Co všechno dělal ilustrátor Ondřej Sekora (1899 – 1967) v Paříži v letech 1923-24 a 1927-28, kam byl vyslán jako zpravodaj Lidových novin? Něco víc určitě napoví korespondence Ondřeje Sekory s maminkou, ve které popisuje, co dělal v Paříži např. s Bohuslavem Martinů, a která je nyní v Moravském zemském muzeu v Brně.

Do Lidových novin pravidelně z Paříže dodával zprávy, karikatury sportovců, kreslené osmi obrázkové sportovní cykly, obrázkové seriály pro nedělní přílohu, kreslené vtipy a také příspěvky pro dětský koutek. Kreslil tam Voříškova dobrodružství i Cvočkův podivný život a je docela možné, že právě tady vznikla idea seriálu Ferdy Mravence. Mravenec tehdy ještě bezejmenný se poprvé svým čtenářům představil 22. června 1927 v Pestrém týdnu. Psal i do francouzských novin, komentoval např. Tour de France.

Na fotografii jsou zřejmě v pořadí zleva spisovatel Richard Weiner, malíř Josef Šíma, neznámá osoba a ilustrátor Ondřej Sekora, alespoň se domníváme, že jsme Sekorovy přátelé správně rozpoznali.
O jejich pobytu a vztazích víme ale málo. Dodnes nedoceněný spisovatel Richard Weiner byl z Písku, zřekl se svého židovství, ovlivnil Ortena, Koláře, Blatného. Složitý literát, ovlivněný surrealismem. Zemřel poměrně mladý v roce 1937. Malíř Josef Šíma byl z Jaroměře. Patří dnes k předním českým surrealistům, jako byla Toyen či Jindřich Štyrský. Je považován ale víc za Francouze než Čecha, žil ve Francii od roku 1921 a tam také v roce 1971 zemřel, jako jediný z těchto česko-francouzských přátel přežil Sekoru o čtyři roky. Rovněž přispíval do Lidových novin.

Sekoru nejspíš do party českých Pařížanů přivedl Richard Weiner (*1884), který byl velmi zvláštní literát a je neprávem zapomenut, a byl už v roce 1919 dopisovatelem Lidovek. Dalšími v partě je Josef Šíma (*1891). Je zvláštní, že přijali tenkrát o dost mladšího kluka (*1899) do spolku, něco mít v sobě musel. Na té fotce vypadá, že s nimi byl nadmíru rád. Při svém pobytu v Paříži žil Sekora nějakou dobu také v ateliéru po malíři Janu Matulkovi, který se mezitím vrátil do Ameriky (americký malíř českého původu, *1890 ve Vlachově Březí, emigroval s rodiči do USA v roce 1907).

V Paříži se Sekora stýkal i s dalšími umělci.
Například s Bohuslavem Martinů (*1890), který byl z Poličky, žil převážně v cizině a zemřel tam taky v roce 1959.S Emanuelem Siblíkem (*1886), který patřil spolu s Janem Reimoserem k vůdčím osobnostem taneční teorie a kritiky v Čechách v období mezi světovými válkami, zasloužil se významně o rozvoj odborné teoretické reflexe tance u nás. Byl také kritik a publicista, poradcem francouzského generála J. Pellého a v dalších letech byl československým zástupcem v Mezinárodním ústavu pro duševní práci při OSN v Paříži.

Je možné, že se v Paříži Sekora setkával i s Janem Zrzavým, který byl velkým přítelem Bohuslava Martinů.
Sekora měl doma i obraz České městečko Jana Zrzavého (z roku 1947), který byl nedávno z jeho pozůstalosti prodán aukční síní Kodl. Zrzavý měl v roce 1924 v Paříži ateliér a o jeho přátelství s Martinů vyšla publikace Lucie Jirglové: Jan Zrzavý a Bohuslav Martinů, přátelé z Vysočiny. Škoda, že se v Centru Bohuslava Martinů Městského muzea a galerie Polička ve sbírkách nenalézá žádná korespondence nebo nějaká fotografie Bohuslava Martinů s Ondřejem Sekorou.

Ve Francii v té době působila tzv. Kolonie.
Naši historici se dějinám československých spolků a československé imigraci ve Francii dosud příliš nevěnovali.
Až francouzský historik Jean-Philippe Namont zpracoval toto téma a knihu Československá Kolonie. Dějiny české a slovenské emigrace ve Francii (1914–1940) vydalo nakladatelství Academia v českém překladu v únoru 2015.

