Podle nejmenované mediální agentury patří lékař Jan Hnízdil k nejnebezpečnějším lidem pro současnou společnost. Přesto píše dál knihy o skutečném stavu našeho zdravotnictví a hlavně o tom, jak je třeba léčit příčinu a ne důsledek, jak tomu bývá u naprosté většiny lékařů.

Akcionáři farmaceutických firem, obchodníci se zdravím a vůbec všichni, kdo tahají za páky práškovacího stroje současného zdravotnictví, nechť se chrání tuto knihu byť jen otevřít.
Četba autorových sloupků, fejetonů a glos má totiž účinky pro ně zcela nežádoucí, a mohla by jim tudíž lehce přivodit těžké srdeční selhání, náhlou mozkovou příhodu nebo jen nutkavé svrbění dlaní.
A kdoví jak by dopadli, kdyby se pak s řečenými potížemi svěřili do péče té své, biotechnologické medicíny, která sice přičinlivě léčí, avšak raději neuzdravuje, neboť permanentní pacient je zlatý důl, kdežto ze zdravého už nic nekápne.

Knižní výběr z článků a úvah MUDr. Jana Hnízdila lze naopak vřele doporučit všem,
kteří si považují zdraví vlastního i zdraví společnosti a jsou ochotni pro ně něco udělat.
Mohou si být jisti, že je četba nejen poučí, nýbrž i povzbudí a pobaví. Jan Hnízdil má totiž dar psát přístupně a srozumitelně a navíc i s vtipem, elegancí a humorem, ať už je řeč o záludnostech úzce odborných, nebo o věcech obecnějšího dosahu, o lékařství, o sportu či o politice.
A jak se sluší na vyznavače psychosomatiky a celostního pohledu na člověka, nikdy nezapomíná uvádět zcela konkrétní příklady a pronikat do všech zákoutí životních příběhů.

Mým marodům aneb jak vyrobit pacienta | Jan Hnízdil | Lidové noviny, Praha 2010

Kniha není vhodná pro manažery farmaceutických firem, funkcionáře vrcholového sportu a psychopatické politiky, protože u nich způsobuje rakovinu z přemíry vzteku a nenávisti!

Předmluva ke knize: Jan Hnízdil / Mým marodům

Vidělo se Mi, naříditi ministru věcí zdravotnických, aby oznámil zemské české vládě, že mezi mocnářstvím medicínsko-farmaceutickým a lékařstvím přirozeným nastal stav válečný. V této osudné chvíli jest mi potřebou, obrátiti se na Svoje milované marody. Nařizuji Vám tudíž, abyste přiložený manifest veřejně vyhlásil.

Mým marodům!

Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou mi ještě dopřána, mohl zasvětiti prospěchu Svých marodů a uchránil je před těžkými oběťmi a břemeny mocnářství medicínsko-farmaceutického, na zběsilém hledání nálezů hmotných a kořistnictví bezuzdném stojícím. V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.
Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych po dlouhých letech míru chopil se pera. Naděje, že oceněna bude shovívavost a mírumilovnost se nenaplnila. Stále mocněji do lékařství přirozeného neviditelná ruka trhu se dere, stále otevřeněji vystupuje snaha nerozlučné spojení duše a těla násilně odtrhnouti.

Zločinné řádění mocnářství medicínsko-farmaceutického sahá přes hranice, aby podkopalo základy lékařství přirozeného, aby lid, jemuž Já v otcovské lásce věnuji Svoji plnou péči, zviklalo v jeho věrnosti rozumu, aby jej podněcovalo k polykání pilulek i prášků a zbytečným operacím, a to i v dobách, které to nikterak nevyžadují, jen proto, aby kořistnické choutky obchodníků se zdravím byly ukojeny.

Mí marodové jsou taktéž šikanováni, týráni a podrobováni krutým vyšetřením ve snaze odhalit hmotné příčiny nemocí, aniž by byly v potaz brány jejich duševní a duchovní spojitosti. Doktorský stav je dále veden k tomu, aby za mrzký peníz vymýšlel nemoci nové, z obtíží přirozených života každodenního, a hotovil marody z lidí, kteří jimi nejsou.
Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost a podbízivost mocnářství medicínsko-farmaceutického musí se ukončiti, má-li čest a vážnost lékařství přirozeného zůstati neporušena a jeho odborný, hospodářský i mravní rozvoj býti ušetřen stálých záchvěvů.

Marně podniknul jsem poslední pokus dosíci tohoto cíle prostředky míru, pohnouti protivníka vážným napomenutím k obratu. Úřednictvo ministerstva věcí zdravotnických odmítlo Mé umírněné a spravedlivé požadavky, odepřelo dostáti povinnostem, jejichž splnění v životě marodů jest přirozeným a nutným základem uzdravení. K nim nadevše ostatní patří, aby marodům ve špitálech uzavřených dopřán byl klidný spánek, chutná strava a slušné zacházení.
Nic z toho prosaditi se nepodařilo. Ve špitálech dál panují jedny z nejpřísnějších pořádků C. K monarchie.

Marodi jsou dál trýznivě buzeni za ranního kuropění, aniž by k tomu jakákoliv příčina byla. Více než polovina z nich dál trpí podvýživou. Počty marodů stěžujících se na povýšenost, nevlídnost a strohost doktorů za léta minulá na dvojnásobek se zvýšily. Úřednictvo ministerstva věcí zdravotnických i moc vrchnostenská přitom jen dál časem mrhá hádkami o poplatcích regulačních.

A tak jsem nucen přikročiti k tomu, aby se mocí pera opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Mým marodům zdraví. V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí a své zodpovědnosti.
Vše Jsem prozkoumal a zvážil. S klidným svědomím nastupuji cestu, kterou Mi povinnost vykazuje.

Spoléhám na Svoje marody, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem přirozené medicíny se seřadili a pro ochranu zdraví a rozumu k nejtěžším obětem vždy byli ochotni.
Spoléhám na jejich statečnou, obětavým nadšením naplněnou moc a důvěřuji ve Všemohoucího, že nám dopřeje vítězství.

Jan Hnízdil v.r. , V Lázních Lipová, dne 28. července 2010

The post Jan Hnízdil. Mým marodům. Knižní prohlášení o tom, jak jednoduše vyrobit pacienta first appeared on Čítárny.

Bulgakov pochází z lékeřské rodiny. Bratři matky Michaila Bulgakova byli lékaři. Například Nikolaj Michajlovič byl slavným gynekologem v Moskvě, věří se, že to byl on, kdo se stal prototypem Philipa Philipoviče Preobraženského z „Srdce psa“. Nejlepší přítel jeho otce byl lékař, druhý manžel jeho matky byl lékař…

Bulgakov studoval v letech 1901-1909 na Prvním kyjevském gymnáziu, po jehož absolvování, v roce 1909, vstoupil na lékařskou fakultu Kyjevské univerzity.

V roce 1914, s vypuknutím první světové války, pracoval jako lékař v frontových nemocnicích v Kamenci-Podolsku a Černovice v Kyjevské vojenské nemocnici. 31. října 1916 obdržel diplom „jako doktor s vyznamenáním“.
Během první světové války bylo v Kyjevě otevřeno asi 100 nemocnic. Rozsah příjmu raněných dokládá následující údaj: v roce 1916 bylo v nejstarší kyjevské vojenské nemocnici současně 15 tisíc lidí. Právě zde Bulgakov s největší pravděpodobností pracoval. Musel jsem dělat závěrečné zkoušky na vysoké škole, když už jsem pracoval. Známky nejsou oslnivé: známky C z chemie, histologie, farmacie, chirurgie, patologické pitvy. Ale v klinických oborech – čtyřky a pětky.

Na světě nejsou žádní dobří lidé, existují jen nešťastní lidé.
Michail Bulgakov „Mistr a Markétka

V září 1916 se Bulgakov ocitl ve vesnici Nikolskoye v provincii Smolensk. Toto období je posuzováno především ze Zápisků mladého lékaře.
Dr. Bulgakov se ale mnohem jasněji vyznačuje certifikátem, který dostal při převozu do Vjazmy: během jeho působení v Nikolskoje bylo zaznamenáno více než 15 tisíc ambulantních návštěv (a dalších 211 lidí bylo ošetřeno v nemocnici).
Bulgakov dělal vše: amputace, potraty, otevírání abscesů, ošetřoval abscesy a operoval pacienty po střelných poraněních.
Ve Vjazmě měl Bulgakov na starosti oddělení pohlavních nemocí a infekčních nemocí.

V roce 1917 poprvé použil morfin ke zmírnění příznaků očkování proti záškrtu a stal se na něm závislým. Ve stejném roce navštívil Moskvu a v roce 1918 se vrátil do Kyjeva, kde začal soukromě praktikovat venereolog poté, co přestal užívat morfin.

V roce 1919, během občanské války, byl Michail Bulgakov mobilizován jako vojenský lékař, nejprve do armády Ukrajinské lidové republiky, poté do Rudé armády, poté do ozbrojených sil jižního Ruska, poté převelen k Červenému kříži.

V této době začal pracovat jako dopisovatel. 26. listopadu 1919 vyšel poprvé v novinách Groznyj fejeton „Vyhlídky do budoucna“ s podpisem M.B.

V roce 1920 onemocněl tyfem a zůstal ve Vladikavkazu, aniž by se s dobrovolnickou armádou stáhl do Gruzie.
Tam Michail Afanasjevič onemocněl tyfem, dlouho se zotavoval a povolání lékaře skončilo.
Začala nová část života a biografie – literární.

