americké půdě se této debaty zmocnily silné a extrémní zájmy. Rovnováha a lepší pochopení jsou proto klíčové jinde. Mám velkou radost a jsem vděčný, že váš projekt zpřístupní tyto myšlenky v češtině. . . . Díky za vaši pomoc a také za znalosti, které se tím podaří osvobodit. “
Lawrence Lessig

Kniha Svobodná kultura ke stažení v pdf (2Mb)
https://archive.org/details/SvobodnaKulturaLessig/page/n69/mode/2up

The post Kniha Svobodná kultura zdarma ke stažení. Jak média zneužívají zákony k omezení kultury first appeared on Čítárny.

Řekněte mi, čím to je, že epidemie nemyšlení dominuje ve společnosti, ptá se Martina Kociánová a prof. Peter Staněk odpovídá: Odpověď je ve studiích profesora Spitzera. Dnešní doba digitálního světa poskytuje obrovské množství informací, a lidem se nechce těmito informacemi prohrabávat, chcete jednoduchou odpověď, jednoduché řešení. A politik jim dá jednoduchou odpověď, a jednoduché řešení, tak proč byste přemýšleli nad tím, jestli mluví, nebo nemluví pravdu, jestli slibuje to, co nemůže splnit, nebo ne. A vypadá to líbivě.

V této mimořádné knize Spitzer odpovídá na jednu základní otázku. Jak to, že v době maximálního a téměř okamžitého dosahu mnoha informací se místo vzdělanosti šíří epidemie nemyšlení a stupidity?
Je to bezepsoru obrovskou záplavou informací, který přináší digotalizovaný svět. V kombinaci s vrozenou leností a nedovzdělaností se naprosté většině nechce prohrabávat touto záplavou a dají logicky přednost jednoduchému vysvětlení.
To vede k tomu, že většina vůbec nepřemýšlí o jejich pravdivosti nebo dokonce o souvislostech.
Dvouletá politická pandemie byla jasným důkazem, že polovina lidí podlehne jasným jednoduchým podvodům a lžím buď, že jim uvěří nebo ze strachu, aniž by si uvědomovali, že hazardují dokonce se svým životem.

Je třeba mít na paměti, že dnešní vzdělání, ve své naprosté většině, není zárukou toho, že jste myslící bytost. Máte pouze papír o dosažení jistého procesu vzdělávání.
To ovšem není zárukou, že jste připraven kriticky a objektivně myslet, hledat souvislosti etc. To bylo vždy, ale s upadajícím a zjednodušujícím systémem vzdělávání v digitálním světě procento takových lidíé narostlo geometrickou řadou.
A to se pak výrazně projevuje v procesu řízení i chování společnosti.
Celý rozhovor >>

Digitální média nás zbavují nutnosti vykonávat duševní práci. To, co jsme dřív prováděli jednoduše pomocí rozumu, nyní obstarávají počítače, smartphony, organizéry a navigace. To s sebou nese nezměrné nebezpečí, říká neurovědec Manfred Spitzer.
Výsledky výzkumu, které zmiňuje, jsou alarmující.
Na digitálních médiích vzniká závislost. V dlouhodobém horizontu poškozují tělo a především mysl. Jakmile přestaneme vyvíjet duševní úsilí, ochabuje nám paměť.

Nervové spoje odumírají, ty nové nepřežijí, protože jich není třeba.
U dětí a mladistvých vinou digitálních médií dramaticky klesá schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti. Spitzer ukazuje obavy, jež tento vývoj vzbuzuje, a vybízí k omezení konzumního způsobu života, především u dětí, abychom zabránili digitální demenci.

V Německu i anglosaském světě vzbudila kniha mimořádný ohlas jak mezi rodiči a pedagogy, tak i mezi odbornou veřejností, byť reakce byly často rozporuplné. Prodalo se jí přes 200 000 výtisku, několik měsíců se udržela na první příčce bestselleru týdeníku Spiegel a práva na vydání byla prodána zatím do devíti zemí.

