Degradace vzdělávání v české kotlině už není žádný konspirační pojem, ale děsivý holý fakt. V současné době  (2024-2025) na degradaci pokračuje hrozivým tempem liberálně zaměřené ministerstvo školství pod vedením muzikologa, ministra Beka z Brna. Další produkt neslavné Masarykovy Univerzity, odkud pochází jak Fiala, tak Nerudová etc.

Pokračujeme článkem Ivo Strejčka. Aby se to všechno „stihlo“, podepsal těsně před koncem roku 2024 ministr školství Mikuláš Bek tzv. reformu výuky a vzdělávání.
Je to prý největší reforma vzdělávání za posledních dvacet let. Podepsal, ale její znění prostřednictvím ministerstva školství nenechal zveřejnit.

Pedagogická ani občanská veřejnost tak nevěděly, co se v reformě skrývá.
Bek slíbil, že se vše dozvíme až v polovině ledna 2025, „až proběhnou poslední jazykové úpravy“. Včera Bek s „reformou“ předstoupil a zdráhám se uvěřit, že svá slova o „největší reformě za posledních dvacet let“ myslel vážně.

Než se dostaneme k několika poznámkám glosujících Bekovy změny ve vzdělávání, ptejme se nejprve obecně.

Jak je vůbec možné, že nejen pedagogové, ale i ředitelé škol nedostali „reformu“ do rukou v jejím závěrečném provedení a před její medializací?
Jak si může ministr školství, potažmo vláda, dovolit, aby učitelé a ředitelé neměli k dispozici finální podobu a o jejím rámcovém obsahu se dozvídali z televize?
Jakou podporu lidí, kteří mají „reformu“ uvést v život, ministr Bek očekává, když mu právě tito lidé nestojí ani za to, aby byli těmi prvními, kdo budou detailně informováni?

A rozhodně neobstojí argument, že ten či onen jednotlivec, ta či ona škola, zejména ovšem ta či ona neziskovka se na přípravě podíleli. Arogantní chování ministra Beka je daleko za hranou všeho představitelného. Nebo to byl záměr?

Ani druhou obecnější poznámku si nemohu odpustit: co se stalo, že v celé české politice neexistuje ani jeden politický subjekt, který by veřejně chování ministra Beka kritizoval a co víc, který by veřejnosti představil vlastní kritický pohled – na po včerejšku již známé hlavní kontury – „reformy“?
Je vůbec možné, že se (můžeme-li věřit několika českým tištěným médiím) „na změnách dohodly všechny politické strany ve sněmovně bez výhrad“?
Kde vůbec je mimoparlamentní opozice? Ani ta nemá názor?

Odpověď na tyto vážné otázky je asi jediná:
Žádná politická strana či hnutí v Česku dnes nemají ujasněnou koncepci (natož sadu konkrétních návrhů), co s kolabujícím systémem vzdělání v této zemi dělat.
A to je zřejmě mnohem horší, než sama tragická postava ministra Beka.

Co tedy ona „reforma“, fakticky revize rámcového vzdělávacího programu, kromě nábožného skandování „kompetence, kompetence, kompetence“, obsahuje?
Dozvěděli jsme se obecné: Bekův dokument školám stanoví, co mají učit a současně slibuje „značnou flexibilitu a prostor k přizpůsobení vlastního vzdělávacího obsahu“. Čili další rozpliznutí a znepřehlednění, namísto pokusu o vnesení řádu a projasnění. Tohle je Bekova cesta vpřed? Ne, to je státem posvěcený další chaos.

„Novinkou … je princip průběžného vyhodnocování zkušeností … k tomu účelu bude vytvořena nově Národní kurikulární rada …,“ tvrdí náměstek Nantl.
Tedy ne průběžné, pečlivé, důsledné, kritické a objektivní vyhodnocování získávání znalostí jako jediného možného a společensky akceptovatelného kritéria. Nic takového. Bude sice vytvořena další byrokratická vrstva, do které rychle a obratně vniknou všemožné neziskovky, kvalitu vzdělání to ovšem zvýší jen stěží.

