Norimberský tribunál skončil popravou nacistických zločinců dne 16. října 1946. Spojenci se proti tribunálu postavili. Churchill navrhoval popravu bez soudu. Dokonce byl vypracován seznam 41 jmen. Stalin však na tribunálu trval, protože si uvědomoval, že to, co se stalo, se brzy obrátí naruby, což se děje dodnes.

Nicméně Spojenci různými způsoby odstranili ze soudu zástupce německého velkopodnikání, takže se nepřihlíželo k úzkým vazbám německého průmyslu na americký kapitál a k cennému vojenskému personálu.

Ačkoli na britské popravčí listině bylo 41 jmen, k trestu smrti bylo odsouzeno pouze 12 německých nacistických zločinců.

Mimochodem, ideolog Říše, autor “rasové teorie” a “konečného řešení židovské otázky” Alfred Rosenberg, který byl Norimberským tribunálem odsouzen k trestu smrti, se při své obhajobě v procesu snažil dokázat, že rasová teorie není jeho vynálezem a že ji tak či onak vypracovali jednotlivci ve Velké Británii, USA a Francii.

Rudolf Höss byl velitelem koncentračního tábora Osvětim/Auschwitz.
Höss byl jedním z mála vysokých nacistických důstojníků, kteří otevřeně přiznali rozsah nacistických zločinů. Jeho svědectví vyvrátilo tvrzení dalších obžalovaných, jako byl Hermann Göring, že o masovém vraždění nevěděli.

Höss v Norimberku potvrdil, že byl v roce 1941 povolán Heinrichem Himmlerem, šéf SS, aby na rozkaz Adolfa Hitlera provedl „konečné řešení židovské otázky“.
Popsal, jak v Auschwitzu-Birkenau dohlížel na systematické vyhlazování Židů a jak experimentoval s různými metodami zplynování, než se rozhodl pro Cyklon B, aby urychlil hromadné vraždy.
Přiznal, že v době, kdy velel táboru, bylo v Auschwitzu zplynováno 2,5 milionu lidí a další půl milionu zemřelo na podvýživu a nemoci. 

Poznámka:
Kolik bylo odsouzeno německých nacistických právníků a soudců, kteří v německé říši odsuzovali lidi na smrt jak na běžícím páse?
Nikdo?

V knize Poltoraka, Norimberský epilóg jsou například zaznamenány nijak neupravené výpovědi obžalovaných.
Když například prokurátor Roberts předložil Jodlovi obvinění, že barbarsky nechal vybombardovat Bělehrad a zeptal se ho kolik tisíc lidí zahynulo při náletu na Bělehrad, Jodl odpověděl:
To nemohu říct, ale rozhodně ne více než desetina těch, co zahynuli v Drážďanech, když jste město naprosto zbytečně bombardovali.
Je zajímavé, že pak už nikdo nepoložil otázku ohledně masivního bombardování Luftwaffe za druhé světové války.

Vzpomeňte si, co o genocidě řekl americký spisovatel a historik John Toland:

“Za Hitlerovu koncepci koncentračních táborů, stejně jako za praktickou stránku genocidy, vděčil Hitler studiu dějin Anglie a Spojených států”.

A jaký je nejdelší holocaust / genocida v dějinách lidstva?
Vyhlazení téměř celé populace Indiánů na americkém kontinentu během cca. 300 let.

Z knihy: Norimberský deník / Gustave Mark Gilbert
Během Norimberského procesu, 18. dubna 1946, poskytl Hermann Göring rozhovor psychologovi Gustavu Gilbertovi. 
Göring:
„Lid samozřejmě nechce válku. Proč by měl prostý farmář riskovat svůj život, když to nejlepší, co z války může získat, je vrátit se bez úhony na svou farmu? Nikdo nechce válku – v Rusku, Anglii, Americe ani v Německu. To je zřejmé. V konečném důsledku však vůdci země určují politiku. A přimět lidi, aby tuto politiku podpořili, je snadné. Nezáleží na tom, zda se jedná o demokracii, komunismus, parlamentarismus nebo fašistickou diktaturu.“

Gilbert:
„Ale demokracie má jeden rozdíl – lid může vyjádřit svůj názor prostřednictvím volených zástupců.“

Göring:
„Samozřejmě, to je dobré, ale bez ohledu na to, zda má lid hlas, nebo ne, vždy ho lze donutit k poslušnosti. Je to jednoduché: Řekněte jim, že jsou napadeni, a pak obviňte pacifisty, že jsou nepatriotičtí a ohrožují zemi. To funguje v každé zemi.“

Zajímavost:
Na Norimberském tribunálu přednesen citát z Reichskomisariátu pro Ukrajinu od Kocha. O záměrech Němců s Čechy ZDE:

„Neexistuje žádná svobodná Ukrajina. Cílem naší práce musí být, aby Ukrajinci pracovali pro Německo, a ne to, abychom my činili tento národ šťastným. Ukrajina musí poskytnout to, co Německu chybí. Tento úkol musí být splněn bez ohledu na ztráty.“

Druhá světová válka a ztráty na lidských životech.
Celkově německo-hitlerovské válečné snažení znamenalo za 6 let válečného běsnění smrt pro cca. 26 milionů sovětských občanů, sedm milionů Němců, šest milionů Poláků, 407 tisíc Američanů, 350 tisíc Čechoslováků.
Po válce zůstalo 35 milionů invalidů a 20 milionů sirotků.

Bedřich Golombek. Co nikdy nebude v dějepise o průběhu německé okupace ČSR 1938–1945
Druhá světová válka. Nefalšovaná historie. Operace Barbarossa, bombardování německých měst, Hirošima etc.

The post Norimberský tribunál 1946 a poprava nacistických vůdců. Málo známé souvislosti first appeared on Čítárny.

Jsou korespondenční volby nevyvratitelně protiústavní? Pokud ano, bude to muset konstatovat i Ústavní soud, chce-li zůstat soudem ústavním.

JUDr. Klára Samková byla poslankyně, která se přímo zabývala tvorbou právních předpisů o restitucích a o části privatizací.
Ve svém rozboru se zabývá nejen historií restitucí, ale také novou formou získávání českého občanství, spojované nyní s korespondenční volbou a restitucemi.
A je opravdu co číst!!!!

ROZBOR JUDr. KLÁRY SAMKOVÉ

Dnešní psaní je pro mne bolestné, protože veřejným prostorem se prohánějí dvě témata, ke kterým mám osobní vztah. Ten vztah se jmenuje smutek v duši a je okořeněn něčím, co musím považovat za svůj životní neúspěch. V dnešních konotacích se z tohoto neúspěchu však stává tragédie národa… Těmito tématy je české občanství (spojované nyní s korespondenční volbou) a restituce.

Pro ty později narozené si dovoluji připomenout, že po roce 1989 bylo přijato několik málo zákonů, kterým se souhrnně říká „restituční“ a kterými byl navrácen (některý) majetek (některým) subjektům. Protože jsem v letech 1990 – 1992 byla dopuštěním Božím poslankyní Federálního shromáždění, byla jsem u toho a myslím, že v kontextu dnešní doby je potřeba poukázat na některé události a souvislosti, které v dnešní době, avšak v návaznosti na restituce a diskutované udělování českého občanství, dostávají zcela nové souvislosti.

Dlužno říci, že ze začátku roku 1990 vypadal restituční proces velmi nadějně, protože (ještě před mým nástupem „na plac“, tedy kooptovaným Federálním shromážděním), byl přijat zákon č. 119/1990 Sb., nazývaný krátce „o soudních rehabilitacích“, který v zásadě říkal, že každý rozsudek, vynesený za trestný čin, který měl ideologický podtext jdoucí proti komunistickému světonázoru, má být zrušen.
A to bez ohledu na občanství, které dotyčný odsouzený v mezidobí získal. Tyto rozsudky obsahovaly velmi často trest propadnutí majetku, takže bláhoví antikomunisté se naivně domnívali, že když se zruší rozsudek ex tunc (tedy od počátku), což bylo v zákoně uvedeno, automaticky se jim navrátí i zabavené majetky. Protirestituční boj začal prakticky okamžitě po volbách odehravších se na prahu léta 1990, ovšem opět na začátku to tak nevypadalo.

Do ústavněprávního výboru Federálního shromáždění se dostavil tehdejší tajemník místopředsedy vlády, JUDr. Cyril Svoboda se seznamem nemovitostí, které žádá vrátit.
Římskokatolická církev a církevní řády s tím, že, poslouchejte dobře, už nikdy nic jiného církev žádat nebude. (dovoluji si připomenout, že jednání Ústavněprávních výborů obou sněmoven, která se konala společně, byla nahrávána, takže by to mělo i nyní být dohledatelné.)
A členy výboru ubezpečil, cituji doslova, neb to bylo zcela zásadní a tudíž zapamatovatelné, že každé číslo popisné a katastrální území osobně zkontroloval a ubezpečuje členy výboru, že je vše v pořádku. Výsledkem byl známý průser, kdy byla řádu Voršilek vrácena Nová scéna Národního divadla.
Cyrda zkontroloval čísla popisná – stavby bohužel nikoliv – a sestry Voršilky neměly tolik slušnosti, aby tento majetek, nabytý omylem, vrátily zpět, případně za finanční kompenzaci majetku původního. Zákonem by bývalo bylo možno učinit cokoliv – ale kdo by se namáhal, když to sypalo, že…

Po velkých dohadech jak to, že se nepojede dle zákona o soudních rehabilitacích a vrácení majetku má být provedeno dle zvláštních zákonů, byl za obrovského osobního nasazení jeho zpravodaje, Ing. Rostislava Senjuka, přijat zákon č. 403/1990 Sb., tzv. „malý restituční zákon“.
Jednalo se o vydání především později, až po roce 1950 zabavené nemovitosti, zejména o činžovní domy. V zásadě se jednalo o domovní fond, dílny a drobné podnikatelské stavby, což odpovídalo poslední fázi znárodňovacího procesu, nikoliv o zásadní majetkovou podstatu výrobního charakteru. Oprávněnými osobami, tedy těmi, kdo mohl o vrácení majetku žádat, byly „fyzické nebo soukromé právnické osoby, kterým byly věci odňaty.“
Okruh oprávněných osob byl uveden v ust. § 3 cit. zákona a považuji za nutné jej zde uvést celý:

• 3 Další oprávněné osoby

(1) Zemřel-li vlastník nebo byl-li prohlášen za mrtvého, vydá se odňatá věc dalším oprávněným osobám v tomto pořadí:
a) dědic ze závěti, dožil-li se dne účinnosti tohoto zákona;
b) děti vlastníka a jeho manžel, který žije ke dni účinnosti tohoto zákona; není-li některé z dětí vlastníka v den účinnosti tohoto zákona naživu, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a není-li naživu některé z nich, jeho potomci;
c) rodiče vlastníka, nejsou-li naživu osoby uvedené pod písmenem b), kteří se dožili dne smrti vlastníka;
d) sourozenci, kteří žijí ke dni účinnosti tohoto zákona. V případě, že některý ze sourozenců ke dni účinnosti tohoto zákona nežije, jsou oprávněnými osobami na jeho místě jeho žijící děti.
(2) Nejsou-li osoby uvedené v odstavci 1, vydá se odňatá věc dědici vlastníka, a není-li naživu, jeho žijícím dětem.

Dlužno podotknout, že v době přijetí tohoto zákona platil ještě Občanský zákoník č. 40/1964Sb., poznamenaný sice třemi drobnými novelami, přijatými v průběhu roku 1990, leč na určení dědické posloupnosti, orientované především na možnost získání odúmrti státem, nebylo možno se pro účely restitucí příliš spolehnout.

Pozoruhodné je ovšem jedno, totiž ust. § 6 odst. 4, zákona o „MALÉ RESTITUCI“, které znělo a stále zní takto:
(4) Je-li oprávněnou osobou devizový cizozemec, přiloží k výzvě potvrzení příslušné Správy pro věci majetkové a devizové, že nemovitost nebyla vypořádána mezistátními dohodami.

Což znamená, že pro vydání majetku nebylo vyžadováno české občanství.
Zákon dbal pouze na to, aby někdo něco náhodu nedostal dvakrát, což je legitimní požadavek.

Zcela jiná situace byla při projednávání tzv. „velkého restitučního zákona“ č. 87/1991 Sb., který časově těsně předcházel zákonu o tzv. „VELKÉ PRIVATIZACI“.
Už jen předřazení restitučního zákona před zákon o privatizaci byl skutečný porod, a to bez ohledu na logickou námitku, že dokud nevíme, co a jak se bude restituovat, není možné rozhodnout, co a jak se bude privatizovat.
Již tehdy se objevily hlasy, že za nevůlí k restitucím stojí tehdy všemocný ministr financí Václav Klaus, který chystal kupónovou privatizaci a hodlal za její provedení získat Nobelovu cenu za ekonomii. Tomuto jeho postoji by odpovídalo i jeho jednání vůči mně osobně. Byla jsem totiž jedním ze tří zpravodajů (společně s Rostislavem Senjukem coby ekonomem a Václavem Bendou poskytujícím „ideologicko-filosofický dohled“) k tomuto zákonu.
Račte si povšimnut: v této věci jediný právník… holka, které bylo sedmadvacet a vůči níž Klaus nepřestával osobně intervenovat po všech koutech té šílené budovy, zvoucí se Federální shromáždění. Chodil po chodbách a provolával „tak bojujte proti té Samkové, tak bojujte…“ Já jsem kvůli tomu chodila plakat na WC, protože jinde soukromí nebylo. Nicméně jsem i přes to trvala na tom, že vrátit se má všechno, co bylo ukradeno – znárodněno – a to všem.
Přesto, že se mnozí poslanci významně angažovali stejným směrem (ráda bych připomenula:
Pavel Bratinka, Jiří Skalický, Michal Malý a MUDr. Karel Novosad, který následně spáchal sebevraždu za okolností, které dodneška považuji za zcela nedůvěryhodné), výsledky byly naprosto chabé, a to zejména z dnešního hlediska.