„Po osmi letech na gymnáziu, už mimo jakékoli bazény, mrtvoly anatomického divadla, bílé komnaty, skleněné ticho operačních sálů a pak tři roky zmítání se v sedle, cizí rány, ponižování a utrpení – ach, ta zatracená kaluž války.“
“Bílá garda”

M. BULGAKOV / BOHÉMA
Čtvrtého ledna 1925 vyšel autobiografický fejeton Michaila Bulgakova „Bohéma“ o jeho pobytu ve Vladikavkazu.
Takto si tuto událost sám spisovatel poznamenal ve svém deníku:

Dnes vyšla v prvním čísle „Krasnaja Niva“ „Bohema“. Toto je moje první vystoupení v takové specificky sovětské žumpě tenkých časopisů. Dnes jsem si tohle znovu přečetl a moc se mi to líbí, ale strašně mě zasáhla jedna okolnost, za kterou si můžu úplně sám. Z těchto řádků čiší jakási nestoudná chudoba. Tehdy jsme byli na hlad velmi zvyklí a nestyděli jsme se za něj, ale teď je to, jako bychom se styděli. Tato pasáž zavání podlézavostí.

V tomto příběhu ospravedlnil uvedení „revoluční“ hry v roce 1921, kterou napsal z hladu.
A vyjmenoval své tři hlavní hříchy z tohoto období:

1) V roce 1907, jsem po obdržení 1 rublu. 50 kopějek. abych si koupil Kraevičovu fyziku, utratil za kinematografii.
2) V roce 1913 jsem se oženil proti vůli své matky.
3) V roce 1921 jsem napsal tento slavný fejeton Bohéma.

Muzeum Michaila Bulgakova na Bolšaja Sadová.
V roce 1921 se Michail Bulgakov a jeho první manželka Taťána Lappa přestěhovali do bytu č. 50 v budově na Bolšaja Sadová . Bulgakov žil v bytě číslo 50 asi tři roky, poté se přestěhoval do bytu číslo 34 ve stejné budově, kde žil až do roku 1925.

Bulgakov popsal dům č. 10 a jeho obyvatele ve svých dílech „ Č. 13. Dům Elpit-Rabkommun “ a „ Jezero měsíčního svitu “.
Nejvýznamnější roli však sehrál byt č. 50 v románu „Mistr a Markétka“: stal se prototypem „špatného bytu“, kde se usadil Woland a jeho družina. Bulgakovova sousedka Anna Gorjačeva posloužila jako prototyp Annušky , která rozlila u tramvajových kolejí olej.
Michail Bulgakov a Mistr a Markétka. Světový román s ilustracemi Borise Jirků

V roce 2004 bylo v budově otevřeno soukromé muzeum Bulgakovův dům, Konají se tam představení a exkurze.

Od roku 2007 zde funguje další Bulgakovovo muzeum – státní, s osobními věcmi spisovatele a interaktivním modelem domu.

The post Michal Bulgakov byl vynikající lékař. Spisovatelem se stal až po onemocnění tyfem first appeared on Čítárny.

Vzhledem k tomu, že Univerzita Karlova spadá pod instituce, které musí občanům zpřístupnit informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím (spadá mezi tzv. povinné subjekty), tak jsme se obrátili na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy – konkrétně na prof. Konvalinku, 24.2. 2021 s těmito konkrétními požadavky na poskytnutí informací:

1. Požadujeme poskytnutí relevantní vědecké informace ve formě citace vědecké publikace, která́ by ověřitelným způsobem dokládala, že při izolaci de novo viUKru SARS-CoV-2 (2019-nCoV) byla kompletní́ makromolekula RNA genomu tohoto viru získána ze vzorku od nemocného pacienta z izolované́ monokultury virových částic SARS-CoV-2, které́ bylo dosaženo centrifugací se specifickým hustotním gradientem. Celá kompletní́ makromolekula genomu viru SARS-CoV-2 byla změřena pomocí gelové́ elektroforézy, která́ by určila přesný počet bází virového genomu. Takto vyextrahovaná́ RNA byla osekvenována, aniž̌ by byl řetězec genomu doplňován softwarovými metodami.

2. Pokud neexistuje žádná práce, která by splňovala vědecké nároky na izolaci de novo viru SARS-CoV-2 z bodu 1, požadujeme informaci, na základě jaké vědecké publikace je možno považovat výsledek WGS – celogenomové sekvenace, která zpracovává různorodý biologický/genetický materiál (obsahující lidský materiál a celou řadu dalších, pozorovatelem neidentifikovaných neznámých složek), za skutečný, v přírodě se vyskytující genom patogenního viru, jako je to uvedeno v následující literatuře (viz odkaz pod článkem*), bez toho, aby byly provedeny kontrolní experimenty, které by vyloučily možnost, že stejný genom je možno sestavit sekvenací z odebraných vzorků zcela zdravých lidí? Jak je možné s jistotou tvrdit, že sekvence, ze kterých je v těchto studiích sestaven genom viru SARS-CoV-2, náležely zrovna tomuto viru, a ne jinému organismu, pokud došlo pouze k vyloučení doposud známých sekvencí srovnáním s databází BLAST, ale neznámé sekvence už nebyly nijak dále selektovány?

3. Požadujeme informaci, na základě jaké odborné publikace (prosíme přesnou citaci) byla vědecky prokázána existence patogenu SARS-CoV-2 a jeho příčinná souvislost s onemocněním COVID-19, tzn. doložte prosím citací vědeckou práci, která dokládá platnost hypotézy, že virus SARS-CoV-2 se přenáší z člověka na člověka a že u něj způsobuje onemocnění COVID-19.

4. Požadujeme poskytnutí relevantní vědecké informace, která by ověřitelným způsobem dokládala, že cílové sekvence RNA, detekované testy RT-PCR pro diagnostiku přítomnosti SARS-CoV-2, lze pokládat za součást genomu infekce schopného SARS-CoV-2, tzn. požadujeme citaci vědecké literatury, ve které byl genom o délce cca 30 kbp změřen gelovou elektroforézou, provedeno sekvenování celého řetezce a ten by se shodoval s kteroukoli z uvedených variant tohoto viru uvedených v NCBI?

5. Požadujeme poskytnutí relevantní vědecké informace, která by ověřitelným způsobem dokládala, že antigeny detekované antigenními testy, byly řádně biochemicky určeny na základě izolace viru SARS-CoV-2, resp. ve které vědecké publikaci je uveden popis, jak byly bílkoviny viru SARS-CoV-2 biochemicky určeny a popsány na základě extrakce z virové monokultury viru SARS-CoV-2.

UNIVERZITA, COBY POVINNÝ SUBJEKT, NÁM PO MĚSÍCI ODPOVĚDĚLA, RESP. ODPOVĚĎ ZAMÍTLA A ODŮVODNILA TO TĚMITO ARGUMENTY (CELÉ ZNĚNÍ ROZHODNUTÍ UK):

ODSTAVEC PRVNÍ:

Jedná se o specializované odborné otázky.
Existuje na ně mezinárodní konsensuální názor, který není ve vlastnictví povinného subjektu a ani jej povinný subjekt nemá k dispozici.
Vědecké informace jsou vlastnictvím autora/ů nebo vydavatele daných informací.
Univerzita Karlova jako povinný subjekt:
není povinna informace ve vědeckých publikacích přezkoumávat
není oprávněna z vědeckých informací vyvozovat hypotézy a úvahy
není oprávněna je předávat jako potvrzené dalším osobám
Vědecké poznání není uzavřeným systémem pravd, ale dynamickým procesem směřování k pravdě.
Nikdo není vlastníkem konkrétních vědeckých závěrů.
Na základě kritického zkoumání a na základě všech dostupných pramenů může učinit závěr kdokoli s erudicí v oboru.

ODSTAVEC DRUHÝ:

Dotazy, které žadatel pokládá, jsou zjevně založeny na dogmatickém pojetí tzv. Kochových postulátů.
Kochovy postuláty jsou 140 let starým souborem pravidel, který je již dávno překonaný.
Díky moderním molekulárně biologickým metodám není potřeba izolovat patogenní mikroorganismus, aby byla určena jeho molekulová struktura, přesná sekvence párů bází jeho DNA/RNA nebo i prostorová struktura všech jeho proteinů.

ODSTAVEC TŘETÍ:

Existuje široký vědecký konsensus o tom, že:
chorobu COVID 19 způsobuje virus SARS-CoV-2
virus SARS-CoV-2 lze specificky a citlivě detekovat pomocí biochemických metod včetně PCR (???????????????)
je známa detailní chemická i prostorová struktura všech proteinů viru SARS-CoV-2
je známa struktura viru SARS-CoV-2
je známa přesná sekvence jeho dědičné informace RNA
Tyto informace může poučená osoba snadno získat z otevřených zdrojů.
Povinný subjekt (UK) nemůže podat žadateli na položené dotazy odpovědi, které by mohly sloužit jako konečné, autoritativní a nesporné pravdy, resp. konečné vědecké informace.

PROTI TOMUTO ZAMÍTAVÉMU STANOVISKU JSME SE ODVOLALI S TÍMTO ZDŮVODNĚNÍM:

Ad 1.1: Jedná se o specializované odborné otázky.

Žadatel se obrací na povinný subjekt z důvodu, že se jedná o jednu z nejlepších a nejstarších evropských univerzit s vědeckou tradicí a řadou specializovaných pracovišť, u kterých se předpokládá schopnost jak analýzy, tak syntézy vědeckých informací.

Ad 1.2: Existuje na ně mezinárodní konsensuální názor, který není ve vlastnictví povinného subjektu a ani jej povinný subjekt nemá k dispozici.

Žadatel se obrací na povinný subjekt jako na vědecký ústav, jehož činností je mimo jiné kritická práce s vědeckými informacemi, aniž by je vlastnil nebo publikoval. Pokud by povinný subjekt pracoval pouze a jedině s informacemi, které vlastní nebo které publikoval, jistě by nebyl schopen plnit kritéria, které musí vysoká škola v systému pedagogickém a vědeckém splňovat.

Ad 1.3: Vědecké informace jsou vlastnictvím autora/ů nebo vydavatele daných informací.