Domnívám se, že i pro naše odborníky by téma Čeští Pařížané, a to nejen emigranti, mělo být víc než lákavé.

Zdroje: wikipedia, publikace Sekora, Stehlíková, Vařejková: Práce všeho druhu aj.

The post Ilustrátor Ondřej Sekora v Paříži. Skoro neznámé skutečnosti z tzv. Kolonie first appeared on Čítárny.

Malíř Jan Zrzavý a skladatel Bohuslav Martinů. Příběh dvou velikánů české kultury. Publikace zachycuje jejich příběh na základě dokumentů, korespondence a vzpomínek příběh podivuhodného přátelství dvou velkých českých umělců od příchodu do Paříže, nedobrovolného rozchodu ve Francii na počátku 2. světové války až do konce jejich života.
Kniha je cenným biografickým příspěvkem, který objasňuje nejen dobu a myšlení té doby, ale poukazuje ve velké míře na jejich lidské stránky.

Foto: foto: © CBM Polička

Jan Zrzavý a Bohuslav Martinů, přátelé z Vysočiny / Lucie Jirglová / Občanské sdružení v Okrouhlici, 2012

Jan Zrzavý / Hornatá krajina / 1912

Ukázky z knihy:

„Velikost umělcova podmíněna je jeho velikostí lidskou.“
Jan Zrzavý

Setkali se až v meziválečné Paříži, která přitahovala malíře, spisovatele i hudebníky z celého světa. Martinů brzy po svém příjezdu v roce 1923 začal domů posílat články o pařížském hudebním dění. Také Jan Zrzavý je autorem mnoha statí, které vycházely v různých pražských výtvarných časopisech. Oba měli literární talent a dar výstižného formulování svých myšlenek. Podle vyprávění Zrzavého se poprvé setkali v proslulé kavárně U Dvou magotů: „Martinů mne jednou oslovil v kavárně Deux Magots. Měl rýmu, bylo mu zima a byl špatně oblečen. Bavili jsme se o všem možném, pak jsme šli pěšky domů, bydleli jsme oba poblíž sebe, u Place Blanche v Batignolles. Často jsme pak chodili do Café Rotonde a zůstávali hodně dlouho. Metro už bylo mimo provoz, a tak jsme šli pěšky od Rotondy až na Avenue Clichy, celou Paříží, což bylo velmi krásné.“

Nemáme toho tolik jako ostatní, ale dost k tomu, abychom byli šťastni

K nerozlučné dvojici se brzy přidala skladatelova manželka Charlotte, která si se Zrzavým obzvlášť rozuměla. V době, kdy novomanželé bydleli v rue Mandar, k nim Zrzavý každý týden chodil na oběd. Mohli mu tak alespoň částečně vynahradit dojemnou péči, kterou věnoval věčně hladovému a nachlazenému skladateli těsně po příchodu do Paříže:
„Dokud bydlel v Batignolles, chodil často odpoledne ke mně, já jsem si přece trochu topil, a vařili jsme čaj, a bylo-li k večeru, doběhl jsem do nedalekého řeznictví pro játra, která jsem rychle upravil s cibulí na lihovém vařiči – a to jsme hodovali.“

Mezi početnou skupinou českých krajanů v Paříži našli mnoho společných přátel, s nimiž se navzájem podporovali a strávili spolu spoustu nezapomenutelných chvil. „Nemáme toho tolik jako ostatní, ale dost k tomu, abychom byli šťastni,“ říkával Martinů. A často si také užili hodně legrace, zejména na maškarních večírcích u Zrzavého. K okruhu jejich společníků patřili malíři Vojtěch Michal, Alén Diviš, Josef Šíma a Věra Jičínská. V jednom ze svých dopisů vylíčila atmosféru českých Vánoc u Zrzavého v rue Pouchet: „Vzpomínám na ty nezapomenutelně milé štědré večery ve Vašem ateliéru na Montmartru. Uprostřed toho polyglotního francouzského velkoměsta malé, útulné zákoutí se slováckými vyšívanými plenami…Všem nám bylo tak bezstarostně volně jako dětem.“ A sám hostitel k tomu později přitakal „Bylo to moc hezké a rád na to vzpomínám, protože jsme se měli všichni rádi, nic jsme si nezáviděli, hezky jsme se snášeli.“

The post Malíř Jan Zrzavý a hudebník Bohuslav Martinů, přátelé z Vysočiny v Paříži first appeared on Čítárny.