Jaké majetky se vracely, ponechám ke samostudiu laskavého čtenáře.
Ovšem dovolím si významně upozornit na ust. § 3, které oproti „malému restitučnímu zákonu“ přidal pro žadatele o navrácení majetku významnou, ba přímo zásadní podmínku, a to státní občanství ČSFR, a to, pozor, nikoliv v době odejmutí majetku, ale v době podání žádosti o jeho vydání.
To vyloučilo na příklad všechny emigranty z USA, kteří automaticky ztratili české/československé občanství přijetím amerického, neboť zde byla smlouva o nemožnosti dvojího občanství. A taky všechny ty, kteří byli odsunuti ze… Sudetoněmecké župy – to pro případ, kdyby jim nějaký majetek byl znárodněn až po 25. únoru 1948.

Došlo také k dalšímu zásadnímu omezení okruhu oprávněných osob.
Především byly jako oprávněné vyloučeny veškeré právnické osoby, což mělo pro rozsah restitucí zdrcující dopad.
Důvodem byl zcela lživý důvod, že vlastníky obchodních podílů nelze dohledat. Není a nebyla to prokazatelně pravda. Ke stahování akcií došlo v rámci znárodňování naprosto koordinovaným způsobem a soupisy akcií byly v létech 1990 – 1991 stále uloženy v depozitu Živnostenské banky.
Dohledatelných bylo přes 90 % akcií a obchodních podílů. Kde jsou ty soupisy akcií ovšem dnes, to ví snad Bůh.
Tímto způsobem bylo zabráněno v restituci tisíců „rodinných akciových společností“, mimo jiné též továrny na znojemské okurky, jejíž majitel převedl svůj podnik na akciovku, aby mohl ve formě akcií vyplatit věno svým dcerám.
Podobných případů pak byly desítky tisíc. Stejně tak byl omezen i výčet fyzických osob, které měly právo se o restituční nárok přihlásit. Na základě osobní intervence tehdejšího děkana Právnické fakulty UK, prof. JUDr. Mečla, z KSČ(M) (a opět, byla jsem osobně u toho, pamatuji si to…) byli praneteře a prasynovci shledání „příliš vzdálenými“ příbuznými původních vlastníků, takže byli vyloučeni z možnosti žádat rodinný majetek. Tím byli postiženi zejména čeští Židé, jichž se z koncentračních táborů vrátilo zpět žalostně málo a oprávněnou osobou po celé řadě příbuzných by byl právě jen prasynovec nebo praneteř. Byla tím zachována odúmrť pro dědictví státu tak, jak k tomu směřoval původní Občanský zákoník z roku 1964? Nikoliv… bylo zachováno portfolio majetku pro velkou privatizaci.

Nyní se podívejme na to, komu byl ve skutečnosti majetek restituován:
nikoliv českým spolkům (s výjimkou Junáka a Sokola, kteří prokázali svou právní kontinuitu v zahraničí),
nikoliv českým kampeličkám, družstvům, záložnám, společnostem s ručením omezeným.
V zásadě restituce dosáhl pouze jeden právní subjekt, a to subjekt s mezinárodně-právní subjektivitou, totiž Římskokatolická církev.
Nyní se nám objevuje na stole další osoba požívající mezinárodně-právní subjektivity, totiž Lichtenštejnské knížectví.
Ani těm Schwarzenbergům, tedy hlubocké větvi, se majetek nevrátil, i když jim byl odňat na základě totálně právně absurdního „Lex Schwarzenberg.“ Neměli mezinárodně-právní subjektivitu, tak měli po ptákách.

Pro to, aby se mohlo jednat o lichtenštejnských restitucích, je ale nutno se vypořádat s tím občanstvím, které se, jak vidno dnes, v roce 1991 coby podmínka utilitaristicky schválilo v rámci zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích – velké restituci.
Tehdy podmínka občanství byla žádoucí, dnes je nežádoucí. Možná si řeknete, že je to nesmysl: se 108+1 jde přece lehce prosadit „lex antischwarzenberg“, který můžeme nazvat „lex Lichtenštejn“, nač se tedy párat s nějakým občanstvím?

NU A TEĎ TO PŘIJDE:

JESTLIŽE dostanu občanství Lichtenštejnové, dostanu je zpět všichni bývalí sudetští Němci.
Sorryjako, ale jejich vítačky Velkého Vůdce (a volební výsledky Henleinovy stany) jsou zdokumentovány příliš dobře, než abych byla ochotná souhlasit s udělováním občanství potomkům vlastizrádců.

JESTLIŽE budou mít bývalí obyvatelé bývalého pohraničí české občanství, kdo zabrání (však Posselt si na tom vybudoval kariéru, a nejen on…) restitucím sudetoněmeckého majetku, anebo jeho tučným náhradám?
Omlouvám se, vážení čtenáři, ale otázka udělování občanství se vztahuje k Sudetským Němcům a jejich potomkům – nikoliv k emigrantům po roce 1968, jak je obecně prezentováno. To je prostě false flag…

Důsledky tohoto vývoje, jehož reálnou možnost vám zde předestírám, jsou několikeré:

Z hlediska restitucí bude objem navráceného majetku či jeho náhrad bude pro občany ČR s trvalou dlouhodobou rezidencí v ČR objemově neporovnatelně menší než „restituce“ dalších subjektů. Jinými slovy čeští restituenti budou majetkově ve významné menšině. Či ještě jinak: v ČR budou restituovat co do objemu prioritně nečeské subjekty, český ekonomický element potlačen ještě více než je nyní. Česká ekonomika bude, dle mého odhadu, méně v českých rukou než v 19. století.
Protože cca 40 let po Velké Sametové revoluci skutečně nebude moci být většina německého majetku fyzicky vydána, dojde na finanční kompenzace, jejichž výši si vůbec nedovedu představit. Ale jak praví známý marketérský slogan „kde je vůle – tam je cesta“, aneb kde je 108+1, tam se přece můžeme domluvit i na dnešních cenách včetně zohlednění inflace, což konec konců, už nám ukázal cestu zákon o církevních restitucích.

Výsledkem může být naprostý finanční kolaps státu.
Poté, co vlastně vůbec nevíme, kolik dlužíme/za kolik ručíme v rámci války na Ukrajině, bude tato rána poslední ranou k možnosti nazývat Českou republiku ekonomickou entitou. Čeká nás Argentina, v jejímž rámci se rozebere to, co by snad ještě zbylo.

Sice tvrdím, že velká část německého majetku nebude způsobilá k fyzickému vydání, avšak jedna část zcela rozhodně způsobilá bude: totiž rodinné domy…
Ty mají konkrétního fyzického majitele – českého, pochopitelně. Vydání nemovitého majetku tohoto charakteru nebude – při přijetí příslušného zákona – bránit vlastně vůbec nic. Pro korektnost je nutno dodat, že dle zák. č. 87/1991 Sb., tedy velkého restitučního zákona, nebyly povinny vydat soukromý majetek osoby, které získaly majetek po emigrantech, pakliže prokázali, že „nebyli protěžováni.“
Osobně jsem zastupovala svého času případ, kdy rodinný dům ve Střešovicích nebyl vydán, neboť jeho nabyvatel – ministr vnitra Obzina a jeho potomci prokázali, že „nebyli oproti ostatním žadatelům zvýhodněni.“

Takže summa sumárum komunistickým papalášům domy po emigrantech zůstaly.
Co myslíte, budou mít Češi před Němci podobnou ochranu?
A taky se už těšíte z toho, že potomkům a příbuzným obětí holocasutu jsme majetek nevrátili, ale potomkům podporovatelů režimu, které rodiny těch „nezpůsobilých k podání restituční žádosti“ poslali do plynu, těm ten majetek vrátíme?

Pakliže se skutečně vydáme touto cestou, je jasné, že se jedná o konečnou likvidaci České republiky jako – byť jen formálně – samostatného státu.
I když tomu nebudeme moci třeba zabránit, je potřeba vědět, kam se řítíme a po věky budoucí pamatovat, kdo je původcem těchto zatím pouze jen plánů.

Na konci mi dovolte osobní poznámku: je mi celkem jasné, že tato moje úvaha je naprosto za hranicí snesitelnosti tolerance všech těch kumpánů, kteří jsou nyní u moci.
A zde se nacházejí dvě možnosti:
buď mě začnou stíhat pro šíření poplašné zprávy či spáchání nějakého podobného trestného činu… ovšem pak výše nastíněný scénář nemohou realizovat…
Tedy realizovat jej samozřejmě mohou, ale bude zřejmé, že moje odsouzení bude protiprávní a v rozporu s realitou, anebo si tu realizaci ještě alespoň chvíli rozmyslí a nám se to přece jen podaří nějak ustát.

Pokud tento článek, poslouží byť jen k minimálnímu oddálení bezbřehého udělování českého občanství a „restitucí na xicht“, splní svůj účel.
Pokud k tomu URNA, či kdo má dnes ty protirežimní živly na starosti, potřebuje vůči mně nějakou akci, prosím, nechť slušně zazvoní. Přijdu jim otevřít. Při vyrážení dveří by si mohli namoci rámě, které by následně mohli případně i potřebovat pro svou vlastní obranu… protože znáte to…
když chodili pro Židy, mlčel jsem… když chodili pro … no dál je to notorieta. Jen dnes, dle mého názoru a zachycených signálů je možno ještě přidat jedno „kdy jsem mlčel“… když přišli pro kolegy příslušníky…

Tak se všichni držte…
JUDr. Klára Samková // https://www.lawyers.cz/

——————————————-

Poznámka europoslance MUDr. Ivana Davida:

Na stránkách Poslanecké sněmovny nalezneme tento text:

Ústavní zásady volebního práva

Všeobecnost – stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané ČR bez jakýchkoliv omezení týkajících se rasy, barvy pleti, příslušnosti k národu nebo k národnosti, jazyka, pohlaví, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Rovnost – princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná. Toto pravidlo se promítá do praktické konstrukce volebního systému, kdy je vyžadováno, aby jednoho poslance volil stejný nebo téměř stejný počet voličů.

Přímost – volba je prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. V některých zemích je možné volit v zastoupení (Belgie, Francie, Nizozemsko), kde zastupující volič učiní konkrétní krok, ke kterému je pověřen. V České republice toto možné není.

Tajné hlasování – tato zásada znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem.

Sněmov[nou schválený zákon, kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony (sněmovní tisk 596/0), obsahuje následující ustanovení:

• 57b
  Vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování
  (1) Na žádost podle § 57a odst. 2 zašle zastupitelský úřad nejpozději 25 dnů přede dnem voleb voliči identifikační lístek, úřední obálku, doručovací obálku a informaci o způsobu hlasování včetně odkazu na internetové stránky, kde jsou přístupné hlasovací lístky k vytištění. Pokud o to volič požádal nebo neuvedl adresu pro doručení, vydá zastupitelský úřad tyto písemnosti osobně voliči nebo osobě, která se prokáže písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče.
  (2) V případě volby prezidenta republiky zašle zastupitelský úřad písemnosti pro korespondenční hlasování současně pro první i druhé kolo volby, ledaže volič požádá o korespondenční hlasování jen pro první, nebo jen pro druhé kolo volby.
  (3) Identifikační lístek pro korespondenční hlasování obsahuje
  a) označení zastupitelského úřadu,
  b) číslo identifikačního lístku,
  c) druh a datum konání voleb, případně datum konání příslušného kola volby,
  d) jméno a příjmení voliče, datum narození a adresu místa, kde má bydliště mimo území České republiky
• 57c
  Korespondenční hlasování
  (1) Hlasovací lístek pro korespondenční hlasování si volič vytiskne z informačního systému.
  (2) Volič vloží hlasovací lístek do úřední obálky. Do doručovací obálky volič vloží jím podepsaný identifikační lístek a úřední obálku. Volič, kterému byl vydán voličský průkaz, vloží voličský průkaz do doručovací obálky. Zalepenou doručovací obálku volič zašle zastupitelskému úřadu, od kterého obdržel písemnosti pro korespondenční hlasování.

Ze schváleného zákona je jasné, že zastupitelský úřad vydá konkrétnímu žadateli IDENTIFIKAČNÍ LÍSTEK, který následně volič podepíše (aniž by kdo ověřoval jeho podpis) a pošle zpátky na zastupitelský úřad v obálce, která obsahuje i zalepenou úřední obálku s hlasovacím lístkem.

Jinými slovy, v jedné obálce bude jak identifikační lístek, tak i do zvláštní obálky zalepený hlasovací lístek.
Jenže ústavní zásada zní, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem!
Podle schválené zákonné úpravy to však možné je. Stačí rozlepit úřední obálku, což je úkon, který se dříve či později stejně odehraje, byť se budou všichni zaklínat, že nejprve byly odděleny identifikační lístky. To je sice pěkné, nicméně ze znění schváleného zákona je zřejmé, že JE MOŽNÉ SPOJIT VOLIČE S ODEVZDANÝM HLASEM.

Je korespondenční hlasování, nevyvratitelně protiústavní? Pokud ano, bude to muset konstatovat i Ústavní soud, chce-li zůstat soudem ústavním.

Ivan David >>

The post Jsou korespondenční volby protiústavní? Souvislosti. Občanství pro sudetské Němce? Likvidace Benešových dekretů? first appeared on Čítárny.

Článek je zpracován podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi. Zde se rozebírá genderová ideologie na školách v Itálii a její zrůdný dopad na výchovu dětí v rodinách. Na Čítárnách má 4 části. Viz odkazy v pravém sloupci nebo pod článkem.

