Přitažlivě vázaná kniha Za ohradou snů představuje poutavé i spoustou způsobů doplněné vzpomínky Kamila Lhotáka (1912-1990). Vyšla 2016. Celých šestadvacet let po malířově smrti.

„Ptal se, naslouchal, zapsal, rukopis ztratil, zase našel a poznámkami opatřil Jan Králík,“ čteme na titulní straně a jedná se o víc než třicátou publikaci „z pera“ tohoto motorismu propadlého publicisty (*1954), který své záznamy doplnil obrazovým materiálem a pointuje jedenatřicetistránkovým konvolutem z ofocených čísel barevného Lhotákova časopisu Auto-moto zpravodaj, kresleného a psaného ve dvacátých letech v gymnáziu v Resslovce. To bylo Lhotákovi třináct a dělali na Zpravodaji s kamarádem Antonínem Skružným.
(Prý jen těsně před odevzdáním Králíkova rukopisu se tato zdánlivě navždy ztracená vzácnost. existující v jediném originálu, přece vynořila.)

Ilustrace Kamil Lhoták

Kamil Lhoták, syn rytíře a profesora farmakologie, byl skrze svoji maminku podporován právě otcem, který se nicméně k němu oficiálně nikdy nepřihlásil. Navíc… Kamila v jeho dětství nakazil obrnou; syn zbytek života kulhal.
Odmala ovšem byl uhranut rozvíjejícím se motorismem a nadšen zkoumal vývoj aut a… Obzvlášť motocyklů. Dokonce tak činil zpětně – a už v letech dvacátých se zajímal o veterány.

„Když jsem chodil do tercie, objevil jsem s kamarádem Tondou Skružným na nábřeží Botiče ohradu, za kterou se rozkládal ráj,“ vzpomíná. „Všude staré automobily (staráky – jsme jim říkali) a… A umíte si představit, co to muselo být za stroje, když už v roce 1926 přišly do šrotu? Nedosti na tom; v ohradě ležely i vraky starých letadel.“

Mocnou magií prostoupený prostor Prahy (na konkrétním místě v Nuslích) si hoch pečlivě nakreslil, a to právě do Magazínu, i lze jej dnes v Králíkově knize spatřit jako „Celkový pohled na ohradu“, doplněný krasopisným a zevrubným výčtem v kůlnách poschovávaných klenotů.
Ono líčení je kouzelné a charakteristické ještě dětským vnímáním času, neboť pro dospělého vcelku strnulé místo se tu stává poetickým ostrovem krás, který se – v určitých časových skocích – více i méně rychle transformuje.
„Tato naše ohrada mě provázela celý život,“ prohlašuje pak Lhoták.
Je to jistě pravda, nicméně hoši se věnovali i průzkumům jiné ohrady až na Vyšehradě a propojovaly ony dobrodružné výpravy s bádáním v hlubinách ještě tenkrát nezamřížovaných kasemat. Souběžně Lhoták odebírat četné motoristické časopisy (Motocykl, Motor, Motor Revue) včetně anglických (The Motor Cycle, The Motorcycling) a do rukou mu občas přistál i německý Das Motorrad.

V kapitole Za ohradou snů Kamil Lhoták vzpomíná jak se spolužáky na Gymnáziu založili časopis. Bylo mu 13 let.

Jeho otec zemřel roku 1926 na rakovinu žaludku a Kamilově matce odkázal půl milionu korun.
Sotva syn odmaturoval, koupili první auto značky Morris Minor a po roce jej vyměnili za půvabnou aerovku, tehdy vůz vozů. Nepřekonatelný. Německem a Brennerským průsmykem vyrazili do Bolzana, Milána, Janova, Pisy, Florencie, Ferrary a Benátek a v jejich vlastnictví se pak vystřídalo dalších pár vozů. Se všemi podnikali výlety aspoň „od Krkonoš až po Šumavu. I když jsme však s matkou žili díky rentě po otci slušně,“ dodává Lhoták, „pokaždé jsme si museli rozmyslet, zda pojedeme, nebo tentokrát zůstaneme doma.“ Výlety totiž věru nepředstavovaly laciný špás.

