Stanisław Lem (12.9. 1921- 27.3. 2006), velmi uznávaný polský scifi spisovatel vnímal velmi citlivě projevy tuposti ve společnosti. Měl k lidské stupiditě velmi kritický, sarkastický a pesimistický postoj. Viděl ji jako hluboce zakořeněnou, nebezpečnou a často rozhodující sílu v lidských dějinách, společnosti i ve snahách o poznání vesmíru.

Známé jsou například jeho výroky:
“Hloupost, když se množí, nepřestane být hloupost, stává se to jen směšnější.” 
„Dokud jsem nezačal používat internet, nevěděl jsem, že je na světě tolik idiotů.“
„Nikdo nečte; pokud někdo čte, nerozumí; pokud rozumí, okamžitě zapomene.“

Stupiditu Lem nechápal jen jako nedostatek inteligence, ale jako tvrdohlavost v ignoranci, setrvávání u chybných představ navzdory důkazům.
Lem stupiditu považoval za jednu z hlavních hybných sil dějin (zmiňoval se rád o fiktivní knize s názvem: Hloupost jako hnací síla dějin (Stupidity as the Driving Force of History). Stupidita obyčejného člověka je sice neškodná, ale stupidita mocných nebo vůdců má tragické důsledky (války, totalitní systémy, selhání velkých projektů).
Byl skeptický k lidské schopnosti překonat vlastní omezení.
Často ukazoval, jak inteligence sama o sobě nechrání před hloupostí. Naopak, tzv. inteligentní lidé nebo systémy se chovají občas nejhloupěji (citát z knihy Fiasko).

Lem viděl lidstvo jako směsici geniality a neuvěřitelné stupidity.
Byl ale pesimista. Podle něho technologie a věda pokrok urychlují, ale neodstraňují základní lidské chyby (agresi, sobectví, ignoranci). Naopak je často zesilují.
Nejvíc se tento názor projevuje v knihách:

Fiasko (1987)
Lemův poslední velký román je možná nejsilnější výpovědí. Mise k cizí planetě selže především kvůli lidské stupiditě, byrokracii, špatné komunikaci a neschopnosti přiznat chybu. Ukazuje, jak i vysoce inteligentní vědci a technologové opakují stejné chyby.

Solaris (1961)
Lidská věda a rozum selhávají před nepochopitelným inteligentním fenoménem (oceánem), který symbolizuje názor, že systém, který nadobudne jistou míru složitosti se stává inteligentním. Svým způsobem nejvíc objevné filosofující Lemovo dílo.
Vědci se utíkají k pseudovědeckým nebo mystickým vysvětlením, což Lem ironizuje jako projev lidské omezenosti a hlouposti.

Kyberiáda (1965)
Satirické, humorné povídky, kde konstruktéři, roboti Trurl a Klapaucius často zesměšňují lidskou hloupost, antropocentrismus a touhu po moci. Absurditu a humor slouží k odhalení lidských slabostí. Mají také podtitul bajky pro kybernetický věk

Hvězdné deníky (1957)
Sbírku humorných a groteskních povídek o kosmickém cestovateli Ijonu Tichém. Lem zde s velkou chutí paroduje lidskou aroganci, byrokracii a neschopnost pochopit „to jiné“.
Kniha se stává slavnou až v 70ých letech 20. století.

O jeho kritickém pohledu na kulturu a vlivu stupidity se dovídáme v jeho rozhovoru z polského przeglad-tygodnik (20.12. 2005)
Jedná se o jeden z posledních velkých rozhovorů s Lemem (zemřel 27. března 2006).
Lem v něm mluví o budoucnosti lidstva, velkém neklidu z vývoje světa, hrozbě nukleárního konfliktu a celkovém pesimismu.

Ve “Světě na hraně” tvrdíte, že je naše kultura v desolátním stavu. Říkáte: “Rozmytí hranice mezi uměleckým dílem a smetím, mezi kumštem a lajdáctvím, se mi jeví jako jeden z hlavních znaků naší epochy”.

Stanislaw Lem: Myslím si to stále. Je to obzvlášť dobře vidět v současném výtvarném umění, ve kterém z rozmanitých skvrn, rozteklin a čert ví čeho ještě, se dělá umělecké dílo. Jednou jsem byl v Berlíně na výstavě nazvané Nad vodou. V galerii stálo okolo 200 plných kbelíků vody – a to bylo vše. Já něco takového vůbec za umění nepovažuji. Nikdo mi nenamluví, že v kaňce udělané na plátně je nějaký hluboký smysl. V užitém umění se objevují židle na kterých se nedá sedět a nádobí ze kterého se nedá jíst.
Světovým bestsellerem se stala série o Harry Potterovi, kterou bych možná i četl, pokud by mi bylo 8, ale ne už 10 let – a u nás jsou z toho celí pryč dospělí. Veřejná televize ohlupuje lidi a táhne je k nejnižším instinktům.
Na obrazovkách je nejvíce seriálů v podobě Velkého bratra – nejhloupějšího pořadu, jaký si můžete představit. Je to znepokojující, měl jsem na medicíně přednášky z psychologie, ve kterých vykládal vyučující o úchylech, mezi jinými o skoptofilii, což je šmírování.