Existuje jeden dokument italské vlády (UNAR): “Strategie národa v boji proti diskriminaci z důvodu sexuální orientace a pohlavní identity 2013-2015”
Tento “Orwellovský dokument” se zabývá nejcitlivějšími společenskými tématy, které nazývá “sférami”:
– sféra výchovy a vzdělávání
– sféra práce
– sféra bezpečnosti
– sféra komunikace a tisku

Tento vládní dokument, mimo jiné říká, že ode dneška do konce roku 2015, do kterého chybí 6 měsíců, se ve všech školách jakéhokoliv stupně POVINNĚ musí:
– zavést školení o právech LGBT pro odborný a neodborný personál,
– zbavit se veškerých didaktických a administrativních formulářů, které diskriminují homosexuální rodinu, aneb “rodič 1 a rodič 2” místo “otec a matka” povinně na všech školách.
– akreditovat hnutí LGBT jakožto vzdělávací společnost pod hlavičkou Ministerstva školství – takže hnutí Arcigay bude vzdělávací společnost.
– dále, jelikož to v italštině znělo moc tvrdě, Ministerstvo školství zůstalo u anglického výrazu, což je dnes moderní a v dokumentu napsalo, že je potřeba ve školách zavést “empowerment” jedinců LGBT.
Empowerment v angličtině znamená “dát moc”. Uvidíme, o jakou moc půjde.
Dokument vlády dále uvádí, že tohle všechno je nutné uplatnit také na řídících pozicích a i tady Ministerstvo použilo anglický výraz “diversity management”.
O co jde? Nejspíš o kvóty rezervované pro lidi LGBT na řídících pozicích a tak podobně.
–  je nutné povzbudit žáky ke “coming outu” – neboli přiznání se ke své homosexualitě.
– dokument požaduje zavedení genderové teorie. Aneb říkat žákům: “Musíte se pořádně zkoumat, abyste si ověřili, zda jste OPRAVDU muž nebo žena, nezávisle na vašem biologickém pohlaví.”
– dokument říká, že je nutné zařadit do školní výuky homosexuálně laděnou literaturu a bibliografii gay.

Pozn.: Papež František to řekl správně. V roce 2014. Ovšem zapomněl dodat, že i církev v minulost vychovávala takto “diktaturně” své žáky na svých církevních školách. Navíc si nejsem jistý, zda Papež zastává tento názor jeětě dnes.

Jestli si myslíte, že tahle poslední perlička, třešnička na dortu, je fantasmagorie, tak bohužel není.
To, co se stalo koncem dubna roku 2014 na reálném gymnáziu Giulio Cesare, je vše, jen ne výmysl.

Ve dvou třídách tohoto gymnázia, ve dvou kvintách, kde jsou děti ve věku mezi 14 a 15 lety se dva učitelé rozhodli jako reakci na ten vládní dokument zařadit román, který není žádná hitparáda.
Jmenuje se “Jsi jaký jsi”, napsala ho v roce 2013 Melania Mazzucco.
Co udělají? Promítnou žákům video, kde spisovatelka představuje svou knihu, která má silný homosexuální náboj dají jim tu knihu přečíst a pak o tom debatují ve třídě a dají jim za úkol napsat krátkou úvahu s tímto zadáním:

Co je v knize? Propaganda genderové ideologie.
To, že tenhle román rozebírá dvě citlivá témata jako jsou intimní vztah dvou osob stejného pohlaví a umělá oplodnění pro homosexuální páry, tímto způsobem:
v prvním případě slovy, která můžeme najít v pornočasopisech, podrobně popisuje orální styk dvou chlapců, z nichž jeden chodí kostela a zachází do detailů jako je “štiplavá chuť moči” nebo “nasládlá chuť spermatu” a další věci, kterých vás ušetřím zatímco u asistovaných reprodukcí pro homosexuální páry znovu používá výrazy z pornočasopisů a do detailu popisuje, jak jeden homosexuál masturbuje u časopisu před odběrem semene v reprodukční klinice a představuje si u toho svého přítele.

Co se stane? Mnoho chlapců a dívek to rozhodí.
Dostala mě jedna čtrnáctiletá dívka, když řekla, že se cítila vnitřně znásilněná. Dívka odmítla knížku dál číst, přestala ji číst.
Když děti doma rodičům ukázaly, co byly ve škole nuceny číst – a já vás ujišťuji, že člověku z toho je na zvracení – tak rodiče udělali to, co bychom udělali my všichni – knížku si přečetli od začátku do konce, aby věděli, o co jde.
A rodiče se rozzuřili! Ani ne tak kvůli těm nechutnostem, ale protože se ta knížka nezakládá na realitě.
V knize se popisuje svět, který jakoby se skládal z těch nejméně pravděpodobných rodin – různě poskládaných, homosexuálních, dětech ze zkumavky se dvěma matkami, otci, jako by dítě z normální rodiny bylo posledním zábleskem světa, který pomalu mizí, protože “tohle je pokrok”, “tohle je budoucnost”.
A tady se rodiče naštvali a rozhodli se školu zažalovat.

Aby do toho nezatahovali vlastní děti, obrátili se na nás Právníky pro život.
Sepsali jsme trestní oznámení, já se pod něj podepsal jakožto ředitel a podali jsme ho prokuratuře v Římě a po pár dnech – přesněji 30. dubna 2014 se informace objevila na všech titulních stránkách italských novin a dokonce v hlavních zprávách ve 20 hodin.

Veřejnost se názorově rozdělila na dva tábory.
Mě zaplavili vlnou urážek – hloupý fanatik, bigotní cenzor, zpátečník…
Snášel jsem to s křesťanskou trpělivostí, dokud jsem si neřekl, že pohár přetekl. Když jsem totiž jel autem po dálnici z Říma do Milána, naladil jsem si v rádiu stanici RAI 3, která se věnuje literatuře, kultuře apod. Jelikož tématem dne byla ta kauza, všichni mě tam hodinu doslova masakrovali. Moderátor, hosté – prostě všichni. V tom jsem si řekl dost, musím zareagovat. Napadlo mě – zavolám kamarádovi, senátorovi Giovanardovi.
Povídám mu: “Carlo, musíš mi prokázat laskavost. Podej Senátu interpelaci o kauze gymnázia Giulio Cesare.
Ale pozor! Musíš doslova citovat výrazy, co jsou v té knížce – schválně jestli tohle je literatura.”
On na to: “Zešílel jsi? Když něco takového udělám, tak mě vyhodí ze Senátu! To nejde!”
Odpověděl jsem mu: “No právě. Musíme na tenhle paradox upozornit.” Po dlouhé diskuzi jsem ho nakonec přesvědčil.

Za tři dny, když jsem se chystal jet na konferenci do Carate Brianza, mi v osm večer zazvonil telefon a řekl mi:
“Víš, co se stalo?” – “Ne.” – “Přinesl jsem tu interpelaci na sekretariát Senátu a když si ji zaměstnanci četli, řekli mi: “Pane senátore, vy si děláte legraci, ne?
Víte, že tyhle výrazy porušují předpis Senátu č. 146, který zakazuje používání nevhodných a obscénních výrazů? Vynechte prosím ty výrazy a podejte interpelaci znovu.”
On se zachoval správně a řekl: “Kdepak. Dejte mi to písemně.”

Věřte nebo ne, ale je to tak – 7. května 2014 předseda Senátu Pietro Grasso napsal Giovanardovi dopis:
 “Vážený pane senátore, jak Vás předem upozornili zaměstnanci sekretariátu, vaše interpelace, bohužel, nemůže být přijata, protože porušuje předpis Senátu č. 146.
 Prosím vás, abyste ty nevhodné výrazy vynechal, a abyste interpelaci podal znovu.”
To, co komora parlamentu vyhodnotila jako nevhodné a obscénní, je najednou výchovné pro třídu, kde jsou děti ve věku 14 a 15 let!

Jedna věc je pro mě ale zadostiučiněním.
Jestli jsem hloupý fanatik, tak jsem v dobré společnosti s druhým nejvyšším představitelem státu: já a předseda Senátu Pietro Grasso, dva přitroublí fanatici.
Víte, co je na této kauze ale opravdu vážné?
Pomineme-li, že se ve Veroně román v žebříčku propadl a pro děti na druhém stupni se doporučuje se jako četba na prázdniny pro žáky 7. a 8. tříd.

Tohle je vážné – že když se zpráva roznesla, tak se novináři z La Repubblica zaměřili na ministryni školství Giannini a chtěli po ní vyjádření…
Ona jim řekla: “Ne! To, co se stalo na gymnáziu Giulio Cesare je naprosto v normě, všechno je v pořádku.
Vyšetřili jsme to, sama jsem si to ověřila, protože jsem matka…¨Všechno OK, v pořádku.” Proč? “Protože učitelé a studenti s četbou knížky souhlasili.”
Kromě toho, že to tak nebylo, že to nebyla pravda někdo paní ministryni zašeptal do ouška, že v tom je háček…
A sice ten, že účastníci školy jsou vlastně tři.
Jsou tu učitelé, studenti a…? – Rodiče!

Rodiče. Zajímavé, jak se ministryně “freudovsky” přeřekla.
Víte, kde se píše, že rodiče mají před státem PŘEDNOSTNÍ právo na výchovu svých dětí?
Kde? V Ústavě. – Ne. Ústava říká to samé, ale jinými slovy.
To, co říkám já, se doslova píše zde: “Rodiče mají PŘEDNOSTNÍ právo volit druh vzdělání pro své děti!!!!!!”
Článek 26 a třetí odstavec Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 .

Víte, proč se v roce 1948, když sepisovali Všeobecnou deklaraci lidských práv, rozhodli zařadit tento princip, který se do té doby považoval za samozřejmý a nepočítalo se s jeho zařazením do žádného právního dokumentu? A to ani národního ani mezinárodního.
Proč ho tam zařadili po roce 1948?
Protože po zkušenosti s válkou svět pochopil, jak byla devastující, destruktivní a zhoubná indoktrinace mládeže skrz “volksaufklärung”, státní veřejný systém vzdělávání Třetí říše.
Pochopili, že když je vzdělávání veřejnosti v rukou moci, může to mít fatální důsledky.

Mimochodem, víte, jaký byl přesný název německého ministerstva školství? “Reichministerium für Volksaufklärung und Propaganda”. Neboli “Ministerstvo veřejného vzdělávání a propagandy”
To nebyla náhoda, že ty dvě kompetence, vzdělávání a propaganda, byly spojeny právě v té instituci.
A víte, kdo byl od 13. 3. 1933 až do konce německým ministrem veřejného vzdělávání?
Joseph Goebbels, ano.

A my tu po 70 letech znovu vymáháme tento princip. Jako by 70 let demokracie proletělo komínem.
Víte, proč tu ten princip znovu vymáháme?
Protože tohle je typický zlozvyk moci!!!!!
Moc je vždy v pokušení odlákat rodiče, aby mohla manipulovat jejich děti.
To platilo pro nacistickou diktaturu, komunistickou diktaturu, maoistickou diktaturu a platí to také pro diktaturu, ve které…
Počkat, víte, že žijeme v diktatuře, že jo? Uvědomujete si to????

Podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová ideologie v praxi
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti “Giuristi per la Vita” o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.

The post Amato: Genderová ideologie. Jak se tato propaganda dostává do škol skrze nařízení a porušování lidských práv first appeared on Čítárny.

Nadčasový román Proces (1914-15) France Kafky (1883-1924) o posledním roce života Josepha K., uvízlého v mlýnských kamenech hloupé a nelítostné, zkorumpované soudní mašinérie, je nelichotivým portrétem byrokracie (nebo totality), kterou znají čtenáři 21. století neméně než současníci Franze Kafky a metafora monotónního lidského života bez radosti, lásky a smyslu.

Bankovní manažer K. je souzen, ale není jasné proč. Hrdina se nedokáže domoci spravedlnosti, nerozezná manipulaci od vřelosti a svědomitost od svévole úředníků a až do posledního dechu bere svůj absurdní stav jako samozřejmost.

Franc Kafka byl mistrem ve vytváření atmosféry nejistoty a absurdity. Jeho styl je často popisován jako kafkovský a jeho vliv je vidět v díle mnoha spisovatelů.

S podobnou absurditou, jako v tomto románu, se v reálném životě setkával evidentně i Kafka, který často psal o odcizení a nesmyslnosti existence.
Při práci pro pojišťovnu ale svou spisovatelskou činnost pečlivě skrýval.

Ne zcela v pohodě byl i jeho osobní život:
Např. Jeho největší láskou je Felicia Bauerová.
Jeho osobní život se však nevyvíjel dobře. Dvakrát byl zasnoubený s Felicií a dvakrát zasnoubení přerušil. Existuje hypotéza, že potíže s budováním rodiny jsou způsobeny Kafkovým vztahem s jeho otcem. Krátce před svou smrtí se oženil s 19letou dívkou Dorou Diamant.

„Všechny mé myšlenky byly pod Tvým těžkým útlakem, včetně myšlenek, které se neshodovaly s Tvými, a především byly. Od samého počátku nad všemi těmito myšlenkami údajně nezávislými na Tobě těžce zatěžoval tvůj nesouhlas; bylo téměř nemožné jej udržet, dokud nebyl plán plně a důsledně realizován. Nemluvím tu o nějakých vznešených myšlenkách, ale o nápadech malých dětí.”
Franz Kafka, z dopisu otci.

Kvůli chronické nemoci, která mu také bránila žít naplno, se Kafka obával, že jeho díla nebudou nikdy plně pochopena.
Proto před svou smrtí požádal přítele, nakladatele Maxe Broda, aby spálil všechna jeho díla, včetně „Soudu“. Naštěstí k tomu nedošlo.

Problém Kafkových problémů – zoufalství a ztráta člověka v životě, konflikt mezi vášnivou touhou najít smysl života a pochybností o jakémkoli smyslu, ať je dán jakýkoli, je doveden do ostrosti zoufalství v tento velkolepý a vzrušující román; Tohle je děsivá, skoro krutá kniha.
G. Hesse o románu „Proces“ od F. Kafky.