Jak přesto malíř vzpomíná, naskočil by možná ze silnic nakonec i do nějakého toho letadla. Ale ouha, maminka jej odrazovala a… I jen při zmínce o létání se vždy „skoro věšela“. Takže se Lhoták nakonec ve větroni ocitl snad jen jedinkrát v životě.

Ve třicátých letech také úspěšně, byť vysoce lhostejně vystudoval práva a roku 1938 se oženil s (obrnou rovněž postiženou) židovskou dívkou Herthou.
„S manželkou jsme před válkou uvažovali, že si u Šulců koupíme motocykl BSA Gold Star se sajdkárem, který měli za výlohou, a co bych vám vyprávěl, byl to skvost,“ vzpomíná. „Pětistovka jako zvon. Oba jsme se do ní zbláznili, a tak jsme se v roce 1939 rozhodli, že si pro mašinu druhý den půjdeme. Ale nekoupili jsme ji. Cestou k Šulcům jsme se dozvěděli, že vypukla druhá světová válka. Němci zahájili útok na Polsko. To dá rozum, že z motocyklu sešlo.“
Nám a dnes dík tomu ovšem nechybí v knížce i sekvence o jízdních kolech. Druhou světovou válku totiž pak Lhotákovi „prokolařili“ a dokonce i syn Kamil byl počat během jednoho z výletů páru na dvojkole značky Helyett v září 1940.

Tím, že si Herthu vzal, zachránil jí Lhoták život. Ne ale zbytku její rodiny. Jeho tchán Rudolf Gut (spoluvlastník firmy prodávající elektrosoučástky Offner a Gut) a další příbuzní v květnu 1942 zahynuli v táboře Sobibor.

Ilustrace Kamil Lhoták

Na společné výstavě Skupiny 42 (1943) byl autodidakt a přeškolený levák Lhoták už hotový malíř s výrazným viděním, ani zdaleka ale pouze nesnil, kdepak.
Veškeré „velocipedy, motocykly, automobily a nejrůznější létací aparáty na jeho plátnech jsou věrné podoby Helyettů, Hetchinsů, Douglasů, Wernerů, Scottů, Neracarů, Decouvillů a Benzů,“ ujišťuje nás Jan Králík.

Knihu s Kamilem vytvořili už počátkem roku 1985, „ani jednou však nepřišla řeč na umění,“ směje se. Zato se probírali „zažloutlými, rozdrbanými časopisy, ceníky, prospekty a knížkami“ a třídili fotografie se zohýbanými rohy a povídali o sedmnácti(!) Lhotákových motocyklových láskách.
Králík ovšem malíře poznal už dřív, a jak vzpomíná, dokonce už roku 1966 obdržel k narozeninám ilustrovanou Branaldovou knihu Dědeček automobil.

Deset let nato ve Světě motorů uveřejnil po návštěvě u Mistra článek a prvou verzi našich vzpomínek vydal poté koncem let osmdesátých v Technickém magazínu. Zvlášť od sedmé kapitoly (Z šerého dávnověku) jde o dílo přímo fascinující. Mnohým. Až s královským elánem zde Lhoták například představuje jeden „pravěký“ automobil a motocykl za druhým, a to vč. strojů, které se nedochovaly; ale nedochoval se bohužel ani v listopadu 1955 malířem založený (a vícesvazkový) Korán motocyklů, přímo přetékající fotkami a výstřižky plnými zajímavostí.
Jan Králík jej ovšem a naštěstí kdysi ofotografoval, nebo tedy desítky jeho stran. Část jich teď v naší knize také předvádí.