Obsah výuky byl „provzdušněn“.
To je moderní slovo Bekem tak často používané, které má učinit velkou tlustou čáru za „biflováním“.
Každý z nás obsah slova biflování ze svých školních let známe. Ale každý z nás také víme, že bez jisté míry biflování se k ovládnutí učiva a získání nutných znalostí často dojít nedá.
Je zbytečné připomínat, že učení je práce a práce občas i bolí.
Představa, že si budeme „vyprávět“ o tom, o čem se nám zrovna vyprávět chce, sedneme si k tomu do kroužku na koberec, možná vyústí v kompetence, rozhodně ale ne ve znalosti.

A tak přichází doba výchovy ke „kritickému myšlení“, „kreativitě“, získávání „digitálních dovedností“, „spolupráce v týmu“, výchova k „řešení problémů“ či „kultivace klimatu ve škole“. A proto významně oslabí, snad i zmizí jasně obsahově definované předměty jako dějepis, přírodopis, zeměpis. „Provzdušňování“ tak nebude ničím jiným než snižováním laťky vzdělanosti o další významný stupeň níže.

Ministr Bek se ohání argumenty, že naši žáci a studenti pokulhávají a zaostávají za stejně starou mládeží z „vyspělých zemí“.
Tato myšlenka je mimořádně směšná. Nás přece nemusí příliš zajímat, jak jsou na tom s úrovní vzdělání stejně staří Finové, Němci nebo Italové, nás má zajímat kritérium zásadnější a průkaznější: jak je na tom se znalostmi česká mládež současnosti v porovnání se znalostmi svých generačních předchůdců před deseti či dvaceti lety.

A tady jsou srovnání (shodují se na tom pedagogové všech stupňů našich škol) docela drsná.
Prokazují, že dnešní děti jsou na tom mnohem hůře než děti v letech předcházejících. Je tedy cesta „provzdušňování“ jako metoda ústupu od osvojování nejširšího možného množství znalostí cestou správnou?

A takhle můžeme jít dál a dál.

BEKOVA POVINNÁ VÝUKA ANGLIČTINY OD PRVNÍ TŘÍDY JE „POKUSEM NA DĚTECH“, KTERÝ V DŮSLEDKU BUDE ZNAMENAT, ŽE VĚTŠINA Z NICH NEBUDE UMĚT ANI ANGLICKY, MOŽNÁ ANI POŘÁDNĚ ČESKY.

Konec známkování na školním vysvědčení je koncem srozumitelné a nádherné motivace dětí i pochopitelného signálu jejich rodičům.
Slovní hodnocení se nezvrhne v nic jiného, než „papírovací“ buzeraci učitelů, na jejímž konci se budou děti ptát svých rodičů a rodiče svých dětí, co tedy vůbec umí.

A tak si to tedy shrňme:
Ministr Bek s týmem anonymních reprezentantů modernistických a progresivistických neziskovek nám představili pokračování cesty k rozpadu vzdělávacího systému v Čechách.
Jeho heslo „méně znalostí, více kompetencí“ je ve svém obsahovém důsledku tak strašné, že znovu je třeba se ptát, kdeže jsou opoziční politické hlasy, které by takovému řádění zabránily, či jej alespoň limitovaly.

Je více než jisté, že podzimní parlamentní volby 2025 ovládnou nejrůznější hloupé slogany.
Neudělal by ale pro žáky, studenty, rodiče, pedagogy a tedy pro tuto zemi daleko víc ten, kdo by si do svého politického štítu raději vetknul vrácení řádu a normálnosti do českého vzdělávacího systému?

Ale je někdo takový?

Ivo Strejček, 15. 1. 2025
ČTĚTE – VÍCE >>

Kam jsme se zatím dostali?

The post Degradace vzdělávání. Provzdušněná nová reforma výuky na školách ministra Beka first appeared on Čítárny.