Jaký je váš postoj k masové kultuře?
Stanislaw Lem: Zakaluje mozek, ořezává představivost, a vybočuje vkus. Samozřejmě, ať si na okraji existuje, ale ne aby masová patlanina vytlačila kvalitní umění, které se stává čím dál tím víc elitářské až nakonec, pokud se nic nezmění, se v této patlanině potopí.
Dnes se mne ptali žurnalisté, který polský vědec by mohl obdržet Nobelovu cenu. Odpověděl jsem: žádný. Neboť od časů Marie Sklodowské, která ostatně musela odjet za hranice, se žádný vynikající vědec neobjevil. Už dlouho, pokud chce talentovaný Polák něčeho dosáhnout, odjíždí na Západ. V kultuře je to stejné.
V literatuře máme jen kmety. Já jsem kmet, Rozewicz, Milosz a také Wiška Szymborska… Samozřejmě je spousta píšících lidí, protože knížku může dnes vydat kdekdo. V módě jsou obzvlášť paničky mýtomanky, snažil jsem se číst Gretkowskou, ale nešlo to. Množství totiž neznamená kvalitu.

Na obrazovce převažují akční filmy, plné násilí a agrese. Myslíte, že to má vliv na zvyšování kriminality?
Stanislaw Lem: Ano. V Americe zakázali promítání filmů, ve kterých jsou scény teroristických útoků, vyhazování staveb do vzduchu atd. Já bych se vůbec nedivil, pokud by se ukázalo, že se útočníci na WTC a Pentagon něco na ně nadívali. Světové kino a televize dnes ukazují hotové instrukce, jak se má vraždit, krást, znásilňovat a organizovat atentáty. Žádné řečičky psychologů mě nemohou přesvědčit, že agrese v médiích nemá vliv na agresi v životě.
Dobré “mladé” literatury jsem si nevšiml. Možná, že jsou současní umělci neschopní a nebo považují všechno pěkné a moudré za rozebrané. Úpadek kultury a umění mě velice trápí… Andrzej Wajda a profesor Geremek mě pozvali na konferenci o tom, jak zachránit polskou kulturu, ale já jsem tam nejel, protože kulturu nelze zachránit žvaněním.

Jakou literaturu čtete pro potěšení?
Stanislaw Lem: Od 12ti let čtu jenom vědeckou literaturu. Na beletrii už nemám čas.

Tady nás klamete! Kdo se probouzel uprostřed noci a listoval v knihách, aby našel autora sonetu “Nemilovat těžko a milovat…”?
Stanislaw Lem: (Smích) No, to jste mě nachytala. Že bych o tom vyprávěl mému sekretáři (Fialkowskému)?

Samozřejmě. Říkal jste také, že čtete Lesmiana, Slowackého, Slonimského, Boya, Pruse – na jiné si nevzpomínám.
Stanislaw Lem: Když jsem byl mladý, tak se kolegové z medicíny divili: Doktor, a píše básničky. Mysleli si, že to není normální. Naštěstí jsem nechal psaní básní, protože byly příšerné, ale láska k poezii mi zůstala. Nyní čtu po večerech Norwida… Předtím jsem procházel Tuwima a zjistil jsem, že jeho lyrika je zvětralá ale jeho žertovné básně jsou vynikající.
Přečetl jsem také nové dílo Milosza “To”, pln podivu jsem mu napsal gratulaci.

zdroj: http://www.przeglad-tygodnik.pl/
Website Stanislw Lem >>

The post Stanislaw Lem vtipně a přesně o masové kultuře, umění a nekonečné lidské stupiditě first appeared on Čítárny.

Woke kultura dosáhla dalšího dna. Podle kulturních idiotů v Británii Shakespeare musí být přepsán. Jeho hry propagují bílou nadřazenost, rasismus, sexismus, homofobii, nerovnost etc.

Výsledky výzkumného projektu provedeného Shakespeare’s Birthplace Trust a Dr. Helen Hopkinsovou z University of Birmingham naznačily, že spisovatelova díla „prospívají ideologii bílé evropské nadřazenosti,“ uvádí The Telegraph.
Tito “wokevýzkumníci” naléhali na Shakespeare’s Birthplace Trust, aby přestal o dramatikovi mluvit jako o „největším“ spisovateli. je považován za symbol britské kulturní nadřazenosti.