Žadatel tento fakt nezpochybňuje a ani jeden z dotazů, který povinnému subjektu v rámci své žádosti položil, nesměřuje k tomu, že by bylo zpochybňováno autorské právo nebo naopak, že by bylo připisováno povinnému subjektu.

Ad 1.4: Univerzita Karlova jako povinný subjekt:

není povinna informace ve vědeckých publikacích přezkoumávat
není oprávněna z vědeckých informací vyvozovat hypotézy a úvahy
není oprávněna je předávat jako potvrzené dalším osobám

Tento argument žadatel nechává bez komentáře, ale pokud je to faktické konstatování stavu, v jakém se povinný subjekt nachází, mělo by na to být upozorněno Ministerstvo školství a rodiče studentů, kteří na půdě povinného subjektu studují nebo mají zájem studovat.

Ad 1.5: Vědecké poznání není uzavřeným systémem pravd, ale dynamickým procesem směřování k pravdě.

Argument se nevztahuje k žádnému žadatelovu dotazu. Přesto žadatel předpokládá, že povinný subjekt při své kritické práci s informacemi, během dynamického procesu směřování k pravdě, pracuje pouze s informacemi vědecky ověřenými a pravdivými.

Ad 1.6: Nikdo není vlastníkem konkrétních vědeckých závěrů.

Argument se nevztahuje k žadatelově žádosti, ale pokud je možné vědecký závěr považovat za vědeckou informaci, tak si povinný subjekt protiřečí se svým výše uvedeným argumentem – viz bod 1.3.

Ad 1.7: Na základě kritického zkoumání a na základě všech dostupných pramenů může učinit závěr kdokoli s erudicí v oboru.

Vzhledem k tomu, že povinný subjekt je institucí zabývající se kritickým zkoumáním a je možno nesporně předpokládat, že zaměstnává osoby s erudicí v oboru, tak sám povinný subjekt přiznává, že je schopen a může dané závěry, vztahující se k žadatelovým dotazům, učinit. Přesto tyto informace odmítá poskytnout.

Ad 2.1: Dotazy, které žadatel pokládá, jsou zjevně založeny na dogmatickém pojetí tzv. Kochových postulátů.

Povinný subjekt podsouvá žadateli tvrzení, které se nezakládá na pravdě a ani žádný z dotazů neopodstatňuje takovýto závěr, který povinný subjekt ve svém odůvodnění uvádí. Všechny dotazy žadatele jsou založeny na obecné vědecké metodologii a akceptovaných vědeckých standardech. Ty mimo jiné předpokládají, že ten, kdo něco ve vědě tvrdí, musí své tvrzení kriticky posoudit nejprve sám a poté poskytnout své hypotézy ke kritickému posouzení vědecké obci. Zde je vědecká metodologie neúprosná a jediný argument, který zkoumanou hypotézu vyvrací, má větší váhu než jakýkoli počet argumentů, které hypotézu potvrzují.

Žadatel vlastní rešeršní činností dostupných vědeckých informací nezískal informace, které by umožnily vědeckou akceptaci hypotéz:

A) Byla prokázána existence nového patogenu, jedná se o koronavirus 2019-nCoV/SARS-CoV-2.
B) Virus SARS-CoV-2 způsobuje onemocnění COVID-19.

Žadatel se proto dotazuje povinného subjektu, jenž se k tématice prostřednictvím svých zaměstnanců pravidelně vyslovuje ve veřejnoprávních médiích, aniž by naznačil nebo připustil, s ohledem na šíření a aplikaci těchto hypotéz v reálném životě, jakoukoli relativitu dosavadního poznání.

Žadatel po povinném subjektu požaduje uvedení primárních vědeckých zdrojů, které jsou podkladem pro tvrzení, že existuje nový virus SARS-CoV-2 a že tento virus způsobuje nemoc COVID-19. Z pohledu žadatele je zcela nepodstatné, zda tyto vědecké zdroje budou splňovat Kochovy postuláty, ale je nutné, aby byly publikovány formou, která umožní obsah vědecky ověřit a která splňuje základní vědecká kritéria (např. provedení kontrolních experimentů).

Ad 2.2. Kochovy postuláty jsou 140 let starým souborem pravidel, který je již dávno překonaný.

Povinný subjekt uvádí tuto informaci, aniž by měla jakoukoli relevanci vzhledem k dotazům žadatele. Analogicky k bodu 1.4 odkazujeme povinný subjekt k tomu, aby o této skutečnosti informoval především autory studií o SARS-CoV-2:

Zhu N at al.: A Novel Coronavirus from Patients with Pneumonia in China, 2019. N Engl J Med. 2020 Feb 20
Bao L at all.: The pathogenicity of SARS-CoV-2 in hACE2 transgenic mice. Nature. 2020 Jul;583(7818):830- 833. doi: 10.1038/s41586-020-2312-y. Epub 2020 May 7.

Z nějakého nepochopitelného důvodu je pro autory citovaných studií důležité tyto 140 let staré soubory pravidel dodržovat, jakkoli je evidentní, že se jim je splnit nepodařilo (jedni to přímo přiznávají a druzí sice tvrdí opak, ale publikované informace dokládají, že to není pravda).

Ad 2.3: Díky moderním molekulárně biologickým metodám není potřeba izolovat patogenní mikroorganismus, aby byla určena jeho molekulová struktura, přesná sekvence párů bází jeho DNA/RNA nebo i prostorová struktura všech jeho proteinů.

Všechna tvrzení v tomto argumentu tvoří informace, které žadatel po povinném subjektu požaduje, pouze je požaduje ve formě ověřitelných vědeckých informací, podložených citacemi vědecké literatury.

Žadatel ve vědecké literatuře nenalezl žádnou studii, ve které by byly použity moderní molekulárně biologické metody k určení neznámého patogenu (de novo) tak, aby správnost takového postupu byla prokázána kontrolními experimenty. V rámci své žádosti proto žádá povinný subjekt, aby mu alespoň jednu takovou práci citoval.

Ad 3.1: Existuje široký vědecký konsensus o tom, že:

chorobu COVID 19 způsobuje virus SARS-CoV-2
virus SARS-CoV-2 lze specificky a citlivě detekovat pomocí biochemických metod včetně PCR
je známa detailní chemická i prostorová struktura všech proteinů viru SARS-CoV-2
je známa struktura viru SARS-CoV-2
je známa přesná sekvence jeho dědičné informace RNA

Žadatel požaduje po povinném subjektu, pokud tento konsensus bezvýhradně sdílí, aby doložil, na základě jakých vědeckých (ověřitelných a kontrolovaných) pozorování se tento konsensus zakládá. Tzn. aby v takovém případě doložil odkazy na relevantní vědeckou literaturu.

Ad 3.2: Tyto informace může poučená osoba snadno získat z otevřených zdrojů.

Vzhledem k tomu, že žadatel oprávněně předpokládá, že:

Povinný subjekt zaměstnává velké množství „poučených osob“, které tyto informace mohou získat z otevřených zdrojů.
Povinný subjekt se touto problematikou přímo zabývá a pracuje s ní.

Z toho lze vyvodit, že povinný subjekt těmito informacemi disponuje a je povinen je na základě výše citovaného zákona poskytnout.

Ad 3.3: Povinný subjekt (UK) nemůže podat žadateli na položené dotazy odpovědi, které by mohly sloužit jako konečné, autoritativní a nesporné pravdy, resp. konečné vědecké informace.

Žadatel neklade povinnému subjektu za povinnost odpovědět formou, která by splňovala kritéria, jež si v odůvodnění stanovuje povinný subjekt sobě sám. Žadatel požaduje pouze, aby informace poskytnuté povinným subjektem byly vědecky verifikovatelné a verifikované.

Jeden z nejvyšších představitelů povinného subjektu, prorektor pro vědeckou činnost prof. Jan Konvalinka, se v jednom ze svých pravidelných rozhovorů ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu v listopadu 2020 vyjádřil v souvislosti s informovaností veřejnosti ohledně problematiky COVID-19 takto, cituji:

„Víte, mě vždycky znovu fascinuje, jak lidé, kteří když si kupují ojeté auto, tak jdou za třemi kamarády, nechají si prohlédnout auto od automechanika, dívají se na tloušťku laku a radí se s řadou lidí než ho koupí nebo nekoupí, tak první, promiňte, ale pitomost, kterou uvidí na internetu, tak rozešlou desítkám kamarádů. To jsou lidé s akademickými tituly. Mě to děsí a znepokojuje, když si uvědomím, že ti lidé mají volební právo a na základě toho budou rozhodovat ve volbách.“

Na jednu stranu by vysoký představitel povinného subjektu nejradši ubíral volební právo občanům ČR za to, že šíří neověřené informace ohledně problematiky SARS-CoV-2/COVID-19 a na stranu druhou, když se občan ČR snaží informace ověřit u nejprestižnější vzdělávací instituce v naší zemi, tak ta mu není schopna poskytnout jedinou relevantní odpověď a odkazuje tazatele na „otevřené“ zdroje, které prorektor Konvalinka označuje jako zdroj mimo jiné, s prominutím (cituji): „pitomostí“.

Žadatel trvá na tom, aby povinný subjekt pověřil některého ze svých zaměstnanců, kterého považuje za „osobu poučenou v oboru“, odpovědí na tyto základní otázky, které již déle než rok rezonují nejen vědeckými kruhy, ale celou naší společností. Vládní představitelé jistě nesou za tuto situaci odpovědnost politickou, vědecká obec by se jistě neměla zříkat své odpovědnosti odborné, zvlášť tehdy, jedná-li se o státem zřizovanou instituci. Věřím, že povinný subjekt, kterým je tak věhlasná instituce, jako je Univerzita Karlova, najde alespoň jednoho odborníka, který bude schopen vědecky na dotazy odpovědět a podepsat se pod své odpovědi.