V současné době jsme přesvědčeni a obáváme se, že ve společenském vývoji západního světa došlo k závažnému negativnímu posunu, který svými důsledky znamená a zejména bude znamenat novou kvalitu našich životů.

V minulých letech nás většinou zneklidňovala „jen“ jednotlivá, i když zásadní témata (jako je nadměrná a stále rostoucí regulace trhu, nezastavitelná evropská centralizace, klimatické inženýrství a jeho ekonomické náklady, masová migrace, multikulturalismus, pokrokářství, genderismus), ale dnes nastalo něco jiného.

Nyní se všechna témata spojují a slévají do širokého globálního levičáckého pokrokářského proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprostá přeměna světa, jak jej známe.
Nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v posledních letech a měsících v USA.
Proto se IVK rozhodl – vedle pokračování v analýze a kritice jednotlivých, svobodu a prosperitu ničících společenských trendů – prezentovat svůj přístup ke společenské krizi Západu v celé jeho šíři, hloubce a celistvosti. Ano, označujeme to za společenskou krizi. Obáváme se zejména toho, že v dnešních Spojených státech amerických už nyní velmi zřetelně nastává to, co v příštích letech čeká i nás.

Aby nebylo mýlky. Sborník textů autorů IVK a jeho nejbližších spolupracovníků nevznikl jako prostá reakce na aktuální dění v USA. Není také projevem snahy o inventuru jednotlivých momentů celosvětové krize svobody.
Je pokusem o rozbor širších souvislostí. Je příspěvkem k pochopení faktu, že navzdory tomu, o jak rozdílných oborech mluvíme, ve skutečnosti jde jen o dílčí projevy jednoho jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi.

Jsme si jisti, že po této knize budou muset následovat analýzy další, s mnohem konkrétnějším záběrem, ale jsme přesvědčeni o tom, že nelze pokročit dále bez pokusu pochopit celek, bez uvědomění si toho, že motivace, metody, cíle i nátura všech pokrokářů jsou stejné, ať se projevují v té či jiné zemi, v tom či jiném tématu či oboru. Právě toto „stejné“, se pokouší vystihnout tento sborník.

Václav Klaus, Jiří Weigl, Ladislav Jakl, dne 31. 7. 2020
Editorem sborníku je Václav Klaus. Svými texty dále přispěli Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Aleš Valenta, Ivo Strejček, Michal Semín, Petr Hájek, Tomáš Břicháček a Milan Knížák.

Institut Václava Klause
se soustavně věnuje aktuálním společenským trendům a tendencím a jejich analýze. Nezůstává u těch, které se výlučně týkají naší domácí scény, ale zabývá se i trendy celounijními, celoevropskými, celozápadními. Svou pozornost zaměřuje zejména na ty z nich, které ohrožují lidskou svobodu.

Více o knize: https://www.institutvk.cz/

Václav Klaus v rámci představení nové knihy v hotelu Kladno řekl:

Byli jsme vytíženi stupiditou falešného boje s koronapandemií, vydali jsme k tomu knihu Karanténa. Trápilo nás, co hrozí po karanténě, že se zneužila k tomu, aby se svět zadlužoval doma, v Evropě i celém světě, a to způsobem, že to nesplatí ani vnuci vašich vnuků. Děsivé pomyšlení. Uvědomme si, jak hrůzostrašné, smrtící a zásadně vážné to je. Do toho všeho přišlo bourání soch, pomníků a zříkání se historie, a pokus o revoluční změnu světa. Radikálně to k horšímu mění svět. Všechny dlouhodobé problémy se slily do extrémně levičácké pokrokové ideologie, proti které musíme bojovat. Jde o vznik hluboké společenské krize a je naší povinností vůči tomu vystupovat…

Dění, kterého jsme svědky ve Spojených státech, nemá podle jeho slov nic společného s bojem o svobodu. „Co vidíme na ulicích ve Spojených státech je snaha o co největší narušení lidské společnosti, která byla po staletí složitě evolučně utvářena. V tom, co se děje a čeho jsme svědky, se rýsují obrysy totalitně řízené společnosti budoucnosti…

