Civilní poesie civilního básníka. Neviditelný vrchol ledovce české poesie.

Vít Janota
Narozen na počátku 70. let 20. století v Praze. Manžel, otec svých synů, amatérský saxofonista kapel, které nikdo neznal, kavárenský sportovec, fyzik v oboru molekulárních a biologických struktur, programátor a počítačový grafik. Spolu s Karlem Kunou poloviční předseda staroslavné Společnosti za obrodu Čtyřlístku a majitel alternativního samizdatového nakladatelství Narcis Press.S literaturou experimentuje již od dětství, své těžiště však nalezl v poezii. Publikoval časopisecky i v nejrůznějších antologiích. Je autorem sbírek K ránu proti nebi (Dauphin, Praha – Podlesí 2002), Fasování košťat (Dauphin,Praha – Podlesí 2004), Praha zničená deštěm (Dauphin, Praha – Podlesí 2006), Minová pole (Dauphin, Praha – Podlesí 2009)

Vít Janota, Noc a déšť, vydal Dauphin 2013, Fotografie Jan Horáček
978-80-7272-469-7 | 978-80-7272-470-3 (pdf) | 978-80-7272-478-0 (ePub)
64 stran, V2, matné lamino, chlopně

Ukázka:

(* * *)

Koupím si v trafice Le Figaro
i když francouzsky nerozumím nic
koupím si šustivou plachtu Frankfurter Allgemeine
Es ist höchstwahrscheinlich dass…
a koupím si knihu
s tváří mlčenlivé básnířky na obálce
Nem értem
nem értem čím dál tím víc
ale něco se dělat musí

Řetěz unavených stop
táhne se osaměle přes kašírované papundeklové pláně
čas uvíznul na obnaženém dně
bledá břicha ryb studeně svítí v čvachtavém blátě tmy

Horizontem událostí je odraz vln
nezřetelný šepot co se k našim nohám vrací
a tíha která zaniká
v neklidu vlastních disipací

(* * *)

Cožpak jsem nezápasil s démony na černých skalách
na úzkých perónech příměstské dráhy?

Cožpak jsem nervózně nepostával
pod vyrudlým plachtovím kiosků
s nabídkou perlivých limonád?

Cožpak jsem svůj smutek
nevyzvednul přímo ze žhavého nitra Země?

Slova stíhají básníka
básník zapírá sám sebe
porozumění se vyjevuje a ztrácí
ve špatně nastaveném soutisku barev
v periodických pohybech
záhadných mechanických strojů

Jen rodiče odcházejí bolestně a dlouho
jako by se šroub pomalu utahoval

A dětství najednou končí
docela nečekaně
daleko od zalepených krabic
s dřevěnými vláčky

(* * *)

V ostré zatáčce
pod zrušenou továrnou na letecké motory
naložené pětituny mučivě podřazují

Namáhaná preciznost v oleji naložených soukolí
nespojitost v jinak hladké ploše kontinua
znovu obnažuje cosi
co jsme jen letmo zahlédli
v onom okamžiku s voskově žlutou tváří

Byli jsme vyhoštěni
násilím vystrčeni do první řady

Vytrhaná lana je třeba znovu ukotvit
v sypké půdě dohledat pevné místo
Nedojedený jogurt na nemocničním stolku
vázička splácaná dětmi v kroužku dovedných rukou
prokluzující převody bolesti
další slepá místa
vypálená do sítnic našeho vnímání

(* * *)

Pod drobnohledem zážitků
pod stroboskopem nelítostných průhledů
jako by se hroutila původní topologie prostoru

Konce a začátky se proplétají
jasně vyvstává uzavřený kruh

S metodickou precizností
zahlazujeme poslední stopy

Diáře
telefonní seznamy
zažloutlé stránky sešitu
s nepochopitelným záznamem kroků klasických tanců
z tanečních hodin pro dospělé

Informace se znovu a znovu vzpírají
přijmout svůj skutečný obsah

Tulipány
nadrásané humpoláckou tužkou normalizace
Maminko všechno nejlepší k MDŽ

The post Noc a déšť. Janotova civilní poesie civilního básníka first appeared on Čítárny.

Krásný tisk, nová sbírka básníka Prahy Víta Janoty, s výtvarným doprovodem Miloslava Mouchy.

Vzestup a pád říše stínu / © Vít Janota, 2022 / Illustration © Miloslav Moucha, 2022 / Vydal www.dauphin.cz

Miloslav Moucha (*1942)
grafik, malíř, spisovatel, se narodil 25. 3. 1942 v Litvínově. V roce 1969 odešel do emigrace, žije střídavě v Paříži a Praze. Ve výtvarné oblasti je samoukem, ale díky svému talentu působil jako profesor na L´École des Beaux-Arts v Besançonu. Uspořádal na tři desítky samostatných výstav a je zastoupen ve sbírkách významných světových galerií včetně Centre Georges Pompidou a Národní galerie v Praze. Jeho tvorba má převážně meditativní charakter. Od avantgardy a konceptualismu se během 70. let trvale vrátil k malbě.

Vít Janota (*1970)
Básník, překladatel, příležitostný hráč na saxofony a klarinet. Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, vystřídal různá zaměstnání a nyní pracuje jako programátor. Vydal osm básnických sbírek a svou tvorbou je též zastoupen v rozličných almanaších, sbornících a antologiích. Za knihu Víkend v jakémsi Švýcarsku byl nominován na cenu Magnesia Litera 2017 v kategorii poezie.

Ukázka:

Někdy se pod kůží dalo nahmatat
cosi hladkého a tvrdého
nějaký do masa zarostlý oválný předmět

v takových chvílích
se slova vypouštěla jako dým
jen na zapřenou sevřeným koutkem úst
a po prasklinách po tepelných tunelech
v podloží těch vět
vzlínal mráz

stávali jsme mlčky
s rukama v kapsách
s tváří obrácenou k soumraku
plni jemně nařaseného
pečlivě poskládaného vzdoru
a pokud někdo z nás
přeci jen nalezl odvahu
překročit křídou nakreslený kruh
pak jen proto
aby se naplnila slova proroků

byli jsme mladí v těch dnech
a po širokých schodištích
jsme sestupovali s hlavou hrdě vztyčenou
neboť bez ohledu na armády démonů
které již umetaly cestu
pokora nepatří k výsadám mládí

byli jsme mladí
a na prvním schodu jsme dosud necítili
onu tektonickou závrať
se kterou znavený poutník nehybně hledí
do doutnajícího kráteru osamění
se kterou špinavá klec
plná nemytých upocených těl
trhavě letí vstříc antracitové hlubině zítřka

dech ještě nebyl cítit
dezinfekčními roztoky a chirurgickou ocelí
každý krok neklesal jako batyskaf
pod nezměrnou tíhou oceánu
vždyť poznání
ke kterému jsme v naivní víře směřovali
mělo být něčím víc
než jen zelenkavým přísvitem
za obludně vypouklými skly žabích průzorů
než jen pohledem strnule upřeným
na světélkující ciferník hloubkoměru

The post Vít Janota. Vzestup a pád říše stínu first appeared on Čítárny.