Skutečné jméno známého autora 18 a 19 století bylo Johann Paul Friedrich Richter, později změnil jméno na Jean Paul. (21.3. 1763 – 14.11. 1825)

Jeho život ovlivnily v podstatě tři zásadní věci.
1. Dětství v rodině učitele, varhaníka a později pastora Johanna Christiana Christopha Richtra.
2. Včasné rozhodnutí nestudovat teologii, ale psát knihy. Jako své první literární pokusy psal především satirické kusy ve stylu Jonathana Swifta a Christiana Ludwiga Liscowa, které vyšly v souhrnném vydání roku 1783 jako “Grónské procesy”.
3. Oblíbenost jeho knih u pruské královny Luisy, jenž byla  jeho nadšená čtenářka.

Paulovy knihy byla na jedné straně vyzdvihovány do nebe a na straně druhé se setkávaly s lhostejností. Nicméně u žen měl úspěch.
Asi kvůli empatii, s níž Jean Paul vytvořil ve svých dílech ženské postavy. Nikdy dosud nebyly v německé literatuře ženy zastoupeny takovou psychologickou hloubkou. Česká čtenářka si ještě dnes užije Odhalení žen s podtitulem “kromě několika pravd o lásce a manželství sebraných z jeho děl ku prospěchu a užitku obou pohlaví jedním, jemuž to nepomohlo”.

V jeho knihách nalezne pozorný čtenář hořkou satiru i mírný humor, na svou dobu nevídané.
Např. příběh lékaře-cynika “Doktor Škrtikočka jede do lázní”. Čtenářsky značně náročná povídka. V mnohém je ale přímo typická pro jeho humor, množství udivujících nápadů, sršatého vtipu a omračujících paradoxů.
Nebo problémy se svými věřiteli popisuje v knize Siebenkäs, česky vydané jako “Advokát Sirový aneb Výjevy o květech, plodech a trní neboli Manželství, smrt a svatba advokáta chudých Houžvětína Stanislava Sirového v říšském tržním městysi Kopytví”.

Vedle střízlivě realistických pasáží nacházíme v jeho knihách romantické pasáže a často ironicky zkrácené idyly, sociální komentáře a politické prohlášení. Rychlé změny nálady v příběhu přitahovaly skladatele jako např. Schumanna, jehož Papillons byl inspirován Jean Paulem.

Pro jeho současníky, Goetha či Schilera byl ale nezajímavý.
Schiller kdysi poznamenal, že Jean Paul mu byl stejně cizí jako někdo, kdo spadl z měsíce. Jenže na druhé straně měl to, co se stalo vzácným uprostřed klasické vážnosti a romantické ironie: humor.
Paul byl ale jedním z prvních obránců Schopenhauerovy filozofie. Nesnažil se nikdy obdivovat, ale vykresloval lidské štěstí, dokonce (a obzvláště) ve stále více odcizeném prostředí hradů a bezútěšných vesnic, které poznával.

Jeho zajímavý život nakonec končí oslepnutím a zakrátko v roce 1825 umírá. Byl pochován na městském hřbitově v Bayreuthu, kde je dodnes jeho pomníček.

Myšlenky Jeana Paula, dokládajících osobitost a bystrost jeho myšlení i pronikavý postřeh.

Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou.
Člověk může být velmi citlivý na čest, a přece žádnou nemít.
Nešťastní jsou ti, kdo nemají smysl pro žert. Nemají totiž smysl ani pro vážnost.
Kdo nemá odvahu být po svém ztřeštěný, má sotva odvahu být po svém chytrý.
Lidé chtějí člověka ponížit a pak mu teprve chtějí prokázat dobro – ale nikdy ho nechtějí pozvednout a poté oslavit.
Některými věcmi se člověk chlubí, aby se za ně nemusel stydět.
Nic nemají obyčejní lidé na člověku tak v nenávisti jako osamělost.
Malé bolesti přivádějí nás z rovnováhy, ale velké nás navracejí samým sobě.
Často hájíme některou věc slabými důvody, protože ty nejsilnější se neodvažujeme vyslovit.
Leckomu se všechno tak roztéká do celku, že při vlastních poklescích naříká nad slabostí lidské přirozenosti.
Často hájíme některou věc slabými důvody, protože ty nejsilnější se neodvažujeme vyslovit.
K nikomu není tak těžké být pokorný jako k někomu, kdo nás nenávidí.
Hudba je měsíční světlo v ponuré noci života.
Slabosti velikánů uhodnou malí lidé, jako děti uhodnou slabosti učitelů.
Žádná doba nepotřebuje básníka tolik, jako ta, jež má za to, že ho může postrádat.
Kdo se nechce stát misogynem, ať nikdy neposlouchá, když se mezi sebou hádají dvě ženy.
Dílo tištěné pouze velkými písmeny se těžko čte. Právě tak život ze samých nedělí.
Dítě považuje to, po čem prudce touží, za něco, co mu patří.
Chytrost bez citu je mlýnský kámen bez zrna.
K nikomu není tak těžké být pokorný jako k někomu, kdo nás nenávidí.
Každý, kdo něco uhádne, se diví, když to uhádne i druhý.
Kdo nemá odvahu být po svém ztřeštěný, má sotva odvahu být po svém chytrý.
Koho žena miluje, toho miluje bez přestání; muž má mezitím leccos na práci.
Někteří lidé dovedou opravovat jen cizí názory, nikoli vlastní.
Není lepší útěchy při neúspěchu plánu, než na jeho místě udělat nový plán anebo mít jiný již v záloze.
Neodvolatelné rozkazy musíme udělovat nejmírnějším hlasem.
Nikdy neprojevuj vzdor a odvahu řečmi, vždy jen činy – budeš mít méně nepřátel.
Rozdíl mezi málo a mnoho je třeba v tom, že jedna cihla je na stavbu málo, ale když někomu spadne na hlavu, je to mnoho.
U jiných milujeme dokonalost, u sebe jen sebe.
Vzpomínka je jediný ráj, ze kterého nemůžeme být vyhnáni.

The post Jean Paul. Zapomenutý autor sršatého vtipu a omračujících paradoxů first appeared on Čítárny.