Vývoj, který dnes vidíme v USA, bude podle něho jestli ne zítra, tak pozítří, tady u nás. „Spíš ale zítra než pozítří. Jedná se o kvalitativně nový fenomén, přestože má kořeny už od 60. let. Důležité říci je, že jestli mluvíme o revoluci, není to žádná revoluce zdola. Nevzpouzejí se ti, kteří zdola mají pocit útlaku a jsou nespokojeni s tím, co ti nahoře dělají. Jde o klasickou revoluci shora. Tuto revoluci pořádají levicové elity a jejich našeptávači. Jedná se o další příklad barevné revoluce…

Ukazuje se, že koronavirová pandemie, a s ní záměrné umělé šíření strachu bylo určeno k umlčení opozice. Otázkou je, jestli náhodou někdo trošku nepřispěl k tomu, aby se ta pandemie zrodila a vytvořila. V rouškách není náš křik dobře slyšet. Šíření strachu a umlčení opozice je dalším výrazným aspektem toho, co se v tuto chvíli kolem nás děje. Vidíme za tím levičáctví a návrat levicových utopií…

Pocítil jsem to na vlastní kůži, když jsem odjel do Ameriky na půl roku na jednu univerzitu. Odjížděl jsem den po pohřbu Jana Palacha, v lednu 1969, z toho rozjitřeného Československa a přijel do USA na jednu špičkovou slavnou univerzitu. A třetí týden jsem se probudil v tehdejším Československu. Black Lives Matter. Zažil jsem, kdy černošští studenti prvně v histori amerických vysokých škol obsadili univerzitu se zbraněmi. Několik dní se s nimi vyjednávalo, přijely všechny televizní štáby. Viděl jsem ty hochy tmavé pleti s puškami, jak vítězoslavně obsazují univerzitu. Takže zárodky toho v USA člověk viděl už v těch 60. letech…

Chtělo by to revoluci, musely by tanky začít jezdit po ulici. To nejde. Musíte vyhrát volby, změnit ústavu, udělat tisíc a jedna věcí a pak může někdo mluvit o opuštění Evropské unie. Říkám to já, jako člověk, který EU naprosto nenávidí a považuje ji za zhoubu naší společnosti. Moje kritika EU je absolutní. Ano, budu první vykřikovat, že EU je zlo a slepá ulička, ale nechcete být snad zednářským spolkem, ale politickým seskupením, které chce hrát reálnou roli v politickém světě…

Zdroj >>

The post O příčinách stupidní sebedestrukce západu a negativních důsledcích pro společnost first appeared on Čítárny.

Kniha Václava Klause a Jiřího Weigla Stěhování národů s. r. o. – Stručný manuál k pochopení současné migrační krize reaguje na současnou migrační krizi, se kterou je konfrontován evropský kontinent.

Čím byla tato migrační krize způsobena? Potřebuje vůbec Evropa migranty z jiných světů a proč je jejich zvaní k nám hluboce amorální? Proč se vrcholným byrokratům z EU tato krize vlastně hodí? A co by se mělo stát, aby nedošlo na nejhorší? Odpovědi na tyto a další otázky naleznete uvnitř této nové knihy.

V předmluvě autorů se praví, že vlna ilegálního masového přistěhovalectví do zemí Evropské unie se dotýká životů stovek miliónů Evropanů.
Protože to autoři považují za mimořádně vážné, věnují tomuto nesmírně výbušnému problému tuto knížku, napsanou s nutnou mírou stručnosti a přehlednosti. Jejch primárním cílem je polemizovat se všudypřítomnou „prouprchlickou“ propagandou.

Autoři se zdrželi příliš zevrubných odboček, které by text neúměrně zatížily, ale pro přidání potřebné zkratky a nadsázky do ní zařadili i výstižné grafiky Jiřího Slívy. Jeho kresby nejsou pokusem o zlehčení vážné problematiky, nýbrž originálním komentářem atmosféry, ve kterém debata (nebo spíše nedebata) o migrační krizi probíhá.