Napsali o knize…

„Ohlupuje nás Google?“ — tak se jmenuje kritický esej na téma média od amerického publicisty a experta na internet Nicholase Carra.
Pokud vás zajímají digitální média a jejich případná nebezpečnost, pak byste ovšem neměli zaměřit pozornost výhradně na Google — a jistě taky nejde jen o ohlupování. Moderní výzkumy mozku totiž naznačují, že při užívání digitálních médií máme veškeré důvody k šířeji pojatým obavám. Náš mozek totiž prochází procesem neustálých změn, z čehož nutně vyplývá, že není možné, aby nás uživatele každodenní kontakt s digitálními médii nijak neovlivnil.
    Digitální média — počítače, smartphony, herní konzoly a v neposlední řadě i televize — nám mění život. V USA dnes mladiství věnují digitálním médiím více času — alespoň sedm a půl hodiny denně — než spánku. To vyplývá z reprezentativní studie, provedené na vzorku více než dvou tisíc dětí a mladistvých ve věku od osmi do osmnácti let.
    Jak vyplynulo z rozsáhlého průzkumu, kterého se účastnilo 43 500 školáků, v Německu stráví žák deváté třídy s médii průměrně téměř 7,5 hodiny denně. A to nebylo započítáno užívání mobilů a MP3 přehrávačů.

    Mezinárodní šetření, které shromáždilo údaje od více než 300 000 patnáctiletých žáků, ukazuje, že náctiletí, kteří nejvíce využívají ve škole osobní počítač, mají také v průměru ty nejhorší školní výsledky. A protože tradiční školský systém zatím nedokáže změřit rozvoj nových dovedností v oblasti informatiky, je podle zmíněného šetření informacní „překlikávání“, k němuž digitální technologie vedou, nejvýznamnějším faktorem pro ztrátu schopnosti dlouhodobého soustředění. – Tagesspiegel

„Přeneseme-li intelektuální práci na digitální média, pak už ji nevykonává náš mozek. Když používáte auto, atrofují vám svaly. Když používáte GPS, atrofuje vám mozek.“
Manfred Spitzer, v rozhovoru pro deník Kurier.

„Asi čtvrt milionu osob mezi čtrnácti a čtyřiadvaceti lety můžeme považovat za závislé na internetu, 1,4 milionu za problematické uživatele internetu.“ Tak to stojí ve výroční zprávě Mechthild Dyckmansové, pověřenkyně německé spolkové vlády pro problematiku závislostí, která byla publikovaná 22. května 2012. Zatímco spotřeba alkoholu, nikotinu, jakož i měkkých a tvrdých ilegálních drog je na ústupu, závislost na počítači a internetu dramaticky narůstá. Vláda je bezradná. Zatím ji napadlo pouze to, že zvýší tresty hostinským, kteří nechávají nezletilé hrát na výherních automatech.

Publicista Nicholas Carr popisuje svou vlastní zkušenost s užíváním internetu takto:
„Jako by mi síť ničila schopnost soustředění a nerušeného uvažování. Mé vědomí nyní čeká, až bude moci zaznamenávat informace přesně tak, jak jsou nabízeny na síti: v podobě rychlého proudu malých částic […]. Moji přátelé říkají totéž: čím více používají síť, tím namáhavěji se soustřeďují na psaní delších úseků textu.“

K zodpovězení otázky, co s námi internet a nová digitální média dělají, existuje mnohem více odpovědí než pouhé záznamy vlastní zkušenosti a empirické studie o účincích médií. Může zde přispět také základní výzkum fungování mozku. Tak jako biochemie zaostřuje náš pohled na poruchy metabolismu, podobně nám dnes porozumění mechanismům učení, paměti, pozornosti a vývoje umožňuje jasnější výhled na nebezpečí digitálních médií.

The post Digitální demence se šíří mezi lidmi stejně, jako ve středověku epidemie moru first appeared on Čítárny.

Vláda Petra Fialy donutila provozovatele internetu bez soudu a protiprávně odpojit od internetu údajné dezinformační weby Aeronet.cz, Protiproud.cz, Ceskobezcenzury.cz, Voxpopuliblog.cz, Prvnizpravy.cz, Czechfreepress.cz, Exanpro.cz, Skrytapravda.cz..