Výpisky z knihy: Franc Kafka / Proces:

Když žijete ve světě třicet let, a i když jste si v životě museli udělat vlastní cestu, nevyhnutelně si zvyknete na nejrůznější překvapení a neberete je příliš vážně.
—–

“Někdo musel Josefa K. pomlouvat, protože jednoho rána, aniž by udělal něco skutečně špatného, ​​byl zatčen.”
—–

“Mluví o věcech, kterým stejně nerozumějí.” Jen díky své hlouposti si mohou být sami sebou tak jisti.“
—–

“Ne,” řekl kněz, “nemusíš všechno přijímat jako pravdu, musíš to přijmout jen jako nutné.” “Deprimující pohled,” řekl K. “Lež se stala vládou světa.”
—–

„Knihy, které potřebujeme, jsou toho druhu, který na nás působí jako neštěstí, kvůli kterým trpíme jako smrt někoho, koho milujeme víc než sebe, díky nim se cítíme, jako bychom byli na pokraji sebevraždy, ztraceni v lese. daleko od všech lidských obydlí.”
—–

“Vidím, že tyto knihy jsou pravděpodobně právními knihami a je nezbytnou součástí spravedlnosti, která se zde uděluje, že byste měli být odsouzeni nejen pro nevinu, ale také pro nevědomost.”
—–

„Nesmíte věnovat příliš velkou pozornost názorům. Psané slovo je neměnné a názory jsou často jen výrazem zoufalství.“
—–

„Než zemře, všechny jeho zkušenosti z těchto dlouhých let se mu shromáždí v hlavě do jednoho bodu, na otázku, kterou ještě nepoložil vrátnému. Zamává mu blíž, protože už nemůže zvednout své tuhnoucí tělo. Vrátný se k němu musí sklonit, protože výškový rozdíl mezi nimi se hodně změnil v mužovu neprospěch.
“Co chceš teď vědět?” ptá se vrátný; “jsi nenasytný.”
“Každý se snaží dosáhnout Zákona,” říká muž, “tak jak se to stalo, že po tolik let nikdo kromě mě nikdy neprosil o přiznání?”
Vrátný pozná, že muž dosáhl svého konce, a aby jeho selhávající smysly zachytily slova do jeho ucha, zařvala mu do ucha:
“Nikdo jiný sem nemohl být nikdy vpuštěn, protože tato brána byla vytvořena pouze pro tebe. Teď se zavřu.” to.”
—–

“Někdy je až s podivem, že jediný průměrný život stačí k tomu, aby obsáhl tolik, že je vůbec možné někdy dosáhnout úspěchu ve své práci.”
—–

„Než zemře, všechny jeho zkušenosti z těchto dlouhých let se mu shromáždí v hlavě do jednoho bodu, na otázku, kterou ještě nepoložil vrátnému.
—–

„Soud nepřichází náhle; řízení postupně přechází v rozsudek.“
—–

“…je v povaze tohoto soudního systému, že člověk je odsouzen nejen pro nevinu, ale také pro nevědomost.”
—–

„Nemusíte všechno považovat za pravdivé, musíte to prostě považovat za nutné. Ze lží se dělá univerzální systém.”
—–

„Logika může být skutečně neotřesitelná, ale nemůže odolat muži, který je odhodlaný žít. Kde byl soudce, kterého nikdy neviděl? Kde byl Vrchní soud, ke kterému se nikdy nedostal? Zvedl ruce a roztáhl všechny prsty. Ale ruce jednoho z mužů se mu sevřely kolem krku, stejně jako druhý mu zabodl nůž hluboko do srdce a dvakrát jím otočil.”

“Neexistuje vůbec žádný způsob, jak se můžete bránit proti tomuto soudu, musíte přiznat svou vinu.” Udělejte úplné doznání, jakmile to bude možné“
—–

“Bylo to velmi naučené, ale ve skutečnosti to nic neříkalo.”
—–

“Co chceš teď vědět?” ptá se vrátný: “Jsi nenasytný.”
“Všichni se snaží dosáhnout Zákona,” odpovídá muž, “jak se to tedy stalo, že po celá ta léta nikdo nehledal přijetí kromě mě?”
Vrátný si všimne, že muž je na konci svých sil a že mu selhává sluch, a tak mu zařve do ucha:
„Těmito dveřmi se nemohl dostat nikdo jiný než vy, protože tyto dveře byly určeny jen vám. Teď je zavřu.”
—–

“Jediná správná věc, kterou můžete udělat, je naučit se řešit situaci tak, jaká je.”
—-

— Asi vás velmi překvapily události dnešního rána? — zeptal se inspektor a oběma rukama si přisunul k sobě několik věcí ležících na stolku — svíčku se zápalkami, knížku, polštářek na špendlíky, jako by tyto předměty potřeboval k výslechu.
— Samozřejmě, — řekl K. a zaplavilo ho příjemné pocit: konečně před ním stojí rozumný člověk, s nímž může mluvit o svých záležitostech.
— Samozřejmě, že jsem překvapen, ale vlastně ani ne tak moc.
— Ne tak moc? — zopakoval inspektor a posunul svíčku doprostřed stolku, začal kolem ní rozkládat ostatní věci.
— Možná jste mě nepochopil správně, — pospíchal K.
— Chtěl jsem jen říct… — Zastavil se a hledal, kam by si sedl. — Můžu si sednout? — zeptal se.
— To se nepatří, — odpověděl inspektor.
— Chtěl jsem jen říct, — pokračoval K. bez prodlení, — že jsem samozřejmě velmi překvapen, ale když člověk prožije třicet let na světě, a navíc když si musel sám v životě prosadit cestu, jak jsem to musel já, tak si nevyhnutelně zvykne na různé nečekané věci a nebere je příliš k srdci. Zejména takové, jako jsou dnešní.
— Proč zejména takové, jako jsou dnešní?
— Neříkám, že všechno považuji za žert, podle mě to pro žert už šlo příliš daleko. Zjevně se na tom podíleli všichni obyvatelé penzionu, a také všichni vy, a to už překračuje hranice žertu. Takže si nemyslím, že by to byla jenom legrace.
— A správně, — řekl inspektor a podíval se, kolik zápalek zbylo v krabičce.

---

The post Proces. Nadčasový Kafka o monotónnosti života a korupci justiční mafie first appeared on Čítárny.

Článek je zpracován podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi. Zde se rozebírá genderová ideologie na školách v Itálii a její zrůdný dopad na výchovu dětí v rodinách. Na Čítárnách má 4 části. Viz odkazy v pravém sloupci nebo pod článkem.

Je zajímavé, že o tzv. genderové teorii v podstatě nikdo nic neví. Nejenže tu panuje velká nevědomost, ale i velký zmatek.
Někdo si ji plete se sexuální výchovou.
A říká mi: “Já jsem pro genderovou teorii, protože je správné, aby se děti ve škole učily, jak jsou biologicky a sexuálně nastavení.”
Další si ji plete s rovností mezi mužem a ženou.
A říká mi: “Já jsem pro genderovou teorii, protože je správné překonat stereotypy, kvůli kterým žena pere, žehlí a její manžel ne.”
Další si ji plete s homosexualitou.
A říká mi: “Já jsem pro genderovou teorii, protože je správné respektovat i lidi s jinou sexuální orientací.”

Škoda, že se genderová teorie netýká ani jedné ze tří věcí, které jsem vám právě jmenoval.

Pokusím se vám genderovou teorii jednoduše vysvětlit, protože podstata je jednoduchá. Je tak absurdní, jak je jednoduchá.
Je to přesvědčení, že jedinec je buď chlapec nebo dívka, muž nebo žena, NE na základě toho, jak je biologicky strukturovaný, ale podle toho, kým se zrovna cítí, že je.
Ráno jsem se cítil mužem, tak jsem muž, zítra se budu cítit ženou, tak budu žena, pozítří budu zase muž… nebo, jako u některých transgenderů – střídavě po měsících.

Genderová teorie ovlivňuje veřejné mínění čtyřmi kanály:
Legislativním: zákony.
Judikativním: soudy.
Kulturním: masmédii.
A ve školství: indoktrinací učení.

Příklady, které děsí:
9. července 2013 Ústavně právní výbor v Itálii schválil první sjednocený text tzv. zákona Scalfarotto, který později sloužil jako podklad k projednávání ve sněmovně.
Pozor! Článek 1, písmeno “b” tohoto textu zněl:
“Pro účely trestního práva se pohlavní identita definuje tak, jak jedinec vnímá sám sebe, jako náležitost k ženskému či mužskému pohlaví, i když se liší od vlastního biologického pohlaví.”
Tohle by bylo ukotveno v zákoně.
Představte si možné následky, třeba na ženské kvóty…

Právníci ze společnosti Pro život druhý den, 10. července 2013 obeznámili svět s touto šíleností v právní praxi, rozpohybovala se kampaň, která vedla k tomu, že 22. července 2013 byl tento článek z textu vyjmut, smazán.

Ale pozor! Protože to, co z politiky odešlo dveřmi, se vrátilo oknem do soudnictví.
Někdo z vás možná zaregistroval, že 4. listopadu minulého roku občanskoprávní oddělení soudu v Messině vyneslo rozsudek, který začíná takto:
“Genderová identita člověka může být určena přechodně nebo definitivně bez ohledu na chirurgický zákrok, který by změnil jeho primární pohlavní znaky.”

Co se tedy stalo?
Že se jednadvacetiletý muž obrátil na matriku obecního úřadu v Messině a požadoval, aby v jeho občanském průkaze bylo jako pohlaví uvedeno “žena” a jako povolání “studentka VŠ”.
Zaměstnanec matriky mu sdělil, že to nejde.
Řekl mu: “Podívejte se, zákon vám umožňuje změnit si pohlaví, existuje zákon z roku 82, musíte se ale podrobit chirurgickému zákroku.
Zajděte si tedy na chirurgický zákrok, pak se vraťte a provedeme změnu veškerých vašich dokumentů.”
Mladík odpověděl: “To mě ani nenapadne. Já se žádnému chirurgickému zákroku podrobit nehodlám.
Já jsem žena, protože se CÍTÍM být žena a vy máte povinnost to v dokumentech zaznamenat.”
Pracovník matriky musel jeho žádost pochopitelně zamítnout.
Muž se obrátil na soud a soudci mu dali za pravdu.
Vynesli rozsudek, který je zajímavý a i dobře formulovaný.

Když soudci zdůvodňovali tento rozsudek, řekli, že jsou tři faktory, které určují genderovou identitu:
tělo, vnímání sebe sama a společenská role.
Při vyšetřování případu tohoto mladíka došli k závěru, že v jeho případě byla tělesná složka podřízená posledním dvěma faktorům, které byly dominantní.

Co udělal soud v Messině? Přijal žádost mladíka a nařídil státnímu uředníkovi, aby mu upravil rodný list, občanský průkaz a další dokumenty.
Takže my už dnes v Itálii máme muže, zástupce pohlaví s chromozomy XY, který je podle zákona žena.

Navzdory tomu, že někdo tvrdí, že genderová teorie neexistuje, tak vidíte, jak postupuje!
Co kdyby tento mladík chtěl využít třeba ženských kvót v politice a kandidoval by? Mohl by to udělat.
Co kdyby chtěl soutěžit ve sportu v ženské discipléne. Mohl by.
Nebo jinak, kdyby si tento mladík chtěl vzít muže, teoreticky by to to šlo, protože byrokraticky, po právní stránce, to je žena.
Vidíte, jak tahle teorie postupuje i přes železné brány zákona?

Tady by se dalo mluvit celý večer, jak televize, noviny, média propagují genderovou teorii a záměrně likvidují klasickou přirozenou rodinu.
Pozor! Nemá vůbec co do činění s homosexualitou.

Povím vám, co se mi nedávno stalo.
Přednášel jsem studentům na Lateránské univerzitě v Římě, a když jsem se vracel, tak ve vlaku, na sedadle, které mi bylo přiděleno podle jízdenky, jsem našel časopis – Grazia.
Ledabyle jsem ten časopis prolistoval, když v tom jsem si všiml jedné fotografie – dítěte oblečeného jako muž, tedy v obleku, v saku, s kravatou…
Zaujal mě nadpis: “Generace unisex”
Četl jsem dál a co jsem se dočetl?
Obléká se jako kluk, nechává si říkat John – dcera Brada Pitta a Angeliny Jolie se stala nejsledovanějším příkladem neutrální výchovy, bez genderových předsudků.
Nejedná se o ojedinělý případ. Pro italské čtenáře z USA, Grazia bude pátrat dál.

A víte, co v tomto článku Grazia říká ženě v domácnosti, která ji čte třeba ve frontě u kadeřnice?
“V podstatě čím dál víc rodičů, učitelů a expertů zastává názor, že by děti měly být vychovávány po vzoru neutrálního pohlaví.”
Grazia vysvětluje dobře, o co se jedná, že nejde o homosexualitu, ale že jde o svobodu volby.
Grazia říká, jak je trendy, že je “in” mít dceru jakou mají Angelina Jolie a Brad Pitt.
Takhle šíleně se šíří genderová teorie.

Podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti “Giuristi per la Vita” o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.

The post Amato: Genderové provokace jako způsob rozdělení společnosti a odvádění pozornosti od důležitých změn first appeared on Čítárny.

Advokátka Vendula Záhumenská podala k Ústavnímu soudu ČR žádost o poskytnutí informací.
Ptala se, kolik soudců Ústavního soudu bylo k datu podání žádosti naočkováno proti nemoci Covid 19. Ústavní soud tuto její žádost dne 18.11.2021 odmítl.

Ve zdůvodnění se mimo jiné píše:

Informace o očkování fyzické osoby proti nemoci covid-19 je považována za údaj o zdravotním stavu, neboť vypovídá o tom, že osobě byla poskytnuta určitá zdravotní služba poskytovatelem zdravotních služeb (že jí byla aplikována vakcína).

Tato informace je svou povahou vysoce důvěrná a je specificky chráněna. Očkování proti onemocnění způsobenému virem covid-19 je dobrovolné. Stejně jako u jiných zdravotních úkonů je pak na každé fyzické osobě, zda zdravotní úkon podstoupí a komu o této skutečnosti sdělí informace.