Zdroj: https://www.resetheus.org/2021/04/13/muze-byt-konsensus-nakazlivy/

* Literatura uvedená k dotazu č. 2:

I. Zhu N, Zhang D, Wang W, Li X, Yang B, Song J, Zhao X, Huang B, Shi W, Lu R, Niu P, Zhan F, Ma X, Wang D, Xu W, Wu G, Gao GF, Tan W; China Novel Coronavirus Investigating and Research Team. A Novel Coronavirus from Patients with Pneumonia in China, 2019. N Engl J Med. 2020 Feb 20;382(8):727-733. doi: 10.1056/NEJMoa2001017. Epub 2020 Jan 24. PMID: 31978945; PMCID: PMC7092803.

II. Prof Roujian Lu, MSc, Xiang Zhao, MD, Juan Li, PhD, Peihua Niu, PhD, Bo Yang, MSc, Honglong Wu, MSc et al.; Genomic characterisation and epidemiology of 2019 novel coronavirus: implications for virus origins and receptor binding, The Lancet, Published:January 30, 2020DOI:https://doi.org/10.1016/S0140-6736(20)30251-8

III. Wu, F., Zhao, S., Yu, B. et al. A new coronavirus associated with human respiratory disease in China. Nature 579, 265–269 (2020). https://doi.org/10.1038/s41586-020-2008-3

IV. Ren LL, Wang YM, Wu ZQ, Xiang ZC, Guo L, Xu T, Jiang YZ, Xiong Y, Li YJ, Li XW, Li H, Fan GH, Gu XY, Xiao Y, Gao H, Xu JY, Yang F, Wang XM, Wu C, Chen L, Liu YW, Liu B, Yang J, Wang XR, Dong J, Li L, Huang CL, Zhao JP, Hu Y, Cheng ZS, Liu LL, Qian ZH, Qin C, Jin Q, Cao B, Wang JW. Identification of a novel coronavirus causing severe pneumonia in human: a descriptive study. Chin Med J (Engl). 2020 May 5;133(9):1015-1024. doi: 10.1097/CM9.0000000000000722. PMID: 32004165; PMCID: PMC7147275.

V. Chan JF, Kok KH, Zhu Z, Chu H, To KK, Yuan S, Yuen KY. Genomic characterization of the 2019 novel human-pathogenic coronavirus isolated from a patient with atypical pneumonia after visiting Wuhan. Emerg Microbes Infect. 2020 Jan 28;9(1):221-236. doi: 10.1080/22221751.2020.1719902. Erratum in: Emerg Microbes Infect. 2020 Dec;9(1):540. PMID: 31987001; PMCID: PMC7067204.

VI. Chan JF, Kok KH, Zhu Z, Chu H, To KK, Yuan S, et al. Genomic characterization of the 2019 novel human-pathogenic coronavirus isolated from a patient with atypical pneumonia after visiting Wuhan. Emerg Microbes Infect. 2020Dec;9(1):221–36.

VII. Jennifer Harcourt at al.; Isolation and characterization of SARS-CoV-2 from the first US COVID-19 patient; bioRxiv 2020.03.02.972935; doi: https://doi.org/10.1101/2020.03.02.972935

VIII. Shutoku Matsuyama, Naganori Nao, Kazuya Shirato, Miyuki Kawase, Shinji Saito, Ikuyo Takayama, Noriyo Nagata, Tsuyoshi Sekizuka, Hiroshi Katoh, Fumihiro Kato, Masafumi Sakata, Maino Tahara, Satoshi Kutsuna, Norio Ohmagari, Makoto Kuroda, Tadaki Suzuki, Tsutomu Kageyama, and Makoto Takeda; Enhanced isolation of SARS-CoV-2 by TMPRSS2-expressing cells PNAS March 31, 2020 117 (13) 7001-7003; first published March 12, 2020; https://doi.org/10.1073/pnas.2002589117

IX. Danilo Licastro, Sreejith Rajasekharan, Simeone DalMonego, Ludovica Segat, Pierlanfranco D’Agaro, Alessandro Marcello The Regione FVG Laboratory Group on COVID-19; Isolation and Full-Length Genome Characterization of SARS-CoV-2 from COVID-19 Cases in Northern Italy, Journal of Virology May 2020, 94 (11) e00543-20; DOI: 10.1128/JVI.00543-20

X. Araujo DB, Machado RRG, Amgarten DE, Malta FM, de Araujo GG, Monteiro CO, Candido ED, Soares CP, de Menezes FG, Pires ACC, Santana RAF, Viana AO, Dorlass E, Thomazelli L, Ferreira LCS, Botosso VF, Carvalho CRG, Oliveira DBL, Pinho JRR, Durigon EL. SARS-CoV-2 isolation from the first reported patients in Brazil and establishment of a coordinated task network. Mem Inst Oswaldo Cruz. 2020 Oct 23;115:e200342. doi: 10.1590/0074-02760200342. PMID: 33111751; PMCID: PMC7586445.

XI. Park WB, Kwon NJ, Choi SJ, Kang CK, Choe PG, Kim JY, Yun J, Lee GW, Seong MW, Kim NJ, Seo JS, Oh MD. Virus Isolation from the First Patient with SARS-CoV-2 in Korea. J Korean Med Sci. 2020 Feb 24;35(7):e84. doi: 10.3346/jkms.2020.35.e84. PMID: 32080990; PMCID: PMC7036342.

XII. Pavel STI, Yetiskin H, Aydin G, Holyavkin C, Uygut MA, Dursun ZB, Celik İ, Cevik C, Ozdarendeli A. Isolation and characterization of severe acute respiratory syndrome coronavirus 2 in Turkey. PLoS One. 2020 Sep 16;15(9):e0238614. doi: 10.1371/journal.pone.0238614. PMID: 32936826; PMCID: PMC7494126.

XIII. Sarkale P, Patil S, Yadav PD, Nyayanit DA, Sapkal G, Baradkar S, Lakra R, Shete-Aich A, Prasad S, Basu A, Dar L, Vipat V, Giri S, Potdar V, Choudhary ML, Praharaj I, Jain A, Malhotra B, Gawande P, Kalele K, Gupta N, Cherian SS, Abraham P. First isolation of SARS-CoV-2 from clinical samples in India. Indian J Med Res. 2020 Feb & Mar;151(2 & 3):244-250. doi: 10.4103/ijmr.IJMR_1029_20. PMID: 32362649; PMCID: PMC7366528.

The post Resetheus žádal Univerzitu Karlovu o vědecké důkazy o nemoci Covid19. Nikdy je neobdržel! first appeared on Čítárny.

V těžce nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Medicína jim nemá co nabídnout. Ví někdo, co bude dál? Poradí někdo bezradným lékařům?
Drtí nás ekonomická krize. Politici našli řešení. Ve státní správě se bude dál propouštět. Od policie a hasičského sboru by mělo odejít 3600 lidí ve službě a přes tři stovky civilistů. Rušit se budou místa celníků, diplomatů, zaměstnanců ambasád, ve státní veterinární správě a na krajských hygienických stanicích. Politici mluví o „zeštíhlování“ a úsporách.
O žádné úspory ale ve skutečnosti nejde. Ztráta zaměstnání je dramatickým zásahem do života. Zoufalí lidé obléhají úřady práce, trpí nemocemi stresu. Spolu s nimi stůňou rodinní příslušníci i zaměstnanci pracovních úřadů. V ordinacích lékařů jich rychle přibývá.

Paní Janě je čtyřicet a nikdy nestonala. Půl roku ji sužují bolesti zad, závratě, únava, nespavost. Vystřídala řadu lékařů, má za sebou odběry, rentgeny, cétéčka, magnetické rezonance. Nic se nenašlo. Spolykala desítky balení léků. Nic jí nepomohlo.
Jen na chvíli ulevila antidepresiva. Náklady na vyšetření a léky se pohybují v řádech desítek tisíc. Doslova vyhozených z okna. Jana byla policistka. Práce ji bavila. Je rozvedená, stará se o sedmiletou dceru Mirku. Propuštění pro ni byl šok. Se slzami v očích hovoří o „životním trestu“. Je zoufalá, bezmocná, bezradná. Její zdravotní potíže to potvrzují. Do ordinace přišla s dcerou. I ona má objektivně „nevysvětlitelné“ nemoci. Od podzimu trpí záchvaty bolestí hlavy, celkovým sevřením, křečemi, občas omdlí. Diagnóza epilepsie je nepřesvědčivá, léky proti ní nezabírají. Co Mirčin mozek tak zatěžuje? „Maminku mám moc ráda. Trápí mne, že přišla o práci, to, jak se sama trápí. Bojím se o ni, mám toho plnou hlavu, ráda bych jí pomohla, ale nevím jak.“, svěřuje se mi o samotě. To, co nedokáže ovlivnit, řeší tělo za ni – bolestí, mdlobou.

Celý text Jana Hnízdila, které Lidové noviny nechtěly uveřejnit..