Lhotákovi se zvlášť motocykly staly vášní a denním dopravním prostředkem, zatímco „na auta nikdy tolik netrpěl“.
Jezdil v nich „jen málo a bez chuti“, jak zvíme, a zvlášť v těch poválečných nerad. Motorka však… „To jsem třeba koupil v jednom pražském antikvariátě první díl Jiráskových pamětí. Ale po druhém ani stopy. Až mi jedna známá zjistila, že ho mají v Brně. Sedl jsem tedy dopoledne na mašinu, zajel do Brna, knížku koupil, naobědval se, na otočku se vrátil do Prahy a odpoledne jsem zase už seděl za stolem. Jestli se nepletu, bylo to na třistapadesátce Jawě. A každá jízda na motocyklu byla pro mě svátkem.“

Nečiňme si ovšem iluzí o tom, nakolik si Mistr motorky i spravoval. Jeho syn Králíkovi prozradil, že zrovna domácí kutil nebyl, ba neuměl opravit ani elementární věci. Se vším spěchával do servisu.
To i mnoho dalších podrobností najdete ve třinácti kapitolách Králíkovy skvělé knížky anebo v jejím přínosném dovětku od Jana Dvořáka „O úsilí Kamila Lhotáka ustálit novou civilizační identitu“ nazvaném K metafyzice stroje.

Kamil Lhoták ilustroval na čtyři sta padesát knih, ale několik báječných svazků i osobně sepsal. Jmenují se Na suchu a ve vzduchu, Balon, křídla, vrtule, Kolo, motocykl, automobil a Z dějin ponorky, torpeda a potápěcích strojů.

Jan Králík, Jan Dvořák a Kamil Lhoták (neuveden): Za ohradou snů. Motorové opojení Kamila Lhotáka. Vydalo nakladatelství Paseka ve spolupráci s nakladatelstvím Pražská scéna. Praha 2016. 160 stran. ISBN 978-80-7432-630-1 (Paseka). ISBN 978-80-86102-97-9 (Pražská scéna)

VÍCE: http://www.jankralik.cz/  

Ukázka:

Když už jsme zabrousili ke zcela neznámým vozům a značkám, musím připomenout další záhadu, kterou jsem nevyřešil.
V roce 1913 startoval v závodě do vrchu Zbraslav-Jíloviště čtyřsedadlový automobil Aero! Ještě téhož roku značka zanikla. Málokdo ale ví, že vůbec existovala, a snad nikdo neví, co to bylo zač. Vůz mi vzdáleně připomínal jeden z typů Laurin a Klement.

Anebo takový Věchet z Nymburka. Panečku, už jen to jméno má takový nejistý nádech… Alespoň něco o něm přece jen víme. Zkusil to s cyclecarem, s automobilem i s tříkolkou a pak šel na hřbitov…
Zajímavé byly motocykly J. F. K., vyráběné panem Kochem ve Vysočanech. A co třeba motocykly Perun z Turnova, Oriony od Michla ze Slaného nebo stroje Jelínek! Ty ještě někdo sem tam znal, ale o mašinách M. B. ví dnes asi tolik lidí, kolik motocyklů téhle značky se vyrobilo. Měl je na svědomí Miloš Bondy, odtud také název. Krásná mašina s nádherným motorem, jenomže k výrobě je potřeba víc než fortel. A protože Bondy, alespoň tenhle Miloš, na víc asi neměl, zůstalo u několika kusů.

Jiné to bylo s jawami. Inženýr František Janeček z Nuslí koupil v roce 1929 licenci na motocykl německé firmy Wanderer, která vyráběla mimo dalšího taky psací stroje. V roce 1929 se objevil první stroj Jawa 500, jehož název vznikl spojením začátečních písmen Janeček a Wanderer. Kdo by tenkrát řekl, že ten těžký a celkem neohrabaný jednoválec OHV, jemuž se říkalo Rumpál, je prvním počinem budoucí slavné značky.