Zde si můžete ověřit celé rozhodnutí Ústavního soudu. PDF

Textová část:

R O Z H O D N U T Í
Generální sekretář Ústavního soudu, jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších
předpisů, rozhodl na základě § 15 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.,
o žádosti paní Mgr. Venduly Zahumenské, Ph.D., nar. 28. prosince 1981, bytem Lidická
700/19, 602 00 Brno, o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb.

t a k t o:
Žádost Mgr. Venduly Zahumenské, Ph.D. ze dne 2. listopadu 2021 o poskytnutí
informací dle zákona č. 106/1999 Sb. se z důvodu neexistence informací
o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:
Dne 2. listopadu 2021 byla Ústavnímu soudu doručena žádost o poskytnutí
informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „ZSPI“), ve které se Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.
(dále jen „žadatelka“) domáhala sdělení informací o tom, kolik soudců Ústavního soudu
a asistentů těchto soudců je očkováno proti nemoci covid-19 a kolik jich je
„rozočkováno.“
Generální sekretář Ústavního soudu (dále jen „povinný subjekt“) se s žádostí
seznámil a po jejím posouzení dospěl k závěru, že uvedené informace nelze žadatelce
poskytnout.
Dle článku 17 odst. 5 Listiny základních práva a svobod jsou státní orgány a orgány
územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.
Účelem a smyslem práva na informace je pak veřejná kontrola výkonu státní moci.
Dle § 3 odst. 3 ZSPI je informací pro účely tohoto zákona jakýkoliv obsah
v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného
záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového,
obrazového nebo audiovizuálního. Pouze takové informace lze jednoduše dohledat
a žadatelům poskytnout. Požadované informace však takovou povahu nemají.
Ze ZSPI vyplývá, že informační povinnost pro povinné subjekty nastává pouze
v případě informací reálně existujících, které má nebo by měl mít povinný subjekt
k dispozici.
Žádost o poskytnutí informací dle ZSPI pak může být odmítnuta za splnění dvou
podmínek, a to neexistence požadované informace a současně absence zákonné
povinnosti danou informací disponovat. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.
K tomuto komentářová literatura shodně uvádí, že „z hlediska hmotněprávního může být
žádost odmítnuta, jsou-li splněny dvě podmínky: požadovaná informace u povinného
subjektu neexistuje (nebyla vytvořena, resp. zaznamenána ve smyslu § 3 odst. 3)
a současně povinný subjekt nemá zákonnou povinnost danou informací
disponovat.“ (FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. § 2 [Povinnost poskytovat
informace]. In: FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš, JIROVEC, Tomáš. Zákon
o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 75.) Obdobně
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 115/2014-29 ze dne 21. ledna 2015.
Informace o očkování fyzické osoby proti nemoci covid-19 je považována za údaj
o zdravotním stavu, neboť vypovídá o tom, že osobě byla poskytnuta určitá zdravotní
služba poskytovatelem zdravotních služeb (že jí byla aplikována vakcína). Tato informace
je svou povahou vysoce důvěrná a je specificky chráněna. Očkování proti onemocnění
způsobenému virem covid-19 je dobrovolné. Stejně jako u jiných zdravotních úkonů je
pak na každé fyzické osobě, zda zdravotní úkon podstoupí a komu o této skutečnosti sdělí
informace.
Ústavní soud nezjišťuje a ani nemá právo zjišťovat tyto informace o zdravotním
stavu soudců či asistentů soudce, ledaže by bezprostředně souvisely s výkonem práce či
plněním povinností, které jsou ukládány zákony. Dobrovolné očkování však nemá vliv na
způsobilost k výkonu práce a ani právní předpisy s vakcinací/non-vakcinací soudce či
asistenta soudce nespojují žádnou povinnost ve vztahu k působnosti Ústavnímu soudu.
Povinný subjekt tak není povinen ani oprávněn pro potřeby poskytování informací
zjišťovat a shromažďovat výše uvedené osobní údaje.
Informace o zdravotním stavu se navíc řadí do zvláštní kategorie citlivých
osobních údajů a v tomto případě je třeba ctít zásadu minimalizace uvedenou v čl. 5
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně
fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto
údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „GDPR“), tedy zpracovávat pouze
nezbytně nutný obsah osobních údajů a uchovávat ho po nezbytně nutnou dobu. Článek
9 v odst. 1 GDPR navíc přímo zakazuje zpracování osobních údajů o zdravotním stavu
fyzické osoby a tyto údaje je možné zpracovávat pouze v případě, že je dána některá
z podmínek uvedených v čl. 9 odst. 2 GDPR. Výjimka dle čl. 9 odst. 2 GDPR však České
republice, jako členskému státu EU, nebyla udělena a povinný subjekt tak ani není
oprávněn, bez existence této výjimky dle čl. 9 odst. 2 GDPR, tyto citlivé údaje
o zdravotním stavu zpracovávat.
S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že jsou splněny hmotněprávní podmínky
pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací, neboť požadované informace
o očkování soudců a jejich asistentů u povinného subjektu nebyly zaznamenány
ve smyslu § 3 odst. 3 ZSPI a současně povinný subjekt ani nemá zákonnou povinnost
danými informacemi disponovat.
Na základě výše uvedeného tak generální sekretář Ústavního soudu vydal dle
ustanovení § 15 odst. 1 ZSPI toto rozhodnutí, kterým s odkazem na § 3 odst. 3 ZSPI
z důvodu faktické neexistence požadovaných informací žádost odmítl.

P o u č e n í:
Proti tomuto rozhodnutí lze dle § 16 odst. 1 ZSPI ve spojení s § 83 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat odvolání, a to ve lhůtě
15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Odvolání se podává k Ústavnímu soudu,
k rozhodnutí o něm je podle § 20 odst. 5 ZSPI příslušný Úřad pro ochranu osobních údajů.
JUDr. Vlastimil Göttinger, Ph.D.
generální sekretář Ústavního soudu

The post Pamatujte! Nejvyšší soud ČR 18.11.2021. Nikdo nemůže požadovat doklad o očkování ani vás omezovat first appeared on Čítárny.

Facebook vymazal část americké Deklarace nezávislosti, protože její část (odstavce 27 až 31 jsou zvýrazněny) prý odporuje pravidlům komunity. Facebook se tak dopustil šíření fake-news, protože svévolně mění podstatu historických dokumentů a podsouvá čtenářům nesprávný pohled na historické události.
Deklarace nezávislosti je velmi významný dokument, kterým 13 kolonií deklarovalo svou nezávislost na Velké Británii a kterým ospravedlnilo své konání. Deklarace byla ratifikována Kontinentálním Kongresem 4. července 1776. Tento den je dnes ve Spojených státech amerických slaven jako Den Nezávislosti.

Červené označení – vymazaná část Deklarace.

zdroj>>

DEKLARACE NEZÁVISLOSTI V KONGRESU, 4. ČERVENCE 1776

Když se v běhu lidských životů stane pro některý národ nezbytným rozvázat politické svazky, které jej poutaly k jinému národu, a zaujmout mezi mocnostmi světa oddělené a rovnocenné postavení, k jakému jej opravňují zákony přírody a boha přírody, pak prostá úcta k názorům lidstva vyžaduje, aby vyhlásil příčiny, které jej vedou k odtržení.

Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni svým stvořitelem jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svou oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou, že kdykoli počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svou pravomoc upravenou takovým způsobem, jak uzná lid za vhodné pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí. Je pravda, že prozíravost velí, aby se vlády již ustavené neměnily z příčin nepatrných ani přechodných, a i všechna zkušenost ukázala, že lidé jsou spíše nakloněni je snášet, je-li zlo snesitelné, než aby se domohli svých práv tím, že zruší životní formy, na něž si zvykli. Avšak, když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sledujících neustále tentýž cíl, svědčí o úmyslu podrobit je naprostou krutovládou, pak je jejich právem, a přímo povinností, takovou vládu svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti. Takové bylo trpělivé utrpení těchto kolonií; a taková je nyní nutnost, která od nich vyžaduje, aby změnily své dřívější systémy vlády. Dějiny současného krále Velké Británie je historií opakovaných bezpráví a uchvacování, která mají všechny za přímý cíl ustavení absolutní nadvlády tyrana nad těmito státy. Na důkaz toho nechť jsou upřímnému světu předloženy skutečnosti.

Odmítal schválit zákony nejprospěšnější a nejnutnější pro obecné blaho.

Zakazoval svým guvernérům schválit zákony neodkladného a naléhavého významu, nebo když bylo jejich provádění pozastaveno, pokud nebude získán jeho souhlas, úplně opomíjel se jim věnovat.

Odmítal schválit jiné zákony pro zaopatření velkých lidmi obývaných oblastí, pokud se tito lidé nevzdali svého práva na zastoupení v zákonodárných sborech, což je právo pro lid neocenitelné a nebezpečné pouze pro tyrany.

Svolával zákonodárná tělesa na neobvyklých a nepohodlných místech vzdálených od veřejných archivů jenom proto, aby je unavil a učinil povolnými ke svým opatřením.

Opětovně rozpouštěl zákonodárné sbory, protože se mužně a pevně stavěly proti jeho zásahům do práv lidu.

Po takových rozpuštěních odmítal po dlouhou dobu povolit, aby byly zvoleny jiné a aby se tak zákonodárná moc, jíž nelze zničit, vrátila k lidu a mohla jím být svobodně vykonávána; stát zůstával mezitím vystaven nebezpečím zásahů zvenčí a zvratů zevnitř.

Usiloval zabránit zalidňování těchto států; za tím účelem vytvářel překážky pro zákony o naturalizaci cizinců; odmítal schválit jiné zákony umožňující jejich přistěhovalectví do těchto míst a ztěžoval podmínky pro přisvojení nových pozemků.

Překážel výkonu spravedlnosti tím, že odpíral svůj souhlas k zákonům pro zřízení soudních orgánů.

Vytvořil závislost soudců pouze na své vůli pokud jde o držení jejich úřadů, výši a výplatu jejich platů.

Zřídil množství nových úřadů a poslal sem houfy úředníků, aby sekýrovali náš lid a ujídali z jeho majetku.

Udržoval mezi námi v době míru stálá vojska bez souhlasu naší legislativy.

Učinil vojenskou moc nezávislou na občanské moci a jí nadřazenou.

Spojil se s ostatními, aby nás podrobil jurisdikci cizí naší ústavě a neuznávané našimi zákony a dal tak souhlas jejich aktům domnělého zákonodárství:

– o ubytování velkých útvarů ozbrojeného vojska mezi námi;

– o jejich ochraně předstíraným procesem před potrestáním za vraždy, kterých by se dopustili na obyvatelích těchto států;

– o přerušení našeho obchodu se všemi částmi světa;

– o uvalování daní bez našeho souhlasu;

– o tom, že nás připravil v mnohých případech o výhody výslechu porotou;

– o našem odvážení za moře, abychom byli souzeni za domnělé trestné činy;

– o zrušení svobodného systému anglických zákonů v sousední provincii, zřízení neomezené vlády v ní a rozšíření jejích hranic tak, aby posloužila jako příklad a vhodný nástroj pro zavedení stejné absolutní vlády v těchto koloniích;

– o odnětí našich výsadních listin, zrušení našich nejcennějších zákonů a základní změně způsobu našich vlád;

– o potlačení našeho vlastního zákonodárství a prohlášení, že pouze oni sami mají zákonodárnou pravomoc v jakýchkoliv případech.

Vzdal se zde své vlády tím, že nás prohlásil mimo svou ochranu a vedl proti nám válku.

Plenil naše moře, pustošil naše břehy, vypaloval naše města a ničil životy našeho lidu.

Nyní dopravuje velké armády cizích žoldnéřů aby dokončil dílo smrti, pustošení a tyranie, již započal s případy krutosti a věrolomnosti, ke kterým je těžko najít paralely v nejbarbarštějších dobách a zcela nehodné Hlavy civilizovaných národů.

Donutil naše spoluobčany zajaté na širém moři pozvednout zbraně proti své zemi a stát se katy svých přátel a bratří nebo padnout do jejich rukou.

Vyvolal mezi námi vnitřní vzpoury a snažil se poštvat proti obyvatelům našich hranic kruté indiánské divochy, jejichž známým válečným pravidlem je ničení všech pokolení bez rozdílu věku, pohlaví a postavení.

Během každé etapy tohoto útisku jsme nejpokornějšími slovy žádali o nápravu; naše opětovné žádosti měly za následek jenom opětovné křivdy. Panovník, jehož charakter je poznamenán všemi činy jimiž se vyznačuje tyran, je nezpůsobilý být vládcem svobodného lidu.

Ani vůči svým britským bratřím jsme nebyli nepozorní. Upozorňovali jsme je čas od času na pokusy jejich legislativy postihovat nás nespravedlivým zákonodárstvím. Připomínali jsme jim okolnosti naší emigrace a našeho usídlení v těchto místech. Apelovali jsme na jejich přirozenou spravedlnost a velkodušnost a zapřísahali jsme je pouty našeho společného příbuzenství aby nedovolili tyto neoprávněné zásahy, které by nevyhnutelně přervaly naše svazky a styky. Ale oni byli hluší k hlasu spravedlnosti a pokrevenství. Proto se musíme podřídit nutnosti, kterou vyžaduje naše odtržení, a považovat je stejně jako ostatní část lidstva za nepřátele ve válce a přátele v míru.

Proto my, představitelé Spojených stát_ amerických, shromáždění ve Všeobecném Kongresu, dovolávajíce se u nejvyššího soudce světa správnosti svých úmyslů, jménem a autoritou dobrého lidu těchto kolonií, slavnostně zveřejňujeme a prohlašujeme, že tyto kolonie jsou a po právu mají býti svobodnými a nezávislými státy, že jsou zproštěny veškeré poddanosti britské koruně, a že veškeré politické svazky mezi nimi a státem Velká Británie jsou a mají býti úplně rozvázány; a že jako svobodné a nezávislé státy mají plné právo vypovídat válku, uzavírat mír, sjednávat spojenectví, zřizovat obchod a provádět všechny ostatní úkony a věci, které mohou nezávislé státy právem dělat. A na podporu tohoto prohlášení, pevně spoléhajíce na ochranu božské prozřetelnosti, si navzájem zaručujeme své životy, naše štěstí a svou nedotknutelnou čest.