Člověk tedy stůně, protože si nerozumí? zeptala se v jednom rozhovoru Procházková.
MuDr. Hnízdil: Ano. A když si porozumí, pochopí informační hodnotu nemoci a změní své životní podmínky, chování, vztahy, životosprávu nebo pohyb, tak se obejde bez doktorů. Každou besedu začínám slovy: „Nejsem tu proto, abych vás pozval do své ordinace. Jsem tu proto, abyste porozuměli vlastní nemoci a k doktorovi chodit nemuseli. Tím nejlepším lékařem -psychosomatikem jste vy. Nikoho nehledejte. Když máte nějaký zdravotní problém, je potřeba, abyste se zastavili a zamysleli, kde děláte chybu. Pokud to uděláte včas, tak jsem si jistý, že na to přijdete a uzdravíte se sami.“

DESATERO LÉKAŘE – MUDr. Jan Hnízdil

1. Nevěřte slepě lékařům. Naslouchejte signálům těla. Nemocí vám hlásí, že tímto způsobem už dál žít nemůžete.
2. Převezměte zodpovědnost za vlastní zdraví. Nespoléhejte na zázraky medicíny. Restart už se nemusí podařit.
3. Žádná instituce vám klidné stáří nezajistí. Pečujte o své rodiče. Vychovávejte děti k tomu, aby pečovaly o vás.
4. Nespoléhejte na peníze. Udržujte dobré vztahy rodiny a přátel. Mějte rádi nejen sebe.
5. Zkuste žít alespoň jeden den bez elektrospotřebi čů. Pokud kolaps nastane, budete připravení.
6. Neposlouchejte projevy politiků. Šíří zdraví nebezpečné negativní emoce. Když se objeví na televizní obrazovce, přepněte na přírodovědecký program.
7. Chraňte životní prostředí jako sami sebe.
8. Práce, která přináší uspokojení vám a prospěch co největšímu počtu lidí, je nejzdravější.
9. Zdravá strava sama o sobě nestačí. Neméně důležité je kdy, jak a s kým si jídlo vychutnáte. Občasný půst vám jen prospěje.
10. Sportujte pro radost. Nehoňte se. Stejně se nedohoníte.

Doporučujeme knihu:
Mým marodům aneb jak vyrobit pacienta | Jan Hnízdil | Lidové noviny, Praha 2010
Mým marodům aneb jak vyrobit pacienta podle Jana Hnízdila

Předmluva ke knize:
Kniha není vhodná pro manažery farmaceutických firem, funkcionáře vrcholového sportu a psychopatické politiky.
Vidělo se Mi, naříditi ministru věcí zdravotnických, aby oznámil zemské české vládě, že mezi mocnářstvím medicínsko-farmaceutickým a lékařstvím přirozeným nastal stav válečný. V této osudné chvíli jest mi potřebou, obrátiti se na Svoje milované marody. Nařizuji Vám tudíž, abyste přiložený manifest veřejně vyhlásil.

The post Desatero Jana Hnízdila. Proč v nemocné psychopatické společnosti nemohou žít zdraví lidé first appeared on Čítárny.

Právně jsem dočetla knížku Laury Spinney: „Bledý jezdec – španělská chřipka z roku 1918 a jak změnila svět.“ Tuto knížku naprosto vřele doporučuji všem, kdo se zajímají o dějiny, zejména dějiny 20. století a ty, kdo se zajímají o politiku. S údivem zjistí, jaké události, záležitosti a zcela apolitické skutečnosti rozhodují o politice – na příklad pandemie chřipky.

Knížka je napsána čtivě, nenáročným žurnalistickým jazykem – však taky autorka je novinářka. Jelikož se jedná o literaturu faktu, není to vůbec na škodu. Knížka má něco přes 400 stran, je členěná systémově a systematicky do osmi kapitol s doslovem. Obsahuje užitečnou mapku a logický výklad o postupu „chřipky“. Z prostého jazyka vystupuje obraz obrovské práce, kterou si autorka dala se získáváním podkladů a informací pro svou knížku. Musely to být stovky, možná tisíce archivních záznamů a stovky knih a studií z oborů, které se na první pohled mohou jevit zcela nesouvisející. Knížka je dobře opoznámkovaná a ozdrojovaná.

Bledý jezdec / Laura Spinney / Vydalo nakladatelství Omega 2017

Výpisky a poznámky:

str. 189) Při propuknutí pandemie vzniká u lidí tzv. „kolektivní resiliance“. Tedy, lidé se přestanou chovat a hlavně cítit jako individua, ale přijmou kolektivní identitu – chovají se jako členové postižené komunity. A to i tehdy, když takovéto jednání prokazatelně podporuje šíření smrtelně nebezpečného viru. Podle mého názoru nastává podvědomě jednání dle teorie matematických her popisované jako „půjčka za oplátku“. str. 242) etres de raison = bytosti rozumu… tedy organismy, na jejichž existenci můžeme usuzovat jen z jejich účinků, ale nemůžeme je spatřit přímo. To byly – co se španělské chřipky týká – viry. A já jsem se zamyslela, kolik věcí, událostí a skutečností můžeme pozorovat pouze skrze důsledky jejich působení – ačkoliv je nikdy sami nemůžeme spatřit…

str. 282) všechny nemoci mají svůj genetický komponent… Toto poznání mnou otřáslo. V poslední době jsem se existencí genetických chorob hodně zabývala – v souvislosti s jednou svou klientkou, která má gen zapřičiňující Huntingtonovu chorobu. Nyní jsem se dozvěděla, že kromě skutečných genetických vad existují genetické predisposice.Takže na KAŽDOU chorobu je nutno se dívat jako na částečně geneticky podmíněnou. Naopak na každou genetickou chorobu je potřeba se dívat jako na nemoc, která má i svůj infekční komponent… To mi začíná dávat smysl…

str. 292) následkem španělské chřipky byl syndrom chronické únavy. Ta trvala i několik let a vedla i k úplné neschopnosti každodenního života. Když se dívá mna ty desítky a stovky lidí, kteří jsou dnes chronicky unaveni, když vím, že naprostá většina z nich si nějaké marodění nemůže dovolit a chodí s „kašlem“ do práce – opět to začíná dávat smysl. Znovu se toto rozebírá na str. 351, kde se hovoří o „syndromu vysílení“.

str. 294) Jedním z „pozůstatků“ chřipky je také postchřipkový schizofrenický syndrom. U tohoto druhu schizofrenie obvykle docházelo k vyléčení… doba choroby byla obvykle pět let… Opět: ptám se – kde se v současné době bere ta pandemie psychických onemocnění a pandemie deprese? Každý „obvoďák“ vám potvrdí, že může antidepresiva házet do čekárny lopatou…

str. 310) Stav Eskymáků, nyní Inuitů, zkoumala Aljašská komise pro domorodé obyvatelstvo. V roce 1994 komise dospěla k závěru, že z aljašských Inuitů je kulturně a duchovně zmrzačený lid, jenž se stal závislým, a proto ho musí krmit, vzdělávat a vést jiní. Vládní komise dospěla k závěru, že domorodci sociálně a psychologicky chřadli úměrně tomu, jak se rozmáhaly vládní programy které jim měly pomoci, Čím více vláda poskytla, tím více se na Aljašce rozmáhaly alkoholismus, zločinnost a sebevraždy.
V Kanadě v roce 1991, když jsem se otázkou Inuitů zabývala, mne upozornili navíc ještě na prostituci a masovou drogovou závislost a totální nezaměstnanost/nezaměstnatelnost… Stejné zkušenosti se „zachraňováním“ jsou i v Austrálii s Aboriginci, ba řada aspektů je stejná i co se týká černošského (pardon – afroamerického) obyvatelstva. Vědí to už všichni a všichni udělali hodně pro to, aby své nesmyslné a zcela kontraproduktivní „sociální programy“ změnili na něco funkčního.

Jen u nás nově jmenovaný „sloučený“ ministr Pelikán si stále pochvaluje práci Agentury pro sociální začleňování. Žasnu, že pragmatik Babiš se rozhodl kráčet po cestě, která evidentně vede k nezdaru, je drahá – a je svorně nenáviděná veškerým voličstvem, včetně převážné části Romů samotných. P.T. čtenáři prominou, ale ať už jde česká vláda s touhle „proromskou“ politikou fakt do prdele.

str. 317) Nichols Bohr a Werner Heisenberg dospěli k závěru, je každá znalost je spojena s nejistotou. Kupodivu k témuž dospěl i Tomáš Halík ve své knize „Co je bez chvění není pevné“. Má pravdu… ještě by to chtělo, aby náš světově oceňovaný psycholog – kněz- teolog byl schopen dospět k logickému závěrku, který z jeho výroku rovněž zcela nezvratně vyplývá, protože výroková logika: totiž, že co je bez pochyb a „jediné správné“ je bez pochyby špatně. Nu a pak již jen aby tato svá slova zreflektoval…

351) naučená bezmoc vede k depresi. Ano, a vyhořený může být člověk i právě na základě naučené bezmoci… nemohl by to někdo vysvětlit panu Babišovi? Z této relativně prosté psychologické poučky totiž vyplývá, že ekonomickým směrem kterým tuto zemi vede, mrzačí lidské duše. A ještě jsem neviděla zmrzačenou duši, která by něco vyprodukovala…

str. 371) vše nakažlivé, ať je to mem nebo virus – se šíří podél sociálních struktur. Existuje něco, čemu se říká „paradox přátelství“. Je sociologicky vyzkoumáno, že když si náhodně vyberete osobu a požádáte ji aby vám řekla jméno nějakého přítele, bude ten přítel pravděpodobně lépe společensky postaven, než osoba, která ho jmenovala. Více na toto téma viz Malcolm Gladwell: Bod zlomu.

A na závěr:
Myslím, že jsem opravdu pochopila, jak to s těmi epidemiemi chodí. A především jsem pochopila, že kdo si myslí, že má osud „pevně v rukách“ tak je neskutečně, ale skutečně nafoukaný…protože motýlí křídla, že…

The post Bledý jezdec. Španělská chřipka z roku 1918 zabila víc lidí jak obě světové války first appeared on Čítárny.

Čtenář se v knize doví zajímavé informace, jak došlo k tomu, že i virus, který neexistuje, může zabíjet a všichni tomu věří.

Knihu o nedoložené existenci viru HIV a umělém medicínském konstruktu nového “syndromu”, který se nazývá AIDS, inicioval David Šubík na konci devadesátých let a pracoval na ní spolu se Stefanem Lankou a Karlem Krafeldem. Jejich původní texty jsou doplněny překlady z dřívejších publikací Christiana Fialy a Johna Lauritsena.

