Po ukončení Vysoké školy uměleckoprůmyslové u profesora Antonína Strnadla nastoupil v roce 1953 ve výtvarné redakci SNDK a dětské knize zasvětil celý svůj tvůrčí život.
Koncipoval různé edice, výtvarný program Studia v SNDK /později Albatrosu/, graficky upravil stovky knížek, navrhl stovky obálek. Zcela velkoryse umožnil práci desítkám výtvarníků, někdy i na svůj úkor. Také patří do legendární výtvarné redakce, která se zasloužila o dobré jméno české knihy pro děti.

Na otázku pro dnes už neexistující Zlatý máj Proč vlastně ilustruje knížky pro děti, Lumír Ševčík odpověděl.

Jsou mně blízké.
Ale měl bych říci, že nejbližší jsou mně pohádky.
Proč asi?
Myslím, že v životě není nic náhodného, že každá ta náhoda asj musela zákonit přijít, že vše se nějak řetězí a zaznamenává.
I v mém vyznání, pokud zůstanu jen u ilustrací knih pro děti, se musí ozvat mé dětství.
Jak dlouho ty obyčejné věci zůstaly, hluboko – a byly prostorem a místem omezeny jen na mé nejbližší okolí.
Staříkova zahrada s nejzelenější trávou a nejžlutějšími pampeliškami. Se starou jabloní, košatou a růžovou v květu, pod kterou jsme sedávali, povídali a naslouchali. Řada hrušní podle plotu, na kterých zlatě dozrávaly hrušky solanky. Na malé mezi pralesy heřmánku, v kterých se ztráceli brouci, mravenci a sluníčka.
To byl pohádkový svět – na periferii Ostravy – černé, hranaté, lomozné. A byla to fantazie. A ty ve mně zůstaly. Dodnes. Pokud jde o pohádku, tak tohle byl základ.
Připočtu-li k fantazii, která je mně nejbližší, protože dává největší svobodu, a je v pohádkách neomezena, ještě baladičnost, drama, svár dobrého se zlým, možnost nadsázky, co více bych si jako ilustrátor mohl přát. A konečně – pohádkové knížky patří obvykle těm nejmenším dětem s čistýma očima – a ty mám rád.

Osmého srpna 2015 oslavil ilustrátor a grafik Lumír Ševčík 94 let.  Výtvarník, který se celý svůj profesní život věnoval dětské knize, dlouholetý výtvarný redaktor nakladatelství SNDK, později Albatrosu, odešel do ilustračního nebe v pátek 1. února 2016.

Část výtvarné redakce v Sobotce.
Zleva dole Jaromír Zápal, nad ním Zdeněk Kudělka, uprostřed Zdeněk Mlčoch, Jindřich Kovařík a Lumír Ševčík.
A samozřejmě německý trpaslík, co přežije všechno.

Zlatou stuhou oceněný ilustrátor Lumír Ševčík

The post Lumír Ševčík. Vynikající ilustrátor a grafik, jedna z legend výtvarné redakce Albatrosu first appeared on Čítárny.

Kudělkův Obraz Faunovo pozdní odpoledne (1961) je zřejmě inspirace buď od Stephana Mallarmého v překladu Františka Hrubína, nebo Clauda Debussy, který se však také inspiroval od Mallarmého.

Jedná se o neznámý olej Zdeňka Kudělky, který býval dlouholetým šéfem výtvarné redakce v SNDK, později Albatrosu. Kromě historických ilustrací a jistě velmi náročné práce grafika a šéfa v nakladatelství, také maloval.

Otázkou je, zda tento obraz inspiroval Jiřího Brdečku, který napsal své Faunovo značně pokročilé odpoledne (1966).
A co teprve Věru Chytilovou s Ester Krumbachovou, autorky scénáře s přiznáním námětu Jiřího Brdečky, že se vrátila k původnímu názvu „Faunovo velmi pozdní odpoledne“(1983)?

{youtube}nXP6TAGvgXc?si=ooLPc8mBTm7PSe4V{/youtube}

The post Faunovo pozdní odpoledne. Kudělkův obraz, Brdečkova kniha, Chytilové film first appeared on Čítárny.