Podepsáno na příkaz a z pověření Kongresu.

John Hanock, President.

---

DECLARATION OF INDEPENDENCE IN CONGRESS, JULY 4, 1776

When in the Course of human Events, it becomes necessary for one People to dissolve the Political Bands which have connected them to another, and to assume among the Powers of the Earth, the separate and equal Station to which the Laws of Nature and the Nature’s God entitle them, a decent Respect to the Opinions of Mankind requires that they should declare the causes which impel them to the separation.

We hold these Truths to be self-evident, that the all Man are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty, and the Pursuit of Happiness – That to secure these Rights, Governments are instituted among Men, deriving their just Powers from the Consent of Governed, that whenever any Form of Government becomes destructive of these Ends, it is the Right of the People to alter or abolish it, and to institute new Government, laying its Foundation on such Principles, and organizing its Powers in such Form, as to shall seem most likely to effect their Safety and Happiness. Prudence, indeed, will dictate that Governments long established should not be changed for light and transient Causes; and accordingly all Experience hath shewn, that Mankind are more disposed to suffer, while Evils are sufferable, that to right themselves by abolishing the Forms to which they are accustomed. But when a long train of Abuses and Usurpations, pursuing invariably the same Object, evinces a Design to reduce them under absolute Despotism, it is their Right, it is their Duty, to throw off such Government, and to provide new Guards for their future Security. Such has been the patient Sufferance of these Colonies; and such is now the Necessity which constrains them to alter their former Systems of Government. The History of the present King of the Great-Britain is a history of repeated Injuries and Usurpations, all having in direct Object the Establishment of an absolute Tyranny over these States. To prove this, let Facts be submitted to a Candid World.

He has refused his Assent to Laws, the most wholesome and necessary for public Good.

He has forbidden his Governors to pass Laws of immediate and pressing Importance, unless suspended in their Operation till his Assent should be obtained; and when so suspended, he has utterly neglected to attend to them.

He has refused to pass other Laws for the Accommodation of large Districts of People, unless those People would relinquish the Right of Representation in the Legislature, a Right inestimable to them, and formidable to Tyrants only.

He has called together Legislative Bodies at Places unusual, uncomfortable, and distant from the Depository of their public Records, for the sole Purpose of fatiguing them into Compliance with his Measures.

He has dissolved Representative Houses repeatedly, for opposing with manly Firmness his Invasions on the Rights of the People.

He has refused for a long Time, after such Dissolution, to cause others to be elected; whereby the Legislative Powers, incapable of Annihilation, have returned to the People at Large for their exercise; the State remaining in the mean time exposed to all of the Dangers of Invasion from without and Convulsions within.

He has endeavoured to prevent the Population of these States; for that Purpose obstructing the Laws for naturalization of Foreigners; refusing to pass others to encourage their Migration hither, and raising the Condition of new Appropriations of Lands.

He has obstructed the Administration of Justice, by refusing his Assent to Laws for establishing Judiciary Powers.

He has made Judges dependent on his Will alone, for the Tenure of their Offices, and the Amount and Payment of their Salaries.

He has erected a Multitude of new Offices, and sent hither Swarms of Officers to harass our People, and eat out their Substance.

He has kept among us, in Times of Peace, Standing Armies, without consent of our Legislatures.

He has affected to render the Military independent of and superior to the Civil Power.

He has combined with others to subject us to Jurisdiction foreign to our Constitution, and unacknowledged by our Laws, giving his Assent to their Acts of pretended Legislation:

– For quartering large Bodies of Armed Troops among us;

– For protecting them, by a mock Trial, from Punishment for any Murders which they should commit on the Inhabitants of these States;

– For cutting off out Trade with all Parts of the World;

– For imposing Taxes on us without our Consent;

– For depriving us, in many cases, of the Benefits of Trial by Jury;

– For transporting us beyond Seas to be tried for pretended Offences;

– For abolishing the free System of English Laws in neighbourig Province, establishing therein an arbitrary Government, and enlarging its Boundaries, so as to tender it at once an Example and fit Instruments for introducing the same absolute Rule into these Colonies;

– For taking away our Charters, abolishing out most valuable Laws, and altering fundamentally the Forms of our Governments;

– For suspending our own Legislatures, and declaring themselves invested with Power to legislative for us in all Cases whatsoever.

He has abdicated Government here, by declaring us out of his Protection and waging War against us.

He has plundered our Seas, ravaged our Coasts, burnt our Towns, and destroyed the Lives of our People.

He is, at this Time, transporting large Armies of foreign Mercanteries to compleat the Works of Death, Desolation, and Tyranny, already begun with circumstances of Cruelty, and Perfidy, scarcely paralleled in the most barbarous Ages, and totally unworthy the Head of civilised Nations.

He has constrained our fellow Citizens taken Captive on the high Seas to bear Arms against their Country, to become the Executioners of their Friends and Brethren, or to fail themselves by their Hands.

He has excited domestic Insurrections amongst us, and has endeavoured to bring on the Inhabitants of our Frontiers, the merciless Indian Savages, whose known Rule of Warfare, in an undistinguished Destruction, of all Ages, Sexes and Conditions.

In every stage of these Oppressions we have Petitioned for Redress in the most humble Terms; our repeated Petitions has been answered only by repeated Injury. A Prince, whose Character is thus marked by every act which may define a Tyrant, is unfit to be Ruler of a free People.

Nor have we be wanting in Attentions to our British Brethren. We have warned them from Time to Time of Attempts by their Legislature to extent an unwarantable Jurisdiction oves us. We have remained them of the Circumstances of our Emigration and Settlement here. We have appealed to their native Justice and Magnaminity, and we have conjured them by the Ties of our common Kindred to disavow these Usurpations, which, would evitably interrupt our Connections and Correspondence. They too have been deaf to the Voice of Justice and of Consanguinity. We must, therefore, acquiesce in the Necessity, which denounces our Separation, and hold them, as we hold the rest of Mankind, Enemies in War, in Peace, Friends.

We, therefore, the Representatives of the United States of America, in General Congress, Assembled, appealing to the Supreme Judge of the World for the Rectitude of our Intentions, do, in the Name, and by the Authority of the good People of these Colonies, solemnly Publish and Declare, That these United Colonies are, and of Right ought to be, Free and independent States; that they are absolved from all Allegiance to the British Crown, and that all political Connections between them and the State og Great-Britain, is and is ought to be totally dissolved; and as Free and Independent States, they have full Power to levy War, conclude Peace, contract Alliances, establish Commerce, and to do all other Acts and Things which Independent States may of right do. And for the support of this Declaration, with the firm Reliance on the Protection of divine Providence, we mutually pledge to each other our Lives, our Fortunes, and our sacred Honour.

Signed by Order and in Behalf of the Congress.

John Hanock, President.

The post Deklaraci nezávislosti z roku 1776 Facebook cenzuruje! Prý odporuje pravidlům komunity first appeared on Čítárny.

Kniha novináře Radima Panenky Justiční tyranie uprostřed Evropy s podtitulem Tribunál pro bývalou Jugoslávii ukázal totalitní tvář západní civilizace dokumentuje dvacetiletou činnost tohoto nelegálně vytvořeného soudu, o jehož nezávislosti a nezaujatosti nemůže být řeč.

Kniha je přitom psaná pro oči čtenářů, které o problematice nemají přehled a třeba je dosud ani příliš nezajímala. Jedna z kapitol je věnována zmanipulovaným českým médiím a autor uvádí i konkrétní příklady. Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o současné světové dění, by si měl knihu přečíst a udělat si tak obrázek, co všechno se v Evropě v 21. století může dít.

Haagský tribunál vznikl z podnětu Rady bezpečnosti OSN v roce 1993, avšak nezákonně, neboť Rada bezpečnosti k takovému kroku neměla a nemá žádný mandát. Za dobu své existence odsoudil 89 lidí, z toho 67 Srbů. Výše jejich trestů činí 1125 let. Tresty pro Chorvaty, Bosňáky a Albánce jsou naprosto zanedbatelné. Proč asi? A krom toho třináct Srbů ve vězení zemřelo dříve, než se dočkali rozsudku. Mezi nimi nejvýznamnější byl Slobodan Milošević. Tribunál pro bývalou Jugoslávii zcela odhalil totalitní tvář západní civilizace.

Předmluvu ke knize napsal prof. Dr. Rajko Doleček, Dr.Sc.
Jde o jedinou knihu na dané téma, která v České republice vyšla!

USA o důvěryhodnosti Haagského tribunálu!!!
Spojené státy vzáří 2018 pohrozily, že zatknou a sankcionují soudce a další úředníky Mezinárodního trestního soudu, pokud obviní z válečných zločinů jakéhokoli Američana, který sloužil v Afghánistánu.
Poradce Bílého domu pro národní bezpečnost John Bolton označil tento orgán pro práva v Haagu za „nezodpovědný“ a „naprosto nebezpečný“ pro Spojené státy, Izrael a další spojence a řekl, že jakékoli vyšetřování příslušníků amerických služeb by bylo „naprosto nepodložené, neospravedlnitelné vyšetřování. ”
Bolton řekl, že USA jsou připraveny uvalit finanční sankce a trestní obvinění na úředníky soudu, pokud zakročí proti jakýmkoli Američanům.
Více >>

Justiční tyranie uprostřed Evropy | napsal a vydal Radim Panenka | Praha, 2013
{youtube}aCwmOnu9vQY{/youtube}

The post Justiční tyranie uprostřed Evropy s předmluvou Rajka Dolečka nejen o Haagském tribunálu first appeared on Čítárny.

Článek je zpracován podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi. Zde se rozebírá genderová ideologie na školách v Itálii a její zrůdný dopad na výchovu dětí v rodinách.
Na Čítárnách má 4 části. Viz odkazy v pravém sloupci nebo pod článkem.

Dokument “Standard pro sexuální výchovu v Evropě” vydala Světová zdravotnická organizace. Je to opravdu mimořádně zrůdný dokument, který se dostává čím dál víc do našich školek a prvních tříd.
Dokument rozděluje děti do věkových skupin: 0-4, 4-6, 6-9, 9-12, 12-15 let.
Se skupinou 0-6 let, tou nejchoulostivější, kde se dokument uplatňuje nejvíc se počítá s tím, aby děti v tomto věku (0-4, 4-6), byly kromě jiného vedeny k předčasné dětské masturbaci, byly schopné dopodrobna popsat pohlavní orgány.

Poslední novinkou je brožurka pro prvňáky, kde je obrázek ženy s roztaženýma nohama a detailně popsaným pohlavním aparátem:malé a velké stydké pysky, klitoris…
Třetí bod: zkoumání nahoty a tzv. “hra na doktora”.
Čtvrtý bod – horší než tři předcházející: genderová identita – máte se rozhodnout, zda jste kluk či holka.

Od ledna 2014 do dneška jsme toho viděli už mraky. O té tzv. “tělesnosti”, říkejme tomu tak, jsme se poprvé dozvěděli z Říma.
Stalo se to v první třídě, když otec poslouchal šestileté dítě, které se vrátilo domů ze školy a mluvilo dost specificky o pohlaví a ptalo se: “Tati, můžu prozkoumat tvůj genitál, abych viděl žalud?”
Tomu rodiči instinktivně došlo, že tu zahrál roli jiný dospělý člověk.
Běžel do školy, zavolal si všechny učitelky a řekl: “Pozor, tady se potuluje nějaký nebezpečný člověk!
Můj syn říká to a to…”
Učitelky na to: “To jsme byly my. Aplikujeme “Standard…” a vrazí mu do ruky “Standard pro sexuální výchovu v Evropě”.
Na oprávněnou reakci otce: “Zbláznily jste se?!” mu všechny učitelky, VŠECHNY! vynadaly, že je bigotní, zpátečník…
Otec své dítě ze školy pochopitelně odhlásil, aby od ní bylo co nejdále. My mimojiné vyhodnocujeme, jestli to lze dát k soudu…

Promiňte, ale jak vy nazvete dospělého člověka, který učí šestileté dítě, aby se osahávalo?
Co?
Víte, co mi jeden večer odpověděli v Trentu? “Vychovatel”.
Našel jsem publikum, které tyhle věci hájilo.
Když vyprávím o “vychovateli z Trenta”, někdo mi to nevěří.
Takže co jsme udělali? Vytáhli jsme ze záznamu tu pasáž – – zjistili jsme, že to setkání někdo nahrával.
Vytáhli jsme z toho záznamu dvojminutovou pasáž, kde posluchačům pokládám rétorickou otázku a jsem udiven jejich reakcí a dali jsme to na YouTube – můžete si to video najít.

Někdo mi napsal: “Vážený pane advokáte, poslechl jsem si vaši přednášku. Když jste mluvil o tom “vychovateli z Trenta”, upřímně jsem si myslel, že to je výmysl, že jste přeháněl. Když jsem to ale viděl na vlastní oči a slyšel na vlastní uši na YouTube, byl jsem v šoku.
Omlouvám se, že jsem vám nevěřil.”
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Jsou lidi, kteří takové věci brání a aplikují je. Jak někdo správně říkal – v tomto případě se bavíme o přírodě, jakkoli perverzní, ale přírodě.
O genitáliích, masturbaci u čtyřletých dětí… No dobře, ale je to pořád příroda.
To, z čeho začíná mrazit, je genderová identita, aneb “vyberte si, co chcete být”.
Tady se fantazii meze nekladou. Jsou školy, kde nechávají kluky oblékat se jako holky a obráceně, kde klukům dávají na hraní panenky a holčičkám vláčky, a to podle norského výchovného protokolu.