Kniha v dnešním kontextu nabývá po dvaceti letech na aktuálnosti, protože mechanismy, kterými se “epidemie” HIV/AIDS šířila mezi černochy, homeosexuály, narkomany a prostitutkami (jak tehdy tvrdili epidemiologové) dnes zažíváme úplně všichni, včetně našich dětí.
Tak jako dnes i tehdy šlo o to, že rozhodující bylo vytvořit test, jehož výsledek změnil člověku život.

S tzv. onemocněním AIDS dostává slovo “syndrom” nový význam.
Známé a popsané nemoci (zápal plic, onemocnění kůže, tuberkulóza…) se stávají symptomem nového onemocnění na základě definice, která se až dramaticky mění v závislosti na zeměpisné poloze a rozhodnutí místních zdravotnických institucí.
Syndrom imunitní nedostatečnosti, který je u lidí detekován především na základě toho, že imunitní systém funguje a vytváří protilátky, zakládá novou éru medicínské paranormální logiky, kterou běžný člověk za použití zdravého rozumu jen tak nepochopí a je potřeba k tomu několik let studia.
Autoři této publikace se snaží čtenáři cestu k pochopení této “paralogiky” zkrátit a poskytnout mu co nejpřehledněji odpovědi na většinu otázek, které jsou v souvislosti s touto problematikou kladeny.

Vir HIV? Lež, které uvěřil celý svět / Šubík, Lanka / vydal Datel, 2021
Objednat zde: Datel

Více informací zde:
https://resetheus.org/
https://odysee.com/@resetheus:5/Brennpunkt_4_CZ_titulky:f

The post Vir HIV? Lež, které uvěřil celý svět. Jednoduše o manipulacích ve vědě a businessvědě first appeared on Čítárny.

Během takzvané „španělské chřipky“ zemřelo na konci první světové války okolo 50 milionů lidí. Nemohl za to však virus, ale rozhodující podíl na tom měly brutální události a následky války samotné.
Ukazuje to kniha „Virus-Wahn“ od Torstena Engelbrechta a dr. Clause Köhnleina, která nyní vyšla v edici aktualizované o témata koronaviru a spalniček.

„To, co nedokázaly všechny epidemie v historii, zvládla španělská chřipka během několika měsíců“, napsal například Spiegel Online.

„V roce 1918 pandemie zabila 20 až 50 milionů lidí, více než jakákoli jiná nemoc předtím. Jen ve Spojených státech zemřelo 550 000 lidí. Nakažení trpěli vysokou horečkou a jejich plíce se zanítily. Během několika dní se oběti utopily ve svých vlastních tekutinách.“

Zní to dramaticky – a dramatické to bylo. Ale každý, kdo hned předpokládá, že hromadná úmrtí „španělské chřipky“ byla způsobena pouze virem, který byl pojmenován H1N1, dělá ukvapený úsudek a příliš si to usnadňuje. Každopádně fakta pro takové tvrzení neexistují.

Španělská chřipka vděčí za svůj název skutečnosti, že během první světové války téměř všechny válčící země zakázaly o masových úmrtích informovat, aby zabránily dalším nepokojům mezi jednotkami. Pouze ve Španělsku se v médiích dalo o tragédii dočíst. Neexistují však žádné důkazy o tom, že „za to mohla“ virová chřipka.

K hromadným úmrtím došlo na konci první světové války (červenec 1914 až listopad 1918), tedy v době, kdy bylo po čtyřech letech války bezpočet lidí zcela vyčerpáno, podvyživeno a ve stresu.
Navíc léky a vakcíny, které byly v té době hromadně aplikovány, obsahovaly vysoce toxické látky, jako jsou těžké kovy, arsen, formaldehyd nebo chloroform, které mohly velmi snadno vyvolat závažné příznaky chřipky. Četné chemikálie, určené pro vojenské použití, v té době nekontrolovaně putovaly také do civilního sektoru (zemědělství, medicína).

Je pravda, že v roce 1997 vyšel v časopise Science článek výzkumného týmu Jefferyho Taubenbergera, který uvádí, že z oběti pandemie v roce 1918 byl izolován virus chřipky (H1N1). „Ale než si můžete být jisti, že zde byl skutečně detekován pandemický virus, je třeba si položit důležité otázky,“ říká kanadský biolog David Crowe, který práci analyzoval.

Vědci odebrali genetický materiál z uchované plicní tkáně oběti – vojáka, který zemřel v roce 1918 (plicní onemocnění byla pro „španělskou chřipku“ velmi typická). „Je to však velký skok, chcete-li dospět k závěru, že mnoho dalších milionů mrtvých zemřelo ze stejné příčiny – kvůli stejnému viru,“ upozorňuje Crowe.

„Protože prostě nevíme, jestli většina obětí zemřela přesně ze stejného důvodu. Stejně tak nevíme, zda virus může být odpovědný za veškerá úmrtí, protože viry, jak je lze v dnešní době popsat, nebyly v té době známy. I když připustíme, že v plicích vojáka byl přítomen virus chřipky, neznamená to ještě, že tento virus byl ‚zabijákem‘.“

16. března, kdy v této zemi začal „lockdown“, n-tv uvedla, že „španělská chřipka“ na počátku 20. století zabila více než 50 milionů lidí a pohled na události před 100 lety by ukázal, „že při srovnání s koronavirovou pandemií existuje několik věcí, které jsou si podobné“.
Ale použít takovou paralelu je naprosto nezodpovědné, protože pro tvrzení, že v té době přišlo kvůli viru o život nespočet lidí, neexistuje žádný spolehlivý důkaz. Tímto způsobem je pro koronavirus / COVID-19 vylíčena hororová vize, pro jejíž nadměrné nebezpečí stejně neexistují žádné opodstatněné faktické důkazy.

Zejména proto, že Taubenberger a kol. sami říkají, že v případě vojáka šlo o atypický případ, protože většina takzvaných úmrtí na chřipku („chřipka“ naznačuje virus jako příčinu) ve skutečnosti zemřela na bakteriální zápal plic (například tuberkulózu). Předpokládá se, že tyto bakterie nakonec získaly převahu a viry nahradily. Lze však pochybovat, že tato spekulace dává smysl… Nakonec tedy musíme dojít k závěru, že Taubenberger a kol. přesvědčivě neprokázali, že voják virus chřipky měl, ani to, že tento voják na virus chřipky zemřel, natož že další miliony obětí byly usmrceny některým nebo dokonce konkrétním virem.

To samé platí pro práce, publikované v říjnu 2005 ve vědeckých časopisech Nature a Science, které, pokud se dá masmédiím věřit, přinesly světovou senzaci: „američtí výzkumníci oživili starý smrtící virus“ a „američtí vědci rekonstruovali ve vojenské laboratoři extrémně nebezpečný patogen způsobující španělskou chřipku.“

Ale i když titulky takový dojem vyvářejí, tak ani zde ve skutečnosti nebyl nalezen žádný virus s kompletním genetickým materiálem (genomem).

Byly pouze odebrány vzorky plicní tkáně z několika mrtvol z té doby, včetně inuitské-eskymácké ženy, která byla pohřbena v permafrostu na Aljašce v roce 1918. Další postup byl prakticky stejný jako v roce 1997. To znamená, že ani zde vědci neprokázali, že genetický materiál, který objevili, patří patogennímu „starému smrtícímu viru“. U mnoha vzorků byly testy dokonce negativní. Celá věc je tedy také čistou spekulací.

PANDEMIE Z ROKU 1918: ZÁHADNÉ ŠÍŘENÍ

Podle představ konvenční medicíny začíná infekční onemocnění na jednom místě a odtud se šíří určitými směry, v závislosti na podmínkách prostředí. U takzvané španělské chřipky však nelze takový vývoj rozeznat. Ukázalo se, že v roce 1918 došlo ke dvěma různým vlnám nemoci: lehčí na jaře a mnohem těžší, která si na konci léta a na podzim vyžádala mnoho životů. Odborníci se ani nemohou shodnout na tom, zda byla nemoc zavlečena z Evropy do USA, nebo naopak ze Spojených států do Evropy.

Podle jednoho zdroje začala epidemie v únoru 1918 ve španělském San Sebastianu, poblíž francouzských hranic, na pobřeží Atlantiku. Zatímco jiný zdroj uvádí stejnou dobu vypuknutí, ale úplně jiné místo: New York City, které je od San Sebastianu vzdálené tisíce kilometrů a nachází se na druhé straně Atlantiku. To, že se tato ohniska objevila simultánně, nelze vysvětlit ani námořními trasami ani stěhovavými ptáky. V březnu 1918 pak byly hlášeny případy nemoci ve dvou vojenských táborech v americkém státě Kansas, který leží stovky kilometrů od New Yorku. Španělská chřipka se poprvé objevila v Paříži v dubnu, v Madridu v květnu a ve Španělsku vyvrcholila na konci května.

V červnu se případy začaly hromadit nejprve ve válkou zmítaném Německu, ale současně také v Číně, Japonsku, Anglii a Norsku. 1. července mělo Lipsko první případ nemoci. A v průběhu července bylo v Německu postiženo přibližně půl milionu lidí. Druhá těžká vlna začala téměř ve stejnou dobu na americkém východním pobřeží v bostonském přístavu, na indickém subkontinentu, v jihovýchodní Asii, v Karibiku a ve Střední Americe. V září byly zasaženy různé vojenské tábory na západě Spojených států a ve státech Massachusetts, Pensylvánie a Filadelfie, od října Brazílie a v listopadu Aljaška.

Ale to znamená, že když vezmeme v úvahu nejrychlejší lodě tehdejší doby, železniční trasy a migrující ptáky, tak to neposkytuje spolehlivý epidemiologický základ, z něhož by bylo možné vyvodit chřipku způsobenou virem. Pokud ovšem nepředpokládáme, že virus mutoval ve smrtící patogen na všech kontinentech současně – což je asi méně pravděpodobné, než desetkrát po sobě vyhrát v loterii.

