Celý Sókratův život (469 př.n.l. – 399 př.n.l) je znám pouze z vyprávění jeho žáků, posluchačů a vykladačů jako byl Platón, který Sókrata spíše idealizuje a Xenofónt, jenž na něj nahlíží spíše jako člověka praktického. Není známo, že by Sokrates někdy své názory zapisoval.

Na svou dobu se chová Sokrates výjimečně. Opouští lukrativní post kameníka a věnuje se filosofii a vyučování a to formou diskuze.
Jak je známo, tento způsob komunikace ve své podstatě není příjemný žádné moci v jakékoliv době. Diskuze přináší různorodost názorů, vidí a definuje nedostatky ve společnosti a neohlupuje lidi, naopak je nutí myslet. Paradoxně po nastolení demokracie (po skončení peloponéské války a krátké  době vlády aristokracie) začal být Sokrates pokládán za člověka nepohodlného a za své názory byl zmanipulovanou athenskou společností odsouzený k trestu smrti (399 př.n.l.).

Důvod byl zcela zřejmý. Brilantnost jeho promluv a jeho nesmírná obliba vyvolala žárlivost dvou veřejných osobností: Anyta, starého starosty města, a Meleta, jeho mladšího komplice, uraženého filozofovou ironií, která ho obviňovala z bezbožnosti. Řečník Lykon byl pověřený přednesením obžaloby u soudu, která měla být psána sofistou Polykratem či osobně Anytem, který zastupoval řemeslníky a úředníky z lidu. Polyeuktus pak vyslovil větu, která odsuzovala Sokrata k vypití bolehlavu.
Jako sedmdesátiletý stařec Sókratés umírá po vypití tohoto odvaru, aniž by přijal nabídku na útěk z vězení.

Plútarchos o tomto soudu píše:
„Obžalovaní v Athénách hájívali se obyčejně před soudem uměle sestrojenými frázemi a namáhali se obměkčiti soudce slzami a prosbami. Sókratovi se prostě zdálo nedůstojným užívati takových prostředků. Dle athénského obyčeje musel obžalovaný sám označiti trest, o kterém se domníval, že ho zasloužil.
Když tuto otázku položili Sókratovi, prohlásil, že myslí, že by zasloužil stejně jako vítěz her olympijských, aby žil v budoucnu na státní útraty… Touto odpovědí ještě více rozzuřil své soudce. Několik mezi těmi, kteří se vyslovili z počátku proti trestu smrti, hlasovali potom pro. Byl tedy odsouzen.“

Hlavní podstatou Sokratových rozhovorů byla etika, chování člověka a morálka společnosti. Tvrdil, že člověk je schopen svým vlastním rozumem, který je „vládcem nad tělem“, rozpoznat to, co je dobré. Z toho pak vyvozuje, že je schopen naučit se ctnostem, které jsou předpokladem pocitů zvané štěstí a které nás přivádějí do stavu rovnováhy. Za základní ctnosti přitom Sókratés považuje moudrost, rozumnost, spravedlnost, statečnost a zbožnost.
Filosofie podle Sokrata není jen bezvýznamnou intelektuální spekulací, ale celým způsobem života. Delfská věštírna ho nazvala „nejmoudřejším ze všech lidí“ právě proto, že dokázal rozeznat a popsat omezenost lidského vědění. Jeho nejznámější  výrok „vím, že nic nevím“ je poznání těchto hranic.

Jedna z mnoha historek ze života Sokrata: Zkouška tří sít

Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá: “Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
“Počkej chvilku,” odpověděl Sokrates. “Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít.”
“Tří sít?”
“Přesně tak,” pokračoval Sokrates. “Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
“Ne,” odpověděl ten člověk, “vlastně jsem to jenom slyšel a….”
“Dobře,” řekl Sokrates. “Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?”
“Ne, naopak…”
“Takže,” pokračoval Sokrates, “chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to, co mi chceš o mém příteli říct, užitečné?”
“Ne, moc ne.”
“Dobrá,” uzavřel Sokrates, “to co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?”

Obraz: Smrt Sokratova je slavný obraz neméně slavného francouzského malíře Jacquese-Louise Davida z roku 1787
Doporučujeme knihy:
Obrana Sokrata >> stáhni knihu

Sokratovy známé citáty:

Kdo chce hýbat světem, ať nejprve hýbe sám sebou.
Vím, že nic nevím.
Radost musíme čerpat ne z jiných, ale ze sebe.

The post Sokratova moudrá zkouška tří sít. Nadčasová historka ze starého Řecka first appeared on Čítárny.