Autoři jsou si vědomi, že žijeme uprostřed dějů, které mají obrovskou dynamiku. Neznáme a nemůžeme přesně znát cesty, kterými se budou dále vyvíjet. Považují však za svou povinnost přispět k lepší orientaci v  hluku dnešní propagandy.
—
Tisíce a statisíce migrantů budou podle této knihy pro každou zemi ohromným břemenem a rizikovým faktorem destabilizujícím domácí poměry. Jde o organizovaný transfer statisíců lidí z utečeneckých táborů v Turecku – přes hranice osmi států – do Německa, „který je bez úzké součinnosti vlád všech těchto zemí neproveditelný“. Více viz ukázky.

Stěhování národů s. r. o. / Klaus Václav, Weigl Jiří / ilustrace Jiří Slíva / vydala Olympia, 2016
Kniha byla již přeložena do němčiny, vlámštiny, švédštiny a francouzštiny, maďarštiny, mongolštiny…

Prof. Ing. Václav Klaus, CSc. politickou dráhu nastoupil v prosinci 1989, kdy se stal federálním ministrem financí. V říjnu roku 1991 byl navíc jmenován místopředsedou vlády ČSFR. Na konci roku 1990 se stal předsedou tehdy nejsilnějšího politického subjektu – Občanského fóra. Po jeho zániku v dubnu roku 1991 spoluzaložil Občanskou demokratickou stranu, jejímž předsedou byl od počátku až do prosince roku 2002. Dne 28. února 2003 byl Parlamentem ČR zvolen prezidentem České republiky na pětileté funkční období. Tento mandát mu byl prodloužen dne 15. února 2008 znovuzvolením pro druhé funkční období.

PhDr. Ing. Jiří Weigl, CSc. vystudoval ekonomiku zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze a arabistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1990 – 1998 působil po boku Václava Klause jako poradce na ministerstvu financí a šéf poradců na úřadu Vlády ČR. V období let 2000 – 2003 pracoval jako výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a v roce 2003 byl jmenován vedoucím Kanceláře prezidenta republiky. Tuto funkci opustil v roce 2013, kdy se stal výkonným ředitelem Institutu Václava Klause.

Více: https://www.institutvk.cz

Ukázky z knihy…

“To, co dnes vidíme, je také zásadní výzvou o budoucnost Evropy… a zejména její “integrovaná” část je plná pokrytectví, pseudo-humanismu a dalších pochybných konceptů. [Když] nejnebezpečnější z nich jsou v současné době módní, a nakonec sebevražedné, ideologie multikulturalismu a human-rightismu… Tyto ideologie podporují myšlenku, že migrace je lidským právem a že právo na migraci vede k dalším právům a nárokům včetně sociálních dávek pro migranty. Evropa je oslabována levicovou utopií, která se snaží přeměnit kontinent, který byl kdysi hrdý na svou minulost, do neschopného solidaristického stavu, přeměňujícího své obyvatele z občanů na závislé klienty.”

„Jsme pevně přesvědčeni, že v případě současné migrační krize nejde pouze o jednu z mnoha krizí. Probíhající, ale bohužel ještě ani zdaleka nekulminující masivní migrační vlna je srovnatelná s dávnými invazemi „barbarských“ národů do antického světa. Ty pro tehdejší Evropu znamenaly dnes nepředstavitelnou destabilizaci existujících poměrů a tak rozsáhlý civilizační a kulturní regres, že si jeho překonání vyžádalo řadu staletí. Evropa se poté opakovaně musela bránit dalším podobným pokusům (Arabů, Mongolů, Turků) a mnohdy za cenu rozsáhlého utrpení a těžkých ztrát se až dosud vždy ubránila. I dnes jde o řádově srovnatelnou zásadní výzvu pro budoucnost Evropy (a českého státu).“

“Multikulturalismus a ideologie human-rightismu podporují myšlenku, že migrace je lidským právem a že právo na migraci vede k dalším právům a nárokům, včetně sociálních dávek pro migranty.”

