Jan Karafiát napsal dětskou knížku, která byla od svých počátků cenzurována. O svatojánských broučcích si děti četly už roku 1876 a přesto má kniha dodnes malé tajemství. Nevíme totiž, proč v době svého působení na Valašsku vydal Karafiát knížku anonymně. Zřejmě to nemá nic společného s faktem, že kniha vyšla za finanční podpory jeho mecenášky lady Jane Beaukenen, se kterou se seznámil v době, kdy byl domácím učitelem ve skotském Edinburgu!

Církevní a společenská cenzura?
Mnoho lidí si myslí, že to byl Karafiátův obyčejný strach z toho, co by knize a jeho literární aktivitě řekli církevní hodnostáři a možná i věřící, kteří bývají často stejně prudérní jako církev. To zřejmě zapřičínilo, že kniha čekala na své objevení celých 17 let. Zásluhu na tom má Gustav Jaroš-Gamma, který o příběhu otiskl v časopise Čas krátkou recenzi.
Díky tomu bylo první vydání rozprodáno stejně jako reedice o rok později, v roce 1894. Není nezajímavé, že i nadále kniha vycházela anonymně. Teprve roku 1912 vychází se jménem autora.
Dnes vyšlo víc než sto vydání.

Ilustrace Jiří Trnka ke knize Broucci z roku 1968

Styl poetického vyprávění i samotný příběh byl na svou dobu zcela jistě revoluční. I dnes je kniha oblíbená, ale zároveň problematická.
Jan Karafiát (*4.1. 1846 – †31.1. 1929) byl evangelický kněz a proto i jeho pohled na svět, na chování lidí a morálku je poplatné době. Jako bezmezně věřící křesťan chce děti správně vést, jinak řečeno, správně moralizovat a připravovat je na svět, ve kterém Hospodin je jediný světlý bod našeho snažení a tím i spasení.

Vedou se proto právem diskuse o výchovném vyznění knížky, protože Karafiát plně kladl důraz na absolutní poslušnost.
Protože Brouček často neposlouchal, co mu maminka, tatínek a Janinka říkali, stihl ho za to ho trest. Absolutní podřízenost nejen rodičům, ale i Hospodinovi Karafiát podtrhuje častými motlitbani před spaním:

Ó náš milý Bože, povstali jsme z lože, a pěkně tě prosíme, dejž, ať se tě bojíme, bojíme a posloucháme, a přitom se rádi máme.
Podvečer tvá čeládka / co k slepici kuřátka / k ochraně tvé hledíme, / laskavý Hospodine.

Ilustrace Jiří Trnka ke knize Broucci z roku 1968

Z toho pohledu je kniha evidentně propagandistická, na druhou stranu, ale přesně vystihuje atmosféru své doby, kterou Karafiát ani nechtěl skrýt.
Neidealizuje před dětmi realitu světa, realitu neustálého nebezpečí, které na broučky číhá na každém rohu a které často sebou přináší i smrt. Tu popisuje zcela otevřeně, i když v dimenzích dětského uvažování:

…Tu se teprv dali broučci do náramného křiku. – “Broučci, copak vy nechcete poslouchat?” – “Ach, my chceme poslouchat, ach, my budeme poslouchat, jenom nám neumírejte!”
“Tak, když vy chcete poslouchat, chcete, abych já byla neposlušná? Pán Bůh mně všecky hříchy odpustil, a když si mě nyní chce vzít, měla bych nechtít? Nic neplačte, jenom pěkně poslouchejte!” A když byla ještě každého políbila, položila se naznak a pokojně ležela, všecka sváteční. “A nezeslábly oči její, aniž síla odešla od ní.”
A když tak pokojně ležela, tu jako by jí ještě něco napadlo. “Broučku!” – A tatínek se k ní naklonil. “Tam na dvůr v komoře jsem tomu broukovi kováříkovi něco uchystala. On mi často posluhoval. Ať si pro to přijde! Že ho pozdravuju a děkuju mu.” Pak oči zavřela a víckrát neotevřela.
Ach, ti broučci už Janinku neměli. Ti se naplakali! Pak vykopali před okny v mechu hrobeček, zaplakali, Janinku do něho pěkně uložili a třetí den tam kvetla chudobička bílá jako mléko s kraječkem jako krev červeným. To, že Janinka zůstala pannou.