Komunisté a Klement Gottwald, přebrali 25. února 1948 demokratickou cestou moc, aby nastolili totalitu. Už 22.4. 1953 vytvořila československá vláda tajně cenzurní Úřad pro tiskový dozor. Státní cenzuru řídilo ministerstvo vnitra ve spolupráci s Stb.

Tato vláda, ale tímto svévolně porušila zcela evidentně svobodu slova i Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948. A zcela jistě zapomněli na Zákon č. 86/1990, který  plně obnovil článek č. 17 zákona č. 84/1968, podle něhož je CENZURA NEPŘÍPUSTNÁ!

Ombudsman Stanislav Křeček kritizoval cenzurní snahy takto:
“Souhlasím, aby v dnešní těžké době byli umlčeni dezinformátoři. Ale až poté, co se ke slovu dostanou informátoři.”
Ono totiž každá mince má dvě strany.

Pokud vás zajímá, jaka byla cenzura za nacistické německé okupace 1939-1945…
Jak fungovala protektorátní mediální cenzura pod vládou nacisty Wolfganga Wolframa von Wolmara

CENZURA ALE V ČESKU A V EVROPĚ POSTUPNĚ SÍLÍ
STEJNĚ JAKO ODPOR VŮČI LIDEM, KTEŘÍ JE ZAVÁDĚJÍ?

Coin Bureau předložil v lednu 2023 detailní rozbor chystajících se totalitních cenzurních zákonů na internetu,
které mají ukončit svobodu projevu a které mají umlčet opoziční názory vůči oficiálně předkládaným vládním narativům.
Kanada: Zákon C-11
Británie: Zákon o bezpečnosti online
EU: Zákon o digitálních trzích
EU: Zákon o digitálních službách
USA: Zákon o bezpečnosti dětí na internetu, článek 230.
Vice o cenzuře>>

V roce 2024 Rakušanovo Ministerstvo vnitra zavádí opatření proti „skupinám s odlišnými ideovými postoji“.
Portál PrahaIN uvádí, že od několika policistů získala dokument, který shrnuje priority pro rok 2024 v rámci Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje. V úterý jeho autenticitu potvrdil i samotný útvar, v jehož čele stojí generál Leoš Tržil.
Samotné policisty nejvíce popudil odstavec týkající se oblasti veřejného pořádku. Zde by se totiž mělo dbát nejen na opatření v souvislosti s projevy rasismu nebo extrémismu. U uvedené pasáže se rovněž píše o opatřeních proti „skupinám s odlišnými ideovými postoji“.

CENZURA, MIGRACE OČIMA PRÁVNÍKA
Lež ministra Víta Rakušana. Pravda o médiích. Robert Kotzian o mračnech nad svobodou v ČR.
U českých médií existuje slepota, se kterou mnoho věcí vymlčují, říká právník, politik a analytik Robert Kotzian, autor knihy „Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci“. Usvědčuje ministra Rakušana z toho, že za státní peníze vyvěsil plakát – lež.
Popsal, jak se stahují mračna nad svobodou slova v ČR a jakou roli v tom hraje Brusel a Fialova vláda.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Lez-Vita-Rakusana-Pravda-o-mediich-Robert-Kotzian-o-mracnech-nad-svobodou-v-CR-750532

Velmi dobrý a shrnující článek: Jak je lidstvu vnucována totální cenzura

Nikým nevolená Ursula von der Leyenová a místopředsedkyně Evropské komise V. Jourová pak oznámily vytvoření nového “digitálního zákona 2024”, který reguluje všechny sítě, platformy a služby Evropské unie
Zákon zajišťuje pečlivé oddělení a omezení přístupu občanů k jakýmkoli nesprávným a neloajálním vůči globálním spojencům informacím.
Byla také vyslovena myšlenka přirovnat všechny komplotisty, a sice “zastánce konspiračních teorií, kteří rozsévají nesprávné myšlenky o Evropské unii, jejích záměrech a jejích spojencích”, k teroristům. Tento zákon, který ve skutečnosti vnucuje Evropanům totální cenzuru všech masmédií, vstupuje v platnost pro EU 17.února 2024. Více>>
V Kanadě mezitím roste snaha o zavedení nové cenzurní formy tzv. „informační integrita“.
Kanada spouští v roce 2024 deklaraci zaměřenou na online „dezinformace”.