NEÚSPĚŠNÉ POKUSY O NAKAŽENÍ

Aby bylo možné záhadnou hromadnou chorobu lépe posoudit, byl v listopadu 1918 v Bostonu proveden s dobrovolníky pokus o přenos infekce. Jednalo se o 62 zdravých námořníků, kteří byli ve vězení za porušení služebních povinností. Bylo jim přislíbeno prominutí trestu pod podmínkou, že se experimentu zúčastní. 39 z nich chřipku nemělo, a proto se předpokládalo, že budou k nákaze a onemocnění zvláště náchylní. Výsledky však toto očekávání nepotvrdily, jak popisuje americká vědecká novinářka Gina Kolata ve své knize „Chřipka“:

„Námořní lékaři odebrali hlen od mužů, nemocných chřipkou, kteří byli v zoufalém stavu, a shromáždili husté viskózní sekrety z jejich nosu a hrdla. Některým mužům hlen od pacientů s chřipkou nastříkali do nosu a krku a ostatním mužům jej nakapali do očí. Při jednom pokusu setřeli hlen ze zadní části nosu a z nosní přepážky pacienta s chřipkou a tento výtěr aplikovali přímo na nosní přepážku jednoho z dobrovolníků. „Ve snaze napodobit to, co se přirozeně stane, když jsou lidé vystaveni obětem chřipky, vzali lékaři deset dobrovolníků na nemocniční oddělení, kde muži na nemoc umírali. Nemocní muži leželi schoulení na svých úzkých postelích, ve vysokých horečkách a ze spánku upadali do deliria a zpět.

Deset zdravých mužů dostalo pokyny: každý měl jít k posteli nemocného muže a přiblížit se k němu, naklonit se mu k obličeji, vdechnout jeho páchnoucí dech a pět minut si s ním povídat. Aby bylo zajištěno, že zdravý muž byl této nemoci plně vystaven, pacient měl energicky vydechnout, zatímco zdravý muž to vdechoval přímo do svých plic. Nakonec pacient s chřipkou pětkrát zakašlal dobrovolníkovi přímo do tváře. Každý zdravý dobrovolník tento postup opakoval u deseti různých pacientů s chřipkou. Všichni pacienti s chřipkou byli vážně nemocní po dobu nejdéle tří dnů – období, kdy virus nebo cokoli jiného, co chřipku způsobovalo, by mělo být v jejich hlenu, nose a v plicích stále ještě přítomno.

Ale ani jeden zdravý muž neonemocněl.“

Srovnatelný experiment, provedený za ještě přísnějších podmínek, se uskutečnil v San Francisku s 50 uvězněnými námořníky. Výsledky však opět nebyly takové, jaké lékaři očekávali:

„K překvapení každého z nich ani jedna testovaná osoba neonemocněla. Vědci byli ohromeni. Pokud se tito zdraví dobrovolníci nenakazili ani poté, co lékaři udělali vše pro to, aby onemocněli, co tedy tuto nemoc způsobilo? Jak se tedy lidé chřipkou nakazili?“

PANDEMIE V ROCE 1918: NADMĚRNÁ LÉČBA A MASIVNÍ OČKOVACÍ KAMPANĚ

Pohled do historických knih a statistik ukazuje, že k epidemii došlo vždy, když byl oslaben imunitní systém lidí, a to především kvůli nedostatku jídla a čisté vody. Stejně jako pandemie z roku 1918. Kromě viru tedy přichází v úvahu celá řada příčin, které samozřejmě mohly fungovat i v kombinaci:

Psychický stres, vyvolaný například strachem z války.

Nadměrná léčba chemickými přípravky, které mohou vážně poškodit imunitní systém.
Patří mezi ně i léky proti bolesti, jako je aspirin nebo chloroform. Chloroform byl obsažen v léčivých přípravcích jako konzervační prostředek a v těle (v játrech) se přeměňoval na fosgen – látku, která byla v první světové válce používána jako toxický plyn. Na konci 19. století začali výrobci léčiv stále více prodávat jako léky výrobky, které obsahovaly vysoce toxické látky jako morfin, kodein, chinin a strychnin; v té době pro takové výrobce neexistovaly žádné předpisy. Například německý vynálezce aspirinu, společnost Bayer, od roku 1898 prodával heroin jako údajně nenávykovou náhražku morfinu a také jako lék proti kašli v mnoha různých formách: od sirupu – plněného do drahých flakónů – přes čípky, prášky a lektvary až po impregnované tampony pro gynekologické ošetření.

Poškození orgánů dýchacích cest v důsledku „preventivních“ opatření, jako je potírání krku antiseptickými přípravky nebo vdechování antibakteriálních látek.
Mnoho látek, používaných v té době, obsahovalo stříbro a tyto látky jsou již dávno zakázané (například formalín / formaldehyd má silný leptavý a dráždivý účinek na pokožku, oči a dýchací cesty a může způsobit poškození ledvin, jater a plic; rovněž se mu připisuje karcinogenní potenciál).

Žádná účinná antibiotika:
mnoho nemocných bylo postiženo bakteriálními a plísňovými infekcemi; ale prvním skutečně účinným prostředkem k usmrcování bakterií byl penicilin, který však byl objeven až mnohem později, a to v roce 1928, a k jeho průlomu jako léku došlo až během druhé světové války.

Vakcíny, které často obsahovaly toxické těžké kovy
a byly vyrobeny z hlenu, přefiltrovaného přes hrubý filtr, nebo jiných tekutin od nemocných lidí.

Často pozorovaným příznakem „španělské chřipky“ bylo vnitřní krvácení do plic
(typické například u pacientů s tuberkulózou) – jev, který byl také popsán v důsledku očkování proti neštovicím. Z mnoha zdrojů ve skutečnosti vyplývá, že hromadné očkování (až 24 očkování na osobu) významně přispělo k pandemii…

Autorka Anne Riley Haleová ve své knize „Medical Voodoo“ z roku 1935 k tomu uvádí:

„Jak každý ví, svět nikdy nebyl svědkem takové orgie očkování všeho druhu, jaké se lékaři ve vojenských táborech dopustili na vojácích první světové války.“

Haleová také poznamenala, že tato „pozoruhodná nemoc a množství obětí byly zejména mezi ‚vybranými muži národa‘ – pravděpodobně nejsilnější a nejodolnější skupinou ze všech, kteří byli podle všeho obdařeni dobrým párem plic, protože museli projít přísnou fyzickou prohlídkou kompetentními lékaři.“

A přesto to byli právě tito supermani se super-plícemi, kteří padali jako mouchy za oběť tuberkulóze plic.
V této souvislosti si zaslouží pozornost také zpráva v Idaho Observer (červenec 2003), ve které je uveden současný očkovací pokus dr. Rosenowa, publikovaný v Mayo Collected Papers světoznámé kliniky Mayo. Podle této práce očkovaná pokusná zvířata, morčata, utrpěla především vážným poškozením plic – typický příznak tuberkulózy a dalších onemocnění „španělské chřipky“.

VELKÉ TICHO LÉKAŘŮ PO KATASTROFĚ

Historici medicíny mezitím žasnou nad velkým mlčením lékařů a médií o „španělské chřipce“. Jak píše Kolata ve své knize, Victor Vaughan, v té době hlavní lékař americké armády, se touto megakatastrofou zabýval jen v jednom odstavci svých 464 stránkových memoárů. Přitom si Vaughan musel všechno velmi dobře pamatovat, protože jeho „Paměti“ vyšly v roce 1926, nedlouho po skončení války (a na ty hrozné události by pravděpodobně nikdy nezapomněl). „Pokud by se dalo očekávat, že někdo bude o epidemii psát, byl by to Vaughan“, píše Kolata. Stejně jako Vaughan zarytě mlčeli i ostatní vojenští lékaři.

Pandemie, jedna z nejhorších, která kdy Zemi postihla, byla jednoduše „vymazána z novin, časopisů, knih a kolektivní paměti společnosti“, uvedla Kolata.
To by se dalo psychologicky vysvětlit dvěma způsoby. Katastrofa představovala pro lékaře velkou osobní porážku, protože přestože měli v „boji proti chřipce“ k dispozici v podstatě všechny peníze a materiální zdroje na světě, katastrofě se nepodařilo zabránit. Zcela jasným způsobem byly lékařům a farmakologům ukázány hranice jejich moci. Je samozřejmé, že etablovaná lékařská profese na takovou totální porážku nerada vzpomíná, natož aby se o ní šířila v pamětech nebo v novinách.

Je navíc docela možné, že některý vědec, lékař nebo politik přemýšlel o prohraném boji proti imaginárnímu viru a zabýval se zjevnou myšlenkou, že hromadné podávání vysoce toxických vakcín a léků mohlo být za pandemii alespoň částečně zodpovědné. Důkazy pro to byly každopádně zřejmé. Ale kdo rád píše nebo mluví o skutečnosti, že nese odpovědnost za smrt milionů lidí – i když to nebylo úmyslné – a nese spoluvinu, protože nesplnil svou povinnost zkoumat při vyšetřování příčiny všechny možné faktory?

Virus-Wahn / Torsten Engelbrecht, Claus Köhnlein

The post Španělská chřipka. Dodnes nevyjasněná nemoc a velké vědecké ticho kolem ní first appeared on Čítárny.

PLACEBO efekt je silný popud naší imunitě směrem k úzdravnému procesu. Existuje však i opačný fenomén. Ten je zdravotním systémem podporován a rutinně aplikován.
Jde o tzv. NOCEBO efekt. Z latiny – nocere – škodit. Ten spouští autodestrukci! O co jde? O vzbuzování strachu a negativních představ!
A v tom nás současná vláda a různí rádoby experti zásobují opravdu poctivě, protože cílem pandemie i zdravotnictví nejsou zdraví lidé, jak už mnohokrát řekl MUDr. Hnízdil, ale chaos, rozdělování společnosti, likvidace státnosti i národního cítění a hlavně neuvěřitelný business, který láme charaktery i názory mnoha vedoucích zdravotnických institucí.
Viz např. MUDr Chlíbek v roce 2011 nebo MUDr Kubek v roce 2009.
Dnes oba sebevědomí “experti” sdílí úplně opačný názor než před lety a jsou fanatičtí zastánci totalitního povinného očkování experimentální a neschválenou vakcínou, která evidentně nefunguje.

