Už dlouho si uchovávám v paměti akademického malíře Jiřího Kalouska (1925-1986), předčasně to zesnulého ilustrátora. Jeho „kresebné kousky“ vystupovaly po léta a léta z knížek i časopisů mého dětství jako pohlazení a zůstávají i dál ukryty za očima mnoha a mnoha čtenářů nad čtyřicet.

Kalousek byl „kousek“ i veliký kus ryzího malíře a měl bezpochyby neopakovatelný styl, kterým úplně bez problémů kreslil dětem třeba i vraždy a mrtvoly. Jeho Obrázková kronika českých dějin (1971-1975) kdysi podstatně oživovala měsíčník Mateřídouška, a to i navzdory tomu, že byla ve své půli a v září 1973 přezvána a překoncipována na pouhé Obrázky z českých dějin.

Zatímco autorem scénáře původní řady těchto skorokomiksů je spisovatel Zdeněk Adla (1910-1990), tvůrcem dílů začínajících kázáním Jana Husa se stal redaktor časopisu Pavel Zátka a Jiří Černý. Sám Jiří Kalousek ovšem z projektu nikdy neodešel a celek nakonec dosáhl v původní podobě 48 barevných dvoustran, které normalizačním dětem přiblížily českou historii, i když místy poněkud zkresleně a hlavně zdlouhavě. totiž během „nekonečných“ (tedy pro nás, děcka) čtyř roků.

Kronika začala pověstí o praotci Čechovi (když mi bylo sedm) i těmi dalšími pověstmi, jak je podal především Alois Jirásek, a skončila vznikem samostatného Československa, za který teprve loni (2011) „přiskočila“ obdobně pojatá kniha Obrázky z československých dějin (Albatros) podle scénáře Jiřího Černého a Jaroslava Veise. Už ji ovšem kreslila Barbara Šalamounová a pouhé roky 1919-1945 tu dětem prostřely na neuvěřitelných 128 stran!

Kalousek ovšem vytvořil daleko víc.
Tak např. v původní Mateřídoušce pokračoval počátkem školního roku 1975/76 cyklem Obrázky z dějin českých objevů a vynálezů a vlastní Obrázky z českých dějin a pověstí se dočkaly roku 1980 i dost přepracované knižní verze: a nezůstalo u jediného vydání.
Celý tento projekt se ovšem, jak už řečeno, s ubíhajícími léty poněkud měnil, co se týká pojetí, a vyznačuje se hlavně tím, že je stále serióznější. Škoda! myslím si, anžto vůbec první ročník – orientovaný na ty nejstarší legendy – zůstal i nejvtipnější, a to i právě dík Kalouskovi. Ne, není to sice třeskutá parodie kalibru Nepraktova a Švandrlíkova Seka a Zuly, kteřížto pravěcí sourozenci se začali objevovat na stránkách časopisu Ohníček již tři roky před Kalouskovým opusem, inspirační spojnici tu však vycítit lze. A rovněž forma textu umístěného nekomiksově pod obrázky je podobná.

Zrovna tak lze ovšem Kalouska srovnávat s dávně poválečnou „skautskou“ kronikou našich dějin, čímž bychom však odběhli už moc daleko, i vraťme se k tomu Jiřímu Kalouskovi, jehož dalším zásadním počinem se stala obří dětská publikace S malířem kolem světa (1984), kreslená ovšem již v letech 1965-1970!

Po Vladimíru Fukovi (1959) překreslil Kalousek i legendární Říhovu Dětskou encyklopedii (1977) a ilustroval také desítky a desítky knih (Miroslava Ivanova, Nataši Tanské, Ilony Borské, Jiřího Žáčka, Oty Hofmana či Františka Nepila).

Jiří Kalousek v USA, ©Phoebe Gloeckner

Mimo to zručně vytvořil i řadu skutečných komiksů,
byť spíš krátkých, a jako jeden z mála kreslířů se jejich prostřednictvím uchytil už za komunismu v reklamě. Po Kalouskovi zůstaly i zcela fascinující plakáty a byl rovněž výborným karikaturistou. Letos – a vlastně jen před několika týdny – nám také Albatros dodal i vůbec první knižní vydání dalšího Kalouskova legendárního skorokomiksu Otazníky detektiva štiky, který Mistr neúplatně kreslil pro časopis Ohníček od 1. září 1971 – až do smrti – a vytvořil tak okolo 380 pokračování (některá se částečně opakovala).

Podobně jako je Steklačův Bořík inspirován Goscinniho Mikulášem, byl Štika inspirován detektivem Ludovicem alias Ludem z časopisu Pif, avšak ryze české náměty těch několikaobrázkových detektivek psal anonymně Jiří Lapáček (1924-2000), jinak šéfredaktor časopisu Zlatý máj.

V knize vydané v roce 2012 díky Kalouskovu synovi je těchto příběhů 112.
Jiří Kalousek ovšem vytvářel i památné animované filmy a roku 1969 díky tomu získal i Cenu Jiřího Trnky. Je tvůrcem populárních večerníčků O Dorotce, O Kubovi a Stázině a Hugo z hor a věnoval se rovněž volné malířské tvorbě vč. olejů, která dodnes zůstává centrem zájmu sběratelů.

Z jeho obrazů jmenujme dílo Jiří Washington pozorující hráče baseballu před Bílým domem, ale i rádoby prorežimní plátno Lenin na procházce se sestrou (Rok 1917). Nutno přitom připomenout, že názvy olejů Kalousek velmi rád nečekaně měnil, a že kresby rád obměňoval a předělával…

Jiří Kalousek pocházel z Nového Bydžova, maturoval na klasickém gymnáziu v Hradci
a mezi roky 1945 a 1950 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u prof. Antonína Pelce a Františka Muziky. Nikdy nebyl zaměstnán a od roku 1960 uspořádal řadu výstav doma i v zahraničí. Na dalších se účastnil (Tokio, Brusel, Versailles) – a nevyhýbal se ani vystavování oné dětmi milované Kroniky (a viz zámek Staré Hrady v sedmdesátých letech).
Kalousek však proslul i pořádáním happeningů a zajímala ho filozofie i filologie. Vynalezl úžasnou „hnízdovou metodu“ učení angličtiny a pro mnohé překvapivě překládal do angličtiny Christiana Morgensterna.

A sám? Psal i verše! A třeba i takovéto:
Kopr peče s kopretinou
břečťany se k sobě vinou
jen na víno psí
vymočí se psi
anebo je laxně minou.

————-
Fotografie jsou z archivu Jakuba Kalouska

The post Jiří Kalousek. Ilustrátorské i jiné kousky známého výtvarníka first appeared on Čítárny.