Probrat všechny motocykly, které se tenkrát vyráběly, to bychom s tím nikdy neskončili, poněvadž každý by vydal na dlouhé vyprávění. Na takovém stroji J. A. C., který jsem sám viděl, jste už z dálky museli poznat, že výrobce, pan Cvach z Horažďovic, není jen tak obyčejný člověk. Jeho výtvor vypadal bytelně. A co třeba výrobek pánů Matyáše a Poláka z Pardubic, který se jmenoval Grizzly! Tenhle motocykl ovšem nebyl takovou výjimkou, vyrobilo se jich víc než Poustků, Bondyů a Perunů dohromady. Tenkrát, na začátku třicátých let, už jsem motorům beznadějně propadl a byl všude, kde stálo něco za vidění.
Mám na to dokonce důkaz. V Německu vydali před několika lety knihu Motorräder Deutschland, Österreich, Tschechoslowakei od světoznámého odborníka Erwina Tragatsche.

Tam, na straně 453 je vyobrazena naše předválečná číza, za níž stojí takový rozmazaný okouzlený mladík. Tak to jsem já. Vzpomínám si, že to bylo na výstavě v přízemí Veletržního paláce. Nemůžete se proto divit, že dodnes mohu z hlavy nakreslit kdejaký motocykl, počínaje Aerosem z Kadaně až po stroj Zeus.
Ani všechny vzpomenuté značky dohromady nemohly ale ohrozit velké výrobce, jakými se staly Jawa, ČZ a pak ještě Ogar. Těm ostatním zasadily tyhle naše značky a lidové vozítko Aero smrtelnou ránu. Zájemců o velké těžké motocykly ubylo, mnozí se už viděli za volantem. Větší firmy se s tím vyrovnaly, menší a drobní majitelé dílniček své podniky zavřeli.

The post Ilustrátor Kamil Lhoták uhranutý motorkami za ohradou snů first appeared on Čítárny.

Dědeček automobil je úsměvný román o pionýrských dobách motorek a podivných automobilů. Je o nekonečném nadšení věčných kluků k motorům, k závodům, vůni benzínu, ale především je o šikovnosti lidí s umem chtít něco dokázat. Je to knížka pro kluky, kteří chtějí vědět víc o krásných veteránech v době, kdy Laurin and Klement byla světová jednička a kdy jedině Češi diktovali světu, jak má auto vypadat.

Adolf Branald byl skutečný mistr pera a tudíž i jeho román nejen pro kluky je mistrovský.
Nevím sice, do jaké míry osloví dnešní namlsanou mládež (protože ukažte mi motorkáře nebo mechanika, který čte )) ale věřím, že si své čtenáře najde nejen dnes, ale i za dalších sto let, protože dobře napsaná knížka se neřídí časem.

Hlavní hrdinou není žádný VIP světový závodník se spoustou peněz, ale obyčejný kluk, mechanik Franta Projsa, který prožívá svůj velký vztah s dcerou slavného francouzského závodníka Nanette.
Ale knížka není jen o milostném pábení dvou mladých lidí, je v ní mnohem víc. Branald mistrně skloubil počátky výroby aut s prvními velkými světovými závody, které svou rychlostí šokovaly svět. Popsal v ní nadšení a um mnoha lidí, díky kterým se automobily dostaly do popředí zájmu široké veřejnosti.

Pokud chcete vědět víc o pionýrské době prvních automobilových cen, o době, kdy jedině Češi uměli udělat pořádný automobil a diktovali světu, jak má vypadat, pokud patříte mezi nadšence, kteří donekonečna rozebirají v garáži motor a špekulují jak a co vylepšit, pak je to kniha právě pro vás. A taky proto, že správný chlap od aut má vědět o autech všechno, i jejich historii.