Proto jsou při uvádění jeho her prováděny různé úpravy, takže s jeho původním dílem pak hra nemá mnoho společného.
A pokud skutečně dojde k tomu, že se jeho hra uvádí bez cenzury, pak je do představení vložena až 200 varování, což může znamenat, že během představení dojde k mnoha nelogickým přerušení, během nichž jsou diváci varováni a upozorňování, jak mají dílo chápat..

V případě Shakespeara ale nedošlo jen k úpravám jeho her – ať už v divadelní nebo psané formě.
Také jeho rodiště má projít významnými změnami a především již nemá být Shakespeare prezentován jako jedna z největších osobností své doby…

Organizace Shakespeare’s Birthplace Trust vlastní řadu budov po celém Stratfordu nad Avonou a také sbírku osobních dokumentů slavného dramatika.

Kurátoři muzea provádějí další analýzy „dopadu kolonialismu“ na světové dějiny a způsobů, jakými v tom hrálo roli Shakespearovo dílo.

Část Shakespearova díla by měla být přepracována do podoby, která je přijatelná.
“Urážlivé” výrazy budou proto z jeho děl odstraněny.
Pracuje se na tom, jak by mohly být Shakespearovy hry různě interpretovány, aby vyprávěly rozmanitější a inkluzivnější příběhy.

Zdroj:   Zdroj:

Ano, katastrofa dnešní společnosti je jen důsledek nesmírné stupidity a dlouhodobé degradace vzdělávání.
Bude třeba schovávat knihy Shakespeara, aby ho v budoucnosti neobjevila ideopolicie, tak jako v knize 451 stupňů Fahrenheita od Bradburyho.
Dante Alighieriho (1265 – 1321) ve své Božské komedii nás varoval:

Otrocká zemi, kam to dospělo?
Paní krajů? Ne, peleš pro tělo!
Naše města jsou v moci tyranů,
každý křupan se stane pohlavárem,
když přeběhne ze strany na stranu.
Leckdo má ještě tolik charakteru,
že nechce úřad, ale u nás hned,
i nepovolán, kdekdo volá: „Beru!“
Co změn, co nových opatření, řádů,
reforem měny, a nic nekončí,
jen nekonečně vyměňuješ vládu!

The post Shakespeare je likvidován. Jeho dílo prý podporuje bílou nadřazenost. Uschovejte si originály! first appeared on Čítárny.

V Británii se v roce 2024 začalo dílo Williama Shakespeara považovat za „rasistické a sexistické“, a proto by nemělo být uváděno ve školách ani v divadlech.
Podle studie University of Roehampton financované daňovými poplatníky byl Shakespeare ve své době neúměrně propagován a umožnil „bílým, tělesně zdatným, heterosexuálním, cisgender mužským příběhům“ ovládnout divadlo.

Modernity.news uvádí:
The Telegraph uvádí, že dozorce studie, Andy Kesson, si stěžuje, že „mužství a nacionalismus byly rozhodujícími motivačními faktory při vzestupu Shakespeara jako arbitra literární velikosti“ a dodal, že „[my] musíme být mnohem, mnohem podezřelejší Shakespearovo místo v současném divadle“.

Je evidentní, že v Shakespearových hrách není dostatek černých a hnědých invalidních queer transgender migrantů. A to neoliberlní “vědce” zvedá ze židlí.

Jako protiklad k Shakespearově nedostatku rozmanitosti badatelé inscenují inscenaci hry Johna Lylyho.
Jedná se o dramatika ze stejné doby jako Shakespeare, který však nebyl tak úspěšný.
“Vědci” tvrdí, že hra Lylyho Galatea nabízí „bezpříkladnou pozitivní a průnikovou demografickou skupinu, která zkoumá životy feministek, queerů, transgenderů a migrantů“.

Vzhledem k tomu, že v té době žádná z těchto společenských konstrukcí neexistovala, každý se zdravým rozumem dojde k závěru, že část “vědců” se nám proměňují na ideology a přepisovače historie.

Britský komik a autor Andrew Doyle také poznamenal:
„Existuje velmi dobrý důvod, proč se Shakespeare hraje často a John Lyly ne. Shakespeare byl zdaleka nejlepším dramatikem. Ideologové dnes redukují skutečné umění na pouhé mechanismy k prosazování zvrácené gender ideologie.“

Shakespearova díla byla přeložena do 100 jazyků a stále rezonují mezi lidmi po celém světě.
Láska, nenávist, ambice, ztráta, žárlivost – všechny univerzální emoce, se kterými se všichni stále ztotožňujeme.

Zdroje:

The post Zakažme ho. Shakespeare propaguje bílé heterosexuální muže. Další blbost progresivců z roku 2024 first appeared on Čítárny.