Jen pro ilustraci. Zveřejnění údajů o vakcíně Pfizer bude minimálně až v r. 2076. Za 55 roků!!!
Do té doby ani odborná veřejnost nebude vědět, jaké má vakcína přesné složení. Navíc je přímo děsivé, že od doby, kdy společnost Pfizer začala vyrábět záznamy pro udělení licence (7. května 2021), do doby, kdy FDA udělila vakcíně společnosti Pfizer licenci (23. srpna 2021), uplynulo JENOM 108 dní. Vývoj vakcíny je normálně 5-15 let. Takže v blízké budoucnosti bude narůstat počet lidí, kteří se budou léčit na vedlejší účinky této tzv. vakcíny. A budou také umírat, jak se tomu děje už dnes. Více Pfizer >>
Ruku v ruce s tím je tady evidentní porušování zákonů nesmyslnými vyhláškami vládou, které musel zrušit soud víc jak 40x. To je neuvěřitelná likvidace samotných základů demokracie.

Dokument zveřejněný společností Pfizer zjevně v důsledku soudního příkazu pro svobodu informací v USA odhaluje širokou škálu dříve neznámých nežádoucích účinků sestavených z oficiálních zdrojů z celého světa. Pfizer připouští, že se jedná o„velký nárůst“hlášení nežádoucích příhod.

A jaký je nález Ústavního soudu z roku 2015 ohledně povinného očkování?
“Současnou českou právní úpravu povinného očkování shledávám v rozporu se základním právem na nedotknutelnost osoby, neboť rozsah povinného očkování je zcela ponechán na vůli ministerstva zdravotnictví a není stanoven zákonem, jak vyžaduje Listina…” píše JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D. Celý posudek ZDE
Další názor advokáta na povinné očkování a prohlášení Babiše>>

The post Nocebo a povinné očkování, které je podle nálezu ústavního soudu v rozporu se základním právem na nedotknutelnost osoby i samotným právem first appeared on Čítárny.

Edgar Cayce zemřel 5. ledna 1945 a vzal s sebou do hrobu tajemství, které sám nikdy nerozřešil a které ho děsilo po celý život. Ústav Edgara Cayce na Virginia Beach, který zaměstnává lékaře a psychology, se zabývá analýzou jeho záznamů. Studie o jasnovidnosti požívají v Americe od roku 1958 významné podpory.
Myslí se totiž na služby, které by mohli prokazovat ve vojenské oblasti lidé schopní telepatie a předvídání.

Ze všech případů jasnovidnosti je Cayceův případ nejčistší, nejzřejmější a nejmimořádnější.

Jak to začalo.
Malý Edgar Cayce byl velmi nemocen. Venkovský lékař bděl u jeho lůžka. Nemohl už dělat nic, aby chlapce vyrval ze smrtelného spánku. Ale náhle bylo slyšet Edgarův hlas jasný a klidný. A přece spal. „Řeknu vám, co mi je. Dostal jsem úder baseballovým míčem do páteře. Musíte mi udělat zvláštní obklad a přiložit mi ho na začátek krku.“ Stejným hlasem nadiktoval chlapec seznam bylin, které je nutno smíchat a připravit.
„Pospěšte si, jinak je nebezpečí, že bude zasažen mozek.“
Pro každý případ poslechli. Večer horečka poklesla. Druhého dne Edgar vstal svěží jako rybička. Nevzpomínal si na nic. Většinu rostlin, které uváděl, vůbec neznal.

Tak začíná jedna z nejvíce ohromujících historek z oboru lékařství. Cayce, sedlák z Kentucky, dokonalý ignorant, neochotný využívat svého daru a stále se trápící, že není „jako jiní lidé“, bude pečovat a vyléčí ve stavu hypnotického spánku více než 15 000 nemocných náležitě soudně ověřených.

Je zemědělským dělníkem na farmě jednoho ze svých strýců, potom příručím v knihkupectví v Hopkinsvillu, konečně majitelem malého fotografického ateliéru, kde má v úmyslu trávit klidně své dny, a musí proti své vůli hrát divotvorce.
Jeho přítel z dětství Al Layne a jeho snoubenka Gertruda ho k tomu násilím přinutí. Nikoli ze ctižádosti, ale protože nemá právo si ponechat svou moc jenom pro sebe a odmítat pomoc postiženým. Al Layne je neduživý, stále postonává. Vleče se životem. Cayce svolí se dát uspat, popíše základní chorobu, nadiktuje léky.
Když se probudí:
„Ale to není možné, vždyť já neznám ani polovinu slov, které jsi zaznamenal. Neber si ty drogy, vždyť je to nebezpečné! Já se v tom vůbec nevyznám, to všechno jsou kouzla!“

Odmítne podívat se znovu na Ala a zavře se ve svém krámku s fotografiemi. Týden nato vrazí Al Layne do jeho dveří. Nikdy se mu tak dobře nedařilo. Městečka se zmocní horečka, každý žádá o radu.
„Protože mluvím ze spaní, nezačnu přece léčit lidi.“ Ale nakonec svolí. S podmínkou, že neuvidí pacienty, protože se obává, že kdyby je znal, mohlo by to působit na jeho úsudek. A s podmínkou, že lékaři budou přítomni těmto seancím. A s podmínkou, že za to nedostane ani krejcar a ani nejmenší dárek.

Diagnózy učiněné a předpisy předepsané ve stavu hypnózy jsou tak přesné a tak bystré, že jsou lékaři přesvědčeni, že tu jde o jejich kolegu, který se skrývá pod rouškou zázračného léčitele.
Omezuje se na dvě seance denně. Ne že by se obával únavy. Probouzí se z těchto spánků velmi odpočatý. Ale záleží mu na tom, aby zůstal fotografem. Naprosto se nesnaží získat lékařské znalosti. Nic nečte, zůstává selským chlapcem s bezvýznamným studijním vysvědčením. A nadále se bouří proti své záhadné schopnosti. Ale jakmile se rozhodne, že jí přestane užívat, oněmí.

Americký železniční magnát James Andrews se s ním přijde poradit.
Předepíše mu v hypnotickém stavu řadu léků, mezi nimi jakousi šalvějovou vodu. Tento lék není k nalezení. Andrews uveřejní inzeráty v lékařských revuích, ale bezvýsledně. V průběhu jiné seance nadiktuje Cayce složení této vody, velmi komplikované. A Andrews dostane odpověď od jistého mladého pařížského lékaře. Otec tohoto lékaře, rovněž lékař, připravil šalvějovou vodu, ale přestal ji používat už před padesáti lety. Její složení je totožné se složením, které „vysnil“ malý fotograf.
Místní sekretář Syndikátu lékařů John Blackburn je vášnivě zaujat pro Cayceův případ. Shromáždí troj členné komité, které se s úžasem účastní všech zasedání. Generální americký syndikát lékařů uzná Cayceovy schopnosti a udělí mu oficiální oprávnění, aby poskytoval „psychické porady“.

Cayce se oženil. Má osmiletého syna Hugha Lynna. Dítě si hraje se zápalkami a způsobí výbuch zásoby magnézia.
Specialisté dospějí k závěru, že naprostá slepota je nevyhnutelná, a navrhují odnětí jednoho oka. S hrůzou se Cayce podrobí seanci ve spánku. Ve stavu hypnózy se postaví proti odnětí oka a doporučí přikládat po čtrnáct dní obvaz napojený kyselinou tříslovou. Podle specialistů je to šílenství. Ale Cayce, ač ho zmítají nejhroznější pochyby, se neodváží neuposlechnout svých hlasů. Za čtrnáct dní je Hugh Lynn vyléčen.

Jednoho dne po jedné konzultaci se neprobudí a diktuje rychle za sebou čtyři velmi přesné rady.
Nikdo neví, na koho se mohou vztahovat. Zjistí se, že měly čtyřicet osm hodin předstih před čtyřmi nemocnými, kteří se teprve dostaví.

Za jedné seance předepíše lék, který nazve Codyron.
Udá adresu laboratoře v Chicagu. Telefonují tam. „Jak jste se mohli doslechnout o Codyronu? Není ještě v prodeji. Právě jsme upřesnili jeho složení a vynašli jméno.“
Když Cayce postihla nevyléčitelná nemoc, o níž věděl jen on sám, zemřel v den a hodinu, které určil:
„V pět hodin večer budu definitivně uzdraven. Uzdraven ze stavu, v němž jsem byl ,něčím jiným‘.“

Když se ho ve spánku vyptávali, jakým způsobem postupuje, prohlásil (a po probuzení si pak jako obvykle na nic nevzpomněl), že je schopen vstoupit do styku s kterýmkoli žijícím lidským mozkem a využívat informací obsažených v tomto mozku nebo v těchto mozcích k diagnóze a k léčení případů, které mu přiváděli.

Snad tehdy ožívala v Cayceovi nějaká odlišná inteligence a využívala všech znalostí, které obíhají v lidstvu, jako se využívá knihovny, ale téměř okamžitě nebo alespoň rychlostí světla a elektromagnetických vln.
Ale nic nám nedovoluje vykládat případ Edgara Cayce tímto nebo jiným způsobem. Víme bezpečně jen to, že jistý fotograf z městečka, prostý zvídavosti a vzdělání, se mohl libovolně uvést do stavu, kde jeho duch fungoval jako duch geniálního lékaře nebo spíše jako všechny duchy všech lékařů naráz.

The post Edgard Cayce. Vědecky potvrzený fenomén naprosto přesného jasnovidectví first appeared on Čítárny.