Ilustrace od Kamila Lhotáka

Kniha ve filmu i na CD
Podle knihy byl natočen zajímavý stejnojmenný  film, který režíroval Alfred Radok a hrají tam jak čeští herci, tak francouzští. Což na svou dobu (1956) byl vyjímečný počin.
Kniha byla mnohokrát namluvená. Například Radovanem Lukavským a nejnověji Borisem Rösnerem.
Bylo také vydáno velmi zajímavé multimedieální CD s ilustracemi Kamila Lhotáka, určeného dokonce dětem od 5 let.

Dědeček automobil / Adolf Branald / Ilustrace Kamil Lhoták
Kamil Lhoták, l. vydání Československý spisovatel, 1955, k nedožitým 100. narozeninám vydalo nakladatelství Fortuna Libri, 2010

{youtube}MjpjoXNrBQU{/youtube}

Večer po prohraném závodu přišel do kavárny Á la motocyclette rozzuřený Demeester. Přišel v proslulém rudém tričku s bílým pruhem a v ruce třímal hůl s kostěnou hlavou Napoleona Bonaparta. Postavil se na pozoruhodné místo, pod plakát, na němž uháněli cyklisté s řetězy Simpson, zamával holí a prohlásil: „Slyšte všichni! Francouzi neodpouštějí tomu, kdo se odváží přijít k nám triumfovat na dvou kolech. Mějte strpení, přátelé. Do roka a do dne budeme zde popíjet z Benettova poháru pravé burgundské!“
Provolali Demeestrovi slávu a vznětlivý de Dion se nabídl, že vyzve Vondřicha na souboj. Naštěstí Češi už odjeli a de Dion se uklidnil.

Dědeček českých automobilů urazil cestu z Kopřivnice do Vídně za čtrnáct a půl hodiny, průměrnou rychlostí sedmnácti kilometrů za hodinu. Bylo to přesně v onom roce, kdy Francouzi jeli slavný závod Paříž-Bordeaux na trati dlouhé pět set osmdesát kilometrů. Vyhrál René de Knyff na panhardu – a jel průměrnou rychlostí padesát kilometrů, tedy třikrát rychleji než kopřivničtí.
Nastala doba zázraků.
O pouhé tři roky později postavili v Kopřivnici vozidlo docilující na rovné silnici rychlost kolem sta kilometrů za hodinu.
V témž roce jela se už Tour de France průměrem sedmdesát za hodinu. Roku 1903 jezdil Gabriel na voze značky Mors takové dlouhé tratě, jakou byla například Paříž-Madrid, závratnou rychlostí sto a dva za hodinu… Nikoliv na asfaltových silnicích, ale na drkotavém kamenném mlatu, roztřásajícím těla vozů i jezdců. Součásti motoru vesele praskaly, křehké převodové ústrojí bylo poseto trhlinami, do pneumatik se zařezával ostrý kámen. Každá dálková jízda byla velkým dobrodružstvím. V sázce byla čest i život.

Jednoho dne – psal se rok 1905 – stál na dvoře továrny lehký čtyřkolový automobil. Otevřený, s dvouválcovým motorem tvaru V, chlazený vodou, pouhých osm koňských sil – ale na tehdejší dobu velice levný. Tři a půl tisíce korun.
Tomu vozu se říkalo voatyreta a byl to vlastně první český lidový automobil.

Uplynulo jenom sedm let od zrušení šprýmovského zákona zvaného zákon praporkový. Byl vydán anglickými lordy ve stříbrných parukách a přikazoval, aby před každým automobilem jedoucím ulicemi Londýna šel muž nesoucí ve dne červený praporek a v noci červenou lucernu. Nejvyšší přípustná rychlost byla stanovena na čtyři anglické míle. Patrně proto, aby automobil nepřejel praporečníka.
Vyprávěla se historka o pyšném automobilistovi, který se domníval, že jeho vůz je mimořádně rychlý. Našel si mladého zdatného běžce a těšil se, jak se rychle projede. Ujel jenom dvě stě metrů. Chlapec s praporkem byl rychlejší než automobil a utekl tak daleko, že automobilista za ním zoufale volal: „Ne tak rychle – nestačím!“