Ilustrace Jiří Trnka ke knize Broucci z roku 1968

Cenzura smrti v dnešní době.
Je dost nepochopitelné, že v dnešní době si nakladatelé Jan Melvil publishing a Alena Peisertová rozhodli ve vydání z roku 2008 (ilustrovala Baránková) vyškrtnout velmi známý závěr s chudobkami a se smrti. K tomu se dá jen dodat, že se jedná o nesmírně hloupou cenzuru. Úplně stejnou, jako bylo vypuštění poznámek o Bohu v socialistických vydáních. 

Zajímavý paradox kolem knihy nastal prvního září v roce 2022,
To “světový lídr” a premiér Petr Fiala na začátku školního roku rozdával prvňáčkům knihu Broučci. Evidentně knihu nečetl on ani jeho poradci, protože závěr knihy přímo předvídá i politiku této první nečeské vlády. Zdražíme vám energii tak, že všichni pomrznete nebo zkrachujete. 

Úplný závěr knihy, který Fiala a spol. nepochopili:

A byla zima. Ach, to byla zima, zlá zima. Potoky zamrzly až na dno, ptáci padali z povětří – mrzlo, až se jiskřilo. Ach, ti broučci pod jalovcem, jestli oni to vydrží?
Nechť. Však jestli zmrznou, oni poslušně zmrznou.

A bylo jaro. Všecko, všecko kvetlo, ale pravšecko, a tam pod jalovcem kvetlo dvanáct chudobiček, devět bělounkých jako mléko a tři s kraječkem jako krev červeným. Však tam kvetou podnes.

Ilustrace Jiří Trnka ke knize Broucci z roku 1968

Bohužel Broučci před námi defilují velmi často s ilustracemi od vyložených kýčařů:
Jako např. Adolf Dudek, Luba Suchalová, Ivica Augustinová, Ladislava Pechová, Klára Mikulcová, Karel Hejkal, Marek Nenutil, Aleš Čuma, Vlasta Švejdová a další.

Naštěstí se objevují i mistrovské ilustrace Ondřeje Sekory a Jiřího Trnky, které jsou dodnes sběratelským pokladem.

Další ilustrátoři Broučků: Vojtěch Preissig, Al. Halaburtová, Ludmila Jánská, F. V. Eisenreich, Adolf Wenig, Josef Wenig, Václav Náhlíček, Marie Fischerová-Kvěchová, Jar. Vodrážka, Vl. Maisner, Miroslav Slunéčko, J. Burjánek, Otakar Štáfl, Emil Weiss, A. Morávek, Vladimír Kovářík, Marie Vořechová-Vejvodová, Vladimír Valenta, Vojtěch Cinybulk, Rudolf Mates, Kateřina Sládková, Zdeněk Hofman, Vítězslava Klimtová, Milada Kudrnová.

Ilustrace Jiří Trnka ke knize Broucci z roku 1968

The post Jan Karafiát a Broučci. Neustále cenzurovaná dětská knížka a mistrovské ilustrace Trnky first appeared on Čítárny.

Síň rodáků v Jimramově byla otevřena v prosinci 1998. Její součástí je Dioráma Broučků od národního umělce Jiřího Trnky, které ve svých 27 letech vytvořil pro světovou výstavu v New Yorku v roce 1939. Výstava se ale nerealizovala, vzhledem k tomu, že jsme už byli součásti německého protektorátu. Proto bylo dioráma vystaveno v Praze v Uměleckoprůmyslovém muzeu na výstavě Malíř naděluje dětem v roce 1940.

Později reprezentovalo Českou republiku v roce 1958 na Expo v Bruselu.
V roce 2004 byla část dioramatu na výstavě o Jiřím Trnkovi v Japonsku.
Při příležitosti 100 let od narození Jiřího Trnky (2011) bylo Dioráma zrestaurouváno a vystaveno v Plzni. Restaurování Trnkova projektu trvalo dva měsíce a oprava probíhala přímo před návštěvníky Muzea loutek.

Dioráma je ve vlastnictví Českobratrské církve evangelické a v současnosti je přemístěno do Síně rodáků v Jimramově.

Součástí Síně rodáků je expozice Jana Karafiáta. V Jimramově je také k vidění rodný dům Jana Karafiáta.

Síň rodáků v Jimramově:
Červenec a srpen:
úterý – neděle      10:00 – 12:00      13:00 – 16:00
http://www.jimramov.cz/index.php/si-rodak

The post Dioráma Broučků v Jimramově a památník Jana Karafiáta first appeared on Čítárny.