Více o porušování svobody slova na speciálním webu:
https://www.sosp.cz

The post Novou cenzuru po roce 1989 spustila vláda Fialy, při příležitosti Vítězného Února 25.2. 2022. Náhoda? first appeared on Čítárny.

Na podzim 2012 unikl z EU tzv. důvěrný dokument pracovní skupiny CleanIT a opravdu děsí všechny normálně uvažující lidi. To co ještě nemohl domyslit Orwell a o čem se nezdálo ani stalinovým poskokům začíná vymýšlet nová úřednická mašinérie, která pro změnu tvrdí, že je demokratická. Není to žádné scifi, ale realita o tom, jak se mocenské struktury snaží vybudovat svou moc nebo řekněme narovinu novou totalitu. Systém, který propaguje hned několik politických stran a ve svém důsledku může vést i k tomu, co budete moci číst a co ne.

Jak píše na svém webu BoingBoing Doctorow, EU vyprodukovala nejstupidnější řadu pravidel, kterými by se měl v blízké budoucnosti řídit internet. Za skoro půl miliónů eur sestavila skupina dokument, který byl údajně připraven pro boj s terorismem na internetu.

A jak by měl totalismus na internetu podle těchto “eu mozků” vypadat?

1. Vědomě poskytovat odkazy na weby s teroristickým obsahem musí být definováno zákonem jako nelegální, stejně jako samotný teroristický obsah
2. Vlády musí šířit seznamy nelegálních, teroristických webů
3. Poskytování internetových služeb je zahrnuto v poskytování ekonomických nástrojů a poskytování subjektům jako je Al Káida (a další teroristé a teroristické  organizace určené EU) je nelegálním činem
4. V rámci VoIP (Voice over IP), chatů, e-mailových, IM, obchodů i sociálních služeb musí být možné označit (nahlásit) uživatele pro teroristické aktivity
5. Internetové společnosti musí umožnit pouze skutečná, běžná jména a legislativa jim musí umožnit to, aby reálná jména (a identifikaci uživatelů) žádali
6. Sociální média musí umožnit zveřejňování pouze skutečných fotografií uživatelů
7. Na evropské úrovní musí být umožněno nahlašovací tlačítko na úrovni operačního systému nebo prohlížeče
8. Vlády začnou navrhovat legislativu, která zavede jako podmínku prodeje prohlížečů či operačních systémů zahrnutí monitorování internetových aktivit
9. Poskytovatelé internetových služeb budou povinni vyhledávat a detekovat v odpovídajícím rozsahu (dle nákladů a technologických možnosti) teroristické využití jejich infrastrukturu
10. Policejní složky hlídají sociální média a zaznamenávají aktivity jejich uživatelů.
11. Vlády vytvářejí seznamy doménových jmen, které nebude možné registrovat, protože mohou sloužit teroristické propagandě.
12. Internetové společnosti ukládají identitu a kontaktní informace všech uživatelů.
13. Nahlašovací mechanismy na různých úrovnívh evidují nahlašovatele a podle toho se chovají k jeho hlášením. Navíc bude povinnost majitelů hostingů zajistit podmínky k automatickému detekování klíčových slov na blacklistu s následným hlášením a šetřením.A důsledky jsou už dnes každému jasné…

Takto plošně pojaté sledování aktivit občanů jednoznačně povede k zavedení všech známých totalitních praktik. Včetně zákazů určitých knih a mnohem důslednější cenzury psaného i multimediálního projevu všech občanů. Tím končí definitivně projekt zvaný demokracie. Dokument totiž dává prostor pro jakoukoliv interpretaci, jak už to u podobných návrhů či zákonů bývá. To znamená, že terorista je každý, kdo má problémy s pochopením názoru vládnoucí elity či jiné vládnoucí skupiny. A to, stručně řečeno, je totalismus horší, jak ten socialistický.

Dokument CleanIT ke stažení: http://www.edri.org/files/cleanIT_sept2012.pdf

The post Kontrola internetu. Politici se snaží vytvářet podmínky pro novou čtenářskou totalitu first appeared on Čítárny.