Poslední novinka se objevila v Castelnuovo del Garda, ale i v Palermu.
Paní ředitelka mi potvrdila, že se při rekonstrukci mateřských školek musí řídit nařízením, které zakazuje rozdělení WC na klučičí a holčičí.
Společné záchody.
Dále, na staré škole Mattei, římské mateřské škole, jsou děti líčeny šminkami, rtěnkou, a to externími učiteli z asociace Scosse.
V římské mateřské škole “I Sei Colori di Ugo” v roce 2014 poprvé zrušili oslavu Dne otců, aby nediskriminovali holčičku, která měla dvě matky lesby.
Řekli nám, ještě to musíme ověřit, že od loňského Dne otců v březnu 2013 je v Římě přibližně deset školek, kterých se rozhodlo “uklidit sv. Josefa do skladu”.
Pak se rozšiřují tyhle pohádky o dvou princeznách, které se zamilují, vezmou se a žijí šťastně až do smrti s obrázkem lesbického polibku dvou princezen na obálce knížky.
Pohádka o princi, který se zamiluje do rytíře, utečou spolu a vezmou se…

A je tu “mistrovské dílo”. Prosinec 2014. Básnička pro děti určená k přednesu.
Jmenuje se “Bohatší než král”
“Emma není děvče jako ostatní, ráda se směje, běhá a sní.”
“Její dvě maminky ji milují vřele a všechny tři se spolu mají skvěle.”
“Hrají si, zpívají, jsou veselé… “Ale mami, co řeknu ve škole?”
Řekni: “Dvě maminky mám a společně jsme bohatší a šťastnější, než král.”
“Emma skáče – raz, dva, tři. Životu zdar, vždyť ten je veliký dar!”
“Emma není děvče jako ostatní, ráda se směje, běhá a sní.”
“Její dvě maminky ji milují vřele a všechny tři se spolu mají skvěle.”
“Hrají si, zpívají, jsou veselé… “Ale mami, co řeknu ve škole?”
Řekni: “Dvě maminky mám a společně jsme bohatší a šťastnější, než král.”
“Emma skáče – raz, dva, tři. Životu zdar, vždyť ten je veliký dar!”

Dokážete si představit obličeje rodičů, když slyšeli děti přednášet tuhle básničku?
To nejlepší ale teprve přijde.

Když se děti zeptaly: “Paní učitelko, proč má Emma dvě maminky?”
Pro tyto případy je připravená didaktická podpora “Proč máš dvě maminky?”
Mari a Frenci se milovaly a chtěly založit rodinu. K tomu, aby se mohlo narodit dítě, je ale potřeba muž a žena. Žena má v břiše vajíčko a muž zasévá semínko.
Mari a Frenci byly dvě ženy, měly jen vajíčka, chybělo jim semínko.
Ale v Holandsku je klinika, kde hodní lidé darují semínka těm, co je nemají.
Frenci si v holandské klinice nechala dát semínko. Dala ho Mari do břicha, kde se potkalo s vajíčkem.
Margherita začala růst. Margherita má dvě maminky, jen jedna ji nosila v bříšku, ale obě dvě ji SPOLEČNĚ přivedly na svět. Jsou to její rodiče.
Mari a Frenci chtěly mít početnou rodinu, a tak si po čtyřech letech Frenci nechala dát další semínko a dala ho do břicha Mari.
Jaké milé překvapení! V Mariině bříšku vyrostly dvě děti blízko sebe, Giorgio a Raffaele.
Jsou to dvojčata a podobají se jako vejce vejci, ale jen vzhledem.
Uběhly dva roky a maminky znovu jely do zahraničí. Tentokrát si nechala dát semínko Mari a dala ho do břicha Frenci.
Narodil se Antonio, jejich čtvrté dítě.
To je početná rodina: dvě matky, čtyři děti a tři kočky.
Tohle je autobiografický příběh.
Frenci alias Francesca Pardi je autorka této knížky.
A Margherita, první narozená holčička, je jedna z těch, kvůli které v mateřských školkách zrušili oslavu Dne otců, aby nebyla diskriminována.
U kluků ale nastává problém, protože kluci nemají bříško.

Ale je tu didaktická podpora!
“Proč máš dva tatínky?”
Franco a Tommaso se milovali. Chtěli založit rodinu a mít děti.
K tomu je ale potřeba muž a žena. Tohle je jediné, co zatím nemůže popřít žádná pohádka.
Žena má v břiše vajíčko a muž zasévá semínko. Tradiční systém…
Franco a Tommaso byli dva muži. Měli jen semínka, chybělo vajíčko.
A nemohli ho ani nechat vyrůst ve svém bříšku.
Ale v Americe je místo, kde hodné ženy darují svá vajíčka těm, kdo je nemají…

Franco si v americké klinice nechal dát vajíčko, ale to nestačilo. Z vajíčka a semínka se nemůže stát dítě, pokud je žena nenechá ve svém břiše vyrůst.
V Americe ale mohou ženy nechat ve svém břiše vyrůst děti, které by se jinak nemohly narodit. Dělají to, protože si myslí, že je skvělé mít děti a chtějí pomoct těm, kdo je mít nemůže a protože si myslí, že je úžasné, když se dítě narodí do rodiny, kde ho očekávají.
Tommaso se seznámil s Nancy.
Ta už děti a rodinu měla a byla ráda, že může pomoci Francovi a Tommasovi založit tu jejich.
Takhle: v americké klinice doktoři spojili vajíčko a semínko, které přinesli Franco a Tommaso a dali je do břicha Nancy, kde začaly růst. Li má dva tatínky, ani jeden z nich ji nenosil v břiše, ani jeden z nich ji nenosil v břiše, ale oba dva ji SPOLEČNĚ přivedli na svět. Jsou to její rodiče.

Víte, co je jediná pravdivá věc na téhle pohádce? Amerika.
Víte, kde se KUPUJÍ, protože tohle je to správné slovo, tohle je pokoutní obchod. Slovo “darování” je lež.
Víte, kde se kupují oocyty?
Na amerických studentských kampusech, kde dívky prodávají své oocyty, aby měly na studium a na nájem.
Ale není to tak jednoduché, víte?
To není zastavárna, kde přinesete své oocyty a dostanete peníze. Ne!
Vztahují se na to velmi přísná selektivní kritéria.
Nejprve se přihlíží k IQ, pak k tělesným vlastnostem, sociální vrstvě a rodině, ze které pocházíte. Musíte být hezká, pohledná, inteligentní a sympatická. A když máte to štěstí a ze 150 uchazeček vyberou vás, protože jste hezká, pohledná, inteligentní a sympatická… víte, v čem to štěstí spočívá?
Podrobí vás hyperstimulaci vaječníků – devastujícímu hormonálnímu bombardování, oocyty vyrostou do velikosti hroznového vína, pak následuje odběr, který je nejnebezpečnější.

Jennifer Lahl, naše kamarádka z Kalifornie, o tom natočila dokument s názvem “Eggsploitation”. https://youtu.be/qcYWxVdqR8Y
Podívejte se na to. Vyhrálo to i cenu v Kanadě.
Udělala rozhovory s desítkami těchto dívek. Víte, co z toho vzešlo?
Spousta z nich už nemůže mít děti, protože to bombardování hormony je natolik devastující, že mají vážné tělesné následky, protože tahle záležitost je velmi subjektivní, záleží, jak jste nastavená.
Některé nic neudělá, pro jiné je devastující. Jiné dívky zemřely.
V tom dokumentu rodiče těch dívek vypráví nekonečné příběhy, podložené zdravotnickou dokumentací o pojišťovnách, které neplatí a podobné věci.

Takže ti dva muži Franco a Tommaso jedou do Ameriky, využijí těchto dívek a koupí si ty oocyty.
Těm holkám ale nenechají děti odnosit, aby se mezi nimi náhodou nevytvořilo pouto. Nene. Koupí si oocyt, ve kterém je ta cenná DNA a jedou do Indie.
Zaplatí 500 eur ubohé Indce. Mimochodem, ta s nimi musí podepsat smlouvu, viděl jsem jednu v angličtině, obsahuje klauzuli, která říká, že pokud je produkt vadný, Indka se zavazuje, že potratí.
Vraťme se o kousek zpět. Nejdřív si Franco a Tommaso v centrifuze smíchají vajíčko se spermií jako to udělal Elton John se svým přítelem, aby se nevědělo jedou do Ameriky, využijí potřeby těch dívek, aby si koupili oocyty, pak jedou do Indie, aby zneužili ubohou Indku.

Promiňte, ale… Kam se poděly feministky?! Kde jsou?!
Tady jsou ženy, nucené ne prodávat své tělo, ale lidské orgány! Protože tohle je obchod s lidskými orgány.
Jo a mimochodem, je méně nebezpečné darovat ledvinu, než podstoupit tyhle věci.

Promiňte, ale můžu říct, že tyhle věci… A to se dřív mluvilo o zemích třetího světa, o vykořisťování třetího světa, neokolonialismu…
Co je to, co se děje v Indii?
Smí se říkat, že tohle všechno je nechutné? Smí?
Zkuste říct, že ta fotka dvou mužů s dítětem na holém hrudníku, která obletěla a dojala celý svět, je nechutná.
Jakápak homofobie, zlynčují vás. Protože… “je nádherná” protože svět je cynický. Dojme se, ale má krátkou paměť.

Vy jste nejspíš zapomněli na Sushmu Pandey, že? Já ne.
Sushma byla spíš holčička, než dívka. Velmi chudá nezletilá Indka. Pracovala jako otrokyně na šrotišti. Když v jednom momentě, z hladu a zoufalství si nechá zfalšovat dokumenty, aby byla plnoletá a odvezou ji do Rotunda Center for Human Reproduction.
To je klinika v Bombaji, kde provádí tyhle prasárny.
Zemřela, když byla podrobena třetímu bombardování hormony, protože byla moc malá.
Víte, proč dva tři roky zpátky tahle zpráva obletěla a dojala celý svět a pak na ni všichni zapomněli?
Protože tomuto neštěstí se totiž vysmáli. Za smrt této dívky nebyl nikdo odsouzen. Klinika se totiž odkazovala na dokumenty, které dokazovaly plnoletost a tři zprostředkovatelé, dva muži a jedna žena, kterým klinika dávala provize, aby naháněli zoufalé dívky v Indii a kteří doprovodili Sushmu na všechny tři cykly, se najednou vypařili!

Důkaz, že bohatí a mocní vyhrávají vždy, slabí a chudí jsou ale vždy převálcovaní.

Já cestuji po Itálii už rok a půl…
Hledám člověka, který se pokládá za komunistu, a který by mi řekl, že v 21. století je správné a etické, když nezletilý riskuje svůj život, aby se stal součástí těchto záležitostí.
Jednoho! Ale pravého komunistu. Ne komunistu jako Nichi Vendola, který obhajuje právo na umělá oplodnění pro homosexuální páry.

Nebo komunistku jako Monica Cerutti pracovnici z Úřadu pro rovné příležitosti v regionu Piemont. Pamatujete se na ni?
Ta, co zahájila trestní stíhání té učitelky.
Víte, co tahle žena napsala?
Prohlásila, že dávat do souvislosti homosexuální páry děti homosexuálních párů s vykořisťováním žen, v tomto případě ubohých potřebných žen, dárkyň oocytů je upřímně šílenost.
A řekla, že: “Tvrdit, že homosexuálové využívají práva na asistovanou reprodukci na úkor žen, je účelové vyjádření, výplod choré mysli, která nechápe asistovanou reprodukci.”

Napsal jsem jí veřejně a tykal jí:
“Drahá Monico,
ať jsem třeba chorý, ať je mé vyjadřování účelové, ať jsou mé představy, jak říkáš ty, šílené, ty ale nemůžeš schovávat své svědomí za bronzovou masku tvé cynické ideologie. Musíš mít odvahu se dívat do očí holčičky, která umírá kvůli přání… Ne! Kvůli vrtochu dvou zpovykaných zbohatlíků ze Západu.
Ty se musíš dívat do očí všech Sushma Pandey, které jsou hladem a zoufalstvím donuceny dát všanc nejdřív svou hrdost a pak svůj život.
Monico, vyjdi ven z těch gobelínových sálů paláce Lascaris a udělej si výlet do Indie! Udělej si výlet do Indie!
Tam pochopíš na vlastní kůži, co to znamená hlad, zoufalství a vykořisťování.”

Jak genderovi aktivisté a neziskovky ovlivňují malé děti a znásilňují je propagandou

Víte, dostalo mě, když mi zavolala jedna maminka a řekla:
“Dcera se vrátila ze školy a řekla mi:
“Mami, mami, paní učitelka nás učila, že existují kluci, holčičky a hvězdička.”
Maminka na to: “Kdo je hvězdička?”
“Jo, mami, hvězdička je obojí, kluk i holka, může si vybrat.”
Matka na to: “Ale ne, to je hloupost.” – “Ale paní učitelka…” – “Paní učitelka se mýlí.”
“Ne mami.” Pozor. “V naší třídě jsou totiž tři hvězdičky.”
Chápete to? Už stihli zkazit tři děti.

Naše zralost a schopnost úsudku nám dovoluje o těchto věcech říct, že jsou šílené.
Ve věku 0-6 let ale tato schopnost úsudku chybí.
To, co se děje, je, že moc ovlivňuje ty nejvíce manipulovatelné skupiny (0-6 let), aby nastolila tuhle antropologii, která je chybou lidského myšlení, ale víte, co je na tom znepokojující?
Že tohle všechno prochází bez povšimnutí.
Ne, je to ještě horší, když se vzepřete, tak jste bigotní! Jste tmář! Nebo jak řekli mně – bráníte se vědeckému pokroku.
Víte, co je to za vědecký pokrok, který nás Evropany v teorii genderu čeká?