Frantík dvakrát polkl a třikrát zamrkal. Tak byl překvapen. Klement klidně pokračoval: „Chci dobýt Anglii, rozumíte? Kolébku motorismu! Už jednou jsem jim ukázal, jaké se u nás vyrábějí stroje. Pokusíme se o rekord na brooklandské závodní dráze. Pojede inženýr Hieronymus.“

Francouzi záviděli Rakušákům proslulé horské soutěže. Alpskou jízdu, Katschberg – ale nejvíce Semmering.
Uspořádali s rámusem mezinárodní soutěž o titul krále vrchařů. Dějištěm bude kopcovitá krajina u města Gaillon nedaleko Paříže.
„Kam se hrabou s jejich Gaillonem na Semmering!“ prohlásil Tuta.

MAMUTÍ AUTOMOBILOVÁ SOUTĚŽ!
Praha 14. září 1911
Před uzávěrkou listu se dozvídáme další zajímavé podrobností o mamutí soutěži Napříč Ruskem.
Trať vede z Petrohradu do Sevastopolu a měří dva tisíce čtyři sta kilometrů. To je vzdálenost z Prahy do Afriky nebo z Prahy za polární kruh. Tisíc šest set kilometrů vede po silnicích, které nejsou právě v nejlepším stavu. Trať je rozdělena do devíti dálkových úseků, přibližně po třech stech kilometrech.
V seznamu nejlepších evropských závodníků setkáváme se s potěšením i s Čechy. Do Petrohradu odjela v těchto dnech první část výpravy. Jsou to mechanici, kteří doprovázejí devět automobilů značky Laurin a Klement i bedny s náhradními součástkami a cennou výzbrojí, potřebnou k této nejobtížnější soutěži cestovních vozů, jaká kdy byla uspořádána.

The post Dědeček automobil. Mistrovský úsměvný román Adolfa Branalda o pionýrských dobách automobilismu first appeared on Čítárny.

Nejnovější obsáhlá publikace věnovaná knižní tvorbě Kamila Lhotáka, obsahuje stovky reprodukovaných ilustrací, soupis knižní tvorby, předmluvu napsal prof. František Dvořák.

Dvořák, se práci na této publikaci věnoval po dobu minulých pěti let a spolu s Karlem Kutem, spoluautorem soupisu Lhotákových knižních titulů, dospěli k seznamu více než 400 knih s Lhotákovými ilustracemi.
Řada z nich je v knize publikována. Jan Dvořák vycházel nejen z pečlivého studia roztroušených materiálů, ale také z osobní znalosti lhotákovské problematiky:
„… měl jsem to veliké životní štěstí, že jsem byl od nejútlejšího dětství obklopen knihami Kamila Lhotáka, neboť umělec byl naším rodinným přítelem a mého otce (…) považoval za nejbližšího přítele. Od nejranějšího dětství jsem proto od Kamila Lhotáka dostával knihy s dedikacemi a tak to šlo po celá čtyři desetiletí. Věnovaných knih mám dnes několik desítek (…). To, že zatím neexistovala žádná studie Lhotákovy ilustrace, mě tížilo, neboť se domnívám, že jeho ilustrační dílo je rovnocennou hodnotou jeho dílu malířskému a grafickému“, říká Jan Dvořák.

Publikace, která se v půli prosince 2014 dostane také na knihkupecké pulty, bude v galerii během výstavy ke koupi s vánoční cenou.

Kamil Lhoták a kniha / Jan Dvořák, Robert Hédervári / Typografie Chaloupek Jan / Vltavín, 2014

The post Kamil Lhoták a kniha. Monografie nezaměnitelného ilustrátora first appeared on Čítárny.