 „Evropa – a hlavně ta její „integrovaná“ část – je prolezlá pokryteckým a překrouceným humanismem a dalšími podobnými myšlenkovými koncepty, z nichž za nejnebezpečnější považujeme módní, ale ve svých důsledcích sebevražedné ideologie multikulturalismu a humanrightismu. Ty navádějí milióny lidí k rezignaci na domov, vlast, národ a stát a k absolutizaci názoru, že migrovat je lidským právem (že je na migraci nárok a že z tohoto nároku automaticky plynou nároky další – včetně sociálního zabezpečení migrantů).“

“…Migranti asi vnímali signály z Evropy vycházející, všimli si různých izolovaných výroků, uvěřili bruselské propagandě o EU jako „zemi zaslíbené“, slyšeli o sociálním ráji, kde jsou peníze (resp. sociální dávky) volně pro každého k dispozici“.

„Korunu všem těmto dlouho vysílaným signálům nasadily německé politické špičky, Angela Merkelová a Joachim Gauck, kteří k pochodu migranty přímo vyzvali, evropští (bruselští či s Bruselem souznějící) politikové, kteří svému multikulturalismu a své nelásce k národním státům asi opravdu věří, papež František a jeho „Halíkové“, kteří pokrytecky hlásají zcela „unlimited“ milosrdenství, a v neposlední řadě evropští kosmopolitní intelektuálové se svým tradičním zájmem o vznešené abstraktní ideje, ale zároveň s totálním (téměř rousseauovským) nezájmem o konkrétní lidské osudy,“

The post Stěhování národů s.r.o. Varující manuál k pochopení současné migrační krize nejen v Evropě first appeared on Čítárny.

Karanténa 2.0 navazuje na knihu Karanténa, kterou Václav Klaus a kolektiv Institutu Václava Klause napsali při prvním lockdownu na přelomu března a dubna 2020. „Chtěli jsme tehdy říci jasná, zklidňující, veřejnost nestrašící slova. Chtěli jsme přispět i k hledání racionální politiky vlády,“ píše Václav Klaus v úvodu k nové knize.

Již na jaře 2020 rozdělila tato epidemie naši společnost, teď na podzim se zdá být toto rozdělení ještě hlubší.
Rozděluje přátele a dělá z nich nepřátele. Rozděluje kolegy v práci na ty, kteří do práce chodí rádi a na milovníky „houmofisů“.
Vyvolává napětí v rodinách mezi obávajícími se a údajně nezodpovědnými. Rozděluje lidi na ulicích na usmívající se a mračící se, na klidné a vylekané, na atakující neorouškované a na ty, kteří se snaží i při nepochybně nenulové míře rizika žít co nejvíce podle svých vlastních představ.
Výrazně se za několik posledních měsíců změnila role státu ve společnosti – z instituce, která ve svobodné společnosti hraje pouze okrajovou roli, se stát přetransformoval v hlavního, všudypřítomného demiurga každé minuty našich životů.

Situace je i není nová, staré argumenty platí, ale je třeba je doplnit. Už v předmluvě první knížky autoři psali, že se bojí více lidí než virů.
Teď je zcela jasné, že poměr tohoto „bání se“ se více a více vychýlil k obavám z toho, co se děje v lidské společnosti v její mimomedicínské sféře. Proto vznikla Karanténa 2.0.

Na rozdíl od první knížky je autorským textem, ale vznikala na základě rozsáhlých diskusí uvnitř Institutu Václava Klause. „Těžil jsem jak z písemného, tak z osobního kontaktu s řadou špičkových představitelů naší lékařské obce, ale nikoho z nich za obsah této knížky neviním. Vinen jsem opravdu jen já,“ dodává autor.

Václav Klaus. Praha, Institut Václava Klause 2020
https://www.institutvk.cz

{youtube}bqMAvIN1GUE{/youtube}

The post Karanténa 2.0. O zrůdnosti pandemie, kovidismu, která likviduje společnost first appeared on Čítárny.