Britské národní zdravotnictví loni definitivně schválilo použití jednoho léku.
Gonapeptyl – blokátor hypothalamu.
Devítiletým dětem zastavuje pubertu, aby měly víc času se rozhodnout mezi klučičím a holčičím pohlavím.
Víte, jak se aplikuje?
Píchá se jednou za měsíc do břicha.
Jeden vpich měsíčně do břicha klukům zablokuje růst vousů a změnu hlasu.
U dívek zablokuje nástup cyklu a vývin prsou.
To aby byl chirurgický zákrok, který podstoupí po dovršení plnoletosti, méně invazivní.
Budeme mít kluky ve věku 16, 17, 18 let holé a s ženským hlasem a dívky bez prsou a bez menstruace.
Ty, co kardinál Bagnasco nazval “translidmi”.
Když jsem o Gonapeptylu vyprávěl v San Giovanni Lupatoto, jedna paní z farnosti druhý den napsala panu faráři, že jsem byl ideologický a že jsem přeháněl. K dopisu přiložila článek z Corriere della Sera, kde psali o Holandsku.
Kněz mi to přeposlal. Vysvětlil jsem mu, že Holandsko není Británie, že to je někde jinde, že článek z Corriere della Sera s tím neměl nic společného a vysvětlil jsem mu, že SRS je zkratka pro “Sex Reassignment Surgery”.
Italský překlad je zajímavý: “chirurgický zákrok pro znovupřiřazení pohlaví”.
Místo slova “změna” použili “znovupřiřazení”, což má jiný význam. Bohužel se z toho v Británii stává móda.

Kromě jiných dokumentů jsem panu faráři k odpovědi přiložil článek z prestižního Time. Článek z listopadu 2013. Věnuje se tomuto, bohužel, čím dál častějšímu fenoménu. Zadali ho ke zpracování prestižní firmě novináře Chrise Smythe, který napsal pěkný článek a z mnoha údajů citoval jeden:

“Počet dětí, které podstoupily tuto proceduru, se v roce 2012 zvýšil o 50 % oproti roku 2011.”
V roce 2012 jich bylo 208 a o rok dříve 139.
Jedna injekce mimochodem stojí 82 liber.

Jestli si myslíte, že se nás tyhle věci netýkají, protože se dějí daleko v Británii, tak pozor!
Přečtěte si článek, který napsal pan doktor Angelo Passaleva.
Je to lékař, ředitel Hnutí pro život ve Florencii.
V týdeníku Toscana Oggi napsal alarmující článek, který pochopitelně neměl žádnou odezvu.
Napsal, že v Toskánsku, kde je hejtmanem pan Rossi, který je v těchto věcech vždy napřed, jako s umělým oplodněním, se na výslovnou žádost o povolení aplikace Gonapeptylu ve florentské nemocnici Careggi, vyjádřili, že to je v jednání.
Přesněji – žádost nyní projednává etická komise nemocnice Careggi ve Florencii.
Gonapeptyl už klepe na naše dveře.

Té ženě z farnosti by bylo dobré říct, že ideologický je ten, kdo předem odmítá číst fakta, údaje, čísla, okolnosti!
Ne ten, kdo před nimi varuje.

Víte, kdo tento hnus odsoudil nejtvrději?
Jeden člověk, co řekl tohle – dvojtečka, uvozovky:
“Je třeba znovu vymáhat právo rodičů na přednost ve výchově svých dětí… a teď otevřete uši…
“vzepřít se jakýmkoliv výchovným experimentům na dětech a mládeži, sloužící jako pokusní králíci ve školách, které čím dál více připomínají nápravné tábory… a hrůzy manipulativního vzdělávání v genocidních diktaturách 20. století.
Ty jsou dnes nahrazeny diktaturou jednotného myšlení.” Tečka.

Podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi z roku 2015
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti “Giuristi per la Vita” o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.

The post Amato: Standard pro sexuální výchovu v Evropě. Zrůdná genderová ideologie v praxi first appeared on Čítárny.

Článek je zpracován podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi. Zde se rozebírá genderová ideologie na školách v Itálii a její zrůdný dopad na výchovu dětí v rodinách. Na Čítárnách má 4 části. Viz odkazy v pravém sloupci nebo pod článkem.

Když jsem v lednu 2014 byl na konferenci ve Florencii, v lednu 2014. Mluvil jsem o Scalfarottovi, genderu atd., dva známí nás s manželkou pozvali na večeři.
Ptali se mě: “Co děláš ve Florencii?” Řekl jsem jim o té konferenci…
Jelikož o tom nevěděli NIC, přestože on je podnikatel a ona učí na střední škole, takže to nebyli žádní ignoranti, začal jsem jim vyprávět o zákonu. Najednou toho měl můj kamarád dost.
– “Ale běž, ty přeháníš!”
-“Italský parlament nikdy neschválí takový absurdní zákon!”
-“Už ho schválila sněmovna.” -“Cože? Kdy?” -“19. září.”
Podívali se na sebe s manželkou a řekli: “My jsme to nepostřehli.”

A jsme doma!
Když řekl: “My jsme to nevěděli, nepostřehli jsme to.”, rozsvítila se mi lampička. Pochopil jsem to, co mi do té doby nebylo úplně jasné.
Jak bylo možné, že Němci za nacistického režimu, gestapa, bombardování, deportování Židů, se zaplombovanými vagóny pak říkali: “My jsme to nepostřehli. Nevěděli jsme o tom.”
Mně to upřímně vždycky přišlo, jako chabá výmluva…
Ale ne. Může se to stát a stává se to.

Za 20, 30, 40 let někdo přijde a zeptá se:
“Jakto? Učili básničky, malovali děti, schválili zákon, zavírali… Nikdo nic nevěděl?” Ano. Nikdo si ničeho nevšiml a nikdo nic nevěděl.
Měla pravdu Hannah Arendt, přečtěte si knížku Eichmann v Jeruzaléme. Je to absurdní, ale je to tak.
A podívejte se… Mimochodem, je to ještě horší, protože Němci neměli ani televizi, ale my máme dokonce internet!
Když vidím mladého člověka, tak se ho ptám: “Jak myslíš, že obstojíš před vnukem, až se tě zeptá:
– “Dědo, co jsi tenkrát dělal?” – “Nevšiml jsem si toho.”
– “Ve 21. století, v éře internetu, když o tom mluvili, ty sis toho nevšiml. – “Ne, nevšiml.”
Komu to budou věřit? Komu?

Podívejte se, takhle se přichází o svobodu.

Jeden večer jsem přednášel ve farnosti v Římě a najednou přišla jedna stará paní…
Řekl jsem si: “Té bude přes 90 let.”
Sedla si do publika, tleskala, souhlasně pokyvovala, poslouchala. Když konference skončila, ze zvědavosti jsem za ní zašel. Zjistil jsem, že jí je 97 let a že jí to pálí.
Řekl jsem jí, že je chvályhodné, že se v jejím věku o tyhle věci zajímá.
Ona na to: “Ne. Přišla jsem udělat to, co jsem neudělala před 80 lety.”
Nerozuměl jsem, co tím myslela.
“Víte, když v Itálii začaly platit Norimberské zákony, tak Italové nevyšli do ulic protestovat, naprostá většina, spíš skoro nikdo, nevěděl nic, protože lidé byli zaostalí.
“A ti, co věděli, jako já…” řekla ta žena, “…říkali, že Židům v Itálii stejně nic nehrozí, někdo říkal, že to je politická záležitost, protože máme smlouvu s Německem, že ani Mussolini nechtěl tyhle zákony…” Řekla mi: “Představte si, že jsem dokonce šla za panem farářem, a ten mi řekl: “Dceruško drahá, jsou tu mnohem důležitější věci, než tahle směšná politika.”
A dále mi řekla: “Víte, KDY jsme si v Itálii uvědomili, co znamenají Norimberské zákony?
Odpověděl jsem: “Ne, paní.”
“Šestnáctého října 1943, kdy SS obklíčily Oktaviánský portikus – římské ghetto, odvezli pryč 1023 Židů a vrátilo se jich 16.
A moje nejlepší kamarádka, Židovka, se už nevrátila.”
Nechci, aby se opakovalo to, co jsem pro ni tentokrát neudělala.”

Poznámka redakce:
Deportace Židů se odráží v různých popisech událostí 16. října 1943, kdy hned ráno započalo shromažďování římských Židů k deportaci. Kněžna Lorenza Pignatelli, pobývající mimo Řím, obdržela naléhavý telefonát s žádostí o intervenci u papeže, který byl dříve jejím učitelem. Bylo jí řečeno, že musí okamžitě odjet do Vatikánu. Požádala dr. Wollenwebera, aby ji od jezera Albano odvezl autem do Říma. Ze všeho nejdříve zamířili k židovskému ghettu, aby zjistili, co se děje, poté se odebrali do Vatikánu a do soukromé kaple papeže Pia XII. Podle kněžny Pignatelli papež v její přítomnosti zatelefonoval německým úřadům a požadoval, aby byly zatýkání a deportace okamžitě zastaveny. Zastaveny sice nakonec byly, ale 1023 Židů už bylo v mezidobí odesláno do Osvětimi a přežilo jich jen šestnáct.
Z knihy: Krysí stezka  / Sands, Philippe / Prostor, 2021
The Ratline: Love, Lies and Justice on the Trail of a Nazi Fugitive, 2020

Takhle, TAKHLE se přichází o svobodu. V jednom momentě. Takhle.
Já jsem očitý svědek toho, jak vzniká tahle ostudná manipulace. Jakápak demokracie. To je diktatura jednotného myšlení.

Jak se manipuluje v tisku.
11. ledna 2014 hnutí La Manif Pour Tous zorganizovalo demonstraci na náměstí Sv. apoštolů v Římě.
Na tuhle národní demonstraci se sjely autobusy z celé Itálie. Náměstí se zaplnilo, bylo tam pódium a tři kameramani ze třech televizí. Také desítka novinářů. Poznal jsem ty z Corriere, Libero, La Repubblica, Il Messaggero. Desítka významných politiků – Eugenia Roccella, Lucio Malan. Ta demonstrace trvala, novináři natáčeli rozhovory se všemi, včetně mě. Pracovali zhruba hodinu. Demonstrace trvala od tří odpoledne do sedmi večer.
Druhý den, 12. ledna 2014… prosím, zkontrolujte si to v archivu, kontrolujte tisk, kontrolujte tisk!
Druhý den, nejenže nebylo ani vidu ani slechu po té demonstraci.
Víte ale, jakou zprávu napsali Il Corriere della Sera, La Repubblica, Il Messaggero, Libero? Tuhle:
“Přes most Magliana prošel průvod 300 lidí protestujících proti homofobii. Reagovali tak na úmrtí homosexuálního kadeřníka.”
Kdybych ale na vlastní oči neviděl ty tři kameramany! Kam se poděli? Natáčeli tam hodinu. Kde je výsledek jejich práce? Kdo je zastavil?
Takže realita není to, co čtete v novinách, ale to, co moc chce, aby realita byla.

Víte, myslel jsem si, že jsem ohledně těchto věcí viděl už všechno…
Po té básničce o Emmě, líčení dětí ve školce Mattei, Standardu sexuální výchovy…

Prosinec 2014. Básnička pro děti určená k přednesu.
Jmenuje se “Bohatší než král”
“Emma není děvče jako ostatní, ráda se směje, běhá a sní.”
“Její dvě maminky ji milují vřele a všechny tři se spolu mají skvěle.”
“Hrají si, zpívají, jsou veselé… “Ale mami, co řeknu ve škole?”
Řekni: “Dvě maminky mám a společně jsme bohatší a šťastnější, než král.”
“Emma skáče – raz, dva, tři. Životu zdar, vždyť ten je veliký dar!”
“Emma není děvče jako ostatní, ráda se směje, běhá a sní.”
“Její dvě maminky ji milují vřele a všechny tři se spolu mají skvěle.”
“Hrají si, zpívají, jsou veselé… “Ale mami, co řeknu ve škole?”
Řekni: “Dvě maminky mám a společně jsme bohatší a šťastnější, než král.”
“Emma skáče – raz, dva, tři. Životu zdar, vždyť ten je veliký dar!”

Dokážete si představit obličeje rodičů, když slyšeli děti přednášet tuhle básničku?
A naopak, když jsme v prosinci žádali mnoho rodičů, aby nám poskytli materiály, přisli nám takové případy, neuvěřitelné příběhy, kterým jsem já – a to jsem toho viděl už hodně – nechtěl věřit.
A kdybych nečetl zápis pedagogického sboru, školské rady, dopisy, dokumenty…
Kdybych neviděl ty dokumenty, tak bych tomu nevěřil.
Jsou to desítky a desítky příběhů, ze kterých mrazí.

Byl v tom ale háček. Řekli jsme rodičům: “Podívejte se, my ty věci nemůžeme zveřejnit anonymně.”
Těžko jsme tomu uvěřili my, natož ostatní.
Dali nám souhlas se zveřejněním jména školy, adresy, datumů, jmen rodičů, učitelů, ředitelů, obsahu zápisu pedagogického sboru, dopisů… všechno, všechno, všechno je zdokumentované.

Víte proč? Protože, podívejte se, stejně je to nevyhnutelné.
Dřív nebo později se nás budou ptát: “Vy jste nic nevěděli o těch školách, básničkách, líčeních, masturbacích…?
Nene. Tentokrát neodpovíme jako Němci.
Tentokrát budeme moci říct: “Milí zlatí, my jsme na tyto věci upozorňovali veřejně, sepsali jsme to a zdokumentovali pro budoucí paměť a budoucí ostudu a vyvinuli jsme co nejsilnější tlak na politiky.”
A je to jediná možnost jak se bránit. Když nemůže jednotlivec, musí se spojit víc lidí. Najmout právníky a postavit se lidské stupidtě a nové totalitě. Nejenom pro nás, ale i pro naše děti. Je to do velké míry naše povinnost, předat jim zdravou generační zkušenost naši i našich předků.

Podle přednášky: Gianfranco Amato – Genderová teorie v praxi z roku 2015.
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti “Giuristi per la Vita” o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.

The post Amato: Korporátní diktatura moci, zavádění totality jednotného myšlení first appeared on Čítárny.